Vitalij Masol

Vitalij Masol
Vitalij Masol
	Vitalij Masol (25. září 2009)
3. předseda vlády Ukrajiny
	Ve funkci:; 16. června 1994 – 6. března 1995
Prezident	Leonid Kučma
Předchůdce	Juchym Zvjahilskyj (zastupující)
Nástupce	Jevhen Marčuk
Stranická příslušnost
Členství	Komunistická strana Ukrajiny; Komunistická strana Sovětského svazu
Narození	14. listopadu 1928; Olyšivka
Úmrtí	21. září 2018 (ve věku 89 let); Kyjev
Místo pohřbení	Bajkovův hřbitov
Alma mater	Kyjevská vysoká škola polytechnická
Profese	politik
Ocenění	Leninův řád; Řád za zásluhy 3. třídy; Řád za zásluhy 1. třídy; Řád rudého praporu práce; Řád Říjnové revoluce; … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Vitaliy Masol
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vitalij Andrijovyč Masol (ukrajinsky: Віталій Андрійович Масол, 14. listopadu 1928, Olyšivka - 21. září 2018, Kyjev) byl sovětský a ukrajinský politik, který sloužil jako vůdce Ukrajiny ve dvou obdobích. V letech 1987 až 1990 byl předsedou Rady ministrů (premiérem) Ukrajinské sovětské socialistické republiky a od 16. června 1994 do 6. března 1995 byl premiérem nezávislé Ukrajiny, ač zůstal komunistou i po roce 1990.

Život

V roce 1951 promoval na Kyjevském polytechnickém institutu (dnes Národní technická univerzita Ukrajiny), získal titul strojního inženýra. Pracoval pak jako inženýr strojní továrny v Kramatorsku, od roku 1963 byl jejím ředitelem. V roce 1971 mu byl na Ústředním institutu pro techniku a strojírenství v Moskvě udělen titul doktora technických věd, když obhájil práci o únavové pevnosti uhlíkové oceli používané k výrobě lodních šroubů v kramatorském závodě.

Od roku 1956 byl členem Komunistické strany Ukrajiny. V roce 1972 se stal místopředsedou státního plánovacího výboru ("Deržplanu"). Šlo o velmi rychlý a náhlý mocenský postup, obešel obvyklý mezistupeň oblastního administrativního a stranického vedení, patrně v důsledku osobní přízně vůdce ukrajinských komunistů Volodymyra Ščerbyckého. Masol se roku 1979 stal předsedou výboru a zároveň zástupcem předsedy ukrajinské Rady ministrů (vlády). V roce 1986 se stal členem komise pověřené dekontaminací po černobylské katastrofě. Roku 1987 se dostal čela vlády jako "ukrajinský muž perestrojky", ačkoli bylo známo, že perestrojku odmítal, stejně jako Šerbycký. V roce 1988 se stal členem politbyra (nejužšího vedení) Komunistické strany Ukrajiny a roku 1989 členem ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu. Zůstal ve funkci premiéra do 17. října 1990, kdy byl pod tlakem donucen odstoupit a byl nahrazen Vitoldem Fokinem. K rezignaci byl donucen protesty ukrajinských studentů a hladovkami známými jako Revoluce na žule (Революція на граніті).

Když se ho prezident Leonid Kravčuk rozhodl v roce 1994 znovu povolat do čela vlády, bylo to velké překvapení. Masol zůstal členem komunistické strany a měl nadále image „zastánce státem řízené ekonomiky“. Obvykle to bylo vnímáno jako předvolební ústupek Verchovné radě (parlamentu), jež byla v té době ovládaná komunisty. Masol byl proti většině Kučmových reformních plánů, a to otevřeně. Několikrát mobilizoval parlament proti Kučmovým návrhům.^[1] Odstoupil 1. března 1995, ale nadále se účastnil zasedání vlády. Od července 1997 do listopadu 2001 byl jedním z 29 poradců prezidenta Leonida Kučmy. V roce 2013 se účastnil kontroverzního odhalení pamětní desky Volodymyru Ščerbyckému.

Navzdory své komunistické minulosti byl v éře nezávislé Ukrajiny Masol několikrát oceněn, v roce 1997 získal Řád za zásluhy 3. třídy a v roce 2008 1. třídy. Roku 1998 Řád knížete Jaroslava Moudrého 5. třídy a v roce 2003 4. třídy. Nicméně Městská rada v Kyjevě mu odebrala 26. května 2023 titul „Čestný občan města Kyjeva“. Uvedla, že tak učinila v souladu s ukrajinskými dekomunizačními zákony.^[2] V té době však byl Masol již pět let po smrti.

Internet Encyclopedia of Ukraine ho hodnotila takto: "Až do konce zarytý komunista. Vždy s averzí k tržní ekonomice a zastánce plánování sovětského stylu. Obviňoval Michaila Gorbačova z rozpadu SSSR a měl zaujatý pohled na ukrajinské prezidenty Viktora Juščenka a Viktora Janukovyče."^[3]

Reference

↑ ÅSLUND, Anders. How Ukraine Became a Market Economy and Democracy. [s.l.]: Peterson Institute 371 s. Dostupné online. ISBN 978-0-88132-546-1. (anglicky) Google-Books-ID: C8C3xuqd6aMC.
↑ Київрада позбавила Брежнєва та інших комуністів звання“Почесний громадянин міста Києва”. Історична правда [online]. [cit. 2024-04-14]. Dostupné online.
↑ Masol, Vitalii. Encyclopediaofukraine.com [online]. [cit. 2024-04-14]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Vitalij Masol na Wikimedia Commons

[1] ÅSLUND, Anders. How Ukraine Became a Market Economy and Democracy. [s.l.]: Peterson Institute 371 s. Dostupné online. ISBN 978-0-88132-546-1. (anglicky) Google-Books-ID: C8C3xuqd6aMC.

[2] Київрада позбавила Брежнєва та інших комуністів звання“Почесний громадянин міста Києва”. Історична правда [online]. [cit. 2024-04-14]. Dostupné online.

[3] Masol, Vitalii. Encyclopediaofukraine.com [online]. [cit. 2024-04-14]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

Premiéři Ukrajiny

Vitold Fokin (1991–1992) • Leonid Kučma (1992–1993) • Vitalij Masol (1994–1995) • Jevhen Marčuk (1995–1996) • Pavlo Lazarenko (1996–1997) • Valerij Pustovojtenko (1997–1999) • Viktor Juščenko (1999–2001) • Anatolij Kinach (2001–2002) • Viktor Janukovyč (2002–2005) • Julija Tymošenková (2005) • Jurij Jechanurov (2005–2006) • Viktor Janukovyč (2006–2007) • Julija Tymošenková (2007–2010) • Mykola Azarov (2010–2014) • Arsenij Jaceňuk (2014–2016) • Volodymyr Hrojsman (2016–2019) • Oleksij Hončaruk (2019–2020) • Denys Šmyhal (od 2020)