Přeskočit na obsah

Vilém Pospíšil

Přidat odkazy
Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Další významy jsou uvedeny na stránce Vilém Pospíšil (rozcestník).
JUDr. Vilém Pospíšil
Vilém Pospíšil
Vilém Pospíšil
Narození5. května 1873
Nový Rychnov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí27. listopadu 1942 (ve věku 69 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtípo výslechu na gestapu
Místo pohřbenírodinná hrobka na hřbitově v Novém Rychnově
Národnostčeská
VzděláníKarlova univerzita
Alma materUniverzita Karlova
Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníbankéř
Znám jakobankéř a první guvernér Národní banky Československé
PodpisVilém Pospíšil – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vilém Pospíšil (5. května 1873 Nový Rychnov[1] – 27. listopadu 1942 Praha) byl český národohospodář, právník a publicista. Byl blízkým spolupracovníkem Aloise Rašína a stoupencem jeho měnové a finanční koncepce.[2] Aktivně se podílel na měnové odluce v roce 1919 a jako významný finanční odborník[3] byl v letech 1926 až 1934 guvernérem tehdy nově vzniklé Národní banky Československé. Během první republiky byl navíc členem několika významných finančních institucí. Řadil se mezi vyznavače spíše měnové stability a opatrné úvěrové politiky.[4]

Ovládal několik světových jazyků (němčinu, francouzštinu, angličtinu, italštinu, ruštinu) a našel také zálibu ve vážné hudbě. Jeho manželkou byla Zdenka (dívčím příjmením Sedláková), dcera politika a podnikatele Prokopa Sedláka.[5]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1918

[editovat | editovat zdroj]

Pospíšil po maturitě na pelhřimovském gymnáziu[6] vystudoval práva na Karlově univerzitě v Praze. Vzhledem k tomu, že pocházel z chudších poměrů, přivydělával si například jako člen redakce časopisu Politik, což mu pomohlo získat značný rozhled a známosti.[6] Po dokončení studií se věnoval národohospodářství a přispíval odbornými články do tehdejších novin Národní politika.[4] Pracovat začal v soudní službě,[6] avšak již roku 1902 přestoupil na pozici úředníka do Městské spořitelny pražské. Roku 1917 se stal jejím ředitelem a v letech 1919 až 1926 dokonce zastával funkci jejího vrchního ředitele.[4][7]

Během první světové války byl činný v odbojovém uskupení Maffie.[4][7] Spolu s Jaroslavem Preissem navíc během válečných let sepsali návrh takzvaného základního hospodářského zákona, který obsahoval jak krátkodobé, tak dlouhodobé cíle nutné k převzetí hospodářské moci po očekávané porážce Centrálních mocností.[8]

Po první světové válce

[editovat | editovat zdroj]

Po válce se aktivně podílel na československé měnové odluce v roce 1919. Během působení v Městské spořitelně pražské coby vrchní ředitel byl také místopředsedou Bankovního výboru Bankovního úřadu při ministerstvu financí, což byla tehdejší centrální banka Československa a Bankovní výbor byl jejím řídícím orgánem.[9] Spolu s tím byl i prvním předsedou Svazu československých spořitelen (což bylo kontrolní a organizační ústředí všech spořitelen v republice),[7][10] na jehož založení se roku 1920 významně podílel. A z jeho popudu vznikl roku 1924 (zákonem číslo 238/1924 Sb.) též Všeobecný fond peněžních ústavů v republice Československé,[4] který měl podpořit spořivost zvýšením bezpečnosti vkladů, a tím zajistit příznivý rozvoj peněžnictví.[11] Tento fond byl posléze v roce 1949 zrušen (zákonem číslo 157/1949 Sb.) a jeho veškerá práva i závazky přešly na Československý stát.[12] Republiku Pospíšil také zastupoval ve finanční komisi Společnosti národů, v níž například prosadil jednotný postup členských zemí v oblasti potírání penězokazectví.[7]

Působení v Národní bance Československé

[editovat | editovat zdroj]

Po vzniku Národní banky Československé roku 1926 se na slavnostním zasedání konaném ve Smetanově síni Obecního domu v Praze[3] stal 1. dubna jejím prvním guvernérem. Během svého působení v bance navíc připravil převedení koruny československé roku 1929 na zlatý základ.[4] Kvůli názorovým rozporům s Karlem Englišem na devalvaci československé měny však na funkci guvernéra 16. února 1934 rezignoval.[13][14] V té době totiž probíhala světová hospodářská krize, a ta v letech 1929 až 1934 zasáhla i Československo. Během krize se na světových trzích zvyšovala cena zlata, jejímž následkem byl silný deflační tlak na měny, které byly na zlato vázány. Mezi takové patřila i československá koruna. Objevily se dva názorové proudy na řešení nastalých potíží s měnou. Dle jednoho, který byl podporován národní bankou v čele s Pospíšilem, se měl ponechat zlatý obsah koruny a jejímu znehodnocování se mělo přizpůsobovat postupnou úrokovou, mzdovou, rozpočtovou, devizovou a cenovou politikou. Podle druhého proudu, reprezentovaného například Karlem Englišem, se mělo prostřednictvím snížení zlatého obsahu iniciovat takové znehodnocení koruny, které by obnovilo soulad její kupní síly s kupní silou zlata, a tím se vyhnout dlouhodobému procesu adaptace všech hospodářských čísel. Vláda se nakonec rozhodla pro druhé – devalvační – řešení, a na protest proti tomu podal guvernér Pospíšil s celou bankovní radou demisi. Guvernérem byl 23. února 1934 jmenován Engliš, a ten krátce po svém jmenování snížil zlatý obsah koruny o šestinu na 37,15 mg. Některé státy mající také měnu navázanou na zlato přistoupily ke snížení později, a tomu se přizpůsobila i československá měna, která byla v říjnu 1936 devalvována znovu, a sice opět o šestinu na 31,21 mg. Po těchto devalvacích se již cenový i měnový vývoj stabilizoval.[15]

Třicátá léta

[editovat | editovat zdroj]

Na konci 30. let byl Pospíšil československou vládou jmenován zmocněným ministrem Československé republiky pro mezinárodní finanční jednání.[7][16] Absolvoval tak jednání například v Bruselu, Janově či Londýně.[4]

Pospíšilův dům na pražském Spořilově

Roku 1938 byl obecním zastupitelstvem jmenován čestným občanem Nového Rychnova za zásluhy o rozvoj obce,[16][17] v níž si začal v červnu roku 1932 poblíž silnice na Čejkov[18] stavět vlastní vilu.[17] Navíc sem často jezdíval trávit své dovolené.[6] U příležitosti 130. výročí Pospíšilova narození (v roce 2003) odhalili místní občané u vchodu na radnici v Novém Rychnově jeho pamětní desku.[19] Během svého pražského působení bydlel ve vile na Spořilově, v ulici Roztylské sady číslo 1212/21.[4]

Pospíšil byl také významným sponzorem a donátorem. Například na Křemešníku je poutní kostel a jeho okno poblíž oltáře je ozdobeno vitráží darovanou právě Pospíšilem.[6] Ve své rodné obci se zas významně finančně podílel na vybudování pomníku padlým, který byl slavnostně odhalen a vysvěcen v červnu 1938.[16]

Úmrtí

[editovat | editovat zdroj]

Pospíšil po výslechu na gestapu (kvůli účasti na protinacistickém odboji) dne 27. listopadu 1942 v Praze zemřel. Jeho pohřbu a uložení do rodinné hrobky se 3. prosince 1942 účastnilo množství lidí z Pospíšilovy rodné obce i hostů.[20][16][17]

Roku 1943 byla Pospíšilovým jménem zřízena Nadace pro chudé s jměním ve výši 10 000 korun. Národní banka pro Čechy a Moravu v Praze, což byla centrální banka v době protektorátu,[21] dále věnovala k uctění jeho památky částku 5000 korun určenou nadaným studentům obchodní akademie z Nového Rychnova.[16][17]

Publikační činnost

[editovat | editovat zdroj]

Pospíšil přispíval do Národních listů a časopisů Politik a Národ.[4] Vedle toho sepsal i několik spisů, k nimž patří například:[4]

  • Úsilí o reformu druhořadého reálného úvěru městského (1918)
  • Mezinárodní stránka současného problému měnového (1922)
  • Půlstoletí Městské spořitelny pražské (1875–1925) (1925)
  • POSPÍŠIL, Vilém. Hlavní zásady měnové v díle Společnosti národů. Praha, Brno: Vilém Pospíšil, 1930. 
  • Světové problémy měnové (1936)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ VENCOVSKÝ, František. František Vencovský: Byla to krize měnová, deflační [online]. Centrum pro ekonomiku a politiku, 2005-03-01 [cit. 2010-09-20]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b VENCOVSKÝ, František. Řízení naší měny v prvním Československu (K 70. výročí vzniku národní banky Československé) [online]. Praha: Ministerstvo financí České republiky ve spolupráci s Českou národní bankou, 1996 [cit. 2010-09-30]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f g h i j PROSTOR-AD.CZ. Spořilov: Osobnosti – JUDr. Vilém Pospíšil [online]. [cit. 2010-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-29. 
  5. ↑ Významné osobnosti Polenska [online]. kzhp.cz [cit. 2013-10-10]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e GÓBL, Luboš. Krajan s nejrozšířenějším autogramem. Kraj Vysočina. Květen 2010, roč. 7, čís. 5, s. 4. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e Pospíšil Vilém [online]. Praha: Česká národní banka, 2003 [cit. 2018-08-26]. Dostupné online. 
  8. ↑ ŠRÁMEK, Dušan. Československá ekonomika v letech 1918–1938. Revue politika [online]. 2008-11-20 [cit. 2010-09-20]. Dostupné online. ISSN 1803-8468. 
  9. ↑ BAŽANTOVÁ, Ilona. Ilona Bažantová: Právní zakotvení centrální banky v meziválečném období [online]. 2002-02-20 [cit. 2010-09-29]. Dostupné online. 
  10. ↑ HANÁKOVÁ, Silvie. Lidové peněžní ústavy. Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, 2010. 89 s. Dostupné online. Magisterská diplomová práce. 
  11. ↑ Zákon 238/1924 Sb. [online]. Praha: ASPI [cit. 2021-05-17]. Dostupné online. 
  12. ↑ Zákon č. 157/1949 Sb., kterým se zrušují Všeobecný fond peněžních ústavů v republice Československé a Pomocný fond peněžních ústavů. In: Sbírka zákonů. 1949. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  13. ↑ Složení statutárních orgánů [online]. Praha: Česká národní banka [cit. 2021-05-17]. Dostupné online. 
  14. ↑ HAMPL, Mojmír. Jak se (i měnové) dějiny stále opakují. iHNed.cz [online]. 2015-04-07 [cit. 2021-05-17]. Dostupné online. ISSN 1213-7693. 
  15. ↑ PROSTOR-AD.CZ. Popis reakce československé měny na krizi ve 30. letech [online]. [cit. 2010-09-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-29. 
  16. ↑ a b c d e VALENTOVÁ, Jaroslava. Almanach ke 120. výročí Sboru dobrovolných hasičů Nový Rychnov [online]. Nový Rychnov: Úřad městyse, 2004-05-31 [cit. 2021-05-17]. Dostupné online. 
  17. ↑ a b c d VALENTOVÁ, Jaroslava. Historie městyse Nový Rychnov [online]. Nový Rychnov: Úřad městyse, 2002 [cit. 2021-05-17]. Dostupné online. 
  18. ↑ Mikroregion Třešťsko: Nový Rychnov [online]. [cit. 2010-09-20]. Dostupné online. 
  19. ↑ JIRKŮ, František. Guvernéra z Nového Rychnova ubili Němci, teď je na pamětní dvacetikoruně. iDNES.cz [online]. 2019-01-31 [cit. 2021-05-17]. Dostupné online. 
  20. ↑ BOUŠKA, Tomáš. Jan Pospíšil [online]. [cit. 2010-09-20]. Dostupné online. 
  21. ↑ Národní banka pro Čechy a Moravu [online]. Praha: Česká národní banka [cit. 2022-05-16]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vilém_Pospíšil&oldid=23907994“