Přeskočit na obsah

Oheň: Porovnání verzí

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnání
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
VolkovBot (diskuse | příspěvky)
141 688 editací
m robot přidal: tg:Оташ
verze 23773444 uživatele 94.113.112.92 (diskuse) zrušena, WP:KO
značka: vrácení zpět
 
(Není zobrazeno 247 mezilehlých verzí od více než 100 uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Upravit - fyzika}}
{{Různé významy|tento=plamenném [[hoření]]}}
{{Různé významy|tento=plamenném [[hoření]]}}
[[Soubor:Flame of fire.jpg|náhled|Plamen ohně]]
[[Soubor:DIN 4844-2 Warnung vor feuergefaehrlichen Stoffen D-W001.svg|150px|vpravo|Symbol označující hořlavost]]
'''Oheň''' je forma [[hoření]]. Většinou se tak označuje kombinace [[světlo|světla]] a velkého množství [[teplo|tepla]], které se uvolňuje při rychlé a samoudržující se [[exotermická reakce|exotermické]] [[Redoxní reakce|oxidaci]] hořlavých plynů, které se uvolňují z [[palivo|paliva]] (fosilního, nebo obnovitelného zdroje energie) – [[hoření]]. Teplo a světlo je vytvářeno plameny, které se pohybují nad palivem.


Předpokladem vzniku ohně je palivo, [[Oxidační činidlo|oxidant]] (například kyslík ze vzduchu) a zahřátí paliva na [[bod vznícení]].
[[Image:Fire02.jpg|thumb|Plameny]]


'''Oheň''' je forma hoření. Většinou toto slovo označuje kombinaci svítivé [[světlo|záře]] a velkého množství [[teplo|tepla]], které se uvolňuje při rychlé a samoudržující se [[exotermická reakce|exotermické]] [[oxidace|oxidaci]] hořlavých [[plyn]]ů, které se uvolňují z [[palivo|paliva]] — [[hoření]]. Teplo a světlo je vytvářeno plameny, které se pohybují nad palivem. Oheň se zažehne, pokud je [[hořlavá látka]] vystavena teplu nebo jinému zdroji [[energie]]. Později se sám udržuje díky teplu, které produkuje. Uhasíná, pokud vyhoří všechno palivo, výrazně poklesne teplota paliva nebo se k ohni již nedostane [[kyslík]]!
Oheň se zažehne, pokud je [[hořlavina|hořlavá látka]] vystavena teplu nebo jinému zdroji [[energie]]. Tím pádem je tlak ohně větší dole než nahoře. Později se sám udržuje díky teplu, které produkuje. Uhasíná, pokud vyhoří všechno palivo, výrazně poklesne teplota paliva anebo když se k ohni již nedostane [[kyslík]].


Při srovnání s [[požár]]em je oheň definován jako lidmi řízené, předem plánované a kontrolované hoření, ohraničené určitým prostorem.
Při srovnání s [[požár]]em je oheň definován jako lidmi řízené, předem plánované a kontrolované hoření, ohraničené určitým prostorem.


== Plamen ==
== Plamen ==
{{Různé významy|redirect=Plamen|stránka=Plamen (rozcestník)}}
[[File:Pink candle burning looped.gif|thumb|Plamen svíčky]]
Plamen je viditelná oblast hořících plynů nebo par. Z jeho barvy a svítivosti lze usuzovat na druh spalované látky a na dokonalost spalování.
* Temně žlutý čadivý plamen – vzniká při nedokonalém spalování [[Organická látka|organických látek]] s vysokým obsahem [[Uhlík|uhlíku]] (např. volně rozlitá [[Motorová nafta|nafta]], guma, [[Ethyn|acetylen]] z autogenu bez přidání kyslíku). Uhlík se nestačí spalovat a uvolňuje se ve formě [[Saze|sazí]]. Teplota plamene je výrazně nižší než u dokonalého spalování.
* Žlutý svítivý plamen – pokud se do sloupce hořících plynů organické látky dostává více kyslíku ze vzduchu než v předchozím případě, částečky uhlíku se rozžhaví do žluta a svítí (plamen svíčky). Těsně nad viditelnou částí pak v přebytku vzduchu shoří, takže nedochází k vývinu sazí. V této neviditelné části plamene je nejvyšší teplota.
* Bílý svítivý plamen – pokud se technickými opatřeními zajistí ještě dokonalejší přístup vzduchu k plameni (cylindr petrolejové lampy), zvýší se teplota, částečky uhlíku se rozžhaví doběla a svítí mnohem intenzivněji.
* Modrý nesvítivý plamen – u uhlíkatých organických látek jej lze pozorovat při dokonalém spalování v přebytku vzduchu nebo čistého kyslíku (plamen plynového sporáku, laboratorního [[Bunsenův kahan|Bunsenova kahanu]] s otevřenou vzduchovou clonkou, správně seřízené benzinové letlampy, [[Ethyn|acetylen]] s kyslíkem při [[Svařování plamenem|autogenním svařování]]). Částečky uhlíku nesvítivě shoří ještě uvnitř plamene. Nesvítivý plamen dokonalého spalování má velmi vysokou teplotu s maximem těsně nad vrcholem vnitřního modrého kužele.
* Modrý plamen bezuhlíkatých látek nebo látek s nízkým obsahem uhlíku – např. hořící [[vodík]], [[síra]], [[oxid uhelnatý]], částečně [[ethanol]] (plamen modrý do žluta) apod.


V typickém plameni [[Svíčka|svíčky]] lze rozlišit několik pásem. Zcela uvnitř plamene (kolem knotu) je teplota velmi nízká. Je to pásmo zplynovací, ve kterém se roztavený [[parafín]] teplem mění v páry. V této oblasti tedy ještě nic nehoří. Kolem tohoto pásma nastává mísení par parafínu se vzduchem a zapálení hořlavé směsi. Tato část plamene má redukční účinky, protože je v ní přebytek uhlíku. Jeho rozžhavené částečky žlutě svítí. Poslední vnější pásmo plamene má nejvyšší teplotu, ale je neviditelné. Je to oxidační pásmo s přebytkem kyslíku ze vzduchu. Uhlíkové částečky se zde spalují na [[oxid uhličitý]].
'''[[Plamen]]''' je prostor s hořícími plyny.
*''žlutý'' '''plamen''' - je svítivý, ale obvykle má nižší teplotu
*''modrý'' '''plamen''' - je méně svítivý a teplejší


Různé fáze hoření lze pěkně pozorovat na [[Táboření|tábornickém]] ohýnku. Z přiloženého nevysušeného polínka se nejprve vypařují vodní páry. Když se dřevo vysuší a prohřeje, vzplanou čadivým plamenem pryskyřičné části s vysokým obsahem uhlíku ve [[Pryskyřice|smole]]. Na různých místech z praskajícího polínka vystaveného žáru ohniště vyrážejí dýmající hořlavé plyny, které vznikají tepelným rozkladem dřevní hmoty. Tyto plyny se zapalují a hoří svítivým žlutým plamenem. Když se dřevo z větší části rozloží a těkavé plyny vyhoří, začne plamen přecházet do modrého zbarvení. Je to způsobeno tím, že ve zbývajícím rozžhaveném dřevěném uhlí dochází k redukci spalováním vzniklého [[oxid uhličitý|oxidu uhličitého]] na [[oxid uhelnatý]]. Ten hoří namodralým plamenem.
Barvu plamene mohou také ovlivnit látky, které jsou v něm přítomny. Například po vložení [[kuchyňská sůl|kuchyňské soli]] (chlorid sodný, NaCl) se plamen zbarví do sytě žluta (tzv. sodíkový plamen).
Toho se využívá ve [[spektroskopie|spektroskopii]].
Plamen bývá nejteplejší ve špičce (na konci).


Některé chemické prvky a jejich sloučeniny charakteristicky zbarvují nesvítivý plamen laboratorního kahanu:
==Oheň v literatuře, kultuře a filosofii==
* [[sodík]] – sytě žlutě
=== Využití ohně ===
* [[draslík]] – fialově
[[Image:Feuerreiben.gif|thumb|Způsob rozdělávání ohně třením]]
* [[vápník]] – cihlově červeně
[[Image:ohen.jpg|thumb|Ohniště]]
* [[měď]] – modro zeleně
''Člověk je jediné zvíře, které je cítit kouřem'' ([[Ernest Thompson Seton]]).
* [[lithium]] – purpurově červeně
* [[stroncium]] – karmínově červeně
* [[baryum]] – zeleně
* [[antimon]] – modře
Toho se využívá jak při jednoduchých předběžných analýzách neznámé látky, tak při náročnějších a přesnějších analytických postupech [[spektroskopie]], jakož i v [[Ohňostroj|ohněstrůjství]] (barevné [[Bengálský oheň|bengálské ohně]], rakety, [[Světlice (raketa)|světlice]]).


== Využití ohně ==
Je s lidmi odpradávna a spolu s nástroji je počátkem lidské civilizace. S ohněm se člověku dostala do ruky první obrovská síla, s jejíž pomocí začal měnit tvář země.
[[Soubor:Feuerreiben.gif|náhled|Způsob rozdělávání ohně třením]]
[[Soubor:Fire.jpg|náhled|Ohniště]]
{{Podrobně|Ovládnutí ohně prvními lidmi}}
S ohněm se člověku dostala do ruky první obrovská síla, s jejíž pomocí začal měnit tvář země. Oheň byl předchůdci moderního člověka využíván snad od doby před přibližně 1,5 miliónem let,<ref>http://botany.upol.cz/pagedata_cz/vyukove-materialy/55_zaklady-ekologie-2.pdf – Význam ohně v evoluci člověka</ref> spíše ale až před 1 miliónem let<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Raw foodies: Europe's earliest humans did not use fire
| periodikum = phys.org
| url = https://phys.org/news/2016-12-raw-foodies-europe-earliest-humans.html
| jazyk = en
| datum přístupu = 2020-08-17
}}</ref> či později.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Sciencemag.cz
| url = https://sciencemag.cz/nejstarsi-spanele-nevarili/
| datum vydání = 2017-01-13
| datum přístupu = 2020-08-17
| jazyk = cs
}}</ref> (Izraelská studie prokázala, že pravěcí lidé dokázali umístit ohniště v jeskyních tak, aby vytvářela minimum kouře.)<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = University
| jméno = Tel-Aviv
| titul = Early humans placed hearth at optimal location in caves, for maximum benefit and minimum smoke exposure
| periodikum = phys.org
| url = https://phys.org/news/2022-02-early-humans-hearth-optimal-caves.html
| jazyk = en
| datum přístupu = 2022-10-28
}}</ref>


Historicky sloužil oheň především jako zdroj tepla, světla a jako ničivá síla ve vojenství. Už před desetitisíci let byl též využíván ke [[žďáření]].
Oheň poskytoval a poskytuje člověku rozmanité služby:
*chrání před chladem (kupř. v [[kamna|kamnech]] či v [[krb]]ech a jinde)
*používá se pro osvětlování tmou (jednoduchá osvětlovací tělesa používající otevřený oheň: [[pochodeň]], [[louče]], [[olejová lampa]], [[svíčka]], [[petrolejová lampa]], [[plynová lampa]])
*chrání před šelmami
*pomáhá připravit pokrm ([[vaření]], [[pečení]], [[smažení]], [[dušení]], [[zapékání]] atd.)
*ohněm a kouřem lze předávat jednoduché zprávy
*oheň vyrábí vodní páru, kterou lze použít pro pohon strojů (kupř. [[parní stroj]] či [[parní turbína]])
*[[vypalování porostů]] přináší rozmanitý užitek (opečený [[hmyz]], prostor pro [[lov]]né druhy a plodonosné či léčivé rostliny, zničení úkrytů [[šelma|šelem]] a nepřátel, vytvoření cest)
*pomocí ohně lze zpracovávat a přeměňovat různé materiály (tavení [[vosk]]u, škvaření [[Tuky|tuk]]ů, vypalování [[hlína|hlíny]], tavení [[kov]]ů, vypalování dřeva atd.)
*oheň (totiž spalování organického materiálu) vytváří různé produkty ([[kouř]], [[saze]], [[popel]], [[dehet]], [[dřevěné uhlí]] atd.).
*oheň může vytvářet lidem příjemný vonný kouř (dýmka, doutník, cigareta, vonné tyčinky, vonné svíčky)
*teplo ohně a jeho produkty lze využít při léčení ([[vypalování ran]] a nástrojů, vyvařování [[obvaz]]ů, nahřívání a vykuřování, horké [[lázeň|lázně]] vodní i parní, příprava [[lék]]ů)
*spalování a vykuřování slouží k očištění
*oheň je využíván v obřadech
*společenské funkce (kupř.[[narozeniny|narozeninové]] svíčky, vzpomínka na zemřelé, [[táborový oheň|táborové]] a besední ohně apod.)


Oheň poskytuje lidem i nadále rozmanité služby:
=== Oheň v kultuře ===
* může být zdrojem [[Teplo|tepelné energie]] chránící před chladem nebo využívané ve [[Výroba|výrobních procesech]]
* zůstává jednoduchým zdrojem světla (jednoduchá osvětlovací tělesa používající otevřený oheň: [[pochodeň]], [[Louč|louče]], [[olejová lampa]], [[svíčka]], [[petrolejová lampa]], [[plynová lampa]])
* slouží při rituálních a společenských příležitostech (obřady, různé užití svíček, táborové a besední ohně atd.)


== Oheň v kultuře ==
O ohni se vypráví mnoho příběhů, jak přišel k lidem.
O ohni se vypráví mnoho příběhů, jak přišel k lidem, např.:
[[Starověké Řecko|Řecký básník]] [[Hésiodos]] vypráví, že bohové lidem oheň vzali za trest, aby si nemohli vařit maso. Ale přítel lidí, mazaný [[Prométheus]], bohům ukradl uhlík v noci z krbu a donesl ho lidem ve [[fenykl]]ovém stonku.
* [[Starověké Řecko|Řecký básník]] [[Hésiodos]] vypráví, že Zeus vzal oheň lidem za trest. Ale přítel lidí, mazaný [[Prométheus]], bohům oheň vzal a donesl ho lidem v rákosové trubici, podle jiné verze ve fenyklovém stonku. Podle jedné z verzí vzal oheň z nebes, když zapálil pochodeň o sluneční kotouč, podle druhé jej ukradl [[Héfaistos|Héfaistovi]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení1 = Frazer
| jméno1 = James George Sir
| titul = Mýty o původu ohně
| url = https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:ed319b70-0b3d-11e5-b562-005056827e51
| vydavatel = Garamond
| místo = Praha
| rok = 2000
| kapitola = Původ ohně v antickém Řecku
| strany = 197–200
| isbn = 80-86379-06-X
}}</ref><ref>{{Citace monografie
| příjmení1 = Fink
| jméno1 = Gerhard
| titul = Encyklopedie antické mytologie
| url = https://ndk.cz/view/uuid:0f83d0f0-8f41-11e3-997d-005056827e52?page=uuid:ddfddc70-b497-11e3-bb86-005056825209
| vydavatel = Votobia
| místo = Olomouc
| rok = 1996
| kapitola = Prometheus
| strany = 290–291
| isbn = 80-85885-99-9
| poznámka = dostupné online po registraci
}}</ref>
* [[Čerokiové]] vyprávějí, že uhodil blesk do stromu na ostrově a lidé, kteří se chtěli zahřát, se pro oheň nemohli dostat. Zvířata chtěla oheň přinést, ale všechna se jen popálila a umazala. Až vodní pavouk, který uměl běhat po vodě i potápět se, si upletl misku z vlákna, připevnil si ji na záda a v ní přinesl žhavý uhlík.<ref>{{Citace monografie
| příjmení1 = Clark
| jméno1 = Ella E.
| titul = Hlasy větrů
| url = https://ndk.cz/view/uuid:3c3fc730-9611-11e3-a744-005056827e52?page=uuid:3cc8ac20-b232-11e3-bb86-005056825209
| vydavatel = Lidové noviny
| místo = Praha
| rok = 2000
| kapitola = První oheň
| strany = 313–314
| isbn = 80-7106-250-2
| poznámka = dostupné online po registraci
}}</ref>


<!-- Pro staré kultury je oheň jedním z nejdůležitějších prvků lidského světa. Výrazem nejvyšší potupy ve staré [[sparta|Spartě]] bylo odepření ohně. Provinilec, zcela vyloučený ze společnosti, byl odsouzen k zimě, noční tmě a syrovému jídlu ([[Hérodotos]], ''Dějiny'' 7.231). -->
[[Čirokézové]] zase vyprávějí, že uhodil blesk do stromu a všechna zvířata koukala na ten div a chtěla oheň přinést, aby s jeho pomocí mohla vykonávat obřady. Snažila se o to zvířata silná i rychlá, ale všechna se jen popálila a umazala. Až nejchytřejší z nich, pavouk, přinesl uhlík v ranečku z pavučiny.
Odepření vody a ohně (Aquae et ingnis interdictio) patřilo v antickém Římu k trestům za těžší zločiny. V principu se jednalo o zákaz poskytnou takovému psanci přístřeší a jídlo.<ref>{{Citace monografie
| titul = Ottův slovník naučný 2.
| url = https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:ed319b70-0b3d-11e5-b562-005056827e51
| vydavatel = J. Otto
| místo = Praha
| rok = 1886
| kapitola = Aquae et ignis interdiction
| strany = 556–557
}}</ref>


Starověké a středověké národy považovaly oheň za jeden ze čtyř základních [[živel|živlů]], k nimž patří ještě [[voda]], [[země]] a [[vzduch]]. Tvůrci teorie živlů byli v Evropě staří Řekové. Tradičně je za jejího původce označován svérázný mudrc [[Empedoklés|Empedoklés z Akragantu.]] Ve své písni zpívá o tom, že svět je složen ze čtyř božských „kořenů“ ([[rhizómata]]), které lze ztotožnit se živly a které se spolu mísí vlivem Lásky ([[Filié]]) a rozlučují se vlivem Sváru ([[Neikos]]). O vzniku živlů z čiré nerozlišenosti prostoru ([[chóra]]) skládáním ideálních trojúhelníků do čtyř z pěti tzv. „dokonalých těles“ ([[čtyřstěn]] – oheň, [[krychle]] – země, [[osmistěn]] – vzduch, [[dvacetistěn]] – voda) a o složení viditelného světa a bytostí z živlů pojednává [[Platón]]ův dialog ''Timaios''. [[Aristotelés]] určuje každý ze živlů podle dvou taktilních kvalit (hmatových vlastností): Oheň (PÝR) je teplý a suchý, vzduch (AÉR) je teplý a vlhký, voda (HYDÓR) je studená a vlhká, země (GÉ) je studená a suchá. Výhodou aristotelského modelu je možnost změny jedné nebo obou kvalit – tedy možnosti proměny každého živlu v ostatní tři bez mezistupně. Tak může Aristotelés vysvětlit např. [[sublimace|sublimaci]]. Aristotelův žák [[Theofrastos]] napsal o ohni celý spis, z něhož se zachovaly zlomky. V něm například popisuje, z jakého dřeva ze vyrábějí zápalná dřívka (vrtidlo je nejlepší z [[vavřín]]u nebo [[břečťan]]u a lůžko třeba z lípy).
Pro staré kultury je oheň jedním z nejdůležitějších prvků lidského světa. Výrazem nejvyšší potupy ve staré [[sparta|Spartě]] bylo odepření ohně. Provinilec, zcela vyloučený ze společnosti, byl odsouzen k zimě, noční tmě a syrovému jídlu. ([[Hérodotos]], Historie 7.231)


Nutno podotknout, že staří{{Ujasnit}} předpokládali oheň všude tam, kde se vyskytovalo světlo nebo teplo. Z ohně jsou hvězdy, slunce, oheň je záhadně přítomen v [[Pazourek|pazourku]] a křemeni, [[blesk]] je úžasným případem ohně stejně jako činné [[Sopka|sopky]].
Starověké a středověké národy jej považovaly za jeden ze čtyř základních [[živel|živlů]], kam patří ještě [[voda]], [[země]] a [[vzduch]]. Tvůrci teorie živlů byli v Evropě staří Řekové. Tradičně je za jejího původce označován svérázný mudrc [[Empedoklés z Akragantu]]. Ve své písni zpívá o tom, že svět je složen ze čtyř božských „kořenů“ ([[rhizómata]]), které lze ztotožnit se živly a které se spolu mísí vlivem Lásky ([[Filié]]) a rozlučují se vlivem Sváru ([[Neikos]]). O vzniku živlů z čiré nerozlišenosti prostoru ([[chóra]]) skládáním ideálních trojúhelníků do čtyř z pěti tzv. „dokonalých těles“ (čtyřstěn - oheň, krychle - země, osmistěn - vzduch, dvacetistěn - voda) a o složení viditelného světa a bytostí z živlů pojednává [[Platón]]ův dialog [[Timaios]]. [[Aristotelés]] určuje každý ze živlů podle dvou taktilních kvalit (hmatových vlastností): Oheň (PÝR) je teplý a suchý, vzduch (AÉR) je teplý a vlhký, voda (HYDÓR) je studená a vlhká, země (GÉ) je studená a suchá. Výhodou aristotelského modelu je možnost změny jedné nebo obou kvalit – tedy možnosti proměny každého živlu v ostatní tři bez mezistupně. Tak může Aristotelés vysvětlit např. [[sublimace|sublimaci]]. Aristotelův žák, [[Theofrastos]] napsal o ohni celý spis, z něhož se zachovaly zlomky. V něm například popisuje, z jakého dřeva ze vyrábějí zápalná dřívka (vrtidlo je nejlepší z [[vavřín]]u nebo [[břečťan]]u a lůžko třeba z lípy).


=== Oheň dnes ===
Nutno podotknout, že staří předpokládali oheň všude tam, kde se vyskytovalo [[světlo]] nebo [[teplo]]. Z ohně jsou [[hvězda|hvězdy]], [[slunce]], oheň je záhadně přítomen v [[pazourek|pazourku]] a [[křemen]]i, [[blesk]] je úžasným případem ohně stejně jako činné [[sopka|sopky]].
Fascinace ohněm přetrvala dodnes, nejen u domorodých kmenů, ale v hojné míře se objevuje i v moderní společnosti. Mnoho lidí po celém světě se zabývá nejen jeho praktickým využitím, ale také jako formou uměleckého vyjádření. S tímto fenoménem se setkáváme napříč kulturami po celé Zemi. S ohněm často tančí [[Orientální tanec|břišní tanečnice]], ohnivé efekty jsou k vidění na mnoha hudebních koncertech a v neposlední řadě se vždy potěšíme pohledem na vzdušné ohnivé představení v podobě ohňostroje.

V mnoha zemích existují amatérské i profesionální spolky představující své umění na veřejnosti zabývající se Ohnivým představením ([[fireshow]]). V České republice mezi takové skupiny patří [[Pa-li-Tchi]] či [[Pyroterra]].

== Reference ==
<references />


== Související články ==
== Související články ==
* [[Požár]]
* [[Požár]]
* [[Vypalování porostů]]
* [[Vypalování porostů]]
{{commons|Fire}}


== Externí odkazy ==
{{Pahýl - fyzika}}
* {{Commonscat}}
* {{Commons|Fire}}
* {{Wikicitáty|téma=Oheň}}
* {{Wikicitáty|téma=Plamen}}
* {{Wikislovník|heslo=oheň}}
* {{Wikislovník|heslo=plamen}}
{{Autoritní data}}


[[Kategorie:Oheň]]
[[Kategorie:Oheň| ]]
[[Kategorie:Termika]]
[[Kategorie:Požární ochrana]]
[[Kategorie:Požární ochrana]]
[[Kategorie:Osvětlovací technika]]
[[Kategorie:Osvětlovací technika]]
[[Kategorie:Vytápění]]
[[Kategorie:Vytápění]]

[[af:Vuur]]
[[an:Fuego]]
[[ar:نار (طبيعة)]]
[[arc:ܢܘܪܐ]]
[[ay:Nina]]
[[bat-smg:Ognis]]
[[be-x-old:Агонь]]
[[bg:Огън]]
[[ca:Foc]]
[[cdo:Huōi]]
[[ch:Guafi]]
[[co:Focu]]
[[cr:Ishkuteu]]
[[cy:Tân]]
[[da:Ild]]
[[de:Feuer]]
[[el:Φωτιά]]
[[en:Fire]]
[[eo:Fajro]]
[[es:Fuego]]
[[eu:Su]]
[[fa:آتش]]
[[fi:Tuli]]
[[fr:Feu]]
[[fur:Fûc]]
[[gd:Teine]]
[[gl:Lume]]
[[he:אש]]
[[hr:Vatra]]
[[hu:Tűz]]
[[id:Api]]
[[io:Fairo]]
[[is:Eldur]]
[[it:Fuoco (fisica)]]
[[ja:火]]
[[jv:Geni]]
[[kn:ಬೆಂಕಿ]]
[[ko:불]]
[[ku:Agir]]
[[la:Ignis]]
[[lb:Feier]]
[[lmo:Fööch]]
[[lt:Ugnis]]
[[lv:Uguns]]
[[ml:തീ]]
[[mn:Гал]]
[[ms:Api]]
[[nap:Ffuoco]]
[[nl:Vuur]]
[[nn:Eld]]
[[no:Ild]]
[[pdc:Feier]]
[[pl:Ogień]]
[[pt:Fogo]]
[[qu:Nina]]
[[ru:Огонь]]
[[scn:Focu]]
[[sco:Fire]]
[[simple:Fire]]
[[sk:Oheň]]
[[sl:Ogenj]]
[[sq:Zjarri]]
[[sr:Ватра]]
[[sv:Eld]]
[[ta:நெருப்பு]]
[[te:అగ్ని]]
[[tg:Оташ]]
[[th:ไฟ]]
[[tl:Apoy]]
[[tr:Ateş]]
[[uk:Вогонь]]
[[ur:آگ]]
[[vec:Fógo]]
[[vi:Lửa]]
[[wuu:火]]
[[yi:פייער]]
[[za:Feiz]]
[[zh:火]]
[[zh-classical:火]]
[[zh-yue:火]]

Aktuální verze z 27. 3. 2024, 19:02

Tento článek je o plamenném hoření. Další významy jsou uvedeny na stránce Oheň (rozcestník).
Plamen ohně
Symbol označující hořlavost
Symbol označující hořlavost

Oheň je forma hoření. Většinou se tak označuje kombinace světla a velkého množství tepla, které se uvolňuje při rychlé a samoudržující se exotermické oxidaci hořlavých plynů, které se uvolňují z paliva (fosilního, nebo obnovitelného zdroje energie) – hoření. Teplo a světlo je vytvářeno plameny, které se pohybují nad palivem.

Předpokladem vzniku ohně je palivo, oxidant (například kyslík ze vzduchu) a zahřátí paliva na bod vznícení.

Oheň se zažehne, pokud je hořlavá látka vystavena teplu nebo jinému zdroji energie. Tím pádem je tlak ohně větší dole než nahoře. Později se sám udržuje díky teplu, které produkuje. Uhasíná, pokud vyhoří všechno palivo, výrazně poklesne teplota paliva anebo když se k ohni již nedostane kyslík.

Při srovnání s požárem je oheň definován jako lidmi řízené, předem plánované a kontrolované hoření, ohraničené určitým prostorem.

Plamen

[editovat | editovat zdroj]
Na tento článek je přesměrováno heslo Plamen. Další významy jsou uvedeny na stránce Plamen (rozcestník).
Plamen svíčky

Plamen je viditelná oblast hořících plynů nebo par. Z jeho barvy a svítivosti lze usuzovat na druh spalované látky a na dokonalost spalování.

  • Temně žlutý čadivý plamen – vzniká při nedokonalém spalování organických látek s vysokým obsahem uhlíku (např. volně rozlitá nafta, guma, acetylen z autogenu bez přidání kyslíku). Uhlík se nestačí spalovat a uvolňuje se ve formě sazí. Teplota plamene je výrazně nižší než u dokonalého spalování.
  • Žlutý svítivý plamen – pokud se do sloupce hořících plynů organické látky dostává více kyslíku ze vzduchu než v předchozím případě, částečky uhlíku se rozžhaví do žluta a svítí (plamen svíčky). Těsně nad viditelnou částí pak v přebytku vzduchu shoří, takže nedochází k vývinu sazí. V této neviditelné části plamene je nejvyšší teplota.
  • Bílý svítivý plamen – pokud se technickými opatřeními zajistí ještě dokonalejší přístup vzduchu k plameni (cylindr petrolejové lampy), zvýší se teplota, částečky uhlíku se rozžhaví doběla a svítí mnohem intenzivněji.
  • Modrý nesvítivý plamen – u uhlíkatých organických látek jej lze pozorovat při dokonalém spalování v přebytku vzduchu nebo čistého kyslíku (plamen plynového sporáku, laboratorního Bunsenova kahanu s otevřenou vzduchovou clonkou, správně seřízené benzinové letlampy, acetylen s kyslíkem při autogenním svařování). Částečky uhlíku nesvítivě shoří ještě uvnitř plamene. Nesvítivý plamen dokonalého spalování má velmi vysokou teplotu s maximem těsně nad vrcholem vnitřního modrého kužele.
  • Modrý plamen bezuhlíkatých látek nebo látek s nízkým obsahem uhlíku – např. hořící vodík, síra, oxid uhelnatý, částečně ethanol (plamen modrý do žluta) apod.

V typickém plameni svíčky lze rozlišit několik pásem. Zcela uvnitř plamene (kolem knotu) je teplota velmi nízká. Je to pásmo zplynovací, ve kterém se roztavený parafín teplem mění v páry. V této oblasti tedy ještě nic nehoří. Kolem tohoto pásma nastává mísení par parafínu se vzduchem a zapálení hořlavé směsi. Tato část plamene má redukční účinky, protože je v ní přebytek uhlíku. Jeho rozžhavené částečky žlutě svítí. Poslední vnější pásmo plamene má nejvyšší teplotu, ale je neviditelné. Je to oxidační pásmo s přebytkem kyslíku ze vzduchu. Uhlíkové částečky se zde spalují na oxid uhličitý.

Různé fáze hoření lze pěkně pozorovat na tábornickém ohýnku. Z přiloženého nevysušeného polínka se nejprve vypařují vodní páry. Když se dřevo vysuší a prohřeje, vzplanou čadivým plamenem pryskyřičné části s vysokým obsahem uhlíku ve smole. Na různých místech z praskajícího polínka vystaveného žáru ohniště vyrážejí dýmající hořlavé plyny, které vznikají tepelným rozkladem dřevní hmoty. Tyto plyny se zapalují a hoří svítivým žlutým plamenem. Když se dřevo z větší části rozloží a těkavé plyny vyhoří, začne plamen přecházet do modrého zbarvení. Je to způsobeno tím, že ve zbývajícím rozžhaveném dřevěném uhlí dochází k redukci spalováním vzniklého oxidu uhličitého na oxid uhelnatý. Ten hoří namodralým plamenem.

Některé chemické prvky a jejich sloučeniny charakteristicky zbarvují nesvítivý plamen laboratorního kahanu:

Toho se využívá jak při jednoduchých předběžných analýzách neznámé látky, tak při náročnějších a přesnějších analytických postupech spektroskopie, jakož i v ohněstrůjství (barevné bengálské ohně, rakety, světlice).

Využití ohně

[editovat | editovat zdroj]
Způsob rozdělávání ohně třením
Ohniště
Podrobnější informace naleznete v článku Ovládnutí ohně prvními lidmi.

S ohněm se člověku dostala do ruky první obrovská síla, s jejíž pomocí začal měnit tvář země. Oheň byl předchůdci moderního člověka využíván snad od doby před přibližně 1,5 miliónem let,[1] spíše ale až před 1 miliónem let[2] či později.[3] (Izraelská studie prokázala, že pravěcí lidé dokázali umístit ohniště v jeskyních tak, aby vytvářela minimum kouře.)[4]

Historicky sloužil oheň především jako zdroj tepla, světla a jako ničivá síla ve vojenství. Už před desetitisíci let byl též využíván ke žďáření.

Oheň poskytuje lidem i nadále rozmanité služby:

Oheň v kultuře

[editovat | editovat zdroj]

O ohni se vypráví mnoho příběhů, jak přišel k lidem, např.:

  • Řecký básník Hésiodos vypráví, že Zeus vzal oheň lidem za trest. Ale přítel lidí, mazaný Prométheus, bohům oheň vzal a donesl ho lidem v rákosové trubici, podle jiné verze ve fenyklovém stonku. Podle jedné z verzí vzal oheň z nebes, když zapálil pochodeň o sluneční kotouč, podle druhé jej ukradl Héfaistovi.[5][6]
  • Čerokiové vyprávějí, že uhodil blesk do stromu na ostrově a lidé, kteří se chtěli zahřát, se pro oheň nemohli dostat. Zvířata chtěla oheň přinést, ale všechna se jen popálila a umazala. Až vodní pavouk, který uměl běhat po vodě i potápět se, si upletl misku z vlákna, připevnil si ji na záda a v ní přinesl žhavý uhlík.[7]

Odepření vody a ohně (Aquae et ingnis interdictio) patřilo v antickém Římu k trestům za těžší zločiny. V principu se jednalo o zákaz poskytnou takovému psanci přístřeší a jídlo.[8]

Starověké a středověké národy považovaly oheň za jeden ze čtyř základních živlů, k nimž patří ještě voda, země a vzduch. Tvůrci teorie živlů byli v Evropě staří Řekové. Tradičně je za jejího původce označován svérázný mudrc Empedoklés z Akragantu. Ve své písni zpívá o tom, že svět je složen ze čtyř božských „kořenů“ (rhizómata), které lze ztotožnit se živly a které se spolu mísí vlivem Lásky (Filié) a rozlučují se vlivem Sváru (Neikos). O vzniku živlů z čiré nerozlišenosti prostoru (chóra) skládáním ideálních trojúhelníků do čtyř z pěti tzv. „dokonalých těles“ (čtyřstěn – oheň, krychle – země, osmistěn – vzduch, dvacetistěn – voda) a o složení viditelného světa a bytostí z živlů pojednává Platónův dialog Timaios. Aristotelés určuje každý ze živlů podle dvou taktilních kvalit (hmatových vlastností): Oheň (PÝR) je teplý a suchý, vzduch (AÉR) je teplý a vlhký, voda (HYDÓR) je studená a vlhká, země (GÉ) je studená a suchá. Výhodou aristotelského modelu je možnost změny jedné nebo obou kvalit – tedy možnosti proměny každého živlu v ostatní tři bez mezistupně. Tak může Aristotelés vysvětlit např. sublimaci. Aristotelův žák Theofrastos napsal o ohni celý spis, z něhož se zachovaly zlomky. V něm například popisuje, z jakého dřeva ze vyrábějí zápalná dřívka (vrtidlo je nejlepší z vavřínu nebo břečťanu a lůžko třeba z lípy).

Nutno podotknout, že staří[ujasnit] předpokládali oheň všude tam, kde se vyskytovalo světlo nebo teplo. Z ohně jsou hvězdy, slunce, oheň je záhadně přítomen v pazourku a křemeni, blesk je úžasným případem ohně stejně jako činné sopky.

Oheň dnes

[editovat | editovat zdroj]

Fascinace ohněm přetrvala dodnes, nejen u domorodých kmenů, ale v hojné míře se objevuje i v moderní společnosti. Mnoho lidí po celém světě se zabývá nejen jeho praktickým využitím, ale také jako formou uměleckého vyjádření. S tímto fenoménem se setkáváme napříč kulturami po celé Zemi. S ohněm často tančí břišní tanečnice, ohnivé efekty jsou k vidění na mnoha hudebních koncertech a v neposlední řadě se vždy potěšíme pohledem na vzdušné ohnivé představení v podobě ohňostroje.

V mnoha zemích existují amatérské i profesionální spolky představující své umění na veřejnosti zabývající se Ohnivým představením (fireshow). V České republice mezi takové skupiny patří Pa-li-Tchi či Pyroterra.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ http://botany.upol.cz/pagedata_cz/vyukove-materialy/55_zaklady-ekologie-2.pdf – Význam ohně v evoluci člověka
  2. ↑ Raw foodies: Europe's earliest humans did not use fire. phys.org [online]. [cit. 2020-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Sciencemag.cz [online]. 2017-01-13 [cit. 2020-08-17]. Dostupné online. 
  4. ↑ UNIVERSITY, Tel-Aviv. Early humans placed hearth at optimal location in caves, for maximum benefit and minimum smoke exposure. phys.org [online]. [cit. 2022-10-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ FRAZER, James George Sir. Mýty o původu ohně. Praha: Garamond, 2000. Dostupné online. ISBN 80-86379-06-X. Kapitola Původ ohně v antickém Řecku, s. 197–200. 
  6. ↑ FINK, Gerhard. Encyklopedie antické mytologie. Olomouc: Votobia, 1996. Dostupné online. ISBN 80-85885-99-9. Kapitola Prometheus, s. 290–291. Dostupné online po registraci. 
  7. ↑ CLARK, Ella E. Hlasy větrů. Praha: Lidové noviny, 2000. Dostupné online. ISBN 80-7106-250-2. Kapitola První oheň, s. 313–314. Dostupné online po registraci. 
  8. ↑ Ottův slovník naučný 2.. Praha: J. Otto, 1886. Dostupné online. Kapitola Aquae et ignis interdiction, s. 556–557. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Oheň&oldid=23773449“