Oheň: Porovnání verzí
Řádek 29: | Řádek 29: | ||
* svíčky, vzpomínka na zemřelé, [[táborový oheň|táborové]] a besední ohně apod.) |
* svíčky, vzpomínka na zemřelé, [[táborový oheň|táborové]] a besední ohně apod.) |
||
KULO |
KULO |
||
Ti dám ohen ty zmrde!!! |
|||
=== Oheň v kultuře === |
|||
O ohni se vypráví mnoho příběhů, jak přišel k lidem. |
|||
[[Starověké Řecko|Řecký básník]] [[Hésiodos]] vypráví, že bohové lidem oheň vzali za trest, aby si nemohli vařit maso. Ale přítel lidí, mazaný [[Prométheus]], bohům ukradl uhlík v noci z krbu a donesl ho lidem ve [[fenykl]]ovém stonku. |
|||
[[Čirokézové]] zase vyprávějí, že uhodil blesk do stromu a všechna zvířata koukala na ten div a chtěla oheň přinést, aby s jeho pomocí mohla vykonávat obřady. Snažila se o to zvířata silná i rychlá, ale všechna se jen popálila a umazala. Až nejchytřejší z nich, pavouk, přinesl uhlík v ranečku z pavučiny. |
|||
Pro staré kultury je oheň jedním z nejdůležitějších prvků lidského světa. Výrazem nejvyšší potupy ve staré [[sparta|Spartě]] bylo odepření ohně. Provinilec, zcela vyloučený ze společnosti, byl odsouzen k zimě, noční tmě a syrovému jídlu. ([[Hérodotos]], Historie 7.231) |
|||
Starověké a středověké národy jej považovaly za jeden ze čtyř základních [[živel|živlů]], kam patří ještě [[voda]], [[země]] a [[vzduch]]. Tvůrci teorie živlů byli v Evropě staří Řekové. Tradičně je za jejího původce označován svérázný mudrc [[Empedoklés z Akragantu]]. Ve své písni zpívá o tom, že svět je složen ze čtyř božských „kořenů“ ([[rhizómata]]), které lze ztotožnit se živly a které se spolu mísí vlivem Lásky ([[Filié]]) a rozlučují se vlivem Sváru ([[Neikos]]). O vzniku živlů z čiré nerozlišenosti prostoru ([[chóra]]) skládáním ideálních trojúhelníků do čtyř z pěti tzv. „dokonalých těles“ (čtyřstěn - oheň, krychle - země, osmistěn - vzduch, dvacetistěn - voda) a o složení viditelného světa a bytostí z živlů pojednává [[Platón]]ův dialog [[Timaios]]. [[Aristotelés]] určuje každý ze živlů podle dvou taktilních kvalit (hmatových vlastností): Oheň (PÝR) je teplý a suchý, vzduch (AÉR) je teplý a vlhký, voda (HYDÓR) je studená a vlhká, země (GÉ) je studená a suchá. Výhodou aristotelského modelu je možnost změny jedné nebo obou kvalit – tedy možnosti proměny každého živlu v ostatní tři bez mezistupně. Tak může Aristotelés vysvětlit např. [[sublimace|sublimaci]]. Aristotelův žák, [[Theofrastos]] napsal o ohni celý spis, z něhož se zachovaly zlomky. V něm například popisuje, z jakého dřeva ze vyrábějí zápalná dřívka (vrtidlo je nejlepší z [[vavřín]]u nebo [[břečťan]]u a lůžko třeba z lípy). |
|||
Nutno podotknout, že staří předpokládali oheň všude tam, kde se vyskytovalo [[světlo]] nebo [[teplo]]. Z ohně jsou [[hvězda|hvězdy]], [[slunce]], oheň je záhadně přítomen v [[pazourek|pazourku]] a [[křemen]]i, [[blesk]] je úžasným případem ohně stejně jako činné [[sopka|sopky]]. |
|||
=== Oheň dnes === |
=== Oheň dnes === |
Verze z 28. 3. 2011, 10:10
Oheň je forma hoření. Většinou toto slovo označuje kombinaci svítivé záře a velkého množství tepla, které se uvolňuje při rychlé a samoudržující se exotermické oxidaci hořlavých plynů, které se uvolňují z paliva — hoření. Teplo a světlo je vytvářeno plameny, které se pohybují nad palivem. Oheň se zažehne, pokud je hořlavá látka vystavena teplu nebo jinému zdroji energie. Později se sám udržuje díky teplu, které produkuje. Uhasíná, pokud vyhoří všechno palivo, výrazně poklesne teplota paliva nebo se k ohni již nedostane kyslík.
Při srovnání s požárem je oheň definován jako lidmi řízené, předem plánované a kontrolované hoření, ohraničené určitým prostorem.
Plamen
Plamen je prostor s hořícími plyny.
- žlutý plamen - je svítivý, ale obvykle má nižší teplotu
- modrý plamen - je méně svítivý a teplejší
Barvu plamene mohou také ovlivnit látky, které jsou v něm přítomny. Například po vložení kuchyňské soli (chlorid sodný, NaCl) se plamen zbarví do sytě žluta (tzv. sodíkový plamen). Toho se využívá ve spektroskopii. Plamen bývá nejteplejší ve špičce (na konci).
Oheň v literatuře, kultuře a filosofii
Využití ohně
Člověk je jediné zvíře, které je cítit kouřem (Ernest Thompson Seton).
Je s lidmi odpradávna a spolu s nástroji je počátkem lidské civilizace. S ohněm se člověku dostala do ruky první obrovská síla, s jejíž pomocí začal měnit tvář země.
Oheň poskytoval a poskytuje člověku rozmanité služby:
- chrání před chladem (kupř. v kamnech či v krbech a jinde)
- používá se pro osvětlování tmou (jednoduchá osvětlovací tělesa používající otevřený oheň: pochodeň, louče, olejová lampa, svíčka, petrolejová lampa, plynová lampa)
- chrání tuků, vypalování hlíny, tavení kovů, vypalování dřeva atd.)
- svíčky, vzpomínka na zemřelé, táborové a besední ohně apod.)
KULO Ti dám ohen ty zmrde!!!
Oheň dnes
Fascinace ohněm přetrvala dodnes, nejen u domorodých kmenů, ale v hojné míře se objevuje i v moderní společnosti. Mnoho lidí po celém světě se zabývá nejen jeho praktickým využitím, ale také jako formou uměleckého vyjádření. S tímto fenoménem se setkáváme napříč kulturami po celé Zemi. S ohněm často tančí břišní tanečnice, ohnivé efekty jsou k vidění na mnoha hudebních koncertech a v neposlední řadě se vždy potěšíme pohledem na vzdušnou ohnivé představení v podobě ohňostroje.
Mnoho lidí nalézá potěšení v hrátkách s ohněm a nemusí to být zrovna žháři. V mnoha zemích existují amatérské i profesionální spolky představující své umění na veřejnosti zabývající se Ohnivým představením (fireshow). Nejinak je tomu i u nás. Příkladem mohou být orientálně laděná vystoupení skupiny Pa-li-tchi, nebo naopak akční a akrobatická představení skupiny Pyroterra.
Související články
CHYBA: {{Wikislovník}} — Nespecifikovaný typ odkazu. Použijte některý z parametrů „heslo“, „kategorie“, „příloha“.
Galerie oheň na Wikimedia Commons