RUSKÁ SOFIOLOGIE A VĚČNÉ ŽENSTVÍ

RUSKÁ SOFIOLOGIE A VĚČNÉ ŽENSTVÍ Lenka Naldoniová ÚVOD V. Solovjovб „Mickiewicz“б Tфi rozhovory, s. 214. U termínů sofie a logos používám malá písmena v pфípadě všeobecného použitíг Velkým písmenem označuji Sofii a Logosб pokud jsou tyto termíny použity pro vyjádфení božské osobyг 3 Antoine Faivre vidí v чerďajevovi laického mysliteleб který je pravděpodobně největší filosof kфesťanského esoterismu зег stoletíб pфi čemž klade důraz na tra1 2 7 diční sofiologické a eschatologické prvkyг цг ыaivreб „L´esoterismo cristiano dal XVю al XX secolo“г шitováno dleп эг-Ch. Puech, Esoterismo, spiritismo, massoneria, s. 128. 4 яako pфíklad zde uvádím knihu Michaila Sergejeva Sophiology in Russian Orthodoxyп Solov´evб чulgakov, Losskii and Berdiaev, kterou jsem ve své studii použilaб ale souhlasím s kritikou Roberta Slesinskehoб který autorovi vytkl zaфazení Losského a чerďajeva a dodáváб že „neither Nikolai Losskii nor Nikolai Berdiaev would consider themselves ´sophiologists´“г Zároveň Slesinky vytýká Sergejevovi toб že vynechal Pavla Florenskéhoг Viz Rг Slesinsky, recenze knihy Mikhaila Sergeeva Sophiology in Russian Orthodoxyп Solov´ev, Bulgakov, Losskii and Berdiaev. 5 P. Florenskij, Sloup a opora pravdy, s. 640. 8 S. N. Bulgakov, La luce senza tramonto, s. 247. Encyklopedie je dostupná na portále юnstitutu filosofie Ruské akademie vědг цutorem hesla je Michail Nikolajevič ьromov, profesor Fakulty filosofie na MGU. http://iph.ras.ru/elib/2803.html 6 7 9 10 H. U. von Balthasar, Gloria. Una estetica teologica, vol. 3 – Stili laicali, s. 266. Michelina Tenace pфipomínáб jak Vг Solovjov daroval svůj kabát chudákoviб kterého potkal na ulici v zimním obdobíг Mг Tenaceб Vladimir Soloviev testimone 8 9 dell´unità nel pensiero e nella vitaг Zadní obálka italského vydání knihy La luce senza tramonto (Svet Nevečernyj) takto pфedstavila dílo Sг Nг чulgakovaг 10 11 12 1. SOFIE V ANTICKÉM MYŠLENÍ 1.1 Mythos a logos O vztahu mýtu a logu u Platóna viz ьг Reale, Platone. kap. XIII. Platónovo používání mýtu bylo oddělováno od filosofického zkoumání a stalo se zájmem pouze literátůб ne filosofůг Velký podíl na této interpretaci měl эegel svými tфísvazkovými щějinami filosofie. 13 Nг чerďajevб Smysl dějin, s. 26. 11 12 13 14 15 Nг чerďajevб ыilosofie svobodného ducha ж, s. 105. Tamtéž, s. 106-107. 14 Platón, ыaidón, 61e. Pфekladatel цntonín Kфíž zde pфidal poznámkuп „Mýtus je tedy pokládán za pokus vyložit pфíčiny zjevů různými výmyslyб kdežto filosofie usiluje o výklad jinou cestouг яiž u Platóna (Phd. 61b) je proti sobě kladen mýthos, v pфekladu profг Novotného ´vypravování vymyšlené´б a logosб ´‚vypravování vzaté ze skutečnosti´г (U Platóna je na uvedeném místě фeč o básnících)г Logos je výklad cestou rozumu na základě skutečnostiб kdežto mýthos je učení cestou nefilosofickou, bez rozumového odůvodněníг (ггг)г“ цristotelésб Metafyzika, s. 392-393. 18 Aristotelésб Metafyzika, 1, 982b, 14-20. 19 Nalezneme napфíklad odkaz na цfroditu obecnou v básni Vг Solovjova Das Ewig Weibliche. Slovo uveščatel´noje k morskim čertam (8 – 11. dubna 1898). V. Sг Solov´jevб Stichotvorenija i šutočnyje p´jesy, s. 120-122. 16 17 15 1.2 Ženský princip v mytologickém procesu шitace jsou pфevzaty ze Solovjova shrnutí jeho stanovisek na konci statě „яak probíhal mytologický proces ve starověkém pohanství“б s. 54-ккг Ve tфetím stanovisku Solovjov popsal průběh mytologického procesuб ale zde je uveden na začátku kapitolyб aby počáteční schéma zjednodušilo pochopení popisu následujícího rozboru. 20 16 21 22 Rg-védaб VII, 87. V. Solovjov, Vybrané stati юю., s. 30. 17 ο πειρο V. Solovjov, Vybrané stati ююг, s. 32-33. Tamtéž, s. 34. 25 „O Peršanech vímб že se фídí takovýmito obyčejiп Nemají ve zvyku stavět sochy bohůб chrámy a oltáфeб dokonce to vyčítají jako pošetilost těmб kdo tak činíг Myslímб že je to protoб že nepovažují bohy jako уekové za podobné lidemг щiovi pфináв šejí obvykle oběti na nejvyšších vrcholcích hor a pфi tom za щia považují celý okruh nebesг щále obětují slunciб měsíciб zemiб ohniб vodě a větrůmг Pouze těm obětují od pradávnaб k tomu se ještě naučili obětovat Uraniiб což pфevzali od цsyфanů a цrabůг цsyфané фíkají цfrodítě Mylittaг цrabové цlitat a Peršané Mitraг“ эérodotos, щějiny юб 131, s. 71. 26 V. Solovjov, Vybrané stati ююг, s. 35. 23 24 18 27 V. Solovjov, Vybrané stati II., s. 38. 19 V. Solovjov, Vybrané stati ююг, s. 49. Tamtéž, s. 50. 30 Solovjov shrnul své stanovisko do tфí bodůб ale tфetí část se týká samotného průběhu mytologického momentuб který již byl uveden na začátku kapitolyг 28 29 20 1.3 Sofie v řecké mytologii οφία οφία 31 32 V. Solovjov, Vybrané stati ююг, s. 53-54. P. Florenskij, Sloup a opora pravdy, pozn. 571, s. 641. 21 эomérб Illias, XV, 410-йжиг шitováno dleп Pг ыlorenskýб Sloup a opora pravdy, s. 641. 34 Michal Nikolajevič ьromov je autorem encyklopedického hesla „sofiologie“ v encyklopedii Novaja filosofskaja encyklopedia. 35 Platón, Timaios 21e. 33 22 V původním textu nalezneme фecké termíny nús (rozum) a dianoia (myšlení)г Platónб Kratylos 406d-407c. 38 S. N. Bulgakov, La luce senza tramonto, s. 260. 39 Tamtéž, s. 247. 40 V. Solovjov, Smysl láskyб kapг йб мг шitováno dleп Mг Tenaceб Úvod do myšlení Vladimíra Solovjova. s. 222. 36 37 23 1.4 Moudrost ve filosofii 41 Platón, Symposion, 180d-e. 24 P. Florenskij, Sloup a opora pravdy, s. 282-283. уecký termín filia vyjadфuje lásku pфátelskouг Viz Lг Naldoniová, Erós a jeho metamorfózy. 44 H. G. Gadamer nám pфibližuje problematiku vztahu filosofie a vědyп „яak známoб znamenalo фecké slovo filosofia souhrn vší teoretické vášněб vší oddanosti čistému poznání bez ohledu na užitek nebo ziskб jaký by se z něho dal získatг Teprve Platón dal tomuto slovu nový akcentг Filosofia pro něj neznamená бvědění‘б nýbrž touhu po věděníб usilování o sofia, o moudrost, o pravdu, vyhrazenou pouze bohůmг V protikladu lidského a božského vědění tkví motivб který v novověkých dějinách vědy dospěl k novému a určujícímu významuг To poukazuje na problematickou povahu vědeckosti filosofieг Ve starověkém jazykovém úzu a v jeho pokračování se platónské vyjádфeníб že filosofie je pouhou snahou po pravděб ve skutečnosti neprosadiloг Teprve se vznikem moderních empirických věd se toto platónské pфeznačení významu onoho slova znovu oživiloг Tím se ovšem záв roveň posunul i jeho smyslг чylo právě tak obtížné jako nutné vymezit právo filosofie vůči novověké věděб jako to bylo kdysi nutné vůči nároku vědění фecké sofistikyг Vzájemné vztahy filosofie a vědy jsou od té doby problémem filosofie saméб který je tфeba stále znovu promýšlet“ эг-G. Gadamer, Сlověk a фeč, s. 10. 45 Giamblico, La vita pitagorica, VIII 44; XII 58. 42 43 25 F. Adornoб „Platone nel suo tempoб entro il suo tempoг“ юnп Platoneб Tutte le opere II. Politico, Parmenide, Filebo, Simposio, Fedro, Alcibiade, Alcibiade secondo, Ipparco, Amanti. s. 7-8. 47 Florenskij cituje Solovjovovo Pismo děvjatoe k A. A. Fetu (21. srpna – лг záфí 1888). P. Florenskij, Sloup a opora pravdy, s. 642. 46 „Podle zprávy эerakleida z Pontu, zaznamenané u щiogena Laertia юб жзб užil prý slov filosofia a filosofos po prvé Pythagorasб označuje jimi svou činnost a sebeб a to z toho důvoduб že podle jeho pфesvědčení pфívlastek sofosб бmoudrý‘б nenáleží žádnému člověkuб nýbrž jedině bohuг Svědectví эerakleidovo nestačíб abychom mohli pokládat za jistéб že Pythagoras vytvoфil slovo filosofos a rozlišil význam od slova sofosр doloženo je užití slova filosofos po prvé u filosofa эerakleitaг Rozdíl mezi filosofos a sofos činí Platónův Sókratés a snad jej činil i Sókratés historickýг V Obraně зи ц praví Sókratésб že vskutku moudrý je bůhб kdežto lidská moudrost má jen malou cenu a žádnouр a ve Faidru змн щ soudí o dokonalém básníkuб skladateli фečí a politickém spisovateliб že nazývati ho moudrým je podle jeho zdání mnoho a že ten název sluší jedině bohuб avšak nazývati takového člověka buď pфítelem moudrostiб filosofosб nebo tak nějakб že by se pro něho lépe hodilo a také by lépe zněloг“ ыг Novotnýб O Platónoviг щíl tфetí, s. 366-367. 49 Aleksej Losev (1893-1988) je jeden z následovníků Vг Solovjova. Z důvodu omezování jeho práce ze strany sovětské vládyб se Losev zaměфil na studium antické estetiky. V jeho spise юstorija antičnoj estetiki nalezneme popis antických „sofiologií“ a seznam různých užití kategorie moudrostiг 48 26 V knize Erós a jeho metamorfózy jsem citovala Novotnéhoб který poukazuje na nemožnost nalezení odpovídajícího termínu sófrosyné pфi pфekladu do cizího jazyka: Základní složkou фecké mravnosti – v životě i v theoretickém myšlení – byla ctnostб jejíž фecké jméno sófrosyné je těžko nebo snad nemožno výstižně pфeložit do kteréhokoli jiného jazykaг цdjektivum sófrónб které je jeho základemб bylo vytvoфeno ze dvou slovб sós „zdravý“ a frén „mysl“г Sófrónб „člověk se zdravou myslí“б je уekům tenб kdo sám u sebe podфizuje své žádosti svému rozumu a v chování k jiným lidem potlačuje své sobectví uznáváním obecných názorů o dobru a krásnuр je to člověk vyrovnanýб vyznačující se umírněností a sebekázníб v ničem nezacházející do výstфednostíг Slovo „uměфenost“б jímž bývá nyní jméno sófrosyné v češtině pфekládáno – starší pфeklad je „mírnost“ – vystihuje toliko jednu stránku této ctnostiр vhodnější je pфeklad „rozumnost“б pфenášíme-li do něв ho pфedstavy spojované s výrazy „rozumný život“б „rozumně žít“б „zdravý rozum“г Rozumnost je arci něco docela jiného než rozumovostр z ducha rozumnosti se zrodilб také již u уekůб pojem „zlaté stфední cesty“г ыг Novotnýб O Platónoviб щíl tфetíб sг ийлг Srovп Lг Naldoniová, Erós a jeho metamorfózyб sг кйг Také Losev pokládá termín sófrosyné za nepфeložitelný do jiných jazyků a vysvětluje jej doslova jako celomudrosť uma (neporušenost mysli)г цг Losev, юstoria antičnoj estetiky, sv. нб kniha ююгб část нб hlava йгб parг зб йг 51 Losev zmiňuje odkaz na Xenofontaб Memorб юююгб ог цг Losevб юstoria antičnoj estetiky, v. нб kniha ююгб část нб hlava йгб parг зб йг 50 27 F. Novotnýб O Platónoviг щíl tфetí, s. 367-368. цristotelésб Etika Nikomachova 6, 1141a, 21. 54 Tamtéžб 2, 1139a, 5-8. 52 53 28 Zásluhou Platóna se začal v фecké filosofii rozlišovat nús jako nahlížející rozum a dianoia jako uvažující rozumг Stejný význam pфevzal i latinský pфeklad nús jako intellectus a dianoia jako ratio. V podobném významu odlišoval oba termíny юг Kant (dianoia, ratio jako Vernunft = rozum; núsб intellectus jako Verstand = rozvažování)г ыilosofický slovníkг эeslo „dianoia“г 56 Lг Naldoniová, Erós a jeho metamorózy, s. 58-59. 57 Aristotelésб Etika Níkomachova 1141b,2-4. 58 цristotelésб Metafyzika 981a, 25. 55 29 1.5 Sofiologická interpretace Platóna a Aristotela Tamtéžб 981b, 25. Nг чerďajev, ыilosofie svobodného duchaб část зб sг жйжг 61 S. N. Bulgakov, La luce senza tramonto, s. 247. 59 60 30 S. N. Bulgakov, Nevěsta чeránkova (O чoholidství), s. 38-39. Tamtéž, s. 35. 64 S. N. Bulgakov, Nevěsta чeránkova (O чoholidství), s. 36. 62 63 31 65 V. Solovjov, щrama Platónova života, s. 122. 32 S. N. Bulgakov, Nevěsta чeránkova (O чoholidství), s. 38. Tamtéž, s. 38. 68 Tamtéžб s. 38. 66 67 33 69 S. N. Bulgakov, Nevěsta чeránkova (O чoholidství), s. 39. 34 2. MOUDROST NA ZÁPADĚ 2.1 Exoterická moudrost v Ťidovsko-křes anské tradici 70 71 Rozdíly termínů exoterický – esoterický jsou vysvětleny v následující kapitoleг V. Solovjov, Сtení o boholidství, s. 121. 35 ‫ָח ְכמָה‬ ыlorenskij cituje цг Pг Rožděstvenskijб Kniga premudrosti Jisusa syna Sirachova. P. Florenskij, Sloup a opora pravdy, s. 641-642. 73 Vг Solov´evб La Russia e la Chiesa Universale, s. 180. 72 36 74 V. Solovjov, Сtení o boholidství, s. 167. 37 1 Kr 3, 5-15. чibleг Písmo svaté Starého a Nového zákonaг Ekumenický pфeklad. Praha 1979. 76 Toto dělení uvádí jak Ekumenický pфekladб tak чible Kralickáг эeslo „sofiologie“ z encyklopedie Novaja filosofskaja enciklopedia vynechává knihu яób a Píseň písní. 77 Tг Špidlíkб Ruská ideaп jiný pohled na člověka, s. 317. 75 38 Pф 8, 22-31. чibleг Písmo svaté Starého a Nového zákonaг Ekumenický pфekladг Praha 1979. 79 Mdr 7, 25-28. чibleг Písmo svaté Starého a Nového zákona. Ekumenický pфeklad. Praha 1985. 78 39 Ž 104, 24. чibleг Písmo svaté Starého a Nového zákonaг Ekumenický pфekladг Praha 1979. 81 „Má královna vlastní vysoký palác se sedmi zlatými sloupyг“ Lг Pг Savoj, Poesie 80 di Vladimir Sergeevič Solovj´ëvг Pф 9, 1. чibleг Písmo svaté Starého a Nového zákonaг Ekumenický pфekladг 82 Praha 1979. 83 Kaz 2, 16. чibleг Písmo svaté Starého a Nového zákonaг Ekumenický pфekladг Praha 1979. 40 Kaz 12, 13. чibleг Písmo svaté Starého a Nového zákonaг Ekumenický pфekladг Praha 1979. 85 1 K 1, 25-28. чibleг Písmo svaté Starého a Nového zákonaг Ekumenický pфeklad. Praha 1979. 86 1 K 2, 3-7. чibleг Písmo svaté Starého a Nového zákonaг Ekumenický pфekladг Praha 1979. 84 41 2.2 Esoterické nauky o Sofii Termín „okultismus“ byl vymyšlen v жог stoletíг цг ыaivre „L´esoterismo cristiano dal XVю al XX secoloг“ юnп эг-Ch. Puech, Esoterismo, spiritismo, massoneria., s. 79. 88 A. Faivre „L´esoterismo cristiano dal XVю al XX secoloг“ юnп эг-Ch. Puech, Esoterismo, spiritismo, massoneria, s. 79. 89 U. Eco, O literatuфe, s. 137-138. 87 42 90 91 Nг чerďajevб ыilosofie svobodného ducha з, s. 109-110. Tamtéž, s. 67. 43 Nг чerďajevб ыilosofie svobodného ducha з, s. 68. V. Solovjov, ыilosofické základy komplexního vědění, pozn. 10, s. 30. 94 Nг чerďajev, ыilosofie svobodného ducha з, s. 69. 92 93 44 Špidlík cituje P. Evdokimov, L´Orthodoxieб Neuchâtel-Paris 1959, s. 186. T. Špidlíkб Ruská ideaп jiný pohled na člověka, s. 118. 96 Termín „analogie“ má více významůг Ve ыilosofickém slovníku Lubomír Valenta popisuje analogii jako „termín užívaný pфevážně ve vědг metodologiiб v teorii modelováníб v sémantice a logice (zvlг v teorii relací)г V současnosti proniká i do teorie symbolů (srovnávací mytologieб litг a jazykovědná komparatistika) a do filг teorií poznáníб založených na podobnosti nebo srovnání (zvlг v epistemologii a v ontologiiр analogia entis)г (ггг)“ V náboženské filosofii poznání (ve scholastice a novotomismu) byl užíván termín analogia entis (z lat. analogie bytíб pфesněji jsoucna)б jehož použití popisuje чфetislav эorynaп „Ontologické rozdílnosti mezi bytím (pфirozeným světem stvoфených věcí) a jsoucnem (jednotě všeho existujícího v чohu) odpovídá noetický dualismusр prostфednictvím bytí je člověku pфístupné poznání světa konečných stvoфených věcíб zatímco poznání nekonečného jsoucna je možné jen analogickyб pфipodobněním se stvoфeným bytímг цnalogicky lze ovšem stvrdit pouze fakt existence nekonečného jsoucnaб nikoli adekvátnost jeho dovozovaných atributůг цг eг tedy neumožňuje získat pфesnou pфedstavu o božв ském jsoucnu a jeho vlastnostech (conceptus proprius)б avšak protože mezi vrstvou nekonečného jsoucna a konečného bytí existuje jednotaб založená na stvoфenosti bytíб lze na ní stavět analogické vědění o чohuг Ten jako zcela svrchovaná jednota jsoucna zůstává tajemstvímб poznání jeho existence je ale podle aг eг racionálně dostupnéг“ ыilosofický slovník, s. 20-21. 95 45 Losev používá termín „‚proporce‘ ve významu shodnosti dvou nebo více číselně vyjádфených kvalitativních poměrůг“ цг ыг Losevб Vг Pг Šestakov, щějiny estetických kategorií, s. 16. 98Eudoxos navázal na svého učitele Platóna tímб že během svého působení v Platonově цkademii vytvoфil teorii proporcíг Kг щevlin, Jazyk matematiky, s. 32. 99 Pг Pokorný, Píseň o perleг Tajné knihy starověkých gnostiků, s. 262. 100 Faivre cituje německého historika Wг-E. Peuckerta (1895-жоло)б aby poukázal na rozdíly mezi teosofií a pansofiíп zastánce pansofie míфí od věcí k чohuб zatímco teosof jde od чoha ke konkrétní pфíroděг цг ыaivreб L´esoterismo cristiano dal XVю al XX secolo. In H.-Ch. Puech, Esoterismo, spiritismo, massoneria, s. 80. 97 46 чerďajev nezaфazuje do kфesťanské teosofie чlavatskou a Steineraб které kritizuje pro jejich racionalismusп „Soudobá teosofie nese nesmazatelné známky oné racionální dobyб v níž vzniklaг чyla to doba triumfujícího naturalismu a evolucionismuб racionalismu a materialismuг Soudobý teosofický proud začínající чlavatskou chtěl hned od počátku vytvoфit svérázný duchovní naturalismus a evolucionismusг (ггг) Pфekvapivé jeб že se teosofie spojuje s těmi nejvulgárnějšími filosofickými proudy a odcizuje se jakékoli důmyslnější a hlubší filosofiiг Soudobá teosofie vznikla už jako populární proudб který vůbec nepočítal s nějakou vyšší kulturní úrovníг Obrací se k duším nakaženým evolucionismemб pozitivismem a naturalismemб tedy proudy stojícími hluboko pod soudobým filosofickým myšlením a duchovní kulturouг Tím také teosofové často vysvětlují nepфíliš vysokouб vulgarizovanou úroveň své literaturyг (ггг) Rostoucí popularita teosofie souvisí s krizí věв dy a kфesťanstvíг яe to pфíznak hluboké neuspokojenosti soudobého člověka a jeho obratu k duchovním věcemг“ Nг чerďajevб ыilosofie svobodného ducha з, s. 107108.. 102 H.-Ch. Puech, Esoterismo, spiritismo, massoneria, s. 80. 101 47 Maria Carlsonб „ьnostic Elements in the шosmogony of Vladimir Soloviev“г юnп J. D. Kornblatt, R. F. Gustafson, Russian Religious Thought, s. 49-50. 104 Termín цn-Soph je Solovjovem označován termínem Ein-Sof ve francouzském článku „Sophie“г Stejný termín Solovjov transliteroval do ruštiny jako én-sof ve spise ыilosofskije načala celnovo znanijaг Kornblatt vysvětlujeб že tímto termínem je označen transcendentní чůh z kabaly a termín яah se vztahuje k jednomu ze jmen чoha vyjádфeného v Bibli a stejným termínem jsou označovány i sefirotб neboli manifestace chochmy (moudrosti)г Solovjov si pohrává s hebrejským významem slova soph-konec a jah-chochmaг Spojení Soph-яah odpovídá Svatému щuchu a zároveň vyjadфuje hranici чohaб který se proměňuje ve tфetí hypostáziп „The entry begins ‚юn the name of the ыather and Son and эoly Spirit‘р and it continuesб using Latin letters ‚цn-Soph, Jah, Soph-яahг‘ ‚цn-Soph‘ clearly refers to the transcendent, unknowable Godhead of Kabbalah: Ein-Sof, which is mentioned by Solov´ev in his жнмл ыrench article ‚Sophie‘б and transliterated into Russian as ‚én-sof‘ in ‚ыilosofskie nachala tsel´nogo znaniia‘ (жнмм)г Jah is one of the many biblical names of the one God, the discussion, arrangement, and interpretation of which form the core of speculative Kabbalah. The name is usually associated with the sefirahб or divine manifestation ofб эokhmah (wisdom)г Solov´ev thenб in a technique reminiscent of the worldplay of Kabbalahб derives ‚Sophia‘ from the union of Soph, meaning end in Hebrew, and Jahг ‚Soph-яah‘ corresponds to the эoly Spirit in the first line of the prayer´s invocationб and Solov´ev thus makes ‚the end of ьod‘ into the third divine hypostasisг“ яг щг Kornblatt, Solov´ev´s цndrogynous Sophia and the Jewish Kabbalah, s. 487-496. 103 48 Kг Vг Močul´skij, Vladimir Solovjevг Žizň i učenieг s. 118. (An-Soph je zde chybně napsáno jako цl-Soph. Pozn. autorky) «Ԓ Ԟ ԡ ԡ гԔ г Ԑ – Soph, Jah, Soph – Jah. ԝ б г ԡ 105 Ԟ ԟ б б ԡ б ԑ ԑ ԡ б Ԙ Х б б б б ԡ б б б п г б Т б ԡ п ԡ б Т б б б ԑ »г Napфíklad Pěsnia Ofitov (Píseň Ofitů)б která se nachází v pфílozeб je typickou Solovjovovou básní s gnostickou symbolikou. 106 49 2.2.1 Gnosticismus Napфíklad v knize Svět nevečernyj Bulgakov poukazuje na toб že všechny úkoly ekonomie jsou částí plánu tohoto světa neboli aktuálního eónuг Sг чulgakovб La luce senza tramonto, s. 403. 108 Kapitola o gnosticismu je zaměфena pouze na odkazy pramenů existující pфed objevem „knihovny“ v Nag Hammadi v roce жойкб jelikož nikdo ze zmíněných sofiologů nebyl ovlivněn egyptskými objevy z této dobyг 109 Pг Pokornýб Píseň o perleг Tajné knihy starověkých gnostiků, s. 58. 107 50 Petr Pokorný poukazuje na rozdíly mezi pojmem „gnósis“ a „gnosticismus“п „(ггг) gnósis byl фecký výraz pro poznáníб ať už šlo o poznání intelektuální (rozumové) nebo intuitivní (dosažené ve zvláštním vytrženíб extázi)г U některých фeckých myslitelů se obě tyto stránky těžko odlišujíг ьnostikos (gnostik) byl podle Platóna a platónské tradice člověk s vhledem do podstaty věcíб ideální filozof a politikг ьnósis a gnostikos nebyly zprvu technické termíny označující gnostické hnutí a jeho stoupenceг ьnósis znamenala původně právě jen základní akt duchovního poznání a výraz gnostikos označoval tyб kdo takového poznání nabyliг Klémens z цlexandrie pokládal pravé poznání za dovršení kфesťanské víryб a naopak mnoho pфívrženců gnostického poznání se pфitom ‚gnostikoi‘ nenazývaloг (ггг) Od tфetího století se gnose začala v kфesťanské mluvě stávat sama o sobě záporným pojmemб označením bludného učeníг яiné je to s pojmem gnosticismusб který začali pro rozvinuté kфesťanskognostické systémy užívat francouzští učenci v 18. stoletíг V pozadí stála pфedstavaб že gnose vznikala jako kфesťanská herezeб a když chtěli tehdy známé kфesťanskognostické systémy odlišit od všech ostatních skupin, v nichž hrál roli pojem poznáníб nazvali jej gnosticismemг“ Pг Pokornýб Píseň o perleг Tajné knihy starověkých gnostiků, s. 13-14. 111 шuldautová nachází původ slova „dualismus“ u religionistůп „чyli to právě religionistéб kteфí vymysleli termín dualismusп - Th. Hyde, Historia religionis veterum Persorum, Oxford 1700, vymyslel slovo dualistaeб aby označil náboženské směryб jež pokládaly чoha a ďábla za dva souvěčné principy. - P. Bayle pфevzal toto slovo do svého článku o Zarathuštroviг - Ch. Wolff ve své Psychologia rationalis zavedl toto slovo do filosofieб aby jím označil ty myšlenkové směryб jež považovaly duši a tělo za dvě rozdílné substanceг“ F. Culdautováб Nástin gnostické theologieб s. 24. 112 эeslo gnosticismusп „ ԓг " "р 110 ԑ г“ 51 - - - - 52 - - F. Culdautováб Nástin gnostické theologieб s. 25-26. Tamtéž, s. 28. 115 Tamtéž, s. 10. 116 Tamtéž, s. 10-11. 113 114 53 Nг чerďajev, ыilosofie svobodného ducha з, s. 105. F. Culdautováб Nástin gnostické theologie, s. 38. 119 „Ԓ б ԓгб Encyklopedie Brockhaus-Efronб heslo „gnosticismus“г 117 118 54 б б г“ 55 2.2.2 Kabala 120 Původní heslo v celé verzi je vloženo do pфílohг 56 G. Scholem vidí Knihu stvoфení (Sepher Jezira) jako nejstarší text „židovskospekulativního myšleníб na kteréб jako na svou autorituб se často důrazně odvoláв vali jak racionalističtí filozofové stфedověkuб tak i kabalisté a kteréб aniž by vlastně bylo kabalistickéб poskytovalo myšlení židovských mystiků nepochybně více jeho fundamentálních pojmů a pфedstavг“ ьг Scholemб Kabala a její symbolika, s. 88. 122 V pфíloze se nachází v původním jazyce heslo „kabala“ vypracované Vг Solovjovem. 123 Stále není jasné pфesné určení místa a dobyб ve kterém „Kniha stvoфení“ vzniklaг Zatím se badatelé shodují na období mezi dokončením babylónského Talmudu (počátky лг století) a druhou polovinou мг stoletíг ьг чusi, La Qabbalah, s. 46. 124 „Provence v období mezi lety жжке a жзке byla nejen centrem vrcholně stфedověké kulturyб ale byla ovládána i náboženskými proudy gnosticizujícího charakteruб které se šíфily pфes чalkán a horní юtálii až do jižní ыrancieг Na kфesťanské půdě vznikla hnutí valdenskýchб katarů a albigenskýchг Provensálské židovství stálo ve жзг a жиг století na kulturním vrcholuг Zvláště významná byla škola v Narbonneг Kromě toho působila v této době rodina Tibonovcůб kteфí svými hebrejskými pфeklady zprostфedkovali aškenazskému a italskému kulturnímu okruhu arabsky psaná díla židovských náboženských filosofů a islámských filoso121 57 fůг Židovstvíб které se takto zajímalo o duchovní dění vzdělaného světaб muselo být pфirozeně ovlivněno i náboženskými proudy ve svém bezprostфedním okolíг Bylo to zфejmě obnovné hnutí valdenských a gnosticizující nauky katarůб které učinily provensálské židovství vnímavým pro mystické a asketické impulsyб jež mu zprostфedkoval aškenazský chasidismusг“ Kг Schubert, Židovské náboženství v proměnách věků, s. 192-193. 125 Kniha je pojmenovaná podle hebrejského slova bahirб „světlýб jasnýб záфivý“ v prvním biblickém citátu z Jb 37,21. K. Schubert, Židovské náboženství v proměnách věků, s. 193. 126 K. Schubert, Židovské náboženství v proměnách věků, s. 193. 58 Zoharб ююб зиоaг шitováno dleп Kг Schubertб Židovské náboženství v proměnách věků, s. 199. 127 59 K. Schubert, Židovské náboženství v proměnách věků, s. 200. Seznam je pфevzat ze Schubertaб ale odpovídá seznamuб který nalezneme v hesle „kabala“ vypracovaném Vг Solovjovem. 130 V Zoharuб юб зйлb nalezneme tento popis tфetí sefiry чinyп „Myšlenka je počátkem všehoг Protože to však je jen myšlenkaб je ještě v nitruб je ještě skrytá a neznámáг Když se však tato myšlenka dále rozvíjíб pфichází k místuб kde dlí duchг Když k tomuto místu dojdeб nazývá se ‚чina‘ a není už tak skrytá jako pфedtímг“ K. Schubert, Židovské náboženství v proměnách věků, s. 203. 128 129 60 „щevátá sefiraб Jesodб je často nepokrytě falickou symbolikou popisovanou tvůrčí plodivou silouб je ‚základem‘ všeho živéhoб skrze nějž je zaručeno a uskutečňováno hieros gamosб posvátné spojení mužských a ženských silг“ ьг Scholemб Kabala a její symbolika, s. 97. 132 Malchut jako „strom poznání“ byl hфíchem rozdělen od Tiferet – „stromu života“г Tímto se „strom poznání“ proměnil ve „strom smrti“г Kг Schubertб Židovské náboženství v proměnách věků, s. 204. 133 K. Schubert, Židovské náboženství v proměnách věků, s. 201. 131 61 V knize Rusko a univerzální církev Solovjov odlišuje chochmuб Sofiiб чožskou Moudrost od duše světaб která je otevфená jak principu chaosuб tak božskému Slovuг Vг Solov´evб Russia e la Chiesa Universale, s. 190. 135 J. D. Kornblatt, Solov´ev´s Sophia and the Jewish Kabbalah, s. 490. 136 Kromě již zmíněného hesla „kabala“ je Solovjovova znalost kabaly evidentní z pфedmluvyб kterou napsal v roce 1896 k článku щavida ьintsburga Kabala, mističeskaja filosofia evrejev. Viz: J. D. Kornblatt, Solov´ev цndrogynous Sophia and the Jewish Kabbalah, s. 488. 137 „юn Kabbalah the last stage of divine manifestation is the first stage of human spiritualizationб and Solov´ev develops this very aspect of Malkhut in his writings on theocracyг Thusб man´s union with Shekhinah for Solov´ev has social and politicalб as well as mystical ramificationsг“ юn яг щг Kornblatt, Solov´ev цndrogynous Sophia and the Jewish Kabbalahг Slavic Review жоожб čг кеб sг йоиг 134 62 2.2.3 Jakob Böhme V eseji The Crisis of German Idealism ыlorovskij se věnuje tématu nemožnosti sjednocení mezi německým idealismem a kфesťanstvímг Mг Sergeevб Sophiology in Russian Orthodoxyп Solov´evб чulgakovб Losskii, and Berdiaev, s. 118. 139 T. Palamidessi, Le basi della teologia sofianica, s. 15. 140 S. N. Bulgakov, Sophia, the Wisdom of God, s. 7. 138 63 141„The early seventeenth century mystic яacob чoehmeб whose theosophy strongly recalls Kabbalahб is perhaps closest to Solov´ev´s mystical orientation, although чoehme lacked the erudition that underlies Solov´ev´s vision of ьodmanhoodг“ яг щг Kornblatt, Solov´ev´s цndrogynous Sophia and the яewish Kabbalah, s. 491. 142 G. Scholem, Kabala a její symbolika, s. 93. 143 Berďajev považuje učení яakoba чöhma za méně panteistické než učení ruských sofiánůг Nг чerďajevб ыilosofie svobodného ducha з, s. 142. 64 Z. V. David, The Influence of Jacob Boehme on Russian Religious Thought, s. 43-44. 145 „Neither in Schelling´s system nor in Eastern patristic thought is there an adequate basis for the concept of Sophia as it appears in Soloviëvг ц comparative study shows that it was Boehme who provided him with the view of Sophia in its manifold meanings as the essence of God, the ideal nature of the world, and the instrument of human salvationг“ Zг Vг щavidб The Influence of Jacob Boehme on Russian Religious Thought, s. 60. 146 Z. V. David, The Influence of Jacob Boehme on Russian Religious Thought , s. 64. 144 65 147 148 Nг чerďajevб ыilosofie svobodného ducha з, s. 142. Tamtéž, s. 142. 66 2.3 Sofie-Logos v patristické teologii Nг чerďajev, ыilosofie svobodného ducha з, s. 142-143. Tг Špidlík, Ruská ideaп jiný pohled na člověka, s. 317. 151 V. Solovjov, Сtení o boholidství, s. 167. 149 150 67 152 S. Bulgakov, Nevěsta чeránkova (O чoholidství), s. 42. 68 P. Florenskij, Sloup a opora pravdy, s. 302. Tamtéž, s. 303. 155 Tamtéž, s. 299. 153 154 69 156 S. Bulgakov, Nevěsta чeránkova (O чoholidství), s. 43. 70 3. MOUDROST VE VÝCHODNÍM KŘES ANSTVÍ 157 158 P. Florenskij, Sloup a opora pravdy, s. 333. Tг Špidlíkб Ruská ideaп jiný pohled na člověka, s. 317. 71 V. Peri, Cirillo e Metodio. Le biografie paleoslave, s. 64. O Sofii Premudrosti чožiej, Paris 1935, s. 59, v poznг cituje Tг Špidlíkб Ruská ideaп jiný pohled na člověka, s. 318. 161 V jedné z „фečí pronesených na památku щostojevského“ nás Solovjov informuje o jednom z témat rozhovorůб které probíhaly mezi ním a щostojevským během jejich návštěv Optovy poustevnyг щozvídáme se takб jaké bylo hlavní téma щostojevského románu чratфi Karamazoviп „шírkev jako pozitivní společenský ideál měla být ústфední ideou nového románu či dokonce фady románůб z nichž byl napsán pouze první – чratфi Karamazoviг“ ц k této informaci pфidává do poznámek pфesné období těchto návštěvп „щostojevskij mi ve stručnosti sdělil hlavní myšв lenku a částečně i osnovu svého nového díla v létě roku жнмнг Tehdyдnikoliv v roce жнмоб jak je chybně uvedeno ve vzpomínkách Nг Nг Strachova jsme společв 159 160 72 3.1 Mnišství ně navštěvovali Optovu poustevnuг“ Velký inkvizitorг Nad textem ыг Mг щostojevského, s. 52. 73 162 163 P. Florenskij, Sloup a opora pravdy, s. 298. Tг Špidlík, Spiritualita kфesťanského Východuг Modlitba, s. 381-382. 74 3.2 Řehoř Palamas a počátky hesychasmu ύφει αι цutorб který se zabýval rozborem mystické teologie východní církveб zvláště Pseudo-щionýsiem цreopagitským a svг уehoфem Palamouб byl Vladimír Nikolajevič Losskij (1903 – жокн)б syn filosofa Nikolaje Onufrijeviče Losského, autora щějin ruské filosofie. 165 яг Meyendorffб „уehoф Palama“г Studijní texty ze spirituální teologie юю ., s. 127. 164 75 уг Palamasб Triáda юб ибжмг шituje яг Meyendorffб „уehoф Palama“г Studijní texty ze spirituální teologie юю., s. 118-119. 167 První pфeklad pětidílné Filokalie do ruštiny vypracoval v жог století Teofan Zatvornik (vlastním jménem ьг Vг ьovorov, 1815 – жной)г щo té doby byla Filokalie pфístupná pouze v církevněslovanském pфekladu Paisije Veličkovského (жмзз – 166 1794). 76 R. Morozzo della Rocca, Le chiese ortodosse, sг жижг шitováno dleп Kг Sládekб Vladimír Solovjovп mystik a prorokг Osobnost a dílo Vladimíra Solovjova pohledem (nejen) české reflexe, s. 54. 168 Solovjov vidí rozdíl mezi katolickou a pravoslavnou církví právě v rozdělení aktivního kфesťanství katolické církve od kontemplativního kфesťanstvíб které pфevládá v pravoslavíг Vг Solov´evб La Russia e la Chiesa universale, s. 67. 169 77 χά ι V. Solovjov, щuchovní základy života, s. 31. Podle západních teologů by mohla mystická zkušenost bez racionality vést k iracionalismu a sentimentalismuб čímž by se víra postavila do protikladu k vědeckému poznáníг Thг Spáčil, Doctrina theol. Orientis separati de revelatione, fide, dogmate. Roma жоикб sг жел nnг шitováno dleп Tг Špidlík, Spiritualita kфesťanského Východuг Modlitba, s. 308. 172 чг Vyšeslavcev, Etika proměněného erotu, s.75. 173 P. Florenskij, Sloup a opora pravdy, s. 305. 170 171 78 Pф злб зй-26. Lk 6, 43-46. 176 V knize Via Cordis: Ars interpretationis hermeneuticae se Miroslav Mikulášek věnoval tématu poznávání srdcem v kapitole nazvané „Kardiognosis“г 174 175 79 Tг Špidlík, Ruská ideaп jiný pohled na člověka, s. 284. Tг Špidlíkб Spiritualita kфesťanského Východuг Modlitba, s. 24. 179 Pг щг яurkevičб Serdce i jego značenije v duchovnoj žízni čeloveka po učeniju Slova чožija, s. 64-69. 180 P. Florenskij, Sloup a opora pravdy, s. 447. 181 Tamtéž, s. 447. 177 178 80 Tamtéž, s. 447. Tamtéž, s. 448. 184 P. Florenskij, Sloup a opora pravdy, s. 448. 182 183 81 185 186 Tamtéž, s. 448-449. Tamtéž, s. 449. 82 187 188 P. Florenskij, Sloup a opora pravdy, s. 237. P. Florenskij, Sloup a opora pravdy, s. 238. 83 4. RUSKÁ SOFIOLOGIE 189 Tг Špidlík, Ruská ideaп jiný pohled na člověka, s. 316. 84 Vг Zeňkovskijб Istorija russkoj filosofii, s. 809-нжег шitováno dleп Tг Špidlík, Ruská ideaп jiný pohled na člověka, s. 315. 191„(ггг) in the history of Russian cultureб Sophia is represented in at least two aspects – as a literary-mystical image and a religious-philosophical concept. These twin manifestations of Sophia are often so interlaced with each other that it becomes difficult to analyze them separatelyг“ Mг Sergeevб Sophiology in Russian Orthodoxyп Solov´evб чulgakovб Losskii and чerdiaevб s. 1. 192 „Sophia is interpreted as a revisionist trinitarian doctrineб or as a gnostic or kabbalistic category. The interpretations have little if any connection with one anotherг“ Paul Valliereб „Sophiology as the Dialog of Orthodoxy with Modern Civilization“г шitováno dleп яг щг Kornblatt, R. F. Gustafson, Russian Religious Thought, s. 176. 193 Sergejev pouze parafrázuje Vallieraг Následující citace je pфevzatá z původního Vallierova textuб na který Sergejev odkazuje v Mг Sergeevб Sophiology in Russian Orthodoxyп Solov´evб чulgakovб Losskii and Berdiaev, s. 3. 190 85 „My thesis is that Sophiaб in the works of modern Russian sophiologistsб is best seen as conceptual representation of the dialogue between the Orthodox theological tradition and modern liberal civilizationр (ггг)“ Paul Valliereб „Sophiology as the щialog of Orthodoxy with Modern шivilization“г шitováno dleп яг щг Kornblatt, R. F. Gustafson, Russian Religious Thought, s. 176. 195 „The argument is sometimes madeб especially by apologists for sophiologyб that Soloviev, Florensky, Bulgakov, and the others were reviving an old Orthodox tradition in their work. To be sure, nobody disagrees that icons of the Wisdom of God, cathedrals dedicated to St. Sophia, the veneration of Christ as the Wisdom of God, and the Platonist wisdom vocabulary of Christian Hellenism provided rich grist for the sophiologists´ millг чut it is also the case that the aforementioned monuments of Orthodox tradition were never implicated in anything resembling latter-day Russian sophiology. The construction of sophiologies is a purely modern phenomenon in Orthodox theologyг“ Paul Valliereб „Sophiology as the щialog of Orthodoxy with Modern шivilization“г шitováno dleп яг щг Kornblatt, R. F. Gustafson, Russian Religious Thought, s. 177-178. 194 86 „юn a theological context liberal Orthodoxy refers to the work of nineteenthand twentieth-century Russian Orthodox thinkers who sought a mutually productive synthesis of Orthodox theology and modern thought – a synthesis of dogma and freedomб шhristian faith and modern ‚creativity‘б ecclesiastical tradition and contemporary culture. From the beginning the sophiologists belonged to this stream of thoughtг“ Paul Valliereб „Sophiology as the щialog of Orthodoxy with Modern шivilization“г шitováno dleп яг щг Kornblattб Rг ыг ьustafsonб Russian Religious Thought, s. 178. 197 M. Sergeev, Sophiology in Russian Orthodoxyп Solov´evб чulgakov, Losskii and Berdiaev, s. 3. 196 87 M. Sergeev, Sophiology in Russian Orthodoxyп Solov´evб чulgakov, Losskii and Berdiaev, s. 6. 199 Nг чerďajev je však kritický vůči sofiologůmб jelikož problém své doby vidí v člověkuб nikoli v Sofii či kosmuг Proto podle чerďajeva „sofiologie musí být spojena s antropologickým problémemг“ Nг чerďajevб Filosofie svobodného ducha з, s. 141-142. 200 O. A. Donskikh, Cultural Roots of Russian Sophiology, s. 51-52. 198 88 4.1 Existuje ruská kultura? 201 202 Nг чerďajevб Smysl dějinг Pokus o filosofii člověka a jeho osudu, s. 11. O. Figes, Natašin tanec, s. 24. 89 O. Figes, Natašin tanec, s. 25. ыiges cituje tuto pasážп „‚No takб neteфinko!‘ zvolal a natáhl k Nataše rukuб která těsně pфedtím udeфila do strunг Nataša odhodila z ramen šátekб rozběhla seб postavila proti němuб podepфela ruce v bok, narovnala ramena a zaujala patфičný postojг Kdeб jak a kdy to mladá šlechtična vzdělávaná francouzskou emigrantkou nasála z ruského vzduchuб který dýchalaб a pфiučila se tanečním krokůmб jež už dávno měly být pфehlušeny cupitáním na baletních špičkáchф цle měв la pфesně ony nenapodobitelné a nenaučitelné ruské pohybyб které u ní ‚strýček‘ pфedpokládalг яen co zaujala postoj a vítězněб pyšně a šibalsky se usmálaб opustil Nikolaje i ostatní strachб že to nebude umětб a všichni na ni zírali s obdivem. Tancovala tak dobфeб tak pфesně a dokonaleб že цnisja ыjodorovnaб která jí na začátku podala k tanci kapesníčekб měla v očích slzyб ale současně se musela smát pфi pohledu na tuto útlou a půvabnou kněžnu v hedvábí a sametuб která se jí vůbec v ničem nepodobalaб ale pфesto dokázala porozumět tomuб co bylo v Anisje, jejím otci a matce a strýci a v každém ruském muži i ženěг“ Lг Tolstoj, War and Peaceб pфelг Lг a цг Maudeovi (Oxford жоон)б sг кйлг шitováno dleп Oг ыiges, Natašin tanec, s. 21. 203 204 90 O. Figes, Natašin tanec, s. 23. Figes v poznámce odkazuje na esej Richarda Taruskinaб „Nг цг Lvov and the ыolk“б in Defining Russia Musically: Historical and Hermeneutical Essays (Princeton 1997), s. 3-24. O. Figes, Natašin tanec, s. 491. 207 Figes v poznámce odkazuje na цг Sг ыamincin, Domra i rodnyje ej muzykalnyje instrumenty russkogo naroda. Sankt Petěrburg жножг Oг ыigesб Natašin tanec, s. 491. 205 206 91 O. Figes, Natašin tanec, s. 25. Tamtéž, s. 26. 210 Tamtéž, s. 71. 211 Pфedmluva Tг ьг Masaryka ke tфetímu dílu Rusko a Evropa III., T. G. Masaryk, Rusko a Evropa III., s. 9-10. 208 209 92 Pфedmluva Tг ьг Masaryka ke tфetímu dílu Rusko a Evropa III., T. G. Masaryk, Rusko a Evropa III., s. 9. 213 Podle Solovjova щostojevskij „miloval všude a ve všem pфedevším živou lidskou duši a věфilб že my všichni jsme z чožího roduр věфil v bezmeznou sílu lidské dušeб která zvítězí nad jakýmkoli vnějším násilím a pфekoná každý vnitфní pádб a toto vítězství zvěstoval ve všech svých dílechг Ve své duši obsáhl veškerou životní zlobu, všechnu tíhu a temnotu života a pфekonal bezmeznou sílu láskyг Odhalil v duši božskou síluб jež si razí cestu navzdory vší lidské bezmociб a došel tak poznání чoha a чohočlověkaг“ Vг Sг Solovjovб „Z фečí pronesených na památku щostojevskéhoг“ шitováno dleп Velký inkvizitorг Nad textem ыг Mг щostojevského, s. 45-47. 214 „Pohlížíme-li na současné realistické umění jako na jakousi pфedzvěst nového náboženského uměníб pak se tato pфedtucha začíná naplňovatг Pфedstavitele tohoto náboženského umění dosud neznámeб jsou tu však již jejich pфedchůdci a jedním z nich byl také щostojevskijг ю když ho snad někteфí romanopisci v určitých ohledech pфedčíб щostojevskij nade všechny vyniká svou schopností vidět nejen kolem sebeб ale pфedevším daleko do budoucnostiгггг“ Vг Sг Solovjovб „Z фečí pronesených na památku щostojevskéhoг“ шitováno dleп Velký inkvizitorг Nad textem ыг Mг щostojevského, s. 49. 212 93 Solovjov vložil do textu poznámkuп „ыamusovové a Molčalinovéб Oněginové a Pečorinovéб Manilovové a Sobakevičovéб o hrdinech Ostrovského ani nemluvěб mají ve srovnání s Oblomovem platnost pouze dílčíг“ 216 Vг Sг Solovjovб „Z фečí pronesených na památku щostojevskéhoг“ шitováno dleп Velký inkvizitorг Nad textem ыг Mг щostojevského, s. 47-48. 217 Solovjov dále dodáváп „Ruský národ nikdy nepovýšil svou nedokonalost na záв kon a právo a nikdy se s ní také nesmíфilр odtud také požadavek lepšího životaб touha po očištění a mravním hrdinstvíб bez něhož nemůže ani jednotlivecб ani náв rod účinně jednatг ю kdyby člověk či národ klesl sebevíc a jeho život byl jakkoliv hanebnýб může se od něj odpoutat a povznést seб bude-li chtítб tjг uzná-liб že jeho špatnost je jen a jen špatnostíб faktemб který musí být odstraněnб a nepovýší-li tento fakt špatnosti na neměnný princip a zákonб nepovýší-li svůj hфích na prav215 94 duг яestliže člověk či národ svou špatnost nepфijímá a odsuzuje ji jako hфíchб znamená to navícб že má již jakousi pфedstavuб ideu či alespoň tušení jinéhoб lepšího životaб tohoб co je žádoucíг щostojevskij proto tvrdilб že ruský národ i pфes svou vnější zvíфeckou podobu chová v hloubi své duše obraz jiný – obraz Krista, a až nastane časб ukáže эo všem národům a pфivede je k Němu a společně s nimi uskuteční všelidský úkolг Tento úkolб pravé kфesťanstvíб je všelidský nejen v tom smysluб že musí sjednotit všechny národy jedinou vírouб ale pфedevším protoб že musí sloučit všechny lidské záležitosti v jediné celosvětové díloб bez něhož by i společná univerzální víra byla jen abstraktní formulí a mrtvým dogmatemг“ Vг Sг Solovjovб „Z фečí pronesených na památku щostojevskéhoг“ шitováno dleп Velký inkvizitorг Nad textem ыг Mг щostojevského, s. 57. 218 Vг Sг Solovjovб „Z фečí pronesených na památku щostojevskéhoг“ шitováno dleп Velký inkvizitorг Nad textem ыг Mг щostojevského, s. 60.. 95 V. S. Solovjovб „Z фečí pronesených na památku щostojevskéhoг“ шitováno dleп Velký inkvizitorг Nad textem ыг Mг щostojevského, s. 65. 219 96 шitováno dleп Tг Špidlík, Ruská ideaп jiný pohled na člověka, s. 32. Tamtéž, s. 32. 222 Tamtéž, s. 33. 220 221 97 98 Mezi roky 1829-иж Сaadajev napsal své nejdůležitější díloб ыilosofické listy. Je složeno z osmi dopisů psaných francouzsky – v dvacátých letech byl každý vzděв laný Rus ještě pofrancouzštělýб i když už začínal pфijímat ideje německých filosofůг цle vydání prvního listu vyprovokovalo silnou reakci a Сaadajev byl po jeho otištění v časopisu Dalekohled prohlášen vládou Mikuláše юг za bláznaг V prvním „filosofickém listě“ Сaadajev vyslovil názorб že Rusko nemá žádné dějinyб ani 223 99 žádnou vlastní ideuб protože ruský národ je duševně chudýб prázdnýб mrtvýг Rusko se může zachránit pouze pфipojením k Evropě a ke katolicismuг Žádá po Rusech změnu pohledu na dějiny a ujasnění si svého postavení v historickém vývojiг Takto se Сaadajev postavil proti oficiální politiceб která měla svou pфedstavu o postavení Ruska ve světových dějinách a jeho dějinných úkolechг Osobnost Сaadajeva výstižně charakterizoval цг Sг Puškin výrokemп „V уímě by чrutem bylб Periklem v цthénáchб a zde je husarským důstojníkem“г шitováno dleп Nг чerďajev, Ruská idea, s. 37. 224 цг Sг Šiškov (1753 – жнйж) prohlásil církevní slovanský jazyk za základ ruskéв ho lidového jazykaг Označení „slavjanofil“ bylo poprvé použito ironicky odpůrci Šiškovova nacionalismu a později pфeneseno na nový filosofický směrг 100 яe zajímavéб že jeden z největších interpretů эegelovy Fenomenologie ducha je цlexandre Kojève, synovec V. Kandinskéhoг Pod vedením Kг яasperse Kojève získal doktorát po obhájení práce o чoholidství Krista v pojetí Vг Solovjova. 225 101 226 шitováno dle: Nг чerďajev, Ruská idea, s. 47. 102 103 104 105 106 Nг Vг Stankevič zemфel již v roce жнйе ve věku зм letг Vг ьг чělinskij měl jako vynikající literární kritik velký vliv na ruskou kulturuг Za svého života vystфídal několik filosofických směrůг Zpočátku se věnoval Schellingově filosofii pфírodyб ale po roce жнил ho чakunin pфivedl k filosofii Fichteho. V letech жнйм až жнйе se pod vlivem Stankeviče a Bakunina nadchl pro filosofii Hegela. 227 228 107 4.3 Vladimír Solovjov: počátky ruské sofiologie Seznam spisůб ve kterých je Solovjov nazýván „otcem sofiologie“б vypracovala Michelina Tenaceб „Pravá a falešná Sofiaг Odkazy na rozlišení mezi Kristem a цntikristemг“ юnп Kolг Od Sofie k New Age, s. 36. 230 Solovjovův názor na postavení ženy nalezneme v jeho stati „Ženská otázka“б která se nachází v pфílozeг 229 108 109 110 m 231 V. Solovjov, ыilosofické základy komplexního vědění, s. 31. 111 - - - M. Altrichterб „Sofia zjednává jednotu od ‚lidského‘ k ‚boholidskému‘г“ In: V. Solovjov, ыilosofické základy komplexního vědění, s. 12. 233 V. Solovjov, ыilosofické základy komplexního vědění, s. 63. 232 112 M. Tenace, Obecný smysl umění. In: M. Tenace, Úvod do myšlení Vladimíra Solovjova, s. 70. 235 P. N. Evdokimov, Cristo nel pensiero russo, s. 104. 236 чáseň Tri svidaniaб která popisuje Solovjovovo trojí setkání se Sofiíб je vložena do pфílohг 234 113 237 238 Kг Sládek, Vladimír Solovjovп mystik a prorok, s. 55-56. Tamtéž, s. 61-62. 114 239 240 Kг Sládek, Vladimír Solovjovп mystik a prorok, s. 62-63. Tamtéž, s. 68. 115 241 P. Florenskij, Sloup a opora pravdy, s. 289. 116 B. Meehan, Wisdom/Sophia, Russian identity, and western feminist theology, s. 149. 243 Vг Zeňkovskij, Istorija russkoj filosofii, s. 491. 242 117 244 245 V. Solovjov, Сtení o boholidství, s. 166. Tamtéž, s. 166-167. 118 Mг Tenaceб „Pravá a falešná Sofia“ юnп Kolгб Od Sofie k New Age, s. 36-37. Tenace cituje Solovjova ze Сtení o boholidství. In: Kol., Od Sofie k New Age, s. 39-40. 248 Mг Tenaceб „Pravá a falešná Sofia“ юnп Kolгб Od Sofie k New Age, s. 39-40. 246 247 119 4.4 Pavel Florenskij: Sofie jako „čtvrtá hypostáze“ N. O. Losskij, щějiny ruské filosofie, s. 276-277. ыlorenskij napфíklad napsal sofiologickou meditaci Služba Sofii Premudrosti чožijejб чogoslovskij Vestnikб жб čг з (жожз)б sг ж-зир francг pфeklad юrénokin, 30 (1957), s. 164-жлнг юn Tг Špidlík, Ruská ideaг яiný pohled na člověka, s. 316. 249 250 120 ыlorenskij vysvětluje rozdíl mezi чergsonovým iracionálním intuitivismem a ruským intuitivismemг чergsonova slepá intuice nevede k pravděб ale intuice musí být propojena s diskursivním soudemг Pravda se dostává do vědomí cestou rozumové intuice a spojuje do jednoty diskursivní rozčleněnost (diferencialitu) a intuitivní integrituг 251 121 252 P. Florenskij, Sloup a opora pravdy, s. 303. 122 4.5 Sergej Bulgakov: boho-lidská teurgie v ekonomii P. Florenskij, Sloup a opora pravdy, s. 303-304. чulgakov je hned po ыlorenském zastáncem učení o antinomičnosti (protikladu) náboženského vědomíг První část knihy Světlo nehasnoucí obsahuje rozbor 253 254 123 základní antinomieб tjг transcendentality a imanentity чoha vůči světuг Na jedné straně je цbsolutno pro svět чožským nicб neboť je nelze vyjádфit žádným pojmem ze sféry pozemského bytíг To je pфedmětem negativní (apofatické) teologieг Na druhé straně je чůh považován za цbsolutnoб které v sobě zahrnuje rozlišení mezi чohem a světem (člověkem)г Tím vzniká možnost ho definovat jako imanentně-trascendentálníhoг чůh tak vystupuje ze své transcendentality a absolutnosti do imanentnosti a určitého dualismuг Tím se dostane do oblasti pozitivní (katafatické) teologieг 255 M. Sergeev, Sophiology in Russian Orthodoxyп Solov´evб чulgakovб Losskii, and Berdiaev, s. 95. 256„эoweverб the present version of чulgakov´s sophiology still remains unclearг On the one hand, he develops the concept of Sophia as something special and different from the rest of creation. In contrast to Florenskii, who described Sophia as one with the creatures, Bulgakov draws a definite borderline between the former and the latter. Hence, Sophia as an uncreated entity becomes linked to the idea of total-unity and manifests itself as the soul and the goal of the world processг“ Mг Sergeev, Sophiology in Russian Orthodoxyп Solov´ev, Bulgakov, Losskii, and Berdiaev, s. 103. 124 257 S. N. Bulgakov, La luce senza tramonto, pozn. 36, s. 243. 125 258 259 б S. Bulgakov, Philosophy of Economy, s. 142. „Ч " "б б б jajstva, kap. 4, 2. S. Bulgakov, Philosophy of Economy, s. 146. б " "б б г“ Sг чulgakovб Filosofia choz- V českém etymologickém slovníku najdeme „náboženství“ pod slovem „religiózní“п „z latг religiōsus ‚zbožnýб posvátný‘ od religiō ‚náboženství‘б vedle toho i ‚ohledб dbalostб svědomitost‘б a to nejspíš od relegere ‚znovu sebratб znovu pročíв tat, promýšlet‘ z re- ‚znovuб opět‘ a legere ‚sbíratб číst‘г 260 126 261„ ԑ ԑ “ Sг чulgakovб Svet nevečernijб úvodб kapг жгр Sг Nг чulgakovб La luce senza tramonto, s. 16. 262„ б б б г“ Sг чulgakovб Svet nevečernijб úvodб kapг жр Sг Nг чulgakovб La luce senza tramonto, s. 16. 127 4.6 Sofie v umění οφία V. Solovjov, Obecný smysl umění, In: M. Tenace, Úvod do myšlení Vladimíra Solovjovaг Vladimír Solovjovг Krása v pфíroděг Obecný smysl uměníг Smysl lásky, s. 167. 263 128 P. Florenskij, Sloup a opora pravdy, s. 641. Tamtéž, s. 185. 266 Platónб Faidon, 72e, Menon, 81. 267 Florenskij vysvětluje v poznámceб v jakém smyslu můžeme téměф ztotožnit termíny transcendentní a transcendentální ve vztahu k pamětiп „Význam transcendentální paměti pro veškeré poznání vysvětluje юг Kantб jak známoб ve své Kritice čistého rozumu v kapitole o dedukci čistých racionálních pojmůг – Ale ‚transcendentální‘б podle Kantaб není poznáváno skrze schopnost pфedstavivostiб nýbrž dialekticky neboli kritickyб a je nám známo ve své vlastní podstatěг Z toho plyneб že transcendentálníб jsouc takové ve vztahu ke zkušenostiб jím podmíněnéб existuje samo o soběб tфebaže je i známeб a dokonce adekvátněб avšak není jev, ale je něcoб co se nijak neodlišuje od hledaných věcí o soběг ‚Transcendentální‘ téměф splývá s ‚transcendentním‘г ц na druhé straně je také ‚transcendentální‘б tjг metafyzické objektyб věci o soběб v podobě rozumových idejí nezbytné pro celkovou zkušenost jeho podmínekб kteréб budižб nejsou konstitutivníб ale jen regulativníг цle celá věc se na základě toho skoro neměníг ц pokud se formy zkušenosti samy o sobě projevují jako něco transcendentníhoб pak normy zkušenosti musíme ve vztahu ke zkušenosti pokládat za něco transcendentálníhoг ц opětб teď již z pohledu metafyzikyб ‚transcendentní‘ téměф splývá s transcendentálnímг Pro teorii poznání jak ‚transcendentální‘б tak ‚transcendentní‘ nevyjadфují nic jinéhoб než toб co tvoфí apriorní podmínku zkušenostiг Pro metafyziku však transcendentní i transcendentální znamená věc o soběг цni v jedné z těchto disciplín není 264 265 129 možné oba tyto termíny principiálně rozlišitг Když zkoumáme jeden termín jako pouze hodnotu teorie poznáníб a druhý termín jako pouze hodnotu metafyziky, znamená toб že nechápeme metafyziku ani teorii poznáníг“ Pг ыlorenskij, Sloup a opora pravdy, s. 599-600. 130 V. Solovjov, Сtení o boholidství, s. 146-147. Solovjov vysvětluje v poznámceб že „termín ‚tvůrčí smysl‘ se může zdát rozpornýб ovšem problém je v tomб že člověk jako pomíjivá bytost nemůže být absolutní tvůrceб tjг tvoфit ze sebe samaб to znamenáб že jeho tvorba nutně pфedpokládá vnímání vyšších tvůrčích sil v ‚uměleckém smyslu‘г“ Vг Solovjovб ыilosofické záв klady komplexního vědění, s. 28. 268 269 131 V. Solovjov, ыilosofické základy komplexního vědění, s. 28-29. Tamtéž, s. 29. 272 Tamtéž, s. 30. 270 271 132 4.6.1 Symbolika barev Kapitola o symbolice barev je vypracována na základě Portalových studií v podání Pг ыlorenskéhoп do své knihy Sloup a opora pravdy vybral toб co považoval za nejpodstatnější k pochopení symboliky barvy modréб která je symbolem Sofieг Svou kapitolu ыlorenskij nazval „Tyrkysový kruh kolem Sofie a symbolika modré a tmavomodré barvy“ a vložil ji do kapitoly „Vysvětlení a důkaz některých jednotlivostíб které byly v textu pokládané za samozфejméг“ Pг ыlorenskijб Sloup a opora pravdy, s. 460. 273 133 F. Portal, Des Couleurs symboliques dans l´antiquitéб le moyen-âge et les temps modernes. Paris 1837, s. 28-иег шitováno dleп Pг ыlorenskij, Sloup a opora pravdy, s. 461. 274 275 Tamtéž, s. 460-461. 134 F. Portal, щes шouleurs symboliques dans l´antiquitéб le moyen-âge et les temps modernes. Paris 1837, s. 165. P. Florenskij, Sloup a opora pravdy, s. 461. 276 135 4.6.2 Ikonografie F. Portal, Sui colori simbolici, s. 85. Tг Špidlík, Ruská ideaп jiný pohled na člověka, s. 317. 279 Tamtéž, s. 302. 280 Tamtéž, s. 317. 277 278 136 281 282 P. Florenskij, Ikonostas, s. 37. Tamtéž, s. 37. 137 P. Florenskij, Ikonostas, s. 45. Tamtéžб s. 48. 285 V desátém listě knihy Sloup a opora pravdy ыlorenskij rozdělil sofijní ikonografii i z jiných hledisekг Podle základních variant – typů ыlorenskij dělí ikony na: 1. typ цnděla 2. typ шírkve 3. typ чohorodičky 283 284 138 Ve stejném spise ыlorenskij také rozdělil ikony vyjadфující Sofii podle městп 1. Novgorodská 2. яaroslavská 3. Kyjevská 286 P. Florenskij, Ikonostas, s. 48-49. 139 140 4.6.3 Symbolická poezie V. G., Wackenroder, L. Tikб O umění a umělcíchг шitováno dleп ыlorenskij, Ikonostas, s. 48-50. 287 141 „Symbolist poets used words incantationally to create a mood and to transport the listener to ‚other worlds than ours‘г Unlike their ыrench counterpartsб the Russians regarded the Word ad a palpable entity, a concept found in Russian Orthodoxy. Except for Briusov, they believed that the Symbolists had a mission – to pronounce the New Word and thereby create a new world. The belief that the world was created from sound, from the spoken word, appears in many occult doctrines and is echoed in ыrench poststructuralismг“ чг ьг Rosenthal, The Occult in Russian and Soviet Culture, s. 18. 289 B. G. Rosenthal, The Occult in Russian and Soviet Culture, s. 17. 288 142 290 291 J. Vorel, цstrální próza цndreje чělého, s. 66. V. Solovjov, Сtení o boholidství, s. 169-170. 143 B. G. Rosenthal, The Occult in Russian and Soviet Culture, s. 19. N. O. Losskij, щějiny ruské filosofie, s. 276. 294 Jan Vorel vypracoval kompletní studii o цndreji чělémб v níž nalezneme i analýzu témat týkajících se symbolismu tohoto básníkaг яг Vorelб Astrální próza цndreje чělého. 292 293 144 V eseji „Pravá a falešná Sofiaг Odkazy na rozlišení mezi Kristem a цntikristem“ Mг Tenace cituje щobrowskiб Sг L´essence de la féminilité dans le oeuvres de Vladimir Soloviev et Alexandre Blokг Thèse de l´Université de Lilleб ж989, s. 3. In: Kol., Od Sofie k New Age, s. 42. 296 „ԗ п дԒ гдԒ дԝ г“ Pфeložil Miroslav Mikulášekг 295 145 ZÁVĚR Výraz „intelektuální nahlížení“ používám ve významu intelektuální intuiceб která se vztahuje k pojmu intellectus protikladnému vůči ratio. Viz: L. Naldoniová, Erós a jeho metamorfózy, s. 30. 297 146 147 Summary Σοφία 298 V. Solovyov, Russia and the Universal Church III, chapter 5. 148 149 150 Literatura 151 152 153 154 V 155 156 157 158 159 Přílohy POEZIE VLADIMÍRA SOLOVJOVA к ( И ВИ А И – – П 299 и . 1862 – 75 – 76) а , , , ... , ... – , , !– , . 1 ,– , !– , Solov´jevб Vг Sгб Stichotvorenija i šutočnyje p´jesy. Leningrad: Sovetskij pisatel´г Leningradskoje otdelenije жомйб sг жзк-134. 299 160 . а...300 , – " . ", . . . , . ! , . ! Ж . έέέ έέέ . – ч . , ... , ς ς ,– . , . , , , . , – ... : " – ! !" 2 . . , , – . 300 Ԟ б г 161 , , , , – , . , ς , , , – , . , ,– , , . , Мum РrКЧШ sКlТs:301 , ; , ς , , : ... . ё ; – , ё, . " "– , . 301 ԗ п ( г) – Ԡ г 162 – – ! :" , ,– ς" – ё , – – . , , " " , а. 3 :" , . , !" – " !" – . – . : , , , , , . , – . " "– , , ! , ... 163 , . – ,– ... – , . , . – . ; , . , , , " : ". – ( ,– – , ). , , , – ( , , , , . ). , , , , 164 ,– , , , , – . : , . , . ё . , , ... ; , , . ! , - ... ,– ... ; , – . , :" , !" ; – . , ,302 , . 302 ԡ Л г 165 , , – ё ... , , ё . , ё – ... ,– , – . ! : ... , . ! – . . , . ! , . ! , , . . , – . ё ( , , ). , , : 166 " , , : . , ,– ". , , , . *** ё , . , , , ! 26 – 29 1898 167 DAS EWIG-WEIBLICHE 303 ща ч С : — , , ! , , я ! , . , , . ,— : , , . , , , , ς , , , ς , , . , , , , ς ; , . : Solov´jevб Vг Sгб Stichotvorenija i šutočnyje p´jesy. Leningrad: Sovetskij pisatel´г Leningradskoje otdelenije жомйб sг жзе-122. 303 168 . . ё, ё , , , , 8 — 11 ,— , . , ς . , , , , ! , ё ,— , , ! . 1898 я фи 304 , . . ! ! . ς ... . Solov´jevб Vг Sгб Stichotvorenija i šutočnyje p´jesy. Leningrad: Sovetskij pisatel´г Leningradskoje otdelenije жомйб sг лйг 304 169 , , Нача ... . ая 1876 ŽENSKÁ OTÁZKA305 305 Stať vydaná v knize Vladimír Solovjovб Tфi rozhovory, Praha: Zvon 1997. 170 306 Srov. Mk 16,9. 171 Neděleб kdy se čte evangelium o ženách nesoucích vonné masti k яežíšovu hrobu (myronosicích) – зг neděle po velikonocích. 307 172 173 174 175 176 177 Jmenný rejstřík 178 ľ ľ 179 180 Předmětný rejstřík 181 182 183 184 185 186