Přeskočit na obsah

poručit

Z Wikislovníku

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [pɔrʊt͡ʃɪt]

dělení

[editovat]
  • po-ru-čit

sloveso

[editovat]
  • dokonavé
  • tranzitivní

časování

[editovat]
Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
budoucí čas poručím poručíš poručí poručíme poručíte poručí
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
poruč poručme poručte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné poručil poručila poručilo poručili poručily poručila
trpné poručen poručena poručeno poručeni poručeny poručena
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
minulý poručiv poručivši poručivše

význam

[editovat]
  1. vydat rozkaz

překlady

[editovat]
  1. přikázat

synonyma

[editovat]
  1. přikázat, rozkázat, (ve vojenství) zavelet

související

[editovat]

poznámky

[editovat]