omluvit

Czech

Etymology

From o- +‎ mluvit. Compare Polish omówić.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈomluvɪt]

Verb

omluvit pf (imperfective omlouvat)

1. (transitive) to excuse

   Omluvte mě. ― Excuse me.

2. (reflexive with se) to apologize

Conjugation

Conjugation

Infinitive	omluvit, omluviti	Active adjective	omluvivší
Verbal noun	omluvení	Passive adjective	omluvený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	omluvím	omluvíme	—	omluvme
2nd person	omluvíš	omluvíte	omluv	omluvte
3rd person	omluví	omluví	—	—

The verb omluvit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	omluvil	omluvili	omluven	omluveni
masculine inanimate		omluvily		omluveny
feminine	omluvila		omluvena
neuter	omluvilo	omluvila	omluveno	omluvena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	omluviv
feminine + neuter singular	—	omluvivši
plural	—	omluvivše

Derived terms

• omluva f
• omluvitelný m

 

Further reading

• “omluviti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “omluviti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “omluvit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)