odsoudit

Czech

Etymology

From od- +‎ soudit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈotsou̯ɟɪt]

Verb

odsoudit pf (imperfective odsuzovat)

1. to convict
2. to doom
3. to condemn

   Útoky na civilisty odsoudila lidskoprávní organizace "Amnesty International". ― The attacks on civilians were condemned by the human rights organization "Amnesty International".

Conjugation

Conjugation

Infinitive	odsoudit, odsouditi	Active adjective	odsoudivší
Verbal noun	odsouzení	Passive adjective	odsouzený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	odsoudím	odsoudíme	—	odsuďme
2nd person	odsoudíš	odsoudíte	odsuď	odsuďte
3rd person	odsoudí	odsoudí	—	—

The verb odsoudit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	odsoudil	odsoudili	odsouzen	odsouzeni
masculine inanimate		odsoudily		odsouzeny
feminine	odsoudila		odsouzena
neuter	odsoudilo	odsoudila	odsouzeno	odsouzena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	odsoudiv
feminine + neuter singular	—	odsoudivši
plural	—	odsoudivše

Derived terms

• odsouzení n
• odsouzený m

 

Further reading

• “odsouditi”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “odsouditi”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “odsoudit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)