Polska

Možná hledáte polska, polská, poľská, pólska, Polską, polską nebo Pólska.

čeština

výslovnost

• IPA: [pɔlska]

dělení

• Pol-ska

podstatné jméno (1)

• rod střední
• vlastní jméno

význam

1. genitiv jednotného čísla podstatného jména Polsko
   • Silje Garmová, sedmatřicetiletá matka dvou dětí, která loni prchla do Polska s dvouletou dcerou Eirou, získala před pár dny v nové zemi politický azyl.
2. nominativ množného čísla podstatného jména Polsko
3. akuzativ množného čísla podstatného jména Polsko
4. vokativ množného čísla podstatného jména Polsko

podstatné jméno (2)

• rod ženský
• vlastní jméno

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	Polska	Polsky
genitiv	Polsky	Polsek
dativ	Polsce	Polskám
akuzativ	Polsku	Polsky
vokativ	Polsko	Polsky
lokál	Polsce	Polskách
instrumentál	Polskou	Polskami

význam

1. (zastarale, básnicky) Polsko
   • Proudu tomu podlehl i Štulc, jenž odtud na celý život přilnul k Polsce a její poesii, zvl. když na filosofii důvěrně se spřátelil s pol. knížetem Jiřím Lubomirským.
   • (…) od Labe a Sály Němci tlačili se stále na slovanský východ, až konečně se utkali s Polskou; byl to pruský král Bedřich Veliký, jenž zosnoval rozdělení Polsky.

polština

výslovnost

• IPA: [ˈpɔlska]
•  Polska^{? • info}

podstatné jméno

• rod ženský
• vlastní jméno

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	Polska	Polski
genitiv	Polski	Polsk
dativ	Polsce	Polskom
akuzativ	Polskę	Polski
instrumentál	Polską	Polskami
lokál	Polsce	Polskach
vokativ	Polsko	Polski

význam

1. Polsko

související

• polski
• Polak
• Polka