jmenovat

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech jmenovati, from Proto-Slavic *jьmenovati.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈjmɛnovat]

Verb

jmenovat impf or pf

1. (transitive) to appoint (to designate a person to hold an office)
2. (reflexive with se) to be called, to have as a name

   Jmenuji se Ivan. ― My name is Ivan.

   Jak se ten pták jmenuje? ― What is the bird called?

3. (transitive) to name, mention somebody

   Nechci nikoho jmenovat. ― I don't want to name anybody.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	jmenovat, jmenovati	Active adjective	jmenující, jmenovavší
Verbal noun	jmenování	Passive adjective	jmenovaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	jmenuji, jmenuju (coll.)	jmenujeme	—	jmenujme
2nd person	jmenuješ	jmenujete	jmenuj	jmenujte
3rd person	jmenuje	jmenují, jmenujou (coll.)	—	—

When the verb is used in perfective aspect, it does not have present tense and the present forms are used to express future only. When the verb is used in imperfective aspect, the future tense is a combination of a future form of být + infinitive jmenovat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	jmenoval	jmenovali	jmenován	jmenováni
masculine inanimate		jmenovaly		jmenovány
feminine	jmenovala		jmenována
neuter	jmenovalo	jmenovala	jmenováno	jmenována

Transgressives	present	past
masculine singular	jmenuje	jmenovav
feminine + neuter singular	jmenujíc	jmenovavši
plural	jmenujíce	jmenovavše

Synonyms

• (to be called): nazývat se, slout

Derived terms

• jmenovaný
• jmenování
• pojmenovat
• přejmenovat
• vyjmenovat

 

Further reading

• “jmenovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “jmenovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “jmenovat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)