Vojtěch Ignác Ullmann
| Vojtěch Ignác Ullmann | |
|---|---|
 | |
| Narození | 23. dubna 1822 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 17. září 1897 (ve věku 75 let) Příbram  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | městský hřbitov v Příbrami |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění ve Vídni (1842–1847) České vysoké učení technické v Praze |
| Povolání | architekt a stavitel |
| Významná díla | Kostel svatého Cyrila a Metoděje |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vojtěch Ignác Ullmann nejčastěji jen Ignác Ullmann (23. dubna 1822 Praha[1][2] – 17. září 1897 Příbram)[3][4] byl český architekt období historismu.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Ullmann byl synem pražského jehláře Jakuba Ullmanna a jeho manželky Magdalény.[5][6] Absolvoval pražskou polytechniku a studoval architekturu na Akademii výtvarných umění ve Vídni u profesorů Augusta von Siccardsburga a Eduarda van der Nülla. Po ukončení studií cestoval po Itálii a Německu. Od roku 1854 pracoval jako samostatný architekt v Praze.
Spolupracoval s architekty Antonínem Baumem, svým synovcem[6] Bedřichem Münzbergerem a Antonínem Viktorem Barvitiem. Se sestrou posledně jmenovaného, Terezií Barvitiovou (* 1826) se roku 1856 oženil. Do roku 1874 realizoval v Praze řadu staveb. Když ale neuspěl v architektonických soutěžích na výstavbu Národního divadla a Rudolfina,[7] odešel do ústraní na venkov, nejprve do Dubence, kde mu v letech 1879–1889 patřil tamní zámek,[8] a poté do Příbrami, kde v roce 1897 zemřel a je pohřben na zdejším hřbitově.[6]
Styl
[editovat | editovat zdroj]Byl typickým představitelem historismu. Jeho rané dílo bylo eklektické, mísí se v něm užívání středověkých slohových prvků novorománských a novogotických, například v úpravě plánů kostela Cyrila a Metoděje v Praze 8 – Karlíně) nebo v úpravě fasád Lannova domu v Praze. V další fázi své tvorby po roce 1860 byl významně ovlivněn novorenesancí Gottfrieda Sempera a z něj vycházející vídeňskou novorenesanční školou, jejíž koncepci rozšířil o inspiraci benátskými, francouzskými a domácími renesančními formami. Společně s Josefem Zítkem patřil k prvním českým vyznavačům italské novorenesance, nazývané palladianismus podle inspirace vzorníky Andrey Palladia. K cenným příkladům této etapy Ullmannovy tvorby patří projekt Lannovy vily v Praze - Bubenči z roku 1868. Pro Vojtěcha Lannu mladšího pracoval opakovaně v Praze a v Kladně.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- kostel svatého Cyrila a Metoděje v Praze-Karlíně, dokončení stavby (1854–1862)
- palác Lažanských na Smetanově nábřeží v Praze I, (1866) dnes sídlo FAMU a kavárna Slavia
- Lannův dům na nároží Hybernské a Havlíčkovy ulice v Praze 1 (úprava staršího projektu)
- Bývalá Hypoteční banka čp. 365/II na nároží Národní třídy a Perlové ulice v Praze 1
- Česká spořitelna na Národní třídě v Praze 1 (dnes budova Akademie věd), 1858–1862 první Ullmannova novorenesanční budova
- Přestavba zámku Jirny (asi 1855)
- Budova Sokola pražského v Sokolské třídě na Novém Městě pražském (1863–1864)
- Španělská synagoga v Praze - Josefově (1867–1868)
- bývalá Vyšší dívčí škola v Praze ve Vodičkově ulici na Novém Městě (1867), Ullmann na této budově jako první v Praze použil sgrafita[9]
- Prozatímní divadlo v Praze (1862)
- Vila bankéře Lippmanna v Praze 6 - Bubenči (1869) – zbourána 1970
- Lannova vila v Praze 6 - Bubenči (1868–1872)
- Česká polytechnika na Karlově náměstí v Praze
- Letenský zámeček[10]
- Nádraží Františka Josefa, původní budova nynějšího hlavního nádraží v Praze (1871), pro nedostačující kapacitu roku 1905 zbořeno a nahrazenou stavbou od Josefa Fanty
- správní budova Buštěhradské dráhy, Politických vězňů čp. 1531/II., Praha (1871–1872)[11]
- Německý dům v Českých Budějovicích, nyní Dům kultury Slavie (1871–1872)[12]
- Schebkův palác, Politických vězňů čp. 936/7, Praha (1870–1873)[13]
- Vysoké pece v kladenských hutích a další průmyslové stavby v Kladně[7][14]
- Soutěžní návrh na budovu Rudolfina (neuspěl)
- Soutěžní návrh na budovu Národního muzea v Praze (1886–1889)
- Radnice v Příbrami, Tyršova 108/I (1888–1891)[15]
- Arcibiskupský konvikt, Příbram, Jiráskovy sady čp. 240/II (1892)[16]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]- Stavby Vojtěcha Ignáce Ullmanna na dobových fotografiích
-
Palác Lažanských, fotografie Wilhelm Rupp, asi 1865 -
V popředí bývalá budova České spořitelny, za ní palác Lažanských, fotografie František Fridrich, 1865 -
Kostel svatého Cyrila a Metoděje, Praha 8 – Karlín , fotografie František Fridrich, 1868 -
Vyšší dívčí škola, fotografie František Fridrich, asi 1870
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ dle zápisu v matrice narozených se narodil 21. a 24. dubna byl pokřtěn
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv.Havla na Starém Městě pražském
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost Příbram
- ↑ Medailon Vojtěcha Ignáce Ullmanna ve slovníku architektů působících v Českých zemích. www.prostor-ad.cz [online]. [cit. 2009-09-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-10-27.
- ↑ Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Ullmann, Jakob *1764 s rodinou, otec Ignáce Ullmanna
- ↑ a b c ROČŇÁKOVÁ, Hana. Ignác Vojtěch Ullmann (1822-1897). Osobnosti Příbrami [online]. 2014-06-11 [cit. 2017-03-24]. Dostupné online.
- ↑ a b Ullmann, Vojtěch Ignác, 1822-1897 [online]. Středočeská vědecká knihovna v Kladně [cit. 2017-03-24]. Dostupné online.
- ↑ ÚLOVEC, Jiří. Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech. A–M. Svazek 1. Praha: Libri, 2003. 504 s. ISBN 80-7277-099-3. Kapitola Dubenec, s. 156–162.
- ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 12–13. Zvláštní otisk ze sborníku Umění.
- ↑ Letenské domy – Letenský zámeček. www.tenzor.cz [online]. [cit. 2009-09-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-24.
- ↑ Vojtěch Ignác Ullmann na arch-pavouk.cz Archivováno 20. 12. 2016 na Wayback Machine.
- ↑ Encyklopedie Českých Budějovic : Dům kultury Slavie [online]. [cit. 2017-03-24]. Dostupné online.
- ↑ NPÚ - Památkový katalog
- ↑ Vápenné pece Vojtěšské hutě. E15.cz [online]. 2012-01-04 [cit. 2017-03-24]. Dostupné online.
- ↑ Budova radnice [online]. Město Příbram [cit. 2017-03-24]. Dostupné online.
- ↑ VELFL, Josef. Budova konviktu [online]. Město Příbram, rev. 2014-07-19 [cit. 2017-03-09]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- VYBÍRAL, Jindřich. Ignác Vojtěch Ullmann (1822-1897). 1. vyd. Praha: Národní galerie v Praze, 1994. 23 s. ISBN 80-7035-069-5.
- Vybíral, Jindřich - Sekyrková, Milada: Dokumenty k dílu Ignáce Ullmanna. In: Umění, roč. 51, č. 4, 2003, s. 325-334.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vojtěch Ignác Ullmann na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vojtěch Ignác Ullmann
- Článek o Ullmannových stavbách na serveru Rozhlas.cz
- Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Ullmann, Ignaz *1822 s rodinou
