Ptolemaiovci

Ptolemaiovci
Země	Ptolemaiovská říše
Mateřská dynastie	Argeovci
Tituly	král, faraon
Zakladatel	Ptolemaios I. Sótér
Mytický zakladatel	Káranos
Rok založení	323 př. n. l.
Konec vlády	30 př. n. l.
Poslední vládce	Kleopatra VII. Filopatór
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ptolemaiovci (též Lágovci) byla dynastie makedonského původu, která vládla v Egyptě v letech 323 př. n. l. – 30 př. n. l.

Ptolemaios, zakladatel dynastie, byl jedním ze sedmi strážců a generálů Alexandra Velikého, a posléze jedním z významných diadochů. Po Alexandrově smrti roku 323 př. n. l. byl jmenován satrapou v Egyptě. Roku 305 př. n. l. se prohlásil králem Ptolemaiem I., později zvaným „Sótér“ – Vykupitel. Egypťané Ptolemaia brzy přijali jako nástupce faraonů nezávislého Egypta. K nástupu na trůn egyptského faraona vydal dekret o své vládě 311 př. n. l. „Dekret Ptolemaia Lágovce”. Ptolemaiovská dynastie vládla v Egyptě zhruba 275 roků až do ovládnutí země Římany roku 30 př. n. l., případně do roku 27 př. n. l., kdy římský císař Augustus vytvořil z Egypta římskou provincií a přijal egyptskou korunu „sḫmty“ .

Historický vývoj

Ptolemaiovci ovládaná území, Egypt v letech 300–200 př. n. l.

Ptolemaios III. Eurogetes & bůh Horus; propylon v chrámu boha Chonsu

Ptolelamios XII. Neos Dionýsos před bohem Horem

Chrám Philae v kresbě Davida Robertse 1838

Chrám Philae

Chrám bohyně Isis kolonáda v Philae

Ptolemaiovská dynastie byla vyústěním historických politických a územních mocenských bojů o ovládnutí Středomoří v postupných peloponéských válkách v 5.- 4. století př. n. l. a formování Makedonie v severní části Řecka s pobřežím Egejského moře, kdy makedonský král Perdikkás II. ovládl poloostrov Chalkidiki a využil oslabení řeckých městských států Sparty a Athén. Jeho syn Perdikkás III. dosáhl významné mocenské pozice v celé řecké oblasti. Pro makedonský stát to mělo velký význam nejen pro budoucnost, tím že nebezpečí vpádu z Chalkidiki bylo konečně zažehnáno, ale také, že tato bohatá zemědělská oblast, blízká tradiční makedonské vlasti, byla součástí jádra makedonského státu a příštího bohatství a vojenské síly. Mocenskou pozici Makedonie stabilizoval Filip II. Makedonský a v plné šíři rozvinul jeho syn Alexandr Velký, který ovládl Egypt a v roce 331 př. n. l. založil město Alexandrii. Po jeho smrti 11. června 323 př. n. l. se jeho říše postupně rozpadla ve válkách diadochů. Pro Egypt bylo relativně příznivé ustanovení makedonského satrapy (323 př. n. l.), původně generála v Alexandrově vojsku, z lágovské dynastie Ptolemaie.[2] Satrapou se stal ve věku zhruba 44 roků, dalších 18 roků upevňoval a stabilizoval Egypt a soužití Řeků s místní historickou egyptskou populací

Vzestup Ptolemaiovců (323–204 př. n. l.)

Ptolemaios Sotér I. se ustanovil prvním ptolemaiovským faraonem „Dekretem Ptolemaia Lágovce”, kde se přihlásil k egyptské historii, vzývaje boha Hora. Jeho zkušenosti a moudré řízení správy Egypta se zúročilo po získání trůnu egyptského faraona v roce 305 př. n. l. Svému synu a nástupci Ptolemai II. Filadelfovi poskytl na onu dobu vynikající vzdělání s filozofem Stratónem v duchu aristotelovské filozofie. Jeho vláda přivedla Alexandrii k vrcholu věhlasu v uměních, vědách a celý Egypt k prosperitě. V pořadí třetí nástupce a vnuk Ptolemaia I. Sótéra I. Ptolemaios III. Euergetés dovršil jeho reformy, dosáhl smíru s kněžími, kteří kromě náboženských doktrín byly významnou ekonomickou silou svými podíly zejména na zemědělské produkci, ale také udržení administrativního systému evidence jak lidské síly, tak i finančního systému a svojí klášterní správou, včetně znalosti písma. Po celou dobu helénistické vlády egyptští kněží fungovali jako hlavní zprostředkovatelé, kteří utvářeli a podporovali přijetí nově příchozí makedonské autority. K vrcholu prosperity Egypta trvale přispívala peněžní reforma zavedením Ptolemaiovského zlatého standardu s povinnou směnou cizích peněz na hranicích říše.

Prosperita Egypta v období tří generací Ptolemaiů se promítla i do jejich vztahu k egyptské historii stavbou či obnovou řady historických staveb jako jsou serapea, chrámů v Edfu a Esně a zejména v Philae či Karnaku. Stavby zdobí reliéfy oslavující jejich vládu a vřelý vztah k bohům symbolizující jejich legitimitu jako vládců Egypta. Jejich identita je vyjadřována jejich kartušemi rodného a trůnního jména.

Období stagnace (204–116 př. n. l.)

Období stagnace započalo vládou Ptolemaia IV., který se vládě příliš nevěnoval, vedl poživačný život a využíval nahromaděné bohatství ke svým zálibám. Panovníkových povinností se ujímali palácoví úředníci. Vojenské expedice vyčerpávaly státní pokladnu, nicméně se dařilo udržet vládu nad Palestinou a zadržovat Seleukovce na hranicích Antiochie. Nově zavedené daně na pokrytí vojenských expedicí a nákladného života již rozvětveného rodu s trvalými ambicemi usurpace moci, byly příčinou rozsáhlých vzpour (v letech 206–186 př. n. l.) v Dolním i Horním Egyptě. Nedospělí následníci, Ptolemaios V. na trůnu v 5 letech, Ptolemaios VI. pak v 6 letech za vlády regentů, sledujících vlastní prospěch, nástup úpadku a eroze panovnické moci se urychlili. Navíc se také začal ve větší míře uplatňovat vliv sílící Římské republiky, která z počátku vystupovala jako arbitr v rozbrojích mezi soupeřícími členy ptolemaiovské rodiny.

Kolaps (116–30 př. n. l.

Racionálně jednající vláda faraonů v období mezi lety 145–88 př. n. l. vlastně fakticky neexistovala a vliv jejich matek či manželek Kleopatry II. (185–116/115 př. n. l.) a Kleopatry III. (160–101 př. n. l.), a následně také Bereniky III. (120–80 př. n. l.) ke stabilitě příliš nepřispěl. Snaha předchozího Ptolemaie VIII. o řešení důsledku dlouho trvající vzpoury, dekretem z roku 118–116 př. n. l., kromě jiného i všeobecnou amnestií vzbouřenců a daňových dlužníků státu, nebyla příliš úspěšná. Když Ptolemaios VIII. 116 př. n. l. zemřel a svou závětí nástupnictví svěřil manželce Kleopatře III. Euergetis a její volbě následnictví mezi jejími syny Ptolemaiem IX. a Ptolemaiem X., kteří mezi sebou vedli otevřenou válku o moc v říši, úpadek vlastně završil. Ptolemaios X. po zapuzení alexandrijskými Řeky a svém sesazení z trůnu svou závětí věnoval Egypt Římanům. Tím se skončila éra Ptolemaiovců odvozujících svůj původ od zakladatele Ptolemaie I. Sotéra.

Historický význam Ptolemaiovské dynastie

Helenistická civilizace v Egyptě byla výsledkem složitých vztahů mezi dvěma symbolickými světy v neustálém procesu aktualizace. Helénistické období vytvořilo novou politickou realitu spojením původní egyptské populace s řeckou mocenskou nadvládou ve stejném fyzickém prostoru. Tato nová komunita koexistovala během následujících tří století. Výsledkem takové transformace kultur byl nový politický – náboženský symbolický helenistický svět, který se vyvinul v nový společenský útvar, nahrazující tradiční egyptský i helénský politický systém.

Monumenty

Zlatá pentadrachma Ptolemaios II. Filadelfos, 285-246 př. n. l.

Existuje charakteristický znak, který je společný všem králům této dynastie. Ptolemaiovci, ovládající politicky Egypt, se snažili, aby plnili všechny své rituály a povinnosti, požadované od egyptského krále, a to stavby, přestavby a zdobení svatyní, kaplí a náboženských chrámů. Ptolemaiovci zaplnili sloupy, zdi a pylony velkých chrámů basreliéfy a výjevy značné symbolické hodnoty ne nepodobných výzdobám chrámů Nové říše. V důsledku toho existuje dodnes mnoho božských chrámů jimi postavených nebo vyzdobených, jako Edfu, Philae, Kom Ombo a chrám Hathor v Dendeře jsou hlavní příklady tohoto stylu. Ptolemaiovci byli ve skutečnosti posledními velkými staviteli v Egyptě a velké monumenty jimi postavené na egyptské půdě nesou jejich rukopis. S těmito prezentacemi je pak spojena záměrná ideologická a propagandistická hodnota, která ospravedlňuje označení „vizuální ideologické narativy“, tedy scény politické povahy s efektním scénickým důrazem. Postavy jsou zobrazovány v idealizované formě, přestože jejich reálný fyzický obraz byl velmi odlišný. Reliéfy v chrámech na pylonech dodržovaly staroegyptský kánon zobrazování postav, historicky nepříliš odlišný Studie fyzického a zdravotního stavu Ptolemaiovců potvrdila, že mnozí z nich trpěli spánkovou apnoe a vícero členů královské rodiny trpěli morbidní obezitou. Ptolemaios II. a jeho sestra Arsinoé II. byli oba extrémně obézní, obdobně jsou uváděni další členové rodu, Ptolemaios V., Ptolemaios VI., Ptolemaios VIII. a v neposlední řadě extrémně obézní Ptolemaios X. Alexandr I. Historik Polybios zaznamenal i syndromy patologické spavosti hypersomnie.Zmíněné zdravotní postižení jsou přičítány genetickým dědičným efektům příbuzenských – incestních – vztahů.

Hospodářství

Rozvoj Egypta v prvních třech generacích Ptolemaiovců těžil z rozumné hospodářské politiky státu a byrokratického aparátu, včetně respektované hospodářské správy chrámů, udržovalo stabilní cenové hladiny komodit, jako byly len, sůl, pivo a některé olejniny. Ptolemaiovská daňová politika a vytváření peněžních center podřízených vládci, vyžadující výběr některých daní nebo alespoň jejich výpočet v penězích, hrála klíčovou roli při monetizaci. Zřejmě existovaly regionální rozdíly ovlivněné tím, kde se Řekové usadili. Nově byla přijata fiskální opatření ve výrobě a prodeji hlavních položek zemědělské produkce, ale také rukodělných výrobků. Zde využíval ptolemaiovský stát konkurenční nabídky a pracovní smlouvy, které fixovaly pracovníky na konkrétním místě a délce trvání kontraktu, na často dodávané suroviny a nástroje a udělení státní licence na prodej hotových výrobků. Cílem zde bylo, stejně jako v celém ptolemaiovském fiskálním systému, zajistit práci a produkovat předvídatelný příjem pro stát.

Egyptské venkovské hospodářství dlouhodobě používalo peněžní směnu, která se udržela až do římského období. Smluvní mzda za práce v zemědělství, i v obdobích krátkodobých stavebních projektů, například stavbě a údržbě zavodňovacích kanálů, byla běžně vyplácena v krátkodobých intervalech, a to jak v naturální formě (obilí), tak i v peněžní hotovosti. Na lokálním financování se podílely i kněžské chrámy, a to i na jejich vlastních náboženských kultovních programech. Avšak již za vlády Ptolemaie IV. se postupně měna znehodnocovala, jak snížením obsahu cenného kovu (stříbra) v mincích, nebo také změnou kursu bronzových mincí vůči stříbru či zlatu.
Mezi další přednosti patřila státní podpora oběhu a ražení mincí, proces řízený daňovou politikou, pěstování pšenice, daňový systém hospodaření a vytvoření městské "helénské" třídy. Skromné zisky v písařské praxi, kontrola úrokových sazeb, použití daňových dokladů mohly být kompenzovány neefektivitou právních institucí, problémy v hospodaření s daněmi a etnickými rozdíly, které byly zvýrazněny daňovou politikou. Římané těžili z ptolemaiovského vývoje hospodářské politiky, avšak v několika oblastech následně značně zlepšili ekonomické podmínky prosperující „Provincie Egypt (Provincia Aegypti)“.

Epilog

Ptolemaiovský Egypt zaujímá významné a privilegované místo v dějinách starověkého Egypta, a to nejen díky svým specifickým geografickým a klimatickým podmínkám, které pomohly zachránit mnoho dokumentů, ale také kvůli formám a pravidlům byrokratického a politického, ekonomického, finančního a ideologicko-kulturního řízení, o kterém rozhodli a zavedli Ptolemaiovci ze schématu vytvořeného předchozími staletími faraonské administrativy. Ptolemaiovci proměnili Egypt v „rodinnou záležitost“ a dali zemi původní instituce. Fungovali podle svých nových plánů, které se podstatně lišily od těch, které se praktikovaly v klasickém Řecku.

Ptolemaios Alexander I. a slavnosti korunovace posvátného sokola, chrám Edfu

Posloupnost Ptolemaiovců

PTOLEMAIOVCI I. – XI. (323–88 př. n. l.)

Král	rodné jméno	trůní jméno	období [př. n. l.]	poznámky
Ptolemaios I. Sótér	Ptolemis	Vyvolený bohem Ra a milovaný Amonem	305–282	323 satrapa Egypta 311 Alexandrem IV. potvrzený satrapa a místokrál Egypta 305 faraón
Ptolemaios II. Filadelfos	Ptolemaios	Silný z ka boha Ra, milovaný Amonem	285–262	288–285 spoluvládce otce Sótéra I. četné války v Anatolii, Sýrii, Středomoří a Núbii
Ptolemaios III. Euergetés	Ptolemaios žijící věčně, milovaný Ptahem	Dědic bratrů, vyvolený Ra k obrazu Amona	246–221	267 spoluvládce otce Ptolemaia II. podporoval tradiční odkaz egyptských faraonů dekretem kompenzoval kalendář podle vzestupu Siria zbudoval chrám serapeum v Alexandrii
Ptolemaios IV. Filopatór	Žijící věčně, milovaný Isis	Dědic bohů, zvolený Ptahem, silný Ka boha Re, obrazem Amona	222–204	zabezpečil hranice s Palestinou Egypt se dostal do úpadku incest se sestrou Arsinoé III.[3]
Ptolemaios V. Epifanés	Navěky Ptolemaios, milovaný Ptahem	Vyvolený Ptahem k obrazu Amona	204–180	krutý vládce válka severu proti jihu Egypta (197–185) datace Rosetské desky ~179 př. n. l.
Ptolemaios VI. Filométor	Ptolemaios, milovaný Ptahem	Dědic bohů, vybraný Ptahem, obnovil Maat pro Amon-Ra	180–164 163–145	181–176 regentka matka Kleopatra I. 176–145 vládce se sestrou a manželkou (incest) Kleopatrou II. vedl četné války v Sýrii válka s Antiochem IV. Epifanem intervence Římanů
Ptolemaios VII. Neos Filopatór	Jméno po otci (?)Ptolemaios VI.	Milující nového otce	~145	sporný syn Ptolemaie VI. a Kleopatry II., spoluvládce Ptolemaie VIII., zavražděn strýcem
Ptolemaios VIII. Euergetés II	Žijící věčně, milován Ptahem	Vyvolen Ptahem, ochráncem Maat k obrazu Amona	146–116	spoluvláda s Kleopatrou II. (146–126) vláda s manželkou Kleopatrou III. (126–116) ovládl Kyrenaiku občanská válka (132–126) dekrety z roku 118 př. n. l. k nápravě správy říše a řešení sporů Egypťanů s Řeky
Ptolemaios IX. Sótér II.	Převzal jméno svého otce		116–80	(107–88) král Kypru (88) vypuzen z Alexandrie (81) ustanovil svoji dceru Bereniku III. spoluvládkyní, krátce nato zemřel
Ptolemaios X. Alexander I.	Krasná ve dvou zemích, silný býk, věčná síla	Maat boha Ra živý obraz Amona	107–88	spoluvláda s matkou Kleopatrou III. (107–101 př. n. l.) spoluvláda s manželkou Berenikou III. (101–88 př. n. l.) rebelie v Thébách 91 př. n. l. obsazení Horního Egypta vládci Núbie
Ptolemaios XI. Alexandros II.	Údaje nejsou známé		??	zavraždil svoji nevěstu Bereniku III. lynčován alexandrijským davem

Pozdní období dynastie byl poznamenané nejasnými vazbami uvnitř vládnoucích rodin, ale také neurčitou datací zápisů, či reliéfů a jejich jmen na památkách v různých lokalitách. Například v chrámu Kom Ombo (budován ~180–47 př. n. l.) nebo chrámu v Edfu[4]

PTOLEMAIOVCI XII. – XV. (88–30 př. n. l.)

Král	rodné jméno		období [př. n. l.]	poznámky
Ptolemaios XII. Neos Dionýsos	Ptolemaios žijící věčně milován Ptahem a Isisi	Dědic boha spasitele, který je vyvoleným Ptahem, který přináší řád Ra, živý obraz Amona	80–51	Válečná expedice do Sýrie vedla k občanské válce střet s římským generálem Gnaem Pompeiem Magnem, kterého nechal usmrtit střet se sestrou Kleopatrou VII. Filopatór rozhodl bitvou u Nilu Julius Caesar (47 př. n. l.)
Ptolemaios XIII. Theos Filopatór	Ptolemaios přijal jméno Ptolemaie II.		51–47	spoluvláda s Kleopatrou VII., manželka bratra
Ptolemaios XIV. Theos Filopatór II.	Ptolemy	Údaje nejsou známé	59–44	spoluvláda s Kleopatrou VII. v Římě 13. ledna 44 př. n. l. zavražděn
Kleopatra VII.	Kleopatra, božská, otce milující	Horovo jméno Velká, Paní dokonalosti	51–30	poslední královna Egypta * 30.1.69 př. n. l. Alexandrie † 12.8.30 př. n. l. partnerka Julia Caesara
Ptolemaios XV. Kaisarion (Cesarion)	Ptolemaios Philopator Philometor Caesarion	Dědic boha spasitele, kterého si vybral Ptah, který zplodil Maat boha Ra, živý obraz Amona	47–30	otcem Julius Caesar, matkou Kleopatra VII. byl popraven krátce po smrti své matky, uvádí se, že na příkaz vítězného Octaviana

Genealogický strom Ptolemaiovců; Karl Richard Lepsius 1853

Související články

• Ptolemaiovský Egypt
• Ptolemaios I. Sótér
• Ptolemaios IV. Filopatór
• Ptolemaios XV. Kaisarion
• Augustus

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ptolemaiovci na Wikimedia Commons
• (anglicky)Ptolemaic Dynasty ( Lagids ) 306–30

Autoritní data	Biblio: 9a34a035-4a44-44f1-be7d-8cecd405b3e8 NKC: mzk2005300730 BNE: XX5351205 BNF: cb119455279 (data) GND: 118793551 LCCN: sh88000475 NLI: 987007293488805171 NSK: 000069538 PLWABN: 9810608968405606 VcBA: 495/41813 VIAF: 42634079, 305883919, 104147662973860551274, 7784155832952333490000, 309145856860222920145, 3155830404433070034, 305506400 WorldCat Entities: E39PCjK4MkHDp4jDfX3Qfdx6Bq