Pýr plazivý
Pýr plazivý | |
---|---|
Porost pýru plazivého | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | jednoděložné (Liliopsida) |
Řád | lipnicotvaré (Poales) |
Čeleď | lipnicovité (Poaceae) |
Rod | pýr (Elytrigia) |
Binomické jméno | |
Elytrigia repens (L.) Nevski, 1950 | |
Synonyma | |
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pýr plazivý (Elytrigia repens) je jeden ze dvou druhů vzrůstné vytrvalé plevelné trávy pýru, vyskytující se na třech čtvrtinách orné půdy České republiky.
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Tento plevelný druh pochází z Evropy, severní Afriky a mírného podnebného pásu Asie. Pro svou velkou konkurenční schopnost se rozšířil do mnoha zemědělských oblastí na obou polokoulích. Vyrůstá téměř na veškerých typech půd, písčitých i těžkých, zásaditých nebo kyselých, snáší i mírné zasolení. Nejčastěji se vyskytuje v zahradách, na polích, vinicích i rumištích, okolo příkopů a v blízkosti cest; v České republice je hojný od nížin až do horských oblastí.
Upřednostňuje pozemky s půdou vlhkou, lehkou a živinami hojně zásobenou, především s dostatkem dusíku, ve které se rychle množí. Na suchých písčitých půdách jeho kořeny pronikají až do hloubky okolo 2 m kde snáze naleznou potřebnou vláhu. S oblibou vyrůstá na místech plně osluněných a proto bývá hojný na strništích, polích a záhonech zbavených plodin. Uspokojivě roste i při slabším zastínění, méně však kvete.[2][3]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Je to vytrvalá středně vysoká až vzrůstná travina s poměrně mělce kořenícími tuhými a pevnými článkovitými oddenky, v mládi žlutavě bílými a později hnědnoucími. Na každé uzlině článku je pod šupinou patrný stonkový pupen z něhož může vyrůst stéblo a na konci článku je špičatá koncová šupina. Rostlina netvoří trs, dojem trsu pouze vytváří skupina lodyh vyrůstajících z hustě nahromaděných pupenů.
Stébla se 3 až 5 kolénky jsou hladká, přímá nebo v kolénkách vystoupavá. Neplodná jsou kratší, plodná až 1,2 m vysoká. Jejich čárkovité listy jsou sytě zelené až šedé, na líci mírně drsné, ploché čepele jsou od 5 do 15 mm široké a od 10 do 20 cm dlouhé. Listy vyrůstají z v mládí brvité a později hladké pochvy s kratičkým jazýčkem a delšími oušky; vernace listů je stočená.
Plodná stébla jsou zakončena přímým, tuhým, zprohýbaným úzkým dvouřadým lichoklasem 7 až 15 cm dlouhým. Je složen z 15 až 20 vejčitě kopinatých, zploštělých, přisedlých klásků které vyrůstají na protilehlých stranách vřetene a jsou k němu přivráceny širší plochou. Klásek 8 až 20 mm dlouhý je běžně tvořen 5 kvítky a má 2 protilehlé, obvykle 5žilné plevy o stejných délkách od 6 do 12 mm. Podélně žilkované pluchy dlouhé 8 až 13 mm a širší než plevy jsou špičaté nebo častěji s krátkou osinou. Pluška je mírně kratší, po okraji jemně zubatá. Květenství pýru plazivého rozkvétají v červnu až srpnu.
Zralé klásky často opadávají vcelku. Plody jsou úzce kopinaté okoralé (pluchaté) obilky. Na hřbetu jsou smáčknuté s mělkou rýhou, mají kyjovitou pastopečku a jsou objaté šedobílými až nažloutlými pluchami s obvykle přímou osinou. Obilka bývá dlouhá 7 a široká 2 mm, tisíc semen váží 2,5 gramů.[2][3][4][5][6][7][8]
Rozmnožování
[editovat | editovat zdroj]Rostlina se rozmnožuje semeny nebo dlouhými pevnými plazivými podzemními oddenky.
Generativní
[editovat | editovat zdroj]Zdatná rostlina dává z jednoho stébla až 100 obilek které klíčí při teplotě 20 až 30 °C spolehlivě z hloubky 1 cm, z 8 cm již jen zřídka. Rostliny více kvetou a vytvářejí obilky na půdách suchých a ulehlých nebo v suchých létech, ve vlhkých téměř nekvetou, ale zato se intenzivně šíří oddenky.
Semena nemají výrazné období klidu a mnohdy vyklíčí již na podzim po uzrání, za chladného podzimu klíčí až na jaře. Mladé rostlinky rostou velmi rychle, zhruba již po měsíci vytvářejí oddenek schopný vegetativní reprodukce. V prvém roce vyrůstají z oddenků pouze neplodná stébla bez klasů, teprve stébla vyrostlá druhým rokem mají klasy. Na obdělávaných polích, kde jsou oddenky během vegetačního období často porušovány, vykvétá pýr plazivý jen velmi zřídka.[3][4][7][8]
Vegetativní
[editovat | editovat zdroj]Vegetativní rozmnožování převažuje v obdělávané půdě. Oddenek mívá v kypré půdě články dlouhé téměř 8 cm a dále se hojně větví, jejich konce vyrůstají směrem nahoru a ostré špice oddenků prorážejí i měkké části jiných rostlin, např. brambory; v ulehlé půdě bývají články dlouhé jen okolo 1 cm. Pupeny na oddencích mají krátkou dobu vegetačního klidu, prvé mladé výhonky vyrůstají z jara ještě pod tajícím sněhem a poslední až při prvém zámrazu.
Rostliny vytvářejí ohromné množství oddenků, na 1 m² až 350 m rozvinuté délky, a na nich spoustu pupenů z kterých mohou vyrůst nové rostliny; obvykle ale vyraší míň než polovina pupenů. V kypré půdě je převážná část oddenků v hloubce 10 až 30 cm, v ulehlé půdě jen 3 až 5 cm pod povrchem. Čím je oddenek blíže k povrchu, tím z něj více pupenů vyroste. Dostane-li se kus utrženého oddenku k povrchu, vyklíčí téměř všechny spící pupeny.[3][4][7][8]
Význam
[editovat | editovat zdroj]Pýr plazivý je posuzován především jako velice nebezpečný plevel, jehož výskyt je nutno regulovat jak vhodným agrotechnickým postupem, tak i chemicky.
Škodlivost
[editovat | editovat zdroj]Prvořadé je jeho škodlivé působení na všechny kulturní rostliny, při kterém využívá svých vysokých konkurenčních schopností k omezování růstu jiných. Do půdy vylučuje ze svých živých i odumírajících částí alelopatickou látku, glykosid agropyren, který potlačuje vývin ostatních rostlin. Dále již vyrostlé rostliny zastiňuje a svým bohatě rozprostřeným kořenovým systémem jim odebírá vláhu a živiny. Na nežádoucích místech se proto úporně likviduje hlubokou orbou, vláčením, plečkováním, herbicidními postřiky i vyváženým střídáním pěstovaných plodin.[3][4][6][7]
Prospěšnost
[editovat | editovat zdroj]Mladé obrůstající rostlinky se dobře dají spásat a posečeny dávají průměrnou kvalitu i výživu, v minulosti byl často využíván jako příležitostné krmivo pro dobytek. Může se také vysévat na místa, kde potřebujeme rychle stabilizovat půdu, což svými hustými oddenky dobře dokáže.
Má známé léčivé účinky a je tradiční léčivou rostlinou. Na podzim se sbírají jeho oddenky, po omytí se rozřežou a rychle usuší. Droga (Radix graminis), podávána ve formě odvarů, je hydroskopická a je nutno ji uchovávat v uzavřené nádobě. Obsahuje inositol, draselné soli, sacharidy, slizy, kyselinu křemičitou, inulin a různé enzymy. Nejčastěji se používá vnitřně k podpoře vylučování moči, tím se urychluje likvidace nežádoucích solí a zmenšují se otoky. Dále kladně ovlivňuje hospodaření s tuky, snižuje cholesterol a hladinu cukru v krvi, preventivně působí na játra a zlepšuje látkovou výměnu.[5][6][9]
Taxonomie
[editovat | editovat zdroj]V přírodě ČR se vyskytují dva poddruhy pýru plazivého. Mnohem hojnější je
- pýr plazivý pravý (Elytrigia repens (L.) Nevski subsp. repens)
a naopak vzácnější, rostoucí na sušších místech je
- pýr plazivý sivý (Elytrigia repens (L.) Nevski subsp. caesia) (J. Presl et C. Presl) Dostál.[1][10]
-
Oddenky
-
Rozkvetlý klas
-
Pýr v pšeničném poli
-
Odkvetlé rostliny
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b ZICHA, Ondřej. BioLib.cz: Pýr plazivý [online]. BioLib, o. s., rev. 22.03.2006 [cit. 2012-12-30]. Dostupné online.
- ↑ a b MIŽÍK, Peter. BOTANY.cz: Pýr plazivý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 17.06.2008 [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b c d e MIKULKA, Jan. AGROWEB: Biologie a regulace pýru plazivého [online]. Profi Press s.r.o., Praha 2, rev. 21.11.2001 [cit. 2012-12-30]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ a b c d MIKULKA, Jan; CHODOVÁ, D.; MARTINKOVÁ, Z. et al. Obrazový atlas plevelů: Pýr plazivý [online]. Výzkumný ústav rostlinné výroby, odbor Agroekologie, Praha – Ruzyně [cit. 2012-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-16.
- ↑ a b Kapesní atlas trav: Pýr plazivý [online]. Agrostis Trávníky, s. r. o., Rousínov u Vyškova [cit. 2012-12-30]. Dostupné online.
- ↑ a b c Herba, Atlas plevelů: Pýr plazivý [online]. Česká zemědělská univerzita, FAPaPZ, Katedra agroekologie a biometeorologie, Praha [cit. 2012-12-30]. Dostupné online.
- ↑ a b c d DEYL, Miloš. Plevele polí a zahrad: Pýr plazivý. Praha: Československá akademie věd, 1956. 374 s.
- ↑ a b c Agromanuál.cz: Pýr plazivý [online]. Kurent, s.r.o., České Budějovice [cit. 2012-12-30]. Dostupné online.
- ↑ KOLÍNKOVA, Miroslava. Ordinace.cz: Pýr plazivý [online]. Pears Health Cyber, s. r. o. [cit. 2012-12-30]. Dostupné online.
- ↑ DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Jan et al. Seznam druhů rostlin v ČR [online]. Botanický ústav AV ČR, Praha – Průhonice, rev. 23.01.2011 [cit. 2012-12-30]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu pýr plazivý na Wikimedia Commons
- (anglicky) Flora of China: Elytrigia repens
- Pýr plazivý a léčivé účinky na Bylinkovo.cz
- Lipnicovité
- Plevele
- Flóra Česka
- Flóra Číny
- Flóra Indického subkontinentu
- Flóra jihovýchodní Evropy
- Flóra jihozápadní Asie
- Flóra jihozápadní Evropy
- Flóra Kavkazu
- Flóra Mongolska
- Flóra ruského Dálného východu
- Flóra severní Afriky
- Flóra severní Evropy
- Flóra Sibiře
- Flóra Střední Asie
- Flóra střední Evropy
- Flóra východní Asie
- Flóra východní Evropy