Max Born
| Max Born | |
|---|---|
 | |
| Narození | 11. prosince 1882 Vratislav |
| Úmrtí | 5. ledna 1970 (ve věku 87 let) Göttingen |
| Místo pohřbení | Stadtfriedhof Göttingen (51°32′2″ s. š., 9°54′40″ v. d.) |
| Bydliště | Göttingen Cambridge Vratislav Edinburgh Bad Pyrmont |
| Národnost | Židé |
| Alma mater | Vratislavská univerzita (1901–1904) Univerzita Heidelberg (1902) Curyšská univerzita (1903) Univerzita v Göttingenu (1904–1906) Gonville and Caius College |
| Povolání | fyzik, matematik, akademik, vysokoškolský učitel, spisovatel literatury faktu, teoretický fyzik a vědec |
| Zaměstnavatelé | Univerzita v Göttingenu (1908–1914) Humboldtova univerzita (1914–1919) Univerzita Johanna Wolfganga Goetheho Frankfurt (1919–1921) Univerzita v Göttingenu (1921–1933) Edinburská univerzita (1936–1952) |
| Ocenění | společník Edinburské královské společnosti (1937) člen Královské společnosti (1939) Makdougall Brisbane Prize (1942) medaile Maxe Plancka (1948) čestný doktor Univerzity v Bordeaux (1948) … více na Wikidatech |
| Nábož. vyznání | judaismus luteránství |
| Choť | Hedwig Born |
| Děti | Gustav Victor Rudolf Born Irene Helen Käthe Born[1] |
| Rodiče | Gustav Born a Margarethe 'Gretchen' Kauffmann[1] |
| Příbuzní | Olivia Newtonová-Johnová (vnučka) Max Born (vnuk) |
| Funkce | profesor |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Max Born (11. prosince 1882, Vratislav – 5. ledna 1970, Göttingen) byl německo-britský matematik a fyzik židovského původu. Spolu s Waltherem Bothem získal v roce 1954 Nobelovu cenu za fyziku za zásadní výzkum v kvantové mechanice, zejména za statistickou interpretaci vlnové funkce.[2]
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v německé židovské rodině ve slezské části Pruska.[3] Jeho otec byl profesorem anatomie a embryologie na Vratislavské univerzitě. Matka zemřela, když byly Maxovi čtyři roky.[4] Na gymnáziu Maxe zajímaly více humanitní obory, později ho zaujala astronomie.[5] Vystudoval fyziku a matematiku na Vratislavské univerzitě, studoval také v Heidelbergu (1902) a Curychu (1903). Nejvíce ho ovlivnily přednášky Davida Hilberta, Hermanna Minkowského, Felixe Kleina a Karla Schwarzschilda. Doktorát získal roku 1907, jeho dizertaci na téma pružnosti vedl Felix Klein. Po službě v armádě a krátkém zastavení v Cambridge v laboratoři Josepha Johna Thomsona působil na univerzitě v Göttingenu jako asistent Hermanna Minkowského. Přednášel teoretickou fyziku a vědecky se zabýval problematikou vztahu struktury a vlastností krystalických látek. Ve spolupráci s Fritzem Haberem navrhl metodu pro zjišťování mřížkové energie iontových sloučenin známou jako Bornův-Haberův cyklus.[4]
V r. 1913 se oženil, s manželkou Hedwigou měli dvě dcery a syna.[4] V r. 1915 nastoupil na univerzitu v Berlíně jako asistent Maxe Plancka, ale brzy byl povolán do armády, kde se zabýval radiokomunikacemi a akustickým průzkumem pro detekci a zaměřování střelby.[4]
Roku 1919 se stal profesorem na univerzitě ve Frankfurtu a v roce 1921 profesorem teoretické fyziky v Göttingenu, kde se právě tvořilo intelektuální epicentrum „kvantové revoluce“ – Born zde potkal řadu dalších významných vědců, ať současných nebo budoucích (Enrico Fermi, Paul Dirac, Robert Oppenheimer, Edward Teller, Wolfgang Pauli, Werner Heisenberg, Georg Gamow aj.). S řadou z nich později spolupracoval a publikoval - nebyl samotářským typem vědce, rád tvořil v týmu, což tehdy ještě nebylo zcela samozřejmé. Zpočátku se Born zabýval zejména Einsteinovou teorií relativity, avšak kolem roku 1925 ho Heisenberg „přetáhl“ na stranu kvantové teorie. Společně rozpracovali maticovou mechaniku, později s přispěním Nielse Bohra známou jako kodaňská interpretace.[4]
V roce 1933, po uchopení moci nacisty, musel pro svůj židovský původ opustit Německo. Odešel nejprve do Itálie a posléze do Anglie, kde se stal vedoucím katedry teoretické fyziky na univerzitě v Cambridgi. Zabýval se zde otázkami Maxwellovy teorie elektromagnetického pole. Absolvoval půlroční pracovní cestu do Indie. Roku 1936 přijal místo profesora fyziky na univerzitě v Edinburghu. Během svého působení v Edinburghu se věnoval kromě kvantové mechaniky i dalším fyzikálním oborům, např. optice. Na známé učebnici Základy optiky (Principles of Optics) s ním v letech 1951–54 spolupracoval český fyzik Emil Wolf.[4]
Roku 1939 se stal členem Královské společnosti. Ve stejném roce získal britské občanství.
Za války se odmítl zapojit do vývoje atomové bomby, vždy kritizoval zneužívání vědy pro vojenské účely.
V roce 1950 získal Hughesovu medaili, roku 1954 Nobelovu cenu.[2] Byl členem vědeckých akademií mnoha zemí (např. Německo, Anglie, SSSR, Indie, USA) a doktorem honoris causa devíti evropských univerzit.[4]
Po odchodu do důchodu, v roce 1953, se vrátil do Německa. Žil v Bad Pyrmontu. V Německu i zemřel.[6]Je pochován na hřbitově v Göttingenu.
Jeho vnučkou je britská herečka a zpěvačka Olivia Newton-Johnová, známá hlavně z filmového muzikálu Pomáda.[7]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Položil základy kvantové mechaniky, přičemž zdůraznil její pravděpodobnostní charakter, tedy nutnost uchopit kvantové jevy statisticky. Roku 1926 objasnil rozptyl částic alfa. Spolu s Norbertem Wienerem zavedl do kvantové mechaniky operátory fyzikálních veličin. S Robertem Oppenheimerem formuloval teorii dvouatomových molekul. S Maxem von Lauem a Theodorem von Kármánem formuloval teorii vibrací a tepelných kmitů krystalové mřížky. Našel také způsob vyčíslení deformací elektronového obalu atomu.
Born napsal přes 300 původních článků a 20 knih. Kromě odborných publikací zaměřených na různé obory fyziky jsou mezi nimi také filozofické úvahy o společenské odpovědnosti vědců, vývoji fyziky ve 20. století a dopadu vědeckého bádání na sociální a politický život.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ a b Max Born - Facts. www.nobelprize.org [online]. [cit. 2018-06-10]. Dostupné online.
- ↑ Max Born | German physicist. Encyclopedia Britannica. Dostupné online [cit. 2018-06-10]. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h KRAUS, Ivo. Fyzika v kulturních dějinách Evropy (Atomový věk). 1. vyd. Praha: ČVUT, 2010. ISBN 978-80-01-04546-6. Kapitola Opožděné rozhodnutí Nobelova výboru (Max Born), s. 120–130.
- ↑ BUREŠ, Jiří. Max Born | životopis. www.converter.cz [online]. [cit. 2018-06-10]. Dostupné online.
- ↑ Max Born | Eduportál Techmania. edu.techmania.cz [online]. [cit. 2018-06-10]. Dostupné online.
- ↑ Olivia Newton-John: Prožila roky utrpení kvůli zradě milovaného muže!. Šíp. 2018-05-26. Dostupné online [cit. 2018-06-10].
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- SODOMKA, Lubomír; SODOMKOVÁ, Magdalena. Nobelovy ceny za fyziku. Praha: SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2.
- KRAUS, Ivo. Fyzika v kulturních dějinách Evropy (Atomový věk). 1. vyd. Praha: ČVUT, 2010. 307 s. ISBN 978-80-01-04546-6.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Max Born na Wikimedia Commons 
Osoba Max Born ve Wikicitátech
- Židovští fyzici
- Němečtí fyzici
- Fyzici 20. století
- Němečtí matematici
- Židovští matematici
- Matematici 20. století
- Nositelé Nobelovy ceny za fyziku
- Židovští nositelé Nobelovy ceny
- Němečtí nositelé Nobelovy ceny
- Členové Královské společnosti
- Držitelé Medaile Maxe Plancka
- Židovští vědci
- Němečtí Židé
- Němečtí křesťané
- Osobnosti Slezska
- Narození 11. prosince
- Narození v roce 1882
- Narození ve Vratislavi
- Úmrtí 5. ledna
- Úmrtí v roce 1970
- Členové Německé akademie věd Leopoldina
- Úmrtí v Göttingenu
- Členové Royal Society of Edinburgh
- Pedagogové na Univerzitě Johanna Wolfganga Goetheho Frankfurt
- Pedagogové na Humboldtově univerzitě