Třída V 180
| Třída V 180 | |
|---|---|
 SMS V 182 | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé |  Kaiserliche MarineReichsmarine Reichsmarine |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 12 |
| Zahájení stavby | 1909 |
| Spuštění na vodu | 1909–1911 |
| Uvedení do služby | 1910–1911 |
| Osud | 4 potopeny 7 vyřazeno 1 neznámý |
| Předchůdce | třída S 176 |
| Nástupce | třída G 192 |
| Technické údaje V 180–V 185 | |
| Výtlak | 650 t (standardní) 783 t (plný) |
| Délka | 73,6 m (na vodorysce) 73,9 m (celková) |
| Šířka | 7,85 m |
| Ponor | 3,12 m |
| Pohon | 4 kotle, 2 parní turbíny 2 lodní šrouby |
| Rychlost | 32 uzlů |
| Dosah | 1250 nám. mil při 17 uzlech |
| Posádka | 84 |
| Výzbroj | 2× 88mm kanón (2×1) 4× 500mm torpédomet (4×1, 5 torpéd) |
| Technické údaje V 186–V 191 | |
| Výtlak | 666 t (standardní) 775 t (plný) |
| Délka | 73,6 m (na vodorysce) 73,9 m (celková) |
| Šířka | 7,85 m |
| Ponor | 3,07 m |
| Pohon | 4 kotle, 2 parní turbíny 2 lodní šrouby |
| Rychlost | 32 uzlů |
| Dosah | 1170 nám. mil při 17 uzlech |
| Posádka | 84 |
| Výzbroj | 2× 88mm kanón (2×1) 4× 500mm torpédomet (4×1, 5 torpéd) |
Třída V 180 byla třída torpédoborců německé Kaiserliche Marine z období první světové války. Celkem bylo postaveno dvanáct jednotek této třídy. Tři torpédoborce byly ztraceny za první světové války. Sedm jich bylo po válce předáno Brazílii, Japonsku a Velké Británii. Dva provozovala poválečná německá Reichsmarine, následně Kriegsmarine a po druhé světové válce byly předány Sovětskému svazu a USA.[1]
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Celkem bylo objednáno dvanáct jednotek této třídy. Šest torpédoborců (V 180–V 185), tedy jedna půlflotila, bylo objednáno v programu pro rok 1909. Druhá šestice (V 186–V 191) byla objednána v programu pro rok 1910. Od první skupiny se mírně lišila. Kýly plavidel byly založeny roku 1909 v loděnici AG Vulcan Stettin ve Štětíně. Do služby byly přijaty v letech 1910–1911.[2]
Jednotky třídy V 180:[2]
| Jméno | Zahájení stavby | Spuštění na vodu | Zařazena do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| V 180 | 1909 | 15. října 1909 | 4. ledna 1910 | Od února 1918 T180. Roku 1920 předán Brazílii. Sešrotován. |
| V 181 | 1909 | 6. listopadu 1909 | 11. března 1910 | Od února 1918 T181. Roku 1920 předán Japonsku. Sešrotován. |
| V 182 | 1909 | 1. prosince 1909 | 14. května 1910 | Od února 1918 T182. Roku 1920 předán Velké Británii. Sešrotován. |
| V 183 | 1909 | 23. prosince 1909 | 12. května 1910 | Od února 1918 T183. Roku 1920 předán Velké Británii. Sešrotován. |
| V 184 | 1909 | 26. února 1910 | 29. června 1910 | Od února 1918 T184. Roku 1920 předán Velké Británii. Sešrotován. |
| V 185 | 1909 | 9. dubna 1910 | 20. září 1910 | Od února 1918 T185. Rezerva Reichsmarine. Od roku 1932 přejmenován na Blitz a upraven na řídící plavidlo pro rádiem řízenou cílovou loď SMS Zähringen. Roku 1945 předán Sovětskému svazu a přejmenován na Vystrel. |
| V 186 | 1909 | 28. listopadu 1910 | 21. dubna 1911 | Od února 1918 T186. Roku 1920 předán Velké Británii. Sešrotován. |
| V 187 | 1909 | 11. ledna 1911 | 14. května 1911 | Dne 28. srpna 1914 v Severním moři potopen v první bitvě u Helgolandské zátoky. |
| V 188 | 1909 | 8. února 1911 | 20. května 1911 | Dne 26. července 1915 v Severním moři torpédován a potopen britskou ponorkou HMS E16. |
| V 189 | 1909 | 14. března 1911 | 30. června 1911 | Od února 1918 T189. Roku 1920 předán Velké Británii. Během vlečení k sešrotování ztroskotal u Torquay. Rozebrán na místě. |
| V 190 | 1909 | 12. dubna 1911 | 5. srpna 1911 | Od února 1918 T190. Od roku 1938 testovací plavidlo Claus von Bevern. Roku 1945 předán USA. Záměrně potopen ve Skagerraku. |
| V 191 | 1909 | 2. června 1911 | 28. září 1911 | Dne 17. prosince 1915 v Baltském moři potopen minou. |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]
Hlavní výzbroj představovaly dva 88mm kanóny TK L/30 C/08 a čtyři jednohlavňové 500mm torpédomety se zásobou pěti torpéd. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Marine a dvě parní turbíny AEG-Vulcan o výkonu 18 060 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Měly dva komíny. Nejvyšší rychlost dosahovala 32 uzlů. Neseno bylo 121 tun uhlí a 76 tun topného oleje. Dosah byl 1250 námořních mil při rychlosti sedmnáct uzlů.[2]
Torpédoborce V 186–V 191 nesly 136 tun paliva a 67 tun topného oleje. Dosah byl 1170 námořních mil při rychlosti sedmnáct uzlů.[1]
Modifikace
[editovat | editovat zdroj]V letech 1916–1917 torpédoborce V 180–V 186, V 189 a V 190 dostaly výkonnější 88mm kanóny TK L/45 C/14.[2]
Reichsmarine provozovaná plavidla T185 a T190 dostala v letech 1923–1924 novou výzbroj dvou 105mm kanónů a dvou dvojitých 500mm torpédometů. Roku 1932 ji na T190 dále posílily dva 20mm kanóny. Naopak výzbroj T185 (od roku 1932 Blitz) byla omezena na dva 20mm kanóny.[2]
T190 byl roku 1938 přejmenován na Claus von Bevern. Nesl jeden 105mm kanón, dva 20mm kanóny a dva jednohlavňové 533mm torpédomety.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. Dostupné online. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 166. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída V 180 na Wikimedia Commons