Wangen
| Wangen | |
|---|---|
 | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 47°11′28″ s. š., 8°53′44″ v. d. |
| Nadmořská výška | 424 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
| Stát |  Švýcarsko |
| Kanton | Schwyz |
| Okres | March |
  Wangen Wangen, Švýcarsko | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 8,46 km² |
| Počet obyvatel | 5 053 (2018)[1] |
| Hustota zalidnění | 597,3 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 8854 Siebnen 8855 Nuolen 8855 Wangen |
| Označení vozidel | SZ |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Wangen je obec ve švýcarském kantonu Schwyz. Žije zde přibližně 5 100[1] obyvatel.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Wangen leží téměř celý na náplavové rovině tvořené řekou Wägitaler Aa směrem k horní části Curyšského jezera. Nacházejí se zde také přírodní rezervace Nuoler Ried a Bachtellen.
Směrem k východní hranici obce se terén zvedá ze 410 m n. m. na 631 m n. m. směrem k Buechbergu. Buechberg je moréna, kterou zde zanechal ledovec Linthgletscher při svém postupu v poslední době ledové.
Pouze 6,5 % rozlohy obce je zalesněno, 47 % tvoří obdělávaná půda.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Atraktivní poloha a dobré dopravní podmínky přilákaly do oblasti kolem Buechbergu osadníky už před 3000 lety. Stále ustupující jezero poskytuje hojnost potravin a půda, která se u něj uvolňuje, je díky usazování sedimentů bohatých na minerály úrodná a snadno obdělávatelná. Bukový les na moréně, který zde zanechal ledovec Linthgletscher v poslední době ledové, poskytoval nejen kořist pro lovce, ale také dobré dřevo pro jednoduchá obydlí a oheň.
Římané nezanechali v oblasti Wangenu žádné výrazné stopy. Ačkoli se v termálních lázních v lokalitě „Ryffen“ v Nuolenu čepovaly sirné prameny, s nástupem stěhování národů kolem roku 450 n. l. musela někdejší světová velmoc přepustit oblast March přistěhovalým Alamanům a Keltům.
V roce 600 n. l. se s oblastí seznámili irští misionáři Kolumbán a Gallus (Havel), kteří se snažili hlásat evangelium poněkud radikálním způsobem svých krajanů. Setkávají se s odmítnutím a nepřátelstvím a brzy jsou oba Irové opět na cestě. Kolumbán putoval na jih, kde založil slavné opatství Bobbio. Gallus přešel jezero a stal se kanovníkem světoznámého opatství St. Gallen. Potomci mnichů byli alespoň odškodněni za ztrátu v srpnu 844: majitel Wangenu a Tuggenu Wolfhart dal své panství opatství Bobbio jako dědičné léno, žádal za to relikvie Kolumbána, který zemřel roku 615 a byl mezitím kanonizován, a postavil baziliku. Kolumbán je dosud patronem kostela ve Wangenu. V roce 872 změnilo panství majitele, ale zůstalo v rukou benediktinů. Vesničané byli nyní poddanými kláštera v St. Gallenu. V roce 1178 přiděluje papež Alexandr III. kostel Nuolen se všemi dvorskými pozemky klášteru Schänis. Když klášter zchudl, prodal majetek soukromému majiteli, který jej se ziskem prodá dále špitálu v Rapperswilu.[2]
Po smrti hraběte Fridricha VII. z Toggenburgu, který byl světským patronem oblastí kolem Buechbergu, se spory mezi stavy Schwyzu a Curychu vyhrotily v krvavou bratrovražednou válku: oblast byla nakonec v roce 1437 přidělena Schwyzu.
V roce 1658 už měli obyvatelé Wangenu dost cizí nadvlády. Za částku 221 korun a 20 šilinků se vykoupili od obyvatel Schwyzu a obdrželi statut svobody „na věčné časy“. V roce 1716 vrátil Schwyz lidem z Wangenu dřívější kupní cenu a opět převzal dispoziční právo nad kostelem, církevními pány a majetkem Wangenu. V letech 1831–1833 se obyvatelé Ausserschwyzu a s nimi i obyvatelé Wangenu naposledy odtrhli od schwyzské nadvlády.[2]
Kolem roku 1840 přišel do vesnic na Buechbergu průmyslový věk. Zkrocení potoka Nuolerbach kanálem umožnilo firmě Billeter provozovat přádelnu v Nuolenu, na kterou v roce 1852 navázal Caspar Honegger stavbou v Siebnenu a nakonec převzal i nuolenský provoz. V roce 1900 přibyla tkalcovna hedvábí Bachmann ve Wangenu.
V letech 1810 až 1846 je Wangen poprvé rozdělen na dvě části výstavbou nové kantonální silnice. V roce 1875 byla otevřena železniční trať Curych–Ziegelbrücke. Výstavba a otevření dálnice A3 v letech 1973/74 způsobily další velký zářez do lužní krajiny.
Ve 21. století se venkovská oblast na Buechbergu vyvinula v atraktivní centrum obce.[2]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]
| Vývoj počtu obyvatel[2] | ||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rok | 1799 | 1850 | 1900 | 1950 | 1960 | 1970 | 1980 | 1990 | 2000 | 2005 | 2010 | 2015 | 2016 | 2019 |
| Počet obyvatel | 700 | 1345 | 1131 | 2284 | 2550 | 2969 | 2847 | 3411 | 4572 | 4664 | 4672 | 4926 | 4961 | 5114 |
Většina obyvatel (k roku 2000) hovoří německy (92,0 %), druhá nejčastější je albánština (2,0 %) a třetí italština (1,7 %). Počet obyvatel Wangenu se mezi lety 1990 a 2000 zvýšil o více než 30 %. Podíl cizinců činí 15 %.
Hospodářství
[editovat | editovat zdroj]Průmyslový rozvoj začal v roce 1840, kdy přádelna Billeter zprovoznila kanál Nuolenerbach, aby získala energii, a v roce 1900 následovala Bachmannova tkalcovna hedvábí. Dnes se ve Wangenu nachází dřevozpracující průmysl, stavební stroje, kovovýroba, podlahové krytiny, lom, štěrkovny s přepravou štěrku po jezeře pomocí bárek. V samotném Wangenu je zaměstnána jen malá část pracujících obyvatel, 69,4 % dojíždí do jiných obcí nebo do metropolitní oblasti Curychu.
Doprava
[editovat | editovat zdroj]
Výstavba kantonální silnice Lachen – Wangen – Uznach z roku 1810 rozdělila obec na dvě části. V roce 1875 byla otevřena železniční trať Curych–Ziegelbrücke. V 70. letech 20. století byl Wangen zpřístupněn automobilové dopravě prostřednictvím dálnice A3.
Železniční stanice Siebnen-Wangen je obsluhována linkami S2, S25 a S27 curyšské S-Bahn a linkou 35 InterRegio.
Přes Wangen jezdí také poštovní autobusy do Uznachu a přes Siebnen do Wägitalu, Pfäffikonu a Reichenburgu.
Letiště Wangen-Lachen je jedním z tréninkových míst pro tým letecké akrobacie Patrouille Suisse.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wangen SZ na německé Wikipedii.
- ↑ a b Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie Geschlecht und Gemeinde; Provisorische Jahresergebnisse; 2018. Federal Statistical Office. 9. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-04-11].
- ↑ a b c d JACOBER, Ralf. Wangen (SZ) [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2015-10-13 [cit. 2024-07-08]. Dostupné online. (německy)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Wangen na Wikimedia Commons - (německy) Oficiální stránky
