Přeskočit na obsah

Vnitřní Mongolsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vnitřní Mongolsko
内蒙古自治区
Geografie
Vnitřní Mongolsko (červeně) v Čínské lidové republice
Vnitřní Mongolsko (červeně) v Čínské lidové republice
Hlavní městoChöch chot
Statusautonomní oblast
Souřadnice
Rozloha1 183 000 km²
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel24 706 321 (2010)
Hustota zalidnění20,9 obyv./km²
HDP/obyv.8 854 USD
Jazykčínština, mongolština
Národnostní složeníChanové, Mongolové, Mandžuové, Chuejové
Správa regionu
StátČínaČína Čína
Nadřazený celekČínská lidová republika
Podřízené celky9 městských prefektur, 3 ajmagy
Vznik1947
MěnaRMB
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2CN-NM
Telefonní předvolba(+86)
Označení vozidel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Autonomní oblast Vnitřní Mongolsko (mongolsky , Өвөр Монголын Өөртөө Засах Орон, Övör Mongolyn Öörtöö Zasach Oron, čínsky 内蒙古自治区 pchin-jin Nèi Mongol Zìzhìqū, Nèi Měnggǔ Zìzhìqū, český přepis Nej-meng-ku c'-č'-čchü) je autonomní oblast na úrovni provincie na severu Čínské lidové republiky.

Byť je Vnitřní Mongolsko stejně jako Tibet autonomní oblast, oficiálním jazykem je zde vedle čínštiny mongolšina a mongolská menšina zde dosahuje až 20 %, snahy o odtrhnutí či připojení k Mongolsku jsou zde minimální.

V čínštině, ruštině, angličtině i dalších jazycích je území známé jako „Vnitřní Mongolsko“, kdy název vnitřní/vnější je odvozen z mandžuského dorgi/tulergi. Název Vnitřní Mongolsko vznikl z popudu vlády Čínské republiky[zdroj?] k odlišení od Vnějšího Mongolska, které dnes tvoří samostatný stát Mongolsko a republiku Tuva v dnešním Rusku.

V mongolštině je region známý jako öbür mongγol, kde öbör/öbür znamená „jižní“. Proto se můžeme v literatuře setkat i s názvem Jižní Mongolsko.

Vnitřní Mongolsko sousedí od východu na západ s provinciemi Chej-lung-ťiang, Ťi-lin, Liao-ning, Che-pej, Šan-si, Šen-si, autonomní oblastí Ning-sia a provincií Kan-su. Dále má oblast na severovýchodě společnou hranici s Čitskou oblastí Ruska a šesti ajmagy státu Mongolsko (od východu na západ Východní, Süchbátarský, Východogobijský, Jihogobijský, Bajanchongorský a Gobialtajský).

Administrativní členění

[editovat | editovat zdroj]
český přepis /
český pchin-jin
čínsky
Pchin-jin
mongolský název
přepis mongolštiny
obyvatelstvo
(2010)
Městské prefektury
Bajannur 巴彦淖尔市
Bāyànnào'ěr Shì
(bayannaɣur qota) 1 669 915
Wu-chaj 乌海市
Wūhǎi Shì
(üqai qota) 532 902
Ordos 鄂尔多斯市
È'ěrduōsī Shì
(ordus qota) 1 940 653
Pao-tchou 包头市
Bāotóu Shì
(buɣutu qota) 2 650 364
Chöch chot 呼和浩特市
Hūhéhàotè Shì
(kökeqota) 2 866 615
Wu-lan-čcha-pu 乌兰察布市
Wūlánchábù Shì
(ulaɣančab qota) 2 143 590
Čch’-feng 赤峰市
Chìfēng Shì
(ulaɣanqada qota) 4 341 245
Tchung-liao 通辽市
Tōngliáo Shì
(töngliyao qota) 3 139 153
Hulunbuir 呼伦贝尔市
Hūlúnbèi'ěr Shì
(kölün-buyir qota) 2 549 278
Ajmagy
Alšá 阿拉善盟
Ālāshàn Méng
(alašan ayimaɣ) 231 334
Šilijn gol 锡林郭勒盟
Xīlínguōlè Méng
(sili-yin ɣoul ayimaɣ) 1 028 022
Chjangan 兴安盟
Xīng'ān Méng
(hingɣan ayimaɣ) 1 613 250

Několik ajmagů se v průběhu posledních desetiletí reorganizovalo v městské prefektury.

Po celou dobu existence byla centrální a západní část Vnitřního Mongolska pod nadvládou buď Číňanů, kteří se zde chtěli věnovat převážně zemědělství, nebo mongolských nájezdníků, kteří pronikali do oblasti ze severu. Východní část Vnitřního Mongolska byla pod silným vlivem Mandžuska, což ji ochránilo před nepřetržitými boji mezi Mongoly a Číňany.

V období Válčících států se chopil moci král Wu Ling (340–295 př. n. l.) a začal s expanzivní politikou na území Vnitřního Mongolska. Wu Lingova armáda porazila místní mongolské kmeny a na jeho příkaz začali trestanci a zajatci budovat obranné zdi proti nájezdům mongolských nájezdníků ze severu. Následně ji císař Čchin Š'-chuang-ti, zakladatel dynastie Čchin propojil s ostatními už stojícími zdmi a vytvořil tak dnes známou Velkou čínskou zeď. Další historie oblasti se vyznačuje neustálými střety mezi mongolskými nájezdníky a armádou jednotlivých čínských dynastií, kdy úspěchů dosahovaly střídavě obě strany.

Poušť ve Vnitřním Mongolsku
Žlutá řeka ve Vnitřním Mongolsku

V roce 1206 sjednotil Čingischán mongolské kmeny a vytvořil Mongolskou říši, která při největším rozmachu zabírala 22 % celé světové souše. Oblast Mongolska byla prvním místem, která se dostala pod jeho vládu. Po rozpadu Mongolské říše se v roce 1368 dostala k moci dynastie Ming. Za její vlády byla přebudována Velká čínská zeď, která zhruba určila jižní hranici Vnitřního Mongolska. Od poloviny 15. století do oblasti opět začínají pronikat mongolské kmeny, které ovládaly Vnitřní Mongolsko do roku 1635.

Moc nad územím přešla od roku 1636 na poslední čínskou dynastii Čching. Od tohoto roku se Vnitřní Mongolsko stalo součástí Čínského císařství až do jeho zrušení v roce 1912. V devatenáctém století začalo masivní osidlování Mandžuska, Vnitřního a Vnějšího Mongolska Číňany. Účelem bylo zvýšení čínské populace na území, na které si začalo dělat nárok Rusko. Byla vybudována železnice, která ještě zvýšila proud osadníků mířících do oblasti.

Princ Demčigdonrov

1. ledna 1912 byla v Nankingu slavnostně vyhlášena Čínská republika. Jejím prvním prezidentem se stal Sunjatsen z hnutí Kuomintang. Vnější i Vnitřní Mongolsko využilo této situace a vyhlásilo na Čínské republice nezávislost.[zdroj?] Ale pouze Vnější Mongolsko si ji dokázalo s vydatnou pomocí Ruska udržet.[zdroj?] Vnitřní Mongolsko bylo obsazeno čínskou armádou. V roce 1919 čínská armáda zaútočila na zbytek dosud nezávislého Mongolska a zabrala je. Obnovení nezávislosti došlo až roku 1921, kdy přišlo na pomoc Mongolsku sovětské Rusko.[zdroj?] Celá oblast Mongolska byla od té doby[zdroj?] rozdělena na vnější část, kde vznikla roku 1924 komunistická Mongolská lidová republika pod vlivem SSSR a vnitřní část, která zůstala pod vládou Číny.

Nestabilní Čínská republika oslabovaná občanskou válkou mezi komunisty a Kuomintangem se v roce 1931 stala terčem Japonska, které zabralo Mandžusko. Japonci na jeho území vytvořili loutkový stát Mančukuo. Mančukuo spravovalo i oblasti Vnitřního Mongolska, a to do roku 1945. Velká část Vnitřního Mongolska se pak následně roku 1937 stala nezávislým státem Mengkukuo. Vůdcem tohoto japonského loutkového státu se stal mongolský princ Demčigdonrov. Existenci Mengkukua ukončila v roce 1945 sovětská invaze do Mandžuska.

Po válce v roce 1947 byla vytvořena na území Vnitřního Mongolska Autonomní mongolská oblast. Po vítězství komunistů na pevninské Číně a založení Čínské lidové republiky v roce 1949 byly k území Vnitřního Mongolska připojeny některé oblasti na západě a postupem doby se přidávaly další oblasti s mongolským osídlením. Vznikl tak nynější protáhlý tvar této autonomní oblasti táhnoucí se skoro po celé délce hranic s nezávislým Mongolskem. První hlavou místní vlády se stal komunista Ulanhu.

Během Kulturní revoluce byla místní vláda odstraněna a obyvatelstvo bylo zasaženo vlnou represí. Velká část území Vnitřního Mongolska byla připojena k okolním provinciím. Autonomní oblast byla opět obnovena v roce 1979.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Většinu z 23 miliónů obyvatel tvoří Chanové (většinové etnikum v Číně), kteří začali do oblasti proudit v průběhu 18. století a jejich příchod se nezastavil ani ve 20. století. Chanové žijí většinou ve střední a východní části oblasti. Druhou nejpočetnější skupinu obyvatel, kolem 17 %, tvoří Mongolové. Během násilné kolektivizace v průběhu Maoistické éry musely mongolské kmeny upustit od svého kočovného života a usadit se ve stálých sídlech. Tento akt výrazně narušil jejich kulturu a zcela změnil jejich způsob života.

Muslimská ulice v Chöch chot
Obyvatelstvo ve Vnitřním Mongolsku, 2000 census[1]
Etnikum Populace Podíl
Chanové 18 465 586 79,17 %
Mongolové 3 995 349 17,13 %
Mandžuové 499 911 2,14 %
Chuejové 209 850 0,900 %
Daurové 77 188 0,331 %
Evenkové 26 201 0,112 %
Korejci 21 859 0,094 %
Rusové 5 020 0,022 %
Centrální náměstí v Chöch chot

Náboženství

[editovat | editovat zdroj]

Náboženské složení v Vnitřním Mongolsku je velice různorodé. Každé jednotlivé etnikum má své vlastní vyznání. K buddhismu se hlásí jak Chanové, tak Mongolové. Existují však i mongolské kmeny, které vyznávají křesťanství, islám či šamanismus. Menšina Chuejů se hlásí k islámu a Daurové jsou naopak z většiny příznivci šamanismu.

Vláda a politika

[editovat | editovat zdroj]

Podle ústavy Čínské lidové republiky mají autonomní oblasti určitou vlastní suverenitu jak hospodářskou, tak se svojí vlastní vládou. Teoreticky to znamená, že by místní vláda měla být nezávislá na vládě v Pekingu a rozhodovat o směřování Vnitřního Mongolska v rámci Číny sama. V praxi ale premiér, který musí být podle zákonů z dané národnostní menšiny (v případě Vnitřního Mongolska etnický Mongol) musí být zcela pod vlivem tajemníka komunistické strany pro danou oblast, který je vždy z jiné části Číny a většinou Chan.

Co se týče ekonomické nezávislosti, tak Vnitřní Mongolsko je příkladem zvýšené snahy Číňanů federalizovat svůj stát. Vnitřní Mongolsko je mnohem více nezávislé na vládě v Pekingu a tvoří svůj vlastní ekonomický plán.

Vědecký výzkum

[editovat | editovat zdroj]

Tato oblast je celosvětově známá zejména pro objevy velmi dobře zachovaných fosilií druhohorních dinosaurů, které jsou zde objevovány v sedimentech geologických souvrství Iren Dabasu a mnoha dalších.[2]

  1. Department of Population, Social, Science and Technology Statistics of the National Bureau of Statistics of China (国家统计局人口和社会科技统计司) and Department of Economic Development of the State Ethnic Affairs Commission of China (国家民族事务委员会经济发展司), eds. Tabulation on Nationalities of 2000 Population Census of China (《2000年人口普查中国民族人口资料》). 2 vols. Beijing: Nationalities Publishing House (民族出版社), 2003. (ISBN 7-105-05425-5)
  2. Xu, X.; Tan, Q.; Wang, J.; Zhao, X.; Tan, L. (2007). "A gigantic bird-like dinosaur from the Late Cretaceous of China". Nature. 447 (7146): 844–847. doi:10.1038/nature05849

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]