Niels Bohr
Niels Henrik David Bohr (7. října 1885 Kodaň – 18. listopadu 1962 Kodaň) byl dánský myslitel, filantrop a vědec působící především v oblasti atomové a jaderné fyziky. Nobelova cena za fyziku (za výzkum struktury atomů a jejich záření) mu byla udělena roku 1922.
| Niels Bohr | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Niels Henrik David Bohr |
| Narození | 7. října 1885 Kodaň,  Dánsko |
| Úmrtí | 18. listopadu 1962 (ve věku 77 let) Kodaň, Dánsko |
| Příčina úmrtí | srdeční selhání |
| Místo pohřbení | Pomocný hřbitov (55°41′19″ s. š., 12°33′5″ v. d.) |
| Bydliště | Dánsko (1885–1943) Spojené státy americké (1943–1945) Anglie (od 1943) Kodaň (1945–1962) Švédsko (od 1945) |
| Alma mater | Kodaňská univerzita (1903–1911) Trinity College Univerzita v Cambridgi |
| Povolání | fyzik, vysokoškolský učitel, jaderný fyzik, filozof věd, fotbalista a chemik |
| Zaměstnavatelé | Univerzita v Cambridgi (1911–1912) Viktoriina univerzita v Manchesteru (od 1914) Kodaňská univerzita University of Copenhagen Niels Bohr Institute |
| Ocenění | Hughesova medaile (1921) Nobelova cena za fyziku (1922) Guthrieho přednáška (1922) Silliman Memorial Lectures (1923) Matteucciho medaile (1923) … více na Wikidatech |
| Choť | Margrethe Nørlund[1][2][3] |
| Děti | Ernest Bohr[3] Erik Bohr[3] Hans Bohr[3] Aage Niels Bohr[4][2][1][3] |
| Rodiče | Christian Bohr[2][1][3] a Ellen Bohr[2][1][3] |
| Rod | Bohr family |
| Příbuzní | Harald Bohr[2][1][3] (sourozenec) Niels Erik Nörlund (švagr) Poul Nørlund (švagr) Karen Bramson (third cousin) |
| Funkce | profesor (od 1916) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vědecká činnost
V roce 1913 Bohr vyvinul na základě představ Ernesta Rutherforda (model atomu s jádrem) a kvantové hypotézy (energie záření probíhá po určitých "žmolcích", kvantech) Maxe Plancka, již rozvinul dále Albert Einstein, tzv. Bohrův model atomu (první kvantový model atomu). V roce 1918 model rozšířil o princip korespondence (nárok kvantové teorie být racionální generalizací klasické teorie), čímž se mu podařilo svou teorii prosadit (dnes označovaná jako starší kvantová teorie). V roce 1920 založil Ústav teoretické fyziky v Kodani, jehož byl celoživotním ředitelem. Roku 1921 teoreticky vysvětlil periodickou soustavu prvků na základě svého modelu atomu rozšířeného Arnoldem Sommerfeldem.
Roku 1927 ve spolupráci zejména s Wernerem Heisenbergem předběžně ukončili vývoj kvantové teorie vznikem tzv. kodaňské školy kvantové teorie. Po náročných diskusích na přelomu roku 1926 a 1927 nakonec Heisenberg souhlasil s Bohrovým názorem, že atomové jevy nabývají jak částicových, tak vlnových vlastností, tj. mají duální charakter. S tzv. dualismem přišel na počátku století již Albert Einstein pro záření (světlo) a Louis de Broglie ve dvacátých letech pro hmotu (například elektrony). Heisenberg původně "nesnášel" E. Schrödingerovu vlnovou mechaniku (1926) a Schrödinger naopak "nesnášel" částicové pojetí přírody, tzn. Heisenberg-Born-Jordanovu maticovou mechaniku (1925), Heisenbergovy relace neurčitosti (1927) a M. Bornovu pravděpodobnostní interpretaci vlnové mechaniky (1926), Schrödinger věřil na hmotné vlnění. Kodaňská škola též zahrnuje Bohrův princip komplementarity (Bohr pojem princip nepoužíval). Jevy v mikrosvětě jsou neurčité, nelze při jejich pozorování striktně rozlišit a kontrolovat to, co patří na stranu pozorovatele či měřicích přístrojů a co na stranu měřeného jevu či částice (jedná se o nekontrolovatelné interagující systémy). Je proto nutné mikroskopické jevy vysvětlovat nikoli po vzoru klasické fyziky a tradičního subjekt-objektového rozlišení, ale na základě výsledků výlučných experimentů a protikladných nebo neslučitelných popisů, jež se pro vyčerpávající a smysluplný popis zkoumaného jevu musí rovnocenně doplňovat. Bohr tento komplementární epistemologický rámec posléze aplikoval například v psychologii, antropologii, theologii a biologii.
V roce 1935 se začal zabývat jadernou fyzikou. Zavedl model složeného jádra a rozvinul tzv. kapkový model jádra atomu. V roce 1939 spolu s jinými fyziky objevil pro praxi významné procesy štěpení jádra uranu. S Johnem A. Wheelerem o tom napsali významný článek Mechanismus jaderného štěpení, který vyšel v den vypuknutí druhé světové války, 1. září 1939 (Phys. Rev. 56, 426). V letech 1943 až 1945 žil v emigraci v USA, kde byl zapojen do projektu Manhattan.
Galerie
-
Bohr v Izraeli (1958) -
Bohr a Albert Einstein (1925) -
Bohrův model atomů s naznačeným Balmerovým přechodem z n=3 na n=2
Odkazy
Literatura
- Filip Grygar, Komplementární myšlení Nielse Bohra v kontextu fyziky, filosofie a biologie, Červený Kostelec, Nakl. P. Mervart, 2014. ISBN 978-80-7465-113-7
- Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Niels Bohr na Wikimedia Commons 
Osoba Niels Bohr ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Niels Bohr
- Niels Bohr remebered by Google Doodle on his 127th BirthDay
- Stránky v češtině věnované N. Bohrovi
Šablona:Nositelé Nobelovy ceny za fyziku 1901-1925
