Přeskočit na obsah

Zdeněk Urbánek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zdeněk Urbánek
Narození12. října 1917
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. června 2008 (ve věku 90 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povolánípedagog, překladatel, novinář, spisovatel, básník, teatrolog, redaktor a literární kritik
OceněníSpravedlivý mezi národy
Řád Tomáše Garrigua Masaryka mzz 3. třídy (1991)
Webhttp://www.zdenekurbanek.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zdeněk Urbánek (12. října 1917 Praha – 12. června 2008 Praha[1]) byl český spisovatel, překladatel, vysokoškolský pedagog a disident-signatář Charty 77.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě (1936) studoval na filosofické fakultě UK. Po uzavření vysokých škol se stal redaktorem nakladatelství Evropský literární klub. V roce 1945 se stal redaktorem ve Svobodném slově, a poté pracoval na ministerstvu informací. Od roku 1949 pracoval v Československém státním filmu jako lektor a brzy jako dramaturgický tajemník umělecké rady. Od roku 1957 se zabýval především překlady a přispíval do různých časopisů o divadle, po roce 1968 se stal zakázaným spisovatelem. Z toho důvodu jeho překlady v této době vycházely pod jmény jeho přátel. Po roce 1972 přispíval do samizdatových a exilových literárně zaměřených periodik. Po roce 1989 psal do několika novin (např. Lidové noviny) a byl krátce rektorem AMU.

Zdeněk Urbánek již od konce 30. let sbíral umění a od počátku války se pohyboval v okruhu Jiřího Koláře, skupiny Sedm v říjnu a Skupiny 42. Základ jeho sbírky tvořila díla Jiřího Fuky a Libora Fáry (více než 100 položek), dále díla Jiřího Koláře, Václava Hejny a Kamila Lhotáka. Počátkem normalizace odprodal díla politických oportunistů Arnošta Paderlíka a Františka Jiroudka.[2]

Byl dlouholetým přítelem bývalého českého prezidenta Václava Havla. Ten mu v jedné své politické úvaze vysekl poklonu: „Po desetiletí jsem své texty dával před jejich zveřejněním k posouzení svému celoživotnímu příteli spisovateli Zdeňku Urbánkovi. Zdeněk před časem umřel. Bude-li vám to, co jsem tu napsal, připadat naivní, ne-li přímo hloupé, pak vězte, že za to může ten, kdo Zdeňka povolal do ráje a mne nechal ve světě bez Zdeňka.“[3]

Stát Izrael mu v listopadu 1992 udělil titul Spravedlivý mezi národy.[4]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
  • Jitřenka smutku, 1939
  • Úžeh tmou, 1940
  • Příběh bledého Dominika, 1941
  • Hrdina obou pólů: život Roalda Amundsena, 1943
  • Cestou za Quijotem, 1949
  • Ztracená země, 1992
  • Domy plné událostí: eseje o divadle a dramatu, 1993
  • Zvláštní případy, 1993
  • Stvořitelé světa, 1995
  • Stvořitelé světa pokračují, 1996
  • Stvořitelé světa díl třetí, 1997
  • Stránky z deníků, 2003

Překlady (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

Překládal především klasická díla britských (např. James Joyce, William Shakespeare) a amerických autorů (např. Francis Scott Fitzgerald).

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ BEZR, Ondřej. Zemřel spisovatel a chartista Zdeněk Urbánek. iDNES [online]. 2008-06-13 [cit. 2008-06-13]. Dostupné online. 
  2. ↑ Rusinko M, 2018, s. 168-169
  3. ↑ HAVEL, Václav. Svět bez Zdeňka. S. A12–13. iDnes.cz [online]. 2010-04-23 [cit. 2015-02-18]. S. A12–13. Zveřejněno na osobních stránkách VH. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  4. ↑ [1]
  5. ↑ William Shakespeare: Richard III. [online]. Čerský rozhlas, 2016-04-02 [cit. 2016-04-02]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Marcela Rusinko, Snad nesbíráte obrazy? Cesty soukromého sběratelství moderního umění v českých zemích v letech 1948-1965, MUNI a P&B Publishing, Brno 2018, ISBN 978-80-7485-157-5

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Laureáti Ceny Toma Stopparda
Eva Kantůrková / Zdeněk Urbánek (1987) • Ivan Martin Jirous / Milan Jungmann (1985) • Bohumila Grögerová / Josef Hiršal (1986) • Milan Uhde (1987) • Jáchym Topol (1988) • Zbyněk Hejda (1989) • Jiří Kratochvil (1991) • Jan Lopatka (1993) • Jiří Olič (1994) • Jiří Kovtun (1995) • Sergej Machonin (1996) • Jolana Poláková (1997) • Jiří Pechar (1998) • Jana Červenková (1999) • Karel Kosík (2000) • Pavel Kosatík (2001) • Jiří Opelík (2002) • Martin Hilský (2003) • Václav Jamek (2004) • Václav Cílek (2005) • Stanislav Komárek (2006) • Přemysl Rut (2007) • Zdeněk Neubauer (2008) • Lubomír Martínek (2009) • Petr Rezek (2010) • Martin C. Putna (2011) • Jan Vladislav (2012) • Patrik Ouředník (2013) • A. J. Liehm (2014) • Petr Holman (2015) • Sylvie Richterová (2016) • Josefína Formanová (2021) • Marie Iljašenko (2023) • Vladimír Merta (2024)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zdeněk_Urbánek&oldid=24358917“