přiznávám se, že jsem [tomu] nerozuměl. Divnějšíť jsou ty věci nad mou stižitelnost, anižť jich mohu poznati. 4 Vyslýchejž, prosím, když bych koli mluvil; když bych se tebe tázal, oznamuj mi. 5 Tolikoť jsem slýchal o tobě, nyní pak [i] oko mé tě vidí. 6 Pročež mrzí mne [to], a želím toho v prachu a v popele. 7 Stalo se pak, když odmluvil Hospodin slova ta k Jobovi, že řekl Hospodin Elifazovi Temanskému: Rozpálil se hněv můj proti tobě, a proti dvěma přátelům tvým, proto že jste nemluvili o mně toho, což pravého jest, tak jako služebník můj Job. 8 Protož nyní vezměte sobě sedm volků, a sedm skopců, a jděte k služebníku mému Jobovi, abyste dali obětovati obět za sebe, a služebník můj Job, aby se [modlil] za vás. Nebo jistě oblíčej jeho přijmu, abych neučinil s vámi [podlé] bláznovství [vašeho]; nebo nemluvili jste toho, což pravého jest, o mně, tak jako služebník můj Job. 9 A tak odšedše Elifaz Temanský a Bildad Suchský a Zofar Naamatský, učinili, jakž jim byl přikázal Hospodin, a přijal Hospodin oblíčej Jobův. 10 Navrátil také Hospodin to, což odjato bylo Jobovi, když se modlil za přátely své, tak že což měl Job, rozmnožil to Hospodin dvénásobně. 11 A sšedše se k němu všickni příbuzní, a všecky příbuzné jeho, a všickni známí jeho prvnější, jedli s ním chléb v domě jeho, a lítost majíce nad ním, potěšovali ho nade vším tím zlým, kteréž byl uvedl Hospodin na něj. A dali jemu jeden každý peníz jeden, a jeden každý náušnici zlatou jednu. 12 A tak požehnal Hospodin Jobovi k posledku více nežli v počátku jeho. Nebo měl čtrnácte tisíc ovcí, a šest tisíc velbloudů, a tisíc spřežení volů, a tisíc oslic. 13 Měl také sedm synů a tři dcery, 14 Z nichž první dal jméno Jemima, jméno pak druhé Keciha, a jméno třetí Kerenhappuch. 15 Aniž se nacházely ženy [tak] krásné, jako dcery Jobovy, ve vší té krajině; kterýmž dal otec jejich dědictví mezi bratřími jejich. 16 Byl pak živ Job potom sto [a] čtyřidceti let, a viděl syny své, a syny synů svých, [až do] čtvrtého pokolení. 17 I umřel Job, stár jsa a pln dnů.
Kniha žalmů.
Žalm I
Vlastnosti 3. i šťastný prospěch lidí blahoslavených. 4. Způsob lidí bezbožných, i cíl hrozný jejich.
1 Blahoslavený [1. 1] ten muž, kterýž nechodí [1. 2] po radě bezbožných, a na cestě hříšníků nestojí, a na stolici posměvačů nesedá. 2 Ale v zákoně Hospodinově jest líbost jeho, a v zákoně jeho [1. 3] přemýšlí dnem i nocí. 3 Nebo bude jako [1. 4] strom štípený při tekutých vodách, kterýž ovoce své vydává časem svým, jehožto list nevadne, a cožkoli činiti bude, šťastně mu se povede. 4 Ne takť budou bezbožní, ale [1. 5] jako plevy, kteréž rozmítá vítr. 5 A protož neostojí bezbožní [1. 6] na soudu, ani hříšníci v shromáždění spravedlivých. 6 Neboť zná Hospodin cestu spravedlivých, ale cesta bezbožných zahyne.
Žalm II
Nepřátel Davidových a Kristových marná usilování. 5. Uložení Boží o království Kristovu, 10. a napomenutí ku poddání se a k sloužení jemu.
1 Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují? 2 Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu [2. 1] radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho, 3 Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich. 4 Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje [2. 2] se, Pán posmívá se jim.
