Přeskočit na obsah

Ptolemaiovci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ptolemaiovci
Mince s Diem v podobě orla coby znak Ptolemaiovců
ZeměPtolemaiovská říše
Mateřská dynastieArgeovci
Titulykrál, faraon
ZakladatelPtolemaios I. Sótér
Mytický zakladatelKáranos
Rok založení323 př. n. l.
Konec vlády30 př. n. l.
Poslední vládceKleopatra VII. Filopatór
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ptolemaiovci (též Lágovci) byla dynastie makedonského původu, která vládla v Egyptě v letech 323 př. n. l.30 př. n. l.

Ptolemaios, zakladatel dynastie, byl jedním ze sedmi strážců a generálů Alexandra Velikého, a posléze jedním z významných diadochů. Po Alexandrově smrti roku 323 př. n. l. byl jmenován satrapou v Egyptě. Roku 305 př. n. l. se prohlásil králem Ptolemaiem I., později zvaným „Sótér“ – Vykupitel. Egypťané Ptolemaia brzy přijali jako nástupce faraonů nezávislého Egypta. K nástupu na trůn egyptského faraona vydal dekret o své vládě 311 př. n. l. „Dekret Ptolemaia Lágovce”.[1] Ptolemaiovská dynastie vládla v Egyptě zhruba 275 roků až do ovládnutí země Římany roku 30 př. n. l., případně do roku 27 př. n. l., kdy římský císař Augustus vytvořil z Egypta římskou provincií a přijal egyptskou korunu „sḫmty“ .

[pozn. 1]

Historický vývoj

[editovat | editovat zdroj]
Ptolemaiovci ovládaná území, Egypt v letech 300–200 př. n. l.
Ptolemaios III. Eurogetes & bůh Horus; propylon v chrámu boha Chonsu
Ptolelamios XII. Neos Dionýsos před bohem Horem
Chrám Philae v kresbě Davida Robertse 1838
Chrám Philae
Chrám bohyně Isis kolonáda v Philae[2]

Ptolemaiovská dynastie byla vyústěním historických politických a územních mocenských bojů o ovládnutí Středomoří v postupných peloponéských válkách v 5.- 4. století př. n. l. a formování Makedonie v severní části Řecka s pobřežím Egejského moře, kdy makedonský král Perdikkás II. ovládl poloostrov Chalkidiki[3] a využil oslabení řeckých městských států Sparty a Athén. Jeho syn Perdikkás III. dosáhl významné mocenské pozice v celé řecké oblasti.[4] Pro makedonský stát to mělo velký význam nejen pro budoucnost, tím že nebezpečí vpádu z Chalkidiki bylo konečně zažehnáno, ale také, že tato bohatá zemědělská oblast, blízká tradiční makedonské vlasti, byla součástí jádra makedonského státu a příštího bohatství a vojenské síly. Mocenskou pozici Makedonie stabilizoval Filip II. Makedonský a v plné šíři rozvinul jeho syn Alexandr Velký, který ovládl Egypt a v roce 331 př. n. l. založil město Alexandrii. Po jeho smrti 11. června 323 př. n. l. se jeho říše postupně rozpadla ve válkách diadochů. Pro Egypt bylo relativně příznivé ustanovení makedonského satrapy (323 př. n. l.), původně generála v Alexandrově vojsku, z lágovské dynastie Ptolemaie.[2] Satrapou se stal ve věku zhruba 44 roků, dalších 18 roků upevňoval a stabilizoval Egypt a soužití Řeků s místní historickou egyptskou populací [5]

Vzestup Ptolemaiovců (323–204 př. n. l.)

[editovat | editovat zdroj]

Ptolemaios Sotér I. se ustanovil prvním ptolemaiovským faraonem „Dekretem Ptolemaia Lágovce”, kde se přihlásil k egyptské historii, vzývaje boha Hora.[6][7] Jeho zkušenosti a moudré řízení správy Egypta se zúročilo po získání trůnu egyptského faraona v roce 305 př. n. l. Svému synu a nástupci Ptolemai II. Filadelfovi poskytl na onu dobu vynikající vzdělání s filozofem Stratónem v duchu aristotelovské filozofie. Jeho vláda přivedla Alexandrii k vrcholu věhlasu v uměních, vědách a celý Egypt k prosperitě.[8] V pořadí třetí nástupce a vnuk Ptolemaia I. Sótéra I. Ptolemaios III. Euergetés dovršil jeho reformy, dosáhl smíru s kněžími, kteří kromě náboženských doktrín byly významnou ekonomickou silou svými podíly zejména na zemědělské produkci, ale také udržení administrativního systému evidence jak lidské síly, tak i finančního systému a svojí klášterní správou, včetně znalosti písma. Po celou dobu helénistické vlády egyptští kněží fungovali jako hlavní zprostředkovatelé, kteří utvářeli a podporovali přijetí nově příchozí makedonské autority. K vrcholu prosperity Egypta trvale přispívala peněžní reforma zavedením Ptolemaiovského zlatého standardu[pozn. 2] s povinnou směnou cizích peněz na hranicích říše.[9][10]

Prosperita Egypta v období tří generací Ptolemaiů se promítla i do jejich vztahu k egyptské historii stavbou či obnovou řady historických staveb jako jsou serapea, chrámů v Edfu a Esně a zejména v Philae či Karnaku. Stavby zdobí reliéfy oslavující jejich vládu a vřelý vztah k bohům symbolizující jejich legitimitu jako vládců Egypta. Jejich identita je vyjadřována jejich kartušemi rodného a trůnního jména.[pozn. 3]

Období stagnace (204–116 př. n. l.)

[editovat | editovat zdroj]

Období stagnace započalo vládou Ptolemaia IV., který se vládě příliš nevěnoval, vedl poživačný život a využíval nahromaděné bohatství ke svým zálibám. Panovníkových povinností se ujímali palácoví úředníci. Vojenské expedice vyčerpávaly státní pokladnu, nicméně se dařilo udržet vládu nad Palestinou a zadržovat Seleukovce na hranicích Antiochie. Nově zavedené daně na pokrytí vojenských expedicí a nákladného života již rozvětveného rodu s trvalými ambicemi usurpace moci, byly příčinou rozsáhlých vzpour (v letech 206186 př. n. l.) v Dolním i Horním Egyptě. Nedospělí následníci, Ptolemaios V. na trůnu v 5 letech, Ptolemaios VI. pak v 6 letech za vlády regentů, sledujících vlastní prospěch, nástup úpadku a eroze panovnické moci se urychlili. Navíc se také začal ve větší míře uplatňovat vliv sílící Římské republiky, která z počátku vystupovala jako arbitr v rozbrojích mezi soupeřícími členy ptolemaiovské rodiny.[11] [12]

Kolaps (116–30 př. n. l.

[editovat | editovat zdroj]

Racionálně jednající vláda faraonů v období mezi lety 14588 př. n. l. vlastně fakticky neexistovala a vliv jejich matek či manželek Kleopatry II. (185116/115 př. n. l.) a Kleopatry III. (160101 př. n. l.), a následně také Bereniky III. (12080 př. n. l.) ke stabilitě příliš nepřispěl. Snaha předchozího Ptolemaie VIII. o řešení důsledku dlouho trvající vzpoury, dekretem z roku 118–116 př. n. l., kromě jiného i všeobecnou amnestií[pozn. 4] vzbouřenců a daňových dlužníků státu, nebyla příliš úspěšná.[13] Když Ptolemaios VIII. 116 př. n. l. zemřel a svou závětí nástupnictví svěřil manželce Kleopatře III. Euergetis a její volbě následnictví mezi jejími syny Ptolemaiem IX. a Ptolemaiem X., kteří mezi sebou vedli otevřenou válku o moc v říši, úpadek vlastně završil.[14] Ptolemaios X. po zapuzení alexandrijskými Řeky a svém sesazení z trůnu svou závětí věnoval Egypt Římanům. Tím se skončila éra Ptolemaiovců odvozujících svůj původ od zakladatele Ptolemaie I. Sotéra.

Historický význam Ptolemaiovské dynastie

[editovat | editovat zdroj]

Helenistická civilizace v Egyptě byla výsledkem složitých vztahů mezi dvěma symbolickými světy v neustálém procesu aktualizace. Helénistické období vytvořilo novou politickou realitu spojením původní egyptské populace s řeckou mocenskou nadvládou ve stejném fyzickém prostoru. Tato nová komunita koexistovala během následujících tří století. Výsledkem takové transformace kultur byl nový politický – náboženský symbolický helenistický svět, který se vyvinul v nový společenský útvar, nahrazující tradiční egyptský i helénský politický systém.[15]

Zlatá pentadrachma Ptolemaios II. Filadelfos, 285-246 př. n. l.

Existuje charakteristický znak, který je společný všem králům této dynastie. Ptolemaiovci, ovládající politicky Egypt, se snažili, aby plnili všechny své rituály a povinnosti, požadované od egyptského krále, a to stavby, přestavby a zdobení svatyní, kaplí a náboženských chrámů. Ptolemaiovci zaplnili sloupy, zdi a pylony velkých chrámů basreliéfy a výjevy značné symbolické hodnoty ne nepodobných výzdobám chrámů Nové říše. V důsledku toho existuje dodnes mnoho božských chrámů jimi postavených nebo vyzdobených, jako Edfu, Philae[pozn. 5], Kom Ombo a chrám Hathor v Dendeře[pozn. 6] jsou hlavní příklady tohoto stylu.[16][17] Ptolemaiovci byli ve skutečnosti posledními velkými staviteli v Egyptě a velké monumenty jimi postavené na egyptské půdě nesou jejich rukopis. S těmito prezentacemi je pak spojena záměrná ideologická a propagandistická hodnota, která ospravedlňuje označení „vizuální ideologické narativy“, tedy scény politické povahy s efektním scénickým důrazem. Postavy jsou zobrazovány v idealizované formě, přestože jejich reálný fyzický obraz byl velmi odlišný. Reliéfy v chrámech na pylonech dodržovaly staroegyptský kánon zobrazování postav, historicky nepříliš odlišný[pozn. 7][18][19] Studie fyzického a zdravotního stavu Ptolemaiovců potvrdila, že mnozí z nich trpěli spánkovou apnoe a vícero členů královské rodiny trpěli morbidní obezitou. Ptolemaios II. a jeho sestra Arsinoé II. byli oba extrémně obézní, obdobně jsou uváděni další členové rodu, Ptolemaios V., Ptolemaios VI., Ptolemaios VIII. a v neposlední řadě extrémně obézní Ptolemaios X. Alexandr I. Historik Polybios zaznamenal i syndromy patologické spavosti hypersomnie.[20]Zmíněné zdravotní postižení jsou přičítány genetickým dědičným efektům příbuzenských – incestních – vztahů.[21]

Hospodářství

[editovat | editovat zdroj]

Rozvoj Egypta v prvních třech generacích Ptolemaiovců těžil z rozumné hospodářské politiky státu a byrokratického aparátu, včetně respektované hospodářské správy chrámů, udržovalo stabilní cenové hladiny komodit, jako byly len, sůl, pivo a některé olejniny. Ptolemaiovská daňová politika a vytváření peněžních center podřízených vládci, vyžadující výběr některých daní nebo alespoň jejich výpočet v penězích, hrála klíčovou roli při monetizaci. Zřejmě existovaly regionální rozdíly ovlivněné tím, kde se Řekové usadili.[22][pozn. 8] Nově byla přijata fiskální opatření ve výrobě a prodeji hlavních položek zemědělské produkce, ale také rukodělných výrobků. Zde využíval ptolemaiovský stát konkurenční nabídky a pracovní smlouvy, které fixovaly pracovníky na konkrétním místě a délce trvání kontraktu, na často dodávané suroviny a nástroje a udělení státní licence na prodej hotových výrobků. Cílem zde bylo, stejně jako v celém ptolemaiovském fiskálním systému, zajistit práci a produkovat předvídatelný příjem pro stát.

Egyptské venkovské hospodářství dlouhodobě používalo peněžní směnu, která se udržela až do římského období. Smluvní mzda za práce v zemědělství, i v obdobích krátkodobých stavebních projektů, například stavbě a údržbě zavodňovacích kanálů, byla běžně vyplácena v krátkodobých intervalech, a to jak v naturální formě (obilí), tak i v peněžní hotovosti. Na lokálním financování se podílely i kněžské chrámy, a to i na jejich vlastních náboženských kultovních programech. Avšak již za vlády Ptolemaie IV. se postupně měna znehodnocovala, jak snížením obsahu cenného kovu (stříbra) v mincích, nebo také změnou kursu bronzových mincí vůči stříbru či zlatu.[10]
Mezi další přednosti patřila státní podpora oběhu a ražení mincí, proces řízený daňovou politikou, pěstování pšenice, daňový systém hospodaření a vytvoření městské "helénské" třídy. Skromné zisky v písařské praxi, kontrola úrokových sazeb, použití daňových dokladů mohly být kompenzovány neefektivitou právních institucí, problémy v hospodaření s daněmi a etnickými rozdíly, které byly zvýrazněny daňovou politikou. Římané těžili z ptolemaiovského vývoje hospodářské politiky, avšak v několika oblastech následně značně zlepšili ekonomické podmínky prosperující „Provincie Egypt (Provincia Aegypti)“.[23]

Ptolemaiovský Egypt zaujímá významné a privilegované místo v dějinách starověkého Egypta, a to nejen díky svým specifickým geografickým a klimatickým podmínkám, které pomohly zachránit mnoho dokumentů, ale také kvůli formám a pravidlům byrokratického a politického, ekonomického, finančního a ideologicko-kulturního řízení, o kterém rozhodli a zavedli Ptolemaiovci ze schématu vytvořeného předchozími staletími faraonské administrativy. Ptolemaiovci proměnili Egypt v „rodinnou záležitost“ a dali zemi původní instituce. Fungovali podle svých nových plánů, které se podstatně lišily od těch, které se praktikovaly v klasickém Řecku.[24][25]

Ptolemaios Alexander I. a slavnosti korunovace posvátného sokola, chrám Edfu[25]

Posloupnost Ptolemaiovců

[editovat | editovat zdroj]
PTOLEMAIOVCI I. – XI. (323–88 př. n. l.)
Král rodné jméno [26]
G38N5
H_SPACE
trůní jméno[27]
M23L2
období
[př. n. l.]
[28]
poznámky
Ptolemaios I.
Sótér
<
p
t
wAlM
z
>
Ptolemis
<
C12N36n
stp
C2
>
Vyvolený bohem Ra
a milovaný Amonem
305–282
  • 323 satrapa Egypta
  • 311 Alexandrem IV. potvrzený satrapa a místokrál Egypta
  • 305 faraón
Ptolemaios II.
Filadelfos
<
p
t
wAl
M
iis
>
Ptolemaios
<
kAwsrC12C2mr
>
Silný z ka boha Ra,
milovaný Amonem
285–262
  • 288–285 spoluvládce otce Sótéra I.
  • četné války v Anatolii, Sýrii, Středomoří a Núbii
Ptolemaios III.
Euergetés
<
p
t
wAl
M
iisanxDt
N16
p
t
Hmr
>
Ptolemaios žijící věčně, milovaný Ptahem
<
M12R8M12R8F44
n
C12C2stpS42S34S3
>
Dědic bratrů, vyvolený Ra k obrazu Amona
246–221
  • 267 spoluvládce otce Ptolemaia II.
  • podporoval tradiční odkaz egyptských faraonů
  • dekretem kompenzoval kalendář podle vzestupu Siria[pozn. 9][29]
  • zbudoval chrám serapeum
    v Alexandrii
Ptolemaios IV.
Filopatór
<
p
t
wAl
M
iisanxDt
N17
st
t
mr
>
Žijící věčně, milovaný Isis
<
nTr
mnx
nTr
mnx
F44
n
p
t
Hstp
n
wsr
k
C2C12sxm
anx
>
Dědic bohů, zvolený Ptahem, silný Ka boha Re,
obrazem Amona
222–204
  • zabezpečil hranice s Palestinou
  • Egypt se dostal do úpadku
  • incest se sestrou Arsinoé III.[3]
Ptolemaios V.
Epifanés
Navěky
<
p
t
wAl
M
iisanxD&t&N17 p
t
Hmr
>
Ptolemaios, milovaný Ptahem
<
W10nTr
W10
nTr
W10
N36
W10
W10
F44
n
p
t
H
stp
wsr
kA
C2C12sxm
anx
>
Vyvolený Ptahem k obrazu Amona
204–180
Ptolemaios VI.
Filométor
<
p
t
wAl
M
iisanxD&t&N17 p
t
HN36
>
Ptolemaios, milovaný Ptahem
<
nTrN8nTrF44
p
t
Hn
stp
ir
Aa11
n
C2C12r
H H
>
Dědic bohů, vybraný Ptahem,
obnovil Maat pro Amon-Ra
180–164
163–145
  • 181–176 regentka matka Kleopatra I.
  • 176–145 vládce se sestrou a manželkou (incest) Kleopatrou II.
  • vedl četné války v Sýrii
  • válka s Antiochem IV. Epifanem
  • intervence Římanů
Ptolemaios VII.
Neos Filopatór
<
p
t
wAl
M
iisanxD&t&N17 p
t
HN36
>
Jméno po otci (?)Ptolemaios VI.
pR8F18
E34
n
W6 V2
A17t
I10
Z1I10
N36
Milující nového otce
~145
  • sporný syn Ptolemaie VI. a Kleopatry II., spoluvládce Ptolemaie VIII., zavražděn strýcem [31]
Ptolemaios VIII.
Euergetés II
<
p
t
wAl
M
iisanxDt
N16
p
t
Hmr
>
Žijící věčně, milován Ptahem
<
nTrN8nTrF44
p
t
Hstp
n
ir
Aa11
C2C12sxmanx
>
Vyvolen Ptahem, ochráncem Maat
k obrazu Amona
146–116
  • spoluvláda s Kleopatrou II. (146–126)
  • vláda s manželkou Kleopatrou III. (126–116)
  • ovládl Kyrenaiku[pozn. 11]
  • občanská válka (132–126)
  • dekrety z roku 118 př. n. l. k nápravě správy říše a řešení sporů Egypťanů s Řeky
Ptolemaios IX.
Sótér II.
<
Q3
X1
V4E23
Aa15
M17M17S29S34D&t&N17 Q3
X1
V28N36
>
Převzal jméno svého otce[26]
<
mnxnTrZ1nTrD39
z
N36
nw
t
Aa27F44
n
A40sxm
C12C2stp
ir
Aa11
n
>
116–80
  • (107–88) král Kypru
  • (88) vypuzen z Alexandrie
  • (81) ustanovil svoji dceru Bereniku III. spoluvládkyní, krátce nato zemřel
Ptolemaios X.
Alexander I.
<
p
t V1
E23
Aa13
M17M17O34
I10
t
V1
I9
G1D21
V31
O34
S4t
D21
O34
>
Krasná ve dvou zemích, silný býk, věčná síla
<
mnxnTrmnxnTrtF44p
t
Hstp
n
ir
Aa11
C2C12S29M23M23A53S34S4
>
Maat boha Ra živý obraz Amona
107–88
  • spoluvláda s matkou Kleopatrou III. (107–101 př. n. l.)
  • spoluvláda s manželkou Berenikou III. (101–88 př. n. l.)
  • rebelie v Thébách 91 př. n. l.
  • obsazení Horního Egypta vládci Núbie
Ptolemaios XI.
Alexandros II.
HASH
Údaje nejsou známé[26][27]
HASH
[pozn. 12]
??
  • zavraždil svoji nevěstu Bereniku III.
  • lynčován alexandrijským davem

Pozdní období dynastie byl poznamenané nejasnými vazbami uvnitř vládnoucích rodin, ale také neurčitou datací zápisů, či reliéfů a jejich jmen na památkách v různých lokalitách. Například v chrámu Kom Ombo (budován ~180–47 př. n. l.)[pozn. 13] nebo chrámu v Edfu[4][26][32][pozn. 14]

PTOLEMAIOVCI XII. – XV. (88–30 př. n. l.)
Král
rodné jméno
G38N5
H_SPACE
M23L2
období
[př. n. l.]
[28]
poznámky
Ptolemaios XII.
Neos Dionýsos
<
p
t
wAl
M
iisanxDt
N17
p
t
Hstt H8
N36
>
Ptolemaios žijící věčně milován Ptahem a Isisi
<
pnTrF44
n
nw t y
n
N41
D40
p
t
H8
stp
n
ir
Aa11
nw
C2C12sxmanx
>
Dědic boha spasitele, který je vyvoleným Ptahem,
který přináší řád Ra, živý obraz Amona
80–51
Ptolemaios XIII.
Theos Filopatór
<
p
t
wAl
M
iis
>
Ptolemaios přijal jméno Ptolemaie II.[26]
N6S12M13<
pR8t
f
Z1
f
U6
M12r
E23
HM42W24A17
>
51–47
  • spoluvláda s Kleopatrou VII., manželka bratra[33]
Ptolemaios XIV.
Theos Filopatór II.
<
Q3
X1
V4E23
Aa15
M17M17S29
>
Ptolemy
HASH
Údaje nejsou známé [26][27]
59–44
  • spoluvláda s Kleopatrou VII.
  • v Římě 13. ledna 44 př. n. l. zavražděn
Kleopatra VII.
V30
N16
N16
<
q
rw
W
p
d
r
t H8
nTrt
H8
R7
t
z
N36
>
Kleopatra, božská, otce milující
wr
r
nbnfrnfrnfrH2
x
O22O33
Horovo jméno
Velká, Paní dokonalosti
51–30
  • poslední královna Egypta
  • * 30.1.69 př. n. l. Alexandrie
  • † 12.8.30 př. n. l.
  • partnerka Julia Caesara
Ptolemaios XV.
Kaisarion
(Cesarion)
<
p
t
wAl
M
iisD&dW t
n
f
qiisr
z
>
Ptolemaios Philopator Philometor Caesarion
<
pnTrF44
nw t
N41
a
p
t
Hstp
n
ir
N36
C12 C2
n
>
Dědic boha spasitele, kterého si vybral Ptah,
který zplodil Maat boha Ra, živý obraz Amona
47–30


Genealogický strom Ptolemaiovců; Karl Richard Lepsius 1853[35]
  1. Ptolemaios – Vyvolený bohem Re a milovaný Amonem)
  2. statér s hmotností 14,25 g (kolem roku 299 př. n. l.)
  3. číslování Ptolemaiovců v rodové posloupnosti je moderní konstrukce a může se lišit podle jednotlivých autorů a publikací
  4. první doložený právní institut všeobecné amnestie
  5. původní stavba z období 25. dynastie, Nachtnebef
  6. datováno již z období 18. dynastie
  7. hlava je zobrazována z profilu, ramena a trup jsou v čelním pohledu, zatímco chodidla jsou otočena do profilu
  8. Řekové v Alexandrii byl osvobozeni od daní ze zemědělské produkce
  9. Kanopus-Dekret; Lepsius 1869
  10. kartuše Epifanés identifikována na Rosettské desce
  11. východní Libye
  12. vládl jen několik týdnů
  13. Chrám Kom Ombo#/media/Soubor:Kom Ombo.JPG
  14. hieroglyfické zápisy trůnních jmen králů v pozdním období se vyznačují zvýrazněním jejich přívlastků
  1. Granite " Satrap Stela " of Ptolemy I [online]. Cairo: Institut français d'archéologie orientale, 1904. S. pl.56. Dostupné online. (anglicky) 
  2. HAENY, Gerhard. A Short Architectural History of Philae [online]. Cairo: Institut français d’archéologie orientale, 1985. S. 193–233. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Perdiccas II. [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ERINGTON, R.Malcom. A History of Macedonia [online]. Berkeley: Universita of Callifornia Press, 1990. S. 218–248. Dostupné online. (anglicky) 
  5. MCCOSKEY, Denise Eileen. Race Before “Whiteness”: Studying Identity in Ptolemaic Egypt [online]. Ohie: Miami University, 2002. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Granite " Satrap Stela " of Ptolemy I [online]. Cairo: Institut français d'archéologie orientale, 1904. S. p.56. Dostupné online. (anglicky) 
  7. DRACH, R.M. Decree of Ptolemy Lagides, the Satrap. in: Rocord of the past; English Transalation of the Assyrie and Egyptian monuments [online]. London: The Society of Biblical Archeology., 1873. S. 62–78. Dostupné online. (anglicky) 
  8. CARNEY, Elizabeth Donnelly. Arsinë of Egypt and Macedon. [s.l.]: Oxford University Press, 2013. (anglicky) 
  9. MANNING, J.G. Networks, Hierarchies, and Markets in the Ptolemaic Economy. [s.l.]: Oxford Scholarship, 2011. S. 298–323. (anglicky) 
  10. a b MANNING, J.G. The Ptolemaic Economy [online]. Stanford University, 2004. Dostupné online. (anglicky) 
  11. MAHAFFY, J.P. History of Egypt Under the Ptolemaic Dynasty. New York: Charles Scribner's & Sons, 1899. Dostupné online. S. 73-74. (anglicky) 
  12. WILKINSON, Toby. The Rose and Fall of Ancient Egypt [online]. New York: Random House, 2010. S. 321–324. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Decrees of King Ptolemy VIII Euergetes II, 28th April 118 BCE [online]. Překlad 7 papyrusů (P.Tebt.0005 [ https://papyri.info/ddbdp/p.tebt;1;5]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. BURSSTEIN, Stanly. The Reiign of Cleopatra [online]. London: Greenwood Press, 2004. Dostupné online. (anglicky) 
  15. PEREIRA, Ronald. Between religion and politics: Greek-Egyptian identity in Ptolemaic Egypt (4th – 1st centuries B.C.). [s.l.]: Universidade Nova de Lisboa., 2020. S. 8-35. (anglicky) 
  16. WILKINSON, Richard. The Complet Tamples of Ancient Egypt. [s.l.]: Thames&Hudson, 2000. (anglicky) 
  17. MINAS-NERPEL, Martina. Egyptian temple [online]. Oxford University, 2012. S. 362–382. Dostupné online. (anglicky) 
  18. CANDEIAS SALES, José. Political Ideas Expressed by Visual Narratives: The Case of the Ptolelmaic Egyptian Temples [online]. Lisboa: Boletín de la Asociación Española de Egiptología, 2019. S. 95–123. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ROBINS, Gay. The art of ancient Egypt [online]. Cambridge, Mass.: Harvard University Press, 1997. Dostupné online. (anglicky) 
  20. MICHALOPOULOS, Argyris. Morbid obesity and hypersomnolence in several members of an ancient royal family [online]. Athens, Greece: 2003. S. 280–282. Dostupné online. (anglicky) 
  21. AGER, Sheila. Familiarity Breeds: Incest and the Ptolemaic dynasty [online]. Chicago: The Journal of Hellenic Studies, vol.125, 2005. S. 1-34. Dostupné online. (anglicky) 
  22. SMITH, Andrew. Decress of Cleopatra, from Heracleopolis [online]. 41 př. n. l.. Translation of Helenistic Inscription: 5. Dostupné online. (anglicky) 
  23. VERBANCK-PIÉRARD, Annie. Introduction. Le monde hellénistique, entre tradition et modernité [online]. École Normale Supérieure de Lyon, 2016. Dostupné online. (francouzsky) 
  24. CANDEIIAS SALES, José. The Ptolemies : An unlovedunknown dynasty. [online]. Lisboa: Universidade Aberta. Dostupné online. (anglicky) 
  25. a b COPPENS, Filip. Svátky a procesí v Ptolemaiovských chrámech [online]. Praha: Český archeologický ústav, Filozofická fakulta UK [1]. Dostupné online. 
  26. a b c d e f GAUTHIER, Henri. Livre des Rois D'Égypt Vol IV, Á la fin des Ptlolémées [online]. D'Archéologie Oriental, 1916. S. 214–389. Dostupné online. (francouzsky) 
  27. a b c BUDGE, Wallis. The King of Egypt vol. II. London: [s.n.], 1908. (anglicky) Dynasties XX–XXX, Macedoniens. 
  28. a b WELLNER, Luděk. Ptolemaiovci, z makedonských hor na trůn faraonů. Praha: Epocha Praha, 2011. 
  29. QUACK, Joachim Friedrich. Zwischen Sonne und Mond, Zeitrechnung im Alten Ägypte, Zeitrechnung in Antike und Gegenwart [online]. Bremen: 2002. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ANDREWS, Carol. The Rosetta Stone. London: British Museum Publication, 1987. (anglicky) 
  31. Ptolemy VII Neos Philopator, king of Egypt [online]. 2008. Encyclopaedia Britannica. Dostupné online. (anglicky) 
  32. a b BEVAN, Edwyn. A History of Egypt under the Ptolemaic dynasty [online]. London: Methuen&Co.Ltd, 1914. Dostupné online. (anglicky) 
  33. BENNETT, Chris. Ptolemy XIII [online]. Tyndale House, 2001. Dostupné online. (anglicky) 
  34. BURSSTEIN, Stanly. The Reiign of Cleopatra [online]. London: Greenwood Press, 2004. Dostupné online. (anglicky) 
  35. LEPSIUS, Karl Richard. Der Ägyptischen Denkmäler für die Kentnise der Ptolemäergesichte [online]. Berlin: 1853. S. tab.2. Dostupné online. (německy) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]