Přeskočit na obsah

Pýr plazivý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxPýr plazivý
alternativní popis obrázku chybí
Porost pýru plazivého
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádlipnicotvaré (Poales)
Čeleďlipnicovité (Poaceae)
Rodpýr (Elytrigia)
Binomické jméno
Elytrigia repens
(L.) Nevski, 1950
Synonyma
  • Agropyron repens
  • Elymus repens [1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pýr plazivý (Elytrigia repens) je jeden ze dvou druhů vzrůstné vytrvalé plevelné trávy pýru, vyskytující se na třech čtvrtinách orné půdy České republiky.

Výskyt

[editovat | editovat zdroj]

Tento plevelný druh pochází z Evropy, severní Afriky a mírného podnebného pásu Asie. Pro svou velkou konkurenční schopnost se rozšířil do mnoha zemědělských oblastí na obou polokoulích. Vyrůstá téměř na veškerých typech půd, písčitých i těžkých, zásaditých nebo kyselých, snáší i mírné zasolení. Nejčastěji se vyskytuje v zahradách, na polích, vinicích i rumištích, okolo příkopů a v blízkosti cest; v České republice je hojný od nížin až do horských oblastí.

Upřednostňuje pozemky s půdou vlhkou, lehkou a živinami hojně zásobenou, především s dostatkem dusíku, ve které se rychle množí. Na suchých písčitých půdách jeho kořeny pronikají až do hloubky okolo 2 m kde snáze naleznou potřebnou vláhu. S oblibou vyrůstá na místech plně osluněných a proto bývá hojný na strništích, polích a záhonech zbavených plodin. Uspokojivě roste i při slabším zastínění, méně však kvete.[2][3]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Je to vytrvalá středně vysoká až vzrůstná travina s poměrně mělce kořenícími tuhými a pevnými článkovitými oddenky, v mládi žlutavě bílými a později hnědnoucími. Na každé uzlině článku je pod šupinou patrný stonkový pupen z něhož může vyrůst stéblo a na konci článku je špičatá koncová šupina. Rostlina netvoří trs, dojem trsu pouze vytváří skupina lodyh vyrůstajících z hustě nahromaděných pupenů.

Stébla se 3 až 5 kolénky jsou hladká, přímá nebo v kolénkách vystoupavá. Neplodná jsou kratší, plodná až 1,2 m vysoká. Jejich čárkovité listy jsou sytě zelené až šedé, na líci mírně drsné, ploché čepele jsou od 5 do 15 mm široké a od 10 do 20 cm dlouhé. Listy vyrůstají z v mládí brvité a později hladké pochvy s kratičkým jazýčkem a delšími oušky; vernace listů je stočená.

Plodná stébla jsou zakončena přímým, tuhým, zprohýbaným úzkým dvouřadým lichoklasem 7 až 15 cm dlouhým. Je složen z 15 až 20 vejčitě kopinatých, zploštělých, přisedlých klásků které vyrůstají na protilehlých stranách vřetene a jsou k němu přivráceny širší plochou. Klásek 8 až 20 mm dlouhý je běžně tvořen 5 kvítky a má 2 protilehlé, obvykle 5žilné plevy o stejných délkách od 6 do 12 mm. Podélně žilkované pluchy dlouhé 8 až 13 mm a širší než plevy jsou špičaté nebo častěji s krátkou osinou. Pluška je mírně kratší, po okraji jemně zubatá. Květenství pýru plazivého rozkvétají v červnu až srpnu.

Zralé klásky často opadávají vcelku. Plody jsou úzce kopinaté okoralé (pluchaté) obilky. Na hřbetu jsou smáčknuté s mělkou rýhou, mají kyjovitou pastopečku a jsou objaté šedobílými až nažloutlými pluchami s obvykle přímou osinou. Obilka bývá dlouhá 7 a široká 2 mm, tisíc semen váží 2,5 gramů.[2][3][4][5][6][7][8]

Rozmnožování

[editovat | editovat zdroj]

Rostlina se rozmnožuje semeny nebo dlouhými pevnými plazivými podzemními oddenky.

Generativní

[editovat | editovat zdroj]

Zdatná rostlina dává z jednoho stébla až 100 obilek které klíčí při teplotě 20 až 30 °C spolehlivě z hloubky 1 cm, z 8 cm již jen zřídka. Rostliny více kvetou a vytvářejí obilky na půdách suchých a ulehlých nebo v suchých létech, ve vlhkých téměř nekvetou, ale zato se intenzivně šíří oddenky.

Semena nemají výrazné období klidu a mnohdy vyklíčí již na podzim po uzrání, za chladného podzimu klíčí až na jaře. Mladé rostlinky rostou velmi rychle, zhruba již po měsíci vytvářejí oddenek schopný vegetativní reprodukce. V prvém roce vyrůstají z oddenků pouze neplodná stébla bez klasů, teprve stébla vyrostlá druhým rokem mají klasy. Na obdělávaných polích, kde jsou oddenky během vegetačního období často porušovány, vykvétá pýr plazivý jen velmi zřídka.[3][4][7][8]

Vegetativní

[editovat | editovat zdroj]

Vegetativní rozmnožování převažuje v obdělávané půdě. Oddenek mívá v kypré půdě články dlouhé téměř 8 cm a dále se hojně větví, jejich konce vyrůstají směrem nahoru a ostré špice oddenků prorážejí i měkké části jiných rostlin, např. brambory; v ulehlé půdě bývají články dlouhé jen okolo 1 cm. Pupeny na oddencích mají krátkou dobu vegetačního klidu, prvé mladé výhonky vyrůstají z jara ještě pod tajícím sněhem a poslední až při prvém zámrazu.

Rostliny vytvářejí ohromné množství oddenků, na 1 m² až 350 m rozvinuté délky, a na nich spoustu pupenů z kterých mohou vyrůst nové rostliny; obvykle ale vyraší míň než polovina pupenů. V kypré půdě je převážná část oddenků v hloubce 10 až 30 cm, v ulehlé půdě jen 3 až 5 cm pod povrchem. Čím je oddenek blíže k povrchu, tím z něj více pupenů vyroste. Dostane-li se kus utrženého oddenku k povrchu, vyklíčí téměř všechny spící pupeny.[3][4][7][8]

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Pýr plazivý je posuzován především jako velice nebezpečný plevel, jehož výskyt je nutno regulovat jak vhodným agrotechnickým postupem, tak i chemicky.

Škodlivost

[editovat | editovat zdroj]

Prvořadé je jeho škodlivé působení na všechny kulturní rostliny, při kterém využívá svých vysokých konkurenčních schopností k omezování růstu jiných. Do půdy vylučuje ze svých živých i odumírajících částí alelopatickou látku, glykosid agropyren, který potlačuje vývin ostatních rostlin. Dále již vyrostlé rostliny zastiňuje a svým bohatě rozprostřeným kořenovým systémem jim odebírá vláhu a živiny. Na nežádoucích místech se proto úporně likviduje hlubokou orbou, vláčením, plečkováním, herbicidními postřiky i vyváženým střídáním pěstovaných plodin.[3][4][6][7]

Prospěšnost

[editovat | editovat zdroj]

Mladé obrůstající rostlinky se dobře dají spásat a posečeny dávají průměrnou kvalitu i výživu, v minulosti byl často využíván jako příležitostné krmivo pro dobytek. Může se také vysévat na místa, kde potřebujeme rychle stabilizovat půdu, což svými hustými oddenky dobře dokáže.

Má známé léčivé účinky a je tradiční léčivou rostlinou. Na podzim se sbírají jeho oddenky, po omytí se rozřežou a rychle usuší. Droga (Radix graminis), podávána ve formě odvarů, je hydroskopická a je nutno ji uchovávat v uzavřené nádobě. Obsahuje inositol, draselné soli, sacharidy, slizy, kyselinu křemičitou, inulin a různé enzymy. Nejčastěji se používá vnitřně k podpoře vylučování moči, tím se urychluje likvidace nežádoucích solí a zmenšují se otoky. Dále kladně ovlivňuje hospodaření s tuky, snižuje cholesterol a hladinu cukru v krvi, preventivně působí na játra a zlepšuje látkovou výměnu.[5][6][9]

Taxonomie

[editovat | editovat zdroj]

V přírodě ČR se vyskytují dva poddruhy pýru plazivého. Mnohem hojnější je

a naopak vzácnější, rostoucí na sušších místech je

  • Oddenky
    Oddenky
  • Rozkvetlý klas
    Rozkvetlý klas
  • Pýr v pšeničném poli
    Pýr v pšeničném poli
  • Odkvetlé rostliny
    Odkvetlé rostliny

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b ZICHA, Ondřej. BioLib.cz: Pýr plazivý [online]. BioLib, o. s., rev. 22.03.2006 [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b MIŽÍK, Peter. BOTANY.cz: Pýr plazivý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 17.06.2008 [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. ↑ a b c d e MIKULKA, Jan. AGROWEB: Biologie a regulace pýru plazivého [online]. Profi Press s.r.o., Praha 2, rev. 21.11.2001 [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  4. ↑ a b c d MIKULKA, Jan; CHODOVÁ, D.; MARTINKOVÁ, Z. et al. Obrazový atlas plevelů: Pýr plazivý [online]. Výzkumný ústav rostlinné výroby, odbor Agroekologie, Praha – Ruzyně [cit. 2012-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-16. 
  5. ↑ a b Kapesní atlas trav: Pýr plazivý [online]. Agrostis Trávníky, s. r. o., Rousínov u Vyškova [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c Herba, Atlas plevelů: Pýr plazivý [online]. Česká zemědělská univerzita, FAPaPZ, Katedra agroekologie a biometeorologie, Praha [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d DEYL, Miloš. Plevele polí a zahrad: Pýr plazivý. Praha: Československá akademie věd, 1956. 374 s. 
  8. ↑ a b c Agromanuál.cz: Pýr plazivý [online]. Kurent, s.r.o., České Budějovice [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. 
  9. ↑ KOLÍNKOVA, Miroslava. Ordinace.cz: Pýr plazivý [online]. Pears Health Cyber, s. r. o. [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. 
  10. ↑ DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Jan et al. Seznam druhů rostlin v ČR [online]. Botanický ústav AV ČR, Praha – Průhonice, rev. 23.01.2011 [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pýr_plazivý&oldid=21205551“