kól

See also: Appendix:Variations of "kol"

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *kolъ.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈkoːɫ/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈku̯ol/

Noun

kól m inan

1. stake, post

   jako by kól nepohořal ― (please add an English translation of this usage example)

   jako kól ot plotu ― lonely

Declension

Declension of kól (hard o-stem quant-alt)

	singular	dual	plural
nominative	kól	koly	koli, kolové
genitive	kola, kolu	kolú	kolóv
dative	kolu	koloma	kolóm
accusative	kól	koly	koly
vocative	kole	koly	koli, kolové
locative	kole, kolu	kolú	koléch
instrumental	kolem	koloma	koly

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: kůl

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “kól”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění