poručit

čeština

výslovnost

• IPA: [pɔrʊt͡ʃɪt]

dělení

• po-ru-čit

sloveso

• dokonavé
• tranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
budoucí čas	poručím	poručíš	poručí	poručíme	poručíte	poručí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	poruč	poručme	poručte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	poručil	poručila	poručilo	poručili	poručily	poručila
trpné	poručen	poručena	poručeno	poručeni	poručeny	poručena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	poručiv	poručivši	poručivše

význam

1. vydat rozkaz

překlady

1. přikázat

   • angličtina: order, command, enjoin
   • francouzština: ordonner
   • italština: ordinare, comandare
   • němčina: befehlen
   • slovenština: poručiť

synonyma

1. přikázat, rozkázat, (ve vojenství) zavelet

související

• poručit si
• poroučet
• poručník
• poručení
• poroučení

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2018-04-18]. Heslo poručit.