Přeskočit na obsah

Třída Al-Aziz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Al-Aziz
Al-Aziz (904) v Kielu
Al-Aziz (904) v Kielu
Obecné informace
UživatelEgyptské námořnictvo
Typfregata
Lodě4
Osudaktivní (2023)
Předchůdcetřída FREMM
Technické údaje
Výtlak3700 t
Délka121 m
Šířka16,34 m
Ponor4,4 m
PohonCODAG
Rychlost27,5 uzlů
Dosah7200 nám. mil při rychlosti 16 uzlů
Výzbroj1× 127mm kanón
2× 20mm kanón (2×1)
32× VL MICA NG (VLS)
16× Exocet MM40 Block 3 (4×4)
4× 324mm torpédomet (2×2)
2× salvy vrhačů hlubinných pum (2×1)
Letadlavrtulníky
RadarThales NS110

Třída Al-Aziz je třída fregat egyptského námořnictva, patřící rodiny válečných lodí typu MEKO, původně navržené německou loděnicí Blohm + Voss. V této typové řadě je třída označena právě jako MEKO A-200EN. Jedná se o plavidla příbuzná jihoafrické třídě Valour a alžírské třídě Erradii. Prototypová jednotka byla do služby přijata roku 2022. Třída Al-Aziz je prvním uživatelem nové generace protiletadlových střel MICA NG.

V září 2018 Egypt objednal stavbu čtyř fregat typu MEKO A-200EN od německého koncernu ThyssenKrupp Marine Systems. Výroba prvních tří fregat byla staví subdodavatelsky pro německé loděnice Stahlbau Nord (SBN, součást německého koncernu Heinrich Rönner Gruppe) v Bremerhavenu a poslední čtvrté egyptské loděnici Alexandria Shipyard v Alexandrii. První řezání oceli na prototypovou jednotku Al-Aziz (904) proběhlo v září 2019 a kýl plavidla byl založen v dubnu 2021. Čtvrtá fregata Al-Jabbar (910) byla na vodu spuštěna 4. prosince 2023 v loděnici Alexandria Shipyard. Ceremoniál proběhl v rámci zbrojního veletrhu EDEX 2023.[1]

Jednotky třídy Al-Aziz:

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
Al-Aziz (904) SBN 26. dubna 2021 2. listopadu 2022 aktivní
Al-Qahhar (905) SBN 16. srpna 2021 11. června 2023 aktivní
Al-Qadeer (909) SBN březen 2021 25. dubna 2022 31. prosince 2023 aktivní
Al-Jabbar (910) Alexandria Shipyard 4. prosince 2023 ve stavbě

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]
Al-Qahhar (905)
Al-Qadeer (909)

Fregaty jsou vybaveny vyhledávacím radarem Thales NS110 a vlečným sonarem. Hlavňovou výzbroj tvoří jeden 127mm kanón Otobreda v dělové věži na přídi, doplněný dvěma stabilizovanými dálkově ovládanými zbraňovými stanicemi Oerlikon Searanger 20 s 20mm kanónem Oerlikon KAE. Za hlavní výzbrojí se nachází 32násobné vertikální vypouštěcí silo pro protiletadlové řízené střely MICA NG. Údernou výzbroj představuje šestnáct protilodních střel Exocet MM40 Block 3. K ničení ponorek nesou také dva dvojité 324mm torpédomety pro protiponorková torpéda MU90 Impact či DM2A4 Seehecht[2] a dvě salvová vrhače hlubinných pum. Na bocích trupu jsou umístěny dva rychlé čluny. Na zádi se nachází přistávací plocha a hangár až pro dva vrtulníky. Pohonný systém bude koncepce CODAG, kombinující plynovou turbínu General Electric LM2500 a dva diesely MTU 16V 1163 TB93. Nejvyšší rychlost dosahuje 28 uzlů. Dosah činí 7200 námořních mil při rychlosti 16 uzlů.[2]

  1. TKMS hands over third MEKO frigate for Egypt [online]. Jane's, 2023-12-19 [cit. 2023-12-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b New photos of fourth Egypt Navy's MEKO A200 EN frigate have been published [online]. Navyrecognition.com, 2023-03-20 [cit. 2023-12-24]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]