Přeskočit na obsah

Thioacetal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Obecný strukturní vzorec monothioacetalu
Obecný strukturní vzorec dithioacetalu

Thioacetaly jsou sirné analogy acetalů. Dělí se na dvě skupiny: monothioacetaly, které mají nahrazen jeden atom kyslíku sírou a obsahují funkční skupiny s obecným vzorcem RC(OR')(SR")H, a dithioacetaly, s oběma kyslíky nahrazenými sírou a se vzorcem RC(SR')2H (pak jde o symetrické dithioacetaly) nebo RC(SR')(SR")H (asymetrické dithioacetaly).[1]

Symetrické dithioacetaly jsou poměrně běžné, dají se připravit kondenzacemi thiolů nebo dithiolůaldehydy. Meziprodukty těchto reakci jsou hemithioacetaly:

  1. Reakce thiolu s aldehydem na hemithioacetal: RSH + R'CH(O) → R'CH(SR)(OH)
  2. Reakce thiolu s hemithioacetalem za odštěpení vody a vzniku dithioacetalu: RSH + R'CH(OH)SR → R'CH(SR)2 + H2O

Katalyzátory těchto reakcí bývají Lewisovy nebo Brønstedovy kyseliny.

Dithioacetaly vzniklé reakcemi aldehydů s ethan-1,2-dithiolem nebo propan-1,3-dithiolem se často využívají v organické syntéze.[2]

Příprava dithioacetalu z acetaldehydu a propan-1,3-dithiolu

Karbonylový uhlík aldehydu je elektrofilní a tak i náchylný k reakcím s nukleofily, zatímco u dithioacetalů odpovídající uhlík elektrofilní není; díky tomu lze dithioacetaly využít jako chránicí skupiny pro aldehydy.

Karbonylový uhlík dithioaldehydů lze, na rozdíl od aldehydů, deprotonovat a udělat tak z něj nukleofil:

R'CHS2C2H4 + R2NLi → R'CLiS2C2H4 + R2NH

Thioacetaly mohou vyměňovat polaritu mezi R'(H)Cδ+=Oδ− a R'CLi(SR)2. Tato reakce může být provedena například pomocí 1,3-dithianu. Lithiovaný meziprodukt lze využít k různým reakcím vytvářejícím nukleofily, následně dithioketaly, a poté vzniklou sloučeninu zpětně hydrolyzovat na původní karbonyl. Tímto postupem, nazývaným jako Coreyova–Seebachova reakce, vzniká syntetický ekvivalent acylového aniontu.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Thioacetal na anglické Wikipedii.

  1. The IUPAC Compendium of Chemical Terminology: The Gold Book. Příprava vydání Victor Gold. 4. vyd. Research Triangle Park, NC: International Union of Pure and Applied Chemistry (IUPAC) Dostupné online. DOI 10.1351/goldbook.t06348. (anglicky) DOI: 10.1351/goldbook. 
  2. P. Stütz And P. A. Stadler 3-alkylated And 3-acylated Indoles From A Common Precursor: 3-benzylindole And 3-benzoylindole Organic Syntheses 1977, 56, 8 DOI:10.15227/orgsyn.056.0008

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]