The Economist
| The Economist | |
|---|---|
 | |
 | |
| Základní informace | |
| Datum založení | 1843 |
| Jazyk | angličtina |
| Žánr | zpravodajský magazín |
| Periodicita | každý týden |
| Země původu |  Spojené království |
| Sídlo redakce | Londýn, Spojené království |
| Klíčové osoby | |
| Majitel | The Economist Group |
| Vydavatel | The Economist Group |
| Šéfredaktor | Zanny Minton Beddoes (od 2015) a John Micklethwait (2006–2014) |
| Odkazy | |
| ISSN | 0013-0613 a 1476-8860 |
| OCLC | 531780543 |
| Web | Oficiální web |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
The Economist je britský týdeník o nejnovějších událostech a mezinárodních vztazích vydávaný od roku 1843 v Londýně. Jeho vlastníkem je The Economist Newspaper Ltd. Přestože se The Economist sám označuje jako „noviny,“ každé číslo je vydáváno na lesklém papíře, jako zpravodajský časopis. V roce 2007 byl průměrný týdenní prodej kolem 1,3 milionu výtisků,[1] z čehož polovina je prodána v severní Americe.[2]
The Economist o sobě prohlašuje, že „není žádnou kronikou ekonomiky“. Spíše se snaží „zapojit do nelehkého boje, který svádí inteligence s neznalostí, z nichž jedna nás žene neustále kupředu a druhá našemu vývoji brání.“ Časopis se zaměřuje na vysoce vzdělané čtenáře, v jejichž řadách byste našli i řadu vlivných představitelů a politiků. Jeho filosofie byla odjakživa „liberální, ne konzervativní.“
Rysy časopisu
[editovat | editovat zdroj]Primárním zájmem časopisu je přinášet zprávy ze světa, politiky a byznysu. Pravidelně se v něm objevují i rubriky zaměřené na vědu a techniku, přičemž stejná pozornost je věnována i knihám a umění. Přibližně jednou za dva týdny v čísle vychází speciální obsáhlá reportáž, která se věnuje určité problematice, ekonomickému odvětví či zeměpisné oblasti. Jednou za tři měsíce časopis uveřejňuje i reportáž ze světa techniky, nazývaná Technology Quarterly (Technický čtvrtletník).
Z článků je většinou patrné, jaký postoj k nim redakce zaujímá, a téměř nikdy v nich nenajdete novinový podtitulek se jménem autora (tzv. byline). Dokonce se nikde neuvádí ani jméno šéfredaktora. Z dlouholeté tradice vyplývá, že jedinou výjimku tvoří situace, kdy redaktor odchází ze své pozice; jedině tehdy může svůj článek podepsat.
V každém vydání najdete několik esejistických rubrik, které jsou pojmenovány podle svého tematického zaměření:
- Bagehot (Velká Británie) – Walter Bagehot (19. stol.) byl odborníkem na anglickou ústavu a jedním z prvních editorů Economistu
- Charlemagne (Evropa) – pojmenováno podle Karla Velikého (Charlemagne), císaře Franské říše
- Lexington (Spojené státy) – rubrika nese název města v Massachusetts, kde padl první výstřel Americké revoluce
- Buttonwood (Finance) – buttonwood (česky „platan“) U tohoto stromu se začali scházet první obchodníci z Wall Street
- Banyan (Asie) – pojmenováno podle druhu indického fíkovníku. Je zde uveřejňována pestrá škála témat týkající se asijského kontinentu
- Schumpeter (Byznys) – pojmenováno podle ekonoma Josefa Aloise Schumpetera
Mezi další pravidelné rubriky patří například:
- Face Value, zabývající se předními osobnostmi světového byznysu
- Economics Focus, jehož ekonomická témata se často zakládají na akademických výzkumech
Časopis také každoročně vydává publikaci nazvanou The World in Year.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku The Economist na anglické Wikipedii.
- ↑ Worldwide circulation vitality [online]. The Economist [cit. 2009-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-09. (anglicky)
- ↑ E.M. O'Rorke subscription letter [online]. NPR [cit. 2009-02-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ EMMOT, Bill. Time for a referendum on the monarchy [online]. The Guardian [cit. 2009-02-08]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu The Economist na Wikimedia Commons - Oficiální internetové stránky (anglicky)
