Třída S 49

Třída S 49
SMS S 66
Obecné informace
Uživatelé	Kaiserliche Marine Italské královské námořnictvo
Typ	torpédoborec
Lodě	18
Zahájení stavby	1914–1915
Spuštění na vodu	1915–1916
Uvedení do služby	1915–1917
Předchůdce	třída V 43
Nástupce	třída V 67
Technické údaje S 49–S 52
Výtlak	802 t (standardní) 1074 t (plný)
Délka	79 m (na vodorysce) 79,6 m (celková)
Šířka	8,36 m
Ponor	3,64 m
Pohon	3 kotle, 2 parní turbíny 2 lodní šrouby 24 000 hp
Rychlost	34 uzlů
Dosah	1605 nám. mil při 17 uzlech
Posádka	85
Výzbroj	3× 88mm kanón (3×1) 6× 500mm torpédomet (2×2, 2×1, 8 torpéd) 24 min
Technické údaje S 53–S 66
Výtlak	919 t (standardní) 1170 t (plný)
Délka	82,5 m (na vodorysce) 83,1 m (celková)
Šířka	8,36 m
Ponor	3,6 m
Pohon	3 kotle, 3 parní turbíny 2 lodní šrouby 24 000 hp
Rychlost	34 uzlů
Dosah	2450 nám. mil při 17 uzlech
Posádka	87
Výzbroj	3× 105mm kanón (3×1) 6× 500mm torpédomet (2×2, 2×1, 8 torpéd) 24 min

Třída S 49 byla třída torpédoborců německé Kaiserliche Marine z období první světové války. Celkem bylo postaveno osmnáct jednotek této třídy. Sedm torpédoborců byly ztraceno za první světové války. Dalších deset bylo po válce internováno ve Scapa Flow, kde je v roce 1919 během incidentu ve Scapa Flow zkusila potopila vlastní posádka, z toho osm úspěšně. Dva najely na břeh, byly předány Japonsko a Velké Británii a sešrotovány. Nejdelé sloužil S 63, který do roku 1937 provozovalo italské námořnictvo

Stavba

Torpédoborce byly objednány v rámci mobilizačního programu z roku 1914. Celkem bylo objednáno osmnáct jednotek této třídy, která se dělila do dvou podskupin. Kýly čtyři jednotek (S 49–S 52) byly založeny roku 1914 v loděnici Schichau-Werke v Elbingu. Do služby byly přijaty roku 1915. První dva torpédoborce první skupiny byly objednány jako náhrada dvou torpédoborců třídy S 31, které měly být prodány Řecku. Kýly čtrnácti torpédoborců druhé skupiny (S 53–S 66) byly založeny v letech 1914–1915 rovněž v loděnici Schichau-Werke. Torpédoborce druhé skupiny měly zvětšené rozměry, silnější výzbroj, upravený pohon a větší zásobu paliva. Do služby byly přijaty v letech 1915–1917.

Jednotky třídy S 49:

Jméno	Zahájení stavby	Spuštění na vodu	Zařazena do služby	Status
S 49	1914	10. dubna 1915	července 1915	V listopadu 1918 internován ve Scapa Flow. Dne 21. června 1919 při incidentu ve Scapa Flow potopen vlastní posádkou.
S 50	1914	24. dubna 1915	srpna 1915	V listopadu 1918 internován ve Scapa Flow. Dne 21. června 1919 při incidentu ve Scapa Flow potopen vlastní posádkou.
S 51	1914	29. dubna 1915	září 1915	V listopadu 1918 internován ve Scapa Flow. Dne 21. června 1919 se jej pokusila potopit vlastní posádka. Najel na břeh. Předán Velké Británii. Sešrotován.
S 52	1914	12. června 1915	září 1915	V listopadu 1918 internován ve Scapa Flow. Dne 21. června 1919 při incidentu ve Scapa Flow potopen vlastní posádkou.
S 53	1914	18. září 1915	prosinec 1915	V listopadu 1918 internován ve Scapa Flow. Dne 21. června 1919 při incidentu ve Scapa Flow potopen vlastní posádkou.
S 54	1914	11. října 1915	leden 1916	V listopadu 1918 internován ve Scapa Flow. Dne 21. června 1919 při incidentu ve Scapa Flow potopen vlastní posádkou.
S 55	1914	6. listopadu 1915	březen 1916	V listopadu 1918 internován ve Scapa Flow. Dne 21. června 1919 při incidentu ve Scapa Flow potopen vlastní posádkou.
S 56	1914	1. prosince 1915	duben 1916	V listopadu 1918 internován ve Scapa Flow. Dne 21. června 1919 při incidentu ve Scapa Flow potopen vlastní posádkou.
S 57	1914	8. ledna 1916	květen 1916	Dne 10. listopadu 1916 ve Finském zálivu potopen minou.
S 58	1914	5. února 1916	červen 1916	Dne 11. listopadu 1916 ve Finském zálivu potopen minou.
S 59	1914	16. února 1916	červenec 1916	Dne 11. listopadu 1916 ve Finském zálivu potopen minou..
S 60	1915	3. dubna 1916	srpen 1916	V listopadu 1918 internován ve Scapa Flow. Dne 21. června 1919 se jej pokusila potopit vlastní posádka. Najel na břeh. Předán Japonsku. Sešrotován.
S 61	1915	8. dubna 1916	září 1916	Dne 2. listopadu 1918 při německém ústupu potopen vlastní posádkou v kanálu Ghent–Terneuzen ve Flandrech.
S 62	1915	13. května 1916	listopad 1916	Dne 10. července 1918 v Severním moři potopen minou.
S 63	1915	27. května 1916	prosinec 1916	V květnu 1920 v rámci reparací předán Itálii a zařazen jako Ardimentoso. Vyřazen 1937.
S 64	1915	21. srpna 1916	březen 1917	Dne 18. října 1917 v Baltském moři v bitvě v úžině Moon potopen minou.
S 65	1915	14. října 1916	duben 1917	V listopadu 1918 internován ve Scapa Flow. Dne 21. června 1919 při incidentu ve Scapa Flow potopen vlastní posádkou.
S 66	1915	21. listopadu 1916	květen 1917	Dne 10. července 1918 v Severním moři potopen minou.

Konstrukce

Potopený torpédoborec SMS S 64

Italský torpédoborec Ardimentoso (ex SMS S 63)

Hlavní výzbroj představovaly tři 88mm kanóny TK L/45 C/14, šest 500mm torpédometů (dva dvojité, dva jednoduché) se zásobou osmi torpéd a až 24 námořních min. Pohonný systém tvořily tři kotle Marine a dvě parní turbíny Schichau o výkonu 24 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Měly dva komíny. Nejvyšší rychlost dosahovala 34 uzlů. Neseno bylo 252 tun topného oleje. Dosah byl 1605 námořních mil při rychlosti sedmnáct uzlů.

Torpédoborce S 53–S 66 měly o 3,5 metru prodloužený trup. Posílenou hlavňovou výzbroj představovaly tři 105mm kanóny. Počet torpédometů a min se nezměnil. Jejich upravený pohonný systém tvořily tři kotle Marine, jedna parní turbína pro plavbu cestovní rychlostí, pohánějící jeden lodní šroub a dvě turbíny Schichau, roztáčející oba lodní šrouby. Výkon pohonu se nezměnil. Zásoba paliva byla zvětšena na 305 tun. Nejvyšší rychlost dosahovala 34 uzlů. Dosah se zvětšil na 2450 námořních mil při rychlosti čtrnáct uzlů.

Modifikace

Roku 1916 byly torpédoborce první skupiny přezbrojeny třemi 105mm kanóny.

Odkazy

Reference

Portály: Loďstvo