Přeskočit na obsah

Zdeněk Rossmann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zdeněk Rossmann
Narození3. září 1905
Slezská Ostrava
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí8. listopadu 1984 (ve věku 79 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materBauhaus
Vysoké učení technické v Brně
Povoláníarchitekt, návrhář písma, grafik, fotograf, vysokoškolský učitel, scénograf, designér, typograf, kurátor, muzeolog, publicista a učitel
Manžel(ka)Marie Rossmanová
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zdeněk Rossmann (3. září 1905 Slezská Ostrava[1] – 8. listopadu 1984 Praha) byl český modernistický architekt, scénograf, fotograf, designér a pedagog.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 3. září 1905 ve Slezské Ostravě - Zámostí v rodině stavitele Karla Rossmanna (1874–1930) a jeho manželky Aloisie Vlasty, rozené Wolfové (1882–1974).[1] Byl nejstarším dítětem, měl sestru Libuši (nar. 1906) a bratra Miloše (nar. 1908). V roce 1916 začal navštěvovat Českou zemskou vyšší reálku v Moravské Ostravě. V září 1922 musel vykonat opravnou zkoušku z němčiny a přešel na Zemskou vyšší reálku do Prostějova, kde 25. června 1923 maturoval.[2]

V září 1923 se zapsal do prvního ročníku architektury na České vysoké škole technické v Brně. Jeho učiteli byli František Nachtikal, Miloslav Pelíšek, Karel Šimůnek, Emil Králík, Jaroslav Matějka, Jaroslav Král, Vladimír Fischer, Antonín Nedoma, František Píšek, Jiří Kroha, Ladislav Záruba a další. Dne 19. prosince 1925 složil první státní zkoušku z architektury a pozemního stavitelství. Dne 7. října 1927 se zapsal do pátého ročníku studia, ale tento ročník již nedokončil, pravděpodobně proto, že už v té době měl řadu zakázek z oboru grafické úpravy tiskovin a scénografie.[2]

Během studia se seznámil s několika levicovými intelektuály: Jiřím Mahenem, Bedřichem Václavkem, Františkem Halasem, Artušem Černíkem a dalšími. Stál u založení Brněnského Devětsilu. První pokus o jeho založení dne 15. prosince 1923 nebyl úřady uznán, podruhé byl založen dne 23. března 1924 v Dělnickém domě. Pro brněnský Devětsil i pro další levicové spolky a organizace Rossmann vytvářel a upravoval plakáty, letáky, pozvánky a časopisy (Disk, Pásmo, Šlehy, fronta, edice Avion a další). V roce 1925 vstoupil do Komunistické strany Československa.

V roce 1927 navrhl pro brněnskou Redutu ve spolupráci s Bedřichem Rozehnalem svou první scénografii pro představení Edmonda Konráda Komedie v kostce.

Poté, co nedokončil studia architektury, pracoval pro reklamní oddělení Výstavy soudobé kultury v Československu (výstava proběhla ve dnech 26. května - 30. září 1929). Krátce pracoval v ateliéru architekta Bohuslava Fuchse a v továrně na nábytek S.B.S. Jana Vaňka.

Nadále spolupracoval s Redutou a také s brněnským studentským ochotnickým spolkem Akademická scéna. Zde poznal Marii Doleželovou (1909-1983), studentku fotografie na Škole uměleckých řemesel, svou partnerku a později manželku.

V roce 1929 vytvořil plakát a katalog k výstavě Civilisovaná žena : jak se má kultivovaná žena oblékati = Zivilisierte Frau : wie sich eine kultivierte Frau ankleiden soll, Brno, 1929/1930.

Dne 18. října 1929 byla v Praze založena Levá fronta a Zdeněk Rossmann i Marie Doleželová byli jejími členy. Dne 27. května 1930 byla založena její brněnská pobočka.

V říjnu 1930 nastoupil šestiměsíční vojenskou službu, byl ale ze zdravotních důvodů propuštěn. Na přelomu roku 1930 a 1931 odjel do Desavy studovat na Bauhaus (přesné datum není známo), kde v té době již studovala jeho přítelkyně Marie Doleželová. Na jaře 1931 byli radikálně levicoví studenti z Bauhausu vyloučeni.[3] V květnu 1931 tedy Doleželová a Rossmann odjeli z Desavy do Paříže, kde hledali práci. To se jim nepodařilo a proto se vrátili do Brna. Marie Doleželová publikovala své fotografie z Paříže v časopisu Index.[4][5]

V září 1931 nastoupil Zdeněk Rossmann jako učitel typografie a reklamy na Učňovských školách v Bratislavě a na Škole uměleckých řemesel tamtéž.

V květnu 1933 začal spolupracovat na expozici v Památníku Tomáše Bati. Navrhl expozice, plakáty a katalogy řady výstav v Bratislavě i jinde.

Ke dni 1. ledna 1939 byl vypovězen ze Slovenska a v únoru 1939 nastoupil jako profesor na Školu uměleckých řemesel v Brně.

V roce 1942 během letních prázdnin na chatě u Dalešic se manželé Rossmannovi pokoušeli poskytnout pomoc parašutistovi Františku Pospíšilovi. Na základě udání byli na jaře 1943 zatčeni Gestapem, vyslýcháni a do konce války byli vězněni v koncentračních táborech. Zdeněk Rossmann byl v koncentračním táboře Mauthausen (s označením "návrat nežádoucí"), kde se zapojil do odbojové aktivity a jeho spoluvězni byli například Antonín Novotný nebo Simon Wiesenthal. Marie Rossmannová byla vězněna v koncentračním táboře Neubrandenburg (pobočka KT Ravensbrück).[2]

Po návratu do Prahy v květnu 1945 byl Rossmann spolu s Františkem Halasem zaměstnán v informačním odboru ministerstva informací a osvěty. Dne 6. ledna 1946 byl jmenován generálním ředitelem nakladatelství Orbis. Současně se podílel na tvorbě volebních a propagandistických plakátů Komunistické strany Československa. V říjnu 1948 byl zatčen a vyšetřován Státní bezpečností na základě udání konfidentky StB Věry Hložkové. Byl vyloučen z komunistické strany a zbaven funkce ředitele nakladatelství. Po několikadenní vyšetřovací vazbě byl ale propuštěn na svobodu a jako výtvarník ve svobodném povolání se věnoval instalacím výstav a muzejních expozic, scénografii a typografii.[2]

Ve školním roce 1966-1967 vyučoval grafickou úpravu a tisk na FAMU, v letech 1967-1969 muzeologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy.

Zemřel dne 8. listopadu 1984 v Praze.[2]

Rodinný život

[editovat | editovat zdroj]

Dne 24. října 1931 uzavřeli Marie Doleželová a Zdeněk Rossmann sňatek, 4. ledna 1933 se manželům narodil syn Pavel, 29. dubna 1940 se jim narodila dcera Jana.[2]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Počátky jeho tvorby jsou spojeny s poetismem Devětsilu. Ten ale od jara 1927 opustil a věnoval se politicky orientovanému sociologismu a funkcionalismu.[3]

Typografie (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • Fronta : mezinárodní sborník soudobé aktivity : věda, umění, technika, literatura, sociologie, moderní život, redakce Fr. Halas, Vl. Průša, Zd. Rossmann, B. Václavek, Brno : Édition Fronta, 1927, 203 stran
  • Výstava moderního bydlení Nový dům v rámci výstavy soudobé kultury Českoslov. republiky v Brně 1928, pod protektorátem Svazu čs. díla odbor Brno ; redakce Zd. Rossmann, B. Václavek, Brno : Fr. Uherka : Č. Ruller, 1928, 96 s.
  • Civilisovaná žena : jak se má kultivovaná žena oblékati = Zivilisierte Frau : wie sich eine kultivierte Frau ankleiden soll, Božena Rothmayerová-Horneková, Jan Vaněk, Zdeněk Rossmann, Brno : Jan Vaněk, 1929, 95 s.
  • karl marilaun: evropan adolf loos - učitel nové architektury, bydlení a života, překlad: Jaroslava Václavková, Brno : Jan Vaněk, 1929
  • Architekt Bohuslav Fuchs, 1919–1929 : přehled architektovy tvorby za 10 let = Überblick seines architektonischen Schaffens innerhalb 10 Jahren = résumé de sa création architectonique pendant 10 ans, Bâle : Praha : Service des pays, 1930
  • časopis Stavitel,
  • Poslední cesta TGM, uspořádali Zdeněk Rossmann a Vladimír Rýpar ; fotografie: Karel Hájek, Praha : Orbis, 1947, 73 nečíslovaných stran
  • Lenin v obrazech, uspořádali: Zdeněk Rossmann a Vladimír Rýpar ; text napsal Vlastimil Borek, obrazová část: Fotografové a výtvarníci SSSR, Praha : Orbis, 1947, 17 nečíslovaných stran,
  • padesátá léta: katalogy a plakáty pro Národní galerii v Praze,
  • Vilém Mucha: První celostátní spartakiáda 1955 - věcí všeho pracujícího lidu Československa, Praha : Oddělení propagace a agitace SVTVS, 1955
  • Karel Plicka, Emanuel Poche: 7 procházek Prahou : fotografický průvodce městem, Praha : Orbis, 1966

Scénografie

[editovat | editovat zdroj]

První Rossmannovou scénografií byla v roce 1927 inscenace Edmonda Konráda Komedie v kostce v brněnské Redutě ve spolupráci s Bedřichem Rozehnalem a s režisérem Vladimírem Šimáčkem. Rossmann s Mahenem se zasloužili o to, že do Brna byli pozváni režiséři Jindřich Honzl a Emil František Burian. Pro jejich představení pak vytvořil řadu scén.

Po roce 1945 navrhl řadu scénografií pro Národní divadlo v Praze, například Bratři Mrštíkové, úprava Emil František Burian: Maryša, Národní divadlo v Praze 1945, obnovená premiéra 1960.[6] Za představení Bedřich Smetana: Dvě vdovy, režie Rudolf Málek, v brněnském Divadle Na hradbách obdržel Cenu Divadelní žatvy.

Instalace výstav a muzeí

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1928 pracoval pro propagační oddělení Výstavy soudobé kultury v Československu, pro kterou navrhoval instalace, plakáty, upravoval katalogy a pozvánky. Nejznámější z výstav byly Výstava moderního bydlení Nový dům (1928), Civilisovaná žena : jak se má kultivovaná žena oblékati = Zivilisierte Frau : wie sich eine kultivierte Frau ankleiden soll (1929), Výstava moderního obchodu (1929) a další.

V roce 1933 navrhl instalaci expozice v Památníku Tomáše Bati ve Zlíně

Po roce 1945 instaloval řadu výstav v Národním muzeu v Praze, Národní galerii a dalších muzeích a památnících v Čechách na Moravě i na Slovensku. Navrhl expozice o díle Bedřicha Smetany v Praze, Litomyšli a Göteborgu, instalaci Muzea Mistra Jana Husa v Kostnici. Vedle toho instaloval také propagandistické výstavy, např. Nová Čína, Praha a Bratislava, 1950 nebo Lid a krása, U Hybernů, Praha 1960.

V roce 1958 byl jmenován do funkce náměstka generálního komisaře a jako hlavní architekt výstavy československé expozice na Světové výstavě EXPO '58 v Bruselu. Za tuto práci obdržel Čestný diplom mezinárodní jury EXPO '58 a Vyznamenání za vynikající práci.

Své poslední muzejní instalace provedl v sedmdesátých a osmdesátých letech pro Státní židovské muzeum a Památník Terezín,[2]

Architektura

[editovat | editovat zdroj]
Památník československým obětem KT Mauthausen

Výstavy

[editovat | editovat zdroj]

Individuální

[editovat | editovat zdroj]

Skupinové

[editovat | editovat zdroj]
  • Československé jevištní výtvarnictví 1914-1959, 5a Bienal de São Paulo, Brazílie
  • The Czech Avant-Garde Book, The Art Institute of Chicago, Ryerson & Burnham Libraries, 28. ledna 2014 – 7. dubna 2014 [11]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu farnost Slezská Ostrava
  2. ↑ a b c d e f g SYLVESTROVÁ, Marta. Životopisný přehled. In: MATULOVÁ, Jitka. Zdeněk Rossmann : horizonty modernismu. Brno: Moravská galerie v Brně, 2015. ISBN 978-80-7027-284-8. S. 201–241.
  3. ↑ a b TOMAN, Jindřich. Zdeněk Rossmann a jeho čtení modernismu. In: Jitka Ciampi Matulová. Zdeněk Rossmann : horizonty modernismu. Brno: Moravská galerie, 2015. ISBN 978-80-7027-284-8. Kapitola Politická čtení, s. 20.
  4. ↑ ROSSMANNOVÁ, Marie. Motivy z Paříže. Index. 1932, roč. 4, čís. 1, s. 18. 
  5. ↑ ROSSMANNOVÁ, Marie. Motivy z Paříže. Index. 1932, roč. 4, čís. 5, s. 50. 
  6. ↑ Zdeněk Rossmann v databázi Archivu Národního divadla
  7. ↑ ROSSMANN, Zdeněk. Návrh dělnické buňky. fronta. 1926. Obr. 146 a 147. 
  8. ↑ ROSSMANN, Zdeněk; ZRALÝ, Václav. Soutěžní návrh na obytné domy družstva Včela v Praze. nová bratislava 1. 1931, čís. 2, s. 34. 
  9. ↑ PECHOVÁ, Oliva. Zdeněk Rossmann : typografie, divadelní scénografie, muzeologie. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2019-01-26]. Dostupné online. 
  10. ↑ Horizonty modernismu – Zdeněk Rossmann (1905-1984). www.moravska-galerie.cz [online]. Moravská galerie v Brně [cit. 2019-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-02-18. 
  11. ↑ The Czech Avant-Garde Book | The Art Institute of Chicago. archive.artic.edu [online]. [cit. 2019-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • TOMAN, Jindřich; SYLVESTROVÁ, Marta, a kol: Karel Císař, Ľubomír Longauer, Helena Maňasová Hradská, Sonia de Puineuf, Pavel Rossmann, Markéta Svobodová, David Valůšek. Zdeněk Rossmann: Horizonty modernismu. Brno: Moravská galerie, 2015. 256 s. ISBN 978-80-7027-284-8. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zdeněk_Rossmann&oldid=23834975“