Humanistická psychologie
Humanistická psychologie (někdy také třetí síla v psychologii) vznikla v roce 1962, kdy skupina psychologů založila Společnost pro humanistickou psychologii jako alternativu k psychoanalytickému a behaviorálnímu přístupu [1].
Humanistický směr si mnoho nezakládá na teoriích a je zaměřen ponejvíce terapeuticky (tedy léčebně), poradensky, či výchovně. Ve svém programu člověka nerozkládá, ale přistupuje k němu celostně (holisticky). Zajímá se o každodennost normálních lidí, řešení jejich problémů. Upozorňuje na jedinečnost každého z nás.
Humanistická psychologie je učení o osobnosti jako celku se zvláštním zájmem o hodnoty a morální dynamismy lidské aktivity. Nemá "jednoho vůdce", hlavními představiteli jsou Abraham H. Maslow a Carl R. Rogers.
Ovšem i další psychologové měli humanistický postoj, z řad psychoanalytiků lze jmenovat např. Carla Gustava Junga, Alfreda Adlera a Erika Eriksona, jejichž pohled se lišil od pohledu Sigmunda Freuda. Označení humanistický psycholog jistě přísluší i představiteli teorie rysů Gordonu Allportovi [1] a zakladateli existenciální analýzy Viktoru Franklovi.
Čtyři principy
[editovat | editovat zdroj]Společnost definovala své poslání čtyřmi principy:
- studium prožívajícího jedince – fenomelogická analýza prožívání konkrétního člověka se stává podstatou psychologického přístupu k osobnosti. Člověk není pouze objektem studia, je nutné ho pochopit z jeho subjektivního hlediska, tudíž psycholog se musí stát partnerem.
- zájem o vyšší lidské vlastnosti, k nimž patří svoboda volby, hodnocení, seberealizace, kreativita aj. Lidé nejsou jednoduše motivování primárními pudy (agrese, sex) anebo fyziologickými potřebami (hlad, žízeň), ale mají přirozenou potřebu rozvíjet své schopnosti.
- zdůrazňování individuálního významu objektu místo zájmu o samotný objekt, i když to občas znamená použití méně přesné metody. Smysluplnost musí při výběru problému předcházet objektivitě.
- primární zájem psychologa o hodnocení lidského bytí, zejména o důstojnost, plnost (naplněnost) existence a štěstí, resp. pohody člověka. Cílem je pochopit, nikoli určovat či kontrolovat chování lidí.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b ATKINSON, Rita L. Psychologie. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-640-3. Kapitola Humanistický přístup, s. 467–468.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Rogers, Carl R.: Způsob bytí. Klíčová témata humanistické psychologie z pohledu jejího zakladatele. Praha: Portál, 2014. ISBN 978-80-262-0597-5
- Rogers, Carl R.: Být sám sebou. Terapeutův pohled na psychoterapii. Praha: Portál, 2015. ISBN 978-80-262-0796-2
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Text na internetu Archivováno 1. 3. 2012 na Wayback Machine.