Oleh Protasov

Oleh Protasov
Osobní informace
Datum narození	4. února 1964 (60 let)
Místo narození	Dnipro
Klubové informace
	Konec hráčské kariéry
Pozice	útočník
Profesionální kluby
	FK Dněpr (1981–1987); sovětská fotbalová reprezentace (1984–1991); FK Dynamo Kyjev (1987–1990); Olympiakos Pireus (1990–1994); Ukrajinská fotbalová reprezentace (1994); Gamba Ósaka (1994–1995); PAE Véroia (1996–1998); Proodeftiki Neolaia F.C. (1998–1999); Panelefsiniakos F.C. (1999–2000); Sovětská fotbalová reprezentace do 20 let
Úspěchy
Mistrovství Evropy ve fotbale
Další informace
Povolání	fotbalista a fotbalový trenér
	→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oleh Valerijovyč Protasov, ukrajinsky Олег Валерійович Протасов, v časech své hráčské kariéry známý pod ruskou verzí svého jména Oleg Protasov (* 4. únor 1964, Dněpropetrovsk) je bývalý sovětský fotbalista ukrajinské národnosti a ukrajinský fotbalista. Hrával na pozici útočníka.^[1]

Se sovětskou fotbalovou reprezentací vybojoval stříbrnou medaili na mistrovství Evropy roku 1988.^[2] Patřil k hlavním strůjcům sovětského úspěchu, na turnaji dal dva góly. Hrál i na světovém šampionátu roku 1986 a 1990.^[3] Sovětský svaz reprezentoval v 68 zápasech, v nichž vstřelil 29 branek^[4], což ho řadí na druhou příčku v historické tabulce sovětských reprezentačních střelců.^[5] Roku 1994 též jednou reprezentoval samostatnou Ukrajinu.

Dvakrát se stal mistrem SSSR, jednou s Dněprem Dněpropetrovsk (1983), jednou s Dynamem Kyjev (1990).^[6] Třikrát byl nejlepším střelcem sovětské ligy (1985, 1987, 1990)^[7], je osmým nejlepším střelcem celé její historie.^[8] S Olympiakosem Pireus dvakrát vyhrál řecký pohár (1990, 1992).

Roku 1987 byl vyhlášen nejlepším fotbalistou Sovětského svazu.^[9] V anketě Zlatý míč, která hledala nejlepšího fotbalistu Evropy, skončil v roce 1985 sedmý.^[10] Roku 1986 skončil druhý ve Zlaté kopačce.^[11]

Po skončení hráčské kariéry se stal trenérem.^[12]

Reference

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Oleh Protasov na Wikimedia Commons

[1] ttp://www.transfermarkt.pl/en/oleg-protasov/profil/spieler_106921.html

[2] ttp://www.rsssf.com/tables/88e-full.html

[3] Archivovaná kopie. www.fifa.com [online]. [cit. 2013-09-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-03.

[4] ttp://www.rsssf.com/miscellaneous/protasov-intl.html

[5] ttp://www.rsssf.com/miscellaneous/ussr-recintlp.html#goals

[6] ttp://www.treccani.it/enciclopedia/oleg-protasov_(Enciclopedia-dello-Sport)/

[7] ttp://www.rsssf.com/tablesu/ussrtops.html

[8] ttp://www.rsssf.com/tablesu/ussrtops-allt.html

[9] ttp://www.rsssf.com/miscellaneous/ussrpoy.html

[10] ttp://www.rsssf.com/miscellaneous/europa-poy85.html

[11] ttp://www.rsssf.com/miscellaneous/gboot.html

[12] ttp://www.transfermarkt.de/en/oleg-protasov/aufeinenblick/trainer_2370.html

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

Medailisté – Mistrovství Evropy ve fotbale 1988

Nizozemsko	Hans van Breukelen • Adri van Tiggelen • Sjaak Troost • Ronald Koeman • Aron Winter • Berry van Aerle • Gerald Vanenburg • Arnold Mühren • John Bosman • Ruud Gullit • John van 't Schip • Marco van Basten • Erwin Koeman • Wim Kieft • Wim Koevermans • Joop Hiele • Frank Rijkaard • Wilbert Suvrijn • Hendrie Krüzen • Jan Wouters Trenér: Rinus Michels

SSSR	Rinat Dasajev • Volodymyr Bezsonov • Vagiz Chidijatullin • Oleh Kuzněcov • Anatolij Demjanenko • Vasyl Rac • Sergej Alejnikov • Hennadij Lytovčenko • Oleksandr Zavarov • Oleh Protasov • Ihor Belanov • Ivan Vyšněvskyj • Tengiz Sulakvelidze • Vjačeslavas Sukristovas • Oleksij Mychajlyčenko • Viktor Čanov • Sergej Dmitrijev • Sjarhej Hocmanau • Serhij Baltača • Viktor Pasulko Trenér: Valerij Lobanovskyj

NSR	Eike Immel • Guido Buchwald • Andreas Brehme • Jürgen Kohler • Matthias Herget • Uli Borowka • Pierre Littbarski • Lothar Matthäus • Rudi Völler • Olaf Thon • Frank Mill • Bodo Illgner • Wolfram Wuttke • Thomas Berthold • Hans Pflügler • Dieter Eckstein • Hans Dorfner • Jürgen Klinsmann • Gunnar Sauer • Wolfgang Rolff Trenér: Franz Beckenbauer

Itálie	Walter Zenga • Franco Baresi • Giuseppe Bergomi • Roberto Cravero • Ciro Ferrara • Riccardo Ferri • Giovanni Francini • Paolo Maldini • Carlo Ancelotti • Luigi De Agostini • Fernando De Napoli • Stefano Tacconi • Luca Fusi • Giuseppe Giannini • Francesco Romano • Alessandro Altobelli • Roberto Donadoni • Roberto Mancini • Ruggiero Rizzitelli • Gianluca Vialli Trenér: Azeglio Vicini