Gaufrey

Gaufrey
	Titulní list knižního vydání písně z roku 1859
Země	Francie
Jazyk	starofrancouzština
Žánr	chansons de geste
Datum vydání	13. století
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gaufrey (13. století) je francouzský středověký hrdinský epos, jeden z tzv. chansons de geste. Píseň je přímým pokračováním eposu Doon Mohučský a líčí osudy Doonových synů, zejména nejstaršího z nich Gaufreyho. Je proto řazena do Cyklu Doona Mohučského. Text písně se zachoval jako součást jediného rukopisu z Univerzitní knihovny v Montpellier a knižně byl vydán roku 1859.^[1]

Obsah písně

Garin z Monglane je na svém zámku obléhán Saracény pod vedením emíra Glorianta. Požádá proto Doona Mohučského o pomoc, jsou však oba zajati. Nejstarší Doonův syn Gaufrey se jim snaží pomoci. Během sedmi let jejich zajetí se každý z dvanácti synů ožení a mají děti. Tak například Griffon se stal otcem Ganelona (pozdějšího zrádce z Písně o Rolandovi), Ajmond Renauda, Sevin (nebo Seguin) Huona, Beuves Maugise a Viviena a Gaufrey Ogiera. Hrdinové eposu prožívají řadu dobrodružství, Gaufrey například dobude Dánsko (odtud jeho přídomek Danemarche, tj. Dánský). Nakonec se mu s pomocí synů Garina z Monglane, krásné Saracénky a svých bratrů podaří Doona a Garina osvobodit. Obr Robastre zabije emíra Glorianta, získá jeho korunu a ožení se s jeho manželkou, která se nechala pokřtít.^[1]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b MICHAJLOV, Andrej Dmitrijevič. Французский героический эпос. Вопросы поэтики и стилистики. 1. vyd. Moskva: Российская академия наук, 1995. 360 s. Dostupné online. ISBN 5-201-13233-2. S. 282–283.

Externí odkazy

BRUN, Laurent. Gaufrey [online]. Arlima - Archives de littérature du Moyen Âge, 2016 [cit. 2018-02-07]. Dostupné online. (francouzsky)
Gaufrey [online]. Imago Mundi [cit. 2018-02-07]. Dostupné online. (francouzsky)
Gaufrey [online]. Internet Archive [cit. 2018-02-07]. Dostupné online. (francouzsky)

[MICH-1] MICHAJLOV, Andrej Dmitrijevič. Французский героический эпос. Вопросы поэтики и стилистики. 1. vyd. Moskva: Российская академия наук, 1995. 360 s. Dostupné online. ISBN 5-201-13233-2. S. 282–283.

[1]