Přeskočit na obsah

Libuše Domanínská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Libuše Domanínská
Libuše Domanínská jako Jenůfa (Národní divadlo, 1955)
Libuše Domanínská jako Jenůfa (Národní divadlo, 1955)
Základní informace
Rodné jménoLibuše Klobásková
Narození4. července 1924
Brno, Československo
PůvodČesko
Úmrtí2. února 2021 (ve věku 96 let)
Hodonín, Česko
Žánryopera
Povolánípěvkyně a pedagog
Nástrojeklavír
Hlasový oborsoprán
Aktivní roky1945–1990
Oceněnízasloužilý umělec (1966)
národní umělec (1974)
čestné občanství
PodpisPodpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Libuše Domanínská (4. července 1924 Brno-Královo Pole[1] – 2. února 2021[2] Hodonín[3]), vlastním jménem Libuše Klobásková, provdaná Vyčichlová, byla česká operní pěvkyně, sopranistka lyrického a mladodramatického oboru s tvořivým, kultivovaným hlasem.[4] Je známá ze svých četných koncertních vystoupení v Brně, Vídni, Praze a mnoha dalších měst i států. V Státním divadle v Brně hrála a zpívala 10 let, v opeře Národního divadla 35 roků. Nahrávky jejích písní jsou zachyceny na gramofonových deskách Supraphonu, v archivech Československého rozhlasu i televize. Umělecké jméno si zvolila podle Domanína na Moravě, rodiště svých rodičů a místa, kde se vdala.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Oba rodiče pocházeli z jižní Moravy, z obce Domanín. Svatbu měli v blízkém Bzenci, v tamní sokolovně 16. července 1922. Otec František měl za sebou mnohaleté zajetí během první světové války, pracoval pak jako inspektor vinné kontroly.[5] Matka se jmenovala Marie, rozená Kolmašová. Měli spolu tři děti, Drahomíru (* 25. dubna 1923), o rok později Libuši a za dalších deset let syna Zdeňka.[6]

Mládí a studium

[editovat | editovat zdroj]

Jako dítě chodila do baletu, ráda recitovala a brzy měla možnost zpívat v rozhlase, či v Lánech prezidentu Masarykovi. Naučila se hře na klavír. Na gymnáziu začala studovat v Košicích, kam se jejich rodina kvůli změně otcova zaměstnání na několik let přestěhovala. V Košicích získala první uznání a titul Košického skřivánka. Pak se rodina vrátila na Moravu a pokračovala ve studiu na gymnáziu v Brně. V tomto období ji základům zpěvu učila sopranistka Anna Hnátková, manželka vyučujícího profesora Hnátka. Gymnázium kvůli prospěchu v kvintě opustila.

V roce 1939 se pokusila dostat poprvé na brněnskou konzervatoř, kvůli věku přijata nebyla. Rok se učila základům zpěvu u paní Škárové a přihlásila se znovu. To jí bylo 16 let. Zde se jí v prvním ročníku ujala profesorka Hana Pírková[7] (sopranistka z opery Státního divadla v Brně, zemřela roku 1944) a později profesor Bohumil Soběský. U něj studium v roce 1946 úspěšně zakončila. Později vzpomínala, že hodiny klavíru během studií na konzervatoři mívala v Janáčkově zahradním domku, ostatní předměty se přednášely v Orlí ulici, v budově bývalého kláštera.[8]

Válečné období

[editovat | editovat zdroj]

Během války, dne 15. března 1943 byla totálně nasazená v továrně v rakouském Neunkirchenu a ráda i zde zpívala tamním zajatcům a spolupracovnicím z celé Evropy. Směla odtud jezdit občas domů, do Domanína na dovolenou, za svým snoubencem, později manželem Jaroslavem Vyčichlem. Profesorka Pírková jí upravila učební program, aby nemusela studium na konzervatoři nastavovat.[9] V roce 1944, v době kdy byla i posluchačkou čtvrtého ročníku konzervatoře, s ním jela do Prahy, kde měl maminku. Tehdy mu vyslovila svou touhu, dostat se do Národního divadla. Aby se dostala z nasazení v továrně, nabídl jí angažmá v divadle dirigent Jaroslav Vogel, jenže divadla nacisté uzavřeli a tak se raději vdala. Ráda na svatební obřad v Bzenci – (Husův sbor) vzpomínala, měla jej v uherskohradišťském černožlutém kroji.

Svatbou získala tak příjmení Vyčichlová. Když později při jednom z vystoupení, kde zpívala pod jménem Klobásková – Vyčichlová zaslechla vůči jménu posměšky, rozhodla se vystupovat pod pseudonymem Domanínská. Pro něj se rozhodla proto, že se zde vdala a odtud pocházeli její rodiče.

Po válce v Brně

[editovat | editovat zdroj]
Mahenovo divadlo v Brně

Krátce po osvobození naší vlasti – 1. srpna 1945 podepsala smlouvu s brněnskou operou,[7] kde působila v letech 1945 až 1954 a kde nastudovala a zpívala 40 různých rolí v 800 představeních.[7] Ještě jako posluchačka konzervatoře měla na tamním jevišti 11. října 1945 své první pěvecké vystoupení v roli Blaženky ve Smetanově Tajemství. V té době soubor vedl Antonín Balatka a ředitelem divadla byl E. F. Burian. Tehdy se jmenovalo Státní divadlo, nyní Národní divadlo Brno. Vystoupení nové zpěvačky kritika přijala velice příznivě ať již pro pěvecké kvality, tak její mladistvý vzhled. Právě zde již vystoupila jako Libuše Domanínská. Dne 7. června 1946 končila úspěšně studium na konzervatoři a zároveň měla absolventské vystoupení v roli Vendulky v Hubičce od Bedřicha Smetany. V závěru svých studií se jí věnovala profesorka, sólistka opery Marie Řezníčková, s níž často po dlouhé roky zpívala na pódiích. V roce 1945 Libuše absolvovala v brněnské opeře 21 vystoupení, mimo zmiňované Blaženky zpívala roli Terinky.[10] Poslední „rozlučkovou“ rolí v zaplněném brněnském divadle byla 16. dubna 1955 Rusalka od Antonína Dvořáka.

Národní divadlo v Praze

[editovat | editovat zdroj]
Národní divadlo v Praze

Domanínská byla do roku 1955 v Brně operní hvězdou. Stejný status získala v Praze v Národním divadle, kde zpívala v letech 1955 až 1990.[4] K jejímu odchodu do Prahy došlo tak, že operní soubor Národního divadla chystal zájezd vlakem do Moskvy, a jeho vedení chtělo odcestovat a vystupovat v Sovětském svazu v reprezentativním složení. Proto se obrátili na Libuši Domanínskou s nabídkou, aby jela s nimi. Bylo jí zároveň nabídnuto i stálé angažmá, a ač se s Brnem loučila nerada a mnozí přátelé jí odchod zazlívali, přijala je. Na zájezdu v Moskvě zpívala postavu Jenůfy v Její pastorkyni od Leoše Janáčka v tamním divadle Stanislavského a Němiroviče-Dančenka. Tuto roli hrála také poprvé v lednu 1955 v samotném pražském Národním divadle po návratu do Prahy. Přišla sem jako vyzrálá umělkyně, proto také zpívala hlavní role. Kritiky v tehdejším tisku byly vesměs velice příznivé.[11]

Zahraniční vystoupení

[editovat | editovat zdroj]
Volksoper ve Vídni

Se souborem opery Národního divadla začala jezdit do zahraničí, také do tzv. západních zemí. Roku 1958 byla na Světové výstavě v Bruselu, i tam zpívala Jenůfu v Její pastorkyni. O rok později spolu s řadou sólistů absolvovala umělecký zájezd na Holandský festival. Soubor vystupoval v Amsterdamu, Rotterdamu a Haagu, ona sama zpívala hlavní roli v Kátě Kabanové. V roce 1960 vystoupila na Festivalu Jeana Sibelia ve finských Helsinkách a roku 1964 v Edinburghu. Byla hostem brněnského Státního divadla na jeho zájezdu v roce 1965 do Barcelony, a zpívala i v Lipsku v tehdejší NDR. V roce 1968 účinkovala na operních scénách v italských městech Reggio Emilia, Bologna a Brescia. Ještě téhož roku pak zpívala Káťu Kabanovou se souborem ND v Teatro Colón v argentinském hlavním městě Buenos Aires. V roce 1969 hostovala v belgickém Gentu a opět v Bruselu.

Domanínská také často vystupovala ve Vídni. Poprvé zpívala na tamní Volksoper v němčině roku 1959 hlavní roli Abigail v opeře Nabucco od Giuseppe Verdiho, kterou jí nabídl (ač ji neznal) italský dirigent Arteo Quardi. Po úspěšném vystoupení a příznivých kritikách v rakouském tisku sem jezdila zpívat tuto roli až do roku 1964,[1] měla zde téměř stovku repríz.[12]

Rodinné zázemí

[editovat | editovat zdroj]

Její manžel (zemřel roku 1977 ve svých 57 letech) ač neměl hudební vzdělání, ji podporoval a byl často na jejích koncertech v hledišti. V roce 1951 byl jako příznivec Sokola, prezidentů Masaryka a Beneše vězněn a po propuštění směl dělat jen pomocného baliče zboží v módních závodech. To bylo nepříjemné období i pro ni. V divadle se jí tehdy zastal dirigent František Jílek.

Později byl manžel úředníkem.[5] Pořídili si chalupu v Krkonoších, kam za nimi často jezdívali s rodinami kolegové z opery Národního divadla, Beno Blachut, Ivo Žídek. Přátelila se i s dalšími kolegy – Eduardem Hakenem, Marií Podvalovou.

Více ze života

[editovat | editovat zdroj]

Angažovala se v mírovém hnutí, tehdejších organizacích Svaz československých dramatických umělců a Svaz československých skladatelů a koncertních umělců.[13]

V letech 1974 až 1978 učila mladé zpěvačky na Pražské konzervatoři.[1] Pak žila střídavě v Praze a u svého bratra na Moravě.

Vyznávala tato životní kréda: Žít bez závisti, chápat bolest druhých a pomáhat mladým pěvkyním.[5]


Repertoár

[editovat | editovat zdroj]

Při volbě svého repertoáru upřednostňovala skladby od Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka, zpívala své role i v operách jiných autorů, v různém nastudování, na scénách mnoha divadel. Zpívala také řadu rolí poplatných době.

Seznam nazpívaných rolí pro divadelní scénu

[editovat | editovat zdroj]

Výčet[14] je řazen chronologicky podle známého roku prvního vystoupení:

Autor Opera Role Místo, rok
Bedřich Smetana Tajemství Blaženka Zpívala poprvé v Brně v roce 1945
Antonín Dvořák Jakobín Terinka Zpívala poprvé v Brně v roce 1945, znovu později v Národním divadle v Praze
Bedřich Smetana Hubička Vendulka Poprvé v Brně roku 1946, později také v Národním divadle v Praze
Bedřich Smetana Hubička Barče Poprvé v Brně roku 1946
Bedřich Smetana Prodaná nevěsta Mařenka Poprvé v Brně roku 1946, později v Národním v Praze
Giacomo Puccini Gianni Schicchi Lauretta Poprvé v Brně roku 1946
Vilém Blodek V studni Lidunka Poprvé v Brně roku 1946
Karel Kovařovic Psohlavci Hančí Poprvé v Brně roku 1946
Georges Bizet Carmen Micaela Poprvé v Brně roku 1946, znovu na scéně Národního divadla v Praze
Giacomo Puccini Madam Butterfly Čo-Čo-San Poprvé v Brně roku 1946, o řadu let později na scéně Národního divadla v Praze
Bedřich Smetana Libuše Krasava Poprvé v Brně roku 1946, později i v Národním divadle v Praze
Bedřich Smetana Dvě vdovy Anežka Poprvé v Brně roku 1946
Bedřich Smetana Dvě vdovy Karolína Poprvé v Brně roku 1946
Leoš Janáček Příhody lišky Bystroušky lišák Zlatohříbek Poprvé v Brně roku 1947, opakovaně později v Národním divadle v Praze
Antonín Dvořák Rusalka Rusalka[15] Poprvé v Brně roku 1947, později v Národním divadle v Praze
Giacomo Puccini Bohéma Mimi Poprvé v Brně roku 1947
Charles Gounod Faust a Markéta Markéta Poprvé v Brně roku 1947
Bedřich Smetana Dalibor Jitka Poprvé v Brně roku 1947, později také v ND Praha
Wolfgang Amadeus Mozart Figarova svatba Hraběnka Poprvé v Brně roku 1948
Leoš Janáček Z mrtvého domu Aljeja Poprvé v Brně roku 1948
Zdeněk Fibich Šárka Libyna Poprvé v Brně roku 1948, později i v Národním divadle v Praze
Giuseppe Verdi Aida Kněžka Poprvé v Brně roku 1948, později i na scéně Národního divadla v Praze
Bedřich Smetana Braniboři v Čechách Ludiše Poprvé v Brně roku 1948, znovu v ND Praha
Antonín Dvořák Dimitrij Xénie Poprvé v Brně roku 1949
Petr Iljič Čajkovskij Evžen Oněgin Xénie Poprvé v Brně roku 1949
Michail Ivanovič Glinka Ruslan a Ludmila Gorislava Poprvé v Brně roku 1950
Modest Petrovič Musorgskij Boris Godunov Xénie Poprvé v Brně roku 1951
Modest Musorgskij Boris Godunov Carevič Poprvé v Brně roku 1951
Julij Mejtus Mladá garda Ljubka Poprvé v Brně roku 1951
Leoš Janáček Její pastorkyňa Jenůfa Poprvé v Brně roku 1952, později na scéně Národního divadla v Praze
Leoš Janáček Káťa Kabanová Káťa Poprvé v Brně roku 1953, znovu později na scéně Národního divadla v Praze
Leoš Janáček Výlety pana Broučka Málinka Poprvé v Brně roku 1953
Leoš Janáček Výlety pana Broučka Etherea Poprvé v Brně roku 1953
Leoš Janáček Výlety pana Broučka Kunka Poprvé v Brně roku 1953
Dmitrij Kabalevskij Tarasova rodina Nasťa Poprvé v Brně roku 1954
Alexandr Porfirjevič Borodin Kníže Igor Jaroslavna Poprvé v Brně roku 1954
Karel Horký Hejtman Šarovec Vincka Poprvé v Brně
Bedřich Smetana Čertova stěna Katuška Poprvé v Brně, znovu později v Národním divadle v Praze
Otakar Ostrčil Vlasty skon Svatava Poprvé v Brně
Osvald Chlubna Freje pána z Heslova pan Zdeněk Poprvé v Brně
Giuseppe Verdi Falstaff Anička Poprvé v Brně
Bedřich Smetana Prodaná nevěsta Ludmila Zpívala poprvé v Národním divadle v Praze
Bedřich Smetana Tajemství Hospodská Zpívala poprvé v Národním divadle v Praze
Antonín Dvořák Král a uhlíř Liduška Zpívala poprvé v Národním divadle v Praze
Antonín Dvořák Jakobín Julie Zpívala poprvé v Národním divadle v Praze
Antonín Dvořák Čert a Káča Káča Zpívala poprvé v Národním divadle v Praze
Leoš Janáček Její pastorkyňa Rychtářka Poprvé na scéně Národního divadla v Praze
Leoš Janáček Věc Makropulos Kristýnka Poprvé na scéně Národního divadla v Praze
Leoš Janáček Příhody lišky Bystroušky Revírníková Poprvé v Národním divadle v Praze
Josef Bohuslav Foerster Eva Eva Poprvé v Národním divadle v Praze
Boleslav Vomáčka Boleslav I. Běla Poprvé v Národním divadle v Praze
Jaroslav Doubrava Balada o lásce Kateřina Poprvé v Národním divadle v Praze
Bohuslav Martinů Hry o Marii Mariken z Niměgue Poprvé v Národním divadle v Praze
Eugen Suchoň Krútňava Žena Poprvé v Národním divadle v Praze
Eugen Suchoň Krútňava Zalčička Poprvé v Národním divadle v Praze
Giuseppe Verdi Othello Desdemona Poprvé na scéně Národního divadla v Praze
Giuseppe Verdi Nabucco Abigail Zpívala ve Vídni a na scéně Národního divadla v Praze
Wolfgang Amadeus Mozart Kouzelná flétna První dáma Poprvé na scéně Národního divadla v Praze
Wolfgang Amadeus Mozart Così fan tutte Fiordiligi Poprvé na scéně Národního divadla v Praze
Georg Friedrich Händel Acis a Galathea Galathea Poprvé na scéně Národního divadla v Praze
Christoph Willibald Gluck Orfeus a Eurydika Eurydika Poprvé na scéně Národního divadla v Praze
Richard Strauss Elektra Chrisosthemis Poprvé na scéně Národního divadla v Praze
Richard Strauss Arabela Kartářka Poprvé na scéně Národního divadla v Praze
Carl Maria von Weber Čarostřelec Agáta Poprvé na scéně Národního divadla v Praze
Richard Wagner Valkýra Waltraute Poprvé na scéně Národního divadla v Praze
Jaques Offenbach Hoffmannovy povídky Giulietta Poprvé na scéně Národního divadla v Praze
Modest Musorgskij Boris Godunov Xénie Poprvé v Praze, v Národním divadle
Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov Pohádka o caru Sultánovi Militrisa Poprvé na scéně Národního divadla v Praze
Petr Iljič Čajkovskij Evžen Oněgin Larina Poprvé na scéně Národního divadla v Praze
Petr Iljič Čajkovskij Piková dáma Eliza Poprvé na scéně Národního divadla v Praze
Sergej Prokofjev Příběh opravdového člověka Varja Poprvé na scéně Národního divadla v Praze
Sergej Prokofjev Vojna a mír Paní Peronská Poprvé na scéně Národního divadla v Praze
Mark Karminskij Deset dnů, které otřásly světem Bolševička Poprvé na scéně Národního divadla v Praze v roce 1972

Rozhlas, televize, film, gramodesky

[editovat | editovat zdroj]

Účinkování v rozhlasu

[editovat | editovat zdroj]

V archivech Československého rozhlasu je uschováno přes 80 nahrávek pořízených v letech 1948 až 1979. Jsou mezi nimi záznamy z vystoupení Státního divadla v Brně či Národního z Prahy, během nichž měla svůj výstup, jiné nazpívala sólově pouze pro rozhlas. Káťu Kabanovou pro brněnský rozhlas nazpívala rok před prvním vystoupením v divadle. Vystoupení byla zpočátku pouze „živá“, až později ze záznamů. Uschované archivní snímky jsou skladby od 44 autorů z celého světa a jsou mezi nimi tytéž písně nazpívané v různém období její kariéry.[16].


Nahrávky pro film

[editovat | editovat zdroj]

Nazpívala za českou herečku Janu Rybářovou příslušnou část její role ve filmu Dalibor z roku 1956.

Účinkování v televizi

[editovat | editovat zdroj]

Byla historicky první operní pěvkyní 25. února 1955 na obrazovce Československé televize v přímém přenosu z Rudolfina v Praze. O rok později v živém vysílání ČT zpívala roli Giulietty od J. Offenbacha.[17]

Gramofonové desky

[editovat | editovat zdroj]

Vystoupení Domanínské jsou zachycena na 28 gramofonových deskách vydaných Supraphonem. Je na nich zaznamenány písně v doprovodu různých orchestrů (např. Studiový orchestr Československého rozhlasu, Orchestr Národního divadla, Orchestr Smetanova divadla, FOK, Státní filharmonie Brno), některé jsou studiové nahrávky, jiné záznamy divadelních vystoupení, či pořízené bez přítomnosti posluchačů.[18]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

V prosinci 1956 obdržela vyznamenání Za vynikající práci [7], roku 1966 získala titul zasloužilá umělkyně a nejvyšší vyznamenání – titul národní umělkyně převzala 30. dubna 1974[19].

Při udělování Cen Thálie od Herecké asociace v roce 1997 za předcházející rok získala toto ocenění v oboru Opera v kategorii Za celoživotní mistrovství.[5]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c Československý biografický slovník. Praha: Academia, nakladatelství ČSAV, 1992. ISBN 80-200-0443-2. Kapitola Domanínská, s. 114. 
  2. ↑ Oznámení o úmrtí emeritní sólistky Opery ND, Libuše Domanínské
  3. ↑ Ve věku 96 let zemřela pěvkyně Libuše Domanínská
  4. ↑ a b Universum 2.díl C-E. Praha: ODEON , Euromedia Group, 2000. ISBN 80-207-1062-0. Kapitola Domanínská, s. 436. 
  5. ↑ a b c d Kdo je kdo, 4. vydání. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2002. ISBN 80-902-586-7-0. Kapitola Domanínská Libuše, s. 108. 
  6. ↑ JIRÁSKOVÁ, Jiřina. Domanínská. Praha: Supraphon, 1983. Kapitola Rodná Morava, s. 5. 
  7. ↑ a b c d Československý hudební slovník, svazek A–L. Praha: Státní hudební nakladatelství, 1963. Kapitola Domanínská, s. 255. 
  8. ↑ DOMANÍNSKÁ, Libuše. Ojedinělé prostředí (1969) [online]. Domanín: Obec Domanín [cit. 2010-01-23]. Dostupné online. 
  9. ↑ Kniha Domanínská, str. 9
  10. ↑ Kniha Domanínská, str. 13
  11. ↑ Kniha Domanínská, str. 27
  12. ↑ Kniha Domanínská, str. 33
  13. ↑ Kniha Domanínská, str. 43
  14. ↑ Kniha Domanínská, str. 45
  15. ↑ Libuše Domanínská - Rusalka. Opera in 3 Acts, Op. 114 - Act 1: O, Moon High up in the Deep, Deep Sky · Antonín Dvořák
  16. ↑ Kniha Domanínská, str. 50
  17. ↑ Kniha Domanínská, str. 39
  18. ↑ Kniha Domanínská, str. 48
  19. ↑ Kniha Domanínská, str. 44

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 333, 355.
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 110. 
  • JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan Pavel. Malá encyklopedie české opery. Praha : Paseka, 1999. 347 s. ISBN 80-7185-236-8. S. 59–60.
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 127. 
  • Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského, Státního a Národního divadla v Brně : Český divadelní slovník. III, 1884–1994 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Národní divadlo, 1994. 791 s. S. 273–277.
  • PROCHÁZKA, Vladimír (ed). Národní divadlo a jeho předchůdci: slovník umělců divadel Vlastenského, Stavovského, Prozatímního a Národního. Praha: Academia, 1988. 623 s. S. 78–79.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 247–248. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Libuše_Domanínská&oldid=23996971“