Molly 2

Molly
Tato e-kniha byla zakoupena u Vašeho dobrého knihkupce

knihydobrovsky.cz
Kupující: Lucie Orlovská

Adresa: , , cz
ID 20110-29221361514841022112-354111-224
Upozorňujeme, že kniha je určena pouze pro potřeby kupujícího.

Kniha jako celek ani žádná její část nesmí být volně šířena na internetu, ani
jinak dále zveřejňována. V případě dalšího šíření neoprávněně zasáhnete
do autorského práva s důsledky dle platného autorského zákona a trestního
zákoníku.
Neoprávněným šířením knihy poškodíte rozvoj elektronických knih v České
republice.
Tak nám, prosím, pomozte v rozvoji e-knih a chovejte se ke knize, k
vydavatelům, k autorům a také k nám fér.
print-biyi3sa-margin-0
Text copyright © by Agnieszka Lingas-Łoniewska, 2020

Copyright © by Burda Media Polska Sp. z o.o., 2020
Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována
bez písemného souhlasu nakladatele.
Translation © Jan Novák, 2022

Cover © Anita Modry / Burda Media Polska, 2022
© DOBROVSKÝ s.r.o., 2022
ISBN 978-80-277-2523-6 (pdf)

Molly
A G N I E S Z K A
LINGAS-ŁONIEWSKA
Je lepší své mládí zničit než s ním neudělat vůbec nic.
Georges Courteline
Molly (slangový název) – 3,4-methylendioxymethamfetamin
(MDMA, extáze, XTC) – organická chemická sloučenina,
sekundární amin se strukturou podobnou metamfetaminu.
Polosyntetická psychoaktivní droga s psychedelickými účinky,
projevující se zvýšenou empatií a euforií.
PROLOG
Všechno to mělo být úplně jinak.

Pořád tam byl a čekal na mě, a já jsem, navzdory všemu,
nepodlehla svým vlastním démonům. Nenechala jsem se
zničit, i když jsem na tom ze všech sil pracovala.
A stejně to dopadlo jinak.
Díky němu.
Díky mně.
Díky ní.
Měla jsem komu děkovat.
Tak strašně jsem na ten den čekala.
Ale najednou… se do toho vložil ten hajzl osud.
A zametl se mnou, jak jsem si zasloužila.
Blbá Molly.
Všechno jsi posrala, tak teď musíš nést následky!
1. K APITOLA
V životopisu mám díry

Jointa s DMT špetkou
Stříbrný jsou tu podnosy
Lustry se zlatem lesknou
Prachy na účtech letí
Na Bahamách má konta
V mý káře letíme sjetí
Šlápne na plyn, BMW pětka
PRO8L3M, Molly
„No tak, o co ti jde?“

„Jestli tu práci chceš, kotě, tak ta sukýnka je asi kapánek
moc krátká.“
„Miláčku, já tam budu mluvit do telefonu. Nikdo na mě
nebude koukat.“ Upravila jsem si džínovou sukni, jejíž délka
vzbudila výhrady.
„Všichni chlapi tam na tebe budou vejrat. Budou slintat
na klávesnice, místo aby řešili problémy chudáků zákazníků.“
„Zklidni se. Je to moje první zaměstnání na plnej úvazek.
Nekaž mi zábavu.“ Našpulila jsem rty a namalovala si je
růžovým leskem.
„No právě, co tě to s tou prací popadlo?“
„Hele, je mi jednadvacet. Už je nejvyšší čas.“
„No, trošku jsi mě překvapila, ne že ne.“
„A navíc, tohle není žádná věda. Pokecám si se zákaz-
níkama po telefonu, vyřídím reklamace zatrpklejch dědků,
co nadávaj na vysoký účty, a večer budem moct dělat to, co
nám jde nejlíp.“
Robson přišel ke mně. Zaklonila jsem hlavu, protože
s mojí výškou metr padesát pět vypadali všichni jako obři. On
měl něco přes metr osmdesát. Doma vždycky nosil vytahaný
trička s nápisy jako: „Kdo má kozy, ten tu vládne“, „Vedoucí
mejdanu“ nebo „Viděl jsem tě nahou!“. Kvůli nim jsem ho
zbožňovala. A samozřejmě taky kvůli jinejm věcem, ale co si
budem povídat, trička v tom hrála důležitou roli. Robert měl
skvělou postavu, cvičil, plaval a vůbec si pěstoval nanejvýš
lákavý svalstvo. Když šel kalit, rád si oblíkal upnutý džíny,
tričko, který zvýrazňovalo jeho hezký tělo, a k tomu sako
a vysoký boty. Vypadal vyzývavě a sexy. Hodněkrát jsem se
mohla přesvědčit, jak na něj holky v klubu reagujou. A on
to, se sobě vlastní nestydatostí, využíval. Taky to byl umělec,
krásně maloval a párkrát se mu povedlo svý dílka prodat do
jedný z vratislavskejch galerií. Věřila jsem, že má ještě všechno
před sebou, a stejně jako on jsem se nemohla dočkat, až se
jeho umělecká dráha rozjede naplno.
„Dneska jdem do Fantomu.“
„To si piš, bejby. Nemáš náhodou rande?“ podívala jsem
se na něj.
„Ne, Alice dneska pracuje. Proto chci do klubu.“
„Doufáš, že něco ulovíš?“
Robson zkroutil svoje perfektně tvarovaný rty a rukou si
pročísnul blonďatý vlasy. Vypadal, jako by ho něco zabolelo.
Všimla jsem si, že někdy takhle koukal, když mu něco nebylo
po chuti nebo když si v klubu vyhlídnul za oběť nějakou
roštěnku a pak se ukázalo, že ta je tam s klukem nebo smrdí
cígama. Hned mi bylo jasný, že se něco změnilo a že má
zkaženou náladu. Taky už jsem ho perfektně znala a ty jeho
stavy jsem dokázala rozkrýt líp než on sám.
„Řeknu ti, že to s tou Alicí asi zkusím.“
„Jako že budeš dělat poslušnýho manžílka?“ vyprskla jsem
smíchy. „Si děláš prdel.“
„Zkusím to.“
„No, lehký to mít nebudeš, krasavče.“ Jemně jsem ho bou-
chla pěstí do paže.
„Uděláme dneska někoho?“ pokračoval trochu zasněně,
jako by si toho ani nevšimnul. Páni, ta Alice mu fakt po-
pletla hlavu. Výborně!
„Co třeba nějaký auto? Docela bych se projela.“
„Good idea!“
„Tak se uvidíme večer! V devět ve Fantu!“
„Páčko!“
„Běžím do práce.“
„Hahaha, to jsem zvědavej, jak dlouho tam vydržíš.“
„Vodprejskni, Robsone!“
Je fakt, že to zaměstnání byla nuda bez žádnejch vyhlí-
dek. Ale platili za mě pojištění a nakonec sedět na infolince
mobilního operátora nebyla zas taková dřina. Absolvovala
jsem dva pohovory, dokázala jsem se prodat, pusa mi jela
jedna radost a nevypadala jsem nejhůř. Akorát jsem trpěla
mukama, když jsem se musela nasoukat do černejch kalhot
a světlý halenky, vlasy stáhnout do culíku a mluvit bez žvejky
v puse. Žvejkačky pro mě byly jako droga a stejně tak boty na
platformách a rychlá jízda autem. A protože jsem vlastní auto
neměla, naučila jsem se, jak si takový dopravní prostředek
půjčit kdykoliv a kdekoliv se mi zachtělo. Robson byl zase
geniální kapsář. Seznámili jsme se v dětství, i když už jsme
vlastně dávno dětma nebyli. Robert byl o dva roky starší než
já a jeho babička mu odkázala menší byt, ve kterým jsme teď
oba bydleli. Matka ho dala do děcáku, když byl ještě malej.
Otce neznal vůbec a babička byla moc stará a nemocná, než
aby se o něho starala. Tak skončil v sirotčinci. Stejně jako já.
Můj příběh byl ještě zpackanější. Máma umřela brzo a fotr…
Co si budem povídat, možná se snažil dělat otce, ale moc mu
to nešlo. Seděl v base a já mezitím… nechci o tom mluvit.
Každopádně jsme od tý chvíle byli s Robsonem nerozluční.
Pak si nás oblíbila jedna ženská ze sociálky a zařídila, že jsme
se spolu dostali do první náhradní rodiny. Byl to děs a hrůza.
Vojenskej dril, tresty a v noci bezpodmínečně zhasnuto, rolety
zatažený. Nebýt Robsona, nevím, jak bych to tam vydržela.
Ve druhý domácnosti už to bylo mnohem lepší a nějak jsme
to přežili. Spojovalo nás mizerný dětství, společný dospívání
v náhradních rodinách, kde se občas děly věci, a pak i spo-
lečný bydlení. K tomu se přidala řada průšvihů, který nás
sblížily ještě víc. Přitom se nám pořád jako zázrakem dařilo
vyhýbat se následkům. Což bylo od osudu moc hezký, protože
vzhledem k tý hromadě průserů, kterýma jsme si prošli, nad
náma snad opravdu musela bdít nějaká nadpozemská síla.
Možná uznala, že na děcka, co vyrůstala bez vzorů, jsme si
nevedli špatně. Oba jsme byli schopní zloději. Kradli jsme
všude. V potravinách, v sekáčích, na benzinkách (i když tam
neradi), v obchoďácích, drogeriích, knihkupectvích. Oba jsme
rádi četli, ale na knihy jsme neměli peníze. V knihovně, kam
jsme se zapsali, byl problém sehnat jakékoli novinky. Výjim-
kou nebyly ani takovýhle situace:
„Chtěla bych si půjčit Neuromancera.“
Knihovnice se na mě podívala jako na blázna.
„Milá slečno,“ řekla laskavým hlasem. „Tohle je jedna
z TĚCH knih, co si je lidi půjčují a pak je nevrací.“
„To je jako kradou z knihovny?“
Rozhodla jsem se to napravit. Za pár dní se naskytla pří-
ležitost. Z knihkupectví jsme si tenkrát odnesli nejen nové
vydání Neuromancera, ale i další dva díly Gibsonovy trilogie.
Když jsme je přečetli, darovali jsme je knihovně. Stejně jsme
naložili s 1984 a Farmou zvířat od Orwella, Podvolením od Hou-
ellebecqa nebo Puzovým Kmotrem. Nejdřív jsme knihu šlohli,
a když už jsme ji měli přečtenou, odnesli jsme ji do knihovny
jako dar. Aby se neřeklo, že okrádáme autory. Nebo aspoň ne
tak docela. Myslím, že jsme jim to tak nějakým způsobem
vynahrazovali. Prostě jsme byli takoví dnešní Robin Hoodo-
vé. Ukradli jsme třeba žrádlo pro zvířata a pak jsme krmili
toulavý kočky. Nebo psa od sousedky, co třela bídu s nouzí.
Věděli jsme, jaký to je bejt na mizině, a tak jsme pro chudou
sousedku nebo toulavou kočku vždycky něco měli.
Jednou jsem u Kauflandu narazila na sbírku pro nadaci
pečující o zvířata. Lidi tam házeli sáčky s krmivem, něja-
ký granule, moc tam toho nebylo. Zasraní sobci! Tak jsme
s Robsonem zajeli do sousedního supermarketu a udělali tam
pořádný žně. Sklidili jsme nejen jídlo, ale i deky, prostěrad-
la, čisticí prostředky, tohle všechno přece bylo potřeba, aby
taková nadace mohla fungovat. Vrcholem světa bylo, když
jsme šlohli mop, který si Robson schoval pod čepici. Tyč jsem
pak jednoduše odnesla, poté co jsem z ní odstranila všechny
čárový kódy. Holky přece musej něčím vytírat kočičí a psí
kotce. Můj kámoš se tenkrát vyjádřil, že na podobnou akci
už se mnou nikdy nejde. Krást knížky, cédéčka, třeba i jídlo,
to prej ještě chápe, ale smeták?! Chechtali jsme se tomu jako
blázni. Za to zvířátka, ta se měla!
Úplně nejradši jsem si ale „půjčovala“ auta. V přihrádkách,
pod sedadly nebo vzadu se vždycky daly najít nějaký věci.
Čokoládový tyčinky, pití, cédéčka, knihy, noviny, hadry, ná-
kupy, kondomy. Bylo to trochu jako výprava do supermarketu.
Otevírat auťáky mě naučil můj bejvalej, kterej teď vlastnil
klub, kšeftoval s autama a vůbec dělal spoustu věcí na hra-
ně zákona. Když jsem se s ním seznámila, bylo mi patnáct.
Chodili jsme spolu dva roky, načež se se mnou rozešel, když
se mu podařilo zbouchnout jednu holku, co ji měl takříkajíc
bokem. Baron, tak si totiž říkal, z toho dvakrát nadšenej nebyl,
ale otcovství nepopíral, a tak jsem uslyšela jen: „Sorry, Molly,
totálně se mnou vymrdala“.
Podle mě to teda bylo spíš opačně, ale moc jsem to neřešila.
Nijak zvlášť jsem to neprožívala, s Baronem jsem se skvěle bavi-
la, naučil mě spoustu užitečnejch věcí a zůstali jsme více méně
v kontaktu. Občas totiž obchodoval i s kradenejma autama.
Když jsem si „vypůjčila“ nějakou lepší káru, dala jsem svýmu
bejvalýmu vědět, a jakmile jsem se nabažila jízdy, kořist jsem
mu předala. Samozřejmě mi za to přihrál nějakou tu sumičku.
A proč jsem se musela takhle prohánět? Robson tomu
říkal „adrenalinový úlety“. A já? Věděla jsem, proč to dělám.
Jen já a nikdo jinej.
Ten večer začal úplně standardně. Dali jsme si pizzu, zapili
ji pivem koupeným ve večerce a vyrazili do klubu. Často tam
pařili Baronovi kluci, takže jsem tam byla jako doma. Navíc
nás tam s Robsonem všichni znali. Byli jsme takříkajíc mezi
svejma. Když jsem ale toho večera vešla dovnitř, spatřila jsem
skupinku kravaťáků, jak si hoví v jednom z větších boxů.
Byli hluční, nevybíravě vtipkovali a pokřikovali na servírky.
„Šéfové si přišli povyrazit.“ Robson na mě mrknul a usmál
se na barmanku Agátu, která pro něho měla slabost a vždycky
mu dávala drinky grátis.
„Jasně, na krku kravata a z bot jim čouhá sláma,“ pronesla
jsem mrzutě.
„Teda, ty musíš vždycky všecky hodit do jednoho pytle.“
„Taková už jsem, a proto mě máš rád. Jdu si zatrsat.“
„Běž, kotě. Hned za tebou přijdu.“
Když jsem šla kolem boxu s pány manažery, zahlédla jsem
ho. Měl tmavé oči, téměř černé vlasy, široká ramena a asi byl
vysoký – těžko říct, protože seděl, ale i tak byl vyšší než jeho
parťáci. Když jsem procházela kolem stolu, soused mu zrovna
o něčem vášnivě kázal a pan tmavookej jen kejval, aniž by
ze mě spustil pohled. Usmála jsem se pod nosem a zamířila
na parket.
Jasně kámo, jen se koukej. Nemám ráda bílý košile, blbý
vtipy a spořádaný chlapečky, co se neuměj bavit. Tenhle ale
upoutal mojí pozornost, ani jsem nevěděla proč. Tančila jsem
do rytmu dunivý hudby a představovala si, jak jde ke mně,
skutečně vysokej, ještě vyšší než Robson, a já cítím kořeněnou
vůni jeho parfému. Zhluboka se jí nadechnu, on si toho všimne
a pronese nějakou drzost. V tu chvíli se ukáže, že to vůbec není
nudnej kravaťák a možná nás dokonce něco spojuje. Vidím jeho
oči, je v nich zájem, dokonce zahlédnu pár šedivých vlasů na
spáncích, který mu dodávají charakter. Nakloní se a pak ucítím
na svých bocích jeho velký ruce. Bez okolků si mě přitáhne
k sobě a já, místo abych se naštvala, se přitisknu k jeho pevný-
mu tělu. Jo, je tvrdý a mohutný. Nejspíš jako jeho další údy…
Vyprskla jsem smíchy. Hihňala jsem se, jako by mi přesko-
čilo. To jako vážně, Molly? Praštila ses do palice? Zvedla jsem
ruce a soustředila se na hudbu. Vůbec jsem nechápala, proč
ve mně ten chlápek vyvolal tak zvláštní myšlenky.
Tančila jsem, aniž bych vnímala okolí. Dav, kouř, dunivý
beat a rytmus, kterej jsem vnímala každou buňkou svýho
těla – to bylo moje. Cítila jsem se skvěle, tady bylo moje místo.
Jen já, hudba a můj svět. Žádní lidi. Žádná budoucnost. Jen
já, teď a tady.
Najednou jsem si všimla, že velmi blízko mě někdo tančí.
No jasně, jako obvykle. Když nebyl nablízku Robson, pokaždý
se na mě nalepil ňákej slizoun. Otočila jsem se a už jsem
chtěla vychrlit něco hnusnýho, ale místo toho… se můj pohled
zabořil přímo do jeho karamelově hnědejch očí. Nebyly totiž
jen tak obyčejně tmavý, ale přesně karamelový. Jako bych je
odněkud znala.
Na tu akci se mi vůbec nechtělo, ale můj společník a kamarád

Jacek na mě dost tlačil. Právě jsme podepsali smlouvu na
novou stavbu a on usoudil, že si zasloužíme oslavu. Byla to
naše pátá společná zakázka a páté sídliště ve Vratislavi, které
měla naše firma postavit. A tak jsme popíjeli a oslavovali ten
nepochybný úspěch.
Jacek nám rezervoval stůl ve Fantomu. Zrovna tady jsem
se bavit nechtěl, ale Jacek to nevěděl. Byl to dobrý kamarád,
přestože v lecčems můj pravý opak. Sám jsem byl klidný,
spořádaný, racionální. On byl bláznivý, nedočkavý, rád ris-
koval. Oheň a voda. Přesto jsme si výborně rozuměli a teď
jsem trochu litoval, že jsem mu neřekl, že v tomhle klubu nic
oslavovat nechci. Důvodů bylo několik. Potřeboval jsem ještě
čas… Ale teď… mi vše připadalo tak, jak má být. Zrovna když
už jsem si myslel, že večer bude úplně na nic, podíval jsem
se směrem k baru a v tom okamžiku jsem ji zahlédl. Seděla
na vysoké stoličce a smála se něčemu, co říkal její parťák. Na
sobě měla krátkou sukni a top s odhaleným břichem. Dlouhé,
hezky tvarované nohy, světlé vlasy po ramena a v obličeji
posměšný výraz. Byla neuvěřitelně půvabná, štíhlá, i když ne
hubená, a neuniklo mi, jak její hezky vyvinutá ňadra narážejí
na látku přiléhavého svršku. Když seskočila ze stoličky, byla
pořád menší než její kamarád, mohla mít nanejvýš metr
šedesát. Malý, protivný skřítek. Přesně to mě napadlo. Její
krása a skvělá postava ale způsobily, že se moje myšlenky
stočily úplně jiným směrem. Když zamířila na parket, oka-
mžitě jsem se rozhodl.
„Hned jsem zpátky,“ prohodil jsem směrem k Jackovi,
a ještě zahlédl jeho udivený pohled. Nebyl jsem ten typ člo-
věka, co sebou začne šít, jen co zaslechne hudbu.
Když jsem se k ní na parketu přiblížil, vycítila za zády
mou přítomnost a ztuhla. Prudce se otočila, jako by mě chtě-
la uhodit nebo seřvat, ale najednou se zarazila. Chvíli na
mě koukala a lehce se pohupovala. Nakonec se koutkem úst
pousmála. Ten úsměv jsem dobře znal. Pamatoval jsem si ho.
Přistoupila ke mně, stoupla si ve svých neuvěřitelně vyso-
kých platformách na špičky a zahulákala mi do ucha:
„Hodláš se na mě přilepit?“
Znejistěl jsem.
„Ne, já… nechtěl jsem, chci říct…,“ začal jsem koktat. Úplně
mě zaskočila.
Vtom se hlasitě rozesmála, přitiskla se ke mně celým tě-
lem a objala mě. Začala se pohupovat, i když hrála energická
klubová muzika.
„Klídek, kámo. Můžeme se spolu pobavit, nevypadáš, že
bys byl úchyl.“
Přistoupil jsem na její hru, i když jsem na takové chování
nebyl zvyklý. Objal jsem ji v pase a začal se s ní mírně po-
hupovat, ne zrovna moc do rytmu.
„Máte firemní večírek?“ zeptala se a já ucítil její mátově-al-
koholový dech. Nevím proč, ale hrozně to na mě zapůsobilo.
„Tak nějak.“
„Bílý límeček, co?“ zaklonila se a zadívala se na mě. Pak
mi stiskla paže. Měl jsem na sobě bílou košili s rukávy vy-
hrnutými k loktům a kalhoty od obleku. Nestačil jsem se
převléknout, přijeli jsme do klubu přímo z kanceláře.
„Na to…,“ neodpověděl jsem, protože mi nečekaně vy-
hrnula košili z kalhot a podívala se mi na břicho. „Co to
děláš…?!“
„No to mě poser! Hotovej pekáč buchet! Ty seš teda ne-
tradiční šéfík! Líbíš se mi.“
Upravil jsem se, podíval se na ni a zakroutil jsem hlavou.
„Vždycky takhle vysvlíkáš cizí mužský na parketu?“
Pokrčila rameny a odmítavě zavrtěla hlavou.
„Ne. Jen někdy.“
„Jak se jmenuješ?“ zeptal jsem se, i když jsem nemusel.
„A ty?“
„Já jsem byl první.“
„Poslední budou prvními.“
Ušklíbl jsem se. Lezla mi na nervy. Ale zároveň byla zá-
bavná. Takovou jsem si ji pamatoval. Škoda, že si ona nepa-
matovala mě.
„Viktor.“
Cukla sebou, ale za okamžik se už zase vlnila v tanci.
Připomínala mi Umu Thurman v té kultovní scéně z Pulp
Fiction. Zrovna tak uvolněná a nenucená. Svobodná. Příjemně
odlišná. Usmál jsem se.
„No vida, pan suchar se usmál. Vidím, že máš pozitivní
vztah k zubařům. Jsem Molly,“ vychrlila ze sebe jedním de-
chem a zamířila k baru.
„Co? Jak? Počkej!“
Ani se neohlédla. Přistoupila k baru, kde stál ten dlouhán,
a ukázala barmanovi dva prsty. Za chvíli už v ruce držela
drink.
„Takže se jmenuješ Molly,“ řekl jsem, aniž bych z ní spustil
oči.
„Správně, pane seriózní.“ Seděla teď opřená loktem o bar,
hlavu mírně nakloněnou mým směrem.
„Kdo to je?“ Dlouhán jí položil ruce na ramena a se zájmem
si mě prohlížel.
„Bílej límeček,“ řekla a položila mu hlavu na rameno. Ce-
lou dobu ale koukala na mě.
„Čau, jsem Robson.“ Podal mi ruku.
„Viktor, ahoj,“ opětoval jsem stisk. Obrátil jsem se zpátky
k ní: „Popovídáme si?“
„Roztočíme to!“ Molly zamířila směrem k boxu, kde seděli
moji kámoši. Ten divný Robson ji těsně následoval. „Před-
stavíš nás kamarádům?“ jako by mi hodila výzvu.
„Jasně,“ zamumlal jsem. Podíval jsem se na své společníky.
„Hele, poslyšte, tohle je Molly a Robson, to je Jacek, Ondřej,
Martin, Petr a Erik,“ představoval jsem popořadě kámoše a své-
ho společníka. Ti se jen přiblble křenili a jeden za druhým
vstávali jako ve škole, když paní učitelka kontroluje docházku.
„Super. Vidím, že je to tu jako na pohřbu. Co se trochu
odvázat? Mám zavolat kamarádky?“ Molly se napila piva, co
stálo před Jackem, a olízla si rty.
„Jasně!“
„Sem s nima!“
„Skvělej nápad!“
No jo, mí kamarádi by museli být slepí, aby reagovali jinak.
Molly kývla na čtveřici holek u baru. Netrvalo dlouho
a v našem boxu bylo plno a veselo. Přistoupila ke mně a vzala
mě za ruku.
„Sednem si?“ Vklínila se na místo vedle Jacka a přitáhla
mě k sobě. Její kámoš zaujal místo z protější strany, ostatní
holky se usadily mezi mými kamarády. Za okamžik se objevila
servírka a začali jsme si objednávat. Nálada stoupala, vzdu-
chem lítaly nevybíravé žerty a hlasitý smích řinčel v uších.
Molly seděla vedle mě, popíjela drink a vypadala spokojeně.
Nenápadně jsem se na ni podíval a naklonil se. Ucítil jsem
její vůni, lehkou, jemnou, ne jako ty dusivé parfémy, co po-
užívaly některé ženy.
„Dělá ti dobře, když můžeš všechno převrátit vzhůru no-
hama?“
„Ne, pane rozvážnej,“ zakroutila hlavou. Nasával jsem tu
vůni jako blázen. Připomínala mi slunce, moře, svobodu. Byla
dokonalá. Polkl jsem.
„A jak tomu teda říkáš?“
„Jsem sociální aktivistka.“
Byla fascinující. Něco jsem tázavě zamumlal a ona se
zasmála.
„Mám ráda, když se ostatní cítí dobře. Krom toho, co je to
za pařbu, samí chlapi? Nuda.“ Najednou se usmála, zvědavě
se na mě podívala a zabodla mi prst do paže.
„Sakra, ty máš bicák.“
„Bicák?“ přimhouřil jsem oči. „Co je to za nomenklaturu?“
„Normální, takhle mluvěj všichni,“ odpověděla pohotově.
„Tak jak je to s tebou?“
„Snažíš se mě sbalit?“
„Ale kdepak!“ zamrkala trochu teatrálně. „Jen s tebou
probírám problémy třetího světa.“
„Jasně, proto jsi sem přišla,“ zvážněl jsem a pokýval hlavou.
„Jak jinak?“ podivně se ušklíbla, kývla hlavou a zvrátila
oči v sloup.
Hned nato se Robson zvedl a rozloučil se.
„Tak já jdu, zavoláme si, zdar, ségra.“
„Pa pa!“ Zamávala mu. Pak se podívala na mě. „Chceš
si užít?“
„Jak to myslíš?“
„Jinak než ty.“
„Jak víš, jak…,“ začal jsem, ale Molly už vstávala a nata-
hovala ke mně ruku.
„Jde se, Viko,“ koukala na mě a žvýkala u toho žvýkačku.
„Viko?“ vyprsknul jsem.
„Panna, nebo vorel, rozhodni se.“ Vyfoukla velkou bublinu,
která hned praskla a přilepila se jí na plné rty.
Byl jsem vzrušený. A totálně rozladěný.
V mžiku jsem se rozhodl. Vzal jsem ji za ruku, a když jsem
ucítil její teplou dlaň, tělem mi projelo zvláštní zachvění.
Koukal jsem jen na ty vlnící se vlasy v barvě pšeničného
lánu a kratičkou džínovou sukni, která odhalovala štíhlé
nohy. Vůbec jsem nechápal, co se děje, mělo to proběhnout
úplně jinak. Ale tohle byla Molly. Melanie Tarczyńská. Hol-
čička, která mi v pěti letech demolovala stavby z Lega. Mně
bylo dvanáct a z duše jsem ji nenáviděl. A pak… se stalo to,
co se stalo.
Když se Molly dozví, jak to ve skutečnosti bylo, začne mě
nenávidět. Proto jsem se rozhodl, že budu jako ona – budu
žít okamžikem.
2. K APITOLA
Your head is humming, and it won’t go, in case you don’t know,
The piper’s calling you to join him,
Dear lady, can you hear the wind blow, and did you know
Your stairway lies on the whispering wind.
Led Zeppelin, Stairway to Heaven
Ruku v ruce jsme vyběhli z klubu. Smála jsem se na celý

kolo, bylo mi jasný, že můj kámoš nejmíň dva tyhle suchary
obral. Tenhle tejden bude na jídlo dost. A navíc byla legrace.
Podívala jsem se na svou společnost. Vypadal pobaveně, i když
tu a tam se na mě zadíval těma karamelově hnědýma očima,
jako by mi chtěl něco říct. Ale hned to zas vzdal.
„Moc všechno řešíš,“ řekla jsem s klidem a dál ho táhla
směrem k parkovišti.
„Zato ty seš jako ztřeštěná. Tohle děláš vždycky?“
„Nemám ráda nudu. Pojď, projedem se.“
Rozhlídla jsem se a pohledem zavadila o tmavězelený
mustang z roku 1969.
„To mě poser,“ zašeptala jsem v úžasu.
„Co?“
„Tenhle bude náš.“ Vyndala jsem z kabelky dlouhou, plo-
chou planžetu.
„O čem to mluvíš?“ Viktor na mě ohromeně koukal.
„Klídek, vyznám se v tom.“ Zasunula jsem kovovou plan-
žetu do škvíry mezi dveřma a nepatrně zatáhla. Mustang
neměl elektroniku, takže to bylo banální. A zábava, ta byla
zaručená. Nadzvedla jsem stavítko zámku a za okamžik už
byly dveře otevřené. Nastoupila jsem a otevřela dveře na straně
spolujezdce. „Tak polez!“
Viktor na mě chvíli koukal, ale za necelejch třicet vteřin
už seděl vedle mě.
„Připoutej se.“ Chvíli jsem šmátrala u zapalování, než za
vrněla stará americká V-osmička a já ucítila rozkoš jako při
obzvlášť smyslným mazlení. Podívala jsem se na Viktora.
Hmmm, proč ne. Zařadila jsem zpátečku, pak jedničku a vy-
jela na ulici.
„Uvědomuješ si, že jsi zrovna ukradla auto?“ Viktor si za
pnul pás. Koutem oka jsem zahlídla, že si mě pozorně pro
hlíží.
„Půjčila jsem si ho. Projedem se a pak ho vrátíme.“
„Kde ses to naučila?“
„Tak různě. Uff, ještě že je to manuál. Automatický pře-
vodovky nemám ráda, nemaj osobnost.“ S požitkem jsem
zařadila trojku a pak čtyřku. Jeli jsme směrem na Jagodno,
odkud jsem chtěla pokračovat východním obchvatem. Tam
ten auťák ukáže, co umí!
„Ale…,“ Viktor chtěl něco říct, jenže v tu chvíli jsem prudce
zabočila, zadek vyletěl do strany a málem jsme se obrátili
o sto osmdesát stupňů. Otočila jsem volantem a za pištění
pneumatik jsem vyrovnala směr.
„Muziko, hraj!“ vykřikla jsem a zapnula starý přehrávač
se zamontovanou empétrojkou. „Uvidíme, co majitel týhle
nádhery poslouchá.“
Když začala písnička Stairway to Heaven od Led Zeppelin,
uznale jsem kývla.
„Teda, ten má vkus. I když já mám radši rap nebo hip-hop.
A ty, Viko?“ Koukla jsem po svým spolujezdci. Svíral držadlo
nade dveřma a upřeně koukal na silnici. „No tak, klídek,
vždyť jedem jen sto šedesátkou.“
„Jestli nás chytí policajti, tak nás zavřou.“
„Teda, ty seš fakt suchar. Vodvaž se, poddej se tomu,“ na-
přáhla jsem ruku k jeho obličeji a pohladila ho po tváři.
Neucuknul přede mnou. Co si budem povídat, líbil se mi.
A přitahoval mě. Krom toho… jsem ho chtěla zlomit. Takový
hodný chlapečky jsem měla ráda. Nakonec se většinou uká-
zalo, že vůbec nejsou tak spořádaní, jak vypadali na začátku.
„Zdá se, že jsem se poddal tobě.“
„No, ne že bys nějak moc vzdoroval.“
Uslyšela jsem, jak vyprsknul, a podívala jsem se na něho.
Smál se a kroutil hlavou.
„To už je mnohem lepší, bejby. Tady odbočíme.“ Šlápla
jsem na brzdu, pneumatiky zaúpěly, zadek vylítnul do strany
a my jsme plnou parou vjeli na polní cestu nedaleko sjezdu
na Svatou Kateřinu.
„Co děláš?“
„Párty pod hvězdama. Neboj, neublížím ti.“
„Tohle říkaj v každém filmu. A pak přijde hrdina o hlavu,“
odpověděl, ale nepůsobil už tak upjatě.
„Přece jen se dokážeš vyčilovat. Good! A pokud ještě ztratíš
hlavu, tak to bude sranda,“ zasmála jsem se.
Když jsme vjeli na vyježděnou cestu, začalo auto vrávorat
a musela jsem hodně zpomalit. Pevná náprava mustangu
neměla takovej povrch ráda. Tohle bylo ideální auto na dál-
nici, tam svištělo jako ďábel. Ale v přírodě ne. Nakonec jsem
zastavila a zesílila hudbu.
„Vystupovat!“
Když už jsem byla venku, podívala jsem se vzhůru na
hvězdnaté nebe. Byla teplá, nádherná červnová noc. Blížil se
úplněk a měsíc svítil dost silně. Mohla jsem tak dokonale
pozorovat, jak mě Viktor hltá očima. Vonělo to tu nějakejma
travinama, v okolí byla pole. Připomnělo mi to dětství, když
jsme s rodiči jezdili na vesnici k nějakejm vzdálenejm pří-
buznejm, se kterejma jsme jinak neudržovali kontakt. Sun-
dala jsem si boty, pohodila je vedle auta, pak jsem rozpřáhla
ruce a začala se točit dokolečka.
Nakonec jsem se zastavila a podívala se na Viktora, jak
stojí opřenej o auto, paže překřížený, a tváří se vážně.
„Co to děláš?“ zeptal se a stáhl obočí.
„Točím se se zeměkoulí. Zkus to taky a koukej přitom na
hvězdy. Pronásledují mě…“ Koukla jsem vzhůru a lehce jsem
zavrávorala. Rozběhla jsem se směrem k Viktorovi a v plné
rychlosti jsem do něho narazila. Chytil mě za ruce a zasta-
vil.
„Proč to děláš?“ zeptal se tiše.
„Protože můžu!“ pokrčila jsem rameny. „Nepruď, pane
mrzutej. Tohle asi v tý svý velký, úžasně lukrativní firmě
neděláš, co? Můžeš si do svejch aktiv zapsat ‚žil jsem s radostí
a na plný koule‘?“
„Někdy to tak úplně nefunguje,“ zakroutil hlavou, ale dál
mě držel za paže.
„Ale může. Nikdo nám to nezakáže,“ zasmála jsem se. „Roz-
hodujeme o sobě sami. Kdysi dávno někdo rozhodnul za mě
a já jsem si pak slíbila, že už to nikdy nikomu nedovolím.
Tak si teď dělám, co chci.“
„Nemůžeš dělat něco, co je v rozporu s platnými pravidly.“
„A kdo tyhle pravidla vymyslel? Proč má bejt moje pravidlo
horší, když je přece moje?“
Zamračil se. V jeho očích se objevil záblesk. Byl naštvanej,
ale taky vzrušenej. Cítila jsem to. Cítila jsem ho.
„Seš anarchistka.“
Zasmála jsem se. Přistoupila jsem k němu a objala ho
kolem krku. Jeho ruce sjely dolů a objaly mě v pase. Držel
mě jemně, ale odhodlaně. Jeho tělo bylo napjatý a pevný. Se-
vřela jsem jeho paže, ucítila mohutný bicepsy a teplo sálající
z jeho kůže, pronikající tenkou látkou elegantní košile. Jeho
příjemná vůně se mísila s podmanivým aroma červnový noci
a vytvářela neopakovatelnou, vzrušivou kompozici. Mohla
bych ji nasávat donekonečna. To jsem taky dělala. Zhluboka
jsem se nadechla a ucítila, jak mým tělem prostupuje příjem-
né horko. Podívala jsem se mu zpříma do očí.
„Jsem Molly. A tvořím si svůj vlastní svět,“ zašeptala jsem
a začala ho líbat.
Když se její ústa dotknula těch mých, úplně mě to rozhodilo.

Byla horká, krásně voněla a tiskla se ke mně svým drobným
tělem. Došlo mi, že nejspíš cítí, jak moc jsem vzrušený. V tu
chvíli jsem nemyslel na nic jiného, než že ta krásná, bláznivá
holka se tiskne ke mně a líbá mě tak, jak to ještě nedělala
žádná jiná žena. Uchopil jsem ji v pase, otočil a opřel o auto.
Jednu ruku jsem zabořil do jejích hustých vlasů, druhou jsem
ji objal v pase a začal vášnivě opětovat polibky. Naše jazyky se
dotýkaly, sténala, a já jsem se o ni otíral a cítil, že mám erekci
jako nadržený teenager, co se poprvé muchluje s holkou. Molly
mi opět vytrhla košili z kalhot a její drobné, chladné ruce
začaly putovat po mých nahých zádech, aby se pak přemístily
dopředu. V mžiku mi rozepnula pásek u kalhot a strčila mi
ruku do slipů. Zasténal jsem. Sevřela v prstech můj tvrdý
penis. V hlavě jsem měl úplně prázdno. Poprvé v životě mě
nějaká žena přivedla do takového stavu.
„Molly, nesmíš…,“ řekl jsem tiše, když se její ruka začala
pohybovat nahoru a dolů.
„Ten je teda velkej a tvrdej. To kvůli mně?“ zašeptala s ústy
u mé šíje. Ucítil jsem na kůži její horký dech a úplně jsem
se přestal ovládat. „Takovej slušnej pan kravaťák, kdo by to
byl řek, že pod tím perfektně nažehleným kvádrem je takovej
alfáč.“
„Molly, nedělej…“
„Co?“ zeptala se a já jsem v obličeji ucítil její horký dech.
„Tohle?“ začala rukou pohybovat ještě rychleji. Ucítil jsem její
jazyk na kůži na krku.
„Sakra…,“ hlasitě jsem zasténal a zaklonil jsem hlavu.
„Přesně tak, Viktore. Otevři oči a podívej se na ty zatracený
hvězdy.“
Sevřel jsem rukama její paže, koukal jsem na nebe plné
hvězd a cítil jsem, že mě za chvíli zachvátí šílenství. Vtom
Molly popadla mou ruku a strčila si dva prsty do pusy.
„Kurva!“ vypravil jsem ze sebe a podíval se do jejích rozjis-
křených očí. Usmála se a v tu chvíli jsem úplně uletěl. Otřásal
mnou orgasmus, zatímco ona zaníceně cucala moje prsty. Já…
Měl jsem v životě spoustu žen, ale něco tak bláznivýho jsem
nikdy nedělal. Nikdy jsem nebyl tak šíleně vzrušený jako teď.
A to se ani nesvlékla.
Molly vyndala ruku z mých kalhot a zašátrala v tašce po
kapesníku. Jeden mi dala, druhým si utřela ruku. Celou dobu
na mě koukala. Jako by nad něčím přemýšlela. Nakonec se
tiše zasmála.
„Překvapil jsi mě. Seš roztomile sprostej, když to na tebe
přijde.“
Upravil jsem se, zašátral jsem v přihrádce auta a podal jí
vodu. Sám jsem si otevřel druhou láhev.
„Dobrej nápad, žes tam nakouknul. Vždycky se tam najde
něco k snědku nebo k pití.“
„Já tyhle věci nedělám,“ odpověděl jsem tiše, když jsem
vypil celou láhev.
„Nejíš, nepiješ, nemíváš orgasmus? Nelži, Viko.“
„Nedělám tyhle věci se ženskýma, co sotva znám.“
„Já taky ne.“
Přísně jsem se na ni podíval. Vyprskla smíchy.
„No bože, to byl vtip. Ale nechodím do postele s cizíma
mužskýma.“
„Já nejsem cizí.“
„To je návrh?“ zvedla obočí.
„Příslib.“
„Hm, uvidíme. Tak jo, zvedáme kotvy, hodím tě domů
a pak vrátím auto.“
„Kde ho chceš nechat?“
„Někde u klubu, třeba si ten borec naší krátkodobý vý-
půjčky ještě nevšimnul.“
„Krátkodobý…,“ vyprsknul jsem.
„Tak šup, frčíme zpátky.“
Řekl jsem jí adresu, kam mě má zavézt. Bydlel jsem v lu-
xusním bytovém domě ve čtvrti Klecin. Navigoval jsem ji, jak
tam dojet. Vůbec jsem nechápal, co se právě stalo. Ale věděl
jsem, že tím to neskončí. Ona si to možná neuvědomovala.
„Zaboč na to parkoviště,“ ukázal jsem místo, kde jsem
obvykle parkoval.
„Padej, Viko, musím to auto vrátit.“
„Ne, Molly,“ podíval jsem se na ni a lehce se usmál. „Ty
padej.“
Přimhouřila oči a podívala se na mě naštvaným a zároveň
ohromeným pohledem.
„Co blbneš?“
Naklonil jsem se a prsty jsem se dotknul jejích vlasů.
Podíval jsem se jí do očí a zahlédl v nich záblesk, který nazna-
čoval, že Molly není až taková drsňačka, jak se dělá. V jejím
pohledu byla touha a něha. Nejspíš si to ani neuvědomovala.
„Ne, sladká Molly. Projížďka skončila. Ukradla jsi moje
auto. Ten mustang je můj, krasotinko. Takže teď padej.“
3. K APITOLA
Remember when we had it all?

Remember when you took my calls?
You were my whole world
Not a thing said to me
Question now if my heart bleeds
You were my whole world.
Sia, Midnight Decisions
Vzbudila jsem se asi v deset. Cítila jsem, že vedle mě někdo

sedí a civí na mě.
„Sakra, Robsone, zmiz odsud!“
„Vstávej, ženská! A okamžitě mi řekni, vo co gou.“
Podívala jsem se na svýho kámoše, jak sedí v boxerkách
na mojí posteli a zírá na mě modrejma očima. Světlý vlasy
rozcuchaný, na tvářích jemné strniště. Vypadal jako model
z kalifornskejch časopisů o surfařích.
„O čem to vůbec mluvíš?“
„Ty ses od toho kravaťáka nechala hodit domů? Nemělas
náhodou šlohnout nějakej ten auťák?“
Promnula jsem si obličej a zašklebila se.
„Vypůjčit si, zlato.“
„Whatever! Tak co?“
„No, půjčila jsem si. Zelenýho mustanga.“
Robert na mě jen nechápavě zíral.
„To jako chceš říct, že von pak tu ‚půjčenou‘ káru řídil?“
„Ne, chci říct, že to bylo jeho auto,“ obrátila jsem oči v sloup.
„Eeee…,“ můj kamarád teď nevypadal dvakrát inteligentně.
Nakonec se v jeho očích objevil záblesk pochopení.
„No, vidím, že mozkový závity zapracovaly.“
„Jakože jsi mu šlohla jeho auto?“
„No, smůla, co?“
Robert si lehl na postel a propukl v smích. Držel se za
ten svůj ukázkovej pekáč buchet a otřásal se jako v nějakým
záchvatu, z očí se mu kutálely opravdový slzy.
Koukala jsem na tu podívanou a tvářila se kysele. Když
už přicházel k sobě, zamračila jsem se.
„Už? Můžu pokračovat? Nebo mám volat záchranku?“
„Ale no tak…,“ tu a tam vyprsknul, ale pomalu se uklid-
ňoval. „Jak se to stalo?“
„Úplně normálně. Bavili jsme se v klubu, byla to zábava.
Vyšli jsme ven, já zahlídla toho zelenýho krasavce a hned
jsem šla na věc.“
„To jakože on tě viděl, jak kradeš jeho…,“ Robert na mě
ukázal prstem.
„A co? Nejspíš z toho měl prču.“
Zase přiblble vyprsknul a já jsem po něm hodila ne zrovna
přátelskej pohled.
„Každopádně, když jsme se z toho pole vrátili, chtěla jsem
ho jako správnej uber hodit dom a on na mě, že to auto je
jeho. To je celý,“ výmluvně jsem rozpřáhla ruce. „Už dávno
mě takhle nikdo nepobavil a zároveň neponížil.“
„Co jsi s ním dělala na poli?“ zeptal se nedůvěřivě.
„To je všechno, cos z toho pobral? Zírala jsem na hvězdy.“
„Zlato, to ty neděláš.“
„Co jako? Nezakláním hlavu a nekoukám na nebe?“ ně-
kdy to zafungovalo a Robson mě nechal změnit téma. Ale
dneska ne.
„Dobře víš co. Nemuchluješ se s chlapama, který sotva
znáš. To je radši okradeš nebo je jen tak svádíš, nebo je nějak
napálíš.“
Pokrčila jsem rameny.
„Udělala jsem výjimku. Byl docela hezkej.“
„No, to bych řekl, solidní desítka.“
„Běž někam s tím svým bodováním.“
„Víš, že fyzickou krásu dokážu ocenit, je jedno u koho.
Tak co dál?“
„Co jako?“
„Ví, kde bydlíš,“ Robson vystrčil prst a začal odpočítávat.
„Ví, že kradeš auťáky,“ druhý prst. „A nejspíš už taky ví, že
dva z jeho kámošů někdo na tý včerejší pařbě obral,“ třetí
prst. „A ty se ptáš, co jako? Hellou!!!“
Robert se na mě díval se zachmuřeným obličejem a jeho
tři narovnaný prsty se přede mnou tyčily jako výčitka. Byl
by snad Viktor schopnej něčeho takovýho? Nevěděl přece, že
kradu auta, byl jen přitom, když jsem nastartovala to jedno
jediný… No jo, ale tyhle dovednosti se přece jen neučej v ho-
dinách ručních prací… Sakra, přece mě nepráskne… Ne, to
je vyloučený. Jenže proč ne? Přece se nebude cítit zavázanej
jen proto, že jsem mu vyhonila. Takhle to nechodí. Přesto
jsem nějak podvědomě cítila, že tenhle týpek mi neublíží.
„Nevyváděj. Sejdu se s ním a všecko to srovnám,“ řekla
jsem s klidem, ke kterýmu jsem ale měla daleko.
„Ty se s ním chceš sejít?“
„No, má mi zavolat. Teda pokud si zapamatoval moje číslo.“
Řekla jsem mu ho jenom jednou, když jsem vystupovala.
Uvidíme, jak dobrou má pan Viktor paměť. V tu chvíli mě
přepadl zvláštní pocit, něco jako déja vu, ale hned to zase
vyprchalo jako útržky snu hned po probuzení.
Robson se opřel o loket a koukal na mě se staženým obo-
čím.
„Přestaň se na mě supit. Nejseš můj otec.“
„To by mi ještě chybělo. Krom toho tvůj otec…“
„Jasně, sklapni. A slez z mý postele!“ skopla jsem ho na
zem.
Robert vstal a narovnal svý široký ramena.
„Dej si bacha, kotě,“ v jeho hlase zněla něha a starost.
„A co jinýho celou dobu dělám?“
„Jenže tentokrát je to asi trochu jiný?“
„Kliď se odsud, pane psychologu. Chci se umejt a oblík-
nout.“
„Nemáš tam nic, co bych už neviděl.“
„To buď rád! A teď padej!“
Vykoupala jsem se, oblíkla a zamířila do naší malé ku-
chyňky, kde už Robson vařil překapávanou kávu. Pila jsem
černou, bez ničeho. Pozorovala jsem ho, jak se činí u sporáku
a smaží míchaná vajíčka, na sobě kraťasy a tričko s nápisem
„Jsem král zvířat“.
„Tak kolik jsi včera utržil?“
„Dva tácy.“
„To je slušný. Akorát do mý výplaty.“
„Krom toho příští tejden dostanu prachy za ten obraz, co

se posledně prodal. Takže jsme v suchu.“
„Jako vždycky,“ usmála jsem se.
Robert maloval krásně a jeho obrazy se v poslední době
začaly skvěle prodávat. Visely teď v pizzerii, kde jsme se znali
s majitelem a odkud už čtyři kousky odešly do světa. Na
spratky z děcáku jsme si nakonec vůbec nevedli špatně. Vtom
jsem zaslechla signál příchozí zprávy. Vzala jsem do ruky
mobil. Byla tam esemeska z neznámého čísla.
Jestli se chceš zase projet mém autem, tak tě

zvu na večeři. V 7 u fontány na náměstí?
Vyprskla jsem smíchy. To jsou mi teda manýry. A dobrá

paměť, vykuk jeden! Odepsala jsem:
S cizíma lidma na večeři nechodím. Přijeď

pro mne v 5 a vem si plavky.
Robson se opřel o skřínku, v postoji, který nechal vy-

niknout jeho úctyhodnejm bicepsům. Vyplázla jsem jazyk
a předstírala, že funím jako pejsek.
„Píšeš si s ním?“
„Ne, s tvojí starou,“ odpověděla jsem, když můj telefon
zase zapípal.
Vidím, že vždycky musí být po tvém. Tak jo, budu čekat.
Usmála jsem se a odložila telefon.

„Co je?“ zeptala jsem se Roberta, když dával míchaná va-
jíčka na talíře po babičce, zdobený ručně malovanými kvítky,
a přitom po mně házel vražedný pohledy.
„Nic. Jen nechci, aby ses dostala do nějaký bryndy. Už
když jsi byla s Baronem, tak…“
„Baron byl úplně jiný kafe a ty to dobře víš. Kdybych už
tenkrát měla rozum, určitě bych s ním nechodila. Ale přece
jen mě naučil spoustu praktickejch věcí. A Viktor… to je
úplně něco jinýho.“
„To bych řekl, je to ředitel firmy nebo tak něco a ty seš pro
něj nejspíš jako exotickej zájezd.“
„Jakože si pohraje a pak se zdejchne?“ zvedla jsem obočí
a naložila si pusu míchanými vajíčky.
„Možný to je.“
„A co když to budu já, kdo si pohraje a pak se zdejchne.“
Robson kývnul.
„Taky možný.“
„Přestaň už prudit. Prostě se mi líbí, má nádherný tělo
a docela velkýho…,“ významně jsem zvedla obočí.
„To jako žes ho už viděla?“
„Ehm, a nejen to.“
„Sakra, ty seš fakt zkažená!“
„Odpusťte, otče Roberte, ale je to silnější než já.“
Vyprsknul, ale za chvíli zase zvážněl.
„Seš pro mě jako ségra a dobře to víš. Jen si o tebe dělám
starosti.“
„Já o tebe taky. Neboj, Robsone. Jsem Molly, vzpomínáš?“
„Právě to mi dělá starost,“ zabručel a začal sklízet ze stolu.
Dívala jsem se na něj a usmívala se. Byl můj brácha a bylo
jedno, že nejsme skuteční příbuzní. Vždycky jsem se na něj
mohla spolehnout. Od chvíle, kdy jsme se setkali v dětským
domově – mně bylo šest, jemu osm – jsme byli nerozluční.
Chodili jsme do stejný základky ve čtvrti Psie Pole, protože
právě tam bydlela naše první náhradní rodina. Bránil mě,
když si ostatní děcka usmyslela, že to tý „špíně z děcáku“
natřou. Brzy vyrostl, měl sílu a uměl se prát. Nejednou ukázal,
co umí. Nebyl žádnej zabiják, ale když šlo o osobní prostor,
tak neznal bratra. Hlavně teda, když to byl můj osobní prostor.
Jednou se na mě v klubu nalepil nějakej týpek. Byl při-
opilej, vtíravej a já jsem se chtěla bavit, jenže sama. To mu
nešlo do hlavy. Robert ho srazil k zemi a vykopal ho z klubu
s tichým souhlasem vyhazovačů, kteří nás ostatně dobře znali,
protože přece pracovali pro Barona, kterej byl můj ex a nejen
to. Bylo toho víc, co nás spojovalo. Každopádně, Robson se
dokázal poprat, a pořádně. Jindy jsme přecházeli ulici na
přechodu. Byl večer, světla nefungovala. Zrovna jel nějakej
vypatlanec z fitka ve vytuněným audi. Musel zabrzdit, a tak
se vyřítil z auta a začal řvát, hlavně teda na mě. Něco o blbý
blondýně a slepý krávě. Robert mu nejdřív slušně vysvětlil,
že chodci mají přednost a krom toho nás přece z dálky viděl,
tudíž měl brzdit už dávno. Jenže pán nejspíš neměl nála-
du na přednášku. Přiskočil k Robertovi a chtěl ho uhodit,
ale Robson uhnul, vrazil mu zvedák na bradu, načež borec
krásně přistál na svý elegantní káře. Zdrhli jsme, zatímco
jemu nejspíš ještě chvíli trvalo, než z karoserie posbíral svý
rozplácnutý tělesný ostatky. Takhle končí ti, co nedokážou
správně odhadnout svý možnosti. A ti, co si na mě dovolujou.
Robson totiž chránil jenom mě. Vždycky a všude. Byl můj
kamarád. A můj první kluk.
Koukal jsem na displej telefonu a bezděky se usmíval. To

jsem si mohl myslet, že s touhle holkou to nebude snadný.
Byla vzdorovitá, škodolibá, bláznivá. Odvážná. To mi trochu
dělalo starost… Pokud tyhle věci dělala se mnou, určitě je
dělala i s ostatníma. Na to jsem zrovna moc myslet nechtěl,
jenže… Riskovala. Ano, kradla auta, a to už je docela dobrý
důvod dělat si starosti o její bezpečnost. Vždyť mohla narazit
na nějakého úchyláka nebo blázna… Promnul jsem si obličej
a vstal z postele. Přemýšlel jsem, co to vlastně dělám. A proč.
Nechtěl jsem se vracet do minulosti. Ale to, že jsem potkal
Molly… nebo vlastně Melanii, to muselo něco znamenat.
Když jsem se odpoledne chystal na schůzku (a vůbec ne-
tušil, co od ní čekat), zavolal mi Jacek.
„Čau, už seš vzhůru?“
„Jak slyšíš,“ odpověděl jsem. „Jak je po včerejšku?“
„Ujde to. Kam si včera zmizel s tou blondýnou?“
„Šli jsme si popovídat a pak jsem ji odvezl domů.“ Možná
ne tak docela, ale neměl jsem v úmyslu se někomu svěřovat.
„Jo, tak vy jste si jen povídali?“
„Proč voláš, Jacku?“ zeptal jsem se suše.
„Protože jsem byl takříkajíc trošičku v šoku, když ses s ní
sčuchnul. Ta je všechno možný, jen ne tvůj typ, úplně to
bije do očí.“
Opřel jsem se o komodu, kde jsem hledal plavky, a ne-
vraživě se zeptal:
„A která je jako můj typ?“
„No třeba Beáta.“
„Hele, přestaň mě s ní ženit.“
„Ta se nabízí sama, já nic nemusím.“
Beáta byla naše hlavní účetní a její otec dělal tomu mému
právníka. Nespojovalo nás nic kromě práce a společných zá-
ležitostí obou našich fotrů, protože ten Beátin se znal s mým
spoustu let a staral se o jeho firmu. Já a Beáta… jak to jen
říct. Sice nebyla vůbec můj typ, ale už dlouho byla posedlá
myšlenkou, že se dáme dohromady. Kdysi jsme se na nějaké
akci líbali v koupelně hostitele, ale nikam dál to nevedlo.
Byl jsem trochu opilý a dávno jsem neměl ženskou, tak se
to nějak seběhlo. Jasně, slabá výmluva, ale stačil jsem včas
přibrzdit. I když to moc nepomohlo, protože tahle ženská
se nenechala jen tak odbýt. Umínila si, že mě dostane do
postele. A z ní rovnou k oltáři.
„Proto jsem koukal, protože ta holčina z klubu je úplný
opak naší Bey.“
„Třeba se mi právě proto líbila,“ vydechl jsem. Přistoupil
jsem k oknu a spatřil souseda zezdola, co si nedávno koupil
nové auto. SUV. Teď se pokoušel zacouvat na docela malé
parkovací místo. Se zájmem jsem jeho úsilí pozoroval a snažil
se přitom nerozesmát. Jeho ekvilibristické kousky působily
mírně řečeno komicky.
„Jo tak, hledáš nějakou změnu a povyražení. Jasně. Chá-
pu.“
Jacek nechápal nic, ale neměl jsem v úmyslu mu cokoliv
vysvětlovat. Viděl jsem, jak soused dál bojuje za volantem
a točí s ním jednou vpravo, pak zas vlevo. Jenže auto pořád
ne a ne se vtěsnat na místo. Odešel jsem od okna a zapnul
kávovar. Musel jsem si dát kafe.
„Proč vlastně voláš? Abys mohl rozebírat můj osobní život?“
zeptal jsem se, teď už podrážděně.
„Ne, chtěl jsem ti jen říct, že Marek a Erik to tak roztočili,
až je někdo okrad. Jak se pořád točili kolem holek, ani si
nevšimli, že jsou bez šrajtoflí. Musel jsem za ty kretény platit!“
„Okradli je? A co když je ztratili?“ S povzdechem jsem
vytáhl ze skřínky svůj oblíbený hrnek s nápisem VRATISLOVE
a postavil ho pod otvor kávovaru. Zmáčknul jsem tlačítko
s nápisem „černá káva“ a pozoroval, jak do hrnku teče tma-
věhnědá aromatická tekutina.
„To je málo pravděpodobný. Ale tak už to v klubech chodí,
čím víc chlastáš a blbneš se ženskejma, tím rychlejc ztratíš
kontrolu.“
„Přesně tak,“ něco mi blesklo hlavou, ale neměl jsem teď
čas nad tím přemýšlet. „Tak jo, končím.“
„Máš někam naspěch?“
„Že tě to tak zajímá? Čtu si knížku.“
„Jo knížku?“ Jacek se zasmál. „Užij si to, mladá, hezká
roštěnka, máš na to právo.“
„Sbohem!“ odsekl jsem a zavěsil. Přistoupil jsem naštvaně
k oknu a už jsem se chystal na souseda zařvat, ať počká, že
slezu dolů a tu jeho krávu mu zaparkuju. Jen tak na okraj, jak
tenhle přišel k řidičáku? Ale byl už pryč a jak jsem si všiml,
zaparkoval u vedlejšího domu na místě pro invalidy. Pitomec!
Promnul jsem si obličej a zakroutil hlavou.
O tohle vůbec nešlo! Jen… jsem prostě chtěl napravit to,
co před lety posral můj fotr!
4. K APITOLA
Řekni mi, proč když seš vedle mě,

každej chlast s tebou chutná báječně.
Koukám, máš ráda, když ze mě cíga cejtíš,
a to, že kouřím, bereš za přednost, nejspíš,
Však víš, že tě nikdy nemám dost,
chceš, bych tě drásal celou noc,
však před náma je cesta ještě dlouhá.
White 2115, Noc
Čekala jsem na Viktora a přemýšlela, jestli vůbec vím, co

dělám. Zároveň jsem ale cítila neskutečné vzrušení, nedočka-
vost, cítila jsem to všude, ale nejvíc v žaludku. Vůbec jsem
to nechápala, vždycky jsem všechno řešila s chladnou hlavou
a realisticky vážila pro a proti. Jenže s tímhle borcem to bylo
jinak, což mi bylo jasný už od chvíle, kdy se naše pohledy
včera ve Fantomu setkaly. Zaprvý, to moje fantazírování, když
jsem si při tanci představovala, že jde ke mně, jak vypadá
zblízka, jak voní. Nikdy jsem takhle na žádnýho mužskýho
nemyslela. Pak ty naše rozhovory plný narážek a to, co se
stalo pod hvězdama. To pro mě byla novinka, tyhle věci jsem
já totiž nedělala, jenže s ním… jsem prostě chtěla. Vypadal
tak neodolatelně, zahanbenej, překvapenej, ale přitom hrozně
nadrženej. To mě taky strašně vzrušovalo. A když jsem v jeho
pohledu zahlídla něco jako obdiv, zájem, touhu… Bylo to
nádherný. Bránila jsem se jít rovnou na věc, mělo to být
přece jen takový dobrodružství, zábava, jen tak si pohrát se
slušným, spořádaným mužským. Molly si přece ráda užívá,
ne? A přesně to teď dělá. Až na to, že jsem se s ním dneska
měla sejít a byla jsem z toho děsně nadšená. To se v mým
životě nestávalo často. Malý radosti, velký okouzlení. Co se
to vlastně dělo?
Než jsem to mohla podrobněji analyzovat, vstoupil do
mýho pokoje vyfintěnej Robson. V černejch džínách, světlým
tričku a těžkejch motorkářskejch botách vypadal jako zloduch
z filmu o motorkářským gangu. V ruce držel telefon a černý
zrcadlovky Ray-Ban.
„Tak já padám, kotě. Mám schůzku s Alicí.“
„Kam jdete?“
„K jejím známejm na grilovačku.“ Robson v úsměvu za-
blýskal bílými zuby.
„Chceš se jim ukázat z lepší stránky?“
„Chci jim ukázat, jaký to je nebejt doktor.“
Alice se specializovala na pediatrii, pracovala v nemocnici
a byla jedináček. Hezká blondýna s velkými, plnými rty jako
Angelina Jolie. Byla klidná, mírná, Robsonův pravej opak.
Párkrát jsme se potkaly a vždycky se ke mně chovala moc mile.
Byla to prostě taková dobrá duše, zcela pohroužená do svý
práce – děti milovala a věnovala se jim s velkým zanícením.
Viděla jsem, že Robson jí byl čím dál víc posedlý, což bylo
dobrý znamení. Blázen jako on potřeboval přesně takovou
holku – spořádanou s nějakým životním cílem, abych neřekla
posláním. To, že se sblížili, byl téměř zázrak. Sama jsem na
zázraky nevěřila. Ale chodili spolu už dva měsíce a vypadalo
to, že Alice se do mýho nejlepšího kamaráda zabouchla. Co
cejtil on, to jsem přesně nevěděla. Jeho hláška, že to s ní
„chce zkusit“, ale mohla nasvědčovat, že to s tím vztahem
myslí skutečně vážně.
„Užijte si to. A chci tě o něco poprosit.“
„O co?“ Robert se na mě pozorně zadíval.
„S nikým se neper.“
„Jasně, budu se snažit. Ale kdyby něco, tak žádný strachy.
Zdravotní péče bude zajištěná.“
Naklonil se nade mou a políbil mě na čelo.
„Tos mě teda uklidnil,“ pokývala jsem hlavou.
„Ty si taky dávej pozor. A až se vrátíš, napiš mi zprávu, ať
si nemusím dělat starosti.“
„Jasně, brácho.“
„Od toho mě máš,“ Robert mi žertovně pocuchal vlasy
a široce se usmál. Občas býval tak skvělej veselej a obětavej.
Často ale upadal do svejch ponurejch nálad, a to pak bylo
jeho sebeovládání v troskách.
Když odešel, ucítila jsem jakýsi vnitřní záblesk žárlivosti.
Pamatuju si, jak jsem do něho byla zamilovaná. A taky, jak
mě podvedl. Vyspal se s mojí kamarádkou, tou zatracenou
Mariettou, co se mnou chodila do školy a s ním do třídy.
Často jsme se společně potulovali městem. Marietta Robsona
zbožňovala. Mně bylo patnáct a byla jsem do něho bláznivě
zamilovaná. Proto jsme taky skončili v posteli, na můj popud.
Byli jsme puberťáci, co se znali od malička, byl mi oporou,
ochraňoval mě. A já… jsem to všechno zpackala. Přišla jsem
s ním o panenství a on pak přímo před mýma očima začal
chodit a spát s jinejma holkama. To jsem nechápala. Ublížil
mi, ale pořád byl se mnou, ochraňoval mě a čekal na mě. Moje
láska neslábla, a tak když se objevil Baron, doufala jsem, že
mi pomůže se toho zbavit. Blbost, takhle to nefungovalo.
Když Baron odešel, aby se zhostil svý nový role otce rodiny,
dál jsem k Robsonovi něco cejtila. I tak jsem se k němu ale
nastěhovala, jen co mi bylo osmnáct. Teprve asi tak před
rokem jsem pochopila, že je to pryč. Že to nádherný první
poblouznění zmizelo. Teď se můžu zhluboka nadechnout
a můj odraz v zrcadle mi bude vracet pohled bez známky
lítosti a touhy. Někdy jsem však ještě ucítila nepatrný záblesk
zklamání. Že to všechno mohlo dopadnout úplně jinak. Že
jsme něco propásli. Ale asi to tak mělo bejt. Možná to bylo
dobře, protože tak skvělýho kámoše jako já neměl nikdo.
Teď jsem ale znova cejtila ten podivnej svíravej pocit někde
uvnitř a mohl za to muž, kterýho jsem znala sotva den. Byla
v tom neskutečná přitažlivost a něco jako déja vu. Ale tím jsem
se teď nehodlala zabývat. Zrovna jsem totiž v okně zahlídla,
jak na ulici Łaciarskou vjel zelenej mustang, zapnul výstražný
blinkry a zaparkoval u popelnic. Nebylo snadný tu někde
zastavit, nejspíš ho hned zas někdo přinutí odjet. Popadla
jsem pytel s obrázkem vysmáté kočky, vklouzla do žabek, vzala
telefon a klíče a už jsem byla dole. Když mě Viktor zahlídnul,
vystoupil z auta a galantně mi otevřel dveře na straně spolu-
jezdce. Na sobě měl lněnou košili a světlý kraťasy, semišový
mokasíny a na nose tmavý pilotky. Byl k nakousnutí.
„Myslela jsem, že budu řídit,“ řekla jsem na přivítanou,
když se posadil za volant. Rozjel se a kličkoval uličkami ko-
lem náměstí.
„Včera to stačilo,“ řekl vážně, ale viděla jsem, jak mu cukají
koutky. „Kam mám jet?“
„Do Jelcze. K vodě,“ usmála jsem se.
Podíval se na mě, ale nastavil navigaci a pomalu jsme
začali vyjíždět z města směrem k jezeru.
„Máš plavky?“ zeptala jsem se, když jsme projížděli Woj-
nowem.
„Jo. A pár dalších věcí. A ty?“ hodil po mně rychlý pohled.
„Mám sebe. To stačí.“
„Jasně, ani nevím, proč se ptám,“ zakroutil hlavou.
„Dá se tu zapojit telefon?“
„Dá,“ podal mi kabel s USB. „Co chceš dělat?“
„Pustit svoji muziku.“
„Tak jo, chovej se jako doma,“ povzdechl si.
Zapojila jsem svůj telefon a za chvíli už v autě duněl hlasitý
beat. Viktor se usmál, ale nekomentoval to. Jasně, nebylo to
jeho kafe. Což bylo dobře, o to šlo. Vyjeli jsme z Vratislavi
a zamířili směrem na Jelcz-Laskowice.
„To musej mluvit tak sprostě?“ zeptal se Viktor, když jsme
se už blížili k Jelczi.
„Tys včera taky mluvil sprostě,“ připomněla jsem mu s vy-
zývavým úsměvem.
„Ty máš asi pořádně nezkrotnej jazyk, co?“
„Když mě dokážeš zkrotit, dostaneš odměnu.“
„To zní jako výzva. Dávej pozor, co si přeješ.“
„Dávej pozor, po čem toužíš,“ odpověděla jsem pohotově.
„Existuje někdo, kdo tě dokáže uzemnit?“ připadalo mi,
jako by v jeho hlase zazněla únava.
„Možná Robson, ale jen někdy.“
„No právě, tenhle…“
„Tady odboč!“ vykřikla jsem a popadla ho za pravou ruku.
Viktor šlápnul na spojku, brzdu, přeřadil na nižší rych-
lost a zabočil na lesní cestu takovým způsobem, že zadek
mustangu vyletěl do strany.
„Bylo by fajn, kdybys mi to řekla dřív.“ Citelně zpomalil,
protože cesta byla plná výmolů.
„Chtěla jsem ověřit tvůj reflex.“
„Proč zrovna sem?“
„Schováme se v rákosí. Bude tu míň lidí,“ široce jsem se
usmála.
„Máš vůči mně nějaký nekalý úmysly?“ Viděla jsem, jak
zvedl obočí.
„Jasně. Vždycky.“
Zaparkovali jsme mezi stromy, vystoupila jsem a rozběhla
se k jezeru. Odhodila jsem pytel a svlékla si šaty. Viktor šel ke
mně, v jedné ruce piknikový košík, ve druhé deku. Bezostyšně
na mě zíral tak, jako chlap kouká na ženskou chvíli před tím,
než… se do ní ponoří.
Při té myšlence jsem vyprskla smíchy.
Viktor se zamračil, rozprostřel deku a sundal si boty.
„Ty se mi směješ?“
„Ani náhodou. Svlíkni se.“
„Seš nepolepšitelná.“
„Co je v tom košíku?“ rychle jsem změnila téma. O mé
nepolepšitelnosti jsme už mluvili. A ještě si promluvíme,
mnohokrát. Teď jsem se chtěla bavit.
„Sendviče, hroznový víno, sýry, cider a voda.“
Strnula jsem a podívala se na něho. V podstatě ze dvou
důvodů. Žádnej chlap nemohl bejt tak důvtipnej, že mu řek-
nete „jedem k vodě“ a on hned běží chystat jídlo a pití. Za
druhý… si zrovna sundal košili a kraťasy.
Koukala jsem na jeho dokonalý tělo a nenápadně se usmí-
vala.
„Víš, že seš drzá?“
„Ty bydlíš v posilovně?“
„Ne,“ odpověděl klidně, zatímco si pomalu a systematicky
skládal oblečení. „Ale hodně plavu. Snažím se každej den,
jenže dneska jsem to nestihl.“
„Proč asi,“ měřila jsem si ho pohledem. Nebo spíš hltala.
Dokonalý sixpack, k tomu krásně svalnatá ramena, nohy.
Hotový řecký bůh.
„Můžeš na mě přestat takhle koukat?“ Že by se mi ho už
zase povedlo znejistět? Rychle jsem vzhlédla a… bylo to tak,
špičky uší už mu zase rudly.
„A ty na mě jako civět můžeš, jo?“
„Řekl bych, že jsou ti ty plavky malý.“
„Tobě jsou ty tvoje taky evidentně příliš těsný,“ zvedla jsem
obočí a podívala se na jeho rostoucí rozkrok.
„Do pr…,“ nedokončil a místo toho jen zakroutil hlavou,
popadl mě v pase a rozběhl se se mnou do vody.
Smála jsem se jako blázen. Vrhnul se do vody, kousek
odplaval, pak se vrátil a se zachmuřeným pohledem řekl:
„Nemám na tebe nervy.“
„Tos to teda vzdal dost brzo, znáš mě teprv od včerejška.“
„Mám dojem, jako bych tě znal celej život,“ odpověděl tiše.
„Nedej se. Musíš bejt tvrďas! No jo vlastně, ty už seš,“
zasmála jsem se. Hodil po mě ne zrovna přátelský pohled,
chytil mě v pase a přitáhl k sobě.
„Teď tě políbím já.“
„Tak neřečni a udělej to,“ zvrátila jsem oči. Chtěla jsem
ještě něco posměvačně dodat, ale už jsem nestačila. Chytil
mě za vlasy, zaklonil mi hlavu a bez okolků mi strčil jazyk
do úst. No to se podívejme, pan kravaťák dokonce ví, k čemu
má jazyk. To by mě zajímalo, jestli…
*
Uvědomoval jsem si, že ta chvíle, kdy jsem se s ní opět setkal,
poznamená celý můj život. Ale když jsem ji asi před měsícem
zahlédl ve Fantomu, nemohl jsem uvěřit, že je to ona. Měl
jsem její fotky, už dávno jsem zaplatil, aby mi ji našli. Moc
dobře se jí nevedlo. Když jsem poznal její příběh, bylo mi,
jako bych dostal pořádnou ránu přímo do středu hrudníku.
Holčička, co jí zemřela matka a otec skončil ve vězení jako
podvodník. Co bydlela nejdřív v dětským domově a pak
v dalších a dalších náhradních rodinách. Holčička, co žila
na hraně, kradla, podváděla a nikde se nedokázala uchytit.
Teď z ní byla mladá žena, která si konečně našla zaměstnání,
jenže dál bydlela s týpkem, co ji tahal do všelijakých nepří-
jemností. Výčitky svědomí mě přímo drtily. Všechny ty roky,
co jsem s ní nebyl v kontaktu, jsem neustále přemýšlel, kam
jen se poděla ta malá blondýnka, která mi devastovala hračky,
a přitom se hlasitě, třpytivě a upřímně smála. Když jsem ten
smích dnes slyšel… najednou bylo všechno zpátky. Akorát už
to nebyla malá holčička a já jsem nebyl malej kluk. Teď to
byla krásná holka s jazykem jako břitva, což mě, ani nevím
proč, hrozně rajcovalo. Možná proto, že jsem doposud chodil
se spořádanýma ženskýma, o nichž jsem věděl tak akorát to,
že chodí do kosmetických salonů, do fitka, živí se výhradně
saláty a milují se jen v posteli, aby si náhodou nepocuchaly
účes. Víc jsem o nich ani vědět nechtěl, nezajímalo mě, co rády
dělají, jakou si naposled přečetly knížku nebo jestli ze svého
platu podporují nemocný děti nebo radši opuštěná koťata.
Zatímco o ní… o Molly… jsem chtěl vědět všechno. Byla jako
divoká vichřice. Měl jsem strach, že mě odvane s sebou. Ale
nechtěl jsem před ní utíkat. Poprvé ve svém dospělým životě
jsem cítil něco víc. Vášeň, šílenství, okouzlení. Neměl jsem
sílu tomu vzdorovat.
Držel jsem ji v objetí, v prstech jsem svíral její husté mokré
vlasy a líbal ji, vášnivě a náruživě. Nakonec jsem se odtáhl,
což bylo zatraceně těžké, protože Molly mé polibky dychtivě
opětovala, a když mi navíc rukama sevřela hýždě, došlo mi,
že to pro mě může skončit mizerně.
„Co to se mnou děláš?“ zašeptal jsem a odhrnul jí mokré
vlasy z obličeje.
Přivřela oči a pokrčila rameny.
„Nic. To ty,“ dívala se na mě s úsměvem. V jejích krásných
očích se zablesklo.
„Já ne,“ naklonil jsem se a olízl jí mokrou šíji. Ucítil jsem
zrychlený tep a zatoužil se na to místo přisát.
„Tak teda kdo?“ Molly těžce oddechovala, její ňadra se
bouřlivě dmula a narážela na můj mokrý hrudník.
„Nikdy předtím jsem se takhle nechoval,“ zašeptal jsem jí
do ucha a sevřel ji v bocích. Přitiskl jsem se k ní, viděl jsem,
jak na mě zareagovala. Otřela se o mě, zasténal jsem a na
okamžik zavřel oči.
„Protože jsi neznal mě,“ odpověděla tiše. Ucítil jsem její
teplý dech a tu vůni, kterou jsem chtěl nasát do kůže, abych
ji cítil, až budu sám.
Zakroutil jsem hlavou. Nepatrně jsem se odtáhl.
„Vždyť to říkám.“
„Pustíme se do těch tvých dobrot?“ zeptala se s hlavou do
strany. Výsměšný výraz, který jsem v jejích očích viděl dřív,
byl teď pryč. Takže přechodné příměří. To je dobře. Jinak
skončím jako nějaký úchyl.
„Běž první. Já… si ještě zaplavu.“
Usmála se koutkem úst a významně se podívala dolů.
Moc toho neviděla, protože mi chladná voda jezera sahala
do pasu. Ale cítila. Jakby ne. Já jsem to taky cítil.
„Dvě kolečka a ven.“
„Spíš dvaadvacet,“ zamumlal jsem.
„No ne, ty žertuješ! Dej si bacha, sbíráš nějak moc kladnej-
ch bodů!“ políbila mě na ústa, otočila se a zamířila ke břehu.
Chvíli jsem na ni koukal, pak jsem se vrhnul do vody
a kraulem doplaval doprostřed jezera. Musel jsem si vyčistit
hlavu od všech těch necudných myšlenek a přijít k sobě. Se-
brat síly na další střet. S touhle holkou… to byla nezbytnost,
jako dýchání.
Když jsem se vrátil na břeh, Molly už vybalila jídlo, které
jsem připravil. Nenuceně teď popíjela cider a prohlížela si mě
zpoza modrých skel brýlí.
„Plaveš docela dobře,“ strčila prst do kelímku s ciderem,
olízla si kapky alkoholu z prstů, významně povytáhla obočí
a ještě jednou si olízla prst. Provokovat mě byl teď očividně
její životní cíl.
„Mám to rád,“ utřel jsem si vlasy a obličej a sedl si vedle
ní. „Uvolňuje mě to.“
„Se mnou se uvolňovat nemusíš.“ Koukala na mě nad
modrými brýlemi, které jí sklouzly na špičku nosu. Byla
k nakousnutí, nejraději bych ji sklátil na deku, přikryl svým
tělem a líbal každý milimetr její sametové kůže. Zatřásl jsem
hlavou, abych se zbavil vidiny Molly svíjející se pode mnou.
I tak jsem měl pocit, jako bych se procházel po minovém poli.
A ta nesnesitelná holka držela rozbušku.
Tiše jsem se zasmál.
„S tebou mi hrozí minimálně infarkt.“
„Nepřeháněj.“
„Tak jak to s tebou je, Molly? Jak se jmenuješ doopravdy?“
Zadíval jsem se na ni s nepatrným úsměvem. Samozřejmě
jsem věděl, jak se jmenuje, ale chtěl jsem pomalu drolit tu
zeď, kterou si kolem sebe vystavěla. Chtěl jsem, aby se mi
postupně otevírala.
Stáhla obočí, vypadalo to, jako by se naštvala. Ale za
okamžik už byla zase v pohodě, nenucená.
„Právě takhle.“ Upřeně se na mě dívala, jako by se mě
snažila přesvědčit.
„Lžeš.“
„To je jedno.“ Melanie vypadala trochu napruzeně. „Ně-
kdo nám jednou dal jméno, ale že by se nás zeptal? To není
úplně fér. Tak jsem si našla vlastní, který se mi líbí a padne
mi.“ Uvědomil jsem si, že po tom, co ji v životě potkalo, se
vzpoura stala jejím druhým já. „Tak jako tobě padne Viko.“
„Ale to mi taky dal někdo jinej. Pro změnu ty.“
„Právě proto ti perfektně padne!“ Hodila po mně hroz-
novým vínem.
„Dá se s tebou vůbec mluvit vážně?“
„Ale proč?“ zvrátila oči v sloup.
„Chtěl bych o tobě vědět víc.“
„Tak se ptej.“ Napila se cideru z papírového kelímku. „Třeba
budeš mít štěstí.“
„Bydlíš sama?“
Odtrhla pohled od kelímku, který držela v ruce, a podívala
se na mě. Zvedla obočí a výsměšně se ušklíbla.
„To jako vážně? Čekala jsem, že se mě zeptáš, jestli spím
nahatá.“
„No a spíš nahatá?“
„Bydlím s kamarádem,“ odpověděla a dolila si cider. „Se-
známili jste se, s Robsonem.“
„Vždycky se nějak vykroutíš,“ povzdechl jsem si. „Děláš
to často?“
„Co jako?“
„Kradeš auta, svádíš mužský?“ Opřel jsem se na loktech
a koukal do jejích modrých očí. Byla skutečně moc hezká.
Drobná, s lehce vystouplým nosíkem, plnými rty a přímým
pohledem. Koukala na svět vyzývavě, jako by ho neustále
provokovala k souboji. Všechny ostatní city hluboce skrývala.
Ale to byla jen póza. O tom jsem nepochyboval.
„Ani ne, moc často se to nestává.“
Díval jsem se na ni a přemýšlel, jak jí mám říct, že jsem to
já, Viktor. Byla malá, nemusela si mě pamatovat. Když jsme
se viděli naposled, bylo mi dvanáct a jí sotva pět.
„Když už teda hrajem Dvanáct otázek pro, tak teď já.“ Sedla
si pohodlněji.
„Ale vždyť jsem ti položil teprve dvě,“ obořil jsem se.
„No tak jo, ještě ti deset zbejvá. Teď já. Kdys měl naposled
sex? Naše včerejší hrátky nepočítám.“ Ta neměla v úmyslu mi
cokoliv usnadňovat. Přemýšlel jsem, co z toho bylo opravdové
a co jen maska.
Zavrtěl jsem hlavou.
„Víš, že seš nemožná?“
„Já? Nikdy!“ strčila si do pusy hrozen a tiše se zasmála.
„Před dvěma měsíci.“
„Jaký to bylo?“
„To už je druhá otázka,“ podotkl jsem. „Ušlo to.“
„To neznamená nic konkrétního,“ naklonila se, zvědavá,
drzá a krásná.
„Znamená to to, co jsem řekl. A ty?“
„Zkoušíš, jak jsem pohotová?“
„Tys s tím začala.“
„Tak jo. Hodně dávno, ještě když žili dinosauři.“
V mém obličeji se zřejmě objevil údiv. Dopila víno a na-
klonila se ke mně.
„Vidíš? Sterotypy. Takys jim podlehnul.“ Už nevypada-
la naštvaně ani pobaveně. Teď byla smutná, možná trochu
zklamaná. „Zrovna teď. Usoudil jsi, že když jsem tě sbalila
v klubu a vyhonila ti, tak je to nejspíš můj oblíbenej sport.
Ale není.“ Chytila se za ramena a ten pohyb způsobil, že
jsem dostal chuť ji přitisknout k sobě. Připadala mi teď tak
bezbranná. „Sbalila jsem tě, protože se mi líbíš,“ pohlédla mi
nebojácně do očí. V jejím pohledu byl smutek, ale i odstup.
„A krom toho… si tě pamatuju, Viktore. Vikoušku, jak ti říkala
tvoje máma. Vždycky jsi byl hodnej, dokonce když jsem ti
tenkrát rozflákala ty tvoje kostky, tak ses na mě nedokázal
naštvat. Člověk nesmí potlačovat to, co v sobě má, jinak
z toho dostane infarkt. Víš, Vikoušku?“ zasmála se rozčíleně
a už zase předstírala, že o nic nejde. Vyskočila a rozběhla se
do vody.
Koukal jsem za ní a snažil se pochopit to, co mi zrovna
řekla. Cítil jsem radost i strach. Pamatovala si mě. Z toho
jsem měl radost. Pořád si mě pamatovala… To mě děsilo. Že
všechno skončí dřív, než to opravdu začalo, a ona se mnou
nebude chtít nic mít.
5. K APITOLA
Hledám tě po shot-barech.
S holkama vypadáte, že jste snad na Oscarech.
Já a mí kámoši návrhy děláme, sranda,
však pro vás jsme jen buzerantů banda.
Vlasy máš vyčesaný do culíku
a celej svět tě sere do puntíku.
Tu bolest na průduškách zaženeš kouřem
a navrch si dáš red bull a vodku jedním lokem
Jak Blossom, Bubbles a Buttercup se proháníte městem
se svými symboly: vodkou, cígama a chlastem.
Taco Hemingway, Kdybys neexistovala
Samozřejmě, že jsem si ho pamatovala. Ze začátku to byla jen

taková matná vzpomínka, ale když na mě koukal tím nehyb-
ným pohledem a v hlavě mu zuřila vichřice… nemohla jsem
uvěřit, že je to on. Když jsme začali tančit a on byl blízko mě,
všimla jsem si malé jizvy u pravého obočí. Pamatovala jsem
si, jak jsme si jednou spolu hráli, přesněji řečeno jsem mu já
dělala naschvály. Hodila jsem po něm vláček a roztrhla mu
obočí. Pamatuju si to: spousta krve, já brečím, zatímco on na
mě kouká a ujišťuje mě, že se nic nestalo, ale ať už po něm ty
vagóny neházím, jinak že je rozbiju. To mi zůstalo v paměti
na spoustu let. Později, když už byl můj život ve sračkách,
jsem na tu událost vždycky vzpomínala a přemejšlela, kam
se poděl Viktor, Vikoušek, kluk, co byl vždycky hrozně vážnej
a málokdy se smál. Když jsem ho potkala, napadlo mě, že
se přesvědčím, jestli je pořád tak vážnej a upjatej. Ukázalo
se, že ne tak docela. Takový výzvy jsem měla ráda. A přesně
tím pro mě byl. Výzvou.
Toho dne jsme už o minulosti nemluvili. Plavali jsme a bl-
bli, dokud jsem nedostala zprávu od Robsona, která mě tro-
chu zneklidnila. Řekla jsem Viktorovi, aby mě odvezl domů.
Snažil se mě přinutit, abych mu slíbila, že se zase uvidíme,
ale odpověděla jsem, že se uvidí, co přinese čas.
Mezitím uplynul týden, pracovala jsem a snažila se nějak
vyjít s namíchnutým Robertem. Na tý poslední párty se totiž
objevil Alicin bejvalej. Nějakej slavnej chirurg.
„Lepil se na ni a ona mu nechtěla nebo nedokázala vzdo-
rovat, já nevím,“ brblal vleže na mojí posteli a popíjel lahváče.
„Pak si mě začal dobírat, co jsem jakože vystudoval a kdože
jsou mí rodiče.“
„To snad uvíznul v devatenáctým století, že ho zajímá tvůj
původ?“ zakroutila jsem hlavou.
„Důležitej jako prkýnko na hajzlu.“ Robson rázně odložil
láhev, sedl si a podepřel se polštáři.
„Cos mu řekl?“ zeptala jsem se opatrně. Doufala jsem, že
nedošlo k žádnýmu pošťuchování.
„Co myslíš?“ Robson se usmál. „Pravdu. Že jsem vyrůstal
v dětským domově a v náhradní rodině. A že žiju na úkor
ostatních.“
„No tak pozor, maluješ pro ně,“ připomněla jsem mu s vý-
znamně vztyčeným prstem.
„Ha ha, a taky je okrádám.“ Robert se zašklebil a já jsem
si zaťukala na čelo.
„Ale jenom ty zlý,“ opáčila jsem.
„A co ty a ten tvůj Mustang? Soráč, že jsem tě vytrhl z jeho
spárů.“ Objal mě a zabořil obličej do mýho podpaží.
„Od toho mě máš. Abych byla u tebe, když se něco posere.“
Odstrčila jsem ho a hodila po něm polštář. Strčil si ho pod
hlavu a pohodlně se uložil na mý posteli.
„Tak co je s ním?“ vyptával se dál.
„Klídek.“
„A to znamená?“ Nemínil to jen tak vzdát.
„Je s ním docela sranda. A hezky se rozčiluje, když si
ho dobírám.“ Nechtěla jsem mu říkat, co jsem k Viktorovi
cítila. Co se mi dělo v hlavě a v těle, když jsem byla v jeho
blízkosti… Samotnou mě to zaráželo, zneklidňovalo, dokonce
děsilo. Robson by hned dělal povyk.
„Užíváš si?“ Robert na mě koukal s povytaženým obočím.
„Já ti neříkám, jak si máš užívat.“ Zamračila jsem se.
„No problem, kotě. Když je to pro tebe vzrůšo, tak si v tom
pokračuj.“
„Přesně to mám v plánu. Dokud je to vzrůšo.“ Usmála
jsem se. „A co se týče Alice… co tomu říká ona?“
„Nevím. Teď je míč na její straně. Víš, že já za holkama
neběhám. Musej chtít samy.“ Robert si založil ruce na prsou
a podrážděně kýval nohou. Vypadal jako namíchnutej pu-
berťák, kterýmu fotr sebral mobil.
„No jo, Robsonova metoda.“
„Jasně.“ Zazubil se. „Chovej se tak, abys přežil.“
„Na to si připiju.“ Natáhla jsem se pro jeho pivo a lokla si.
Nevím, proč jsem mu neřekla, že je to ten Viktor z mý mi-
nulosti. Možná proto, že když jsme byli malí, často jsem mu
o svým krátkým šťastným dětství vyprávěla a věděla jsem, že
Robert Vikouška ze srdce nenáviděl. V mým vyprávění se choval
jako rytíř, polobůh a jeho rodina jako báječní pečovatelé, jaký
jsem si vždycky přála. Jednou, když jsem mu zase vyprávěla
nějakou tak napůl vymyšlenou historku, se naštval a vychrlil
na mě, že všichni ty lidi, včetně Vikouška, mě mají na háku,
jinak by mě už dávno vyhledali a vzali k sobě. Tenkrát jsem se
hrozně rozbrečela, byla jsem úplně hysterická, a Robert schytal
na zadek od našeho falešnýho táty. Když pak naštvaně brečel,
tak aby ho nikdo neviděl, seděla jsem u něho a pořád dokola
se mu omlouvala. A pak jsem už o Vikouškovi a milovaný
tetičce se strejčkem nebásnila. Přestala jsem věřit, že v mým
životě vůbec existovali, a místo toho jsem uvěřila, že pro ně nic
neznamenám. A tak můj dřívější život pomalu mizel, rozplýval
se mi v paměti a mí blízcí s ním. Zůstal jen Robert. Byl teď
celou mojí rodinou. Když jsem znova potkala Viktora… bylo
to, jako bych se vrátila do minulosti, která, jak jsem si mysle-
la, už byla za mnou. A zároveň… to byl nádhernej návrat do
šťastnejch dob, kdy jsem ještě měla rodiče a nic mě netrápilo.
Jak to bude dál? To jsem nevěděla. Uplynul týden a já jsem se
Viktorovi celou dobu neozvala. Robson měl pravdu. Byla jsem
ve stejný situaci jako on – na tahu teď byla protistrana. Viktor
Tuli. Uvidíme, jestli bude mít chuť a sílu, aby svůj tah provedl.
Dneska jsem měla odpolední. Seděla jsem ve svým boxu a od-

povídala na dotazy zákazníků, učila se angličtinu a luštila
křížovku. Došla jsem k závěru, že je to pro mě ideální práce.
Můžu se voblíkat, jak chci, postupně se zdokonalovat a nemu-
sím koukat na lidi. Příliš často mě zklamali a s nikým jsem
nedokázala bejt dýl. Ani se skamarádit. Výjimkou byl samo-
zřejmě Robert, ale s ním jsem měla trochu nenormální vztah.
V devět jsem skončila v práci, vyšla ven a nadechla se
čerstvýho, neklimatizovanýho vzduchu. Když jsem dorazila
k našemu domu, bylo devět třicet. Procházela jsem náměstím
a míjela davy lidí, který neustále proudily městem. Cestou
jsem si koupila pizzu a šla dál, spokojená a najezená.
Když jsem zabočila do Oławské a blížila se k Łaciarské,
najednou jsem na rohu zahlédla známou vysokou postavu.
Přišla jsem blíž a podívala se na muže stojícího kousek ode
mne.
„Počítáš lidi nebo auta?“
Byl tak zabraný do myšlenek a svýho mobilu, že si mě
nevšiml.
„Melanie, ahoj,“ odpověděl.
„Mám radši Molly,“ odpověděla jsem suše. Ale za chvíli
jsem se nepatrně usmála. Nechtěla jsem se přece chovat jako
mrcha. Alespoň ne teď.
„Oukej.“ Viktor vypadal, jako by se mu ulevilo.
„Co tady děláš?“
„Čekám na tebe.“ Teď se usmál on.
„To tady trčíš celej den?“
„Ne, přijel jsem před půlhodinou, tvůj spolubydlící mi
řekl, že budeš za chvíli doma,“ vysvětloval s klidem Viktor.
Zlatej Vikoušek. Jo, to byl celej on.
„Robson? Šel ven?“ podivila jsem se.
„Jo, s nějakou holkou.“
„Aha, nejspíš s Alicí. Ok. Tak co mi chceš?“ Povzdechla
jsem si. Byla jsem opravdu unavená.
Viktor byl nervózní. Pohrávala jsem si se šňůrkou od lněné
tašky, kterou jsem měla přehozenou přes rameno, a usmívala
se.
„Chtěl jsem tě pozvat na večeři. K sobě. Chtěl bych si
s tebou promluvit.“
„Doufám, že máš pozvánku na embosovaným papíru?“
Zvedla jsem obočí.
„Co?“
„Seš tak oficiální, jako bys už zapomněl, že jsem tě viděla
nahatýho.“
V jeho pohledu zajiskřilo, ale nestáhl se, čímž u mě získal
pár bodů navíc.
„Ale já tebe ne, tak ještě musím bejt oficiální.“ Trochu
nejistě uchopil pramínek mých vlasů.
„Tak jo, vyhrál jsi,“ protočila jsem oči a souhlasila.
„V pátek? V sedm? Přijedu pro tebe.“ Lehce mě přitáhl
a pustil mé vlasy. Z toho jsem vůbec neměla radost.
„Nemusíš, vím, kde bydlíš. Jen mi řekni číslo bytu.“
„Ale já opravdu…“, zašklebil se, připravený pro mě přijet
jako rytíř na bílým koni.
„Uklidni se. Já se ve městě neztratím.“
„Hlavně si nepůjčuj žádný auto. Přijeď taxíkem“, prosil.
„Nic neslibuju,“ pokrčila jsem rameny.
„Oukej,“ povzdechl si. „Byt číslo osm. V prvním patře.“
„Tak jo, uvidíme se v pátek.“
„Počkej, Molly!“ popadl mě za ruku.
Podívala jsem se na něho, pak jsem pohledem sjela na
jeho velkou ruku s dlouhými prsty, které se zaklestily na mé
paži. A opět jsem se mu podívala do očí.
Znejistěl a uvolnil sevření, ale dál se mě dotýkal.
„Co třeba… nechceš mě pozvat na kafe?“
„Ty piješ kafe v tuhle dobu?“
„Ne.“
„Krom toho doma kafe ani nemám. Kupuju si ho v Star-
bucksu,“ zalhala jsem.
„Jasně…“
„Uvidíme se v pátek. Nezlob.“ Usmála jsem se.
Nepatrně vykročil a v očích mu zajiskřilo. Došlo mi, že
mě chce políbit.
Ani náhodou.
Bouchla jsem ho pěstí do paže, spiklenecky jsem mrkla
a rychlými kroky zamířila směrem k paneláku ze šedesátých
let, kde se nacházel můj a Robertův byt.
Až ve vchodu jsem se zhluboka nadechla a zakroutila
hlavou.
Viktor Tuli. Fakt úžasnej. Nesmím se nechat zblbnout.
Měla jsem se jen bavit. A užívat si. Takhle jsem se to přece
naučila. Žádný srdceryvný výlevy… Pohledy, doteky, něžnosti.
Vyloučeno. To jsem nemohla připustit!
Byt byl prázdnej, Robson se nejspíš udobřil s Alicí, tak ještě

nebyl doma. Svlékla jsem se a vlezla pod sprchu. Pak jsem si
oblíkla Robertovo tričko a kraťasy, pustila si seriál na Netflixu
a lehla si do postele.
Vzbudil mě rámus. V obýváku hrála hudba a byly slyšet…
nějaký zvuky. Promnula jsem si oči, zívla a odšourala se do
obýváku. První, co jsem spatřila, byla obnažená Robertova
zadnice pohybující se mezi obnaženými dámskými stehny.
To jako vážně? Dělaj to s Alicí v obýváku?
Vtom ale zazněl charakteristickej chraptivej hlas.
„Kurva, hned se udělám, Robi!“
Ztuhla jsem.
To nebyla Alice. Byla to ta šlapka Marietta. Holka, co
s náma žila v náhradní rodině. Co ji Robert ošoustal hned
nato, co mě připravil o panenství. Byla jsem kvůli ní nemocná
a nenáviděla jsem ji. Ona mě taky.
Odběhla jsem do svýho pokoje a práskla dveřmi tak, že
v oknech zařinčelo sklo. Zaslechla jsem nějakej výkřik a Ro-
bertův hlas uklidňující namíchlou Mariettu. Pak zavládlo
ticho a za chvíli někdo zaklepal na dveře.
„Vodprejskni!“ vyhrkla jsem a objala rukama polštář.
Samozřejmě mě ten blbec neposlechnul a místo toho vezl
dovnitř. Na sobě džíny, bez trička a naboso.
„Sorry, Molly, ale neměli jsme kam jít.“
„Seš snad úplně na hlavu? Máš tam vůbec ňákej mozek?
Co to sakra vyvádíš?“ Když přišlo na Mariettu, nebyla jsem
klidná ani racionální. Tahle mrcha mu zničí život.
„Říkám ti snad já, s kým máš šoustat?“ Robert si založil
ruce na prsou, bicepsy se mu napnuly a tetování s velkým
hadem obtočeným kolem levé ruky mu jako by pulsovalo.
„Ale s touhle šlapkou?! A co Alice?“
„Nic. Nevyšlo to.“ Pokrčil rameny.
„Takže musíš hned ošoustat tu největší kurvu, co svět
viděl?“
„Kunda jako každá jiná. Je dobrá. A navíc si dávám pozor.“
„Vždyť je to kurva!“
„Vždycky ti lezla na nervy. Nemíním žít v celibátu. Tobě
by taky neuškodil nějakej ten šuk, seš kapánek přecitlivělá.“
Vyskočila jsem z postele a vzteklým gestem ukázala na
dveře.
„Kliď se.“
Robert si uvědomil svou chybu, zvedl ruce a klidně ke
mně přišel.
„Něco jsem řekla. Nechci se teď na tebe ani koukat!“ vy-
hrkla jsem.
Robert mě prudce otočil a přitiskl se k mým zádům. Objal
mě pažemi a znehybnil.
„Nemusíš na mě koukat. Ale vyslechnout mě můžeš. Uží-
vám si, dokud můžu. Alice se na mě vykašlala, nebyl jsem
pro ni dost dobrej.“
„Jasně, to bude tím!“ zamumlala jsem. Chtěla jsem ho
vyprovokovat, protože mě rozzuřil. Ale nenechal se. Klidně
mluvil dál.
„Marietta je ze stejnýho světa jako ty a já. Víš, že pro mě
hodně znamenáš, ale to tys mě tenkrát nechtěla.“ Zamračil
se a zavzdychal. „Stali se z nás kámoši a mně to vyhovuje,
tak si teď nehraj na pruderní paničku, protože dobře vím,
jaká seš, Molly. Seš jako já. Zbožňuješ ničit lidi a svět. Tak
se uklidni a nekaž mi zábavu. Já ti nepřekážím,“ šeptal bez
odmlky, cejtila jsem na krku jeho těžkej dech a jeho tvrdý tělo
se tisklo k mýmu. Byl vzrušenej a naštvanej. Já taky. Vytrhla
jsem se z jeho objetí a podívala se na něj.
„Proč do toho taháš něco, co se stalo před milióny let, když
jsme byli malí?“ zeptala jsem se smutně.
„Protože chci, aby ses rozhodla, co pro mě seš. Holka, nebo
ségra?“
„Kamarádka,“ řekla jsem tiše, aniž bych se na něho po-
dívala.
„Ok. To se mi hodí.“ Robson vypadal smířenej se situací.
„Ale byla bych radši, kdybys ji sem nevodil, když jsem
doma.“ Zvedla jsem hlavu a podívala se mu do očí.
Robert na mě chvíli koukal, a nakonec kývnul.
„Beru na vědomí. Ale myslíš jenom ji nebo vůbec jakýkoliv
roštěnky?“
„Jakýkoliv. A dělej si to ve svým pokoji. Ať to neslyším.“
Zasmál se.
„Kotě, přece víš, že zrovna tohle je nemožný. Se mnou
musí KAŽDÁ sténat. To by sis mohla pamatovat.“ Zlomyslně
se usmál, odkráčel a rychle za sebou zavřel dveře.
Svalila jsem se naštvaná na postel a vykřikla vzteky. Pak
jsem si zase pustila seriál a zírala na něj, aniž bych něčemu
rozuměla. Stejně jako jsem nerozuměla tomu, co vlastně dě-
lám a kam se ten můj zpackanej život řítí.
Nevím, co to do mě vjelo, že jsem se dneska vydal za ní. Ne-

věděl jsem ani, kde přesně bydlí. Číhal jsem u domu, když
vtom naštěstí vyšel ven ten její kámoš s nějakou vulgární dá-
mou zavěšenou na rameni. Když mě uviděl, objevilo se v jeho
pohledu překvapení, po kterém následovala obava a odpor.
Ale zdvořile mi odpověděl, že se Molly hned vrátí z práce.
Když vyslovil její jméno, jeho společnice vyprskla a pohrdavě
našpulila napumpované rty. Usoudil jsem, že Melanii moc
v lásce nemá. Hned mi byla protivná. A pokud jde o toho
Robsona… Nedokázal jsem ho prokouknout. Navíc jsem si
nebyl úplně jistý, co mezi nimi je. Tím myslím mezi ním
a Molly, ta druhá holka mě vůbec nezajímala. Zato Melanie…
ta mě zajímala, a to hodně.
Dneska mi Jacek ve firmě řekl, že podle něj kluky okradly
ty holky.
„Nevím, co máš s tou blonckou, kámo,“ začal nejistě, „ale
asi je to zlodějka. A když ne ona, tak ty holky nebo ten
dlouhán,“ dodal rychle. „Kluci samozřejmě netušili, která
bije, mozek pustili k vodě a koukali jenom na kozy. Ale já
jsem si to dal dohromady.“
„Když byli tak ztřískaní, tak ty peněženky mohli ztratit
kdekoliv, na záchodě, na parketu. Je to klub, Jacku,“ odpo-
věděl jsem a zakroutil hlavou. Cítil jsem, že můj kamarád
může mít pravdu, ale nechtěl jsem si připustit, že by ta krásná,
malá Melanie mohla okrást mý kámoše. Jenže… vždyť mi
ukradla auto. Podíval jsem se na něj podrážděně. Tenhle můj
výraz moc dobře znal.
„Jasně. Jen ti říkám, aby ses jednou nedivil, když zůstaneš
bez peněz,“ Jacek se rozhodl uzavřít téma.
„Buď v klidu. Však mě znáš. Dávám si pozor.“
Podíval se na mě vážným pohledem.
„Tím si právě nejsem jistej.“
To jsem si nebyl ani já.
Jasně, byl jsem klidný, pozorný, rozumný. Ale když jsem
byl s ní… jako by se ve mně něco rozvířilo a chtělo to ven.
Probouzela něco, co tam vždycky bylo, ale až teď to dostalo
impuls, který vypustil na svobodu všechny ty bláznivé touhy.
Ten impuls byla ona. A já jsem mu nedokázal vzdorovat.
Proto jsem se rozjel za ní a pak před jejím domem trčel jako
idiot. Jen co jsem ji zahlédl, ucítil jsem jak klid, tak i rozruše-
ní. Všechny ty rozporuplné pocity, které mě vyplňovaly, byly
hrozně vyčerpávající. Ale nenechal jsem se odradit. Přál jsem
si jen být s ní. S Molly. Nedokázal jsem čekat až do pátku.
Zároveň jsem cítil obavu hraničící se strachem. Došlo
mi totiž, že pokud se dozví celou pravdu o tom, co se stalo,
začne mě nenávidět stejně, jako jsem já nenáviděl svýho fotra.
6. K APITOLA
Cause girls like you run ‘round with guys like me

Til sun down when I come through
I need a girl like you, yeah yeah
Girls like you love fun, and yeah, me too
What I want when I come through
I need a girl like you, yeah yeah.
Maroon Five, Girls Like You
Ten týden měl uplynout rychle jako voda, místo toho se ale
nesnesitelně vlekl. Nebýt toho, že jsme si s Melanií začali
posílat esemesky, asi bych zešílel. Měl jsem spoustu schůzek
a pak konferenci s hlavním zhotovitelem a subdodavateli.
Nakonec ale přišel pátek a já už nepočítal dny, ale hodiny
než uvidím Molly. Seděl jsem ve své kanceláři a četl zprávy,
co mi ta bláznivá holka posílala.
Nejdřív jsem se jí zeptal, jestli má ráda sushi.
Odepsala:
Z ryb mám nejraději čokoládu. Ale

v pohodě, sushi sním taky.
Na to jsem odpověděl:
Takže bez dezertu to nepůjde?
Ihned odepsala:
Dezert je nezbytnost. Bez dezertu

nemá smysl sedat ke stolu.
Moje odpověď byla jednoznačná:
Od dezertu si hodně slibuju.
Odepsala:
Nevím, jestli ho zvládneš, je to velmi

těžký a náročný dezert.
Smál jsem se každé její zprávě. Ty její krátké, drzé věty

způsobily, že jsem všechny povinnosti plnil s úžasnou leh-
kostí, dokonce mi ani kolegové tolik nelezli na nervy. Teď
jsem jí napsal:
Ještě 4 hodiny, než se uvidíme. Nemůžu se

dočkat. Možná už ani nikoho v práci nezabiju.
Vtom někdo zaklepal, podíval jsem se podrážděně na dveře.
Dovnitř vešla Beáta. Ta, kterou jsem líbal na nějaký přiblblý
párty a která se od té doby snažila dostat mě do postele. Byla
to vysoká, krásná a velmi elegantní třicátnice. Měla metr
sedmdesát, hezkou postavu, velká prsa a plné rty. Jacek mi
jednou řekl, že když s ní mluví, neví, na co se má koukat dřív,
„na kozy nebo na rty, jedno lepší než druhý“. Řekl jsem mu,
že je křupan, i když někdy jsem měl stejný problém. Dnes ale
ne. Teď jsem se na ni skoro ani nepodíval. Víc mě zajímalo,
jestli mi Molly odpoví na esemesku.
„Viděl jsi ten rozpis nákladů, co jsem ti poslala?“
„Jo, mrknul jsem na to, ale pustím se do toho až po ví-
kendu.
„Jasně. A co děláš o víkendu?“
Beáta se nade mnou naklonila, aby mi poskytla ideální
výhled do svého výstřihu. Vypadalo to, že jí prsa už už vy-
skočí z přiléhavé halenky na stůl a budou se kutálet jako dvě
kulečníkové koule.
„Ještě nevím,“ odpověděl jsem obezřetně.
„Tak to tě zvu na grilovačku. Bude tam i Jacek se svou
holkou.“
„To se mi ne.…“
Zazněl signál esemesky. Okamžitě jsem se kouknul na
mobil. Byla tam zpráva od Molly:
To jsem netušila, že seš takovej drsňák.

Vzrušuješ mě, Viko. Uvidíme se v 7!
Ucítil jsem, jak mě polilo horko, a usmál jsem se pod

nosem. Beáta si odkašlala.
„Nějaká dobrá zpráva?“
„Hm. Ještě něco?“ Podíval jsem se na ženu sedící naproti
mně.
„Tak co s tím grilováním? V sobotu v šest. U mě na chatě.“
„Asi mi to nevyjde.“
„Ale no tak. Přijeď. Bude legrace. Pamatuješ, jak jsem ti
říkala o tom vínu, co jsem dala kvasit na podzim? Chci ho
otevřít.“
„Dám ti vědět, jo?“ Chtěl jsem co nejrychleji zůstat sám.
„Tak fajn. Zítra ti ještě pošlu zprávu, abys nezapomněl,
vím, jak seš ztřeštěnej.“
„Jasně.“
Když odešla, položil jsem hlavu na koženou opěrku. Vůbec
jsem nebyl ztřeštěnej. Jen jsem někdy předstíral, že jsem na
nějakou schůzku zapomněl, nebo jsem řekl, že k ní na párty
přijedu, a pak se omluvil, že mi to úplně vypadlo z hlavy.
Radši jsem hrál blbce, než abych jí bez okolků řekl, že nemám
zájem. Zároveň jsem sám sobě spílal, že jsem s ní tenkrát na
té akci šel na dámský záchod. Sice jsem na poslední chvíli
zabrzdil, ale i tak došlo na muchlování a líbaní. To byla
moje chyba!
Rovnou z kanceláře jsem jel na nákup. Vzal jsem víno,
ovoce, sýry a na půl osmou jsem objednal sushi. Doma jsem
se osprchoval a pak se šel obléknout. Přemýšlel jsem, co si
vzít na sebe. Určitě ne oblek.
„Tuli, blbečku, vzpamatuj se!“ zamumlal jsem, načež
jsem vytáhl černé džíny a tričko s logem Led Zeppelin. „Ne-
buď takovej zatracenej suchar!“
Jak se blížila sedmá, zmocňovalo se mě vzrušení a každou
chvíli jsem koukal na hodiny v obýváku. Deset minut po
sedmé jsem už byl jako na trní a stěží jsem se ovládal, abych
nepopadl telefon a nezavolal jí. Když zařinčel zvonek zdola,
téměř jsem se rozběhl ke dveřím. Ale byl to jen kurýr se sushi.
Zklamaně jsem otevřel. Když jsem stál ve dveřích, zaslechl
jsem nějaké hlasy a zvučný smích. Tenhle smích bych poznal
všude. Za okamžik se už na chodbě objevil chlápek s jídlem
a ona. Povídala si s ním a smála se, on taky vypadal pobaveně.
„No vida, vždyť jsem říkala, že bratr už čeká na chodbě.
Zuřivej hlady.“
„Brejvečír. Tady je to.“ Kurýr mi podal krabičky v papírové
tašce. Zaplatil jsem a ještě zahlédnul, jak mává Molly, která
mezitím vešla do mého bytu.
Když jsem zavřel dveře, byla už v obýváku a prohlížela si
moje desky. Položil jsem jídlo na kuchyňský ostrůvek a zadí-
val se na ni. Vypadala… krásně. Byla oblečená do červených
šatů s výstřihem a odhalenými zády, dole lehce rozšířených.
Na nohou měla lodičky na jehlovém podpatku, v ruce malou
černou kabelku. Vlasy měla rozpuštěné a rty si namalovala
krvavě rudou rtěnkou.
„Já vypadám jako nějaký zastydlý rocker, ale ty ses oblékla
opravdu krásně,“ řekl jsem a vešel do obýváku. Nemohl jsem
od ní odtrhnout zrak.
„Zas tak starej nejseš, může ti být tak dvacet…,“ podívala
se na mě, „sedm?“
„Dvacet osm,“ odpověděl jsem. „Víno? Červené?“
„Tak jo,“ mávla rukou. „Každopádně mám radost, že tě
vidím v takhle ležérním vohozu.“
„A já tebe v tak elegantním.“
„Vidíš, nechali jsme se lapit do tý zatracený pasti stereo-
typů,“ usmála se a vzala si ode mě skleničku s vínem. „Na
co si připijem?“
„Na dobrou večeři,“ odpověděl jsem a ťukli jsme si.
Když jsme se napili, pozval jsem ji do jídelny.
„Ty máš teda fakt velkej byt. A dvoupatrovej. Respekt,“
pokývala hlavou.
„Proč jsi tomu kurýrovi řekla, že jsem tvůj bratr?“
„Dala jsem mu svý číslo, musela jsem si nějak připravit
půdu.“ Pokrčila rameny. „Bratr vždycky funguje.“
„Jo tak.“ Nevím proč, ale byl jsem podrážděný.
„Však víš, vždycky ve střehu,“ Molly na mě mrkla a zaťukala
do talíře. „Když mám pít víno, tak musím něco sníst.“
„Hned to bude. Sushi, sýry, ovoce.“
Po večeři jsem se na ni podíval. Dopíjela zbytek vína a vy-
padala trochu zasmušile.
„Na to, jak jsi ohrnovala nos, jsi toho snědla překvapivě
hodně,“ řekl jsem a otevřel druhou láhev.
„To chceš jako říct, že jsem nenažraná?“ zeptala se s při-
mhouřenýma očima.
„Ani náhodou. To bych si nedovolil,“ zakroutil jsem hla-
vou, abych odmítnul to hrozné obvinění.
„No tohle, představ si, že já to vidím úplně jinak.“ Zabub-
novala červeně nalakovanými nehty o desku dubového stolu
v mém obýváku.
„Řekni mi, kolik si toho pamatuješ z našeho dětství?“ Na-
padlo mě, že si oťukám terén.
„Moc ne,“ pokrčila rameny. „Ale na tebe jsem nezapomněla.
Vikoušku.“
„Nech toho.“
„Říká ti tak tvoje máma pořád? Vsadím se, že jo,“ vyprskla.
S klidem jsem nalil zbytek vína do skleniček.
„Máma umřela, když mi bylo třináct,“ řekl jsem normál-
ním hlasem, jako bych už necítil smutek ani stesk.
Všiml jsem si, jak se zarazila. Nechtěl jsem ji přivést do
rozpaků, jen jsem prostě řekl, co se stalo.
Naklonila se a její ruka se dotknula mojí. Měl jsem pocit,
jako by se mě dotýkala rozžhaveným kusem železa.
„To mě mrzí. Opravdu.“ V jejím pohledu jsem zahlédl
starost. Dost neobvyklé, Molly totiž obvykle koukala tak,
jako by všechny a všechno vyzývala na souboj. Sebe, ostatní,
celý svět.
„Já vím,“ odpověděl jsem s usmál se. „Ale máš pravdu.
Říkala mi tak až do konce.“
„Co se jí stalo?“
„To stejné, co tvojí mámě.“ Promnul jsem si čelo. Nebylo
to příjemný téma. Oběma nám vzala mámy zákeřná nemoc,
ale Melanie přišla o mnohem víc.
„Já si tu svoji bohužel nepamatuju. Tak jo, to je jedno. Je
to za náma.“ Zatleskala a podala mi dálkový ovladač k televizi.
„Máš Netflix? Nekouknem se na něco?“
„Ty se se mnou chceš koukat na film?“ Ta nečekaná změna
tématu mě trochu zmátla.
„Nebo na seriál.“ Sundala si lodičky, sedla si na gauč a slo-
žila nohy pod sebe. Podíval jsem se na její chodidla, nehty
měla nalakované na červeno. Chtěl jsem… zatoužil jsem si
její chodidla položit na kolena a masírovat je, koukat, jak
zavírá oči a spokojeně vzdychá. Chtěl jsem… tolik různých
věcí, že silné nutkání, které mě najednou přepadlo, mi skoro
nedovolovalo normálně fungovat.
„Oukej.“ Sedl jsem si vedle ní a natáhl se pro ovladač.
„Tak… na co se podíváme?“
„Jé, ukaž mi, cos viděl naposled.“
„Tak jo.“ Kliknul jsem.
„Hahahaha, tys koukal na Ducha! To snad ne!“ Melanie
se smála na celé kolo.
„No a co?“ podivil jsem se.
„Starej doják. Nevěděla jsem, že seš takovej romantik.“
Sedla si bokem a zaraženě na mě koukala.
„To by mě zajímalo, co máš v historii ty. Tipuju, že Rychle
a zběsile,“ vyprsknul jsem.
„Zase propadáš stereotypům. Určitě bys tam našel nějakej
horror. Horrory miluju. Hmm, co tu ještě máme…“ Procházela
moji historii a já jsem na ni beze slova koukal. „No to mě
podrž. Tys koukal na Odstíny šedi?“ podívala se na mě s úžasem.
„Já ne, to…“
„Vzrušují tě popruhy, bičíky, tresty? Pouta? Peříčka?“ vý-
znamně zvedala obočí. „Já jsem tak hrozně zlobila, pane
Tuli…,“ zamrkala a prstem si sáhla na rty.
Došla mi trpělivost a ovladač jsem jí vzal. Protočil jsem oči.
„Koukala na to Jackova holka.“
„Ach jo, všechno jsi pokazil. Vrať mi to!“ natáhla se po
ovladači.
„Můžeme se podívat na nějakej horror,“ držel jsem ovladač
ve velké výšce.
Zakroutila hlavou.
„Tak jo, najdi tam Mámu.“
Spustili jsme film. Když přišla nějaká scéna, ze které tuhla
krev v žilách, Molly pokaždé vykřikla, popadla mě za ruku
a zabořila mi obličej do paže. Úplně na začátku, když se
v domě najdou dvě malé holčičky v mizerném stavu, které se
chovají jako zvířátka, si Molly zakryla ústa rukama a v jejím
obličeji jsem viděl strach, ale i lítost. Objal jsem ji a ona se
s povzdechem přitiskla ke mně, jen aby doslova o pár minut
později vyskočila hrůzou. Později, když se objevila máma
holčiček a běžela po čtyřech na polámaných, nepřirozeně
vykroucených rukou, mě Molly pokaždé stiskla za pravou
paži tak silně, až jsem měl pocit, že mi zastavila přísun krve
do ruky. Na konci filmu, když chce máma svoje děti zpátky,
se Melanie schovala za mě, aniž by samozřejmě spustila oči
z obrazovky. Dospěl jsem k závěru, že se mi ten horror opravdu
líbí. Molly byla celou dobu blízko, pořád se mě dotýkala, cítil
jsem teplo jejího těla a její vůni. Jo, tohle byl rozhodně ten
nejlepší horror, co jsem kdy v životě viděl.
Když film skončil, došlo taky víno. Podíval jsem se na
Molly, která se smála a protahovala jako kočka na slunci.
Prohlížel jsem si její útlý pas a velká prsa. Přistihla mě a při-
mhouřila oči.
„Na nějaký ten horror ke mně můžeš vždycky přijít,“ řekl
jsem, když jsem sklízel ze stolu. Melanie mezitím vstala, pro-
táhla se a zívla. Chovala se nenuceně, a to se mi líbilo. Chtěl
jsem, aby jí se mnou bylo dobře, aby byla šťastná.
„Seš si jistej?“ upřela na mě pohled.
„Samozřejmě. Sice asi budu mít modřiny, ale stálo to za
to.“ Vytáhl jsem láhev minerálky a podal ji Melanii, zavrtěla
hlavou. Otevřel jsem ji a pořádně si loknul.
„Rozmyslím si to. Asi máš nekalý úmysly.“
„Nevím, o čem mluvíš.“
V tu chvíli zavolal Jacek.
„Jestli ti to nevadí, tak to zvednu,“ podíval jsem se na
Melanii. Zakoulela očima a odmítavě potřásla hlavou.
Přetáhnul jsem sluchátko na displeji a řekl jsem:
„Jacku, stručně.“
„Haha, vole, chápu. Hele, budeš zítra na tý grilovačce
u Beáty?“
„Dneska mě s tím otravovala. Ale asi ne.“
„Sakra, to mi nedělej. Když nepřijdeš, tak mi zítra nedá
pokoj. Zastav se alespoň na chvíli.“
„Jacku, ta ženská neuznává ‚ne‘ jako odpověď. Zase mi
bude strkat pod nos ty svý kozy!“ Zapomněl jsem, že mám
hosta. Prudce jsem se otočil a uviděl jsem, jak se Molly za-
lyká smíchy. Těžce jsem vzdychnul. „Pak ti zavolám, čau!“
rozloučil jsem se.
Molly se smála na celé kolo.
„Co to máš, prosím tě, za známý? Proč ti vaděj dámský
kozy pod nosem?“
„Zrovna tyhle mi vaděj,“ zabručel jsem. „Sorry, naše účetní
mě pozvala na grilovačku a Jacek, toho znáš, můj partner, se
mě zrovna snažil přemluvit…“
„Abys na tu sexpárty šel?“ Zavrtěla pánví, jako by tančila
twist.
„Když si to představuješ takhle, tím spíš tam nepůjdu,“
zavrtěl jsem hlavou.
Molly se posadila na opěradlo gauče. Snažil jsem se necivět
na její bosá chodidla. Na její nohy. Na… ni celou.
„Hádám správně, že ta ženská po tobě jede? Měli jste spolu
něco?“ Hleděla na mě se zájmem.
„Nic vážnýho… jen na jedný akci.“ Pokrčil jsem rameny.
„Proč ti to, sakra, říkám.“
„Protože se ptám.“ Taky pokrčila rameny. „Takže ses ponořil
do její dychtivý…“
„Ne!“ vykřikl jsem. „Ne… jenom… ona asi nechápe, že
o ni nemám zájem. Pracujeme spolu a nechci se zachovat
jako buran, nechci se jí dotknout. Nikam jsem se nenořil.“
„Takže jste šoustali nasucho?“ vyzvídala.
„Sakra, ty seš nemožná. Ani to ne. Prostě spolu pracujeme…“
„A tys narazil na její kozy. Jasně. Chápu!“ zvedla prst.
„Zrovna jsi podepisoval nějakou fakturu, natáhl jsi ruku po
peru Montblanc a zničehonic jsi nahmatal kozu!“
„Bože…,“ vyprsknul jsem. Tahle holka! „Nic nechápeš.
Nechci, aby tam vzniklo trapný napětí…“ Sám jsem věděl,
že je to přihlouplý argument.
Molly zakroutila hlavou a povytáhla obočí.
„Teda ty seš takovej hodnej samaritán. V kolik máš zítra
tu grilovačku?“
„Myslím, že v šest.“ Zašklebil jsem se.
„Tak jo. A pamatuj si, že mi budeš něco dlužit.“ Zatleskala,
vstala a přistoupila ke mně. Byla maličká, sahala mi sotva do
půlky paže. Zvedla hlavu a usmála se. „Půjdu tam s tebou.
Užijeme si to.“
„Užijeme?“ přimhouřil jsem oči.
„Však víš… trochu to roztočíme…“ Přejela mi prstem po
hrudi. Měl jsem pocit, že mě v krku něco dusí. „Budem
předstírat, že jsme spolu a že po mně hrozně jedeš.“
„Tak tohle zvládnu hravě,“ zamumlal jsem.
„No vidíš! Fakt se mi líbíš.“
Chytil jsem ji v pase a přitáhl k sobě. Ucítila mou erekci
a já si všiml, jak se jí rozšířily zorničky.
„Tak jo, to bysme měli. Aspoň se nebudeš muset moc
přemáhat.“
„Musíme se taky trochu osahávat,“ řekl jsem a zajel jsem
jí rukou pod vlasy. Ucítil jsem její teplou šíji. „Nesmíš ucuk-
nout, když udělám třeba tohle.“
Přivřela oči a viděl jsem, že se lehce zachvěla. Takže jsem jí
nebyl tak lhostejný, jak předstírala. Zmocnil se mě příjemný
pocit.
„Ty mě nepřestaneš překvapovat.“ Podívala se na mě zpod
přivřených víček.
„To je kvůli tobě.“ Hladil jsem ji po šíji a poslouchal, jak
slastně vzdychá. Zvuky, které vydávala, mě neobyčejně vzru-
šovaly. Nebylo třeba to vysvětlovat. Toužil jsem po ní.
„Buď rád, jinak bys umřel nudou. Nebo by tě rozdrtily ty
obrovský kozy,“ podívala se na mě a v jejím pohledu jsem
zahlédl škodolibost.
„Seš opravdu příšerná,“ usmál jsem se.
Vtom si stoupla na špičky a rychle mě políbila. Když jsem
chtěl víc, utekla mi a začala si nazouvat boty.
„Takže zítra pro mě teda přijeď asi tak v půl šestý. Je to
k tý kozatici daleko?“ Vklouzla do lodiček a upravila si šaty.
Pozorně jsem sledoval každý její pohyb. Všimla si toho,
uhladila si látku na prsou a vypjala hrudník.
Vyprsknul jsem smíchy.
„Jmenuje se Beáta. Bydlí na Karłowicích.“
„Klídek. Přijedem, ukážem, že seš vysazenej na jiný kozy
a bude po problému.“ Plácla mě po rameni. Okamžitě jsem
ji chytil za ruku a přitáhl k sobě.
„A je nějaká šance, že ty jiný kozy, co jsem na ně tak vysa-
zenej, v některým dalším díle uvidím?“ Díval jsem se jí do očí.
Molly se lehce usmála.
„Fantazii se meze nekladou, Viko. Kdo ví? Kdo ví…“
„Jak se vrátíš domů?“ zeptal jsem se, když se ode mě od-
táhla.
„Zavolám si taxík přes apku.“ Vytáhla z kabelky mobil.
„Ještě že si nepůjčuješ žádný auto,“ poznamenal jsem
s úlevou.
„Dneska ne,“ pokrčila rameny.
„Děkuju ti.“ Přistoupil jsem blíž a chytil ji za ruku. Palcem
jsem jí lehce přejel po prstech. „Byl to opravdu skvělej večer.“
Chvíli na mě koukala a pak kývla.
„To je pravda. Nebylo to špatný. Uvidíme se zítra, Viko.“
„Tak zítra, Melanie.“
Neměl by mi tak říkat, jméno Melanie jsem už léta nepo-

užívala. Připomínalo mi dobu, kterou jsem si už prakticky
nepamatovala. Tak mi říkali máma s tátou… Máma dávno
umřela a táta… toho jsem už taky neměla. Později, v děcáku
a v náhradních rodinách, jsem bývala Melka, Lelka, Malina,
Linka. A když jsme s Robertem… když jsem tu noc přišla do
jeho podkrovního pokoje, zeptal se mě:
„Opravdu si to přeješ, Molly?“
A tak už to zůstalo. Opravdu jsem si to přála. Do pokoje
za ním přišla Melanie, ale opustila ho Molly.
Brzo nato jsem se přesvědčila, že v tomhle světě žádná lás-
ka neexistuje. Jediný, co jsem mohla dělat, bylo bořit všechna
pravidla a bavit se u toho.
Přesně to jsem dělala.
Kdysi jsem četla takovej citát: Je lepší své mládí zničit než
s ním neudělat vůbec nic. To mě zaujalo.
Navíc jsem se nerada vracela zpátky a přemejšlela o tom,
co je za mnou.
S Viktorem se mi ale vracela spousta vzpomínek. Všimla
jsem si, že mi nejde jen o to, abych si ho dobírala a pozoro-
vala, jak je čím dál sebejistější a jak překračuje svý meze. To
bylo samozřejmě docela zábavný. Ale začínala jsem v jeho
přítomnosti cítit něco, co mě totálně zaráželo, a taky znepo-
kojovalo. Nechtěla jsem cítit nic. Emoce byly nakonec vždycky
jen utrpení. A trápit se, to bylo to poslední, co bych chtěla.
S tím jsem se rozhodla skončit jednou provždy.
Když jsem dorazila na ulici Łaciarskou, bylo po jedenáctý
večer. Podívala jsem se na naše okno. Svítilo se v něm, takže
Robson byl doma. Neviděli jsme se od tý noci, co jsme se
pohádali. Byla jsem docela ráda, protože jsem na něho ještě
pořád měla vztek. Když jsem vcházela do domu, přišla mi
zpráva. Podívala jsem se na mobil, byla od Viktora.
Dej mi vědět, jestli už jsi doma.
Usmála jsem se pod nosem. Už léta si o mě nikdo nedělal

starost. Byl to velmi zvláštní pocit. Odepsala jsem:
Zrovna vcházím do domu. Máš o mě snad strach? :)
Ani jsem nestačila vystoupat do druhýho patra, když jsem

zaslechla zvuk příchozí zprávy.
Prostě jen chci vidět tvý kozy.
Vybuchla jsem smíchy. Opravdu mě nepřestával překva-

povat.
To nevypadalo dobře… Poslala jsem mu zprávu:
Tak tomu říkám motivace. Dobrou noc, Viko.
Odpověděl téměř okamžitě:
Dobrou noc, Melanie. Hezké sny.
Zakroutila jsem hlavou a povzdechla si. Když jsem vešla

do předsíně, spatřila jsem Roberta, jak stojí opřenej o rám
dveří do svýho pokoje a kouká na mě. Z jeho obličeje jsem
nedokázala nic vyčíst.
„Vidím, že se rande povedlo?“ V jeho hlase byla slyšet
výčitka.
„To si piš.“ Sundala jsem si jehly a s úlevou vydechla.
„Chápu, že ses takhle vyšňořila pro toho Viktora?“
„Chápeš správně. Co to, že dneska nejseš v klubu?“ Zkou-
mavě jsem se na něho zadívala.
„Bez tebe to není ono.“
„Mluvil jsi s Alicí?“ Zamířila jsem do svýho pokoje, Rob-
son za mnou. Otočila jsem se a on mi pomohl rozepnout
šaty. Pak jsem si navlíkla spací triko a sundala si podprsenku.
Robert se opíral o skříň a měřil si mě pohledem. Viděla
jsem, jak očima pomalu, centimetr za centimetrem, zkoumá
moje tělo.
„Už ses nabažil?“
„Ne, ještě ne.“
„Tak jo, sem s tím, co se děje?“ Přesunula jsem se do obý-
váku a sedla si na pohovku.
„Viděl jsem se s Alicí. Řekla mi, že máme odlišný priority.
A že mluvila se svým bejvalým. Chtěj to zkusit znova.“ Rob-
son si sedl do křesla a opřel svý dlouhý nohy o stolek. „Tak
na mě nebuď nasraná, že šoustám s Mariettou. Ta se mnou
aspoň nejedná jako s kusem hovna.“
Ztlumila jsem v sobě vztek.
„Uvědom si, že s tebou ostatní takhle jednají, jen když jim
to sám dovolíš. Marietta je děvka.“
„V tuhle chvíli si potřebuju jen pořádně zašoustat, nic víc.
Myslíš si snad, že když si našla toho svýho Vikouška, tak
máš recept na všechno?“
V jeho krásných modrých očích byl vidět vztek.
„Jak to víš?“ zeptala jsem se stručně. Zapírat nemělo smysl.
„Nejsem blbej. Přečetl jsem si něco o tý jeho firmě na netu.
Pamatuju si, jak se jmenoval. To, že nemám žádnou velkou
školu, neznamená, že neumím napočítat do pěti.“ Robson
přimhouřil oči a s napětím na mě koukal.
„To jsem nikdy netvrdila. Podle mě seš úžasnej a Alice
dělá velkou chybu. A ty ještě větší, když se zahazuješ s tou…“
„Jasně, nech už toho, jo? Nebudu ji sem vodit. Krom toho,
proč tě tak vytáčí? Udělala ti snad něco?“
„Stačí, že existuje,“ odpověděla jsem suše. Nechtěla jsem
se vracet k tomu, co bylo. Robert neměl ani páru o spoustě
věcí a bude lepší, když to tak zůstane.
„A co teda s ním? S tím Tulim? Chodíte spolu?“ naštvaně
na mě zíral.
„Kamarádíme se. Trošku flirtujeme. Víš, že já se nevážu.“
Nebyla to tak úplně pravda. I když jsem nechápala, co k Vik-
torovi cítím, přece jen jsem něco cítila. Takže o nevázání se
nemohla být řeč.
„Hm, ale je to on. To je úplně jiný kafe,“ Robert zakroutil
hlavou a sevřel v dlaň v pěst, jako by se chystal prát. Řeč
těla – ty jeho starý finty jsem znala moc dobře.
„Stejný jako vždycky,“ zvrátila jsem oči.
„Ne tak úplně. Nechci, aby ses trápila.“ Naklonil se nade
mnou a v jeho pohledu byla starost. To byl celej on. Buď
propadal sebedestrukci, nebo se proměňoval v nesnesitelně
starostlivýho staršího bráchu.
„Nebudu. Já na tohle nejsem,“ odpověděla jsem nepře-
svědčivě.
„To se uvidí,“ zahuhral.
„Ty snad žárlíš?“ povytáhla jsem obočí.
Robson vyskočil, jediným pohybem mě popadl v pase
a posadil si na klín. Pevně se ke mně přitiskl a zabořil obličej
do mých vlasů. Cítila jsem, jak se třese a líbá mě na hlavu.
„Seš pro mě všechno,“ řekl tiše. „Pamatuju si, když jsme
měli jen jeden druhýho. Jak jsem vždycky dostal nářez a tys
pak za mnou chodila do podkroví, objímala mě a líbala.“
Smutně si povzdechl. „Nevzpomínám si, že by o mě kdokoliv
měl strach nebo starost. Jenom ty, vždycky. Jo, žárlím.“ Znělo
to zvláštně, jako by si to teprve teď uvědomil. „Nechci, aby
mi tě někdo vzal. A nechci, aby ti někdo ublížil. Toho bych
zabil. To dobře víš.“
„Jo,“ odpověděla jsem krátce a přitiskla se k jeho teplému
tělu. Robert mnou lehce pohupoval, a když jsem začala usínat,
zanesl mě do mé ložnice, položil do postele a chtěl odejít.
Chytila jsem ho za ruku.
„Nechoď,“ poprosila jsem.
„Mám tady zůstat?“ chtěl se ujistit.
„Neřekla jsem to snad jasně?“
„Zase se bojíš spát sama?“ Usmál se, ale lehl si vedle mě.
Otočila jsem se na bok a on se ke mně přitiskl jako lžička.
„Už ne. Jen mě dávno nikdo neobjal,“ vydechla jsem, bylo
mi moc dobře.
„Vzpomínáš, jaks měla strach spát sama?“ Robert mi přejel
prstem po tváři a pak mě pohladil po hlavě.
„Protože mi ten debil Ondřej pouštěl horrory,“ odpověděla
jsem a zívla.
„Byl do tebe zamilovanej, co ti bylo dvanáct,“ zašeptal mi
Robert do ucha.
„To teda projevoval dost svérázně,“ vyprskla jsem.
„Upřímně mě nenáviděl.“
„Protože já jsem byla zamilovaná do tebe.“
Robert mě pevněji objal.
„Škoda, že jsem byl tenkrát idiot.“ V jeho hlase byla slyšet
lítost.
„Byl jsi puberťák a šily s tebou hormony. Buď ses pral,
nebo někde šoustal, co se zrovna nachomejtlo,“ řekla jsem bez
výčitky. Jen jsem konstatovala fakta, takhle to prostě bylo.
„Musel jsem se prát. Dřív jsem pořád dostával přes hubu.
Jednou to muselo skončit.“
„Taky že skončilo. Vyrostl jsi a najednou z tebe všichni
měli nahnáno,“ tiše jsem se zasmála.
„Co myslíš, budeme jednou šťastní?“ zeptal se za okamžik,
když už jsem si myslela, že usnul.
Otočila jsem se a podívala se na něho. Koukal na mě
lesklýma očima, ve kterých se odráželo světlo pouliční lampy.
Nezatahovala jsem na noc okna. Kdysi, když jsem byla v první
náhradní rodině, nás nutili spát v úplný tmě. Hrozně mě to
děsilo. Později, v druhý a poslední rodině, to už nebylo tak zlý.
Tam jsem vždycky měla rolety zvednutý. Pak už to tak zůstalo.
„Já jsem šťastná. Svým způsobem.“
„Myslíš někdy na svýho fotra?“
Cukla jsem sebou.
„Někdy,“ řekla jsem tiše.
„Odpustila jsi mu?“
„Ne.“ To zrovna byla pravda. Nedokázala jsem pochopit,
jak mohl ostatní takhle podvýst, jak mohl krást a prohrát
všechno v kartách. Na mě zapomněl, stejně jako na to, jak
mi po mámině smrti sliboval, že si uspořádáme život. Nic
se nám nepovedlo. Ani jemu, ani mně.
„Nemyslíš, že kdybys tu etapu uzavřela, tak by ses mohla
pohnout dopředu?“ vyzvídal Robert.
„Jak to myslíš?“ obořila jsem se.
„Nevím. Třeba by sis mě vzala, měli bysme hezký dětičky
a bydleli v domě na předměstí.“
„Moc koukáš na americký seriály,“ vyprskla jsem. „Krom
toho bych chcípla nudou. A ty bys byl tak zoufalej, že by sis
ukousnul ptáka.“
„Tak daleko jsem to nedomejšlel. I když ten můj je tak
velkej, že… Au!“ Vrazila jsem mu loket do břicha. „Myslíš si,
že nejsem stvořenej pro monogamii?“
„Tím jsem si jistá, miláčku.“ Otočila jsem se a políbila ho
na ústa. „Seš zvíře. Vidím, že se musíme vyřádit. Zítra jdu
s Viktorem na grilovačku. Ale v noci to ve městě roztočíme.“
„Grilovačka s Viktorem, bla bla!“ Robson se zašklebil.
„Nech toho, mám ho ráda, je s ním legrace. Neboj, kdyby
něco, tak sem ho nepřivedu. Ale tak daleko zajít nehodlám.“
„Ty možná ne. Ale on si to nejspíš vzal do hlavy.“ Dál
vypadal naštvaně.
„No a co? Řekla jsem ti, Molly si ráda hraje,“ zakoulela
jsem očima.
„To doufám. Takže zítra to roztočíme?“ zeptal se s nadějí.
„Jak jsem řekla. Nejdřív klub a pak se trochu projedem.“
Udělala jsem pohyb, jako bych držela volant.
„Seš božská!“ Robson se ke mně silně přitiskl.
„Já vím. Ale teď mě pusť, nebo se udusím.“
„Rád se k tobě tulím, máš hezkej zadek,“ zašeptal mi Rob-
son do ucha. Slyšela jsem, jak se zasmál.
„Úchyle. Spi už a nedotýkej se mě svým…“
„Miláčku, to jde mimo mě. Je to živý stvoření!“ Přitiskl
se ke mně ještě silněji.
„Ať si radši dá pozor, mám ostrý nůžky!“
7. K APITOLA
Jen jednou ti zazpívám.

Jen jednou jsem miloval.
Sarius, Sám
Už zase jsem na ni čekal. Pokud to takhle půjde dál, dostanu

žaludeční vředy a zešedivím. Když se konečně objevila ve
vchodu paneláku, zkoprněl jsem. Na sobě měla úzké černé
džíny, červenou halenku s odhaleným břichem a červené boty
na platformě. Vlasy vysoko vyčesané, v uších velké stříbrné
kruhy. Výrazně nalíčené oči a na rtech rudou rtěnku. V ruce
držela malý červený batůžek. Vypadala sexy a dravě. Když
jsem ji zahlédl, ucítil jsem slabost v kolenou – ještěže jsem
seděl v autě. Krev se mi nahrnula do hlavy a už jsem vůbec
nikam jet nechtěl. Když nastoupila, ovanula mě její vůně,
těžká a podmanivá.
„Tak co? Ujde to? Podle toho, jak se tváříš, bych řekla…“
Nedokončila, protože jsem ji chytil za paže a přitáhl k sobě.
Viděl jsem, jak se jí rozšířily zorničky, v nichž bylo překvapení
a ještě něco, z čeho se mi zatočila hlava.
„Vypadáš tak, že se mi tam už vůbec nechce,“ řekl jsem
hlasem ochraptělým vzrušením. „Krásně.“
„To je dobře. Ale půjdem tam. Záchranná mise Molly za-
číná!“
„Oukej. Tak jedem.“ Pustil jsem ji, i když jsem měl chuť ji
políbit. A i když jsem věděl, že i ona ví, jak moc po ní toužím…
Zdálo se, že je spokojená.
Nesnesitelná Molly.
Dojeli jsme do Karłowic, kde měla Beáta na velké zahradě
speciální místo pro grilování. Dřevěný altánek a zastřešené
stoly s lavicemi. Často tu pořádala různé akce. Poslal jsem
jí zprávu, takže věděla, že přijedu. Akorát jsem jí neřekl, že
nebudu sám.
Když jsme vystoupili z auta, ucítil jsem, jak se Mollyina
ruka vsunula do mojí. Podíval jsem se na ni. Usmívala se.
„Necukej takhle pokaždý, když se tě dotknu.“
„A budeš v tom pokračovat?“ zeptal jsem se s nadějí.
„Samozřejmě.“
„Tak to za sebe neručím.“
Podívala se na mě se povytaženým obočím.
„Výborně. Ráda bych tě při tom viděla.“
„Při čem?“ Zazvonil jsem u branky.
„Při tom, jak překračuješ svý meze,“ zašeptala a přimhou-
řila oči.
Do prdele! Jak jsem se měl s touhle holkou ovládat? Ale
musel jsem. Před domem se totiž zrovna objevila Beáta a mí-
řila k brance. Její výraz byl k nezaplacení.
„Jé, to je ale překvapení.“ Koukala chvíli na mě, chvíli zase
na Molly. „Neřekl jsi, že přijdeš s… někým…“
„Viko nechtěl jít, ale přemluvila jsem ho. Neptej se, co jsem
mu musela slíbit. Jsem Molly.“ Napřáhla ruku.
„Beáta.“ Stiskla nabízenou ruku a podívala se na mě pohle-
dem, ve kterém byla obrovská výčitka, vztek a lítost. Nebylo
mi to úplně příjemné, ale teď… už bylo pozdě cokoliv měnit.
„Pojďte dál, víš kudy, Viktore?“
„Jasně, díky.“
Vešli jsme do zahrady. Hrál jazz, svítily lampiony. Beátini
snobští přátelé seděli na ratanových pohovkách nebo stáli
u vysokých stolů a popíjeli drinky, jedli burgery, ražniči a sa-
láty. Jacek si povídal se svojí holkou. Když jsme přišli blíž,
zamířily všechny pohledy na nás. V obličeji mého kamará-
da bylo vidět překvapení. Zahlédl jsem hodnotící pohledy
několika známých, kteří nedokázali odtrhnout oči od ženy
po mém boku.
„Civěj jak parta neandrtálců,“ zamumlal jsem k Molly.
„Klídek, Vikoušku. Už jsem viděla horší. Prostě si to užívej.“
Stoupla si na špičky a políbila mě na ústa. „Tak do toho!“
Sevřel jsem pevněji její ruku a zamířil ke svým známým.
Všem jsem ji představil a Molly si očividně podmanila celou
společnost. Jacek se široce usmíval a vypadal navýsost spo-
kojeně. Erik – kámoš, který obchodoval na burze – Melanii
hned poznal a přisedl si k nám.
„Myslím, že se známe.“
„To je možný.“ Molly se zdvořile usmála. „Nejlíp se znám
s Viktorem.“ Lehce sevřela mou paži a já jsem ji objal. „Co
vůbec děláš?“
„Sedím s nosem zabořeným do burzovních zpráv,“ odpo-
věděl Erik a mrknul na mě. „Ale to ti asi přijde jako nuda.“
„To nemáte žádný makléřky?“ Molly zvedla obočí. Poho-
dlně jsem se opřel a sledoval Erika. Evidentně nevěděl, do
čeho jde. Měl jsem z toho docela radost, protože kámoš to byl
sice dobrý, ale přeceňoval důležitost svého povolání. Krom
toho tvrdil, že burza není nic pro holky, protože ty prý mají
od přírody problém s exaktními vědami. Nejspíš proto byl
pořád sám jako kůl v plotě.
„Jasně, že máme. Ale vzpomínám si, že když jsem chodil
na gympl, tak byly v celý třídě jenom dvě holky, co jim šla
matika.“
„Aha.“ Melanie vytáhla z batůžku malý zápisník, na-
škrábala na papíru nějakou rovnici a podala ji Erikovi. „Vy-
počítej neurčitý integrál.“ Zářivě se usmála.
„Odkud…,“ Erik se zkoprněle rozhlížel.
„Maturitu z matiky jsem udělala na výbornou. Doučovala
jsem všechny kámoše ze třídy. Neříkej, že nezvládneš takovou
banální úlohu.“
„Tak jo…“ Erik vypadal trošku naštvaně, ale nakonec se
usmál a zvedl ruce. „Vzdávám se. Viktore…,“ zakroutil hlavou.
„Na tuhle ženskou si dej pozor!“
„To dělám pořád,“ zamumlal jsem a pevněji Molly objal.
Byla skutečně úžasná.
Pak se s Martinem pustila do debaty o posledním dílu
Avengers, Jacka vyřídila svým hodnocením nejnovější ver-
ze Call of Duty a Adamovi diagnostikovala poruchu v jeho
čtyřletým Chevroletu Camaro. Ženy si ji prohlížely s nechutí,
chlapi s nadšením. Beátu jsem nikde neviděl, kroužila někde
mezi zahradou a kuchyní. Jacek se široce usmíval. Povídal si
s Molly, jako by ji dobře znal. Ale viděl jsem, jak mi pohledem
naznačuje, že se mnou musí mluvit.
Přinesl jsem Molly ražniči a salát a načepoval jsem jí pivo.
Sám jsem nepil.
Jedli jsme a žertovali. Molly byla v konverzaci mrštná
a inteligentní. Ani na okamžik nevypadla ze svojí role. Ne
ustále se na mě usmívala, dotýkala se mě a objímala. Pokaždé
se mi rozbušilo srdce a žaludek mi zaplavilo zvláštní teplo.
Jediné, co jsem si přál, bylo políbit ji.
Beáta si nakonec musela sednout. Koukala na mě, na
Molly a bylo vidět, že je pořádně naštvaná. Nevydržela to.
„Odkud se znáte? To bude asi nějaká čerstvá známost?“
zeptala se a změřila si Melanii pohledem.
„Ano i ne,“ odpověděl jsem s klidem.
„Přesně tak. Jsme takovej ten pár z dětskejch let. Pak jsme
na několik roků ztratili kontakt,“ zhostila se Molly úkolu.
„A pak se jednoho dne bavím v klubu a koho nevidím,
svoji někdejší holku.“
„To byl osud, Viko,“ zasmála se Molly a žertovně mi po-
cuchala vlasy.
„Nepochybně.“ Beáta se zašklebila, jako by kousla do ci-
tronu. „A co děláš… Molly?“ vyslovila její jméno, jako by ji
něco zabolelo.
„Oblbuju lidi.“
Beátino obočí vystoupalo do nebezpečných výšin. Jacek
se nenápadně chechtal. Seděl jsem dál jakoby nic.
„Co tím myslíš?“
„No víš, pracuju na zákaznický lince. Takže to ani jinak
nazvat nejde.“
„A konkrétně?“ Beáta přimhouřila oči.
„To je snad výslech?“ vyprsknul jsem. „Máme volno, nikdo
se tu nechce bavit o práci.“ Změřil jsem svou účetní pohledem.
„Jasně, že ne, Viko.“ Molly na mě mrkla. Pak se otočila
k Beátě. „Práce jako každá jiná. Musím něco dělat, abych se
nezcvokla. Od tý doby, co mi zemřel děda a odkázal mi pár
zámků na Loiře, však to znáš… prostě mi přeskočilo. Tak
abych si zachovala zdravou mysl, šla jsem pracovat. Trochu se
tam unavím, zbytek udělá Viko a aspoň nemám milionářský
brouky v hlavě.“ Molly se podívala na mě. „Jdu na toaletu.
Tam dolů.“ Zahlédla dveře od koupelny cestou do zahrady.
„Přijď za pět minut,“ zašeptala a spiklenecky na mě mrkla.
Když vešla do domu, Beáta si ke mně hned přisedla.
„Řeknu ti, tos mě teda překvapil. Ty a s takovou holkou?“
zašklebila se.
„Jak to myslíš, ‚takovou’?“ zeptal jsem se zdvořile. Odložil
jsem skleničku s pomerančovým džusem, kterou jsem měl až
doteď v ruce, a podíval se na Beátu.
„No, je asi hodně mlaďounká? A trochu divná.“
„Je mladší o sedm let. A vůbec není divná,“ pokrčil jsem
rameny. „Je prostě… svá.“
„Opravdu se znáte z dětství?“ zeptala se Beáta poněkud
nedůvěřivě.
„Opravdu. Prakticky jsme spolu vyrůstali. Do určitý doby.
Poslyš, chtěl jsem…,“ začal jsem, ale Beáta mi skočila do řeči.
„Jenže ona vypadá, jako by… byla trochu bláznivá. Úplný
opak tebe.“
„To nevíš, že protiklady se přitahují?“ zamračil jsem se.
„No jo, jenže… Máš velkou firmu. Je to takový trochu…
předvídatelný,“ hlasitě se zasmála. Společnost se po nás ohléd
la, ale za chvíli už se zase každý staral sám o sebe.
„To znamená?“ přísně jsem se na ni podíval.
Vyplašila se.
„No, takový klišé. Pan ředitel a mladá kozička.“
„Možná by bylo lepší, Beáto, kdybys nechala těch kvapných
závěrů. Vůbec ti to nesluší. Máš dobré postavení, jsi v nejlep-
ších letech a přemýšlíš takhle schematicky. Poslyš… vždycky
jsi pro mě byla jenom kamarádka. Možná jsem to nedal dost
jasně najevo, tak to dělám teď. Nebylo by z toho nic vážného.“
Zakroutil jsem hlavou a vstal jsem. „Omluv mě na chvíli.“
Zvedl jsem se a zamířil k domu. Na zádech jsem cítil Be-
átin pohled. Nechtěl jsem se zachovat jako buran, ale takové
situace jsem neměl rád. Chtěl jsem se jí ohleduplně omluvit,
ale vytočila mě, a proto to dopadlo, jak to dopadlo. Vešel
jsem do domu a zaklepal na dveře koupelny. Za okamžik se
otevřely a něco mě vtáhlo dovnitř.
„Co děláš?“ zeptal jsem se Molly, která mě opřela o stěnu
a široce se usmívala.
„Všimla jsem si, žes měl pohovor s hostitelkou,“ řekla níz-
kým, podmanivým hlasem. „Tak mě napadlo, že je čas na
nějakou tu… zábavu.“
Rozesmál jsem se.
„Ty seš vážně děsná.“
„Jo, já vím,“ protočila oči.
„Ale o co…,“ nedokončil jsem, protože Molly se podívala
do strany a zlomyslně se usmála.
„To je jedno. Čtyři, tři, dva, jedna…“
„Molly…,“ zakoktal jsem, ale ona mi naznačila, abych byl
zticha.
„Jde sem.“
„Tak…“
„Ticho, Viko. Dělej to, co umíš nejlíp…,“ zašeptala, přitiskla
se ke mně, objala mě kolem krku a začala líbat.
V tu chvíli jsem v hlavě neměl vůbec nic. Nic kromě touhy.
Molly vklouzla jazykem do mých úst, chutnala jako víno
a žvýkačka. To spojení mě úplně dostalo. Sevřela v prstech
mé vlasy a lehce za ně zatáhla. Zasténal jsem, přitiskla se ke
mně celým tělem a otřela se o můj tvrdý úd, který narážel
na její plochý podbřišek. Nevydržel jsem to, chytil jsem ji za
zadek a pevně sevřel její půlky. Bláznivě jsme se líbali a bylo
mi úplně fuk, že dveře koupelny jsou otevřené a někdo nás
může vidět. Nebo… že by právě o to šlo?
Když jsem se odtrhl od Mollyiných úst a začal jí líbat a oli-
zovat krk, lehce se ode mě odtáhla. Usmívala se, oči jí zářily.
„Nevěděla jsem, že se do toho pustíš s takovou vervou. Už
nemusíš, je pryč. Podle toho, jak vztekle klepala podpatky,
jsme ji asi pořádně vytočili.“
No výborně, byl jsem tak nadržený, že jsem nic neslyšel.
Zadíval jsem se na Molly.
„Ale já jsem nic nepředstíral, uvědomuješ si to?“
„No, dokonce jsem to cítila. Ale víš, jsou to jen fyziolo-
gický reakce.“
„To si fakt myslíš?“
Molly potřásla hlavou a prstem si přejela po rtech, na-
běhlých od polibků. Od mých polibků a mých rtů.
„To je jedno, co si myslím. Hlavní je, že jsme splnili naše
poslání. Teď pojď. Asi za patnáct minut se rozloučíme. Ne-
chci, aby mi naplivala do jídla.“
Nějak se mi to všechno začalo vymykat z rukou. Měla jsem se

bavit a ten suchar Viktor se měl trochu uvolnit. Místo toho
jsem mu pomáhala zbavit se tý nadržený ženský a líbala jsem
se s ním. Dotýkala se ho. Jasně, že mi to nebylo lhostejný.
Viktor… byl až překvapivě dynamický. Velmi atraktivní, skvělá
postava, inteligentní, trochu škodolibý, zábavný. A měl úžasný
ruce. Když mi je zaklesnul na zadku, myslela jsem jen na
to, jak ze sebe strhat oblečení. Popravdě řečeno, ještě nikdy
jsem necítila takový příval touhy. V životě jsem měla dva
kluky, Robsona a Barona. S Robsonem jsem přišla o panenství
a nebyla to moc příjemná vzpomínka. Bolest, pocit studu
a trapnosti, však to znáte. Byla jsem do něho zamilovaná, ale
on šoustal všechno, co se hejbalo. Pak se chytil do pasti tý
svině Marietty a byl konec. Trvalo mi pár dalších puberťác-
kejch let, než jsem se z toho hloupýho poblouznění dostala.
S Baronem… to vždycky bylo rychlý a intenzivní. Nemilovala
jsem ho, ani on mě. Teprve jsem poznávala, co je sex a jaký to
je s někým chodit. Nic moc jsem z toho poznání nevyvodila.
Pak následovalo pár incidentů, líbačky v klubu, osahávání
u tance a tak, ale nikdy to nedospělo do finále.
Až teď… s Viktorem. To nečekaný setkání po letech. Ta
podivná hra, která mezi námi byla. A napětí. Nesnesitelný
napětí, který jsem se snažila ignorovat. Nemohla jsem připus-
tit, aby se proměnilo v něco jinýho, aby se vyvinulo. Na city
ani na lidi jsem nevěřila. O něčem, jako je láska, jsem vůbec
nechtěla slyšet. Žádná láska neexistovala. Jen chemie. Jasně,
mohla jsem s ním jít do postele. Nejspíš by to byl mazec, moje
reakce na něj nasvědčovaly, že by to byl ten nejlepší sex mýho
života. Ale proč? Co kdybych… začala něco cejtit? A pak by
mi nezbylo nic než ten zvláštní cit? Už zase bych byla sama,
protože v mým budoucím životě pro Viktora Tuliho přece
nebylo místo. Ani náhodou. Všichni, kdo pro mě někdy něco
znamenali, mě opustili. Zbyl mi jenom Robert. A tak to bylo
správně. Takhle to mělo bejt.
„Co ses tak zamyslela?“ zeptal se Viktor.
Rozloučili jsme se s jeho známejma a pak mě odvezl domů.
Všimla jsem si, že jsme zaparkovali kousek od mý ulice.
„Proč jsi vlastně nechtěl s tou Beátou chodit? Je to hezká
ženská.“
Viktor vypnul motor a podíval se na mě.
„Vzhled není všechno.“ Opřel pravou ruku o moje sedadlo
a pozorně mě sledoval.
„Na první pohled se k sobě perfektně hodíte.“ Usmála
jsem se.
Otočil se ke mně celým tělem.
„Nebyla jsi to náhodou ty, kdo říkal, že stereotypy jsou
na prd? Zrovna jsi jim propadla.“ Významně povytáhl obočí.
Viděla jsem ho tak zblízka, měl krásný oči a dlouhý řasy
a voněl jako… ach… o čem jsme to vlastně mluvili?
„Oukej, máš pravdu.“ Zakroutila jsem hlavou.
„Melanie…“
„Molly,“ opravila jsem ho a zamračila se.
„Tak jo, Molly… Věř mi. Nic nepředstírám. A nejsou to jen
fyziologické reakce. S tebou… se cítím jinak. Dobře. Nikdy
předtím jsem se takhle necítil.“
Koukala jsem na něho a nic jsem neříkala. Pak jsem se
nenápadně usmála.
„To jenom teď. Pak to přejde. Musím už běžet. Až zas
někdy zatoužíš po zábavě, tak zavolej.“
„Melanie, prosím!“ popadl mě za ruku.
„Ta je pryč, Vikoušku. Kdysi dávno zůstala sama a pak
na ni všichni zapomněli. Teď je tu jen Molly,“ řekla jsem
s pohledem upřeným do jeho očí. Vystoupila jsem. Celou
dobu jsem na sobě cítila jeho pohled.
Jestli mi to bylo líto? Jasně, že jo. Někde hluboko uvnitř
jsem přece jen chtěla něco cítit. A věděla jsem, že s ním by
to určitě bylo možný. Ale měla jsem z toho strach. Proto
jsem radši utekla. Takhle to bylo bezpečnější pro mě i pro
něho. Navíc mě čekalo něco, co by on v životě nepochopil
a neschválil. A já jsem nebyla dostatečně odhodlaná, abych
to někomu vysvětlovala.
8. K APITOLA
Skrz žaluzie pozoruju okolí,

a ona mlčí hlasitějc, než křičí,
Chci ji jen lehce pohladit po tváři,
Nechá mě tam i s tichem v polštáři.
Sladkej život, slyším, ve sprše nadávky,
Voda teče jak sliby, a mrahy jak šibenice.
Sedne si naproti, má vztek jak vichřice,
Naproti mně, bije mě pohledem,
Kterej kdyby moh vraždit, byl bych už spálenej.
PRO8L3M, Cigára
Robert seděl v obýváku, na sobě černý džíny, černou hedváb-

nou košili a koženou bundu stejné barvy. Dlouhý nohy si opřel
o stolek a zíral do mobilu. Když jsem vešla, povytáhl obočí.
„No né, co je tohle za sexbombu?“ Změřil si mě kritickým
pohledem.
„A co seš ty, vládce podsvětí?“
„Jdem pařit?“
„Však jsem ti to slíbila. Mám se převlíknout?“
„Nemusíš, kotě.“ Robert si stoupl vedle mě. „Jak se povedl
večer s Viktůrkem?“
„V pohodě,“ pokrčila jsem rameny. „Poklábosila jsem si
s jeho kámošema, trochu jsem rozvířila stojatou vodu, Vik-
torova rádoby snoubenka si mě moc neoblíbila. Normálka.“
„Takže byla legrace?“
„Ani nevíš, jaká.“
„Tak jo, padáme. Dneska mám chuť to pořádně roztočit.“
Robson mě objal a vyšli jsme z bytu.
Ve Fantomu bylo plno, našli jsme si dvě místa u baru
a Agáta nám připravila naše oblíbený drinky. Vypili jsme
je a zamířili na parket. Hned se na mě nalepil nějaký týpek.
„Ahoj, vidím, že se bavíš sama? Nezatančíme si spolu?“
„Tak jo, když rád tančíš ve dvou, proč ne,“ souhlasila jsem.
Tančili jsme, bylo mu tak kolem třiceti, na sobě tričko
s límečkem a nějakým značkovým logem, tmavý kalhoty,
hezky voněl a hltal mě očima. Zamířila jsem pohledem ke
svýmu kámošovi, který se už bavil s dvojicí holek. Robson
jako vždycky neztrácel čas.
„Mám žízeň!“ zakřičela jsem ke svýmu tanečníkovi.
„Zvu tě!“ zahulákal zpět, načež jsme opustili parket. Objed-
nal mi drink u baru, sobě taky. Pak jsme pokračovali v tanci.
Bavili jsme se do půlnoci. Platil mi drinky, který jsem nepila,
zatímco on byl čím dál opilejší. Když mě začal osahávat,
poslala jsem znamení Robsonovi.
„Hele, vole, koukej padat, to je moje holka.“ Postavil se
mezi nás a naštvaně si toho chudáka měřil.
„Ale já…“
„Co já?“
„Ona sama chtěla,“ obhajoval se nejapně.
„Chceš říct, že se ti vnucovala??“
„Ne, to vůbec netvr…“
Robert ho popadl za límec a lehce postrčil.
„Myslíš, že sem přišla, abys ji mohl sbalit?“ zavrčel.
„Jasně, že ne…“ Vypadal, jako by měl na krajíčku.
„Tak jo, padej.“
Podívala jsem se na svýho kamaráda. Dal mi znamení
pohledem a zamířili jsme k východu. Můj rozrušenej ctitel
odkráčel opačným směrem.
Když jsme byli venku, zabočili jsme do jednoho z dvorků,
kterých byla u náměstí spousta. Tady zrovna nebyly kamery.
Robert vytáhl z kapsy peněženku. Bylo v ní pět set zlotých.
Vyndal hotovost a peněženku hodil do nejbližší poštovní
schránky.
„Docela slušný. Tak co teď?“ Robson mě vzal za ruku.
„Jedem do Kozanowa. Tam nejsou kamery.“
„Jasně, šéfová.“
Vystoupili jsme na zastávce Dokerska a uličkami se vydali
mezi vysoké paneláky. Do oka mi padl černý Ford Mondeo.
Podívala jsem se na Robsona.
„To by šlo. Žádná sláva, ale ujde.“
„Aspoň nebije do očí.“
„Jasně, když sis naposled půjčila mustanga, tak oba víme,
jak to dopadlo,“ vyprsknul.
„Moc vtipný!“ zamumlala jsem a zašátrala v batohu, kde
jsem měla svoje nářadí. Říkala jsem mu otvírák. Neuběhla
ani minuta a dveře byly dokořán. O minutu později už tiše
předl motor.
„Kam pojedem?“
„Na obchvat, uděláme kolečko a vrátíme se.“
„Tak jo.“ Robson se uvelebil na sedadle spolujezdce. Hned
se začal prohrabovat v zásuvce. „Jé, koukej, Kinder Bueno.“
„Třeba má děti,“ pokrčila jsem rameny.
„To sotva. Koukej, kolik tu má šprcek. Nebo možná děti má,
ale už nechce žádný další. Krom toho, otec rodiny a v autě si
vozí kondomy…“ Robson vytáhl balení durexů a zamlaskal.
„No teda. Tak dík.“ Schoval si ho do kapsy.
Zakroutila jsem hlavou. Míjela jsem Maślice a za chvíli
jsem už sjížděla na dálnici. „Uvidíme, co pan Ford poslouchá.“
Zapla jsem CD přehrávač.
Zadunělo disco polo.
Robert se zašklebil.
„Ford stojí za sračku. A muzika, jak vidím, jakbysmet.“
„Tak jo, pustíme si Esku.“
„Jasně, teď dávaj nejlepší pecky. Perfektní pro zběsilou
jízdu.“ Robert zašátral vzadu. „No ne, co to tu máme?“ uká-
zal mi plechovku piva Piast. „Vypadá to, že v tomhle auťáku
proběhla divoká pařba. Nedivil bych se, kdybych…,“ odmlčel
se. Podívala jsem se po něm, hrabal pod sedadlem. Za chvíli
už s vítězným pohledem vytahoval kousek červený krajky.
„Heleďme se! Kalhotky dychtivý Dorotky!“
„Co jsme to, sakra, šlohli, pojízdnej bordel?“ Zakroutila
jsem hlavou.
„No, vsadím se, že oblíbená písnička majitele je Čtyři osm-
náctky jen v mým autě.“
„Teda, Robsone, ty tu muziku snad tajně žereš?“
„Jasně, zlato. Jsem jen inteligentní a mám přehled o po-
pkultuře a tak.“
„No nevím, jestli je zrovna disco polo popkultura.“
„Jasně, že je. Neříkej mi, že nezabroukáš žádnou hitovku.
Každej zná Zrzka šílí na parketu nebo jinej kousek, ať chce
nebo ne.“
„No jo, asi máš pravdu.“
Blížili jsme se k jižnímu sjezdu. Rozhodla jsem, že zpátky
pojedu městem. Těsně za Bielany jsme zahlédli dopraváky.
„Do prdele,“ řekla jsem tiše.
Robert zareagoval s klidem.
„Nezrychluj ani nezpomaluj. Hned jsme pryč.“
„Kurva, Roberte, chtěj…“
Chystali se nás zastavit. Policajt zamával plácačkou a naří-
dil nám, abychom sjeli na krajnici. Zpomalila jsem a když už
si myslel, že zastavím, šlápla jsem na plyn a prudce se rozjela.
„Do prdele!“ Robert se přikrčil a přidržel se za madlo.
Ve zpětném zrcátku jsem ještě zahlédla, jak policajt na-
skočil do auta a rozjel se za mnou.
Na červenou jsem odbočila na Klecinu. Měla jsem jen
jednu možnost. Vytáhla jsem telefon a zvolila číslo. To jeho.
Zvedl to po dvou zvoněních.
„Melanie?“
„Seš doma?“
„No jo.“
„Za pět minut jsem u tebe!“
„Co se…“
„Pět minut!“
Ukončila jsem hovor a zabočila do ulice, která byla rov-
noběžná s tou Viktorovou. Robert po mně hodil pohledem,
ale nekomentoval to.
„Padáme.“
„Volant!“
Hodil po mně červený tanga. Mlčky jsem utřela volant,
Robert přejel madla a řídicí panel. Slyšeli jsme policejní sirénu.
Vyskočili jsme z auta, utřeli kliky a rozběhli se na sídliště
u Viktorova domu.
„Tudyma, přes plot!“ zavelela jsem.
Robson přelezl a podal mi ruku, abych zdolala překážku.
„Rychle, vchod číslo pět!“
„Kterej byt?“ Robert mě držel za ruku a běžel k domu, na
který jsem ukázala.
„Nevím, nepamatuju si. Otevřu.“
Zvládla jsem to za necelých třicet vteřin. Když už jsme
byli na schodech, zavolala jsem Viktorovi.
„Molly?“
„Číslo bytu.“
„Kde seš?“
„Dole!“
„Jasně, jasně. Osm.“
Za okamžik jsme vyběhli do správnýho patra. Viktor stál
v otevřených dveřích a znepokojeně na mě koukal.
„Co se děje?“
Zaslechli jsme zvuk policejní sirény.
Viktor se na mě zadíval.
„Cos provedla?“
Když jsem dorazil domů, začal dotírat Jacek. Nakonec jsem

to zvedl, i když jsem věděl, s čím bude otravovat.
„Nazdar, kámo, neruším? Seš sám?“ zeptal se s mírným
nadšením.
„Kdybych nebyl, tak bych ti to nevzal.“
„Přesně to jsem si myslel. Takže ty chodíš s tou drsnou
blondýnou?“
„Melanií. Jo.“ Sedl jsem si do křesla a ovladačem pustil
hudbu. „Ty děláš nějaký průzkum nebo co?“
„Řeknu ti, že Beáta byla tak namíchnutá, že jsme se s Anič-
kou radši rychle zdejchli. Bylo tam docela dusno a krom toho
se na mě Beáta přilepila a pořád jenom, odkud tu Melanii
znáš a co to má, sakra, znamenat!“
„Tak to jsi měl o zábavu postaráno.“
„Jo, pohřební. Každopádně je na tebe meganasraná.“
„Její věc. Pracuje pro mě a svoje osobní křivdy si může
strčit někam.“ Pokrčil jsem rameny.
„Však jo, jasně. Ale žárlivá ženská… na tu bacha, kámo.
Ženský jsou občas horší než chlapi.“
„Dobrá rada nad zlato. Zapíšu si to.“
„Ale řeknu ti, ta tvoje Molly je docela fajn. Kdo by to
řek, že se budete tak skvěle doplňovat. Bláznivka a suchar,
dokonalý,“ smál se.
„Jo, super a teď mě nech na pokoji.“
„Rozkaz, kámo. Hezkej večer.“
„Ahoj!“ Zavěsil jsem a zakroutil hlavou, ale taky jsem se
zasmál. Jacek byl můj dobrý kamarád a vždycky mě dokázal
pobavit. Navíc se teď v mým životě objevila žena, která to
uměla taky. A probouzela další pocity, se kterými jsem si
nevěděl rady. Zavřel jsem oči a vybavil si, jak jsem ji dneska
líbal. Věděl jsem, jak to skončí – půjdu do koupelny, vlezu
pod sprchu, budu na ni myslet a…
Zvonění telefonu mě vytrhlo z myšlenek na rychlou
masturbaci. Při pohledu na displej jsem si málem vyvrtnul
zápěstí, abych hovor co nejrychleji přijal. Byla to ona. Srdce se
mi rozbušilo jako nějakýmu blbečkovi. Myslel jsem… Předsta-
voval jsem si, že mě chce vidět, chce za mnou přijet, chce… mě.
Ale objevila se ve společnosti toho Robsona, který si mě měřil
nepřátelským pohledem. Téměř současně jsem zaslechl zvuk
policejní sirény. Molly přitahovala trable. Jo, to bylo výstižný.
Když jsem se jí na to zeptal, chvíli na mě koukala a v jejím
pohledu se na zlomek vteřiny objevilo něco jako omluva. Ale
hned zase zvrátila oči v sloup, odfrkla si a vešla do obýváku.
„To mě poser, kolik tady máš metrů čtverečních?“ proho-
dila a rozhlédla se po prostorné místnosti, jako by tu byla
poprvé. Připadalo mi, že jen tak plácá, aby potlačila pocit
trapnosti. Nebo jsem to jen já takhle vnímal? Zatímco ona
měla, jako obvykle, všechno a všechny na háku?
„Hele, kámo, máš něco silnějšího? Musím se trochu spravit,
nějak mi ruply nervy,“ řekl její spolubydlící.
Zavřel jsem dveře a přistoupil jsem k ní.
„Pronásleduje tě policie?“ Přimhouřil jsem oči.
„Ale prosimtě, jakýpak pronásleduje.“
„Hele, nebyl by nějakej drink?“
Podíval jsem se na něj. Byl vysoký, asi jako já. Měl jsem
chuť mu jednu vrazit, ale ovládl jsem se. Ukázal jsem na
nízkou barovou skříňku u okna.
„Posluž si. Molly, můžeš na chvíli?“ Lehce jsem ji uchopil
za paži.
„Jasně.“ Zamumlala něco k Robsonovi, který zamířil
k baru.
Zavedl jsem ji do pracovny v hloubi bytu. Otevřel jsem
dveře a téměř jsem ji strčil dovnitř.
„Nebuď takovej ras,“ Molly se na mě podívala se staženým
obočím.
„Cos provedla? Zase jsi ukradla auto?“
„P ů j č i l a!“ vyslabikovala důrazně.
„Sakra, ženská, chceš skončit v kriminálu?“
„To nemám v úmyslu.“
Procházela se po pracovně a dotýkala se nábytku, stolu,
pak se zastavila před knihovnou a chvíli koukala na moji
docela slušnou knižní sbírku.
„Dost dobrá knihovnička. Tady bych se mohla na nějakou
dobu zašít.“
„Až tě zavřou, budeš mít na čtení čas.“
„Nech toho. Neměla jsem jet městem.“ Protočila oči a dál
se procházela podél regálů a dotýkala se knížek.
„Neměla jsi krást to auto,“ odsekl jsem.
„Půjčila jsem si ho,“ odpověděla pomalu, slabiku po slabice.
„Melanie, nechovej se jak malá.“
Otočila se a probodla mě pohledem.
„A ty jako můj otec. Krom toho jsem tě prosila, abys mi
tak neříkal!“
„Svýho otce bys zrovna za příklad dávat nemusela!“ Nechal
jsem se unést.
Poprvé jsem spatřil, jak Melanie na chvíli odhodila masku
chytráctví a zdánlivé lhostejnosti. V jejím pohledu jsem za-
hlédl bolest a smutek. V tu chvíli jsem si připadal jako zmetek.
„Co ty víš o mým otci?“ zeptala se tiše.
Zhluboka jsem se nadechl.
„Všecko.“
Přesně tak. Řekl jsem pravdu. Určitě jsem věděl víc než ona.
„Sleduješ mě?“
Pokrčil jsem rameny.
„Naši tátové se přece znali. Slyšel jsem, co se stalo. A když
jsem tě teď zase našel, zjistil jsem si, v jaký jsi situaci. Při-
znávám.“
„Proč?“ Přimhouřila oči.
„Protože… tě mám moc rád. A dělám si o tebe staros-
ti.“ Přistoupil jsem blíž a sebejistě jí pohlédl do tváře. Teď
jsem taky říkal pravdu. Měl jsem ji rád. Dokonce víc než to.
A znepokojovalo mě, jak žije. Chtěl jsem… jí nějak pomoct.
„O mě si žádný starosti dělat nemusíš.“
„No, vidím, že ne tak docela. Cos s ním dělala?“ kývnul
jsem hlavou směrem k chodbě. „Připadá mi, že tě jenom
provokuje ke všem těm výstřelkům.“
„Taky ses nechal vyprovokovat, když jsi byl se mnou.“
„Možná proto, že jsi ukradla moje auto.“
„Robson je můj jedinej kamarád. Seznámili jsme se ještě
jako děti. Ani netušíš, co nás spojuje. Byla jsem v dětským
domově, ve dvou náhradních rodinách. Víš, jaký to je? To
asi sotva!“ potřásla hlavou.
Popadl jsem ji za ramena a podíval se jí do očí.
„Hrozně mě mrzí, že tě to potkalo. Opravdu. Celý roky jsem
vzpomínal na naše společný hry a přemýšlel, co je s tebou.“
„Mohl ses zeptat otce,“ odpověděla tiše.
„Otce?“
„Jo, toho tvýho. Moc dobře to věděl.“
„O čem to mluvíš?“
Zamračila se.
„O tom, že mě navštěvoval, v děcáku, a párkrát i později.
Nosil mi hračky, sladkosti. Pak s tím přestal. Zapomněl. Lidi
rychle zapomínaj.“ Pokrčila rameny.
Bezděky jsem jí zaťal prsty do ramenou. Bylo mi, jako by
mi někdo zrovna dal pěstí.
„Au,“ řekla a překvapeně se na mě podívala.
„Promiň…“ Promasíroval jsem jí ramena. Přitiskl jsem ji
k sobě. Trochu se bránila, ale nakonec se uvolnila a opřela
čelo o můj hrudník. „Vůbec jsem to netušil. Kdybych… kdy-
bych to věděl…“
„Nech toho, však jsi byl taky dítě. Myslela jsem, žes na
mě dávno zapomněl.“
Odtáhl jsem se a zadíval se do jejího hezkého obličeje.
Lehce jsem se dotknul její tváře. Polkl jsem.
„Melanie, nikdy jsem na tebe nezapomněl.“
„Říkala jsem ti, že…“
„Sorry, pro mě budeš vždycky Melanie. Netušil jsem, že
můj fotr s tebou udržoval kontakt.“
„Často jsem na tebe myslela,“ řekla tiše. Podívala se mi do
očí. „Přemejšlela jsem, co děláš, jestli máš holku.“
„Neměl jsem…“
„Dopadlo by to s náma jinak, kdyby můj fort neudělal
to, co udělal?“
Bodlo mě u srdce.
„Nevím. Lepší je nepřemýšlet o tom, co by bylo, kdyby…
Teď se musíme soustředit na přítomnost a na to, co je před
námi.“
„Já žiju jen tím, co je dneska. Zítřek ještě není a možná ani
nebude,“ pokrčila rameny a přistoupila ke knihovně. „Pět let
koncentráku. To jsem četla několikrát. Chodím do knihovny.
Nebo kradu knížky v knihkupectvích. Ale!“ podívala se na
mě se vztyčeným prstem. „Pak je vždycky odnesu do knihovny.
Takže je to košer.“
„Nedělej to, Molly. Je to opravdu nebezpečný.“
„Já vím,“ pokrčila rameny. „Ale musím. Prostě musím.“
„Proč?“
„Proto.“
„Promluv si se mnou…,“ chtěl jsem ještě něco dodat, ale
rozlehlo se zaklepání a v otevřených dveřích se objevila Ro-
bertova blonďatá, rozcuchaná hlava.
„Myslím, že můžem zmizet. Obyvatele domu asi prohle-
dávat nebudou,“ prohodil.
Zakroutil jsem hlavou.
„Odvezu vás.“
„To není třeba,“ Robson si mě změřil pohledem.
„Jasně, může ti přece ukrást další auto, ne?“ zaútočil jsem.
„Myslíš si, že o ní víš všechno?“ Robert vešel dovnitř.
„Ty prej seš její kamarád. Dost zvláštní pojetí kamarádství!“
odsekl jsem.
„Zklidněte hormon. Dělám si, co chci.“ Molly se dál pro-
cházela podél regálů knihovny a dotýkala se knížek. „Jé, můžu
si to půjčit?“ vytáhla Hłaskův Osmý den týdne.
„Můžeš,“ odpověděl jsem mechanicky.
Molly si přitiskla knížku ke hrudi a podívala se na mě.
„Uklidněte se. O mě se neboj, Viko. Poradím si, jako vždyc-
ky.“
„Tak vidíš.“ Robson přimhouřil oči. „A teď pojď, padáme,
kotě.“
Molly se zadívala na svého kámoše.
„Bude lepší, když nás Viko odveze.“
„Lepší pro koho?“
„Přestaň dělat problémy.“
Robert zvedl ruce.
„Tak jo, dělej, jak myslíš. Já mizím, objednám si uber.“
„Jak chceš,“ Molly pokrčila rameny.
„Ty nejedeš se mnou?“ Podíval se na mě a v jeho pohledu
byl vztek.
Založil jsem si ruce na prsou, opřel se o psací stůl a měřil
si ho pohledem.
„Nedělej scénu. Viktor nás může odvýzt.“
„Tak jo, jak chceš!“ Robson se otočil, zamumlal pod no-
sem nějakou nadávku a za okamžik už bylo slyšet prásknutí
dveřmi.
Podíval jsem se na Molly. Byla podrážděná.
„Někdy se chová jako kretén,“ zakroutila hlavou.
„Co spolu máte?“
„Jsme kamarádi.“
„Je to tvůj kluk?“ zeptal jsem se, přestože jsem to vůbec
nechtěl vyslovit nahlas.
„Co je ti do toho?“
„Nehraj si se mnou, Molly.“
„Učíš se. Ráda si pohrávám, to nevíš?“
„Tak jo, pojď, odvezu tě.“ Zamířil jsem k východu.
„Hele, Viko!“ popadla mě za ruku.
Zastavil jsem se a podíval se na ni.
„Sorry. Fakt.“
„Oukej,“ povzdechl jsem si.
„Robson je můj kamarád. Žádnýho kluka nemám. S nikým
nechodím. Ani do postele.“
Mlčky jsem na ni koukal. Nakonec jsem jí trochu rezigno-
vaně sevřel zápěstí a přitáhl ji k sobě. Beze slova se ke mně
přitiskla. Opřel jsem bradu o její hlavu.
„Hrozně mě sereš. A děláš mi starosti.“
„To je moje specialita.“
„Po tom je mi prd! Jen… mi na tobě prostě záleží, Melanie.
A moc.“
Zvedla obličej a podívala se mi do očí. Nevydržel jsem
to. Vzal jsem její tvář do dlaní a naklonil jsem se. Byl jsem
připravený, že hned utrousí nějakou kousavou poznámku
nebo do mě strčí a odtáhne se. Ale nestalo se to. Melanie se
nadechla a přivřela oči. Už jsem dál nedokázal čekat na další
díl. Moje ústa se dotknuly jejích. Tiše zavzdychala a roztáhla
rty. Jazykem jsem vklouzl dovnitř a setkal se s jejím. Poslední
měsíc jsem ji líbal několikrát. Ale… tohle bylo úplně jiný.
Opravdový. Tak jsem to cítil. Naklonil jsem hlavu a začal
hltat její ústa, její chuť, dech. Chtěl jsem to mít všechno.
„Nelíbám se s tebou, abych někomu něco ukázal. Líbám
tě, protože chci. Chci tě, Melanie,“ zašeptal jsem a pohladil
ji palcem po tváři.
Zatáhla mě na koženou pohovku. Opřel jsem se o záhlav-
ník a za chvíli jsem pod sebou ucítil její drobné tělo. Uchopila
mou hlavu a zabořila mi prsty do vlasů. Vzdychala a nepře-
stávala mě líbat, její tělo se napínalo, aby cítilo moje. Přitiskl
jsem se k ní ještě pevněji. Zatáhla za moje tričko a sundala
mi ho přes hlavu. Ucítil jsem na zádech její nehty.
Zasténal jsem a začal ji lízat po krku, pak jsem sjel níž
a líbal ji ve výstřihu. Melanie tiše šeptala:
„Ano, dotýkej se mě, ano…“
Zvedl jsem se a stáhl jí přes ruce červenou blůzičku. Mým
očím se ukázala dokonalá prsa v černé podprsence.
„Tak přece, sny se stávají skutečností. Uvidíš moje kozy,“
usmála se a já úsměv opětoval.
„Seš nemožná.“
„Přesně tak, Viko. Zato ty seš šíleně přitažlivej.“
Zakroutil jsem hlavou a strčil jí ruku za záda. Rozepnul
jsem podprsenku a odhodil ji. Koukal jsem na její plná prsa
s pocitem, jako bych se nemohl nadechnout. Molly se kousla
do rtu a přitáhla mě k sobě.
„Nekoukej takhle, trochu se stydím,“ zašeptala.
„Ty že se stydíš?“
„Stereotypy, vzpomínáš si? Krom toho, neukazuju muž-
ským svý kozy.“
Spustil jsem hlavu. Když jsem se jí přisál na bradavku,
hluboce zasténala. Jako by ten zvuk putoval přímo do mého
tvrdého penisu, zabořeného do jejího boku. Když jsem se jí
dotknul na vnitřní straně stehna, hlasitě zavzdychala. Teď
už jsem neváhal. Rozepnul jsem jí úzké kalhoty, prsty jsem
přejel po hladkém saténu jejího prádla a zabořil je do její
sladké kundičky. Byla tak mokrá…
„Molly…“ Tentokrát jsem zasténal já a začal ji laskat.
„Ano, ano, Viktore…“
Její sténání doprovázené šeptem mého jména a zrychleným
dechem, štíhlé tělo pohybující se pode mnou… všechno to
bylo šílené, nádherné, a tak opravdové. Přímo prapůvodní.
Byl jsem vzrušený na nejvyšší možnou míru. Chtěl jsem ji
mít. Cítit její chuť. Spustil jsem hlavu a pod jazykem ucítil
její tvrdou bradavku. Moje ruka se rytmicky pohybovala mezi
jejíma nohama. Vtom se vzepnula a prsty mě zatahala za vlasy.
O ano, moje krásná Molly. Vem si všechno, všechno.
Když už se přestala chvět, nadzvedl jsem se a shora se na
ni podíval. Měla trochu zarudlé tváře a lehce se usmívala.
„Vypadáš jako kočka na rozpálené plechové střeše,“ řekl
jsem tiše a koukal na ni jako uhranutý.
„Připomínám ti Elisabeth Taylor?“ Zvedla obočí.
„Znáš ten film?“
„Zkus hádat.“ Ucítil jsem, jak se její ruka dotknula mého
tvrdého penisu. „Asi se o to budu muset postarat.“
Zakroutil jsem hlavou.
„Nemusíš.“
„Snažím se bejt fér.“
„Když už máme být spravedliví, tak jsem ti dlužil já.“
„Takže teď je zase řada na tobě,“ zasmála se.
Naklonil jsem se a něžně ji políbil na ústa. Jazykem jsem
jí lehce projel rty a podíval se jí do očí. Koukala na mě poně-
kud překvapeně, v jejím pohledu byla spousta otázek a taky
něco jako něha. Došlo mi, že mám před sebou dívku, která
podobné pocity nikdy nezažila. Cítil jsem, že bych jí chtěl
ukázat, co je to láska. Ta opravdová, ne jenom fyzický akt.
„To není zápas, moje krásná Molly.“
Kousla se do rtu, viděl jsem, že si dává pozor, aby se ten-
tokrát neusmála moc široce.
„A krom toho bych chtěl, abychom to příště prožili spolu.“
„To se ale nemusí povýst.“ Dívala se mi zpříma do očí.
„Ale může.“
„Jo, může.“ Zakoulela očima.
„A teď tě odvezu domů. Tvůj kamarád si už musí dělat
šílený starosti.“
„Vždyť jsem snad v bezpečí, ne?“
„S největší pravděpodobností.“ Rychle jsem ji políbil, zvedl
jsem se a podal jí ruku.
Vstala, uhladila si halenku, zapnula si kalhoty a já jí
upravil vlasy.
„Děkuju ti za dnešní večer.“
„Zamálo.“
„Ale už si nehraj na rychle a zběsile. Mám o tebe starost.“
Kousla se do rtů.
„Budu se snažit.“
„Slibuješ?“
„Vždyť jsem řekla. Budu se snažit. V tuhle chvíli ti nic
víc neřeknu.“
„Tak jo,“ povzdechl jsem si.
Odvezl jsem ji domů. Když jsem parkoval před jejím vcho-
dem, podíval jsem se do oken. Už jsem věděl, která jsou její.
„Svítí se tam.“
„Neboj, Robsona to přejde.“
„Ty jeho vrtochy mě vůbec netrápěj,“ zamumlal jsem.
„To je dobře, mě taky ne.“ Usmála se.
„Uvidíme se zítra?“
„Kdo ví, co bude zítra.“ řekla záhadně, ale všiml jsem si,
jak sevřela prsty na malém batůžku, který držela v rukou.
Byla nervózní? Rozladěná? Nebo… zmatená?
„Musíš si mě pořád dobírat?“ Zamračil jsem se.
„No já myslím, že zrovna teď je to mý životní poslání.“
Zašklebila se na mě, čekal jsem jen, kdy na mě vyplázne jazyk.
„Tím já bejt nechci.“
Dívala se na mě pohledem, ze kterého jsem toho moc
vyčíst nedokázal. Připadalo mi, že Melanie dosáhla mistrov-
ství ve skrývání svých pocitů a myšlenek. Občas ale maska
spadla a já jsem uviděl, co jsem dřív jen tušil. Byla bezradnou
dívkou toužící po normálním životě. A po lásce. Nebo se mi
to jenom zdálo, protože tohle jsem od života čekal já? Možná
jsem si to jen namlouval, protože jsem chtěl, aby toužila po
tom, co já, a chtěla to prožívat se mnou.
„A čím chceš teda bejt?“ zeptala se, když na mě chvíli
koukala těma krásnýma modrýma očima.
„Co třeba tvým klukem?“
Zvedla obočí a usmála se koutkem úst. Hrála, jako vždy.
Pohrávala si s ohněm. A se mnou.
„Já se nevážu.“
„A co teda děláš, Molly?“
„Hraju si.“ Neústupně se na mě zadívala a v jejím pohledu
bylo něco jako vyzývavá odtažitost. Ohrazovala se. Už zase.
„Nechci, aby sis se mnou hrála.“
„Hrajem si společně.“ Přimhouřila oči a opět sevřela v prs-
tech popruh batohu. Nejspíš si ani neuvědomovala, jak pro-
tichůdné signály vysílá.
„Tak se teda uvidíme zejtra?“
Hlasitě se rozesmála.
„Seš hrozně tvrdohlavej.“
„Právě proto vždycky dosáhnu svýho.“
„Hmm. To se ještě uvidí. Tak čau!“ naklonila se a v rych-
losti mě políbila na ústa. Chtěla vystoupit, ale popadl jsem
ji za paži a zdržel ji.
„Zítra je neděle, co kdybychom šli třeba do kina a pak se
navečeřeli ve městě?“
„Rande?“
„Přesně tak.“
Zatvářila se, jako by nad něčím dlouze přemýšlela. Zaťu-
kala si prstem na nos a přivřela oči.
„Tak ať je teda po tvým. Najdi nějakej film, co se mi bude
líbit.“
„Ok. To je výzva?“
„Jasně!“
„Tak jo.“ Naklonil jsem se a lehce jsem ji políbil. „Přijímám.“
Něžně mě pohladila po tváři, usmála se a už byla pryč.
Zbyla jen vůně jejího lehkého parfému. Sledoval jsem, jak
mizí ve vchodu. Byla jako nějaká květina, něžná, ale záro-
veň odolná. Neobyčejně silná, a přitom tak zranitelná. Už
poněkolikáté jsem si slíbil, že jí neublížím. A že jí musím
nějak říct pravdu o naší rodině, o našich otcích. Abychom
se mohli definitivně odříznout od toho, co se tenkrát stalo,
když Melanie přišla o všechno. A já jsem přišel o ni.
9. K APITOLA
Většinou to začne náhodou, koukáš po mně

nenápadně a bezvýznamně, nic nejsi pro mě,
i když oba bydlíme ve stejným městě,
vůbec se neznáme, potkáme se přes známé.
věnuješ mi krátkej úsměv, já – loknu si vodky,
a než usnu, říkám si, „někoho bys už moh mít“.
Za chvilku do mě vrazíš v předsíni
a tvoje oči, trochu smutné, snad vidí do těch mých.
Pezet, Náznaky
Ležela jsem ve svý posteli a přemýšlela o všem, co se toho

bláznivýho dne stalo. Nemohla jsem Viktorovi přijít na kloub,
ale musela jsem sama sobě přiznat, že mezi náma něco začíná.
Samozřejmě jsem to nebrala na vědomí, měla jsem hroznej
strach a nejradši bych zdrhla někam hodně daleko. Byla jsem
až moc praštěná a nedokázala proto věřit, že to ostatní myslí
dobře. Nejspíš za to mohlo moje zpackaný dětství. Po tom, co
jsem prožila, jsem se nedokázala nikomu otevřít a důvěřovat.
Věřila jsem jenom Robsonovi, i když ani jemu ne vždycky.
Ale Viktor… měl v sobě něco, co ve mně probudilo záblesk
naděje. Že možná není všechno úplně na nic a že právě jemu
bych třeba důvěřovat mohla.
„V kolik musíš bejt v pondělí v práci?“ Robert nakouknul
do mý ložnice.
„V jednu.“
„Takže končíš v devět?“
„Přesně tak.“ Zívla jsem.
„Mám pro tebe přijet?“
„Nemusíš, trefím sama. O co ti jde?“ podívala jsem se
na něho.
Pokrčil rameny.
„O nic. Jen jsem chtěl bejt dobrej kámoš.“
Zachumlala jsem se do polštáře.
„Když chceš bejt dobrej kámoš, tak uvař oběd,“ zamumlala
jsem.
„Využíváš mě,“ Robson zakroutil hlavou.
„Tak nějak.“
„Včera jsem s tebou nechtěl mluvit.“
„To mi došlo. Proto ses nejspíš zavřel ve svým pokoji a po-
slouchal Slipknot,“ zamumlala jsem.
„Maloval jsem,“ odvětil stručně. „Dneska jedu na schůzku
s tím chlápkem, co pořádá vernisáže. Líbí se mu moje obrazy.“
„No to je paráda,“ usmála jsem se. „Dej mi vědět, až skon-
číte.“
„Jasně. A co budeš dneska dělat?“ Robson se zamračil
a pozorně se na mě podíval.
„Ještě nevím. Zatím smrdím tady.“
„Hm… To vidím. A cejtím.“
„Naser si!“
„Molly…“ Robert si sednul na moji postel a podíval se na
mě vážným pohledem.
„Že se ti najednou se mnou chce mluvit? Zrovna teďka?“
Sedla jsem si s polštářem v objetí.
„Prostě si dělám starosti.“ Pokrčil rameny, jako by ho ten
výrok nestál žádnou námahu.
„Jsem už velká holka.“
„Vždycky jsem si o tebe dělal starosti. A staral se o tebe.
Nedůvěřuju mu, jeho otec, tvůj fotr…“
„On není svůj otec. Ani já můj. Každej jsme sám sebou.
Nevymejšlej hned nějaký strašidelný storky, Robsone.“ Vzala
jsem ho za ruku a stiskla ji. Zamračil se a zaťal zuby. Jasně,
tenhle výraz jsem znala.
„Nemám toho zmrda rád.“
„Ty žárlíš?“
Robson po mně hodil vražednej pohled.
„Nevymejšlej si báchorky.“
„Jasně.“ Zvedla jsem ruce, abych ho uklidnila. „Když jsme
si to teda vyříkali, tak teď padej z mýho pokoje. Chci se
oblíknout.“
„Snad se nestydíš.“
„Řekla jsem, padej!“
„Dyť jo.“ Teď to byl on, kdo zvedl ruce. „Ale nemysli si,
že je to uzavřená záležitost.“
„Pro mě je.“
Robert odešel a hlasitě za sebou prásknul dveřma. Vykou-
pala jsem se, dala si lehkou snídani a pustila si na Netflixu
Teorii velkého třesku. Zrovna jsem seděla se zkříženýma nohama
na gauči a cpala se hroznovým vínem, když zavolal Viktor.
Usmála jsem se a zvedla to.
„Ahoj, neruším?“
„Trochu jo, zrovna tu tančím úplně nahá.“
Nevěděl, co na to říct, ale zaslechla jsem, jak si těžce po-
vzdechl.
„To byl vtip, tak jak se máš?“ Zakroutila jsem hlavou a uve-
lebila se na gauči.
„Hm… představa, že tančíš nahá, mě trochu omráčila.“
„Teda, až tak špatně?“ Ztlumila jsem zvuk televize. Ach, jak
mě bavilo toho skvělýho borce provokovat! Jo, byl úžasnej!
„Až tak dobře.“
„Tak jo, o co jde?“
„Uvidíme se dneska? Platí to?“
„Nikam se mi nechce.“ Říkala jsem pravdu. Raději bych…
ho měla tady vedle sebe. Já a on na gauči, nejdřív nějaký
film a pak…
„Měli jsme jít do kina?“ V jeho hlase zaznělo zklamání.
„Já vím, ale když já bych dneska jen zevlila.“ Upravila jsem
si polštáře a pohodlně se opřela.
„Chápu… Tak co třeba… že bych přišel já k tobě?“
Povzdechla jsem si.
„Hele, máme s Robsonem takový pravidlo, že si sem do
bytu nikoho nevodíme.“
„Aha…“ Asi ho to rozesmutnilo. „Tak co kdybych pro tebe
přijel a pak tě odvezl zpátky? Objednáme si sushi nebo co
budeš chtít. A nenuť mě, abych se dál doprošoval, protože
to vypadá fakt trapně.“
„Oukej,“ usmála jsem se. „Vidím, že ti na tom fakt záleží.
Buď tady kolem šestý.“
„Hned se mi vrátil kapánek sebeúcty.“ V jeho hlase za-
zněla úleva.
„Ale jen kapánek?“
„Kapáneček. Máš ráda sushi?“
„Radši pizzu. To přece víš.“
„Posledně jsi spořádala všechno,“ zasmál se.
„To abych ti udělala radost.“
„Jasně, tak se začni chystat. Bude pizza.“
„To zní zajímavě.“
Když zavěsil, chvíli jsem jen tak seděla a přiblble se usmí-
vala. Pak jsem vyskočila jako čert a už jsem byla v koupelně.
Sama jsem si nechtěla přiznat, jakou mám radost, že mi
zavolal. A že se nemůžu dočkat, až už budu v jeho autě.
Jel jsem za ní a smál se sám sobě. Byl jsem ubohý? Možná

jo, ale jednu věc jsem věděl: dřív se mi nic takového nestá-
valo. Takové očekávání a touha někoho vidět, mluvit s ním…
A teď… jsem ji měl v hlavě a bylo mi jasné, že to není jen
poblouznění. Ale necítil jsem ani žádnou vinu nebo závazek.
Melanie byla hezká, přitažlivá, ale taky inteligentní a vy-
zývavá, bavil jsem se s ní a bylo mi příjemně. Kromě toho
jsem u ní měl dluh a ten jsem hodlal splatit. Viděl jsem, jak
žije. Kráčela po tenkém ledě, a když jsem pomyslel na její
vztah s tím Robsonem, měl jsem sto chutí mu rozbít nos na
ksichtu. A kromě toho… nevím proč, ale žárlil jsem. To mě
úplně dostalo. Podvědomě jsem cítil, že je pro ni víc než jen
kamarád. K tomu jsem byl naštvaný na svého otce, litoval
jsem, že jsem ji našel tak pozdě a že teprve teď jsem sebral
odvahu se jí ukázat a oslovit ji. Mohl jsem to udělat dřív.
Mohl jsem udělat víc. Mohl jsem…
Ale byl jsem tenkrát jen dítě. Přesto jsem si dobře pama-
toval, co se stalo. Ještě pořád slyším, jak máma řvala, když
otce prosila, aby to celé vzal zpátky. Křičela:
„Ničíš lidi, Waldku!“
Načež můj otec chladným tónem odvětil:
„To ty bys raději zničila budoucnost našemu synovi?“
Na to už máma neměla žádný argument. Stáhla se do
sebe, udělala krok zpátky, jako vždycky. U nás doma vládl
otec. To on rozhodoval, vydělával peníze, hromadil majetek.
Později máma onemocněla a nic z toho už nemělo význam.
Ani to, že nějaká malá holčička zůstala bez rodičů a skončila
v dětském domově.
Teď byla z té holčičky žena, která mi úspěšně zamotala
hlavu. Vlastně celý můj život. Nevím, jestli jsem na to byl
připravený, ale uvědomil jsem si, že to s ní nedokážu utnout.
Každý okamžik strávený v její přítomnosti byl jako zběsilá
jízda, horská dráha, divoký motokros. Samozřejmě mě to
vzrušovalo. Ale zároveň jsem ji chtěl vytrhnout z toho div-
ného světa, ve kterém žila. A ze vztahu s jejím kamarádem.
Když jsem dorazil k Melaniinu domu, vytočil jsem na
mobilu její číslo. Nebrala to. Zkusil jsem to znovu. A ještě
jednou. Po chvíli už měla vypnutý telefon. Naštval jsem se.
Zaparkoval jsem jen tak ledabyle na chodníku, bez ohledu na
případnou pokutu, a zazvonil u jejího bytu. Nikdo se nehlásil.
Bylo mi, jako bych dostal facku. Cítil jsem zklamání, vztek,
žárlivost, smutek. Zaplavil mě milion pocitů jako tsunami.
Lidi dokážou zklamat. To jsem měl vědět už dávno.
Seběhl jsem po schodech, nasedl do auta a rozjel se. Ještě
jsem ani nestačil dojet domů, když zazvonil telefon. Byla
to ona.
„Haló?“ Snažil jsem se, aby můj hlas zněl klidně, i když
jsem byl vzteky bez sebe.
„Viktore, potřebuju, abys mi pomohl!“ Melanie byla velmi
rozčílená.
„Co se stalo?“
„Pošlu ti esemesku s adresou.“
„Ale…“
Nedokončil jsem, protože zavěsila. Za chvíli zazněl signál
příchozí zprávy. Podíval jsem se na displej:
Jedności Narodowej 20. Pospěš si. M.
Zakroutil jsem hlavou. Na nejbližší křižovatce jsem se

otočil a vydal se směrem do centra. Můj vztek se vypařil,
místo toho jsem teď o ni měl opravdu strach.
Když jsem dorazil na místo, všiml jsem si nějaký šťoucha-
nice před domem. Zahlédl jsem nějakou ženu a muže, který
se postrkoval s Robertem. Melanie se ho snažila uklidnit.
Robson byl opilý. Docela slušně.
Přiběhl jsem k nim zrovna ve chvíli, kdy se Robert po-
koušel toho vysokého a štíhlého muže uhodit. Bleskurychle
jsem ho popadl za paži a odtáhl ho.
„Zavolám policii!“ vyhrožoval napadený chlap a brečící
bruneta ho držela.
„Do prdele, co je?“ Robson se otočil a podíval se na mě.
„Viktore? Ty vole!“ rozzářil se v opileckém úsměvu. Hned ale
zase zvážněl. „Vlastně ne, ty seš taky zmrd! Molly, proč se
zahazujem se zmrdy?“
„Roberte, pojď, pojedem domů,“ snažila se ho Molly uklid-
nit.
„Žádnej domov nemáme! Měli jsme jen děcák, to byl náš
domov, protože se na nás všichni vysrali! Tenhle se na tebe vy-
sere taky. Tak jako Alice na mě!“ prohodil směrem k brunetě.
„Sakra, Roberte, prosím tě…“ Oslovená žena se rozbrečela
ještě víc.
„Nevolejte policajty, hned ho odvedeme.“ Melanie se po-
dívala na toho naštvaného chlápka.
„Ať už Alici neleze na oči. Jestli ho ještě jednou uvidím
ve vzdálenosti menší než dva metry, tak zavolám policajty
a zařídím zákaz přibližování!“
„Jasně, zařiď si.“ Molly se podívala na mě. „Pojďme pryč.“
„Oukej,“ kývnul jsem a objal Robsona, který si teď něco
brblal pod nosem a vypadal úplně zdrceně. A opile.
S nemalou námahou jsme ho vtěsnali do mého auta,
mustang neměl vzadu moc místa a Robert nebyl žádný dro-
beček. Ale povedlo se. Melanie si sedla dopředu a za chvíli
jsme už jeli.
„Odvezeš nás domů?“
„Jo.“
Jeli jsme mlčky, jen tu a tam se ozvalo mumlání ztříska-
nýho Robsona. Doufal jsem, že ho stačím dopravit na Łaci-
arskou, než z něho vylítne odpolední jídelníček.
Dojeli jsme k náměstí, kde se mi jako zázrakem podařilo
najít místo na ulici Wita Stwosze, takže jsme to k Melaniinu
paneláku měli jen kousek.
Robson se nechal úplně klidně zavést k domu, na schodech
se trochu ošíval, ale asi za patnáct minut po opuštění auta už
ležel v posteli. Sundal jsem mu boty a Melanie přinesla vodu,
misku a papírový ručníky. Podíval jsem se na ni a odešel jsem
do malého obýváku. Za chvíli přišla za mnou.
„Moc díky. A sorry za tohle všechno.“ Zakroutila hlavou.
Dívala se na mě ustaraným pohledem, takový výraz jsem
u ní viděl poprvé. Byl pro ni skutečně důležitý.
„O co tam šlo? To byla jeho bejvalka?“
„Jo, Alice. Chodili spolu, ale nevyšlo to. Robsonovi dnes-
ka ruplo v bedně, nejspíš mu teprv teď došlo, jak mu na ní
záleželo. Někde je potkal a sledoval je, mezitím si ve večerce
koupil vodku a stačil se ztřískat. Když ti dva vycházeli z bytu
toho chlápka, zastavil je a udělal scénu. Alice mi zavolala na
Messenger, seznámily jsem se před dvěma měsícema a pár-
krát jsme si psaly na fejsu. Nevěděla jsem, že ho to celý tak
vzalo…“ povzdechla si.
„Tak jo, doufejme, že se po tý dnešní akci trochu vzpamatuje.“
„Zítra určitě…“
Molly nedokončila, protože jsme zaslechli nářek a na-
dávky z ložnice. Rozběhla se tam a já za ní. Robert seděl bez
trička na posteli, pil vodu a rukou si cuchal vlasy. Když nás
uviděl, zašklebil se.
„A zase ty! Kreténe!“
„Lehni si, Roberte.“ Molly ho vzala za ruku a snažila se
ho položit na postel.
„Já… Molly, chtěl jsem jen, aby mě milovala…“ Robson se
soustředěně zadíval na Melanii. „Tys mě kdysi milovala, ale já
jsem to posral. A teď máš svýho Vikouška a už mě nechceš…
Nechceš mě, i když já tě…“ Škytnul a něco zamumlal. „Ale
s ním bejt nemůžeš. Vykašlal se na tebe, zatímco já jsem tu
byl vždycky… A budu… Molly, moje Molly…,“ zamumlal
a svalil se na postel.
Melanie mu utřela obličej, přikryla ho dekou a podívala
se na mě trochu vystrašeným pohledem.
Opět jsme zamířili do obýváku.
„Je úplně na sračky. Zítra si nejspíš na nic nevzpomene,“
řekla tiše.
„Možná. Ale asi říkal pravdu.“ Sedl jsem si do křesla a kou-
kal na ni. „Vy jste spolu kdysi chodili?“
„To je výslech?“ Molly si založila ruce na prsou.
„Ne, jen bych to rád věděl. Mezi náma něco je, ale trojka,
to není nic pro mě.“
Melanie zvrátila oči.
„Nic si nepředstavuj. Říkala jsem ti, Robson je kamarád.
Máme společnou minulost. Ale je jenom můj nejlepší kámoš,
brácha.“
„Spala jsi s ním?“
„Odkdy seš takhle přímočarej?“
„On tě miluje.“
Molly zvedla ruce.
„Nech toho! Jednou jsme spolu skončili v posteli, bylo mi
patnáct, byla jsem sama a chtěla se k někomu přitulit. Vždycky
u mě byl a staral se o mě. Dvě děti, co hledaly trochu něhy.
Jasně, že mě miluje, já jeho taky.“
„Vtahuje tě do špíny. Nemůžeš žít takhle na hraně a pokra-
čovat v tom, co děláš,“ řekl jsem klidně, i když to ve mně vřelo.
„Zato ty seš vždycky bezúhonnej, co? To ses naučil od otce?“
Bylo mi, jako bych dostal facku.
„Proč do toho mícháš mýho fotra?“
Pokrčila rameny.
„Jen jsem to tak plácla. Vím jenom, že to, co je mezi mnou
a Robsonem, stejně nepochopíš. Ale taky nechci…“ Sepjala
ruce a přistoupila ke mně. V jejích očích jsem viděl spoustu
pocitů. „…aby sis v hlavě vymejšlel nějaký podivný scénáře.
Není pro mě snadný někomu věřit. Ale…“ Přistoupila ještě
blíž a dřepla si u křesla, ve kterém jsem seděl. „…mám dojem,
že jdu správným směrem. Abych začala věřit tobě.“
Zaťal jsem zuby, ale hned jsem se zase uvolnil. Zvedl jsem ji
za paže a posadil si na klín. Lehce se usmála. Byla tak krásná.
A hezky voněla. S ní mi srdce bušilo jako o závod a moje kůže
byla citlivá i na ten nejnepatrnější dotek.
„Udělám všechno, abys mi věřila,“ řekl jsem tiše a podíval
se jí do očí. Pak jsem ji přitáhl k sobě a začal líbat.
Byla to pravda. Udělám všechno pro to, aby mi důvěřovala
a mohla se o mě opřít. A taky zabráním, aby se dozvěděla, co
se stalo tenkrát, když byla malá. Pochopila by, co ve skuteč-
nosti zničilo její rodinu. A měla by právo mě začít nenávidět.
10. K APITOLA
Než ti řeknu sbohem,

tak ty mi na odchodu předvedeš pár svejch lží.
Nechci žádnou chválu,
stejně je to v hajzlu.
Všichni nám říkali, že jsme bez šance,
i když mě srdce bolí,
a než tě vyškrtnu, dej mi pár dní.
Tak se pojď napít,
vymažem tyhle výjevy, ve kterejch hrát jsme nechtěli.
Kartky, Outside
Neděle nezačala zrovna slibně, ale nakonec i přes Robsonovo

vyvádění skončila docela slušně. Viktor zůstal do dvou v noci.
Objednali jsme si jídlo – pizzu, jak jsem si přála. Pak jsme
koukali na filmy a trochu se líbali, ale k ničemu dalšímu
nedošlo. Měla jsem z toho velkou radost, protože… to bylo
tak jiné. Upřímné a nádherné. Žádná zbrklost, nikam jsme
nespěchali. I když jsem jednu chvíli viděla, jak mu cukaj svaly
a v očích mu plane taková touha, jako by mě chtěl pohltit.
Nic podobnýho jsem nikdy necítila. V mým životě láska ani
vášeň neexistovaly. Byly to jen abstraktní pojmy.
„Víš, mně to přijde dost zvláštní,“ řekla jsem tiše, když mi
Viktor udělal svařák a já jsem pustila Nezvratný osud.
„Co jako? To, že mi pouštíš tenhle úplně nelogický film,
co není ani trochu strašidelný?“ Postavil přede mnou hrnek
a kouknul se na obrazovku.
„Je to skvělý, viděla jsem všechny díly,“ obořila jsem se.
„Jo, jasně,“ zamumlal.
„Dobře, o filmovejch zálibách už radši nebudem mluvit,
protože jak vidím, tak se dost liší. Hudební ostatně taky.“
„Alespoň že ty knižní ne.“ Viktor si sedl vedle mě. Seděla
jsem bokem s nohama pod sebou, v rukou hrnek s horkým
nápojem. Dotýkala jsem se jeho stehna a cítila jeho teplo.
Usmála jsem se.
„Ještě že tak, to je jediný, co máme společnýho.“
„Víš o tom, že protiklady se přitahují?“
„To je blbost. Když se lidi radikálně lišej, tak spolu ne-
můžou mít moc společnýho. To je nelogický.“ Lehce pokrčila
rameny.
„Proto seš s ním?“ kývnul směrem k pokoji, kde spal můj
opilej spolubydlící.
„S ním mě spojuje společná minulost. Spousta mizernejch
okamžiků. Ale i příjemnejch. Dětství, puberta. A to, že si
oba rádi užíváme.“
„To nechápu.“ Viktor se otočil a kouknul se na mě. Ten
jeho vážný pohled jsem si pamatovala. Takhle se díval vždycky,
i když byl ještě kluk. Teď to byl dospělák, kterej se mi najed-
nou vrátil do života. A začínal úspěšně narušovat jeho chod.
„Poslyš, Robert je můj kamarád, takovej ten do deště. Kdysi

mezi náma něco bylo, ale stejně to bylo dost jednostranný.“
Ukázala jsem na sebe. „Slíbili jsme si, že budeme vždycky spolu.
Že si budem pomáhat. Tys v mým životě nebyl celý desetiletí,
a ještě něco k tomu. Tak ode mě nečekej nějaký prudký změny
a že se budu hned řídit tvejma pravidlama. Mám svoje. A ty
tvoje jsou nuda.“
Po Viktorově obličeji přeběhl stín.
„Neřekla jsem, že seš nudnej, tak se neurážej,“ dodala jsem.
„Vůbec se za nudnýho nepovažuju,“ odpověděl suše.
„Hmm, a co šílenýho jsi teda v životě provedl?“
Přimhouřil oči.
„Šílenýho?“
„Jo. Tak spusť, jsem strašně zvědavá.“ Odložila jsem prázd-
ný hrnek na lavici a zadívala se na Viktora. „Než jsme se znova
potkali. Jízdy se mnou se nepočítaj,“ usmála jsem se škodo
libě.
Zvedl obočí a lehce se zašklebil.
„Já…,“ bylo vidět, jak usilovně přemýšlí. „Pařil jsem s Jac-
kem a s ostatníma.“
„Wow, a co to obnášelo? Vratislavská Pařba ve Vegas?“
„Ne no… prostě párty, vodka, ráno malá kocovina.“
„Sakra, tohle… To teda musel bejt fakt mazec.“ Kroutila
jsem hlavou a kousala se do rtu, abych se nerozesmála.
„Nejhorší, co jsem kdy udělal, bylo, že jsem daroval část
svojí knižní sbírky knihovně, protože jsem už neměl místo.“
Viktor se na mě podíval vážným pohledem. „Byl jsem z toho
dva týdny nemocnej.“
Chvíli jsem na něho mlčky koukala, až jsem nakonec
vybuchla hlasitým smíchem. Smála jsem se a smála, zatímco
on na mě zamračeně koukal.
„Oukej, už končím…“ Utřela jsem si slzy, které mi tekly
z očí, a snažila jsem se popadnout dech. „Opravdu ti rozumím.
To muselo bejt sakra těžký, a navíc naprosto šílený.“
„To si piš.“
„Víš co? Ty seš fakt megašílenec.“
„Tak jo. To by stačilo.“
„Vadí ti, když se ti někdo směje?“
„Sám se zas tak moc často nesměju,“ pokrčil rameny.
„To je škoda. Já se radši směju, než brečím.“
„Plakala jsi často?“ Jeho karamelové oči sledovaly můj
obličej.
„Až moc. Ale když jsem už vybrečela všechno, co jsem
nastřádala, tak jsem si slíbila, že už nikdy. A zatím se mi to
nějak daří.“
„Proto seš taková.“
„Jaká?“
„Radši děláš bláznivý věci a všemu se směješ, než abys
přemejšlela nad tím, co je pro tebe důležitý.“
„Tak nějak. Ale víš, co je pro mě důležitý?“ Odhodila jsem
deku, dřepla si na gauč a naklonila se nad ním. Všimla jsem
si, jak se mu rozšířily zorničky.
„Nevím,“ řekl tiše.
„To, co cítím, když mě líbáš.“ Aniž bych čekala na jeho
reakci, naklonila jsem se a začala ho líbat.
Zareagoval okamžitě, přitáhl mě k sobě a rukama mě sevřel
v bocích. Jeho chvějící se tělo bylo tvrdé a napjaté. Jasně, že
jsem po něm toužila a věděla jsem, že on touží po mně. Mohlo
to přece být tak snadný. Ale z nějakých zvrhlých důvodů mi
záleželo na tom, aby to snadný nebylo. Když mi položil ruce
na zadek a lehce ho sevřel, zasténala jsem mu do úst. Pak jsem
se odtáhla a podívala se do jeho rozzářených očí.
„Moc rychle?“ zašeptal.
„Ne. Ale chtěla bych si to trochu prodloužit.“
„Proč?“
„Protože mi na tom záleží,“ odpověděla jsem s vědomím,
že říkám pravdu. Trochu mě to vyděsilo, ale rozhodla jsem
se zatlačit všechny pochybnosti někam hluboko.
„Můžeš to zopakovat?“ usmál se koutkem úst. Vypadal
tak, že bych ho nejradši sežrala. Místo toho jsem se rukama
opřela o jeho hrudník a lehce se odtáhla.
„Nějaký další přání?“ Teď jsem se usmála já.
„Zase. Já vím. Jsem protivnej.“
„Jenom trochu.“ Vzala jsem jeho obličej do dlaní a vášnivě
ho políbila. „Seš asi ten nejmíň protivnej člověk, co znám.“
„To zní docela dobře,“ odkašlal si, bez známky námahy mě
zvedl a posadil vedle sebe. „Já to chci taky trochu protáhnout.
I když jsem na nejlepší cestě k tomu, aby mi hráblo,“ dodal
trochu tišeji.
Rozesmála jsem se a položila mu hlavu na rameno. Objal
mě a zapnul film, který jsem zastavila, když jsme si začali
povídat.
To bylo taky fajn.
Já a on.
Koukání na filmy na Netflixu.
A prostě jen tak jsme. Jeden vedle druhýho.
Spolu.
Vrátil jsem se k sobě a snažil se usnout, ale marně. Po tomhle

dni mi bylo jasné, že případný vztah mohl znamenat jen
jediné: problémy. Jenže na druhou stranu to bylo úžasné.
Výsledek byl, že jsem se nedokázal soustředit na nic jiného,
než že jsem pořád myslel na tu úžasnou holku.
Pondělí pro mě nezačalo dvakrát příjemně, protože jsem
úplně normálně zaspal. Vzbudilo mě teprve zvonění telefonu.
Volal Jacek.
„Co je, kámo, ty spíš?“
„Ne.“ Vyskočil jsem z postele a rozběhl se do koupelny.
„Jasně. Zaspal jsi?“
„Co chceš?“ vyrazil jsem ze sebe.
„No to mě podrž, svatej Viktor zaspal. To tě ta tvoje bláz-
nivá holka v noci tak vyšťavila, že…“
„Nech toho. Za půl hodiny jsem ve firmě.“
„To doufám. V deset máme schůzku s investorem.“
„Kurva.“
„No ne, a ještě k tomu mluví sprostě! Kam se poděl náš
spořádanej pan Tuli?“ Jacek se smál na celý kolo.
„Pan Tuli hned dorazí do kanceláře a nakope ti prdel.
Zatím!“
V pozadí jsem pořád slyšel smích mého kamaráda, když
jsem zavěsil.
Narychlo jsem se osprchoval, oblékl si černé džíny, košili
a sako, hodil do sebe espresso a běžel k autu. Zaspal jsem…
Opravdu to se mnou bylo čím dál horší. Anebo lepší? Mela-
nie by mě nejspíš pochválila. Moc jsem nepřemýšlel a poslal
jí zprávu:
Poprvé po dlouhé době jsem přišel pozdě do práce.
Když už jsem byl na cestě do firmy, zaslechl jsem signál

příchozí esemesky. Melanie napsala:
Konečně se začínáš chovat normálně.

Ještě to není úplně ono, ale alespoň něco!
Zasmál jsem se a šlápl na plyn. V autě hrála hudba, bylo
pondělí, Vratislav byla jedna velká zácpa a já jsem se smál.
Přece jen ten den začínal celkem dobře.
V kanceláři mě přivítala asistentka Hanka. Čekala na mě s ká-

vou a hromadou lejster k podpisu. Zároveň mě informovala
o plánech na dnešní den.
„Schůzka s investorem začíná za deset minut, jsou už
v konferenční místnosti. Pak s vámi pan Jacek chce mluvit.
Volal váš otec, vezme vás na oběd. Dostali jsme nabídky od
kreativních agentur, předala jsem je panu Jackovi. Můžu ode-
jít dřív?“ zeptala se, aniž by udělala nějakou pauzu.
Usmál jsem se a zakroutil hlavou.
„Moc chytré. Jasně, můžeš odejít, Hani.“
Přestože jsem ji požádal, aby mě oslovovala křestním
jménem, když jsme byli sami, ona byla tvrdošíjně profe-
sionální a říkala mi „pane předsedo“. Když jsme byli na
oficiálních schůzkách, říkal jsem jí „moje asistentka“ nebo
ji oslovoval prostě „Hano“. Snažil jsem se být spravedlivý
šéf a k lidem se chovat s úctou. Můj otec to často kritizoval.
Vybavoval jsem si jednu schůzi, ještě předtím, než mi svěřil
řízení firmy. Seděli jsme a psali finanční uzávěrku s naším
účetním oddělením. Objednali jsme si catering a obsluho-
valy nás dvě servírky. Jedna z nich se chtěla zeptat, jestli
jsme s jídlem spokojeni, zrovna když se můj fotr chystal něco
říct, a tak došlo k tomu, že mu skočila do řeči. Samozřejmě
pan předseda zeměkoule Władysław Tuli pronesl přednášku
o tom, jak je důležité vědět, kdy otevřít pusu, a že pokud
se ta dívka bude k zákazníkům chovat takovým způsobem,
skončí jako umývačka nádobí. Chudák servírka se skoro
rozbrečela. Vyběhla z konferenční místnosti, jako by za ní
hořelo. Jejímu šéfovi jsem později řekl, že jídlo bylo výtečné,
mladá servírka se svého úkolu zhostila výborně a obsluha
byla rychlá a šikovná. Nechtěl jsem, aby kvůli mému poša-
hanému fotrovi měla problémy. Už jen při pomyšlení, že
se s ním mám dneska sejít, mi bylo špatně. Bylo to asi tak
příjemné jako trhání osmiček bez umrtvení.
Můj parťák vtrhl do kanceláře, samozřejmě bez ohlášení.
„Tak se ukaž. Kruhy pod očima, roztržitost, nepřítomnej
pohled, nedopnutá košile. Výborně, vše nasvědčuje na sluš-
nou celonoční mrd…“
„Zmlkni. Připravil jsi prezentaci?“ Zamračil jsem se. Rychle
jsem si dopnul košili a uhladil vlasy.
„A všechna ta něha je zase pryč.“ Jacek se zatvářil smutně.
„Jasně, že připravil. Jdeme?“
„Jo.“
„Ale pak si promluvíme?“
„Pokud chceš vyzvídat, co jsem dělal o víkendu, tak ne.
Seš snad nějaká sídlištní drbna?“
„No vida, teď dokonce sarkasmus. Ta roštěnka tě nakonec
ještě naučí slušnýmu chování.“
„Běž už!“ řekl jsem nevrle, ale lehce jsem se usmál. Jacek
se někdy choval, jako bychom byli pořád na gymplu a on si
umínil, že bude za každou cenu vytáčet učitelky. Někdy to
zkoušel i na mě. Ale zároveň mě tím bavil. V určitém smyslu
měl podobnou povahu jako Melanie.
Schůzka trvala dvě hodiny, dohodli jsme základní věci
a naši právníci se měli postarat o sepsání smlouvy. Když jsem
opustil zasedačku, byl jsem vyřízený jako kůň po dostihu,
abych použil přirovnání svého kamaráda. Jakmile jsem se
ale podíval na telefon, který jsem nechal v kanceláři, byla
únava pryč.
Otec mi poslal zprávu:
Rezervoval jsem stůl u Krawczyka. Buď tam v 15 hod.
Když jsem měl za sebou všechny schůzky, vyrazil jsem na ná-

městí, zaparkoval na podzemním parkovišti na Nowém Tar-
gu a zamířil k arkádám. Když jsem vešel do restaurace, zavedl
mě číšník do boxu, kde často sedával můj otec a zástupci
naší firmy.
„Ahoj.“
„Vítám tě, synu.“ Otec mi podal ruku.
Na svých šedesát pět let nevypadal vůbec špatně. Byl
vysoký, jen o málo menší než já, a lehce prošedivělé vlasy
měl ostříhané podle aktuální módy – strany nakrátko, vršek
delší a ležérně načechraný.
Od máminy smrti neměl trvalý vztah se žádnou ženou,
ale čas od času chodíval s různými dámami, zpravidla o deset
nebo i dvacet let mladšími. Nezajímalo mě to. Nejšťastnější
jsem byl, když zapomněl, že existuju. Ale to se nestávalo
často.
„Doslechl jsem se, že jste dneska měli schůzku s inves-
torem. Dopadlo to dobře?“ Podíval se na mě pronikavým
pohledem. Vždycky jsem se cítil, jako bych něco provedl.
„Je to v pořádku, právníci sepisují drafty. Ty seš samo-
zřejmě, jako vždy, v obraze.“
„Přirozeně. Ostatně sám jsem to všechno vybudoval, tak
chci vědět, co se děje. A jak si vede můj syn.“
Přišel číšník a objednali jsme si. Otec rare steak, já spaghett i
carbonara.
„Stalo se něco, žes mě chtěl vidět?“
„Ale vůbec ne. To nemůžu jít na oběd s vlastním potom-
kem?“
Lhal, jako vždy. Byl příliš milý a přehnaně se usmíval.
Znal jsem ho až příliš dobře a on mě taky. Právě v tom byl
ten problém.
„Jasně, že můžeš.“ Pokrčil jsem rameny.
Číšník nám donesl pití a pro mě navíc kávu.
„Já jsem se vším návykovým skončil.“ Otec se podíval na
můj šálek.
„Káva je moje jediná droga.“
„Pořád plaveš?“
„Jasně.“
„To je dobře. Já plavu a hraju golf.“
„Prima.“
Rozhovor byl nudný a o ničem, stejně jako náš vztah.
Čekal jsem, až zaútočí. Nevěřil jsem totiž, že se se mnou sešel
jen tak, bezdůvodně. Během jídla jsme jako obvykle mlčeli.
Pak jsem dopil kávu, otec ovocnou šťávu a v tu chvíli se na
mě zadíval tím svým pronikavým pohledem, kterým často
dokázal uzemnit nejednoho zaměstnance.
„Prej chodíš s nějakou holkou?“
Zvedl jsem obočí.
„Ty prej chodíš hned s několika,“ odsekl jsem.
„S několika je to v klidu. Ale když jen s jednou, tak mě
to zajímá.“
„Neuniklo ti náhodou, že jsem už nějakou dobu plnoletej?“
Díval jsem se na otce s lehkým úsměškem.
„Což neznamená, že si o svýho syna nemusím dělat sta-
rosti.“
„Tak jo, o co ti jde?“
„Prej jsi byl na grilovačce u Beáty s nějakou mladicí.“
„Beáta se ti vybrečela do rukávu? Jestli jo, tak budu oprav-
du muset vyměnit účetní.“
„Nezapomínej, že tam nebyla jen ona.“ Otec podrážděně
mávl rukou, jako by odháněl dotěrný hmyz. „Je na úrovni.
Na rozdíl od tebe, když seš na takovou akci schopnej přijít
s nějakou malou…“
„Radši to nedořekni!“ vycedil jsem.
„Já to chápu.“ Chlácholivě zvedl ruce. „Muži mají svý
potřeby. Ale nemusíš se s tím tahat do společnosti.“
„S čím jako?“ Založil jsem ruce na prsou a přimhouřil oči.
„S příležitostným románkem nebo jak vy tomu teď říkáte,
s občasnou píchačkou.“
„Každý soudí podle sebe. Je docela legrační, že mě s mými
zaměstnanci pomlouváš jako nějaká potrhlá domovnice. A co
se týče mý přítelkyně…“ Vstal jsem a hodil na stůl sto zlotých.
„…tak si dej pozor, co říkáš. Možná mluvíš o své budoucí snaše.
Nakonec, je nejvyšší čas, aby se v mým životě objevila paní
Tuliová. Takže… se měj!“
Ani jsem se na něj nepodíval a odešel jsem. Zachovat
alespoň trochu klidu mě stálo hodně námahy. Nejraději bych
s ním mrštil o dekorativní stěnu a zařval mu do obličeje, ať
se mi jednou provždy přestane srát do života. Jenže já jsem
byl Viktor Tuli, který se vždycky, za všech okolností, choval,
jak se patří.
Upřímně řečeno, bylo to hrozně vyčerpávající.
Nasedl jsem do auta, nastartoval, pustil si Metallicu a roz-
jel se na Krzyki.
Zatoužil jsem po společnosti jediné osoby, která ve mně
dokázala vidět tolik různých vlastností. Vyvést mě z míry
i uzemnit. Ukázat mi, jaké to je, když na chvíli zapomenu na
všechny starosti. A která mě mohla začít nenávidět, kdyby
se dozvěděla celou pravdu o naší minulosti. Ale věděl jsem
taky, že by mě mohla milovat.
11. K APITOLA
Naše láska dozrála mezi paneláky,

z těch okamžiků s tebou jsem zhulenej jak mraky.
Někdy nás cit zničí znova jak vandal.
I když sníme, sníme.
Protože naše láska dozrála mezi paneláky,
z těch okamžiků s tebou jsem zhulenej jak mraky.
Jiní přeskočili stránky svý kartotéky.
Ale my ne, my ne.
Paluch, Peeling
Robson byl v dokonalý prdeli, čímž mi neobyčejně lezl na

nervy. Pracovala jsem, chodila na nákup a jednou mu do-
konce uvařila polívku, aby ten hajzlík aspoň něco sněd. On
mezitím dostal prachy za obraz a rozhod se je prochlastat
nebo prokalit. Nebo promrdat. Fantazii se meze nekladou.
Odcházel v podvečer, vracel se ráno, a hned šel spát, pak se
vykoupal, zahudral něco mým směrem a byl zas pryč.
Když tehdy na druhej den vystřízlivěl, vůbec se se mnou
nechtěl o ničem bavit. Jako by se nechumelilo. Jako bych mu
nezachránila prdel a nezabránila, aby ho zatkli za napadení
a agresivitu. Nevděčnej kretén!
Kvůli tomu všemu jsem se celej tejden neviděla s Vikto-
rem, ale místo toho jsme si čím dál častějc posílali esemesky.
Dneska byl pátek, pracovala jsem jen do čtyř a pak jsem se
chtěla jít bavit.
Dneska ve Fantomu.
Ty a já. Spoře odění v záplavě kouře.
Jdeš do toho?
Na odpověď jsem čekala asi pět minut. Pan Viktor odepsal:
Raději na to. Mám pro tebe přijet?
Vyprskla jsem hlasitým smíchem, až se po mně lidi začali

otáčet. Zakroutila jsem hlavou a napsala jsem:
Ne, sejdeme se v klubu. Najdi si mě.
Zrovna jsem míjela ulici Szewskou, když zazněl signál

příchozí zprávy:
Tebe vždycky.
To mě zahřálo u srdce. Nebylo to tak, že bych si v hlavě

tvořila nějakou romantickou verzi toho, co se mezi náma
odehrávalo. Dobře jsem věděla, kam to vede. Nebyla jsem
slepá a viděla jsem, že po mně jede. A já po něm taky. Ale
celá ta hra, pronásledování utíkajícího králíčka… to všechno
mě ještě víc vzrušovalo. Tyhle hry nejsou jen pro chlapy. Ne-
maj na ně monopol. Navíc jsem si nebyla jistá, že je to hra,
která skončí ve chvíli, když jeden druhýho přefiknem. Někde
hluboko v sobě jsem cítila, že v tom jde o víc. Ale nevěděla
jsem, jestli jsem na to připravená.
Byla jsem unavená po celým týdnu práce a nesčetných
telefonátech s nevraživejma zákazníkama. Přála jsem si spr-
chu, lasagne ze včerejška, dva drinky a pak vklouznout do
nějakejch sexy šatiček. Doufala jsem, že se nepotkám s Rob-
sonem. Ten buď skomíral po nočním flámu, nebo už byl
zase na tahu.
Když jsem ale dorazila domů, zaslechla jsem už na chodbě
rytmickej rap, kterým Robson oblažoval naše sousedy.
„Do prdele…,“ zamumlala jsem a otevřela dveře. Sousedka
z bytu o patro níž nás už asi pětkrát napomínala a jednou
taky napsala stížnost družstvu. Byla jen otázka času, kdy
zavolá policajty.
Vešla jsem dovnitř a spatřila ho, jak svlečenej do pasu dělá
na zemi kliky. Jeho kůže se leskla potem a v obličeji mu byla
vidět námaha. Beze slova jsem ztlumila dunivou hudbu a šla
si do koupelny umejt ruce. Když jsem se vrátila do pokoje,
stál Robson opřenej o kuchyňskou skřínku a pil neperlivou
vodu z láhve. Změřil si mě pohledem.
„Přestaň se chovat jako rozmazlená rocková hvězda a dej
se do kupy. A promluv si se mnou.“ Koukala jsem na něj
klidně. „Nejsem tvůj nepřítel.“
„Seš si jistá?“
„O co ti jde?“
„Ty a on. Je to vážný?“ Prudce vyrazil mým směrem.
Ani jsem se nehla.
„Já a kdo?“
„Viděl jsem vás.“
„Vás? Nás? Koho jako? Co?“ Nevím, proč jsem ho pro-
vokovala, nejspíš jsem na něho asi byla naštvaná, že se zas
dostal do takovejch sraček.
„Nech si ty kecy, Molly. Osahávala ses s tím kreténem.
Na našem gauči v obejváku. Nějak jsme se snad dohodli.“
„Pomohl mi, když jsem ti zachraňovala holou prdel. Vtáhl
tě po schodech do postele.“
„Tak si mu za to strčila jazyk do krku?“ Robson se naklo
nil nade mnou. Cítila jsem jeho pot a pach včerejšího alko-
holu.
„Už ho sem víckrát nepřivedu. Tys na našem gauči mr-
dal Mariettu. Takže jsem ti stejně byla něco dlužná. Ale
tohle není zápas.“ Nevědomky jsem vyslovila větu, kterou
mi předtím řekl Viktor.
„Nechci, aby ses s ním vídala.“
Zasmála jsem se.
„Já taky nechci spoustu věcí. Třeba aby ses choval jako
idiot. Abys obtěžoval svoji bejvalku. Abys spal s kurvama.
Nechci, aby moje máma byla mrtvá a můj fotr seděl ve věze-
ní. Ale na některý věci nemáme vliv.“ Pokrčila jsem rameny
a dodala jsem: „A ty nemáš vliv na to, co se děje v mým
životě a s kým se vídám.“
„Ublíží ti.“
Založila jsem si ruce na prsou.
„Víš co, Robsone? Zatím mi ubližuješ ty. Tak se nad tím
zkus zamyslet.“
„Viděl jsem se s Baronem.“
Cukla jsem sebou.
„Řekl mi o tý věci. Prý s tebou o tom před pár měsícema
mluvil. Nic jsi mi neřekla.“
„Protože to bylo teprv ve fázi plánování. Baron měl spoustu
plánů, ale jen málo z nich uskutečnil.“
„Tak to tě překvapím, protože tenhle uskuteční určitě. Je
to už v hodně pokročilým stádiu.“
„Nevím, jestli do toho chci jít,“ zamumlala jsem.
Robert se zasmál.
„Jasně, že chceš. Konec konců, seš přece Molly. Holka, co
se ráda baví!“
Pak se šel vykoupat, převlíkl se a šel ven. Já se mezitím
začala chystat na večer. Robsona, Barona a to, co mě čekalo,
jsem schovala někam hluboko v hlavě. Teď jsem se chtěla
jen sejít s Viktorem, dát si víno a zařádit si v klubu. A pak
toho slušňáka líbat, až v jeho klidných očích uvidím záblesk
šílenství. Přesně to jsem chtěla!
Oblíkla jsem si černý šaty s černejma flitrama boty na
platformách, rozpustila si vlasy a výrazně se nalíčila. Vzala
jsem si svůj milovanej batůžek, ve kterým jsem měla nádo-
bíčko pro svý rozpustilý hry.
„Jeden nikdy neví, jak noc dopadne,“ zamumlala jsem
a opustila byt.
Do klubu jsem dorazila dřív, což byl záměr. Ať mě hledá.
A najde. Jako vždycky.
Stál jsem u klubu a snažil se jí dovolat. Nezvedala to. Tak

jsem vešel dovnitř a doufal, že už je tam. Uvnitř byl dav
a hluk, normální páteční noc v módním klubu ve městě.
Zaplatil jsem vstupný, dostal na ruku světélkující razítko
a vnořil se do jeho útrob. U baru se tvořila dlouhá fronta,
ale Melanii jsem nikde neviděl. V první místnosti ještě na
parketu nebylo plno a v okolních boxech seděli hosté. Přelétl
jsem je pohledem a šel dál. Úzkou chodbou jsem se dostal do
místnosti, kde hrálo techno a už tam bylo narváno. Hudba
duněla a vibrovala mi až v žaludku. Zelené lasery blikaly, tu
a tam vystřelily oslepující paprsky modrého světla a z potrubí
se valil kouř. Pokud Molly v tomhle klubu byla, tak se nejspíš
bavila někde tady. Začal jsem se prodírat šílejícím davem
a zároveň se snažil koukat kolem.
Konečně jsem ji zahlédl. Bavila se s nějakým týpkem,
který ji držel v bocích a celým tělem se o ni otíral. Upažila
a nadzvedla si vlasy, pak se zasmála a otočila se k němu zády.
Chytil ji v bocích a přitáhl si její hezky tvarovaný zadeček
ke svému rozkroku. V tu chvíli jsem ucítil, že spořádaný
Viktor Tuli se vypařil někam do okolního prostoru. O pět
vteřin později se její pohled setkal s mým. Nijak neznejistěla.
Usmála se koutkem úst a zatímco on se svíjel vedle ní, ona
ho objala kolem krku. Zaskřípal jsem zuby a zamířil k nim.
Nepřestávala se na mě dívat.
„Bavíš se dobře?“ zařval jsem jí do obličeje a podíval se na
toho chlápka. „Vodprejskni.“
„Co? Běž do prdele, vole.“ Přestal se hýbat a podíval se na
mě trochu nepřítomným pohledem.
„Tahle je moje, sundej z ní ty pracky.“ Uhodil jsem ho do
rukou, kterými Melanii objímal.
„Nevypadala zrovna na zadanou.“
„Taky že ses nezeptal!“ Molly se otočila a odstrčila svého
tanečníka.
„Přesně tak, nepřivlastňuj si, co ti nepatří!“ Přistoupil jsem
blíž, byl jsem vyšší a koukal na něj spatra.
„Naserte si oba!“ zahudral. Prošel kolem mě, přičemž mě
bouchl do ramena, a zamířil k baru.
Podíval jsem se na Molly. Usmívala se a sledovala mě
pohledem.
Uchopil jsem ji v pase a přitáhl k sobě.
„Vidím, že se dobře bavíš?“ zasyčel jsem jí do ucha.
Ale ona se smála.
„Parádně. Když jsi sem vtrhnul s tím vražedným pohledem,
celej ten posranej tejden se úplně rozplynul.“
„Seš hrozná. Nemožná.“
Objala mě kolem krku a začala se vlnit v bocích.
„Opakuješ se. Pořád mi říkáš takový nehezký věci. Nějakej
kompliment bys neměl?“
„Seš hrozná a nemožná.“
Zaklonila hlavu a zasmála se. Vypadala tak zatraceně krás-
ně a přitažlivě, že jsem se nedokázal ovládnout. Chytil jsem
ji v pase, přitiskl k sobě a začal ji líbat. Vášnivě moje polibky
opětovala a pak zabořila ruce do mých vlasů. Zaklonila se,
aby mi nabídla svůj krk, a já jsem na něm zanechával mokré
polibky, lízal její vlhkou pokožku a vychutnával si ji. Byl jsem
tou holkou posedlý. Toužil jsem po ní. A začínal jsem být
zamilovaný. Teď jsem to viděl velmi zřetelně. Byla to pro mě
úplná novinka, tenhle pocit jsem prožíval poprvé v životě.
Sám jsem nevěděl, jestli z toho mám mít radost nebo naopak.
Líbali jsme se a tančili, abychom nakonec zamířili k baru.
Tam jsme hned zahlédli Robsona, jak popíjí vodku a osahá-
vá tu holku, se kterou jsem ho už jednou viděl. Poslal nám
nepříliš přátelský pohled.
„Do prdele,“ zasyčela Molly.
„Co je?“
„Nic.“ Přistoupila k Robertovi a podívala se na něho zu-
řivým pohledem. „No výborně!“
„Dík, ale netuším, vo co gou.“ Robson objal tu holku, která
na sobě měla tak strohé šaty, že jsem přemýšlel, jestli by ji za
to neměli zatknout.
„Samozřejmě že tušíš,“ prohodila Molly nepřátelsky.
„Čau, Lenko,“ řekla ta dívka s trochu škodolibým úsměvem.
„Marietto. Nebylo by jednodušší, kdyby sis prostě napsala
na čelo ‚Dávám zadarmo‘?“ zeptala se Melanie vlídným hla-
sem, který jako by byl nasáklý jedem.
Podíval jsem se na Robsona, usmíval se a zdálo se, že se
slušně baví. Určitě byl zhulenej.
„Kdo je to tu s tebou?“ Změřila si mě pohledem a usmála se.
„Můj trenér aikida,“ odpověděla Molly s úsměvem, který
se ale neodrazil v očích. Obrátila se k Robertovi. „Jdu domů.
Jedeš s náma?“
„S váma?“ vyprsknul Robert. „To už jako o sobě mluvíš
v množným čísle?“
„Nedělej problémy.“
„Robbie nikam nejde. Máme ještě nějaký plány.“ Marietta
objala Robsona v pase a položila mu ruku na břicho. „Jo
a poslyš, až přijdem domů, tak nedělej takový scény jako
minule. Nech aspoň ostatní, ať si užívaj života, když máš
sama problém s intimitou.“
Molly zasyčela nějakou nadávku a vrhla se na ni. Nejspíš
by jí vyrvala vlasy, kdybych ji nechytil v pase a nenadzvedl.
Nešlo mi o to zachránit tu holku, jen jsem nechtěl, aby se
Melanie dostala do potíží.
„Pojď mizíme odsud. Nestojí to za to,“ zašeptal jsem jí do
ucha. „Melanie, nestojí to za to.“
Když moje bláznivá holka uslyšela svoje jméno, uklidnila
se. Nepokoušela se vytrhnout, opřela se o mě a trochu ochabla.
Snad jí došly síly.
Objal jsem ji a vedl směrem k východu. Robson udělal
pohyb, jako by se k nám chtěl rozběhnout, ale ta druhá ho
omotala jako břečťan a nepustila. Poslal jsem mu varovný
pohled, objal Molly a vyšli jsme ven.
Tam se Molly několikrát zhluboka nadechla a podívala
se na mě pohledem, který se mi vůbec nelíbil.
„Ta čubka. Zasraná coura!“ vypravila ze sebe.
„To je jeho holka?“
„Spíš matrace!“ vyprskla. „Musím se projet.“
„Cože? Ani nápad.“
„Jasně, jako bych se tě snad ptala,“ zasmála se, objala ko-
žený batůžek a vydala se směrem ke Kościuszkowu náměstí.
„Kam jdeš?“
„Kam myslíš?“
Šel jsem za ní a přemýšlel, co bych měl vlastně udělat.
Nejraději bych si ji přehodil přes rameno a naložil do svého
auta, ale Molly by určitě udělala cirkus a pak by mě rozdrtila
nějakou poznámkou. Krom toho, já jsem se takhle nechoval.
I když auta jsem taky nekradl. Moje… moje holka (přesně
tak!) mezitím přistoupila k hezkýmu malýmu Peugeotu a už
otevírala dveře. Zabralo jí to… asi tak patnáct vteřin.
„Jedeš?“ Podívala se na mě zpod spuštěných řas. Vřelo to
v ní, zuřila. Nemohl jsem ji tam nechat, i když jsem věděl,
že je to proti mojí povaze. A hrozně hloupý. Byl jsem idiot.
Beze slova jsem vzal za kliku. Sedl jsem si na místo spo-
lujezdce. Uběhlo dalších deset vteřin, než nastartovala motor.
Vydali jsme se směrem ke Krakowské ulici. Zapnula rádio
a zakroutila hlavou.
„Nějaký dojáky,“ vyprskla.
„A co bys radši?“
„Kvalitní polskej rap. Paluch, PRO8L3M, Pezet.“
„No jo, zapomněl jsem, že posloucháš rap.“
„Máš snad něco proti rapu?“ zeptala se vyzývavě.
Usmál jsem se, ale hned jsem zas zvážněl.
„Mám něco proti tvýmu koníčku.“
Přesně tak to bylo. Uvědomoval jsem si, že dřív nebo poz-
ději to skončí špatně. Sám jsem si vyčítal, že jsem ji doprovázel
v tak nebezpečných situacích. Vtahovala mě do svého světa
jako do nějakého bahna a já jsem ji zcela vědomě následoval.
Nebylo to naslepo, věděl jsem, co dělám. Ale nechtěl jsem
a nemohl ji nechat samotnou.
„Aspoň nějakej mám. Jsou lidi, co nemaj vůbec žádný
zájmy, jen si žijou ty svý fádní životy. Nebo sbíraj známky.“
Prudce zabočila doleva. Jela směrem na Niské Łąky.
„Jenže ten tvůj koníček je trochu riskantní.“
„To řekni jeskyňářům. Nebo řidičům formule jedna. Nebo
horolezcům, hloubkovejm potápěčům, pilotům proudovejch
letounů, skokanům, parkuristům.“
„Nech toho, víš přece, o čem mluvím.“ Samozřejmě musela
vždycky všechno obrátit v žert. Ale byl to její život. Jenže teď
taky můj. Nebo možná… náš…
„Radši se koukni, co je v zásuvce,“ zamumlala, projela
kolem vilek a vjela na polní cestu. Byla dokonalá tma. Ne-
vypnula motor.
Zakroutil jsem hlavou a otevřel zásuvku. Uvnitř byla na-
vigace, kapesníky a rtěnka.
Molly stáhla obličej.
„Tohle není moje barva. No jo, to mě mohlo napadnout,
že tím jezdí ženská. Člověk by to neřek, ale chlapi mají ve
svejch kárách víc zajímavejch věcí.“
„Proč ses na Roberta tak naštvala?“ Zavřel jsem zásuvku,
sedl si bokem a koukal na ni. „Ty tu jeho holku znáš?“
„Ona není…“
„Jasně, já vím. Vypadáš, jako bys žárlila.“
Zakoulela očima.
„Nepředstavuj si hned nějakou telenovelu. Nežárlím, jen
jsem namíchnutá. Protože Robson se zase dostane do nějakejch
sraček, když se s ní bude tahat. Válet se v žumpě mu totiž jde
jedna radost. A Marietta je děvka, co manipuluje s lidma.“
„Znáte se z dětskýho domova?“ Chtěl jsem vědět všechno.
Koukal jsem na ni a pomalu mi docházelo, že k ní cítím něco
víc. Něco, co třeba způsobí, že pro mě už nic jiného nebude
mít význam. Že za ní skočím do ohně. Doufal jsem jen, že
neshořím příliš rychle.
„Z náhradní rodiny. Byli jsme tam spolu. Marietta je starší
než já, je stejně stará jako Robert. Od první chvíle se snažila
vklínit mezi nás.“
„Mezi váma něco bylo? Nejde mi o sex,“ dodal jsem suše.
Bůhví proč mě tahle myšlenka přiváděla k šílenství.
Chvíli na mě koukala. Nespíš přemýšlela, jestli se vyplatí
mi důvěřovat a mluvit otevřeně. Chápal jsem ji. Chtěl jsem,
aby se mnou byla otevřená, ale zároveň jsem se toho obával.
„Byli jsme sami, měli jsme jen jeden druhýho. Zamilovala
jsem se, chápeš, jak to v pubertě chodí, zároveň jsem v něm
ale viděla staršího bráchu, tátu, všechno najednou. Přišla jsem
s ním o panenství. A on hned pak začal chodit s Mariettou.“
Pokrčila rameny.
„Takže proto ji nemůžeš vystát?“ Snažil jsem se vymazat
z mozku obraz Melanie a Roberta v milostných konstelacích.
Žárlil jsem. Šíleně jsem žárlil. Do prdele…
„Nesnáším ji, protože je to prolhaná mrcha, co jenom kuje
pikle a dělá dusno. Robson je citlivka, i když na to nevypadá.
Nepoznal, co je to láska, stejně jako já. Proto jsme se v dětským
domově dali dohromady, byli jsme spolu, děj se co děj. Robson
a Molly. Nerozlučnej pár. Marietta to všechno chtěla zničit.“
„Ale nepovedlo se jí to, pořád držíte spolu.“ Což je zatraceně
velká chyba, pomyslel jsem si.
„Pokaždý, když se s ní nějak scuknul, tak to pro něho
dopadlo špatně. Buď začal fetovat, nebo chlastal, nebo se
s někým popral. Anebo do něho hučela, že jeho obrazy jsou
na hovno. Pak brečel a pálil je! Dokáže bejt skvělá v posteli,
ale umí taky ubližovat. A Robert je jemnocitnej, jako každej
umělec. Sice vypadá jako namakanej surfař a umí se prát, ale
uvnitř má citlivý srdce, co se bojí lidí, slov, špatností.“
„Myslím, že si ho trochu idealizuješ. Ty snad nejseš citlivá?
Nebo to taky jenom hraješ?“ Položil jsem ruku na opěradlo
jejího sedadla. Viděl jsem, jak se jí rozšířily zorničky.
„Takže takhle sis mě odhadnul?“ Dívala se na mě a v jejích
modrých očích byla vzpoura.
„Neodhadnul. Já jen… dělám si o tebe starosti, Melanie.
Záleží mi na tobě.“
Mlčky se na mě dívala. Nakonec mě objala kolem krku
a usmála se.
„To je pro mě tak trochu novinka. Je to zvláštní. Nikdo si
o mě nikdy starosti nedělal.“
„Poslyš, vím, jak to bylo s tvým otcem a…,“ začal jsem
s knedlíkem v krku.
Ale Molly prudce potřásla hlavou a zamrkala.
„O něm nebudu mluvit ani s tebou, ani s nikým jiným.
Zničil mi dětství, a to mu nikdy nezapomenu.“
„Někdy věci nejsou tak samozřejmý,“ zašeptal jsem.
Usmála se a v jejích očích se objevil chlad.
„Jenže pro mě je všechno buď jednička, nebo nula. Seš se
mnou, nebo proti mně.“
„Neodpouštíš?“ zeptal jsem se. Na tvářích jsem ještě pořád
cítil dotek jejích dlaní.
Beze slova se na mě zadívala, než konečně přiblížila ústa
k mým a řekla:
„Nikdy.“
12. K APITOLA
S kartonem Red Bullů,

městem sto šedesátkou.
Heejjejejejej!
Na pokuty vám seru – neplatím,
fotka mi přijde za měsíc.
White 2115, California
Probrala jsem se ve Viktorově bytě. Pozorovala jsem fantaskní

vzory na voňavým povlečení, které mi dal, když jsme v noci
přijeli k němu domů. Předtím jsem samozřejmě vrátila auto.
On se pak na mě zadíval vážným pohledem a řekl:
„Můžeme jet ke mně. Jen spát. Mám pohodlnou postel.
Budeš spát sama.“
Zasmála jsem se.
„Když takhle vyhrožuješ, tak ani nevím, jestli chci jet.“
Zakroutil hlavou a povzdechl si.
Lehce jsem ho bouchla do paže.
„Uvolni se trochu. Jedem k tobě.“
„S tebou je těžký se uvolnit.“
Nasedli jsme do jeho mustangu a rozjeli se směrem na
Klecinu. Opřela jsem se o kožený opěradlo a podívala se
na Viktora. Volant držel jen jednou rukou a sledoval ces-
tu. Pozorovala jsem jeho hezkej profil, krásně svalnatý paže
a dlouhý prsty.
„Sorry,“ řekla jsem upřímně. Viktor byl skvělej chlap,
a v jeho přítomnosti jsem cítila něco neobyčejnýho. Navíc
mě strašně přitahoval.
„Za co?“ Rychle se po mně podíval.
„Za dnešek. Poslední dobou mám dojem, jako bych ztrácela
půdu pod nohama.“ Mohla jsem bejt drzá, vyzývavá, odvážná
a riskovat na každým kroku. Ale pravda byla, že jsem často
toužila jen po docela normálním životě. Předstírala jsem.
A někdy jsem už z toho všeho byla unavená.
„Víš, že se na mě můžeš spolehnout?“ Viktor se na mě
pozorně zadíval.
„Vím a nevím.“
„Co tím myslíš?“ Zamračil se a hodil po mně pohledem.
„Prostě jsem se vždycky musela spolehnout na sebe. Není
pro mě snadný uvěřit, že můžu někomu důvěřovat. Učím se.“
Jak můžu věřit druhýmu člověku, když nevím, co si myslí,
jaký má plány, co chce udělat? Někoho jinýho nebudu nikdy
úplně znát, i kdybych si namlouvala, že to tak je.
„Jsem trpělivej.“
„Já ne.“ Zabořila jsem se hlouběji do sedadla a natáhla si
nohy. „Docela pohodlný je to tvoje auto.“
„Že jo? Máš dobrej vkus.“
„Proto jsem ti dovolila, abys mě unesl.“ Široce jsem se
usmála.
„Naposled jsi unesla ty mě, tak jsme si kvit.“
Všimla jsem si, že se blížíme k jeho domu.
„Zase se začínáme trumfovat,“ vyprskla jsem, i když v mým
nitru se všechno podivně chvělo.
Viktor projel automatickou bránou a zaparkoval poblíž
svýho vchodu. Podíval se na mě vážným pohledem.
„Možná mám vůči tobě nekonečnej dluh.“
Sevřelo se mi hrdlo. Podívala jsem se do strany, protože
jsem nechtěla, aby viděl, jak se mi do očí derou ty zatracený
slzy. Tohle jsem přece nebyla já! Molly plakala a dojímala se
jen, když to nikdo neviděl. No možná tak Robson. Jen on…
Ale i tak málokdy.
„Mám hlad,“ řekla jsem a otevřela dveře auta.
Samozřejmě mi dal najíst a byl strašně hodnej. Připravil
obložený chleby a uvařil malinovej čaj. Postaral se o mě. To mě
pokaždý úplně dostalo. Teď jsem spala v jeho posteli a on ležel
vedle mě, protože jsem usoudila, že je blbost, aby se stěhoval
na gauč. Usnuli jsme, aniž bychom se jeden druhýho dotknuli,
i když bylo jasný, že se jeden druhýmu líbíme. Otočila jsem
se a podívala se na něj. Jednu ruku měl upaženou za hlavou,
přikrývka mu sklouzla do pasu, tričko se vyhrnulo a obnažilo
jeho hezky tvarovaný břicho. Usmála jsem se. Byl to skutečně
kus. Chvíli jsem ho osahávala očima, až asi můj soustředěný
pohled ucítil. Protáhl se a otevřel oči.
„Víš, že se nemá zírat na spícího člověka?“
„Vím.“
„Tak vidíš.“ Promnul si oči. „Vyspala ses?“
„Skvěle.“
„Tak to je špatný. Mám v posteli krásnou holku a prej, že
se dokonce vyspala. To není zrovna nejlepší vizitka.“
„To jakože seš takovej Casanova?“
Podepřel si hlavu rukou a podíval se na mě.
„Vůbec ne,“ řekl za okamžik.
„Uvidíme.“ Vyplázla jsem jazyk, vyskočila z postele a roz-
běhla se do koupelny.
„Slibuješ?“ vykřikl za mnou, ale už jsem mu neodpověděla.
Za chvíli to v bytě začalo vonět míchanejma vajíčkama a sla-
ninou. Cítila jsem, jak se mi sbíhají sliny. Když jsem vstoupila
do kuchyně, Viktor na mě mrknul s lehkým úsměvem.
„Prosím, posluž si. Snídaně je základ vydařenýho dne.“
„Normálně si dávám jenom kafe.“ Sedla jsem si na vyso-
kou židli u kuchyňskýho ostrůvku. Přede mnou přistál talíř
s míchanejma vajíčkama, vedle kterýho mistr kuchař postavil
hrnek s kouřící kávou. Z trouby vytáhnul teplý housky.
„Pro dnešek to bude jinak.“
„Dej si pozor, nebo si zvyknu,“ vykulila jsem oči a zakousla
se do voňavý housky.
„Klidně.“
Jedla jsem a sledovala, jak se ten hezkej muž činí v kuchy-
ni. Byl štíhlej, vysokej a svalnatej. A zároveň svým způsobem
něžnej. Jedl ve stoje, trochu zamyšleně, koukal na mě a v jeho
očích bylo něco, co mě pomalu obměkčovalo. Pomalu se ze
mě vytrácela potřeba izolovanosti, chuť utíkat a dělat bláznivý
věci, abych alespoň na chvíli cítila, jak chutná život, a věděla,
že existuju. Tak dlouho jsem byla neviditelná. Ale s Vikto-
rem všechno ožívalo barvama a mně pomalu docházelo, že
pro mě znamená něco víc než jen kámoš nebo povyražení.
Pokaždý, když se na mě podíval, jsem se cítila důležitá. Když
se mě dotýkal, byla v jeho pohledu touha, ale taky něco jako
obdiv, kterým mě dojímal. Nikdy v životě jsem nic takovýho
nezažila. Proto jsem se tak bála. Ale napadlo mě, že třeba už
je čas, abych se toho strachu zbavila…
Chtěla jsem navrhnout, abychom spolu strávili večer, mož-
ná i noc, ne jako tu dnešní, ale… Než jsem však stačila něco
říct, zazvonil dole zvonek. Viktor se zamračil a zamířil ke
dveřím. Povzdechla jsem si a pozvolna pokračovala ve snídani.
Za chvíli se Viktor vrátil do kuchyně.
„Je to můj otec. Prej je to naléhavý. Hned zas bude pryč.“
Znejistěla jsem. Jeho otce jsem si pamatovala. Nějakou
dobu mě navštěvoval v dětským domově, nosil mi balíčky.
Pak na mě zapomněl. To mě nijak zvlášť nepřekvapilo. Jeho
návštěva mě vůbec nerozhodila. Klidně jsem snídala, na sobě
Viktorovo příliš velký triko. Jeho otec mi byl ukradenej. Zkla-
mal mě stejně jako každej dospělej, kterýho jsem kdy ve svým
životě potkala.
Ta noc byla opravdu bláznivá, ale… lhal bych, kdybych řekl,

že se mi nelíbila. Když jsme nakonec dorazili ke mně do
bytu, najedla se, dostala ode mě čisté ručníky, moje tričko na
spaní… bylo mi nádherně. Chtěl jsem se o ni starat, pečovat
o ni. Uvědomil jsem si, že bych udělal všechno, jen aby na
sebe začala dávat pozor, aby nedělala hlouposti takhle na
hraně. Toužil jsem… mít ji pro sebe. Ale taky pro ni samotnou.
Věřil jsem, že její nedůvěru prolomím, napravím všechno, co
se pokazilo. Nepokazil jsem to sice já, ale cítil jsem se za to
odpovědný. Takový už jsem byl.
Když zachumlaná do přikrývky usnula, nějakou dobu
jsem pozoroval, jak spí. Byla hezká, drobná, a když spala,
vypadala jako bezbranná holčička. Dobře jsem věděl, že je
to jen zdání a že vůbec nebyla bezbranná, ale… Přál bych si
snad, aby taková byla? Možná by pak pro mě bylo snadnější
s ní navázat kontakt a překonat její vzdor? Co by bylo, kdyby…
takhle bych si jí nejspíš ani nevšiml. Tak je to, pane Tuli!
Držel jsem ji za ruku a než jsem usnul, proběhla mi hlavou
myšlenka, že bych jí měl říct celou pravdu. Jenže když jsem
se ráno probudil a zachytil její pohled, pochopil jsem, že to
nikdy nepůjde. Všechno by to zničilo. Včetně mě.
A teď jsem stál ve dveřích a čekal na člověka, kterého bych
takhle brzy ráno čekal ze všech nejmíň.
Když otec vešel dovnitř, zkoumavě si mě přeměřil a pak
se podíval na Mollyiny pohozené boty.
„Nejseš sám?“
„Ne. Co se stalo?“
„Jedu na masáž, tak jsem si řekl, že se u tebe zastavím
a nasnídám se.“
Jasně… Skoro jsem nahlas vyprsknul. Otec se se mnou
chtěl nasnídat, proto se jen tak zastavil, místo aby si se mnou
dal schůzku ve městě? Bez žádného dalšího důvodu? Na po-
hádky jsem už dávno nevěřil!
„Teď není ten nejlepší okamžik.“ Zamračil jsem se.
„Odkdy si domů vodíš děvky?“ Otec přimhouřil oči.
„Už je to všechno?“ Založil jsem si ruce na prsou a koukal
na něj lhostejným pohledem, i když uvnitř mi zuřil úplný
tajfun.
„No, neřekneš mi snad…“
„Dobrý den, pane Tuli.“ Melanie vešla do předsíně, byla
bosá, rozehřátá spánkem a jídlem, na sobě jen moje triko. Její
prsa dorážela na látku trička. Vypadala úžasně.
Můj otec ze sebe vypravil něco jako zaúpění nebo skřek,
vypadal, že je v šoku. Pak se jeho pohled přesunul na mě
a v jeho očích se objevil strach. A hned nato vztek.
„Dobrý den, Melanie. Nečekal jsem…“
„Že se ještě někdy uvidíme? Ani já ne.“
„Jsem opravdu překvapený. Jak se ti vede?“
„Nějak jsem to přežila.“ Molly po mně koukla a tiše dodala.
„Jdu se oblíknout, dík za snídani.“ Zamířila do ložnice.
Když byla pryč, přistoupil otec ke mně a popadl mě za
triko.
„To ti už úplně přeskočilo?“ vycedil skrz zuby.
„Trochu. Ale docela se mi to líbí,“ odpověděl jsem klidně.
„Takže chodíš s ní?“
„Jak vidíš.“ Setřásl jsem ze sebe otcovy ruce. „Myslím, že
bys už měl jít. Dnes to na snídani moc nevypadá.“ Zamířil
jsem ke dveřím.
Otec byl těsně za mnou. Ve dveřích se zastavil a podíval
se na mě naštvaným pohledem.
„Kopeš hrob nejen mně, ale i sobě. Mysli na to, že je to
jako domino.“
„Na to myslím pořád a už mě to unavuje. Měj se, tati.“
Poslední slovo jsem vyslovil, jako bych ho vyplivl.
Otočil se, zamumlal nějakou nadávku a odešel.
S úlevou jsem zavřel dveře a zhluboka se nadechl.
„Někdy jsem ráda, že se nemusím srát s žádnejma ro-
dičema.“ Molly stála ve dveřích a pozorovala mě. „Aspoň
nemusím dělat, že jsou v pohodě, když nejsou.“
„Jo,“ zamumlal jsem. „To je určitě výhoda.“
„Tvůj otec nebyl nadšenej, když mě viděl.“
„Ten nevidí nijak rád ani mě, takže…“ Pokrčil jsem rameny.
„Nejspíš mu připomínám nepříjemnou dobu. Nakonec,
můj fotr málem potopil jejich společnou firmu.“
„Přece se nebudem zabývat našimi fotry.“ Přistoupil jsem
k ní blíž, z výšky se na ni podíval a objal ji. Tohle byly věci,
o kterých jsem určitě, za nic na světě nechtěl mluvit. „Dovolíš,
abych tě pozval na rande?“
Koukala na mě těma obrovitánskýma modrýma očima
a já si uvědomil, že zrovna pomalu překonávám všechny ty
zátarasy a získávám její důvěru. Jen abych to neposral!
„Takový knižní rande?“
„Co je to knižní rande? To neznám.“
Protočila oči a usmála se. Byla krásná a strašně jsem po
ní toužil. Mít ji celou, jen pro sebe, napořád. Zhluboka jsem
se nadechl.
„Přijedeš pro mě, budeš mi otvírat dveře, galantnost a tak.“
„Řekni mi něco, co nevím.“ Usmál jsem se.
„No jo. To už máme za sebou. Jdem si dát něco k jídlu
nebo třeba do kina a pak procházka na most zamilovanejch…“
Kousla se do rtu.
„Už se tam nesměj zavěšovat zámky.“
„Hele, nekaž to všechno!“ Bouchla mě do ramene. „Koupíš
mi kytku na Solným náměstí, doprovodíš mě domů, políbíš
na rozloučenou, já nadzvednu pravou nohu.“
„Ach bože, asi moc koukáš na romantický komedie.“
„Stereotypy, nezapomínej.“
„Ale už jsme se líbali.“
„A dělali jsme i jiný věci.“ Zakřenila se. Přitáhl jsem ji blíž
a nasál její vůni.
„Můžeme to udělat. Ale nedoprovodím tě domů. Vezmu
tě k sobě.“
„To už máme taky za sebou.“
„Něco nám ještě zbejvá.“ Pozoroval jsem ji vážným pohle-
dem. Naklonil jsem se a něžně ji políbil.
Vydechla a přitiskla se ke mně. Něco takového udělala
poprvé, úplně mě to zarazilo.
„Oukej, půjdu s tebou na rande, Vikoušku,“ promluvila
nakonec a já ucítil, že se stalo něco úžasného.
Chtěl jsem smazat celou tu beznadějnou minulost a začít
stavět všechno od začátku. Jenom s ní. Bez našich otců, kteří
nám dokázali tak perfektně zkurvit životy.
13. K APITOLA
Chci bejt součást tebe, jako ty seš součást mě,

Chci ti obětovat život, jen s tebou dělit se,
Jsem jen tvůj a jen tobě patřím,
milovat budu tě navždy.
Tvý horký tělo mě rozpaluje, až hořím,
miluju, když se naše těla spojí,
miluju, když do tebe celej se nořím,
protože vím, že svou budoucí ženu držím.
Mesajah, Každej den
Domluvila jsem se s Viktorem na pozítří a bylo mi jasný, jak

to rande skončí. Už jsem se ho nemohla dočkat. Když jsem
se vrátila domů, spal Robert na gauči v obýváku. Oblečenej.
Vypadal jako po pořádně drsný kalbě. Strčila jsem do něho
nohou.
„Probuď se! Haló!“ vykřikla jsem.
Zasténal a rozhlídnul se kolem nepřítomným pohledem.
„Co se děje?“ vypravil ze sebe.
„Padej k sobě, Robsone! Celej obejvák je zasmraděnej tím
tvým opileckým dechem.“
„Do prdele, mně snad praskne lebka.“ Přejel si rukou po
hlavě.
„Dobře ti tak!!!“ zahulákala jsem mu nad hlavou.
Zašklebil se a zakryl si obličej dlaní.
„Myslím to vážně, běž do svýho pokoje!“
„Molly, nebuď mrcha.“
„Jsem mrcha. Ven!“
„Jdu se osprchovat.“ Zvednul se a podíval se na mě krví
podlitejma očima. Vlasy mu trčely na všechny strany, rifle
měl rozepnutý, tričko ušpiněný radši ani nevědět od čeho.
Boty naštěstí odhodil na zem.
„Tomu říkám dobrej nápad.“ Zakoulela jsem očima.
Když vylezl z koupelny, vypadal už o něco líp, alespoň co
se týče vzhledu. Ležela jsem na gauči ve svým pokoji, pustila
si na Netflixu Jak jsem poznal vaši matku a pozorovala ho ote-
vřenejma dveřma. Pobíhal dost zmateně sem a tam a já jsem
věděla, že hledá příležitost, jak na mě promluvit. Taky mě
mrzelo, že jsme se pohádali, i když jsem vlastně moc nevěděla
kvůli čemu. Než se Robson odhodlal, aby nahlídnul ke mně,
zazvonil mi telefon. Když jsem viděla, kdo volá, zamračila
jsem se a povzdechla si. Ale vzala jsem to. Musela jsem.
„Nazdar, Barone.“
„Nazdar, Molly, krásko moje.“
„Tak co?“ zeptala jsem se a uvelebila se pohodlnějc na gauči.
Baron byl můj bejvalej a zároveň kámoš, kterej mi kolikrát
pomoh z nepříjemností. Jenže tím, že jsem s ním udržovala
styky, jsem dál žila ve svým světě. A co když jsem z něho
chtěla uniknout?
„Říkal ti Robson, že je ta věc hotová?“
„Něco naznačoval, ale poslední dobou byl dost zaneprázd-
něnej.“ Zakroutila jsem hlavou.
„Jo, vím, viděl jsem ho s Mariettou, jak si v klubu strkali
jazyky až do žaludků.“ Baron významně vyprsknul.
„Hm, myslím, že nejen to,“ zamumlala jsem otráveně.
„Ale, Molls, přece bys nežárlila?“ zasmál se už nahlas.
„Běžte s tou žárlivostí všichni někam,“ naštvala jsem se.
„Znáš ji, Mariettu. Robson kvůli ní zas udělá nějakou kravinu.“
„No, doufám, že ne. Kdy si můžeme promluvit o naší věci?“
zvážněl.
„Nevím.“ To byla pravda. Na jedný straně by to byla nějaká
jistota na nejbližší měsíce nebo možná i roky. Navíc jsem
Robertovi něco slíbila. Ale na druhý straně… jsem si hned
vybavila Viktora a to, co mi řek. A to, že zrovna s ním bych
to mohla zkusit a uspořádat si život.
„Chceš vycouvat? Potřebuju tě, Molls.“
„Ok,“ povzdechla jsem si. „Třeba zítra večer?“
„Tak jo, budu tam v devět.“
„Dobře, uvidíme se zítra.“
„Jo, zatím, kotě. Chybělas mi.“ Baron se zasmál a zavěsil.
Hodila jsem mobil na gauč a podepřela si hlavu rukama.
Nevěděla jsem, kam to spěje. Všechno bylo jinak, než jsem si
přála. Teď jsem si totiž uvědomila, že bych chtěla něco úplně
jinýho. Ale bylo mi jasný, že to nemůžu vzít zpátky. Baronovi
jsem vděčila za hodně. A něco jsem mu slíbila. Musím to
udělat. A pak… si udělám pořádek ve svým zpackaným životě.
„Co se děje, zlato?“ Robson se objevil vedle a objal mě.
„Kdo ti dovolil sem vejít?“ zamumlala jsem, ale opřela
jsem se o jeho teplý tělo.
„Nech toho. Víš, že si dělám starosti a že seš pro mě dů-
ležitá.“
„To ty pro mě vůbec,“ zamumlala jsem.
„Nelži, Molly.“ Přitáhnul se a políbil mě na spánek. „Co
chtěl Baron?“ Pozorně se na mě zadíval.
„Tys poslouchal?“ zamračila jsem se.
„Neschovala ses do skříně, takže jsem všechno slyšel. Baron
se chystá na tu věc?“
„Jo,“ vydechla jsem.
„Nechce se ti do toho?“ Opřel paži o záhlavník a koukal
na mě zarudlýma očima.
„Asi do toho půjdu,“ pokrčila jsem rameny. Najednou se
mě zmocnila divná pasivita, jako by můj osud už byl zpe-
četěnej. Prej se vymezujeme sami a sami rozhodujeme, co
podnikneme. Ale někdy prostě… nemáme na vybranou. Právě
v takový situaci jsem teď byla.
„Namastíme si kapsy.“
„Já vím. A navíc jsem mu to slíbila. Připomněl mi, že
mu něco dlužím.“
„Kecy! Nikomu nic nedlužíš,“ naštval se Robert. „Děláš
to pro sebe.“
„A pro tebe. Vždycky sis chtěl otevřít vlastní galerii. Až
to uděláme, budeš v balíku. Odejdem z Vratislavi a začnem
všechno od začátku.“ Opřela jsem se a koukala na zaprášenej
strop. „Sakra, tady by to chtělo vymalovat.“
„K čemu malovat. Koupíš si byt. Novej, co bude nasáklej
jen tvojí vůní, a ne všech těch lidí, co na zdech zanechali
usazeniny svý osamělosti.“
„Si snad hraješ na Coelha?“ zasmála jsem se.
„Ne, to jsou jen Robsonovy moudrosti.“
„Super, vyšiju si je na kuchyňskou zástěru.“
„Ty jedna!“ Začal mě lechtat. „To jakože jsou dobrý jenom
na tohle?“
„Přesně tak! Nebo nad záchodovou mísu!“
Smáli jsme se a objímali. Robert měl dobrou náladu, tako-
výho jsem ho měla nejradši. Nechtěla jsem, aby ho popadaly
ty jeho sebedestruktivní nálady, i když jsem věděla, že se
to stává často. Oba jsme byli potrhlí, ale já jsem se snažila
nějak držet. Když na mě přišlo znechucení každodenností,
ukradla jsem auto – ne, oprava, půjčila jsem si ho – abych
se mohla prohánět za zvuků cizí hudby. A předstírat, že to
nejsem já. Ale Robson… ten se buď opil, nebo zfetoval, nebo
šukal nějaký kurvy. Nebo Mariettu, což vlastně vyšlo nastejno.
Vždycky jsem si o něho dělala velký starosti. Ale když se cítil
dobře a byl ve formě, byl skvělej. Bavil mě a udržoval v dobrý
náladě. Zato když se skutálel do tý svý žumpy, odmítal moji
pomoc a choval se ke mně jako k nepříteli. To mě štvalo
nejvíc, protože jsem mu přece nikdy nic špatnýho nepřála.
I když mě často sral a tu a tam mě zklamal.
„Teda ty seš mrcha.“ Přitiskl mě ke gauči a nadzvedl se
nade mnou na rukou.
„Strč si ty svoje zastaralý průpovídky někam, dědo!“ vy-
prskla jsem.
„Já ti dám, dědo! Jsem mladej, schopnej hřebec!“
„To jo, spíš tak osel!“
„Ty jedna!“ Zase mě začal lechtat, ale vtom se ke mně
najednou, úplně nečekaně, přitisknul celým tělem a jeho ústa
se přisála k těm mým. Jazykem mi přejel po rtech.
Široce jsem otevřela oči a spatřila jeho rozšířený zorničky.
Odtáhnul se, ale za okamžik mě znova políbil. Jeho jazyk
proniknul do mých úst a dotknul se mýho.
Stáhla jsem ústa a odtáhla se. Cítila jsem na sobě jeho
pevný tělo a bylo mi jasný, že je strašně vzrušenej.
„Ne,“ řekla jsem tiše.
Robert přitisknul svý čelo k mýmu, zrychleně oddechoval.
„Promiň.“
„Jasně, pos…“
„Ne, promiň mi, že jsem tě tenkrát nechal. Byl jsem idiot.
Miluju tě, Molly. Opravdu.“
„Sakra… slez ze mě!“ Odstrčila jsem ho. Zvednul se a kou-
kal na mě smutným pohledem. „To ti úplně hráblo, Roberte?
Co děláš?“
„Byl jsem debil a nechal jsem se zblbnout kundou. Neměl
jsem tě tenkrát opustit.“
„Byli jsme malí.“ Sedla jsem si do rohu gauče a objala si ru-
kama pokrčený nohy. Robert vstal a začal přecházet po pokoji.
„Byl jsem debil zahleděnej do sebe, ale teď už nejsem.“
„Opravdu?“ pozvedla jsem obočí.
„Aspoň se snažím. Dej nám šanci.“
„Robsone…“ Zhluboka jsem se nadechla. „Seš můj přítel,
brácha, nejlepší kámoš. V dobrým i zlým. Miluju tě, ale
jenom jako bratra.“
„A co když já chci něco víc?“ vyštěkl, zastavil se a shlížel
na mě. „Znám tě půlku života, jestli ne dýl. Jsme si blízcí.
Je mezi námi přátelství. A láska.“
„Ale jako mezi sestrou a bratrem,“ odpověděla jsem klidně.
Srdce mi bušilo jako o závod. Nikdy jsem s Robsonem takhle
nemluvila. Bylo mi, jako bych ho podváděla, což přece byla
blbost.
„Může mezi náma vzniknout opravdová láska. Byli bysme
šťastní, Molls.“ Robson na mě napjatě zíral.
„To se nestane…,“ zakroutila jsem hlavou.
„Proč? Kvůli němu?“ Těžce oddechoval. Nakupilo se v něm
příliš mnoho emocí. Vypadal, jako by měl vybuchnout.
„Myslíš si, že jsem slaboduchá nána, co si nechá vnucovat
pocity nějakým mužským?“ Vstala jsem a koukala na něho
stejně vztekle jako on na mě. „Vzpamatuj se, Robsone. Nikdy
jsem ti nijak nenaznačila, že by mezi náma mohlo něco bejt.“
Robson ke mně přistoupil a popadl mě za ramena.
„Nikdy jsem nezapomněl na to, jaký to tenkrát bylo… Jaký
to bylo bejt v tobě,“ řekl nízkým hlasem.
„To bylo dávno, Roberte. Já… Potřebovala jsem někoho,
chtěla jsem být s někým, a ne pořád sama…“
„A já jsem se ti nachomejtnul?“
„Ne, dobře víš, že to tak nebylo. Byli jsme zmatený děcka,
co měly jen jedno druhýho.“
„A teď už nejseš zmatená a nepotřebuješ mě?“ Viděla jsem,
jak mu pulzuje žilka na spánku. Věděla jsem, že jeho emoce
každou chvíli vybouchnou. Znala jsem ho.
„Vždycky tě budu potřebovat. Ale…“
„Jasně, kurva! Jako bráchu, kamaráda!“
„Prosím tě, neblázni…“ Chytla jsem ho za ruce, ale vytrh-
nul se a opět zaklestil prsty na mých pažích. Vsadím se, že
tam budu mít modřiny!
„On ti ublíží! Nejseš z jeho světa! Ošuká tě, omrzíš ho
a vrátíš se ke mně, jako vždycky. Malinká, ukřivděná Molly!“
„Naser si!“
„Zase budeš chtít, abych tě objal, protože tebe přece nikdy
nikdo neobjímal. Máma ti umřela a fotra zavřeli. Ale mělas
mě. Robsona, blbečka, co v životě nepoznal něhu, a tys od
něho pořád jen brala, aniž bys mu to nějak oplatila. Malá,
sobecká Molly!“ pronášel syčivě a koukal na mě očima pl-
nýma vzteku.
„Nech mě!!!“ Zkoušela jsem se vyprostit z jeho sevření, ale
držel mě příliš silně. „To ty se vždycky připlížíš jako Malej
princ. Ukřivděnej chlapeček, kterýho nikdo nemiloval. A teď
bulí v koutě, protože nikdo nechce kupovat jeho přiblblý ob-
razy!“ Ještě než mi z úst vypadlo poslední slovo, věděla jsem,
že jsem to přehnala. Robert zbledl a najednou mě pustil tak
rychle, že jsem zavrávorala.
„Ty…,“ zasyčel, ale nedokončil. Trhnul sebou a zamířil ke
dveřím. Chytila jsem ho za ruku.
„Robsone, pro…“ Chtěla jsem ho prosit za odpuštění. Byla
jsem naštvaná a jako vždycky jsem nedokázala zkrotit svůj
jazyk. Nechtěla jsem se ho dotknout. Určitě ne vědomě. Vždyť
jsem ho milovala!
„Běž do prdele.“
„Prosím tě…“ Zkusila jsem ho zastavit, ale vytrhnul se,
strčil do mě a rozběhl se ke dveřím. Dopadla jsem na regál
s knihama a uhodila se do tváře. Ucítila jsem bolest a teplou
stružku krve na obličeji.
Vykřikla jsem a Robson se na mě vyděšeně podíval.
„Kurva!“ vypravil ze sebe a vystřelil z pokoje jak z praku.
Za okamžik jsem zaslechla prásknutí dveřma a dupot, jak
seběhl dolů po schodech.
Odvrávorala jsem do koupelny a otočila kohoutkem se
studenou vodou. Namočila jsem ručník, přitiskla si ho
na tvář a utřela krev. Snažila jsem se nebrečet. Stála jsem
v koupelně a koukala na svůj zarudlý obličej. V tu chvíli mi
zazvonil mobil.
Rezervoval jsem stůl v malé hospůdce u náměstí, koupil lístky

do kina, víno a přemýšlel jsem, jaké má Melanie ráda kvě-
tiny. Myslel jsem na ni pořád. Chtěl jsem ji už vidět. Hned
teď. Dneska. Rozhodl jsem se jí alespoň zavolat. Musel jsem
přinejmenším slyšet její hlas.
Zvedla to po pár zazvoněních, když už jsem si myslel, že
to neudělá.
Její hlas zněl, jako kdyby mluvila ze studny.
„Co je?“
„Melanie?“
„Jasně.“
„Tak jo… máš nějakej divnej hlas.“
„Asi jsem nemocná.“ Potáhla nosem.
„Jak nemocná? Co se děje?“ Zastavil jsem se na cestě do
svého bytu.
„Nevím…,“ zlomil se jí hlas.
„Za patnáct minut jsem tam.“ Už jsem běžel k autu.
„Ne, ne…“
„Už jedu, Melanie. Otevřeš mi?“ Nasedl jsem do auta a na-
startoval. „Mám ti něco přivézt?“
„Ne… nic nepotřebuju.“
„No dobrá.“ Sevřelo se mi hrdlo. Cítil jsem vztek, lítost,
neklid, celý ten houf emocí, které ve mně tahle žena tak často
vyvolávala. Vtom tiše dodala:
„Jen tebe…“
Úplně mě to dostalo! Zhluboka jsem se nadechl a od-
pověděl:
„Hned jsem tam.“
„Tak jo.“
Zavěsila a já šlápl na plyn. Cítil jsem, jak se můj mustang
rozběhl a zatlačil mě do sedadla.
Dorazil jsem k ní expresní rychlostí, takhle rychle jsem asi
ještě nikdy nejel, ačkoli byla Vratislav ochromená zácpami.
Na náměstí jsem samozřejmě neměl kde zaparkovat, tak jsem
zamířil na podzemní parkoviště na Nowém Targu. Nechal
jsem auto tam a rozběhl se na Łaciarskou. Zrovna někdo
vycházel ven, takže jsem ani nezazvonil dole, ale zaklepal
rovnou na její dveře. Otevřela za chvíli a když jsem ji spatřil…
„Proboha, miláčku, co se stalo?!“ popadl jsem ji do náru-
če a koukal na její opuchlý obličej. Vůbec jsem nepřemýšlel
nad tím, co jsem zrovna řekl. Přitiskla se ke mně a snažila
se nebrečet. Jako vždycky se snažila být silná a za to jsem ji
obdivoval, ale někdy… nás některý věci přemůžou.
Nepřemýšlel jsem a zvedl jsem ji do náruče, objala mě
kolem krku a já jsem ji zanesl do jejího pokoje. Viděl jsem
mokré, zakrvácené ručníky a dezinfekci.
„Co se stalo?“ Položil jsem ji na gauč. „Musíme na poho-
tovost, asi to bude potřebovat sešít.“ Prohlížel jsem si tržnou
ránu na její lícní kosti.
„To není potřeba. Zahojí se to.“
„Co se děje, Melanie?“ Objal jsem ji a naklonil se, abych
viděl do jejích uslzených očí.
„Pustila jsem si dneska pusu na špacír, on taky a…“
„Robert tě uhodil?“ zeptal jsem se klidně, i když mi vzte-
kem pěnila krev v žilách. Měl jsem dojem, že mi ten tlak roz-
tříští lebku. Zdánlivě jsem byl klidný, ale uvnitř mě… všechno
vřelo. Kdyby byl někde poblíž…
„Tak to nebylo, Robert… Trochu mu přeskočilo, já jsem
řekla pár ostrejch slov, protože jsem se taky přestala ovládat.
Naštval se, chtěl odejít a já jsem se ho pokoušela zastavit.“
Molly zakroutila hlavou. „Chytila jsem ho, chtěl se mi vytrh-
nout, a tak do mě strčil. Spadla jsem na regál, to je všechno.“
„Melanie.“ Zhluboka jsem se nadechl. Nemohl jsem taky
podlehnout emocím, bláznů už kolem sebe měla dost. „Je
jedno, jak k tomu došlo. Chlap, co se neumí ovládat, je ne-
bezpečný.“
„Taky za to můžu, byla jsem hnusná. Hodně jsem se ho
dotkla. A on… ztratil hlavu. Je to jen kluk, kterýho nikdo
nenaučil, jak má žít, nikdo mu neukázal, jak milovat.“ Molly
zavřela oči.
Při pohledu na ni mě bodlo u srdce. Bylo mi líto, že
měla tak zpackanou minulost, ale zároveň jsem na ni byl
naštvaný, že se Roberta pořád zastává. Podle mě to byl toxický
týpek, co ji jen zatahoval do nebezpečných situací. Melanie
potřebovala stabilitu a podporu, a ne tohle šílenství. Stačilo,
že byla sama bláznivá. Dotknul jsem se její ruky a začal ji
palcem něžně hladit. Zvedl jsem pohled a podíval se na ni.
Pozorně mě sledovala.
„Seš naštvanej, že jo?“
„Na tebe ne.“ ohradil jsem se. „Ale na něho určitě. Nejra-
ději bych mu rozbil hubu. Jinak jsem v klidu,“ pokrčil jsem
rameny.
Usmála se.
„Že to s tebou šije? Viko? Vůbec nejseš takovej svatoušek?“
„Nevím. Ale už jsem takovej, že když mám někoho rád…
tak ho chci ochraňovat.“
Její oči se rozšířily. Objevil se v nich záblesk překvapení,
radosti a touhy.
Už je to tak, Molly.
V mých očích bylo nejspíš ještě mnohem víc.
„Máš mě rád?“
Chvíli jsem mlčel a dál ji hladil po ruce.
„Ano,“ odpověděl jsem a sklopil hlavu. Políbil jsem ji na
ruku. „Takhle to cítím.“
„To je… hezký.“ Melanie si sedla a přisunula se ke mně.
Měla lehce oteklou a zarudlou tvář, drobná rána už přestala
krvácet. Koukala na mě rozjiskřeným pohledem.
„Mám o tebe starost.“
„Proč?“
Cítil jsem vůni její kůže, připomínala mi léto, svěžest, šťávu
z melounu. Chtěl jsem se jí dotýkat, líbat ji, lízat. Nasucho
jsem polknul.
„Protože… k tobě něco cítím.“
„Co konkrétně? Teď v tuhle chvíli?“ Usmála se a naklonila
se. Její ústa se téměř dotýkala mých. V obličeji jsem cítil její
teplý dech.
„Opravdu to chceš?“ Třásl se mi hlas.
„Abys mi řekl, co cítíš? Jo, a moc.“
Nasál jsem vzduch a pomalu ho vydechl. Odtáhl jsem se
a podíval se jí do očí.
„Chci tě. Celou. Teď.“
Objala mě a její prsa se přitiskla na můj hrudník.
„Tak mě máš. Teď.“
Sevřel jsem ji v bocích, zvedl a posadil na sebe. Moje
ústa se dotknula jejích a začali jsme se líbat tak, jako jsme
se ještě nelíbali.
Naše jazyky se dotýkaly, klouzaly po sobě a moje ruce
svíraly její hýždě. Zabořila mi dlaně do vlasů a mačkala je
v prstech. Tiše sténala a celým tělem se o mě otírala. Můj
tvrdý penis se dotýkal její kundičky, zahalené jen do tenkých
bavlněných kraťásků, ve kterých nejspíš spala.
Aniž by mě přestala líbat, vyhrnula mi tričko a stáhla ho
ze mě. Odtáhla se a dotknula se mého hrudníku.
„Do prdele, ty seš dokonalej.“ Naklonila se a začala mi
lízat a líbat bradavky.
Zasténal jsem a s rukama na jejím zadku jsem vstal. Za-
mířil jsem k rozestlané posteli a položil ji na přikrývku. Stáhl
jsem z ní kraťasy a tričko. Při pohledu na její nahé tělo se mi
zatočila hlava a měl jsem problém se nadechnout.
„Vidíš něco zajímavýho?“ usmála se.
„To si piš. Něco neskutečnýho.“
„A co s tím uděláš?“
„Sežeru to,“ odpověděl jsem. Položil jsem jí dlaně na steh-
na a lehce je roztáhl. Naklonil jsem se a nasál vůni jejího
vzrušení. Fouknul jsem na její mokrou, lesklou kundičku,
zatímco jsem cítil, jak mi můj ztopořený úd rozráží rifle. „Drž
se, Melanie,“ zamumlal jsem a začal ji lízat.
Byla nádherná, mokrá, jemná a ďábelsky chutná. Strčil
jsem dovnitř prst a ucítil, jak je těsná, jak mě pohlcuje a sví-
rá. Melanie hlasitě sténala a zatínala mi prsty do ramenou.
Netrvalo dlouho a ucítil jsem, jak se její tělo vzepjalo a z úst
se jí vydral výkřik:
„Viktore!“
Otřásla se v orgasmu a já ji nepřestával lízat. Když se
začala uklidňovat, uchopila mou hlavu a odtáhla ji od sebe.
„Strč mi ho tam.“
„Přesně to mám v úmyslu.“
„Mám kondomy.“ Ukázala na skřínku u postele.
Zvedl jsem obočí.
„Koupila jsem je, když jsme se začali scházet.“
„To je dobře, protože já taky. Když jsme se začali scházet.“
Usmála se a zatáhla mě za opasek.
„Sundej si to. Chci tě vidět.“
„Už jsi mě přece viděla.“
„Ale to bylo něco úplně jinýho. To snad víš.“
„Vím,“ řekl jsem a sundal si rifle. Dotknula se mého zto-
pořeného penisu.
„Hm, perfektní.“ Vzala ho do dlaní a olízla špičku.
„Kurva…“ zasténal jsem.
„Zbožňuju, když z tý svý slušnácký pusinky vypouštíš
takový slova.“ Honila mi ho, než jsem odstrčil její ruce. Na-
sadil jsem si kondom a zaujal polohu mezi jejíma nohama.
„Už, teď.“ Nasměrovala mě.
Vniknul jsem do ní, a ucítil její napjaté tělo, měkkost,
pružnost, vlhkost.
„Ach…,“ zašeptal jsem a cítil, jak mě sevřela, pohltila,
vtáhla dovnitř.
„Pojď, Viko, pojď…,“ zasténala a sevřela v rukou mé hýždě.
To jsem taky udělal. Začal jsem se pohybovat a bylo mi při
tom tak nádherně, jako ještě nikdy. Koukal jsem na ni shora,
naše pohledy se pronikaly, jako bychom se chtěli spojit nejen
fyzicky. Melanie se vzpínala ke mně a v rukou svírala moje
bicepsy. Opřel jsem se na předloktí vedle její hlavy a druhou
rukou jsem jí masíroval prsa. Pokaždé, když jsem se do ní
ponořil, přivřela oči, ale nikdy nepřerušila oční kontakt. Už
jsem se nedokázal brzdit, zrychlil jsem, rukama jí vklouzl pod
zadek a začal jsem do ní pronikat rychle a nadoraz.
„Sakra, do prdele, Viko, bože můj, já se zblázním!“ Me-
lanie mi ochraptělým hlasem křičela do ucha a ta rouhavá
kompilace dál stupňovala moje vzrušení. „Už budu, áááááá.“
Ucítil jsem, jak se její tělo napjalo a sevřelo můj tvrdý úd.
Dotknul jsem se ústy jejích úst a nasával rozechvělé steny,
které doprovázely stahy její sladký kundičky. V tu chvíli jsem
se sám nechal unést slastí, která mě téměř omráčila a vyždí-
mala ze mě všechnu sílu.
Svalil jsem se na ni a cítil, jak silně tluče její srdce a jak to
moje pádí jako o závod. Líbal jsem ji na krk a ona mě hladila
po zádech, hýždích a zase po zádech a po hlavě.
„Je mi tak dobře…,“ zasténal jsem a lehce se nad ni nad-
zvedl. „Promiň, že jsem tě zalehl, ale bylo to tak nádherný.“
„Byl to mazec. Ráda cítím tvý tělo. Mám ráda, když mě
objímáš,“ řekla s úsměvem.
Naklonil jsem se a líně ji políbil na ústa. Pak jsem se otočil
na bok a vytáhl ji na sebe. Položila mi hlavu na hrudník, objal
jsem ji, její stehno leželo na mém a její paže na mém břichu.
„Poslední týdny jsem na to myslel často,“ řekl jsem za
chvíli, když se nám trochu zklidnil dech.
„Já taky.“
„Fakt?“ shlédnul jsem na ni.
„To si piš. Ale řekni mi o tom víc. Hrál sis sám se sebou?“
„Seš opravdu nesnesitelná.“
„Myslela jsem, že na tom jsme se už shodli,“ zasmála se.
„Řeknu ti jen to, že jsem začal trávit víc času pod sprchou
a cítil jsem se, jako bych byl zase v pubertě.“
Vybuchla hlasitým smíchem.
„Nevím, co je tak vtipnýho na tom, když se bezmála tři-
cetiletej chlap oddává ručním pracím. Děs.“
„Mně se to moc líbí. Navíc když jsi myslel na mě.“
Hodil jsem ji na polštáře a zvedl se nad ni na předlok-
tích. Vlasy se jí rozprostřely kolem pěkného obličeje, vypadala
krásně a já po ní zatoužil ještě víc.
„Jen na tebe,“ zašeptal jsem.
„Já na tebe taky.“
„Jenom na mě?“ přimhouřil jsem oči.
Vzala můj obličej do dlaní a kývla.
„Jo, Viko. Jenom na tebe.“
Nic víc jsem nepotřeboval. Chytil jsem ji za zápěstí, zvedl
jí ruce nad hlavu a začal ji líbat.
Teď… jsem nechtěl myslet na nic jiného. Měl jsem ji. Moji
Melanii.
14. K APITOLA
Kdybych míň kouřil, tak bych měl Ferrari,

ale miluju to, a rád se bavim,
Piju a nespim a ztrácím šály,
uvnitř celej hniju, svý já jsem zatratil v dáli.
Jan Rapowanie, Volby
Usnuli jsme, ale asi ve dvě v noci mě vzbudil telefon. Ještě

v polospánku jsem ho zvedla, ani jsem se nepodívala, kdo
volá. Viktor spal vedle mě, nechtěla jsem ho vzbudit.
„Poslyš, Molls, musíš přijet.“
„Barone? Co se stalo?“
„Robsonovi úplně hráblo. Zfetoval se nějakýma sračkama
a vyvádí tu. Rozmrdal mi sklo v klubu. Ochranka ho hlídá,
ale každou chvíli můžou dorazit fízlové, protože dal nějakýmu
moulovi do držky a jeho holka zavolala policajty. Chce tebe.
Dělá mi tu zasraný divadlo.“
„Proboha… Tak jo, hned jsem tam.“
„Pospěš si, kotě.“
Vyskočila jsem z postele a ucítila, jak se mi zatočila hlava.
Přidržela jsem se skřínky a začala se oblíkat.
„Co se děje, Melanie?“
„Robson. Musím do Fantomu.“
„Nikam nepůjdeš. Seš zraněná.“
Shovívavě jsem se na něj podívala a začala si oblíkat džíny.
„Vážně? Jsem vyšťavená, protože to byl fakt božskej sex,
ale udržím se na nohou.“
„Prosím tě.“ Nahý Viktor vyskočil z postele a začal se ob-
líkat.
„Musím ho vzít domů.“
„Nejseš jeho matka,“ zabručel a oblíknul si tričko.
„Tos nemusel, ráda se na tebe koukám.“
„Je horší než zkaženej, problémovej puberťák,“ Viktor za-
kroutil hlavou.
„Nemusíš jít se mnou.“
Zamračil se.
„Nemusíš tam jít,“ odpověděl.
„Ale jo, musím.“
Přistoupil ke mně, objal mě a přitiskl k sobě.
„Zvykej si, Melanie.“
„Na co?“
„Na to, že mě teď budeš mít u sebe.“ Chytil mě za ruku
a táhl směrem ke dveřím.
„Možná si nějak zvyknu,“ zamumlala jsem, ale bylo mi
to hrozně moc příjemný.
Když jsme dorazili do klubu, byla jsem naštvaná a rozla-
děná. A samozřejmě jsem si o toho blbce dělala starosti. Zase
do toho spadnul, tohle jsem s ním už zažila. Zachraňovala
jsem ho nebo jsem s ním seděla do rána v klubu a čekala,
než se tou svou krizí prokouše.
Baron na mě čekal u vchodu. Podíval se na Viktora po-
hledem, ve kterým byl záblesk nepřátelství.
„Kdo je to?“ zeptal se mě.
„To je můj…“ Vzala jsem Viktora za paži, on se postavil
přede mě a podal Baronovi ruku.
„Viktor. Jsem její přítel.“
Baron mu stisknul ruku a podíval se na mě.
„Tak přítel? No oukej, pojďte, Robson je fakt na sračky.“
Podívala jsem se na Viktora, ale z jeho obličeje jsem ne-
dokázala nic vyčíst. Byl klidnej a vážnej. Jako vždycky. Když
jsme šli do zázemí, pevně mi stisknul ruku. Hned mi bylo
líp. A zároveň hůř. Do teď jsem byla sama a nepotřebovala
jsem se o nikoho opírat, na nikoho spolíhat. Bylo příjemný
mít vedle sebe oporu, dobrou duši, silnýho, báječnýho chlapa.
Jenže nějakej tichej hlásek v mý hlavě mě nepřestával varovat:
„Pozor! Co budeš dělat, až si zvykneš a ta opora tu najednou
nebude? Co uděláš pak? Zhroutíš se, Molly!“
Zhluboka jsem se nadechla a odstrčila všechny pochyb-
nosti daleko od sebe. Teď jsem musela Robsona vytáhnout
z dalšího průšvihu. A Viktor byl hned za mnou. Proto jsem
se cítila dobře. Nebyla jsem sama. Alespoň ne tady a teď.
„Molly, Molly…,“ když mě Robert spatřil, začal se smát
a mávat mi. Bylo vidět, že má radost. „A, Viktůrek, náš milo-
vanej Vikoušek. Konečně ho máš, Molly, drž se ho, za každou
cenu,“ blábolil.
„Je ztřískanej, nacpal do sebe snad všecko, co se mu v klubu
podařilo sehnat,“ řekl Baronovi vyhazovač a zakroutil hlavou.
„Tak jo, Molly, odveďte si ho. Můžu vás odvýzt.“
„Není to daleko.“
„To ne, ale přece ho nepovedete přes náměstí, zachytěj vás
tam kamery, a ještě na vás pošlou hasiče nebo fízly. Mám na
dvorku džípa, tak milostpána Robsona naložíme. Ale jestli mi
ten blbec poblije potahy, tak mu ty tabletky narvu do prdele.“
Viktor Roberta mlčky jediným pohybem zvedl, z druhý
strany ho vedl vyhazovač. Já jsem se vydala za naštvaným
Baronem a otevírala jsem dveře, aby Viktor mohl projít s na-
ším nepohodlným břemenem. Dovedli jsme Roberta, který
střídavě nadával a smál se, k Baronovu autu. Viktor si sedl na
místo spolujezdce a já s Robsonem dozadu. Baron se hlasitě
rozesmál a rozjel se směrem k mýmu bytu.
„Ach ten Robertík, vždycky musí udělat nějakej průser. To
známe, co, Molly? Ten už se navyváděl.“
„Bohužel.“
„A vy…“ Podíval se na mě v zrcátku a pak rychle přesunul
pohled na zamlklýho Viktora. „Chodíte spolu?“
„Ty snad píšeš knížku nebo co?“ odsekla jsem. „Jo, cho-
díme.“
„Ty krávo, tak to je dobrý. Jedem tady všichni tři s holkou,
se kterou každej z nás, víš co!“ Baron vybuchnul smíchy.
„Takový konstelace miluju.“
„Radši se věnuj řízení, Bartku!“ řekla jsem klidně, ale bylo
mi nanic. Viktor se nehybně koukal před sebe, ale viděla jsem,
že je naštvanej. V týhle situaci se mu nešlo divit.
Dojeli jsme domů, Bartek zaparkoval bokem na chodníku,
zapnul výstražný světla a začali jsme Robsona tahat z auta.
S nemalou námahou se nám ho nakonec podařilo dovlíct do
bytu. Položila jsem ho do postele v jeho pokoji a doprovodila
Barona ke dveřím. Viktor stál v kuchyni a nalejval si vodu
do sklenice.
„Dík, Bartku.“
„Na mě se můžeš vždycky spolehnout, Molls.“ Usmál se
na mě, mrknul a podíval se mi zpříma do očí. „Doufám, že
já na tebe taky?“
„Jo,“ odpověděla jsem stručně a otevřela dveře.
Baron hodil rychlý pohled do kuchyně a zašeptal.
„Dej si na něho bacha.“
„Dík za tvý rady, ale nepotřebuju je. Tak zatím.“
Když odešel, vrátila jsem se do kuchyně. Viktor stál opřenej
o skřínku a mlčky se na mě díval.
Zhluboka jsem se nadechla.
„Děkuju ti. A promiň. Za všechno.“
„To byl tvůj bejvalej?“ zeptal se a založil si ruce na prsou.
„Jo.“
„Spala jsi s ním i s Robertem?“
„Má to nějakej význam? Ne najednou, pokud ti jde o tohle.“
„Tenhle Baron, ten je taky jako tvůj brácha?“ Viktor zaťal
zuby.
„Myslím, že zacházíš moc daleko,“ řekla jsme nevlídně.
Pomalu se mě zmocňoval vztek. Kolem mě se točili tři mužský
a přiváděli mě k šílenství. Zatracenej Baron, co nedokázal
držet jazyk za zuby, zfetovanej Robson, který nevěděl, co se
sebou, a Viktor, žárlivej a naštvanej. Paráda. Taky jsem byla
naštvaná! „Nežárli, protože je to fakt ubohý!“
„Myslel jsem si, že jen Robson je takovej jakože brácha,“
naznačil uvozovky.
„Taky že jo.“
„Nějak se mi to nezdá. Když jsem mu dával napít, řek
mi docela jasně, abych nechal na pokoji jeho holku. To asi
myslel tebe?“
Zakoulela jsem očima.
„Budeš poslouchat zfetovanou trosku, co ani neví, kde je?“
„No víš, mluvil docela zpříma. Že tě miluje a že si jste
souzeni.“ Viktor se odrazil od skřínky a přistoupil ke mně.
„Koukal mi přímo do očí a věděl, co říká. A ten tvůj kámoš,
Baron, taky nežertoval.“
„No a co? Je to moje minulost, dva bejvalí, se kterýma to
nebylo nic vážnýho. Žárlíš na pubertální mrdačky?“ vykřikla
jsem. „Je to pryč. Mám ti snad taky vyčítat tvoje bejvalky?
Nebo to, že ses muchloval s Beátou a pak jsi ji odkopnul?“
Obličej mu zčervenal vzteky. Skvěle! Ukaž, Viktore, jak
se přestáváš ovládat!
„To je něco úplně jinýho.“
Vybuchla jsem smíchy.
„Ty se snad neslyšíš. Plácáš jako nějakej zatracenej šovi-
nista!“
Zastyděl se.
„Sorry. Tak jsem to nemyslel.“
„Přestaň se chovat jako nějakej žárlivej dědek.“
„Nejde o to, žes měla jiný. Ale sere mě, že dokážeš všeho
nechat, jen když Robson kejvne prstem. Přátelství by taky
mělo mít nějaký meze.“
„Žárlíš,“ zakroutila jsem hlavou. „Toho jsem se vždycky
bála.“
„Jo, žárlím.“ Viktor se postavil přede mě a zadíval se mi
hluboce do očí. „Taky jsem se tomu chtěl vyhnout, protože
je to trapný. Ale nechápu, proč se pořád takhle staráš o do-
spělýho chlapa, a mám na něho vztek. A žárlím. Na vaši
minulost a to, co vás sblížilo.“
„Zkurvený dětství, to nás sblížilo. Chtěl by sis tím projít?
Bez otce, matky, příbuznejch, mezi lidma, co tě k sobě vzali jen
proto, že za tebe dostávali prachy? Mezi ostatníma děckama,
co bojovaly každý samo za sebe, aby přežily? Na tohle žárlíš?“
„Ne…,“ zašeptal Viktor. V jeho pohledu se objevila lítost
a něco jako… omluva. „Žárlím na to, že ho máš pořád v hlavě.
A dělá mi starosti, v jakým prostředí se pohybuješ. Všichni
ty lidi kolem tebe po tobě pořád jen něco chtějí. Nenechaj
tě na pokoji.“
„Nemusíš si dělat starosti, vždycky jsem je zvládala.“
„Budu si je dělat. Protože mi na tobě záleží. To snad víš.“
„Jo. Ale pořád je to pro mě nový.“
„Promiň, Molly,“ řekl tiše. „Nerad se takhle chovám. Ale
s tebou… někdy nerozumím sám sobě.“ Povzdechl si a na
chvíli přivřel oči. Pak se na mě pozorně zadíval. „Nechci se
s tebou hádat. Chci jen, abys myslela na sebe, a ne na celej
svět kolem.“
Zavrtěla jsem hlavou, objala ho v pase a řekla tiše:
„Taky mi na tobě záleží.“
V jeho obličeji se objevilo překvapení.
„Nevím, proč se divíš. Měl bys to vidět, cítit. Seš pro mě
důležitej a záleží mi na tobě, Viko.“
„Melanie…“ Sklonil hlavu a objal mě. Jeho ústa mě laskala
po tváři, pak sjela na krk. „Chtěl bych tě vzít pryč. Pryč od
těhle lidí, z tohodle města. Je mi moc líto, že to všechno
takhle dopadlo. Opravdu. Kdybych dokázal vrátit čas, tak
bych to pro tebe udělal.“
Hladila jsem ho po krku, líbala na tvář a pak na ústa.
Díval se na mě s napětím a v jeho očích jsem viděla lítost
a touhu zároveň.
„Taky bych toho v minulosti hodně změnila. Ale už je to
za mnou. Teď… seš tu ty. Našel jsi mě a já tebe. Nemůžeme
se vracet k tomu, co bylo. Teď je důležitý jen to, co bude. Pojď,
Viko. Pojď…“ Zatáhla jsem ho směrem ke svý ložnici. Tam
jsem ho pomalu svlíkla, a i on mi stáhnul oblečení. Lehli
jsme si nazí do postele, mazlili se a pak se pozvolna milovali.
Nakonec jsem usnula v jeho objetí. Když jsem už byla na
hranici spánku a cítila, že se nořím do snové mlhy, uslyšela
jsem, co mi zašeptal, když se ke mně přivinul svým horkým
tělem. A pak… už jsem nemohla usnout.
15. K APITOLA
I want you to love me like I’m a hot ride, yeah

Keep thinking of me doing what you like
So boy, forget about the world
‘Cause it’s gon’ be me and you tonight, yeah
I wanna make you beg for it
Then I’mma make you swallow your pride.
Rihanna, Only Girl
Když Melanie usínala v mém objetí, zmocnila se mě taková

něha, že jsem skoro nemohl popadnout dech. Přitiskl jsem se
k ní, zabořil obličej do jejích vlasů, vdechoval její vůni a cítil
přitom touhu a chuť ji ochraňovat, mít a milovat. Ano, přesně
tak. Ještě pevněji jsem ji objal a s vědomím, že spí a neslyší
mě jsem jí zašeptal do ucha:
„Miluju tě, Melanie.“
Pak jsem zavřel oči a usnul.
Když jsem se probral, došlo mi, že jsem sám. Z kuchyně
byly slyšet tlumené hlasy. Natáhl jsem si džíny a přiblížil
se ke dveřím.
„Nemůžeš se takhle chovat, kolikrát jsme to už probírali.“
Melanie mluvila jako k dítěti. „Ubližuješ mně i sobě. Vždyť
víš, že seš pro mě všechno.“
„Miluju tě a ty se vozíš s tím moulou.“
„Já tě taky miluju. Ale není to žádnej moula.“ Bylo mi,
jako bych zrovna dostal přes držku. Zaťal jsem pěsti a zhlu-
boka se nadechl. Musel jsem se ovládnout. Jako vždycky.
„Sama uvidíš. Nevěřím mu. Ani jeho fotrovi. Kde byli
všechny ty roky, když jsi brečela skrčená pod dekou? Když
náš rádoby otec zhasínal světlo a zakazoval ti rozsvítit a ty ses
bála tmy? A ten zmrd se tomu smál! A zakazoval ti koukat
se pod postel! Kdo byl tenkrát s tebou?“
„Ty…,“ odpověděla Melanie šeptem. „Ale to neznamená,
že se teď máš pomalu voddělat. Zabíjíš tím i mě.“
„Miluješ ho?“ Robert zvýšil hlas. Ztuhl jsem.
„Uklidni se.“
„Odpověz mi!“
„Ne, nemiluju. Nehodlám se do nikoho zamilovat.“ Nevím,
jak jsem to zvládnul, ale nezareagoval jsem. Cítil jsem se, jako
by mě Melanie praštila přímo do středu hrudi. Říká se, že
někomu puklo srdce. Moje nepuklo. Roztříštilo se na kousky.
„Tak proč s ním chodíš?“
„Protože mi s ním je dobře. Uklidňuje mě a baví.“
„A šuká tě!“
„Okamžitě s tím přestaň! Nejseš dítě! Uděláme tu věc
a odjedeme. Všechno skončí.“ V Melaniině hlase zazněl
chladný tón.
„A už s ním nebudeš?“
Po krátkým tichu byl slyšet povzdech.
„Ne. Zůstane tady, protože tady má svůj život. A já začnu
znova.“
Uslyšel jsem nějaký šramot a rychle jsem odběhl k posteli.
Když Melanie pomalu vstoupila do pokoje, předstíral jsem,
že si teprve oblíkám kalhoty. Srdce mi bušilo, jako by mě
přistihla při nějaké nekalosti. Ale já jsem se jen… dozvěděl
pravdu. Že pro tu holku, co se mi zabodla do srdce jako tříska,
vůbec nic neznamenám.
„Už vstáváš?“ Melanie se usmála, přistoupila ke mně, vzala
mou hlavu do dlaní a políbila mě na ústa. „Nasnídáme se
ve městě?“
„Ne, musím jet.“
„Jasně,“ pokrčila rameny. „Tak se scuknem pozdějc.“
„Jo.“
Vstal jsem a přitáhl ji k sobě. Zabořil jsem obličej do jejích
vlasů a políbil ji na vršek hlavy. Zasmála se a objala mě v pase.
Cítil jsem její drobné tělo a myslel na to, že ji miluju a že ze
mě vysává veškerou životní energii. V její přítomnosti jsem
byl příšerně slabý. A ten pocit se mi hrozně příčil.
Viktor byl nějakej divnej, zamyšlenej a pořád na mě koukal.

V jeho očích jsem viděla lásku a touhu. Dobře jsem slyšela,
co mi v noci řekl, a ta slova mi pořád vrtala hlavou. Nikdo
mě nenaučil, co je to láska. Robsona jsem samozřejmě milo-
vala, ale jako spolupasažéra na stejný lodi. Ostatně nás přece
spojovala naše beznadějná minulost a to, čím jsme byli teď.
Viktor se ráno rychle rozloučil, usoudila jsem, že se asi
nechce bavit s Robertem. Netlačila jsem na něho, už tak bylo
dost dusno a Robson byl navíc v mizerným stavu. Když mě
Viktor objal a políbil, doprovodila jsem ho ke dveřím.
„Všechno to srovnám, jen mi dej čas, oukej?“ řekla jsem.
Kývnul hlavou a vyšel na chodbu.
Trochu mi dělal starosti, záleželo mi na něm, ale bylo
mi jasný, že pokud se takový situace budou opakovat, můžu
o něho přijít. To jsem nechtěla.
Dneska jsem v práci začínala odpoledne a končila v sedm.
Nechala jsem Robertovi oběd, který jsem koupila v blízký
jídelně.
„Máš tady rajskou a ruský pirohy,“ podívala jsem se na
kámoše, jak leží na gauči a vypadá, jako by tejden nespal.
Nakonec… to skoro byla pravda.
„Jasně, mami.“
„Přestaň maminovat a dej se do kupy. Až se vrátím z práce,
tak si promluvíme.“
„Rozkaz!“ Zvedl prsty k čelu a usmál se. Navzdory kru-
hům pod očima vypadal jako americkej surfař, co se zrovna
vrátil z pořádný kalby, ale pořád ještě dokáže zamotat hlavu
nejedný studentce z blízký univerzity. Zakroutila jsem hlavou
a opustila obývák.
V práci to bylo zajímavý, dneska jsem měla jenom dvě úmrtí,

zato kámoš Adam sedm, což byl rekord naší směny. Małgonia
dokonce narazila na ducha.
Když jsme volali s nabídkama, museli jsme vždycky mlu-
vit s majitelem čísla. Často tak vyšlo najevo, že odběratel je
nedostupnej – ne dočasně, ale na věky. Majitel se odebral
na onen svět a rodina to ještě neoznámila operátorovi nebo
číslo používal jiný člen rodiny. Małgonia zažila skvělej úlet.
Zavolala nějakýmu chlapovi, ale zvedla to ženská. Małgonia
se představila naší floskulí z prodejního postupu a zeptala se:
„Můžu mluvit s panem Janem Kamasem?“
„Jó, jasně.“
Chvíli bylo ticho, Małgonia si říkala, že to nejspíš vzala
manželka a teď jde s mobilem za manželem.
Uběhly dvě minuty, Małgonia už byla naštvaná, že se
hovor protahuje a ona bude mít špatný statistiky, nakonec
se ale zase ozvala ženská:
„Haló?“
„Dobrý den, chtěla bych mluvit s Janem Kamasem.“
„To nejde,“ odpověděla žena podrážděně.
„Proč?“
„Protože je mrtvej!“
Tak jo. Vyvodili jsme z toho, že zaklepal bačkorama cestou
k telefonu.
„Gonio, radši odešel na onen svět, než aby mluvil s tebou!“
smál se Adam, když nám tu historku o přestávce vyprávěla.
„Radši to zabalil, než aby využil novejch akčních slev.“
„První oběť smrtících slev!“
„Dostanem tě i na onom světě!“
Smála jsem se spolu s nima a napadlo mě, že práce s lidma
vůbec není tak špatná. To Robert si ze mě vždycky utahoval
a nedokázal pochopit, proč jsem každej den pryč a celejch šest
hodin klábosím po telefonu. Považoval to za nudný a málo
kreativní. Jenže moje výplata nám umožňovala přežít a bez
ní bych se musela… častějc pouštět do různejch riskantních
podniků. Stejně jsem ale věděla, že tu věc s Baronem udělám.
Vyřeší to všechny naše problémy.
„Hej, Meli, jdeš s náma po práci na pivo?“ Adam do mě
strčil a vytrhl mě ze zamyšlení.
„Dneska?“
„Jo, jen taková rychlovka na náměstí.“
„Oukej,“ souhlasila jsem.
To pro mě byla novinka. Nikdy jsem žádný kamarády ani
kamarádky neměla. Kromě Roberta jsem nedržela s nikým.
V mým vývoji tyhle společenský vazby úplně chyběly a bylo
s podivem, že jsem vůbec dokázala mluvit s lidma.
Teď jsme seděli v hospodě, pili pivo a pojídali k tomu na-
chos s ostrým dipem. Na okamžik jsem se cítila jako mladá
holka, co jenom příjemně tráví čas ve společnosti známejch.
Vždycky jsem si musela dělat nějaký starosti, dospěla jsem už
v dětským věku a období, kdy bych měla bejt bezstarostnou
puberťačkou jsem vynechala. Dnes jsem během toho krátkýho
večera pochopila, že to v mým životě prostě takhle fungovalo.
Smrt matky a otec, kterej místo aby se věnoval výchově jediný
dcery radši porušil zákon a skončil ve vězení. Prachy pro něj
znamenaly víc než já, a tak to dopadlo, jak to dopadlo. Možná
jsem tu zálibu v riskování a pouštění se na tenkej led zdědila
právě po něm? Nebo jsem po tom, co mě potkalo, neměla na
výběr? To jsem nevěděla. A nechtěla jsem to příliš rozebírat.
Dneska jsem se cítila dobře a uvědomila si, že jsem se tak cítila
pokaždý ve Viktorově přítomnosti. Prostě normálně.
Proto jsem mu z hospody zavolala. Chtěla jsem se tak zase,
aspoň na chvíli, cítit. Omluvila jsem se známým a vyšla ven.
Vzal to po několika zazvoněních, když už jsem si myslela, že
to neudělá. Když jsem v mobilu uslyšela jeho hlubokej hlas,
zmocnil se mě neuvěřitelnej pocit úlevy.
„Melanie?“ zeptal se klidně, jako vždycky. Jeho klid pro
mě byl jako kyslík.
„Chtěla jsem jen…“ Bála jsem se vyslovit svý vlastní myš
lenky a pocity. Bylo to, jako bych se odhalovala, svlíkala, jako
bych najednou byla nahá, vystavena pohledům a hodnoce-
ním ostatních. Musela jsem mít svůj krunýř, pak jsem se
necítila tak bezbranná. „Jsem na pivu se známejma z práce.
A co děláš ty?“ zeptala jsem se bezstarostně.
„S lidma z práce?“
„Přesně tak.“
„To je skvělý, Melanie. Já jsem byl v kanceláři, pak jsem
si šel zaběhat a teď jsem doma.“
„Nevěděla jsem, že běháš.“
„Jo. Ale ne systematicky. Uklidňuje mě to a pomáhá mi
to uspořádat si myšlenky.“ Jeho hlas zněl najednou smutně.
„Máš jich hodně?“
„Čeho?“
„Těch myšlenek, co potřebujou uspořádat?“
„Jako každej. Proč mi voláš?“ V jeho hlase zazněl jakýsi
chlad.
„Jen tak…,“ pokrčila jsem rameny. Cítila jsem, že je naštva-
nej, že mi něco vyčítá. Zhluboka jsem se nadechla. „Uvidíme
se dneska?“
„Mám hodně práce,“ odpověděl po chvíli mlčení.
„Chápu. Tak si zavoláme během tejdne.“
„Jasně.“
„Čau!“
„Čau!“
Když položil, ještě jsem chvíli stála a koukala na telefon.
Najednou se mě zmocnil smutek a beznaděj. Tyhle pocity
jsem neměla ráda. Už dávno jsem si slíbila, že je k sobě nepus-
tím. Rozloučila jsem se se známejma, bylo po devátý. Pomalu
jsem se vydala domů. Vratislavský náměstí bylo plný života,
byl konec července, studenti, kteří obvykle plnili hospody
a kluby, už odjeli, ale místo toho tu byla spousta turistů, kteří
dychtivě využívali výhod města, co nikdy nespí. V mým srdci
se rozhostila taková lehkost, že jsem na okamžik zapomněla
na všechny ty odporný chvíle z vlastního života, a dokonce
jsem pocítila něco jako naději. Udělám jen to, co musím,
a zkusím… si s Viktorem všechno uspořádat znova.
S touto optimistickou, i když trochu naivní myšlenkou,

jsem vstoupila do domu. Už v přízemí byl slyšet hlasitý ryt-
mus klubový hudby. Zneklidněla jsem. Když jsem procházela
prvním patrem, vyšla z bytu pod tím naším starší žena, která
si u nás už byla několikrát stěžovat, že jsme moc hluční.
„Slečno Melanie, co se to tam u vás děje? Vždyť se mi
z toho třese strop!“ Šedovlasá žena si mě znechuceně měřila
pohledem.
„Nevím, zrovna se vracím, hned tu hudbu ztlumíme,“ od-
pověděla jsem trochu unaveně. Chtěla jsem si odpočinout
a Robson si dělal disko uprostřed tejdne. Navíc asi nebyl sám,
slyšela jsem lidský hlasy a zvonivej smích.
„Pokud se tam nezklidníte, tak zavolám policajty!“ odvětila
sousedka nevlídně, zamumlala něco o asociálech a kurvách
a zavřela mi dveře před nosem.
„Já tebe taky,“ zamumlala jsem a naštvaně jsem se rozběhla
nahoru. Ze všechno nejradši bych teď Robsona shodila ze
schodů.
V bytě byla pařba v plným proudu. Sešlo se tu kolem
dvaceti lidí, což byl v naší klícce hotovej dav. Pár obličejů
jsem znala z vidění, hlavně z Fantomu, ale bylo tam i dost
cizích lidí. Začala jsem hledat svýho kámoše a našla jsem ho.
Seděl na gauči, chlapácky rozvalenej, a na něm Marietta, která
jazykem zkoumala stav jeho krčních mandlí. Nepřemejšlela
jsem, přiběhla jsem k nim, chytla jsem tu mrchu za vlasy,
zatáhla a zasyčela jí do obličeje:
„Vysmahni!“
Marietta vyskočila a vší silou do mě strčila. Upadla jsem
na někoho, vznikl povyk. Robert vstal, popadl řvoucí a zmí-
tající se Mariettu a otočil ji k sobě.
„Řekni tý kurvě, ať na mě nesahá!“ křičela.
„Slyšelas, co řekla Molly?“
„Co? Řekni jí, že budeš bydlet se mnou!“
„Slyšela jsi, co řekla?“ Robert byl klidnej, nejspíš si něco
dal, protože měl zamlženej pohled, asi hulil skunk.
„Co blbneš…“
Marietta se přestala zmítat a s otevřenou pusou zírala
na Robsona. Měla jsem chuť jí tam strčit láhev od piva, co
stála na stolku.
„Máš vysmahnout. Jednoduše.“
„Co blbneš, Robsone? Ses zbláznil nebo co?“
„Ne, možná… Co já vím…,“ Povzdechl si. „Každopádně,
tady vládne Molly.“
„Ty hajzle!“ Marietta ho uhodila pěstmi do hrudníku, roz-
máchla se taky na obličej, ale chytil ji za ruce a odstrčil od
sebe. Podíval se na lidi, co na nás zírali, a zařval na všechny:
„Vypadněte! Ale hned!“
Společnost za začala rozcházet. Marietta se na mě podívala
pohledem plným nenávisti a ukázala mi vztyčenej prostřed-
níček. Usmála jsem se a ukázala na dveře.
Když všichni odešli, opřela jsem se o kuchyňskou linku,
založila si ruce na prsou a podívala se na Roberta.
„Chceš všechno posrat? Myslíš, že mě tím naštveš?“ ze-
ptala jsem se tiše. Robert zarputile mlčel a nevypadal, že by
chtěl něco říct.
„Přestaň, Molls, myslíš si, že se všechno točí jen kolem tebe?“
vyprsknul nakonec. „Nejseš žádnej zasranej pupík světa!“
„Zdá se, že tys chtěl bejt mým, ale nevyšlo ti to.“
„O co ti zas jde? Pořád mě jen buzeruješ!“
„Houseparty uprostřed tejdne? S tou praštěnou ženskou
dole? Měli jsme se vyhnout pozornosti fízlů, hlavně teď před
tou akcí,“ řekla jsem podrážděně. „Chováš se jako idiot.“
„Tak to je teda skvělý! Já jsem idiot, ty mrcha, Marietta děv-
ka, Baron je zloděj, jen ten tvůj Viktůrek je zkurvenej svatej, co
půjde do zasranýho nebe!“ Robert na mě koukal a mobilem
rozčileně klepal do stolu. Jeho pohled byl rozžhavenej vztekem
a obličej mu zrudnul. „Vsadím se, že jeho penis ve tvý kundě
prozpěvoval aleluja, když jste šukali?“
Přiběhla jsem k němu a dala mu facku. Byl překvapenej
a asi chtěl něco říct, ale popadla jsem kabelku, klíče a vyběhla
jsem ven. Když už jsem byla na ulici, rychle jsem zabočila
doprava a za chvíli už jsem byla na Dominikánským náměstí.
Zdálo se mi, že slyším hlasitej výkřik „Molly!“, ale neotočila
jsem se a nezareagovala. Zamířila jsem k Trójkątu, tedy na
Oławské předměstí, a za pět minut jsem už měla auto. Ford
Focus modrý barvy. Uvnitř to hezky vonělo, nějakým zeleným
jablíčkem nebo čím, a když jsem nastartovala, začala zpívat
Rihanna. Vsadila bych se, že tím jezdila ženská. Bezděky jsem
otevřela okno, zesílila hudbu a zamířila k Osobowickýmu
hřbitovu.
Když už jsem byla skoro tam, vytáhla jsem z kabelky mo-
bil. Robson se mi snažil dovolat, ale neslyšela jsem to. Teď vo-
lal Viktor. Zaparkovala jsem v postranní uličce za hřbitovem,
kousek před viaduktem jsem vypnula motor a zvedla jsem to.
„Čau, nevolám moc pozdě?“
„Ne, to je v pořádku.“
„Seš rozrušená?“ V jeho hlase byla starost. Překvapilo mě,
jak dobře dokáže poznat moji náladu. Píchlo mě u srdce. To,
že má o mě někdo starost, mě dojímalo.
„Možná trochu. Vrátila jsem se domů a našla Robsona, jak
pořádá megapárty. Máme dole praštěnou sousedku a chybělo
málo, aby k nám přijeli policajti. A ty zrovna nemám v lásce,
jak víš.“
„No jo… Zase milostpán Robert. Nemáš dojem, že bydlíš
s přerostlým puberťákem?“
„Občas.“
„Tak jo,“ povzdechl si a já jsem v tom vydechnutí usly-
šela nebo vlastně vycítila tu obrovskou frustraci, která ho
zaplavila. „Zítra odjíždím na tři dny do Lodže. Kvůli práci.
Uvidíme se o víkendu?“
„V pátek?“
„To se mi hodí.“
„Ok, tak zavolej, až se vrátíš do Vratislavi.“
„Jasně. Dávej na sebe pozor, Melanie,“ řekl vlídně.
„To dělám pořád.“
„Dělám si o tebe starost.“
„Zbytečně. Tak se měj, Vikoušku.“ Zavěsila jsem, abych
se nesesypala.
Vešla jsem na hřbitov bočním vchodem, přes plot, protože
brána už byla zamčená. Na cestu mi svítily svíčky, nebe bylo
ještě tmavě modrý. Prošla jsem dvěma uličkama, až jsem
došla ke hrobu, který jsem navštěvovala tak jednou za dva,
tři týdny. Sedla jsem si na kámen zahřátej od slunce, který
celej den osvěcovalo a zahřívalo svět.
„Jo, mami, už je zas všechno v prdeli.“ Uvědomila jsem si,
že sem chodím jen, když jsem v černý díře… ale proto snad
máme rodiče. Teda mámy. „Co já o tom můžu vědět?“ řekla
jsem nahlas a pokrčila jsem rameny.
V tašce mi vibroval telefon. Koukla jsem se na displej,
snažil se mi dovolat Robson. Nechtěla jsem se s ním bavit,
teď jsem mluvila s mámou.
„Často si představuju, že seš vedle mě, že za tebou chodím
se všema starostma. A pak mě napadne, že kdybys žila, tak
bych neskončila v děcáku a neseznámila se pak s Robsonem.
Nezačala bych krást a možná bych za tebou neměla s čím
chodit? Kdo ví,“ pokrčila jsem rameny. Telefon dál bzučel.
„Každopádně jsem někoho potkala. Není to žádnej místní
gangster ani zloděj. Je to poctivej mužskej, vzdělanej a má
velkou firmu. Někdy mě hodně baví, a taky dojímá. Umí bejt
bláznivej, ale i galantní. Ráda si s ním pohrávám a nutím ho
překračovat svý meze, je pak hrozně přitažlivej… a sladkej…“
Usmála jsem se a zadívala se na tmavý nebe. Měsíc trochu
svítil do uličky, ale kolem to vypadalo jako v horroru. Ty jsem
zbožňovala. Vůbec jsem neměla strach. Po normálním světě
běhaly větší potvory než ty, který vytvořili profíci od filmu.
„Asi jsem zamilovaná, mami. Říkám asi, protože je to novinka.
Vím, že miluju Roberta, ale tohle je úplně jinej druh lásky.
Právě teď to cítím a chápu. Kdybys žila… měla bys radost.
Je to Viktor Tuli. Vzpomínáš si? Měl rád tvoji jahodovou
bublaninu, vyžíral jahody ze želé. Málokdy se smál, ale se
mnou dokázal žertovat a smát se na celý kolo. Pořád to dokáže.
A mluví hezky sprostě. Je atraktivní a má hezký tělo. Asi ho…“
„Molly!“ zaslechla jsem Robertův udýchanej hlas. Běžel
uličkou vedoucí k hrobu mý mámy. Cestu dobře znal. A ještě
líp znal mě.
„A sakra…,“ zamumlala jsem.
„Molls, promiň. Miláčku…“ Popadl mě a zvedl jako peříčko.
Líbal mě na vlasy. „Odpusť mi. Prosím…“
„Pusť mě!“ Odstrčila jsem ho. Postavil mě na zem a koukal
na mě zarudlýma očima. „Tos mě tady musel hledat?“
„Věděl jsem přece, kam jsi utekla, a když jsi to nezvedala…
předpokládal jsem, že tě najdu u hrobu tvý mámy.“
„Myslíš, že když mě znáš, tak už víš všecko?“ Založila jsem
si ruce na prsa a naštvaně jsem na něho koukala. Ale byla
jsem trochu dojatá. Protože tohle byl Robson.
„Nevím všecko. Vím, že seš jako moje druhý já, můj zrca-
dlovej obraz, cítím tě pod kůží, jako by v nás plynula stejná
krev. A vždycky tě najdu.“
„Co ti to zas dneska přeskočilo?“
„Život, Molly,“ smutně se usmál. „Ale už je to dobrý. Zvlád-
nu to.“
„Poslyš. Máš talent a tyhle zmrdi nemaj o ničem ani páru.
Až budem mít prachy, založíš si vlastní galerii a oni tě ještě
budou prosit, abys tam vystavil něco od nich. Na to vem
jed!“ Vzala jsem jeho obličej do dlaní. Mluvila jsem sebejistě
a zřetelně. „Seš umělec a tohle je tvoje budoucnost. Jenom
přestaň fetovat a tahat se s kurvama.“
„Ohledně toho prvního, slibuju, ale co se týče tý druhý
věci, tak mě znáš, rád se bavím.“ To byla pravda. Když utíkal
do svýho světa riskantní zábavy, nemyslel na tu beznaděj,
která nás obklopovala. To jsem moc dobře znala.
„Ale ne takhle,“ odpověděla jsem zdráhavě.
„Jde ti o tu jednu kundu, že jo, Molls?“ Robert se usmál,
ale v jeho očích byl smutek.
„To dobře víš,“ pokrčila jsem rameny.
„Klídek, žádný starosti, jen spolu šukáme. Nic k ní necej-
tím. Dobře víš, koho miluju.“
„Nechci ji vidět u nás doma, říkám to naposled.“ Nechtěla
jsem ji vidět nikdy. A už vůbec ne v blízkosti Roberta. Ta
situace byla trochu směšná. Já jsem zuřila kvůli Mariettě,
Robson kvůli Viktorovi. Taková malá partička lidí naštvaných
na sebe navzájem.
„Ok, už se tam neobjeví, slibuju.“
„Uvidíme,“ povzdechla jsem si a zachvěla se, ochladilo se
a já jsem na sobě měla jen kraťasy a letní halenku.
„Jedem domů.“ Robert mě objal a přitiskl k sobě. „Jak jsi
sem přijela?“
„Jak asi?“ zvrátila jsem oči.
„Vrátíme auťák?“
„Radši jo. Pojďme.“
Bez problémů jsem auto odvezla tam, odkud jsem ho vza-
la. Místo, kde bylo dřív zaparkovaný, už bylo obsazený, ale
postavila jsem ho o dvě auta dál. Majitelka si toho nejspíš
vůbec nevšimne. Pak mě Robert vzal za ruku a vydali jsme
se pěšky směrem k náměstí.
„Nechci se ještě vracet domů. Nezajdem na jídlo?“ navrh-
nul Robert, když jsme šli Oławskou.
„Oukej,“ souhlasila jsem.
Když jsme procházeli kolem arkád, vycházela z restaura-
ce nějaká společnost. Než jsem stačila rozeznat, kdo tam je,
projelo mým tělem zachvění. Jako bych ho dřív ucítila, než
zahlídla. A samozřejmě tím nemyslím to zachvění. Popadla
jsem Robsona a schovali jsme se za zeď. Viktor šel ve společ-
nosti nějakýho páru a… Beáty. Držela ho za paži, smála se
a dorážela na něj svýma velkýma kozama a vypadala, že je
pod parou. Viktor jí něco řekl, zakroutil hlavou a usmál se.
Pak se rozloučili s tím párem, on objal vrávorající kozatici
a odešli opačným směrem.
„To je ta ženská, co jsi mi o ní vyprávěla?“ Robert se na mě
podíval a zamračil se. „Pokud dává přednost jí před tebou,
tak je, kurva, slepej.“
„Je to jeho účetní,“ pokrčila jsem rameny.
„Pohádali jste se?“
„Ne… nechci o tom mluvit. Dáme si gyros na Ruský?“
„Dobře. Nic si z toho nedělej, Molls.“
„Ani nápad. Ale víš co? Perfektně se k sobě hodí.“ Usmála
jsem se, vzala Roberta za ruku a rozběhli jsme se k Solný-
mu náměstí. Srdce mi bušilo jako o závod, ale mohla jsem
předstírat, že je to během a námahou, a ne vztekem a lítostí.
Měla bych už přece vědět, jaký to je, když vás lidi zkla-
mou a vy cítíte jen lítost a vztek na sebe, že jste se už zase
nechali napálit.
16. K APITOLA
If you want, we can be runaways

Running from any site of love
Yeah, yeah, there ain’t nothin’
There ain’t nothin’ here for me
There ain’t nothin’ here for me anymore
But I don’t wanna be alone.
Rihanna, Desperado
V Lodži jsem byl v jednom kole a všechno nasvědčovalo

tomu, že moji firmu čeká v tomhle městě větší investice.
Před odjezdem jsem se setkal s majiteli pozemku, kde měla
vzniknout moderní kancelářská budova. Ukázalo se, že je
mezi nimi i Beátina kamarádka z vysoké. Než jsem odjel,
zavolala mi a pozvala nás na večeři, protože zrovna byli ve
Vratislavi. Beáta se ten večer docela opila, a tak jsem ji musel
odvézt domů. Nebyl jsem z toho nadšený, ale nemohl jsem
ji tam jen tak nechat, navíc jsme díky ní měli spojení na
lodžské podnikatele. Doma se mě Beáta pokoušela políbit,
ale jen jsem ji objal a uložil do postele. Byla to skutečně
hezká žena, ale bohužel si špatně vybrala objekt svých citů.
Teď jsem byl na služební cestě a měl jsem celkem radost, že
nemusím být v kanceláři. Rozhodl jsem se, že až se vrátím,
promluvím si s Beátou a vysvětlím jí, že můžeme kamarádit,
ale nic víc. Měl jsem ji svým způsobem rád, ale tak, jak máte
rádi odborníka s letitou praxí ve své firmě.
Co mě ale štvalo bylo, že jsem se snažil dovolat Molly,
ale ona to zarytě nezvedala. Neodpovídala ani na zprávy.
Litoval jsem, že nemám číslo na toho kreténa, jinak bych
i jemu volal jako blázen.
Stěží jsem těch pár dní v Lodži vydržel, ale podařilo se mi
všechno dovést do zdárného konce. Ve čtvrtek pozdě v noci
jsem se vrátil do Vratislavi. Chtěl jsem za ní hned jet, ale
zdráhal jsem se jít na návštěvu v tuhle dobu. V pátek ráno
jsem jí opět zavolal – pořád to nezvedala. Zrovna jsem seděl
ve své kanceláři, když vešla sekretářka.
„Byl tu kurýr, přivezl vám dárek.“ Položila mi na stůl obál-
ku.
„Dárek?“ Vzal jsem zásilku do ruky.
„Takhle to tam stálo. Do vlastních rukou.“
Když sekretářka odešla, rozbalil jsem balíček. Uvnitř byl
voucher v hodnotě deseti tisíc zlotých na dvoutýdenní pobyt
v Dominikánské republice pro dvě osoby. S pocitem ohromení
jsem vytáhl připojený dopis.
„Přeju dobrou zábavu, tobě i tvý kozatici.“
Hodil jsem to na stůl a zkusil zavolat Molly. Nakonec

jsem jí poslal esemesku:
Co je to za poukázku? Co to má znamenat?
Samozřejmě jsem věděl, že je to od ní. Ale o co tady šlo…

odkud… nic jsem nechápal. Vtom jsem dostal zprávu:
Sbohem.
Tohle jsem vůbec nečekala. Byl to ten poslední člověk, o kte-

rým bych si myslela, že ho uvidím ve svým bytě. Robson
byl pryč a já se akorát vrátila z práce. Sotva jsem se stačila
najíst, když někdo zaklepal na dveře. Napadlo mě, že je to ta
protivná sousedka zdola a už jsem se připravovala na ostrou
výměnu názorů. Však u nás taky bylo ticho a neměla by si
na co stěžovat. Ale nebyla to ona. Když jsem otevřela dveře,
spatřila jsem před sebou… jeho.
„Ahoj, Melanie. Poznáváš mě?“
Kývla jsem.
„Můžu dál? Nezaberu ti moc času.“
Pustila jsem ho dovnitř. Prošel kolem mě, vysokej a po-
řád ještě pohlednej. Na sobě měl elegantní chino kalhoty,
šedej rolák a sako, nejspíš od nějakýho známýho návrháře.
Pamatovala jsem si ho až moc dobře. Když mě navštěvoval,
byl vždycky dokonale upravenej a krásně voněl. Představovala
jsem si, že je můj tatínek. Ale nebyl, protože já jsem žádnýho
tatínka neměla.
„O co jde?“
Władysław Tuli se rozhlížel po našem malým bytě. Z jeho
obličeje jsem nedokázala nic vyčíst. Dobře jsem si to pamato-
vala, často se na člověka díval tak, až mu to bylo nepříjemný,
i když vlastně nebylo jasný proč, protože obličej Viktorova
otce byl úplně bezvýraznej. Neměla jsem ho ráda, ale zároveň
jsem k němu cejtila určitej sentiment, protože byl jedinej, kdo
na mě nějakou dobu pamatoval. Byl spojovacím článkem
mezi mnou a mým dávným životem, když jsem ještě byla
bezstarostná a cítila se v bezpečí.
„Takže tohle je tvoje útočiště.“ Pokýval hlavou. „Vedeš si
dobře, Melanie? Je to tak?“
„Nemám na výběr. Za ty roky jsem se naučila, že se můžu
spolehnout jen sama na sebe.“
„Chápu. To je dobře. Taky se držím pravidla, že nejlepší je
věřit jen sám sobě. Lidi dokážou pořádně zklamat.“
„O tom vím svý. Co chcete? A vůbec, jak jste mě našel?
Viktor vám řekl, kde bydlím?“ Založila jsem si ruce na prsou
a opřela se o kuchyňskou skřínku.
„Viktor nemá tendenci mi cokoliv prozrazovat. Je zasle-
penej. A když tak na tebe koukám…“ změřil si mě od hlavy
k patě svýma modrýma očima. Zamrazilo mě a pevněji jsem
sevřela ruce. „…tak se mu nedivím. Jsi asi první holka, pro
kterou ztratil hlavu. Už mu táhne na třicítku, i tak je to
pozdě,“ pokrčil rameny.
„O co jde?“
„Mám pro tebe návrh. Můj syn má z tebe pěknej zmatek
v hlavě, anebo spíš pod poklopcem. Chápu ho, je to přece
jen chlap a ty seš hezká ženská. Ale tohle nemá budoucnost.
Vím, že seš chytrá holka a moc dobře si to uvědomuješ. On
má před sebou jinou budoucnost a já s ním mám určitý plány.
V jeho prostředí je žena, která se k němu hodí líp. Krom toho
nás spojují obchodní vztahy a za těma stojí velký peníze. Ty
jich nejspíš nemáš nazbyt?“ Podíval se na mě, strčil ruku do
vnitřní kapsy saka a vytáhnul obálku. „Mám pro tebe malou
prémii. Deset tisíc. Kup si něco, někam si vyraz, odpočiň si.
A už se s ním nestýkej.“
„Prodáváte ho za deset litrů?“
„Kupuju mu budoucnost. Nezkoušej se mnou smlouvat.
Tohle je moje konečná nabídka.“
„A co když řeknu, abyste sis tu obálku strčil někam, kam
slunce nesvítí?“ Přimhouřila jsem oči.
„Nech toho, Melanie. To se k tobě nehodí.“ Zakroutil
znechuceně hlavou, jako by ho praštil do nosu nepříjemný
zápach. „Jsi inteligentní. Dobře víš, že Viktora jednou pře-
staneš bavit a že je mezi váma propast. Až opadne počáteč-
ní, říkejme tomu, vášeň, tak odejde. Můžeš před tím ušetřit
sebe i jeho. Buď realistická. Pocházíte z různých světů. Tak
zůstaňte každej v tom svým. Bude to tak lepší pro všechny.“
Podíval se na mě s úsměvem, položil obálku na skřínku,
rozloučil se a odešel. Koukala jsem na ty prachy a snažila se
ovládnout. Netrvalo to dlouho… a věděla jsem přesně, co
udělám.
Teď jsem pila už několikátej drink a svět mi najednou nepři-

padal tak zlej jako před pár hodinama. Mezitím jsem dostala
zprávu od Viktora, odepsala mu, rozesmála se sama k sobě
a hodila telefon do kabelky pověšené přes rameno. Dopila
jsem a zamířila na parket. Robson se muchloval s nějakou
holkou v koutě klubu, poslala jsem mu polibek a on mi ukázal
vztyčenej palec. O tý nečekaný návštěvě jsem mu samozřejmě
neřekla. Nechala jsem si to pro sebe. Už dávno mě nikdo
takhle neponížil. Ale když jsem udělala to, co jsem udělala,
bylo mi mnohem líp. Dnes jsem to hodlala roztočit. Oběť
jsem si vyhlídla velmi rychle. Bavil se s nějakejma kámošema,
ale každou chvíli po mně pokukoval. Usmála jsem se, zvedla
ruce, odhrnula si vlasy a zakroužila boky. Za chvíli už byl
u mě. Jak snadný.
Byl vysokej, docela hezkej a měl slušnou postavu.
„Čau, chodíš sem často?“ Začal se se mnou vlnit do rytmu
hudby. Když se naklonil, aby zakřičel otázku, ucítila jsem
pach piva. Rozhodla jsem se tomu nevěnovat pozornost, pro-
tože jinak byl roztomilej.
„Až moc často. Ale tebe jsem tu ještě neviděla.“
„Přijeli jsme s kámošema z Krakova. Trochu si zapařit.“
„Tak to seš tu správně!“ Objala jsem ho kolem krku a při-
blížila se. Sama jsem nevěděla, co to vyvádím, nebo vlast-
ně věděla. Robson přece používal stejnou metodu, jak utýct
a ztlumit v sobě neklidný myšlenky. Já jsem nechtěla fetovat,
neměla jsem to ráda. Ale vodka a náhodnej sex? To mohlo bejt
řešení a způsob, jak ztlumit všechny ty zatracený pochybnosti.
A tu zkurvenou bolest v srdci, a stesk za ním. Za borcem, do
kterýho jsem se zamilovala, i když jsem si, do prdele, slibovala,
že… že ne! Že se to nikdy nestane!
„Jak se jmenuješ?“ Objal mě, přitáhl k sobě a jeho dlaně
putovaly po mých zádech.
„Molly.“
„To je tvý jméno?“
„Jo.“ Políbila jsem ho na krk a olízla na tváři. „Je to snad
důležitý?“
„Vlastně není.“ Jeho ruce se mě dotýkaly čím dál opováž-
livěji, až nakonec sjely níž a sevřely můj zadek. „Sakra, ty seš
fakt božská.“ Přitiskl mě ke svýmu ztopořenýmu údu.
Zasmála jsem se a vtom jsem ho zahlídla. Stál u baru
a pil whiskey. Oblečenej, jako by zrovna opustil zasedání
správní rady, v nedopnutý bílý košili a koukal na mě tak, že
jsem ucítila křeč v břiše. Viděla jsem, jak mi sjel pohledem
na zadek, kterej svíral v rukou cizí chlap. Ten zasténal, sevřel
mě v bocích a začal ústy putovat po mý šíji. Viktor stál ne-
hybně, pil pomalu a viděla jsem, jak se mu pohnul ohryzek
pokaždý, když polknul whiskey. Zatoužila jsem se jazykem
dotknout jeho krku a ucítit, jak mu hořká tekutina protéká
hrdlem. Zasténala jsem a přivřela oči, což ten za mnou uznal
za povzbuzení a začal mi cpát ruku pod krátkou džínovou
sukni, kterou jsem měla na sobě.
Viktor třísknul skleničkou do stolu. Jeho oči byly téměř
černý.
„Pojď!“ Popadla jsem toho kluka za ruku a zatáhla ho
směrem k toaletám. Tam jsem jím mrštila o stěnu a začala
se dotýkat jeho těla pod tričkem. Chtěl mě políbit, ale já jsem
se zasmála a zakroutila hlavou. „Nelíbám se.“
„A děláš něco jinýho?“
„Co bys chtěl?“
„Chtěl bych tě vylízat.“
„To zní zajímavě.“ Zavedla jsem ho dál chodbou. Dvě po-
hovky byly obsazený muchlujícími se páry. Třetí, trochu dál,
byla volná. Sedla jsem si tam a roztáhla jsem nohy. „Tak do
toho!“
Vrhnul se na mě, jako by dávno neměl ženskou. Jeho dlaň
se ocitla mezi mými stehny. Zasmála jsem se. Vtom se ale na
mě podíval ohromeným pohledem, nadzvedl se a… odletěl
někam dozadu. V tu chvíli jsem spatřila Viktora, jak na mě
zírá pohledem, ve kterým bylo šílenství.
„Zvedni prdel, Molly! Mizíme odsud! Dřív než tady, do
prdele, někoho zabiju,“ vypravil ze sebe, jako by to ani nebyl
on. Ten sladkej, slušnej Viktor Tuli.
*
Ta holka mě přivede k infarktu. Nebo do vězení za fyzický
napadení. Když jsem vyběhl z kanceláře, už jsem cítil, jak
mnou probíjí energie. Nic jsem nechápal, a to mě sralo nejvíc.
Hledal jsem ji doma, ale na Łaciarské nikdo nebyl. Usoudil
jsem, že ji můžu najít jen na jednom místě. Ve Fantomu
bylo plno, a než jsem ji zahlédl, stačil jsem vypít dva drinky.
U třetího však něco přitáhlo moji pozornost, jako by už jen to,
že tam byla, způsobilo, že mým tělem projelo zachvění, jako
by ji mé smysly vycítily dřív, než jsem ji zahlédl. Byla tam,
na parketu, v objetí nějakého chlápka. Když mě zahlédla…
začala se otírat o toho nadržence, a ve mně jako by začalo
něco bobtnat. Touha, vztek, chuť někoho zabít, vidět krev,
jeho, její nebo vlastní. Mělo by mě to vyděsit, ale vůbec se
tak nestalo, naopak mě to ohromně potěšilo, jako bych na
ten pocit byl zvyklý, i když jsem vůbec nebyl. To ona ve mně
vyvolávala ty temné nálady, díky ní jsem se cítil, jako bych
se znovu narodil. Věděl jsem, že žiju a dýchám. A i když
každý nádech bolel, ta bolest byla sladká a já jsem chtěl víc,
potřeboval jsem víc, potřeboval jsem, chtěl jsem jen… ji. Tu
zatracenou, protivnou Molly!
Když s pohledem pořád upřeným na mě toho chlápka
zatáhla někam do útrob klubu, třísknul jsem skleničkou o bar
a šel jsem za nimi. Jako nějaká zatracená můra za světlem.
Jenže ona, Molly, žádné světlo nebyla. Byla tmou, po které
jsem toužil, do který jsem se chtěl pohroužit. Uviděl jsem,
jak jí ten zmetek vklouznul rukou mezi nohy… a v tu chvíli
ve mně něco vybuchlo. Jako bych celou dobu v sobě nosil
časovanou bombu a až teď, vedle ní a kvůli ní, se rozbuška
spustila a všechen ten vztek, lítost, žárlivost a láska se vyři-
nuly ven… Popadl jsem ho za košili, zvedl a mrštil jím do
potemnělého boxu. Vyštěkl jsem něco směrem k Molly, ani
nevím co, nejspíš určitě nějaký nadávky. Ale ona… se na mě
podívala rozjiskřeným pohledem, ve kterým jsem viděl totéž,
co ona asi viděla v tom mým. Že po ní toužím a miluju ji
k zbláznění. Chtěla totéž. Chtěla mě.
„Vikoušku, víš, že miluju, když mluvíš sprostě.“
„Mluvím vážně, jdem odsud.“ Podíval jsem se na ni spatra.
Přistoupila ke mně a dotknula se mé hrudi. Usmívala se, byla
asi trochu opilá. Sám jsem navzdory třem vypitým drinkům
vcelku realisticky vnímal okolní dění. To v tu chvíli spočívalo
v tom, že k týpkovi, kterého jsem odmrštil, přišla dvojice jeho
kámošů, zvedli ho a zamířili ke mně.
„Asi máš potíže.“ Molly se podívala na blížící se chlápky.
„A kdo za to může?“ Odstrčil jsem ji, svlékl si sako a vy-
kasal rukávy košile.
„Nechte toho!!!“ pokoušela se Molly zakročit, ale odstr-
čil jsem ji na pohovku. Všiml jsem si nějakého nepatrného
pohybu z pravé strany. Ten, co tančil s Melanií, se na mě
rozmáchnul židlí. Stačil jsem včas uhnout a židle se roztříš-
tila o stěnu.
„Ty hajzle!“ Vrhli se na mě všichni tři. Dostal jsem ránu
pod oko a zavrávoral jsem, ale neupadl. Bleskurychle jsem
toho křiklouna přidržel a vrazil mu zvedák na břicho, složil
se a začal plivat krev. Druhému jsem uštědřil ránu do nosu,
až zařval a svalil se dozadu jako kláda. Převrátily se mu oči
a nejspíš omdlel. Ten třetí, co to začal, mě ještě stačil praštit
někam do žaludku, ale nijak mě tím neodradil. Kopl jsem
ho do ramene a navrch přidal ránu do nosu. Zabralo mi to
asi půl minuty. Když sem vlítla ochranka a Baron, leželi už
všichni na zemi jako hromada mokrých hadrů, ze který byl
střídavě slyšet nářek a nadávky.
„Do prdele, to je slušný.“ Baron se podíval na mě, na ně,
na Molly a uznale pokýval hlavou. „Kdybys náhodou hledal
práci, kámo, tak tě rád zaměstnám. Mí kluci totiž nemaj
přehled, jak vidím.“ Kriticky se zadíval na vyhazovače, co
stál vedle něj.
„Ale šéfe…,“ oponoval, ale Baron debatu utnul pohybem
ruky. Přistoupil k Molly, která stála opřená o stěnu, oči široce
dokořán a koukala na ty tři, jak se svíjí bolestí. „Odveď si
toho svýho supermana, Molls, a vypadněte. My se už o ty
pány postaráme.“
„Oukej,“ kývla Molly mechanicky. Přistoupil jsem k ní, vzal
ji za ruku, popadl jsem svoje sako a zamířil k východu. Když
už jsme byli na ulici, jako by se probudila z apatie, pustila
moji ruku, zabočila do Odrzanské a rozběhla se. Okamžitě
jsem ji dohnal a popadl v pase.
„Kam utíkáš?“
„Neutíkám. Jen se s tebou nechci bavit.“
Uchopil jsem ji za ramena a přinutil, aby se mi podívala
do očí.
„Proč? Protože jsem ti překazil šukačku s nějakým blbeč-
kem?“
„To jsem vůbec nedělala. Co je ti vůbec po tom?“
„Provokovala jsi mě!“ vykřikl jsem.
„No a?!“ taky křičela. „Co je ti, kurva, do toho? Viděla
jsem tě s ní. S tou tvojí kozaticí. Mám toho po krk, seš jenom
další kretén, co lže a myslí si, že mě může využít! Vodprej-
skni!“ bouchla mě do předloktí, vytrhla se z mého sevření
a chtěla utéct. Ale nenechal jsem ji. Chytil jsem ji v pase,
zvedl a postrčil do nejbližšího domovního vchodu, který
měl naštěstí rozbitý zámek a byl otevřený. Přitlačil jsem ji
na stěnu, vzal její obličej do dlaní a vycedil jsem slovo po
slově:
„Beáta na poslední chvíli domluvila večeři s naším novým
partnerem. S manželi, se kterejma budeme společně stavět
kanceláře v Lodži. A pak se opila, tak jsem ji odvezl domů.
Nic s ní nemám. Ona pořád chce, ale nic z toho nebude.
Odvezl jsem ji, nechal doma a vrátil jsem se k sobě. Nic pro
mě neznamená. Žádná žena pro mě nic neznamená. Žádná,
Melanie! Jen ty!“ Lehce jsem s ní zatřásl.
„Tvůj fotr to vidí jinak.“ Koukala na mě mžourajícíma,
lehce rozmazanýma očima.
Ztuhnul jsem a odtáhl se.
„O čem to mluvíš?“
„Musím se projet.“
„Nepustím tě. Pila jsi.“
„No a? Nemám ani řidičák a chystám se šlohnout auto,“
vyprskla a pokrčila rameny.
„Řekni mi, o co jde?“
„Jestli se to chceš dozvědět, tak pojeď se mnou.“ Vytrhla
se mi a vyběhla na ulici. Rozběhl jsem se za ní. Dorazili jsme
na Pomorskou, kde Molly během půlminuty otevřela starý
golf. Vmžiku nastartovala a vyrazili jsme. Jela směrem na
Popowice a pak zaparkovala poblíž Haly Orbita. Byla tma,
ticho, vystoupila a zapálila si cigaretu. Taky jsem vystoupil,
opřel jsem se o kapotu ukradeného auta.
„Tak o co jde s mým otcem?“
Molly se zasmála a potáhla z cigarety, načež ji odhodila
na zem a přišlápla botou na vysoký platformě. Napadlo mě –
trochu nepatřičně, vzhledem k okolnostem – jak v těchhle
botách může běhat.
„Byl u mě.“ Postavila se naproti mně a koukala mi zpříma
do očí.
„Doma?“ zamračil jsem se.
„Jo. Nabídnul mi deset litrů, pokud ti dám pokoj, abys
mohl založit šťastnou rodinku s velkou Bertou.“
„Cože?“ Najednou se to všechno vyjasnilo. Ale pořád jsem
si to ještě potřeboval uspořádat v hlavě.
„Taťka Tuli tě vycenil na deset litrů. Nic moc. Bejt tebou,
tak bych byla nasraná, Vikoušku.“ Vytáhla mátovou žvejkačku
a strčila si ji do úst. „Stručně řečeno, já jsem odpad a ty si
zasloužíš někoho lepšího.“
„Ten voucher… teď je mi to jasný…“ Promnul jsem si obličej
a přejel rukama po vlasech. „Do prdele!“
„Dneska jsi už vážně vyčerpal limit nadávek,“ zakroutila
hlavou.
Začal jsem neklidně pochodovat kolem auta, zatímco ona
vyskočila na kapotu, opřela se na loktech a nespouštěla ze
mě oči.
„Můj fotr ti dal prachy, aby ses se mnou přestala stýkat…“
Zastavil jsem se před ní a koukal na ni. Napůl ležela na autě,
žvýkala a mávala dlouhýma nohama.
„Jo. Slabota, co? Mohl vysolit aspoň dvacet, měli byste
lepší zájezd.“
Přišel jsem blíž a opřel si ruce z obou stran.
„Je to hajzl. Beáta je mi ukradená. Ale ty… Proč, Melanie?“
zeptal jsem se tiše.
V očích se jí objevil záblesk lítosti. Uhnula pohledem, na-
čež se na mě zase podívala. Vyplivla žvejkačku a povzdechla si.
„Bylo by to tak snazší.“
„Co?“
„Kdybych tě znechutila, omrzela a ty bys mě nechal.“
„Proč?“ Pořád jsem jí koukal do očí.
„Protože já to nedokážu.“
„Co nedokážeš?“ Neustupoval jsem.
„Nedokážu tě nechat,“ vyhrkla, popadla mě za pásek a při-
táhla blíž k sobě. „O co ti šlo? Tohle jsi chtěl?“
„Jo.“ Sundal jsem jí halenku a stáhnul košíčky podprsenky.
Strhla ze mě košili, knoflíky se rozkutálely po kapotě. „Přesně
to jsem chtěl!“
Za chvíli už byla bez spodního prádla a já jsem cítil chlad-
ný noční vzduch na nahých hýždích. Molly mi položila nohy
na ramena a já do ní vklouznul jedním plynulým pohybem.
Když jsem zasunul ruce pod její zadek a začal dorážet, vy-
křikla. Cítil jsem údery jejích pekelných bot na platformách,
který se mi zarývaly do zad. A já jsem se zarýval do ní.
„Nenecháš mě, ani já tebe, chápeš?“ Funěl jsem a cítil při-
tom, jak její mokrá, těsná kundička svírá můj tvrdý penis.
„Nikdy mě nenecháš. Nikdy!“ burácel jsem.
„Nikdy!“ sténala.
„Protože tě miluju! Sakra, hrozně tě miluju, Melanie. A ty
miluješ mě! Chápeš?!“
„Jo. Jo, jo!!!“
„Seš můj osud. Čekal jsem jenom na tebe.“ Vnikal jsem
do ní a silně narážel na její pánev.
„Ano, Viktore, ach…,“ křičela a koukala mi do očí.
„Miluju tě. Miluju tě, miluju…“ Sklopil jsem hlavu a po-
líbil ji na rty. Strčil jsem do nich jazyk tak, jako jsem do
ní vnikal, a ucítil, že je to blízko. Když zasténala a vzepjala
se, zrychlil jsem a přivodil jí divoký orgasmus. Vtom jsem
ucítil, že to na mě jde taky. Prohnalo se to jako lavina, bouře,
strašlivá a sršící blesky. Oba jsme křičeli, škrábala mě po
zádech a já ji kousnul do krku, pak jsem sjel níž a přisál se jí
na kůži na prsu. Chtěl jsem ji pozřít, ocejchovat, vysát z ní
krev. Chtěl jsem být v ní. Navždycky.
Pak jsem ji vzal do náručí, vlezli jsme do auta, sklopil jsem
sedadla, přikryl ji, líbal a hladil. V mém objetí se pomalu
uklidnila, cítil jsem teplo jejího těla, její vůni a byl jsem nej-
šťastnější člověk na zemi. Zdřímla si, pak se vzbudila a já jsem
na ni celou dobu koukal. Pohladil jsem ji po rozžhavené tváři.
„Můj otec je čurák. Myslí si, že mi může naplánovat život
jako nějakej další obchodní podnik. To se ale plete.“
„Když za mnou přišel, vybavila jsem si, jak mě navštěvoval
v děcáku,“ zašeptala. „Vypadal a voněl stejně. Najednou jsem
se zase cejtila jako malá holka, co má radost, že za ní přišel
strejda. Že přišel vůbec někdo. Řekla bych, že si myslel totéž.
Když mi dával tu obálku s prachama, připadal si jako ten-
krát, když mi nosil balíčky s čokoládou nebo pomerančema.“
A důrazným hlasem dodala: „Ale hodně se změnilo a já už
nejsem malá holka. Přestala jsem jí být, ještě když jsem jí
fyzicky byla. Tvůj fotr to prostě nevěděl.“
„Je mi líto, že sis tím prošla. Ale jsem rád, že jsem tě našel.
Vždycky budu u tebe.“ Pevněji jsem ji objal a políbil na ústa.
Pozorně se na mě zadívala.
„Je to pravda?“
„Co jako?“
„To, cos říkal, co jsi šeptal, sténal?“ Letmo se usmála. Byla
tak krásná.
„Že tě miluju?“
Kývla.
Povzdechl jsem si.
„Je to pravda. Nikdy ti nebudu lhát. Nikdy.“
Objímal jsem ji a uvědomil si, že když jsem řekl ta po-
slední slova, lhal jsem. Bylo to tak. Lhal jsem jí celou dobu.
17. K APITOLA
Jestli můžu bejt víc než jen sebou,

jestli můžu žít, tak jen s tebou.
A žít chci navždy.
Szpaku, Hinata
Ta noc hodně změnila. Cítila jsem, že svět možná není až tak

zlej, odpornej, nepřátelskej. Krutej k těm, co v něm zabloudili.
Říká se, že láska proměňuje náš pohled na všechno kolem,
a asi je to pravda. Když řekl, že mě miluje… bylo mi najednou
nádherně, ale taky mě to znejistělo. Takhle otevřeně mluvit
o lásce, to mi nahánělo strach. Jeho vyznání jsem mu neo-
pětovala, i když jsem se cítila stejně. Milovala jsem ho, celým
srdcem, nepochybně a silně, věděla jsem, že s tím mužem chci
prožít život. Na druhou stranu jsem ale pořád nevěřila lidem
a obávala se jejich pravejch úmýslů. Zkazila mě minulost – jo,
to by byl skvělej název pro moji budoucí biografii.
V noci jsme auto nechali tam, kde stálo, protože Viktor
nesouhlasil, abychom s ním jeli zpátky. Co se dalo dělat,
pokud někdo nahlásí krádež, byla šance, že ho rychle najdou.
Pak jsme došli k Legnický a zavolali si taxíka. Viktor mě vzal
k sobě. Robert mi volal na mobil, protože se mu, nejspíš od
Barona, donesla zpráva o rvačce v klubu, ale poslala jsem
mu zprávu, že žiju a vrátím se zejtra. Teď jsem se probrala
ve Viktorově bytě, v jeho objetí a koukala na jeho klidnej
a krásnej obličej. Přece jen jsem se v něm nespletla. Vůbec
nebyl tak slušnej a spořádanej. Pod maskou sebekontroly
seděl ďábel, a to se mi strašně líbilo. Ještě víc mě rajcovalo
dát tomu šílenství volnej průchod, to bylo moc… inspira-
tivní. Usmála jsem se lehla si na něho. Okamžitě se vzbudil,
podíval se na mě rozespalým pohledem a sevřel v rukou můj
zadek.
„Á, vidím, nebo spíš cítím, že ses vzbudil.“ Zavrtěla jsem
pánví.
„S tebou je to hned.“ Napřáhl se pro vodu, co stála u po-
stele, a pořádně si loknul. „Vyspala ses?“
„Až neuvěřitelně skvěle.“
„Máš nějaký plány na víkend?“
Otočil se a za chvíli už se nade mnou opíral o předloktí.
Olízla jsem mu pravej biceps.
„Seš k sežrání, Tuli.“
„A ty seš sladká jako buchtička. Ty tvoje buchtičky miluju.“
Naklonil se a přisál se mi na bradavku.
„To je tvůj návrh, jak strávit víkend?“ rozesmála jsem se.
„Jo. Ale mám ještě pár dalších.“
„Tak sem s nima.“ Ucítila jsem, jak mi prsty vklouznul
do mokrý kundičky a zavzdychala jsem. „Ale až za chvíli…,“
zasténala jsem a přivřela oči.
„To bude trošku na dýl.“ Ruka se mu rytmicky pohybovala
a jeho oči mě pozorovaly.
„Slibuješ?“ vydechla jsem.
„Na to vem jed, Molly.“
Dodržel slovo. Po třech orgasmech a jednom milování
vestoje, při kterým mě držel ve svým pevným náručím a vni-
kal do mě tak nádherně hluboko, jsme spolu šli do sprchy.
Nechal mě tam, protože se ukázalo, že když se budeme spr-
chovat spolu, tak moc rychle nevylezeme, abychom začali
den. A on měl zřejmě nějakej plán.
Teď jsme šli ke mně, protože jsem se musela převlíct a vzít
si nějaký další oblečení.
„Vem si plavky a žabky.“ Když jsme šli do schodů, držel
mě Viktor za ruku.
„Co máš za lubem?“
„Překvapení má to do sebe, že ho nesmíš prozradit předem,
jinak už pak nemá cenu.“
„Chytráku.“
„To si piš.“
V bytě byl takovej klid, že jsem si myslela, že je prázdnej.
Viktor si sednul v obýváku a dělal něco na mobilu, já se
začala balit. V tu chvíli se otevřely dveře a ukázal se v nich
Robert. S monoklem.
„Co se stalo?“ zeptala jsem se a odhodila halenku, kterou
jsem držela v ruce. „Kdo tě takhle zřídil?“
„Nazdar,“ zahuhlal k Viktorovi, který mu chladně kývnul.
Pak se podíval na mě. „Nedorozumění.“
„No to nevím. Spíš to vypadá na pořádnou bitku.“
„Nepřeháněj. Von vrazil mně, já jemu a byli jsme si kvit.“
„O co šlo?“
Robson zakoulel očima, přistoupil ke kuchyňský skřínce
a začal pít vodu z lahve.
„Vo ženskou,“ odpověděl, když dopil. „Nic novýho, prostě
jen zapomněla, že má kluka. Normálka.“
„Teda, Robsone…,“ zakroutila jsem hlavou.
„Hele, kámo, tys prej včera ztropil pěknej mazec,“ obrátil
se Robert k Viktorovi.
„Nějak se to seběhlo,“ pokrčil rameny.
„Jednoho týpka, toho, co poblil celej klub, museli odvýzt
na pohotovost. Asi mu něco ruplo v panděru.“
Podívala jsem se na Viktora. Seděl ztuhlý a nervózní.
„To jsem nechtěl.“
„To oni se na Viktora vrhli,“ dodala jsem.
„Jasně, nejspíš jsi asi zas hrála tu svoji hru: koukej se
a zuř.“
„Sklapni, Roberte,“ zpražila jsem ho.
Viktor vstal a přistoupil ke mně.
„Počkám dole. Sbalíš se rychle?“ zeptal se tiše s pohledem
upřeným do mých očí.
„Jo,“ řekla jsem a pokývala hlavou.
Když odešel, obrátila jsem se na Roberta. „Někdy je lepší,
když držíš hubu. Nekaž mi všechno.“ Věděla jsem, že moje
počínání a moje minulost moc neladily s chováním ženy, co
si chce znova uspořádat život. Viktor mě, zdá se, bral takovou,
jaká jsem byla. Ale Robson k tomu nemusel ještě přidávat
svoje poznámky.
„Já?“ Robert si píchnul palcem do hrudní kosti. „Můžu
za to snad já?“
„Proč vůbec otevíráš pusu?“ házela jsem věci do tašky
a koukala na něj naštvaným pohledem. Seděl v obýváku a ze
svýho pokoje jsem na něho dobře viděla.
„Jasně, kdybych někoho zmlátil já, tak bys mi tu udělala
přednášku.“
„Přestaň už skuhrat. Nebyla to jeho vina.“ Odhodila jsem
tašku, zaťala pěsti a rychlým krokem zamířila k němu.
„Já vím.“ Robert pokrčil rameny a usmál se. „Můžeš za
to ty.“
„Naser si!“ škubla jsem halenkou v ruce a vrátila se do
svýho pokoje. Robert samozřejmě běžel za mnou.
„Hele, Molly, nehraj si na světici. Ten tvůj Vikoušek je
docela fajn, není tak úplně klidnej a předvídatelnej. Přesně
jak to máš ráda.“
„Musíš se smířit s tím, že jsme spolu.“ Podívala jsem se
na Roberta vážným pohledem. Zhluboka jsem se nadechla
a snažila jsem se ovládnout.
„Oukej, beru na vědomí. Takže z našich plánů je nejspíš
prd?“ Opřel se o rám dveří, založil si ruce a koukal na mě.
„Nejspíš už nikam neodjedem a nezaložíme si galerii.“
„Nevím, co bude,“ zamumlala jsem.
„Jdeš vůbec na tu věc? Nebo se hodláš vykašlat i na Ba-
rona?“
„Na nikoho jsem se nevykašlala ani nevykašlu. Tím se
nemusíš trápit.“
Dobalila jsem a šla ke dveřím.
„Užij si to, Molls.“
„A ty se chovej slušně.“
Podívala jsem se na něho, v obličeji měl smutek. To se mi
nelíbilo, nechtěla jsem se ho dotknout.
„Robsone…,“ zamířila jsem k němu, ale uhnul a zakroutil
hlavou.
„Tak běž, Molly. Užívej si a nemysli na blbiny. Všechno
máš před sebou.“ Otočil se a zavřel se ve svým pokoji.
Pořádně jsem zanadávala a vyšla ven.
*
Šla k autu a vypadala ustaraně. Hádal jsem, že se nejspíš zase
chytla s tím blbečkem. Moc jsem nerozuměl tomu, co mezi
nimi je, ale podle mě ten kluk kvůli našemu vztahu žárlil
a vůbec ji nebral jako sestru. Musel jsem si s ní o tom jejich
zvláštním aranžmá promluvit, protože… jsem nemínil dál
tolerovat, že nějaký dospělý chlap využívá mou holku jako
trampolínu, aby se od ní odrážel a léčil si svoje mindráky
a rány. Měl by už, sakra, dospět!
„Tak jsem tady.“ Nastoupila, malou tašku hodila na zadní
sedadlo a podívala se na mě. „Co se tak tváříš?“
„Stejně jako vždycky,“ zašklebil jsem se. „Jedem, seš ho-
tová?“
„Jasně.“
„A co Robson…,“ začal jsem, když jsem vyrazil směrem
k Dominikánskému náměstí.
„Normálka. Má ty svý náladičky, to víš, umělec.“
„Hm, hlavně neuznávanej.“
„Prostě ho nikdo nedokáže ocenit. Ale to se změní.“ V je-
jím hlase zazněl drsný tón.
„Jak to myslíš?“ podíval jsem se na ni.
„Nijak. Prostě jenom věřím, že se to jednou obrátí. Kam
jedem?“ změnila téma.
„Překvapení.“
„Kdys ho stačil přichystat?“
„Jsem chytrej. Zůstaň klidně sedět a čekej. Není to daleko.“
„Trpělivost není moje silná stránka.“
„Jo, to moc dobře vím,“ zasmál jsem se. „Ale moje jo. Tak
se uč.“
„Jistě, pane profesore.“
Melanie se přitiskla k mému rameni. Každé, i to nejmenší
gesto, kterým mi projevovala svůj cit, mě dokázalo dostat
úplně do kolen.
Přihlásili jsme se v hotelu, apartmán byl připravený.
Objednal jsem pro nás masáže těla a obličeje. Melanie byla
překvapená, ale spokojená. Že bych chtěl udělat dojem? Na
ni tyhle věci nefungovaly. Ale samozřejmě mě to napadlo.
Hlavně jsem chtěl, aby se cítila krásná a věděla, že se na mě
může spolehnout. Chtěl jsem ji rozmazlovat, protože jsem
věděl, že tohle jí v životě chybělo. Navíc… tu byla spousta věcí,
o kterých jsem si s ní musel promluvit, a pomalu jsem se na
ten rozhovor připravoval. Nevěděl jsem ale, jak to všechno
provést, a tušil jsem, že to nebude snadné. Ostatně, s Molly
nebylo snadné nic.
„To mě poser! Průhledná sprcha v pokoji!“ vykřikla, když
jsme vešli do našeho apartmánu. „Led podsvícení. Tak to je
teda hustý.“ Všechno si prohlížela a radovala se jako dítě.
Odložil jsem naše zavazadla a přistoupil k baru.
„Pivo, whiskey, víno?“
„To mě chceš hned opít?“
„Jenom trochu. Hned si půjdem zaplavat, pak máme ma-
sáže a večer se najíme.“
„Oukej, to zní skvěle. Dám si pivo.“
Napili jsme se, převlékli, vzali si ručníky, župany a výta-
hem jsme sjeli úplně dolů, kde byla wellness zóna. U bazénu
byli čtyři břichatí chlápci po padesátce. Obsadili jsme s Molly
lehátka naproti.
„Jdeš si zaplavat?“ podívala se na mě rozjařeně.
„Běž. Já se budu koukat.“
„Rád se koukáš?“ pozvedla obočí.
„Na tebe jo. Pak půjdem ven do vířivky.“ Mávnul jsem smě-
rem k prosklené vířivce s výhledem na terasu před bazénem.
„Jasně, pane chytrej.“ Melanie se usmála, stáhla si vlasy
do vysokého uzlu a odhodila župan. Měla na sobě jedno-
duché tmavočervené jednodílné plavky, ale stejně vypadala
k sežrání. Koukal jsem na její krásná prsa, úzký pas a pánev,
do které jsem se už zase chtěl ponořit. Viděl jsem, jak na ni
ti tlouštíci chlípně zírají. Taky si toho všimla. Skočila do ba-
zénu a uplavala pár temp, načež vyskočila jako nějaká nymfa
a vrtivou chůzí zamířila ke mně. Pak se naklonila, vypnula
zadek směrem k hostům naproti a políbila mě na ústa.
„Tak co, jdem do bublinek?“
„Chceš, aby ty dědky ranila mrtvice?“
„No, to radši ne,“ usmála se na mě a mrkla. Pak mi prstem
přejela po břiše. „Pojď, tvrďáku.“
„K tomu nemám daleko.“
„Haha, nevím, o čem mluvíš, myslela jsem to tvý nád-
herný břicho.“
„Jasně.“
Vstal jsem a následoval ji. Položil jsem jí ruku na rameno
a přitiskl ji k sobě. Tlouštíci ať si trhnou, musel jsem ukázat,
že je moje. Jsem chlap a chlapi to tak dělají. Nevěděl jsem
to, než jsem ji potkal. Tu protivnou Molly.
Voda ve vířivce byla teplá, cítil jsem, jak se moje tělo rázem
uvolňuje. Poslední dobou jsem byl hrozně nervózní – nejen
kvůli práci, ale i tomu, co se dělo v mém osobním životě.
Pohodlně jsem se opřel, rozpažil ruce a zavřel oči. Za chvíli
jsem na sobě ucítil její tělo. Otevřel jsem oči a spatřil její
vážný výraz.
„Děláš si starosti?“ zeptala se s modrýma očima upřenýma
na mě.
„Teď ne.“ Objal jsem ji pod vodou a něžně ji hladil po
zádech. „Ale nejraději bych tu zůstal navždy. S tebou.“
„Já taky,“ odpověděla tiše. „Nebo bych utekla někam da-
leko. Jen ty a já. Aby mě nikdo nedokázal najít.“
„Nikdo? Ani Robson? Baron?“
Zachvěla se.
„Nikdo znamená nikdo.“
„Co s nima máš? Řekneš mi to?“
Odtáhla se a sedla si naproti mně. Chodidly mě hladila
po lýtkách. Zmocnila se mě touha. Ale teď jsem s ní chtěl
mluvit. Musel jsem ji připravit na to, co jsem jí chtěl říct.
Ještě ne teď, ale už brzy.
„S Baronem? S Robsonem?“
„Přesně tak.“
„Říkala jsem ti to. S Robsonem přátelství. Navíc jsme spolu
vyrůstali. Když jsem se dostala do děcáku, on už tam byl. Od
začátku se o mě staral, pak mě bránil. Skončili jsme ve stejný
náhradní rodině a pak v další. Měli jsme sociální pracovnici,
která se postarala o to, aby nás nerozdělili. Zacházeli s náma
jako se sourozenci.“
„Ale žádní sourozenci nejste.“
„O tohle ti jde?“ Melanie se usmála, ale její oči byly smut-
ný. „Já a Robert…,“ zamyslela se a za okamžik pokračovala:
„… jsme si prošli hodně nepříjemnýma věcma, v jednu chvíli
mi připadal jako hrdina a zabouchla jsem se do něho.“ Zváž-
něla a já jsem pochopil, že ho skutečně milovala. Možná ne
moc romantickou láskou, ale Robert byl součástí jejího života,
byl pro ni pořád důležitý. Musel jsem to konečně vzít na
vědomí. Molly ponořila ruce do pulzující vody, mávala jimi
a pozorovala, jak se pohybují. „Pak se s ním sblížila Mari-
etta, která mě od první chvíle nenáviděla. Bylo mi patnáct,
Robertovi a jí sedmnáct. Jednou jsem za ním přišla do jeho
podkrovního pokoje a… skončili jsme v posteli. Zdráhal se,
ale víš, jak to s ním šije, a já chtěla, aby to byl právě on.“ Po-
dívala se na mě a já jsem pokýval hlavou, že chápu. „Kromě
toho jsem si myslela, že když se s ním vyspím, tak se na tu
mrchu vykašle. Ale bylo to marný.“ Melanie zakroutila hlavou
a zašklebila se. „Rozhodla se ho sbalit jenom proto, že mi na
něm záleželo. Bylo mezi náma něco víc než jen sex. Tohle bylo
jedinkrát, co jsem s ním byla… Byl to nadrženej puberťák,
nasranej na celej svět a Marietta byla vždycky po ruce a při
chuti.“ Její hlas byl monotónní, jako kdyby recitovala něco, co
se naučila nazpaměť, ale v jejích očích… zuřila vichřice. „Pak
jsem potkala Barona a hrozně jsem chtěla s někým chodit.
Chtěla jsem…,“ pokrčila rameny, opřela hlavu o okraj vířivky
a zavřela oči. Pak se podívala na mě. Na jejích dlouhých řasách
se usadily kapičky vody. Byla tak krásná. A já jsem ji miloval,
celým srdcem, celou svou bytostí. Chtěl jsem vymazat tu
zkurvenou minulost. „Chtěla jsem, aby se o mě někdo staral.
A sama jsem se taky chtěla o někoho starat. Nechtěla jsem se
už cítit tak zatraceně osamělá. To je všechno.“
„A Baron tohle splnil?“
Zasmála se. Nebyl to uvolněný smích. Už jsem dokázal
rozeznat, kdy byla opravdová, přirozená, a kdy to jen hrála.
Melanie ráda pózovala. Bránila se tak před lidmi, aby jí ne
ublížili.
„Ne tak docela. Ale byl na mě hodnej. Do něj jsem se taky
trochu zabouchla. Navíc mě naučil pár praktickejch triků.“
Udělala pohyb, jako že něco odemyká a pak řídí auto.
„Tohle všechno? Auta a tak dál?“ povytáhl jsem obočí.
„Hlavně auta. Pokud jde o zbytek… seš můj třetí mužskej.“
Připlula ke mně a nohama mě objala kolem boků. Dívala se
mi do očí. „Ale s tebou je to úplně něco jinýho.“
„Co přesně, Melanie?“ Sevřel jsem prsty na jejích bocích.
„Čekáš ode mě nějaký prohlášení?“
„Tak trochu.“ Dotknul jsem se jí na tváři a pohledem sle-
doval pramínek vody, jak stéká dolů.
„Nedokážu mluvit o citech. Ale tohle je něco jinýho. Je
to upřímný a dobrý,“ připustila nakonec po krátký odmlce.
Uvědomoval jsem si, jak moc se musela přemáhat.
„Já počkám, víš to?“
„Pořád mám problém to pochopit.“
Stáhnul jsem obočí.
„Hele, snažím se jít životem se vztyčenou hlavou, ale není
to snadný,“ pokračovala tiše, téměř šeptem. „Minulost mě
nějakým způsobem poznamenala.“
„Já vím. Ale jsem u tebe proto, abys všechny ty starý
šuplíky zabouchla a začala myslet na to, co máš před sebou.
Není dobrý žít minulostí.“
„Budu se snažit. Víš… někdy myslím na něho.“
Škubl jsem sebou.
„Na koho?“
„Na otce.“
Ucítil jsem, že nemůžu popadnout dech.
„Chodíš za ním do vězení?“
Zakroutila hlavou.
„Ne. Už jsou to skoro dva roky, co jsem tam byla naposled.
Někdy mi píše nebo volá, ale já s ním nechci mluvit.“
„Chápu.“
Měl bych říct, že je to její otec a měla by za ním zajít, ale
nechtěl jsem, aby se dozvěděl, že jsme spolu. Určitě ne dřív,
než si s ní promluvím o tom všem, co se stalo, když jsme
byli malí.
„Ale teď… ho možná navštívím.“ Povzdechla si, naklonila
se a slízla mi vodu na krku. „Možná mu řeknu, že mám tebe.
A že jsem šťastná. Konečně jsem zatraceně šťastná. Díky tobě,
Viktore.“ Podívala se mi do očí a políbila mě.
A já… jsem dostal strach.
Strach.
A pořádný.
18. K APITOLA
To tys mě naučila jezdit.

Ostatní prosej, ať brzdím,
tak sám čím dál rychlejc jezdím,
snažím se přitom nerozmlátit.
Můžu za to já, miluju příliš,
moje láska je toxickej příliv.
Nikdy to nepřiznám.
Bedoes, Seš hezčí než na fotkách
Tohle byl ten nejkrásnější víkend v mým životě. Opravdu.

Budu na něj hrozně dlouho vzpomínat. Zámek Topacz
byl nádhernej, jídlo výtečný, masáže parádní, bazén, sau-
na… a Viktor. Zahleděnej do mě, jako kdybysme na celým
tom blbým světě byli jen my dva. Nikdy a s nikým jsem se
takhle necítila. S Viktorem bylo všechno tak normální, čistý
a opravdový. Bez hnusnejch podrazů, bez celýho toho bordelu
kolem a průserů. A zároveň byl hrozně sexy, vášnivej, bláznivej
a miloval mě tak, že jsem věděla, že nejde jen o sex, ale že mě
miluje opravdu. Taky jsem ho milovala, jen… jsem ze sebe
ta dvě slova nedokázala dostat. Jako by mi hrdlo svírala ne-
viditelná ruka a bránila mi vyslovit to, co jsem mu tak moc
toužila říct. Doufala jsem jen, že to viděl v mým pohledu,
když do mě vnikal a působil mi tím nepředstavitelnou rozkoš,
když jsme jedli výborný krevety, pili bílý víno, společně se
sprchovali, leželi na velký posteli a on hladil mý tělo a koukal
na mě planoucím pohledem.
Nejnádhernější okamžiky byly ty, když jsme potom, co
jsme prožili nepopsatelnou rozkoš, unavení a nasycení leželi
proti sobě a koukali na sebe, jako bychom chtěli proniknout
jeden do druhýho. Začínala jsem mu důvěřovat, ale věděla
jsem, že potřebuju ještě trochu času, abych se mu úplně ote-
vřela. Ale byla jsem na to připravená. Pokud bych s někým
měla být na sto procent a plánovat budoucnost, tak jedině
s Viktorem. Pomalu jsem si na to zvykala. Jen jsem nevěděla,
jak to všechno sloučím se svými povinnostmi a s plánovanou
akcí, který jsem se měla zúčastnit. Čím dál líp jsem chápa-
la, že je to pokoušení osudu a že bych s tím měla jednou
provždy skoncovat. Ale minulost, loajalita vůči Baronovi
a láska k Robertovi mě pořád měly v hrsti. Robson mě tak
jako tak začne nenávidět, když s ním neodjedu. Ale dostane
šanci splnit si svý sny. Zvládne to. Bude zajištěnej. Tím spíš
jsem se na to nemohla vykašlat, dlužila jsem mu to. A pak…
s tímhle prostředím přeruším styky a začnu si tvořit novej
život po boku Viktora Tuliho, kterej mě miloval takovou,
jaká jsem byla. A já jsem ho taky milovala a chtěla jsem mu
to říct. Nerada jsem kličkovala a cokoliv skrývala. Můj otec
byl rozenej lhář a způsobil tím rodinnou tragédii. Zničil mi
dětství. Nechtěla jsem nikomu provýst nic podobnýho.
Teď už jsem byla zase doma. Robson mi nechal vzkaz, že
šel ven a vrátí se pozdě. Viktor mě odvezl domů a políbil mě
na rozloučenou. Domluvili jsme se, že si další den po práci
zajdeme na stejk a pak pojedeme k němu.
Skutečně mě vyzvednul z práce. Předtím mi jen poslal
esemesku, aby zjistil, v kolik končím. Bylo to moc příjemný,
takový nový a jiný, normální. S Robertem jsem se neviděla,
ale podle rozházenýho oblečení v předsíni jsem poznala, že
se vrátil. A vypadalo to, že ne sám. Před jeho pokojem stály
dámský tenisky S úlevou jsem si domyslela, že to nemůže
bejt Marietta, protože ta nosila jen lodičky na jehlovejch
podpatcích. A každá byla lepší než ona.
Když jsem vyšla z kanclu, spatřila jsem Viktora, jak stojí
opřenej o svýho mustanga. Na sobě měl tmavě modrý džíny,
černý tenisky a bílou košili s krátkým rukávem. Vypadal jako
kluk z obálky časopisu pro aktivní muže, vysokej se skvělou
postavou, hezkým obličejem a krásnejma karamelovejma oči-
ma. Všimla jsem si, jak si ho pár mých kolegyň z oddělení
měřilo pohledem.
„To je teda kus,“ zašeptala mi Małgonia a lehce mě štípla
do paže.
„Úplně k sežrání.“
„Dík,“ odpověděla jsem s úsměvem.
„Ach…,“ zarděla se Jana. „To je tvůj kluk?“
„Říká to o sobě,“ řekla jsem šeptem, jako bych prozrazovala
velký tajemství. Pak jsem zamířila k Viktorovi, kterej ode mě
neodtrhnul pohled od chvíle, co jsem vyšla z kancelářský bu-
dovy. Když jsem došla až k němu, uchopil mě v pase, přitáhl
k sobě a políbil. Vklouzla jsem mu jazykem do úst a políbila
ho, drsně a vášnivě. Odtáhl se a usmál.
„Asi jsem ti chyběl?“
„A já tobě?“ otřela jsem se o něho.
„Celej den.“
„V kanceláři jste nejspíš měli veselo?“
„Já docela jo, ale moje sekretářka…“
Vybuchla jsem smíchy. Byl neskutečnej. Vzrušoval mě a ba-
vil, ten slušnej Vikoušek. Nebo spíš vůbec ne slušnej, a to na
tom všem bylo nejlepší.
„Tak co, máš hlad?“
„Myslíš ty stejky?“
„Taky,“ odpověděl vážným hlasem a galantně mi otevřel
dveře.
„Vždycky.“
Jeli jsme tedy na Ołtaszyn na stejky, kde Viktor samozřej-
mě rezervoval stůl. Tyhle obyčejný detaily mě úplně vyvá-
děly z míry. Nemusela jsem se o nic starat. To mi připadalo
neskutečný.
V restauraci by všechno bylo v pohodě, nebejt toho, že
vedle nás seděly nějaký dvě kravky a vypadaly, že kdyby mohly,
tak by si před Viktorem lehly na talíř a nechaly se pozřít místo
velkýho, středně propečenýho stejku, co si objednal. Vůbec si
jich nevšímal, ale já jsem ty ženský triky, starý jak svět, dobře
znala. Hlasitej smích, gestikulace, pohazování vlasy, kradmý
pohledy zpod umělých řas. Prostě komedie. Házely na mě
krátký kritický pohledy a mýho přítele svlíkaly očima. Teda,
holky, nepřeskočilo vám náhodou?
„Co se tak tváříš?“ Viktor si najednou všiml, že něco ne-
hraje a zvědavě se ke mně naklonil.
„Koukej.“ Usmála jsem se a významně povytáhla obočí.
Jedna z nich vstala od stolu a evidentně mířila naším
směrem. Když už byla u nás, zvedla jsem talíř se zbytky jídla
a podala jsem jí ho.
„Díky, bylo to výborný, můžete to odnýst.“
Pootevřela trochu pusu, s udiveným výrazem talíř vzala
a odešla. Viktor na mě vytřeštil oči.
„Co to bylo?“
Přivřela jsem oči.
„To, cos viděl. Hlídám si, co je moje.“
Delší dobu na mě koukal a pak najednou vyskočil, popadl
mě do náruče a vášnivě políbil.
„Seš nemožná. Zlobivá Molly,“ zašeptal a ještě jednou mě
políbil. „Miluju tě.“
„Já tebe taky…,“ řekla jsem v duchu. Místo toho jsem ho
pevněji přitiskla, pohladila po hustých vlasech a opětovala
jsem polibek. To pro mě bylo mnohem snadnější než slova. Ta
dokázala zraňovat. A vytvářela závazky. Toho jsem se obávala.
Ten víkend mi připadal úplně neskutečný. Cítil jsem oprav-

dové štěstí a záplavu citů, která hrozila, že mě rozdrtí. Ale
víkend skončil a já si uvědomil, že pokud chci, aby to všechno
pokračovalo, musím se pokusit dát všechno do pořádku. Začal
jsem tím, že jsem zavolal otci a domluvil si s ním schůzku.
Vydal jsem se za ním – neřeknu „domů“, protože jsem to už
dávno takhle necítil – ale když jsem přijel k otci do Biskupina,
něco mě bodlo u srdce. Na okamžik jsem si vybavil dobu,
kdy k nám jezdila malá Melanie se svými rodiči a já jsem byl
trochu naštvanej, že mi zas bude překážet ve hraní, i když jsem
měl taky radost, protože ve skutečnosti jsem si s ní hrál rád,
rád jsem se na ni díval a tahal ji za tenké copánky. Hlavně
to ale byla doba bezstarostného a radostného dětství, které
bylo moc krátké a skončilo, když z mého života odešla máma
i Melanie. Když jsem teď stál před vysokým plotem, který
ohrazoval rezidenci pana Tuliho od světa, zmítala mnou řada
protikladných pocitů. Miloval jsem ten dům a zároveň jsem
ho neměl rád. Ty rozporuplné emoce mě velmi vyčerpávaly,
proto jsem sem nejezdil často.
Otec na mě čekal. V tmavých džínách a sportovní mikině
vypadal docela svěží, vůbec ne na své roky. Předpokládal jsem,
že tuší, s čím za ním jdu, ale z jeho obličeje jsem nedokázal
nic moc vyčíst, protože své skutečné pocity a úmysly uměl
velmi dobře skrývat. Taky jsem tu schopnost měl, ale k takové
dokonalosti mi ještě hodně chybělo.
„Dáš si něco k pití?“ zeptal se otec, když jsem se přiblížil
ke krbu a mlčky si prohlížel fotky z mého raného dětství. Na
jedné z nich jsme byli všichni tři, já, máma s vlasy rozevlá-
týma v mírném větříku a otec, jemuž jsem se tolik podobal.
Otec držel ruku na mámině rameni a díval se do objektivu,
já jsem koukal někam do strany a máma hleděla na tátu.
V jejím pohledu bylo tolik lásky. Nepamatoval jsem si, jaký
měli vztah, ale tahle fotka toho hodně prozrazovala. Tvrdý
a sebejistý pohled otce, kterému patřil celý svět, moje bez-
starostnost a mámina oddanost. Taková byla naše rodina.
Vždycky podřízená tomuhle muži. To mi bylo čím dál jasnější.
„Nepřišel jsem na kafe a kecy o počasí.“ Otočil jsem se
a zamířil k otci. Byl jsem trochu vyšší než on, a to mě velmi
uspokojovalo. „Jen jsem ti chtěl říct, abys nechal na pokoji
mě a mou holku!“
„Holku…,“ otec našpulil rty jako vzdorovitá šestnáctka.
„Posloucháš se vůbec?“
„Jsem dospělý a už dávno na tobě nejsem závislý. Asi na
to zapomínáš.“
„Nezapomínám. Jsi můj syn, na to myslím pořád, to pro-
to…“
„Nebudeš mluvit do toho, s kým mám chodit nebo spát.
Je to moje věc a nejlíp uděláš, když si to budeš pamatovat.
Jo, a něco jsem ti donesl.“ Vytáhnul jsem voucher na zájezd
a položil ho na stůl. „Dárek od Melanie. Určitě najdeš něko-
ho, kdo pojede s tebou. Mám nápad!“ Usmál jsem se, i když
uvnitř jsem se celý otřásal tlumeným vztekem. „Co třeba
Beáta? Když se ti tak hrozně líbí, tak si ji sbal sám, její fotr –
tvoje pravá ruka, nejspíš bude mít velkou radost.“
„Ví to?“ zeptal se můj otec najednou, když už jsem měl
ruku na klice.
„Co?“ Otočil jsem se a podíval se na něho. Vypadal zcela
uvolněně, jako vždycky.
„Ví, proč její otec sedí ve vězení?“
„Zná oficiální verzi,“ odpověděl jsem tiše.
„Trošku jsem si ji proklepnul. Získal jsem o ní nějaký in-
formace. Je hrozně ztřeštěná. A zatraceně hrdá. Ten voucher…“
Otec se zasmál. „To jsem mohl čekat. Nepřekvapila mě. Me-
lanie Tarczyńská. Skvělá holka. A hrozně hloupá, žije na
hraně, ona a ten její Robert. Víš, co udělá, až se dozví pravdu?“
Zaťal jsem pěsti tak silně, že mi luplo v kloubech.
„Neřekneš jí to,“ odpověděl jsem tiše.
„Samozřejmě, že ne. Nemám to v úmyslu a není to ani
v mým zájmu.“
„Řeknu jí to sám.“
„Ve tvým zájmu to taky není a ty to dobře víš.“
„Tak proč o tom vůbec mluvíš?“
„Protože to nemá žádnou budoucnost.“ Otec přistoupil
ke mně a vzal mě za ramena. „Ona žije v jiným světě, kde
se nějak drží nad vodou. Ale už to dlouho nevydrží. A bylo
by lepší, kdybys pak nebyl nablízku, jinak tě do toho svýho
bahna vtáhne taky.“
„Tebe asi netrápilo, že mě vtahuješ do svýho bahna, když
jsi dostal nevinnýho člověka do vězení?“ zeptal jsem se prud-
ce. Maska klidu a lhostejnosti se pomalu začínala drolit.
„Netrápilo tě, že jsi zničil život malý holce a pak ses na ni
vykašlal? Nebylo ti líto, že tvoje žena umřela, přemožená
nemocí a nedostatkem lásky? Měls to u prdele?“
19. K APITOLA
Jsem mimo kontrolu, nic mi už nemůžou sebrat.
Tymek, Mimo kontrolu
Dneska jsme měli schůzku s Baronem, protože za tejden jsme

podle plánu měli jít na věc. Byla jsem tam já, Robson, samo-
zřejmě Baron a jeho tři chlápci se srandovníma přezdívkama,
který jsem si ani nezkoušela zapamatovat.
„Dávejte pozor. Provedem to v neděli večer. Dům je na
Wojnowě, dědek bydlí sám, manželka ho opustila před pěti
lety. Má dceru, ale ta už je dospělá. Bezpečnostní prvky jsou
banální, o ty se postará tady Bahňák. Ukázal hlavou směrem
ke štíhlýmu blonďákovi, co vypadal jako nějakej ajťák.
„A kde bude ten chlápek?“ zeptala jsem se.
„Klídek. Jede do Karpacze do hotelu Gołębiewski. Nejspíš
s nějakou nánou. Vrací se v úterý.“
„Tak čím teda jede?“ zajímala jsem se. Věděla jsem, proč
mě na tuhle akci berou.
„Ty musíš vždycky vědět všechno, co, Molls?“ zasmál se
Baron. „Jede jeepem. Ty se postaráš o ty dva auťáky, co stojej
v garáži.“
„Co to bude?“
„Bavorák, objem tři tisíce, výkon 450 koní, z nuly na sto
za 4,2.“
„A to druhý?“ natočila jsem hlavu.
„Mergl AMG, čtyři tisíce, 639 koní, z nuly na sto za 4.“
Baron se usmál. „Frčej jako divý!“
„Víš, že musím připravit program.“
„Bahňák ti všechno dá.“ Baron kývnul k obrýlenýmu ner-
dovi. „My s Robsonem, Jacyśem a Morem jdem do baráku.
Já se postarám o sejf a vy mezitím sbírejte trofeje.“
„Jak dlouho na to máme?“ Robert se podíval na Bartka.
„Sedm minut. Ty, Molls, budeš mít ještě míň. Vyjedeš
bavorákem a Jacyś vezme mergla.“
„Necháme je tam, co vždycky?“ zeptala jsem se.
„Jo. V Kamieńci. Jako první pojedeš ty a hned za tebou
Jacyś. Pojedete slušně a podle předpisů.“
„To je snad jasný,“ pokrčila jsem rameny.
„Jen aby, znám tě, kotě. Ucítíš ty divoký koně pod pedálem
a hned je z tebe královna silnic.“
„Nejsem blbá,“ zamumlala jsem. Podívala jsem se na Rob-
sona. Byl nějak zamyšlenej. „Co je s tebou? Stalo se něco?“
Hodil po Baronovi rychlej pohled, ten se zašklebil a Robert
zakroutil hlavou.
„Jen má zas kocovinu, to je celý tajemství.“ Bartek za-
koulel očima. „Pamatuj, že teď musíš bejt střízlivej. Pak do
sebe můžeš nacpat, co chceš, až už bude po všem.“ Bouchnul
Robsona pěstí do paže.
„Jasně, já vím, přestaň buznit, Barone,“ zavrčel můj kámoš
tiše.
Uhýbal před mým pohledem. Věděla jsem, že něco nehraje.
Ale teď jsem se tím nemínila zabývat. Čekal mě úkol a pak…
Musela jsem s tím vším skoncovat a udělat si pořádek ve
svým zaneřáděným životě.
Když jsme prošli plán akce, počkala jsem na Robsona, který
ještě pořád okouněl vevnitř a neměl se k odchodu. Vyšla jsem
před klub a narazila do nějaký ženský vyšší než já.
„Jé, sorry…“
„Dávej bacha, Melko!“ Známej chraptivej, nízkej hlas mě
hned vrátil zpátky na zem.
„Co ty tady děláš?“ Podívala jsem se na ni naštvaně. Proč
se mi tahle protivná kráva vždycky musela plýst do cesty!
„Co asi. Čekám, ale určo ne na tebe.“ Našpulila napum-
povaný rty.
„Pořád za ním běháš? Jako čubka v říji,“ zasmála jsem se
zlomyslně.
„Aspoň z toho něco mám. A ty?“ Marietta se na mě po-
dívala spatra. Využila toho, že je vyšší a opovržlivě na mě
shlížela.
„Přestaň se ztrapňovat.“ Zakroutila jsem hlavou a vyprskla.
„A nezapomínej, že mám rychlejší pěsti než pusu.“
„Už se bojím.“ Ale asi dostala strach, protože ustoupila na
bezpečnou vzdálenost.
„Jednou už ti tekla krev, můžem si to zopakovat.“ Založila
jsem si ruce na prsou a vyzývavě se na ni podívala.
„Jó, tenkrát, když ses dozvěděla, že jsme s Robsonem
mrdali ve všech možnejch polohách na posteli, kde tě při-
pravil o věneček,“ Marietta vybuchla smíchy.
„Ne, tenkrát když jsi mu popletla hlavu a udělala jsi všech-
no, abys zničila naše přátelství. Ale jak je vidět, nevyšlo ti to,“
odpověděla jsem klidně, i když jsem byla tak namíchnutá,
že bych ji snad složila jednou ránou.
„Tak to mám všecko před sebou.“
„Hodně štěstí!“ vyprskla jsem. „To jsem zvědavá, jak dlou-
ho to vydrží, takových jako ty spotřebuje tak šestnáct do
měsíce.“
„Ty děvko!“ Nedokázala se ovládnout. Jako vždycky.
„Hele, nech toho, Mari. Klid, do prdele!“ Robert vyběhl
z klubu a popadl tu svoji nánu za ruku, když už se chystala
rozmáchnout.
„Zkrať tý potvoře provaz, Robsone,“ řekla jsem sladce.
„Kurvo!“ Mariettě se podařilo do mě strčit.
„Nesahej na mě!“ zahučela jsem. „A ty seš úplnej debil!“
podívala jsem se na kámoše.
Pevně tu děvku držel, schoval ji za sebe a tiše řekl:
„Třeba jenom nechci bejt sám?“
„Super. Tak si to užijte.“ Zvedla jsem ruce, prošla kolem
nich a zamířila na náměstí. Nechtěla jsem s ním mluvit. Byla
to jeho volba a musela jsem se s tím konečně smířit.
Vrátila jsem se domů a v klidu si sedla do křesla. Zavřela
jsem oči a v myšlenkách si vybavila obličej mýho otce. Nevím
proč, normálně jsem se snažila na něj nemyslet. Ale teď…
jsem najednou cítila, že bych ho chtěla vidět. Otec už byl
v oddělení s nízkým stupněm ostrahy, kam ho před rokem
přeřadili ze středního stupně. To znamenalo, že měl nárok na
tři návštěvy za měsíc. Informoval mě o tom jeho právník. To
ale nic neměnilo na tom, že jsem za ním už skoro dva roky
nebyla. Proto jsem se rozhodla, že za ním zítra zajedu. Hned
ráno, protože jsem nevěděla, jak dlouho budu čekat. Podle
pravidel jsem musela ráno přijít do čekárny, pak si ode mě
hlídač vzal přihlášku, opsal moje údaje z občanky a udělal
pohovor. Samozřejmě jsem byla na otcově seznamu, ostatně
kromě mě a právníka tam, myslím, nenapsal nikoho. Mimo
to závisela návštěva i na tom, jestli můj otec nic neposral, teda
jestli nedělal bordel. Rozhodla jsem se, že se s ním setkám.
V práci jsem požádala o dovolenou.
Teď jsem čekala na Viktora, protože jsme se domluvili, že
pro mě přijede, až se bude vracet z firmy. Bylo mi ukradený,
jestli se tady Robson objeví nebo ne, měla jsem za to, že půjde
k Mariettě a stráví noc u ní. Bolelo mě to, ale byly to jeho
volby. Nesprávný? O tom jsem nepochybovala, ale on… se
musel jako vždycky přesvědčit o všem na vlastní kůži.
Schůzka s otcem mě rozrušila natolik, že jsem seřval svoji

asistentku. Pak mi bylo trapně a nadával jsem si do idiotů.
Když za mnou odpoledne přišla Beáta s papíry k podpisu,
už jsem se trochu uklidnil, i když při pohledu na ni jsem si
zase vybavil svého otce a všechny ty jeho rady, jak si mám
uspořádat život.
„Všechno v pořádku? Vypadáš unaveně,“ zeptala se s pát-
ravým pohledem, když jsem podepisoval.
„Nevyspal jsem se.“
„Nechtěl by sis zaplavat? Večer jedu do bazénu na Nowém
Dworze.“
„Ne, dík, mám už plány.“
„Měl by ses nějak uvolnit.“ Ucítil jsem její prsty na vlasech.
Do nosu mě udeřila vůně jejího parfému. Zvedl jsem hlavu,
stála těsně vedle mě a koukala na mě rozžhaveným pohle-
dem. Věděl jsem, kam míří. Cítil jsem to. Odkašlal jsem si
a odtáhl se na židli.
Beáta přivřela oči.
„Poslyš. Opravdu mi lichotíš, seš krásná ženská. Ale nic
z toho nebude,“ řekl jsem klidně. „Radši to říkám jasně. A ne
proto, že pracuješ v mý firmě a jsem tvůj šéf. Ale proto, že
mám někoho jinýho. Jsem upřímnej a prosím tě, abys přestala
s tím, co děláš.“
„Co dělám?“ vyzývavě se na mě podívala. V jejím pohle-
du byla lítost, vztek a hrdost. Nepříjemná kombinace pro
takovou ženu.
„Beáto, nebudem si na nic hrát. Nejsme děti. Vážím si tě,
oceňuji tvoji práci. Ale nic mezi náma nebude.“
„Pořád chodíš s tou kočkou z grilovačky?“
„Jo. S kočkou z grilovačky. Jmenuje se Melanie, abychom
si rozuměli.“ Pokýval jsem hlavou. „A je pravda, že je to fakt
kočka.“
„Tvůj otec říkal, že je to nějaká nána z diskotéky, o dost
mladší než ty.“
„Odkdy s mým otcem probíráš můj soukromej život?“ Vstal
jsem a posunul směrem k ní složku s doklady. „To se fakt ne-
máte o čem bavit? A krom toho, kdy a kde ses s ním viděla?“
„Byl za mým otcem. Víš přece, že se kamarádí,“ pokrčila
rameny.
„Dva dědci po šedesátce a ty se spolu bavíte o mně? Ty vaše
schůzky teda musí bejt hrozná nuda.“ Zakroutil jsem hlavou.
„Vlastně tě lituju. Seš dost atraktivní, mohla bys svůj volný
čas trávit zajímavějším způsobem.“
„Ona ti ublíží. Dobře víš, že pochází z jinýho světa. To je
vidět na první pohled.“
„Možná. Nikdy tak úplně nepoznáme druhýho člověka.
Ale víš co? Jsem už velkej. A sám odpovídám za svý roz-
hodnutí.“ Usmál jsem se a zamířil ke dveřím. „Pokud je to
všechno, tak děkuju. Můžeš jít.“
Beáta mlčky vzala složku s doklady a prošla kolem mě
s pohledem plným vzteku. Zavřel jsem za ní dveře, velmi
klidně a tiše, přestože jsem měl chuť s nimi vší silou praštit.
Opřel jsem se o ně a zavřel jsem oči. Pak jsem vytáhl telefon
a vytočil číslo svojí holky. Svojí bláznivý holky, kterou jsem
teď právě pro tu její bláznivost potřeboval.
„Jak je, Vikoušku?“ přihlásila se s úsměvem.
Mimoděk jsem se taky usmál.
„Chceš se projet?“ zeptal jsem se tiše.
Chvíli mlčela, ale pak se zeptala: „Stalo se něco?“
„Hodně věcí. Ale teď chci, abys nasedla do mýho auta,
vyjela na dálnici, pořádně šlápla na plyn, pustila muziku
a svištěla si to s pohledem přilepeným na silnici. A já na
tebe budu koukat,“ odpověděl jsem.
„Tak jo, Viko,“ odpověděla. „To zní jako plán.“
„Taky že je. Abych někomu něco nenatrhnul.“
„Přijeď. Čekám.“
„Za chvíli jsem tam. A… díky, Melanie.“
„Jsem tu pro tebe. A pro společný jízdy.“
Když jsem na ni za necelých dvacet minut čekal před
jejím domem, motor už duněl, hudba hrála a já cítil, že se
začínám uklidňovat. Když vyšla ze dveří, hned mi bylo líp.
Vystoupil jsem a čekal, až přijde ke mně. Políbila mě na rty
a podívala se mi do očí.
„Kdo tě nasral?“ zamračila se.
„Lidi.“
„Mám řídit?“
„Máš v tom praxi, ne?“ Usmál jsem se a sedl si na místo
spolujezdce.
Melanie se rozjela na Bielany, chvíli jsme stáli v zácpě na
sjezdu, ale nakonec jsme se dostali na dálnici A4 a už jsme
jeli. Řídila rychle, ale jistě. Pak sjela na vratislavský obchvat
a pustila se po trase S8. To jsem už byl úplně uvolněný. Všech-
ny ty hloupé myšlenky mi pomalu vyprchaly z hlavy. Koukal
jsem na Melanii, jak pozorně sleduje cestu, levou ruku na
volantu, pravou na páce převodovky. Pochopil jsem, už po-
několikáté jsem zafixoval, jak by to řekla ona, že jsem do ní
šíleně zamilovaný. Je to moje holka, moje budoucnost, chci
s ní být do konce života, chci se s ní oženit, udělat jí dítě,
dvě nebo tři… Do prdele! Svištěli jsme sto šedesátkou, hrála
muzika, koukal jsem na ni a nic víc jsem ke štěstí nepotřebo-
val. Byla můj osud a jen ona mě dokázala zachránit před tím,
abych neskončil… jako můj fotr. Byla tak hezká. Drobná, ale
s ideální postavou. Nosík lehce nahoru, plné rty, často trochu
našpulené, když si někoho naštvaně měřila nebo se chystala
utrousit nějakou výsměšnou hlášku. Jemné klíční kosti se
přímo dožadovaly, abych po nich přejel jazykem. Její prsa…
nádherná, zakulacená, perfektní. Její oči… sakra, ten pohled…
často naštvaný, podrážděný, málokdy smutný, protože svoje
city dobře skrývala. Dotknul jsem se její ruky. Podívala se
na mě uvolněně, ale s trochou napětí. Pochopil jsem, jaká
byla chyba, když jsem jí neřekl hned, proč její táta skončil ve
vězení. Věděl jsem, že než mezi námi dojde k něčemu dalšímu,
budu muset absolvovat jeden z nejtěžších rozhovorů ve svém
životě. A nebyla pravda, že jsme žili v odlišných světech. Můj
fotr nevěděl nic, dokázal jen trousit ty svoje banality, protože
ve skutečnosti nechápal, co to je opravdová láska a vztah.
Melanie a já – to byla jediná pravda, kterou jsem bral na
vědomí a ve kterou jsem věřil.
„Řekneš mi, co se stalo?“
„Jasně. Spousta věcí.“ Začal jsem vyjmenovávat a odpo-
čítávat na prstech jednotlivé body. „Můj fotr, kterej se za-
choval jako hajzl. Beáta, která se o mně baví s našimi otci.
Tvůj Robson jako živá výčitka svědomí ve tvým životě. A ty,
Molly. Protože nejseš schopná se mi otevřít a přijmout to,
co ti dávám.“
„A co mi dáváš?“ zeptala se po krátké odmlce.
„Sebe. Všechno, co si budeš přát.“
Zase se na mě podívala a zanedlouho, kousek před Su-
cowem sjela z trasy. Zastavila na malém parkovišti. Nikde
nikdo, klid. Otočila se ke mně celým tělem.
„Není pro mě snadné někomu věřit, ale to ty víš. Snažím
se, opravdu.“
„Jsi pro mě hrozně důležitá. Změnila jsi mi život. Má teď
cenu a smysl.“ Dotknul jsem se její tváře. Pak jsem ji vzal za
boky a zvedl. „Toužím po tobě,“ zašeptal jsem.
Za chvíli už seděla na mně a stahovala mi triko. Sun-
dal jsem jí halenku a stáhl kalhotky, které měla pod krát-
kou džínovou sukní. Jako vždycky mě přiváděla k šílenství.
Vklouznul jsem do ní prsty, byla mokrá a připravená. Já
taky. Na nic jsem nemyslel, nic neřešil. Vniknul jsem do ní
jediným silným přírazem. Zasténala, vzepjala se ke mně a já
jí začal sát bradavku. Dívala se mi do očí a pohybovala se
rychle, rychleji. Intenzivněji. Netrvalo to dlouho. Všechno
se ve mně nahromadilo a udělal jsem se do ní, přemožený
zdrcujícím orgasmem.
Pak jsme vystoupili ven. Bylo docela teplo, tmavě modré
nebe osvětlovaly hvězdy. Posadil jsem Melanii na kapotu
a zabořil hlavu mezi její stehna. Poddala se mým něžnos-
tem v očekávání vyvrcholení, které přišlo brzy a přinutilo
ji vykřičet moje jméno hvězdám. To jsem chtěl. Aby křičela
moje jméno. Miloval jsem tu ženu a chtěl jsem, aby to všich-
ni slyšeli. Jak křičí „Viktore“, jako by nikoho ani nic jiného
nepotřebovala. Jediné, po čem jsem toužil, byla jistota, že
budeme spolu, ať se stane cokoliv. Pak jsme leželi na kapotě
mustangu, koukali na hvězdy a já jsem cítil takový štěstí
a radost… Nechtěl jsem, aby to skončilo, aby přišel nějaký
zítřek. Chtěl jsem být jen teď a tady, s ní, s mou protivnou
Molly.
20. K APITOLA
Sedni si na chvíli a leťme,

na lístky serem
po životě i smrti tužme,
ty brečíš oceánem,
vůně a stopy smeťme.
Žijme, polepšit se nechcem,
když za zády světla postřehnem,
ať nám pomůže déšť.
PRO8L3M, Interpol
Brzy ráno jsem dorazila do věznice na ulici Kleczkowska,

kde si můj otec, Marek Tarczyńský, odpykával trest odnětí
svobody. Podala jsem strážníkovi občanku, zkontroloval, jestli
jsem na seznamu, a začal mi klást standardní otázky:
„Za kým jdete?“
„Za Markem Tarczyńským.“
„V jakém je k vám vztahu?“
„Otec.“ Snažila jsem se, aby se mi netřásl hlas. Strážník
mě zapsal na seznam a řekl, že mám počkat. V čekárně bylo
hrozně málo místa, sedla jsem si na rozvrzanou židli a ve slu-
chátkách si pustila tlumenou hudbu.
Lidí přibývalo, neměli si už kam sedat, a tak stáli, tiše si
povídali, staří, mladí, ženy s dětma, muži, stařenky. Všichni
vypadali odevzdaně. Asi za dvě hodiny konečně přišel dozorce
a řekl celý skupině, aby šla za ním. V ruce držel vyplněný pro-
pustky pro vězně. Blížili jsme se k velkejm kovovejm vratům,
byly slyšet otázky: Za kým? Otec? Manžel? Bratr? Jak dlouho
sedí? Za co? Snažila jsem se na nikoho nekoukat, neúčastnit
se těch rozhovorů. Když zachrastil kov, napadlo mě, že bych se
sem nikdy, ale opravdu nikdy nechtěla dostat. A došlo mi, že
to, co jsem dělala a k čemu jsem se zrovna chystala… mě za
ty mříže dostat může. Zachvěla jsem se, najednou mi byla
zima. Dřív jsem se o svůj život nestarala, nezáleželo mi na
něm. Ale teď… když se mnou byl Viktor, kterej mě miloval
upřímnou láskou a já jsem milovala jeho, mě napadlo, že jsem
se často chovala hloupě, riskantně, nezodpovědně. Že bych
se měla začít chovat jako dospělá žena, a ne jako pošahaná,
problematická puberťačka.
Když jsme přišli k malý vrátnici, věděla jsem, že otce už za
chvíli uvidím. Nejdřív jsem ale musela projít detektorem kovů
a položit svůj batoh na speciální běžící pás, kde strážníci mý
zavazadlo prosvítili rentgenem a zkontrolovali, jestli v něm
nemám něco podezřelýho. Jasně, určitě bych si tam schova-
la mačetu. Pak dozorce vysvětlil pravidla návštěv, opakoval
floskule jak letuška před letem. Samozřejmě se nesmělo nic
vnášet dovnitř a osobní věci se musely nechat ve skřínce, ke
který dostal každej z návštěvníků klíč. Provedla jsem všechny
příkazy a za chvíli už jsem byla v návštěvní místnosti. Když se
všichni návštěvníci posadili na místa u stolů, zachrastilo to
a vrata se otevřela. Do místnosti začali vcházet vězni. Zahlídla
jsem ho už zdálky. Můj otec byl vysokej a měl tmavý, hustý
vlasy. Byl to pohlednej muž. Já jsem svý světlý vlasy zdědila
po mámě, která byla přírodní blondýna. Otec se na mně hned
zastavil pohledem. Letmo se usmál, ale hned zase zvážněl.
V očích měl radost. Zhluboka jsem se nadechla a pokoušela
se ovládnout nervozitu. Tiskla jsem si ruce pod stolem, abych
zastavila jejich třes. Ve chvíli, kdy otec přišel ke stolu, jsem už
byla klidná. V tom jsem měla mnohaletou praxi, když jsem
ještě v děcáku a pak v náhradních rodinách nechtěla uka-
zovat city, protože to vždycky přitahovalo problémy. Slabost
byla jako smrad nemytýho těla. Ta nejujetější individua to
vždycky dokázala vycejtit.
„Melanie… tak jsi nakonec přišla.“ Pokusil se mě neobratně
obejmout, já jsem ho stejně nešikovně poklepala po zádech
a co nejrychleji se usadila na svý straně stolu.
„Mám toho hodně.“
„Jo, já vím… Psal jsem ti.“
„Jo.“
Mlčky jsme na sebe koukali. Nedokázala jsem s ním mlu-
vit. Spojoval nás příbuzenskej vztah, ale dělilo nás toho tolik…
až příliš hodně.
„Jak jde život?“ začal otec normální rozhovor. Viděla jsem,
že je strašně rozrušenej. Já jsem byla upjatá.
„V pohodě, pracuju v mobilní síti. Na infolince.“ Pokrčila
jsem rameny, aniž bych se na něho podívala.
„Pořád bydlíš s tím klukem?“ Zamračil se.
„Jo, bydlíme spolu.“ Kradmo jsem po něm koukla a tiše
jsem vyprskla. Připadalo mi, že se mě otec teď zeptá, co jsem
dostala z poslední písemky.
„Je to tvůj… kluk?“
„Nech toho, to se chceš bavit o mým soukromým životě?“
Konečně jsem se na něj podívala a lehce se usmála.
„Jen…,“ pokrčil rameny. „…si dělám starosti.“
„Hm. Ne, není to můj kluk. Robson je kamarád. Chodím
s někým jiným.“
„Jo?“
„Znáš ho,“ řekla jsem klidně.
Viděla jsem, jak sebou škubnul.
„Opravdu?“
„Samozřejmě. Je to syn tvýho bejvalýho partnera. Viktor
Tuli. Můj kamarád z krátkýho dětství.“
Otec najednou zbledl.
„Odkud… Jak jste se potkali?“
„Úplně náhodou. Vratislav je velký město, ale víš, každej
tu zná každýho.“
„Takže jste spolu?“
„Vypadá to tak.“
Otec sevřel rty. Viděla jsem, že je dost rozčílenej.
„No víš… když jsi mi před dvěma roky řekla, žes tam…
v náhradní rodině byla sama,“ mluvil tiše, pomalu, přemýšlel
nad každým slovem. „Že za tebou nikdo nechodil… hrozně
jsem se naštval.“
„To si pamatuju. Ale vůbec nechápu proč. Divíš se snad,
že se na mě všichni vykašlali?“ vyprskla jsem a zakroutila
hlavou. „Nech toho. Tys za mnou chodit nemoh, z pocho-
pitelnejch důvodů.“
Viděla jsem v otcově očích bolest. Naklonil se ke mně
a téměř šeptal:
„Tuli nedodržel slovo,“ řekl ostrým tónem. „Nevěř jim. Sta-
rýmu ani mladýmu. Jestli Viktora vychovával Władek, jakože
vím, že jo, tak z něho nic dobrýho vyrůst nemohlo.“
„Co ty můžeš vědět o výchově? Ani já, ani Viktor svý otce
zrovna nemilujem. Já, protože jsi mi zničil dětství, a on, pro-
tože je úplně jinej, něž jeho fotr, co si myslí, že si za prachy
koupí všechno.“
„Vím, že… jsem ti velmi ublížil. Lituju toho každou hodi-
nu, každou minutu svýho života. Byl jsem strašně naivní…“
Otec na chvíli zavřel oči, vypadal, jako by se trápil. „Nevěř
mu, Melanie. Ublíží ti.“
„Přestaň s tím, nechci to poslouchat. To tys mi ublížil. Pod-
vedl jsi lidi a připravil je o milióny, přivedl jsi nás na mizinu
a ten chlap se kvůli tobě zabil. Kvůli tobě už máma neměla
sílu bojovat. Vzdala to. A já jsem zůstala sama. Naučila jsem
se bejt sama a dokážu se o sebe postarat. Tím se netrap.“
„Já vím. Minulost zpátky nevrátím. Ale pamatuj si. Wła-
dyslaw Tuli je vtělený zlo. A jeho syn… neznám ho, ale ne-
čekal bych od něj nic dobrýho.“
„Paráda. Jenže to mě zrovna moc nezajímá. Tak se měj.
Nevím, kdy zas přijdu.“
„Melanie.“ Otec mě chytil za ruku a přitáhl tak blízko, že se
jeho ústa ocitla u mýho ucha. „Zeptej se Viktora na jeho firmu.
Zeptej se, odkud měl peníze, aby ji založil. A dávej na sebe
pozor. Jsi moje dcera a vždycky si o tebe budu dělat starosti.“
Vytrhla jsem se z jeho sevření. Už k nám mířil dozorce,
protože veškerý fyzický kontakt byl zakázaný. Kývla jsem na
něj, že je všechno v pořádku, podívala se na otce a v jeho
očích jsem uviděla slzy. Zamrkala jsem, protože jsem nechtěla,
aby je kdokoliv viděl i v těch mých. Molly nebrečela. Molly
jen zaťala zuby a pádila vpřed, děj se co děj. Otočila jsem se
a odešla z návštěvní místnosti.
Přišla jsem k dozorci, který mi vrátil občanku a zkontro-
loval, jestli jsem to já. Pak jsem ze skřínky vytáhla batůžek
a co nejrychleji opustila věznici. Když už jsem byla na
Kleczkowské, zhluboka jsem si oddechla. Koukla jsem se na
telefon, kde jsem měla zprávu od Viktora:
Doufám, že vše proběhlo v pořádku. Zavolej

mi, až budeš venku. Miluju tě.
Usmála jsem se sama k sobě. Vytočila jsem jeho číslo,

zvedl to po prvním signálu.
„Melanie?“
„Viktore?“ odpověděla jsem stejným tónem, i když mi ne-
bylo do žertů.
„Tak co, dobrý?“
„Viktore Rozvážnej, mohlo by to snad bejt lepší?“ Snažila
jsem se jako obvykle skrýt smutek pod maskou rozpustilosti,
ale asi mi to moc nešlo.
„Miláčku, ty brečíš?“
„Víš, že já nebrečím.“ Brečela jsem. Po obličeji mi stékaly
slzy, nakonec jsem se rozvzlykala.
„Proboha…“ V jeho hlase bylo zoufalství. „Poslyš, jsem na
finančním úřadu na Litomské, za patnáct minut jsem u tebe.
Seš pořád na Kleczkowě?“
„Jo,“ popotáhla jsem.
„Počkej na mě u věznice. Už jedu.“
„Oukej. Čekám na tebe.“
„Tak jo, Melanie. A nebreč. Hned jsem tam.“
Jeho vřelý, povzbudivý hlas mi pořád zněl v uších. Ne-
chtěla jsem si na to zvykat, ale už se to stalo. Netušila jsem,
co měl můj fotr na mysli, ale nemínila jsem na tu jejich hru
přistoupit. On, starej Tuli a jejich společná minulost. Bylo mi
to ukradený. Teď… jsem čekala na Viktora. A věděla jsem, že
musím udělat ještě něco. Poslala jsem zprávu Baronovi. Došlo
mi, že vzhledem k mýmu rozhodnutí… to nebude příjemný
povídání. Ale teď… jsem myslela jen na sebe. Pro jednou.
Byla smutná, a to jsem neměl rád. Odvezl jsem ji z tý zatra-

cený věznice a vzal k sobě domů. Tam si sedla na gauč, nalil
jsem jí colu a pustil hudbu. Chvíli mlčela, ale nakonec se na
mě podívala těma krásnýma modrýma očima a tiše řekla:
„Byla jsem za otcem.“
Kývl jsem. Měl jsem strach. Ale nic jsem na sobě nedal
znát.
„Proč jsou naši fotři tak nemožní a předvídatelní?“
„Co říkal?“
„Když jsem mu řekla, že spolu chodíme, tak byl trochu
v šoku. A pak začal něco, jakože ti nemám věřit a tak. Že seš
synem svýho otce.“
Cítil jsem, jako by mi něco sevřelo hrdlo. Odkašlal jsem
si a zhluboka se nadechl.
„To jsem. Ale nemusím hned napodobovat jeho chování
a myšlení. Víš, že ne.“
„Samozřejmě, že to vím. Ale nevím, co bylo mezi nima…“
Melanie si přejela rukama po obličeji. Vypadala vyčerpaně.
„A nechci to vědět, co je mi vlastně po tom? Nejlepší by bylo,
kdybychom se od našich fotrů úplně odřízli. Bojím se, že mají
nějaký nevyřízený účty a náš vztah se jim nehodí do krámu.“
Kývl jsem, sedl si vedle ní a vzal ji za ruku. Byla chladná,
pohladil jsem jemnou kůži, naklonil se a políbil ji na prsty.
„Jsme dospělí. A nebudem koukat do minulosti. Určitě
ne do tý jejich.“
„To mě ani nenapadne. Nakonec…,“ zvedla obličej a po-
dívala se na mě. „Nakonec, chci přece žít normální život.
S tebou.“
„Miluju tě, Melanie,“ řekl jsem tiše s pohledem upřeným
do jejích očí. Chtěl jsem jí to říkat pořád dokola, protože
jsem měl pořád dojem, že má strach se vázat, a bude trvat
ještě dlouho, než ta slova začne brát jako jistotu. Sám jsem
čekal, až se mi svěří se svými city. Opravdu jsem to velmi
potřeboval. Ale byl jsem trpělivý.
Samozřejmě nic neodpověděla, jen vzala můj obličej do
dlaní a začala mě líbat. Přijal jsem to s nadšením. Bral jsem
všechno, co mi dávala, a byl jsem připravený čekat na víc. Ale
nejdřív jsem jí musel říct pravdu o naší společný minulosti.
Protože když už jsme na ni neměli hledět… tak za ní budeme
muset jednou provždy zabouchnout dveře. A to se stane jen,
když jí řeknu pravdu.
Večer mě Viktor zavezl domů. Další den jsem od rána praco-

vala a on někam jel, ale večer jsem se musela sejít s Baronem.
Když jsme stáli před mým vchodem, podívala jsem se na něho
a všimla si, že ho něco trápí. Viktor byl zamyšlenej a mně se
zdálo, jako by mi něco chtěl říct.
„Stalo se něco?“ Vzala jsem ho za ruku.
„Ne. Ale musím si s tebou promluvit.“ Podíval se na mě,
oči mu zářily, ale byla v nich starost, láska a ještě něco, co
mě trochu vyděsilo.
„Tak to udělej teď,“ pokrčila jsem rameny.
„Ne, ne… Neuvidíme se zítra večer?“
„Mám schůzku, musím si promluvit s Baronem.“
Zachmuřil se.
„Žádný starosti, jen s ním chci probrat jednu věc. Nic
špatnýho,“ zalhala jsem. „Jestli chceš, můžeme se domluvit,
že až to s ním vyřídím, tak ti zavolám.“
„Oukej,“ souhlasil. „Je jedno v kolik. Až zavoláš, tak při-
jedu.“
„Tak jo,“ usmála jsem se. Najednou mě přitiskl k sobě
a políbil na ústa. Pak mě hladil po vlasech a líbal na hlavu.
Chvěl se. Bylo mi tak dobře, vychutnávala jsem si ty jemný
něžnosti. Miloval mě, cítila jsem to celým srdcem. A rozhodla
jsem se, že zítra, až už bude po všem, mu řeknu totéž. Že ho
miluju.
Robson byl doma, a když jsem vešla dovnitř, ucítila jsem
vůni vývaru.
„Co tě to popadlo, že vaříš, a k tomu takhle pozdě?“ ze-
ptala jsem se překvapeně, když jsem si umyla ruce a vyšla
z koupelny.
Kámoš stál u sporáku, na sobě světlý džíny, přiléhavý
triko, který mu dokonale obepínalo svaly, v kapse u kalhot
zastrčená utěrka, a naboso. Rozcuchaný vlasy mu trčely do
všech stran a způsobovaly, že vypadal jako velmi neposluš-
nej chlapec. Jako z reklamy, jen jsem přemejšlela, na co. Na
kuchaře k sežrání? Zasmála jsem se.
„Co tě tak pobavilo, kotě?“ Robson byl nejspíš v dobrý
náladě. To mi chybělo. „Vývar je nejlepší lék na kocovinu. Ne
že bych ji měl. Jen jsem si chtěl dát něco domácího.“
„Podle toho, jak vypadáš, tak by ten tvůj kuřecí vývar
spořádala i vegetariánka.“
„Jakby ne. Dáš si?“
„Jasně.“
„Cos dneska dělala? Bylas v práci?“ Zamračil se.
„Ne,“ odpověděla jsem stručně a naklonila se nad miskou
krásně vonícího vývaru. „Byla jsem za otcem.“
Robson se prudce otočil a podíval se na mě vážným po-
hledem.
„A?“
Pokrčila jsem rameny a usrkla si horký polívky.
„Děláš to stejně jako tenkrát, když ti bylo deset.“
„Jo, a náhradní matka mě za to fackovala.“
„Byla to blbá kráva. Ještě že nás odtamtud vzali pryč.“
Robert se opřel o skřínku a založil si ruce na prsou. „Pama-
tuješ, jak jsem shodil na zem celou mísu s polívkou, protože
na tebe řvala?“
„Jo. A fotr měl strach ti něco říct, protože jsi byl větší než
on.“ Usmála jsem se.
„Vždycky jsem tě bránil.“
„Já vím.“ Odstrčila jsem polívku a vstala jsem. Přišla jsem
k němu. Objal mě, já jsem ho objala v pase a položila mu
hlavu na hrudník. „Chyběl jsi mi.“
Cítila jsem, jak si povzdechl, načež mě začal hladit po
zádech.
„Miluju tě, Molly. Vždycky tě budu milovat. A nedovolím
nikomu, aby ti ublížil.“
„Zítra mám schůzku s Bartkem.“
„Proč?“ Ucítila jsem, jak jeho tělo ztuhlo.
Odtáhla jsem se a podívala se na něj.
„Musím mu něco říct.“
Robert mě sledoval přimhouřenýma očima, načež se taky
odtáhl, otočil se ke sporáku a začal tam něco urovnávat.
„A co Viktor?“ zeptal se za okamžik.
„V pohodě.“
„Tak jo.“
Pak odešel do svýho pokoje a mně bylo jasný, že ten oka-
mžik, kdy mezi náma bylo všechno normální, je už zase
pryč. Bolelo mě z toho u srdce, protože tenhle příjemnej,

bezstarostnej Robson mi pořád chyběl.
21. K APITOLA
Vlasy bubble gum,

zahodí pás, když přidám.
Pak zmizí čas.
Jen motor burácí jak bas.
Uprostřed noci kočičí oči máme
a naše těla, teď citlivý, objímáme.
Pezet, Magenta
Dneska jsem měl schůzku v Poznani, a tak jsem byl už po

desáté v Browaru, kde mě čekalo pár rozhovorů a pak oběd
s majitelem stavební firmy, se kterou jsem plánoval další pro-
jekt. Práce mě úspěšně odtrhla od myšlenek na komplikace
v mým osobním životě. Když jsem se pak vracel do Vratislavi,
pustil jsem si jeden z těch hiphopových kousků, co poslou-
chala Melanie, a myslel na všechno, co se za poslední měsíce
stalo. Od chvíle, co jsem ji potkal v klubu. Předtím jsem si
najal soukromýho detektiva, aby ji našel a dal mi vědět, kde
ji můžu potkat. Nic nebyla náhoda, všechno jsem plánoval.
To jsem jí taky musel říct, protože jak jsem Melanii znal, tak
ji pořádně namíchne, že si ji někdo prověřoval. Nechtěl jsem,
aby se tím v našem vztahu něco změnilo.
Když jsem dorazil do Vratislavi, zastavil jsem se na chvíli
ve firmě, nechal tam papíry, nahlédnul jsem do kalendáře na
zítřek a odebral se domů. Tam jsem si objednal jídlo s donáš-
kou, vykoupal se, převléknul a snažil se soustředit na četbu
nové knížky od Żulczyka. K tomu jsem poslouchal hudbu,
ale ve skutečnosti jsem celou dobu civěl na telefon a čekal
na signál od mojí holky. Když už bylo jedenáct a ona pořád
nevolala, rozhodl jsem se poslat jí esemesku:
Jsem doma a čekám, až mi dáš vědět.

Kdy pro tebe mám přijet?
Uběhlo patnáct minut a odpověď žádná. Zneklidněl jsem

a poslal jí další zprávu:
Melanie, ozvi se. Mám o tebe starost.
Žádná reakce. Nakonec jsem to nevydržel a zavolal jí. Ne-

brala to. Později taky ne. Byl jsem už docela vyděšený. Vzal
jsem peněženku, klíče, oblékl si bundu, nazul tenisky a běžel
do auta. Za necelou půlhodinu už jsem byl ve Fantomu. Před
vchodem jsem jí ještě jednou zavolal, ale nevzala to. Když
jsem se prodral k baru, narazil jsem na Barona. Koukal na
mě a usmíval se, jako bychom byli dobří kámoši. Něco v jeho
pohledu se mi ale nelíbilo.
„Čau,“ kývnul jsem mu. „Hledám Melanii, byla tady?“
„Byla.“
„Už odešla?“
„Jo. S Robsonem.“
„Nebere telefon, mám o ni strach.“
Baron mě plácnul do zad.
„To se ti nedivím, kámo. Jak ji znám, tak zas šlohla nějaký
auto a teď si to oba s Robsonem svištej městem. Dneska se
s ní už asi nespojíš.“ Baron vypadal nadmíru spokojeně.
„O čem to mluvíš?“ Přimhouřil jsem oči. Ten jeho sho-
vívavý tón mi lezl na nervy. Ale ještě víc mě naštvalo to, co
řekl. Ne, Molly, snažně tě prosím, nedělej to. Ne teď! Když
se už všechno začínalo ubírat správným směrem. A já jsem
se zrovna chystal říct…
„Jen na mě nezkoušej ty svý hmaty. Něco ti řeknu: nech
naši holčičku na pokoji. Stejně se s tebou nebude chtít bavit,“
vytrhl mě Baron z myšlenek.
„Není to žádná vaše holčička! Je to dospělá žena a je moje!“
Můj vztek nade mnou začínal mít navrch. Molly by teď nej-
spíš utrousila nějakou kousavou poznámku. Ale já jsem my-
slel jen na to, jak rád bych tomu kreténovi rozbil hubu.
„Jasně kámo. To se ti jenom zdá.“
„Naser si!“ vyštěkl jsem a vyběhl z klubu. Nevěděl jsem,
co dělat. Běžel jsem k jejímu domu, ale nikdo tam nebyl.
Pomalu jsem ztrácel hlavu. Řekl jsem si, že počkám u vcho-
du, nakonec se sem přece musela vrátit. Čekal jsem přes dvě
hodiny, než jsem ji konečně uviděl. Šla s Robsonem, objímali
se, oba byli opilí. Něco jí říkal, smála se. Měla rozmazaný ma-
ke-up, vypadala, jako by brečela. Najednou se zastavili, stoupla
si na špičky a políbila ho. Přitiskla se k němu, položil jí ruce
na zadek a oba se navzájem olizovali jen kousek ode mě. Zaťal
jsem zuby i pěsti a zamířil k nim. Snažil jsem se ovládnout.
Robert mě zahlédnul, odstrčil Melanii a usmál se.
„Jé, nazdar, Viktore. Nevšimli jsme si tě.“
„To vidím. Co se děje?“ Podíval jsem se na ni. Byl jsem na
ni naštvanej, ale zároveň jsem o ni měl strach. Odpustil bych
jí všechno, jen jsem chtěl vědět, o co tu běží.
„Vůbec nic. Užíváme si.“ Pokrčila rameny a lehce zavrá-
vorala. Popadl jsem ji za paži, ale vytrhla se z mého sevření.
„Nesahej na mě, Tuli!“ vyhrkla. Odtáhla se, jako by se
mě štítila.
„Melanie.“ Snažil jsem se, aby můj hlas zněl klidně, přes-
tože se ve mně všechno bouřilo. „Co se stalo?“
„Poslyš, kámo, dneska si moc nepopovídáte. Je dost zka-
lená.“ Robson se vklínil mezi nás.
„Ty se do toho nemíchej. A ty svý pracky od ní drž co
nejdál!“ zavrčel jsem.
Melanie se prodrala před Robsona.
„Vodprejskni, Tuli. Robert a já se budem skvěle bavit. A ty
běž za papínkem a tou svou kozaticí, kam patříš!“ Koukala
na mě zarudlýma očima, nevěděl jsem od čeho: pláče, vodky,
fetu. Už poněkolikáté jsem měl pocit, jako by mi zarazila
chladné ostří přímo do srdce.
„Můžeš mi vysvětlit…“ Koukal jsem na ni a snažil se navá-
zat nějaký zrakový kontakt, když na ni moje slova nepůsobila.
„Je konec. Nepřibližuj se ke mně!“ zařvala, bouchla mě
otevřenými dlaněmi do prsou a vběhla do svého vchodu. Tam
se zastavila a lehce zavrávorala. Chtěl jsem se rozběhnout za
ní, ale Robson mě popadl za ramena.
„Říkám to vážně. Nech ji na pokoji.“ Podíval se na mě
pohledem, ve kterým bylo bezhlesný varování.
„Nesahej na mě, nebo z tebe udělám sekanou!“ zasyčel
jsem.
„Jasně, posluž si, to se pak s tebou určitě bude bavit,“ vy-
prsknul. „Vyklidni se, tygře. Jeď domů, dneska si s ní nepro-
mluvíš.“
„Co se stalo?“ Podíval jsem se mu do očí. Byl lehce zhulenej,
ale poměrně při smyslech.
„Co asi? Vaše minulost.“ Výmluvně rozpřáhl ruce.
„Co…“ Svěsil jsem paže.
Robert mě pozoroval, načež s úsměvem dodal.
„Možná až vystřízliví… Ale pochybuju, kámo. Neboj, já se
o svoji Molly postarám.“ Přistoupil k ní, objal ji a ona se na
mě podívala s takovou obrovskou lítostí a zároveň vztekem,
že by udělala líp, kdyby mi rovnou jednu vrazila. To bych
asi přijal a možná i pochopil. Což byl nesmysl, protože jsem
vůbec nechápal, co se děje. Věděl jsem jen, že jsem o ni přišel.
A to jsem ji přece ještě ani nestačil pořádně získat zpět.
„Jmenuje se Melanie,“ zašeptal jsem. „A je moje.“
„To asi ne.“
„Nesahej na ni…“
„Hele, kámo, ona si sama sahá, na koho chce. Tak čau!“
Zmizeli ve vchodu. Stál jsem tam dál a cítil, jak se moje
emoce zklidňují. Hučelo mi v hlavě, v puse jsem cítil nepří-
jemnou pachuť a měl jsem mžitky před očima. Jako bych
byl něčím sjetej nebo jako bych dostal přes hlavu nějakým
těžkým předmětem.
Nasedl jsem do auta jako robot a vytáhl telefon. Rozčíleně
jsem vyťukal zprávu:
Nevím, co se stalo, co ses dozvěděla, ale

všechno ti řeknu, chtěl jsem to udělat dneska,
protože jsi pro mě nejdůležitější. Budu u tebe
ráno, prosím, promluv si se mnou a nic
nepodnikej… Miluju tě, to jediný je pravda!!!
*
Do Fantomu jsem šla s Robertem, on zůstal na baru a já jsem
vešla do zázemí, do Baronovy kanceláře. Jeho ochranka mě
znala, takže mě hned pustili dovnitř.
„Čekal jsem na tebe, Molls,“ Bartek se široce usmál a uká-
zal na koženou pohovku, co stála pod stěnou polepenou ba-
revnejma reklamama na alkoholický nápoje. „Tak vo co gou,
krásko?“
„Musím si s tebou promluvit.“ Uvědomovala jsem si, že
to bude těžký. Už dávno jsem toužila po změně, ale možná
mi chyběla motivace. Mohla jí teď být společná budoucnost
s Viktorem? Jasně, že jo. Zamilovala jsem se do něho a pře-
svědčila se, že stojí za to někomu věřit, udělat si v životě
pořádek, poskládat dohromady to, co se rozpadlo na kousky.
Věděla jsem taky, že odříznout se od starých záležitostí, zá-
vazků a přátelství nepůjde snadno.
„O čem?“ Pozoroval mě s úsměvem, ale jeho pohled byl
ostražitý.
„O našich, teda o tvejch, plánech.“ Viděla jsem, jak se jeho
pohled změnil. Už to nebyl kámoš, bejvalej přítel, kterej pro
mě měl vždycky trochu slabost. Teď to byl Baron, hráč, šéf.
„Jó, tak teď jsou to moje plány?“ Pozdvihl obočí. „Já my-
slel, že naše.“
„Něco se změnilo.“ Podívala jsem se mu zpříma do očí.
„Molls, známe se dlouho. Víš, že se na mě můžeš spo-
lehnout. Mám pro tebe slabost. Řekni mi, co se změnilo,
kotě?“ Jeho hlas byl teď vlídnější, ale pohled zůstával tvrdej
a ostražitej.
„Chci začít žít vlastní život. Jít studovat, změnit zaměst-
nání, ale hlavně… mám přítele, kvůli kterýmu toho chci
hodně změnit. K lepšímu.“
„Hodláš se stát poctivou občankou? Platit daně a tak?“
„Ty už platím,“ potřásla jsem hlavou.
„Já taky, Molls, já taky,“ Baron se široce usmál. „Ale kam
tím míříš? Řekni to.“
To jsem sama přesně nevěděla. Co třeba, pro začátek, ne-
vyhledávat nebezpečný situace a vyhejbat se průserům?
„Chci z toho vycouvat. Máš ještě pár dní, můžeš si najít
někoho jinýho.“
„Profíka na luxusní káry?“ zašklebil se. „To si nemyslím.
Dobře víš, že to můžu udělat buď já, nebo ty. A já budu
mít práci se sejfem, takže zbejváš ty, miláčku. Proto jsem
tě všecko naučil.“
„Sorry, ale chci z toho ven,“ řekla jsem klidným hlasem,
i když jsem se vevnitř úplně klepala.
„To nepůjde tak snadno, Molly. Máme nějaký závazky,
sliby, přátelství.“ Zdůraznil poslední slovo.
„Já vím. Ale musíš mě pochopit. Chci začít normálně
žít.“
„S tím tvým Viktorem Tulim, co?“ Uvelebil se.
„Jo.“
„Chápu tě, miláčku. Úplně dokonale.“ Vstal a odešel k psa-
címu stolu, vytáhnul nějakou složku. „Chceš žít se svým
Viktůrkem, co ti vždycky říká jen pravdu a je vůbec hrozně
férovej, velkej šéf, slušnej, s dobrým postavením.“
„O co ti jde?“ Koukala jsem na Bartka podrážděně a ne-
klidně.
„Víš, že jsem podnikatel. A chráním si svý obchodní zájmy.
Vždycky. Když jsem se dozvěděl, že jsi s tím týpkem začala
chodit, pověřil jsem někoho, aby mi o něm zjistil informa-
ce.“ Baron stál uprostřed místnosti, prstem ťukal do složky
a koukal na mě s lehkým úsměvem.
„Tys ho prověřoval? Seš na hlavu?“ Byla jsem už pořádně
namíchnutá. „To se mi musíš motat do života? Co s tebou
je? Pletu se ti snad já do tý tvý modelový rodinky?“
„Uklidni se.“ S Baronem to moc nehnulo. „Nedělám ti
potíže. Vždycky jsem ti pomáhal. Tobě a Robsonovi. Takže
očekávám totéž, ale když vidím, že začínáš měknout, tak
musím mít argumenty. Ze začátku jsem si nemyslel, že na
bezúhonnýho Viktora něco najdu, ale však to znáš, každej
máme nějaký ty kostlivce. A ty bys hned neměla každýmu
věřit.“
„Nevěřím,“ odpověděla jsem mechanicky a ucítila, jak mi
hrudník sevřela neviditelná obruč.
„Já to vidím jinak. Proč myslíš, žes ho potkala v mým
klubu? Vratislav není žádná dědina.“
„Náhoda,“ zamumlala jsem. „Co to s tím má co dělat?“
„To si piš, že má. Pan Viktor Tuli si najal soukromýho
detektiva, aby mu zjistil, kde se nejčastějc zdržuješ, kde se
pohybuješ. Když ho ujistil, že seš ve Fantomu prakticky každej
druhej den, a v pátky a soboty na stopro, uspořádala tady
jeho firma oslavu. A tak se stalo, že na tebe, samozřejmě
náhodou, narazil.“
„Jak to víš?“ Levá noha mi nervózně cukala, položila jsem
na ni ruku, abych se uklidnila.
„Mám lidi a prachy. Zrovna na tomhle mi záleželo, proto
jsem se chtěl pojistit.“
„A co na tom? Kdysi jsme se kamarádili, jako malí. Třeba
mě chtěl najít.“ Sama jsem nevěřila tomu, co říkám. Ale ne-
dokázala jsem si připustit, že by Viktorovy pohnutky nebyly
upřímný, že něco tajil, že… lhal…
„Jasně. Nejspíš jo. Kvůli starejm časům. To je docela ro-
mantický co, to vy, ženy, máte rády, i když jsem nečekal, že
drsňačka Molls na to skočí taky.“ Baron zakroutil hlavou
a teatrálně si povzdechl.
„Zkrať to, Barone. Vidím, že máš ještě něco,“ řekla jsem
zachmuřeně.
„Znáš mě,“ zazubil se. „Teď teda to nejlepší. Jak se má
pan otec?“
„Cože?“ zarazila jsem se. „O co ti…“
„Totiž ty, Viktor, tvůj fotr a ten jeho tvoříte docela rozto-
milou čtveřici.“
„Mluv jasně.“ Polkla jsem. Měla jsem nahnáno. Jednoduše
nahnáno.
„Molls.“ Baron si sedl blíž a vzal mě za ruce. „Ne že bych ti
chtěl dělat dusno, ale tohle musíš vědět. Mluvil jsem s Rob-
sonem a…“
„O čem? Co to říkáš? Co s tím má co dělat Robson?“
„Ví to už pár tejdnů, ale nechtěl, aby ses naštvala. Jenže
v nastalý situaci si musím chránit svý zájmy, sorry.“ Baron
rozpřáhl ruce.
„Mluv.“ Zaťala jsem zuby.
„Oukej. Tvůj fotr a Viktorův otec měli společnej podnik.“
Když začínal takovými evidentními fakty, tak co mě čekalo na
konci? „Starej Tuli si vzal půjčku na stavbu sídliště na jméno
tvýho otce, navíc od lidí vybral zálohy a pak skoro všechno
prohrál v pokeru. A tvůj táta za něho šel bručet. Výměnou za
to se o tebe měl Tuli postarat, zajistit ti domov, vzdělání. Ale
vyprdnul se na to. Část prachů stačil strčit do nějakých akcií
a pak za to svýmu synáčkovi založil velkou developerskou
společnost. Tvůj fotr přišel o všechno, tys skončila v děcáku.
To je tak ve zkratce.“
„Co…,“ cítila jsem, že se dusím. „Co…“
„Nemusím snad říkat, že tvůj Viko o všem věděl. Třeba
měl špatný svědomí kvůli fotrovi, nevím.“ Baron pokrčil ra-
meny. „A pak, když tě potkal, tak do toho spadnul. Zrovna
v tomhle ho chápu, protože seš božská, Molls. Ale není k tobě
upřímnej a nikdy nebyl. Vystavěl to svý developerský impéri-
um na smůle tvýho fotra. A na tvý křivdě. A ty by ses kvůli
němu vzdala fakt velkejch peněz, který můžou zajistit tebe
i Robsona.“ Podíval se na mě, jako by ho to opravdu mrzelo.
„Soráč, ale musel jsem to použít, nedalas mi na vybranou.“
„Jak… Takže můj otec je nevinnej?“
„Vypadá to tak.“
„Za rok má bejt venku. Proč nic neřek…“ Podívala jsem se
na Barona zoufalým pohledem.
„Nevím, třeba neměl důkazy? Tuli má skvělýho právníka,
co se o všechno postaral, a tak byl nakonec ve firmě za černou
ovci tvůj fotr.“
„Můj otec hrál poker… to si pamatuju,“ řekla jsem tiše.
„No, to nejspíš taky využili.“
„Odkdy o tom Robson věděl?“ Zadívala jsem se na Barona.
„Hele,“ opatrně zvednul ruce. „Nechci vstupovat mezi vás.
Je tady, tak si promluvte. Pamatuj si, že ani já, ani on ti ne-
přejem nic špatnýho. Známe se fůru let a vždycky se na nás
můžeš spolehnout.“
„Zavolej ho,“ odpověděla jsem bezbarvým hlasem.
Bartek přistoupil ke dveřím. Ukázalo se, že Robson už tam
čekal. Když vešel dovnitř, Baron odešel a nechal nás o samotě.
Než za sebou zavřel, s úsměvem se na nás obrátil:
„Jen se nepovražděte, děti.“
Když si Robert sednul do křesla proti mně, viděla jsem
v jeho očích lítost a obavu. A ty nepojmenovaný emoce, který
mě trochu dojímaly.
„Tys to věděl a nic jsi mi neřekl. Proč?“ zeptala jsem se
klidně, i když v mém nitru zuřilo opravdový tornádo.
„Jo, věděl jsem to.“ Povzdechnul si, pohodlnějc se opřel do
křesla a dal si ruce za hlavu. „Nechtěl jsem všechno pokazit.
Už tak se mnou máš nervák každej druhej den.“
„Seš můj kamarád. To jsem si myslela.“ Vlastně jsem už
sama nevěděla, co si mám myslet. Už zase jsem se v lidech
zklamala. Jak jsem jenom mohla bejt tak hloupá? Jak jsem
jim mohla věřit? Jak jsem se mohla zamilovat?
Robson vyskočil a naklonil se nade mnou.
„Molly, seš pro mě nejbližší člověk na světě. A miluju tě
z celýho srdce. Pokud ho mám.“ Zašklebil se.
„Proč jsi nic neřek?“
„Protože jsem viděl, že ti na něm záleží.“ Pokrčil ramenama
a zase se pohodlně uvelebil. „Nechala ses unýst a já jsem
nechtěl zneužívat tvoji poblouzněnou vulvu.“
„Co že se najednou staráš o moji vulvu?“
„Vážně, Molls. Věděl jsem, že se brzo sama přesvědčíš, ja-
kej ve skutečnosti je.“ Robert se zašklebil a zakroutil hlavou.
„Ostatně, připadalo mi, že ti nemusím vysvětlovat, že se k sobě
nehodíte. Ty a on, to jsou přece úplně jiný světy.“
Všimla jsem si, že Robert použil stejný slova, který tenkrát
použil Viktorův otec. Ucítila jsem bolest v celém těle. Jako
by mě někdo praštil, zmasakroval, zabil.
„Nic mi neudělal,“ řekla jsem si sama pro sebe.
„Kromě toho, že ti neřek pravdu a kryl svýho fotra.“ Robson
mávnul rukou.
„Můj otec byl idiot, když se nechal zatáhnout do týhle
sračky. Zapomněl na svoji dceru a místo toho uvěřil prolha-
nýmu parťákovi.“ Byla to pravda. Jak mohl bejt tak naivní,
tak oddanej cizímu člověku a zapomenout přitom na vlastní
dítě? Jak to mohl udělat?!
„Je to za náma. Věděl jsem, že Baron si to schovává v záloze,
aby na tebe něco měl. Ale nečekal jsem, že se na nás budeš
chtít vykašlat.“
„Měla jsem slabou chvilku. To se stane,“ pokrčila jsem
rameny.
„Všechny ty plány, Molly. Všechny ty plány,“ Robson za-
kroutil hlavou. „Docela jsi mě tím dostala.“
„Jdu do toho. To nestojí za řeč.“ Teď už jsem neměla, co
ztratit. Nebylo co stavět. Získám prachy a odjedu z tohodle
zatracenýho města pryč!
„A co s ním?“ Robert se na mě podíval vážným pohledem.
Vstala jsem a přistoupila k němu.
„S kým?“ zeptala jsem se sebejistým hlasem a potřásla
hlavou. „Není o čem mluvit, miláčku.“
Vzal mě kolem pasu a posadil si na klín.
„Jak si poradíš s tím, co k němu cítíš?“
Objala jsem Roberta a pohladila ho po tváři.
„Vždyť mě znáš. Je to jako bolest zubu. Ze začátku se
to nedá vydržet, ale když spolkneš pořádnej prášek, tak to
přejde. Zvládnu to, jako vždycky.“ Teď jsem pro změnu lhala
já. Hloupá Molly!
„Takže teď jdem kalit?“
„Jo. A pamatuj si, že ke mně máš bejt upřímnej.“ Napří-
mila jsem prst a namířila ho na jeho hrudník. „Vždycky.“
Podíval se mi do očí, vzal můj obličej do dlaní a něžně
mě políbil na ústa.
„Na věky, kotě. A teď jdem na bar.“
Pili jsme, dala jsem si brko, tancovala jsem. Uprostřed
parketu jsem najednou ucítila, jak se mi po tvářích kutálejí
slzy. Robson si toho všimnul. Zamračil se a vypadal naštvaně.
„Pojď, miláčku.“ Pevně mě objal a pohladil po zádech.
Políbil mě na vrcholek hlavy. „To nějak zpracuješ. A pak od-
jedem pryč, jak jsme plánovali.“
„Jsem tak naštvaná,“ zavzlykala jsem.
„Na něho.“
„Ne, na sebe. Musela jsem se zamilovat jako nějaká kravka.“
„Tak teď jsem nasranej já. Ale vím, jaký to je, když něko-
ho miluješ, i když nechceš.“ Podíval se mi do očí. „Není to
lehký, Molls.“
„Já tě taky miluju,“ řekla jsem nevýrazně.
Usmál se.
„Já vím, kotě. Ale to mi tak úplně nestačí. Nechme těch
trapnejch hlášek a pojďme se napít.“
„A pak se projedem.“
„Cokoliv si budeš přát, Molly. Za tebou půjdu třebas i do
pekel, vždyť víš.“
Ještě chvíli jsme se bavili, vypila jsem dva panáky a pak
jsme vyšli z klubu. Na Trójkątu jsem šlohla Opela Vectru
a projeli jsme se městem. Když jsme se vraceli domů, zase
jsem brečela, Robson mě objímal a utěšoval. Nic víc jsem
nepotřebovala. Nakonec jsem v naší ulici spatřila Viktora.
Byl naštvanej, utrápenej, žárlivej.
Líbala jsem se s Robsonem a on se na to díval. Připadalo
mi, že se na nás vrhne, ale ovládnul se, jako vždycky, doká-
zal se kontrolovat. Slušnej, spořádanej Vikoušek. Prolhanej
Vikoušek. Zatracenej Vikoušek. Krásnej Vikoušek. Zrádce
Tuli. Přesně tak, bylo lepší začít ho nenávidět, s láskou to
nedopadlo dobře.
Seřvala jsem ho a běžela nahoru, Robert šel těsně za mnou.
Měla jsem pocit, jako by mi někdo rozkrájel srdce na velký
kusy bolesti, měla jsem vztek na Viktora, na naše fotry a sa-
mozřejmě na sebe.
Když jsme vešli do bytu, zabouchla jsem dveře a vrhla se na
Robsona. Objala jsem ho kolem krku a začala líbat. Uchopil
mě v pase a přitáhl k sobě. Cítila jsem, jak moc je vzrušenej.
Ale pak mě odstrčil, vzal můj obličej do dlaní, podíval se mi
do očí a sklopil hlavu.
„Hele, kotě,“ zašeptal a usmál se. „Víš, že mám pro tebe
slabost. Ale takhle to dělat nechci.“
„Jak?“ zeptala jsem se a cítila, jak ze mě uniká napětí a je
mi hrozně smutno.
„Na záskok.“ Mrknul na mě a palci mi utřel mokrý tvá-
ře. „Pojď, uložím tě do postele.“ Vzal mě do náručí. „Hele,
neztloustla jsi?“
Usmála jsem se a objala ho kolem krku.
„Miluju tě, Robsone,“ řekla jsem tiše a položila mu hlavu
na rameno.
„Já vím, Molly. Mě nejde nemilovat.“
Zanesl mě do ložnice, položil na postel a sundal mi boty. Za
chvíli mi přinesl vodu a přiměl mě, abych vypila celou sklenici.
Pak se ke mně přitiskl, cítila jsem na zátylku jeho teplý dech.
„Proč jsi mě tenkrát nechtěl?“ zeptala jsem se najednou,
protože to byla jedna z těch otázek, na které jsem nikdy ne-
dostala odpověď.
„Hele, co to má bejt? To se jako budem vracet k tomu, co
bylo a co už nijak neovlivníme?“ zazněl mi přímo nad uchem
jeho hluboký hlas.
„Prostě jen… mě to trochu sundalo. A teď… ses zase zbláz-
nil ty.“
„Do tebe? Kdykoliv, Molls.“ Robson mě začal lechtat. Vy-
buchla jsem smíchy, ale nakonec jsem ho odstrčila a podívala
se na něho smutným pohledem.
„Vážně, Robsone. Chci to vědět, to je všechno.“
„Byl jsem blbej. A tys byla hrozně mlaďounká. Krom toho
Marietta… mi trochu popletla hlavu.“
„Marietta?“ Ztuhla jsem a vyskočila. „O čem to mluvíš?“
„Řekla mi, že seš labilní a že se zamiluješ. Že seš moc
mladá a já udělám líp, když se nebudu vázat…“
Prudce jsem se odtáhla. Robert si sedl a koukal na mě
kajícným pohledem.
„Sorry, Molls. Bylo mi sedmnáct a v hlavě jsem měl na-
sráno. Mari chtěla jen šukat a já jsem nemyslel na takový
věci jako je vztah, láska.“ Ta jeho nespoutaná upřímnost mě
dojímala. „A pak… už bylo na všechno pozdě. Navíc… jsem
k tobě měl takový trapný bratrský city a nechtěl jsem bejt,
víš… v krvesmilným vztahu.“ Vyprsknul smíchy. „Pamatuju
si na ty společně strávený chvíle. Pamatuju si, jak jsi byla
smutná a já jsem dělal všechno, abych tě rozveselil. Nikdy
jsem nechtěl, abys kvůli mně brečela, a to by se nejspíš stalo,
kdybychom tenkrát… byli spolu.“
„Teda tos byl fakt blbec.“ Střídavě jsem se smála a brečela.
„Ale já jsem se do tebe zamilovala. Ona mi řekla, že šukáš
všechno, co se hejbe, a pokud nechci bejt další zářez na rámu
tvý postele…“
Přesně tak to bylo. Nevěděla jsem, jaký to je bejt s někým,
milovat, neustále na něho myslet. Cítila jsem se strašně osa-
mělá a Robson byl můj rytíř na bílým koni, kterýho jsem
si idealizovala.
„No jo, je to mrcha,“ Robson zakroutil hlavou. „Vždycky
ráda pletichařila.“
„Tak proč se s ní zahazuješ?“ Nemohla jsem to pochopit.
„Umí mrdat,“ pokrčil rameny.
„Byl jsi, a pořád seš, praštěnej,“ vyprskla jsem.
„Já vím. Posral jsem to. Ale teď, Molly, je všechno před
náma?“
„Teď nevím, co bude zejtra…,“ zašeptala jsem.
Můj život byl vzhůru nohama. Dřív jsem věděla, že se
můžu spolehnout jen na sebe, a to mi pomáhalo držet všechno
pod kontrolou. Teď, když se objevil Viktor a způsobil, že jsem
začala věřit na něco tak krásnýho jako štěstí a pak jako bych
se zřítila z velký výšky, jsem už nevěděla nic.
„Jako vždycky, my nikdy nevíme, co bude zejtra. Ale pořád
tu jsme. Jdem dopředu, Molls.“
„Pamatuju si, jak jsi tenkrát tomu zmetkovi, co mě obtěžo-
val u večeře, nacpal do pusy peří z polštáře.“ Při tý vzpomínce
jsem se usmála.
„Byl to blbej spratek, co si špatně vybral holku k obtěžo-
vání. Zbytek mě nezajímal. Když jsem tě potkal, bylo ti šest.
Podíval jsem se do těch tvejch velkejch, vyděšenejch modrejch
kukadel. Jako by se ve mně něco sevřelo a bylo mi jasný, že tě
budu ochraňovat, vždycky. Díky tobě jsem se začal ovládat.“
„No jo, byl jsi hroznej bouřlivák,“ zasmála jsem se tiše.
„Ale stačil ses včas vzpamatovat. Už jsem měla strach, že mi
tě seberou do pasťáku.“
„Zchladil jsem si svou horkou držku, protože jsem věděl,
že tě nesmím nechat samotnou.“ Robert mě silněji přitisknul
k sobě a políbil na hlavu, načež jsem jeho rty ucítila na šíji.
„Nepřežil bych to bez tebe, Molls. Víš, kolikrát jsem vzpomínal
na to naše poprvý? Bylas tak sladká.“
„A ty hrozně nervózní.“
„To je pravda. Protože jsem to chtěl, ale zároveň jsem měl
strach.“
„Neříkej, že jsem tě přinutila.“ Usmála jsem se. Koukal na
mě vážným pohledem.
„Byl jsem jenom nadrženej puberťák. Ale někde v mým
nitru jako by mě před tím něco varovalo. Však víš, jak to bylo.“
„Vím.“ Povzdechla jsem si. „Uděláme to,“ dodala jsem hned
nato.
„Tu akci s Baronem?“
„Jo. Uděláme to a odjedeme pryč.“ Podívala jsem se mu
přímo do těch krásných modrých očí.
„A co Viktor?“ Zamračil se.
„Musím odsud vypadnout, Robsone. Nedokázala bych
tady žít.“ Ne, pokud bych věděla, že Viktor je někde nablízku
a já bych ho mohla potkat.
„Ty ho fakt miluješ, co?“
„Mazec, že jo?“
„Docela jo. Uděláme, co budeš chtít. Ale víš co? Nezdá se
mi, že by to byl takovej zmetek jako jeho fotr.“
Otočila jsem se a podívala se na Roberta.
„To říkáš ty? Já myslela, že ho zrovna nemusíš.“
„Co já vím,“ zašklebil se. „Řekněme, že k němu mám am-
bivalentní vztah. Ale myslím si, že není špatnej. A miluje
tě. Viděl jsem, jak na mě vejral, když jsme se líbali. Docela
se divím, že jsem z toho vyváz celej. Měl v očích smrt. Moji.“
„To neříkej. Nechci to poslouchat.“ Objala jsem se rukama,
jako by mi najednou byla zima.
„Co? To o Viktorovi?“
„O tvý smrti.“ Trhla jsem sebou. „A pan Tuli… možná si
s ním promluvím. A řeknu mu, aby zapomněl, že jsme se
vůbec kdy potkali.“
„Jak chceš, Molls. Já se přizpůsobím, kotě.“
Robert se ke mně přitisknul a já slyšela, jak čím dál tišeji
a pomaleji oddechuje. Za chvíli začal lehce chrápat. Vyklouzla
jsem z jeho objetí a on se rozvalil na celý posteli.
„Jasně,“ zamumlala jsem a vstala. Vzala jsem cigarety,
zapalovač a vyšla na malý balkónek. Sedla jsem si na práh
a zapálila si. Hluboce jsem nasávala kouř a pomalu ho vy-
pouštěla ven. Přinesla jsem si telefon a začala pročítat zprávy
od Viktora. Měla jsem snad dvacet zmeškanejch hovorů. Bylo
mi jasný, že sem ráno přijede. Nebyla jsem žádná puberťačka,
musela jsem si s ním promluvit. Ale nemohla jsem se smířit
s tím, co jsem se dozvěděla. To nešlo odpustit. Pochopila
jsem, že se můžu spolehnout jen sama na sebe. Jsem Molly.
A nedovolím, aby mě tenhle zkurvenej svět zničil!
22. K APITOLA
Další den, ten stejnej sen a zas se nesplní,

Čas pořád se neúprosně vlní.
Hlavní je přístup a můj je dneska blbej.
To hlavní zmizelo jsem toho plnej.
Nejsem nevinnej, chci jen v rýmech brečet.
Zas zatnu zuby, hraju, a chci ječet.
Zase se smráká a potom svítá
a já jsem ponurej jak štětka zlitá.
Někdy už toho mám kurva fakt dost.
Pezet, Slzy neuvidíš
Stál jsem u jejího domu už od sedmi ráno. Dnešní noc jsem

spal tak možná hodinu. Vypadal jsem jako po hustý kalbě
ve Fantomu. Když jsem se vrátil domů, chtěl jsem zavolat
svému otci a vynadat mu do nejhorších hoven, co svět viděl.
Ale ovládl jsem se. Co by se tím vlastně změnilo? Jasně, před
víc jak desetiletím se projevil jako prolhaný zloděj, co napálil
svého naivního partnera a poslal ho za mříže. A nesplnil, co
mu slíbil. Nemohl jsem to ovlivnit, byl jsem dítě. Ale neřekl
jsem to všechno Melanii, i když jsem jí to dlužil. Takže to
byla jen a pouze moje vina. Jenže jsem se snažil jednat férově.
Slíbil jsem si, že jí řeknu pravdu hned, jakmile ji potkám.
Jenže jsem nepočítal s tím, jaká teď je. Nebyla to Melanie
Tarczyńská, drobná blondýnka s upřímným úsměvem ne-
vinné holčičky. Teď to byla Molly, vichřice. Bouře, šílenství
a vztek. Vlna, která pohlcovala všechno, co se jí postavilo
do cesty, a která pohltila i mě. Věděl jsem, že se z té smršti
nedostanu a ani jsem po tom netoužil. Přál jsem si jen, aby se
na okamžik zastavila a vyslechla, co jí chci říct. Byla pro mě
všechno – můj život, moje budoucnost. Nic jiného nemělo
význam. Bez ní teď zahynu, zaplaví mě ta zatracená vlna
beznaděje.
Zhluboka jsem se nadechl a zvolil její číslo. Nečekal jsem,
že to zvedne, ale udělala to. Měla nakřápnutý hlas.
„Melanie. To jsem já.“
„To slyším.“
„Promluvme si. Musím ti…“
„Seš dole?“
„Jo,“ odpověděl jsem překvapeně.
„Za deset minut jsem tam,“ odpověděla a zavěsila.
Stál jsem před jejím domem. Když se konečně otevře-
ly dveře a já ji spatřil, bylo to, jako by mi někdo dal ránu
přímo do hrudi. Byla bledá, měla opuchlé oči a pod nimi
kruhy. Oblečená do džínů a zachumlaná do svetru s rukávy
přetaženými přes dlaně, působila zranitelně, jako by se držela
z posledních sil. Ale věděl jsem, že je to jen zdání. Melanie
byla silná. A taky neskutečně naštvaná. Nejhorší ale bylo
zklamání v jejích očích. To mě úplně dostalo.
„Melanie, vím, že už to víš. Chtěl jsem ti všechno povědět.
Je mi to tak příšerně líto.“ Zamířil jsem k ní rychlou chůzí.
Uchopil jsem ji za paže. Dívala se na mě klidně, jinak než
předchozí noc.
„Já vím,“ odpověděla a podívala se mi do očí. „Máš tady
někde auto?“
„Zaparkoval jsem kousek odtud, na Wita Stwosze,“ kývnul
jsem.
„Tak pojďme.“
Šla přede mnou, objímala se pažemi. Tak moc jsem ji chtěl
obejmout, ale měl jsem strach, že mě odstrčí. Nechtěl jsem
ji vyplašit. Přál jsem si jen… aby mě pochopila, vyslechla
a odpustila mi.
Mlčky jsme nasedli do auta. Chtěl jsem nastartovat, ale
zakroutila hlavou.
„Nehodlám nikam jet. Jen jsem nechtěla mluvit na ulici.“
„Chápu,“ nechal jsem klíček v zapalování a otočil se k ní
bokem. „Omlouvám se,“ řekl jsem klidně. „Oddaloval jsem
to. Neměl jsem to dělat.“
„Tos neměl. Byla chyba, žes mě vůbec vyhledal. Pěkná
blbost.“ Potřásla hlavou.
„To neříkej. To, co se stalo, bylo dobrý,“ odpověděl jsem tiše.
„Jak sis mohl myslet, že po tom, co udělal tvůj fotr, budu
ještě chtít mít s tou vaší rodinou cokoliv společnýho?“
„Já nejsem moje rodina. Žádnou nemám. Jsem Viktor.
Tvůj Viktor,“ řekl jsem a díval se jí přitom přímo do očí.
Musela mi uvěřit. Musela v mém obličeji, v pohledu, vidět
upřímnost.
„Ne. Nikdy jsi nebyl můj ani já tvoje.“
„Dobře víš, že to není pravda,“ řekl jsem tvrdě. „Nechceš
si přiznat, že ses do mě zamilovala, protože sis vždycky se
vším poradila sama. A seš zhnusená z toho, že jsem syn toho
zmetka. Ale nevzpírej se tomu, Melanie. Mezi tebou a mnou
je něco důležitýho, co nám dá sílu, abychom se vyprostili
z toho bahna, kam nás naši fotři uvrhli.“
Melanie vybuchla smíchy. Smála se tak, že se jí po tvářích
rozkutálely slzy. Mlčky jsem ji pozoroval a zatínal přitom
pěsti a zuby. Měl jsem chuť ji okřiknout, aby se uklidnila,
ale věděl jsem, že ji musím nechat, aby ze sebe dostala ty
zatracené emoce. Když se konečně zklidnila, utřela si obličej
a podívala se na mě pohledem plným vzteku.
„Nech si ty kraviny, Viko. Když nemáš rodinu, tak mi teda
řekni, odkud jsi vzal prachy na tu svoji firmu?“
Její pohled mě probodával jako dýka a já jsem měl pocit,
že mi dala pěstí do obličeje. Byl bych radši, kdyby to udělala.
„Z toho, že mu vděčím za svý počátky, zrovna moc radost
nemám. Jednou se mi ho snad podaří setřást.“
„Vidím, že ti to docela trvá.“
„To chceš, Molly? Abych se zřekl všeho, co jsem vytvořil?“
„Nezajímá mě, co uděláš,“ potřásla hlavou. „Nic mi do
toho není.“
„Prosím tě. Seš pro mě všecko, Melanie,“ řekl jsem klidně,
i když jsem měl chuť řvát. Popadl jsem ji za ruce a sevřel je.
Sklonil jsem hlavu a políbil ji na prsty. „Miluju tě. To je
pravda. A nic jinýho pro mě nemá význam.“
Když ruce vytrhla, jako by tím vytrhla kus mě samotného.
Věděl jsem, že je to konec. Ona neodpouští. Taková je Mo-
lly – protivná a nekompromisní. Za to jsem ji přece miloval.
„Pro mě je nejdůležitější upřímnost. A to, že kvůli tvýmu
otci jsem přišla o dětství. Jasně, můj fotr v tom měl taky
svůj podíl, ale byl to Władyslaw Tuli, kdo vypustil celej ten
sliz. Neodpustím ti, žes mi neřekl pravdu. Sbohem, Viktore.“
„Prosím, nedělej to. Opravdu ke mně nic necítíš? Byla to
jen hra? Jenom sis pohrávala, Melanie?“
V jejích očích se objevil záblesk. Zdálo se mi, že v nich
vidím zoufalství a smutek, ale sklonila hlavu a když opět
vzhlédla, byl tam jen vztek a neústupnost.
„Jsem přece Molly, však víš. Narodila jsem se, abych ničila.
A užívala si. Páčko, Viktore!“ prohodila rychle a než jsem
stačil zareagovat, vystoupila. Měl jsem se za ní rozběhnout,
ale věděl jsem, že by to k ničemu dobrému nevedlo. Položil
jsem hlavu na volant a těžce jsem oddechoval. Musel jsem ji
nechat nadechnout. A sebe taky. Ale nehodlal jsem to vzdát.
Nemohl jsem ji nechat odejít. Miloval jsem ji, byla můj osud.
A nevěděla jednu zásadní věc: já, Viktor Tuli, jsem byl taky
tvrdohlavý… A zničil bych celý svět, jen aby mě vzala na
vědomí a pochopila, že mě miluje.
Do naší akce zbývaly dva dny. Vzala jsem si v práci volno –

ne že bych měla nějak zvlášť nervy, ale musela jsem se ode
všeho odříznout, odpočinout si a zkusit nemyslet na Viktora.
To teda byla docela výzva. Celou dobu jsem cítila lítost, zkla-
mání a vztek. Ale chyběl mi každou vteřinu. Vybavovala jsem
si naše schůzky, rozhovory, okamžiky, kdy jsem pokoušela
jeho trpělivost. Připomínala jsem si jeho dotek, vůni, chuť.
Jak vypadal, když do mě vnikal, a jak jeho karamelový oči
tmavly a koukaly na mě, jako bych byla nějakej zázrak, nej-
důležitější člověk v jeho životě. Věděla jsem, že je to pravda.
Ale prožila jsem hluboký zklamání, který mi znemožňovalo
pochopit a odpustit. Navíc jsem před sebou měla důležitej
úkol a usoudila jsem, že je nakonec dobře, když Viktor nebude
nablízku. Musela jsem se soustředit na něco jinýho. A co pak?
Uvidíme… Nedokázala jsem říct, co bude zítra. Budoucnost se
proměnila v rozmazanej obraz, kterej už neměl žádný obrysy.
Den před akcí byl Robson jako klubko nervů. Seděl se
mnou doma a čekal jako na trní.
„Nejradši bych šel někam na tah.“
„To nemůžeš, zejtra musíš bejt střízlivej a rychlej.“
„Já vím.“ Sednul si vedle mě a objal mě kolem krku. „Co
uděláme pak, Molly?“
Pokrčila jsem rameny. Sama jsem nevěděla, co uděláme.
Odjedem pryč? Zůstanem? Nebo… skončíme ve vězení? Ne-
tušila jsem a vůbec jsem na to nechtěla myslet.
„Do tak vzdálený budoucnosti se nepouštím.“
„Jak vzdálený, vždyť je to už pozítří? Vlastně zítra.“
„Pojedem k moři. Na pár dní.“
„Ty a já?“
„Přesně. Bude lepší, když vypadnem z města. A pak… pak
nevím.“
„Uvidíš se s ním?“ Robert se na mě zkoumavě zadíval.
„S kým?“
„S prezidentem,“ zakoulel očima. „S Viktorem.“
„Nevím. Já už nevím nic, Robsone…,“ povzdechla jsem si
a přitiskla se k němu. Hladil mě po ramenou, objímal, a já se
pokoušela ovládnout ten strach, lítost a stesk. Musela jsem
si vyčistit hlavu od všech těch nevítaných myšlenek. Musela
jsem splnit svůj úkol. To teď byla priorita. A svým životem…
se budu zabývat jindy.
23. K APITOLA
Díra uprostřed zatáčky, spadne mi zlatá plomba,

ve zpětným zrcátku lejzrová šou, jak bomba,
zátaras na cestě se rozletí jak krabice,
před bojem vyhráli jsme zlotých tisíce.
Jestli dnes umřem spolu, což máme jistý.
Když pojedem dál, mám plán, co to jistí.
PRO8L3M, Monza
Když mi otec večer zavolal a rozčíleným hlasem mě požádal,

abych za ním přijel, hned jsem vytušil, že něco není v pořád-
ku. V posledních dnech jsem se snažil Melanii dovolat, ale
nezvedala mi telefon. Tak jsem jí psal zprávy. Že ji miluju,
chci s ní strávit život, prosím, aby mi odpustila. O víkendu
jsem ji plánoval navštívit doma a řekl jsem si, že se odtam-
tud nehnu, dokud mě nevyslechne. Byl jsem zamilovaný
a odhodlaný.
Jel jsem za otcem, protože jsem mu chtěl říct, že Melanie
už zná pravdu, proč její otec skončil ve vězení. Hodlal jsem
mu taky oznámit, že udělám všechno proto, abych byl s ní.
Když jsem vešel do domu, otec vypadal rozčíleně.
„Tak ty nic nevíš?“ Podíval se na mě užasle.
„Co nevím?“ zeptal jsem se klidně.
„Beáta ti to neřekla?“
„Nemůžeš se vyjádřit jasně?“
„Její otec je v nemocnici.“
„Jak to?“
„Vloupali se k němu. Měl na víkend odjet, ale nachladil
se a cestu zrušil. Nějaká banda se mu vloupala do baráku.
Když zjistili, že tam je, zmlátili ho do bezvědomí. Beáta je
u něho v nemocnici na Borowské. Hned tam jedu.“
„A co ti zloději?“
„Strhla se tam střílečka, jako v nějakým filmu. Sakra, co
se to v tomhle městě děje.“ Otec se začal oblíkat.
„Počkej, chtěl jsem ti něco říct.“
„Co jako?“
„Melanie ví, co se stalo.“
Můj fotr se zarazil. Zůstal stát a ohromeně na mě zíral.
„Dozvěděla se to a naštvala se. Nechce se se mnou bavit.“
„To je snad dobře.“
„Nech toho. S tebou se nedá mluvit…“
„Dobrá, teď mám v hlavě kamaráda. A co se týče Tarc-
zyńské… je to na tobě, synu. To není…“
Chtěl ještě něco říct, ale zazvonil mu mobil. Zvedl to
a současně si začal oblíkat bundu. Taky jsem se ubíral ke
dveřím. Vtom jsem ucítil, jak na mě otec zírá a dál poslouchá
někoho v telefonu.
„Ale jak… Kdo? Seš si jistej? Kde? Oukej, budeme v kon-
taktu.“
Zavěsil a nespouštěl ze mě zrak. V jeho pohledu byl strach,
vztek a něco jako úleva.
„Kdo to byl?“
„Můj člověk od policie. Možná by sis měl radši sednout.“
„O co ti jde?“ Netrpělivě jsem si založil ruce na prsou.
„Musím už…“
„Poslouchej mě, synu. Toho přepadení se zúčastnila tvoje
holka!“ vyhrknul a chytil mě za ruku.
„Co…“ Vůbec jsem nechápal, co to mi otec zrovna řekl.
„Melanie Tarczyńská. Je v zadržovací cele na Podwalu.
Do 48 hodin budou mít rozhodnutí o vzetí do vazby. Tvoje
Melanie je teď v tý nejčernější prdeli, synu!“
Celý ráno jsem strávila v posteli. Nemohla jsem se na nic

soustředit, jen jsem tupě koukala na seriály na Netflixu, aniž
bych je vnímala. V osm večer jsme měli sraz na Biskupinu,
nedaleko vyhlídnutýho domu. Sešli jsme se tam chvilku před
smluveným časem. Byla jsem tam já, Robson, Baron a jeho
tři chlápci. Od Bahňáka jsem převzala laptop s programem,
kterej dokázal obelstít bezpečnostní prvky v autech. Pak
jsme se vydali k domu, co jsme vybrali. Všechno šlo jako po
másle. Týpek od Barona si vzal na starost poplašný zařízení
a za chvíli už jsme byli na zahradě. Dveřma na terase jsme
vstoupili dovnitř. V domě bylo ticho, voněla tu cigára. Hned
jsem zamířila do garáže. Nevěděla jsem, kde majitel schovává
klíčky, tak jsem zvolila nejsnadnější způsob, jak ukrást auto
bez nich. Otevřela jsem program na laptopu a spustila skener.
V novejch autech vysílá každej klíč rádiovej signál, kterej se dá
zachytit a okopírovat. Auto se pak dá otevřít a nastartovat i na
dálku. Proto taky policie lidi varovala, aby klíče schovávali do
speciálních klíčenek nebo kovovejch krabiček. Předpokládala
jsem, že jsou klíčky doma, takže i kdyby byly nějak chráněny,
skener by signál stejně zachytil. To se taky stalo. S autama
jsem to zvládla raz dva a vrátila se do obejváku. Když jsem
procházela kolem krbu, podívala jsem se na fotky, co tam
stály. Zastavila jsem se jako zaražená.
„Do prdele…,“ zašeptala jsem. Přišla jsem blíž a vzala do
ruky jednu z fotek. Byl na ní starší chlápek v objetí usmívající
se… Beáty. Kozatice, co si brousila zuby na Viktora. „Poslyš,
Barone…“
Nestačila jsem zareagovat, protože vtom jsem zaslechla
výkřiky a ránu. Hned nato jako by se někdo obrovskou silou
svalil na zem. Baron seběhl dolů a vykřikl:
„Dědek je doma!!! Padáme, zneškodnil jsem ho!“
V tu chvíli se rozlehly nějaký rány a prostor domu vyplnilo
ostrý světlo zvenčí.
Podívala jsem se v šoku na Robsona, kterej na mě zařval:
„Fízlové!“
„Policie!“
Za chvíli už dovnitř vtrhli policajti z útvaru rychlýho
nasazení, všechno zahalil kouř a rozpoutalo se hotový peklo.
Všimla jsem si, že jeden z těch kluků od Barona vytáhnul
zbraň.
„Kurva, nestřílej!!!“ zařval někdo, možná Robson.
Nevěděla jsem, co se děje. Něco prolítlo místností. Zábles-
kový granáty, dýmovnice, začala jsem se dusit. Chtěla jsem
křičet, ale nešlo to. Popadla jsem Roberta za ruku a zatáhla ho
pod schody, směrem ke dveřím do garáže. Něco mi bouchlo
u ucha, ale já pádila vpřed, Robert za mnou.
„Rychle, nastup si!“ vykřikla jsem. Skočili jsme do Mer-
cedesu, kterej jsem nechala běžet. Garáž byla otevřená, vrata
taky. Viděla jsem světla policejních aut, sanitky. Garáž se
nacházela u postranního vjezdu. Přetáhla jsem páku auto-
matický převodovky na zpátečku a plnou rychlostí vycouvala
na ulici. Lehce jsem narazila do nějakýho auta. Zmáčkla jsem
D a prudce vystartovala, až nám zadek vyletěl do strany. Ve
zpětným zrcátku jsem viděla fízly, stříleli po nás. Ale my už
byli daleko. Projela jsem Sępolnem a zamířila směrem na
Kamieniec, odkud jsem se mohla dostat na S8. Vtom jsem
se podívala na Roberta.
„Robsone, žiješ? Robsone?“ Strčila jsem do něho, protože
seděl a nic neříkal. Najednou zasténal a podíval se na mě.
„Molly…“ Zvednul ruku, kterou si držel na levým boku,
a já si všimla, že je celá od krve. „Proboha… Molls…“
„To ne, kurva, ne, ne!!!“ vykřikla jsem.
„Jeď, jeď…“
Zaslechla jsem zvuk policejních sirén a v zrcátku se zjevily
modrý světla.
„Do prdele!“ Svištěla jsem dvě stě dvacítkou a koukala
na silnici. Všimla jsem si, že za tři kilometry bude sjezd na
parkoviště.
„Zastavím tady, jo?“
„Ne, Molly. Jeď dál, rychle.“
„Ne. Potřebuješ doktora, nemocnici.“
„Sakra, Molls, jeď!“ vykřikl s námahou Robert.
Neposlouchala jsem ho. Snažila jsem se nebrečet, ale ne-
mohla jsem to zadržet. Zpomalila jsem a sjela na parkoviště.
Robert byl hrozně bledej.
„Tys tomu dala,“ zakroutil hlavou a zavřel oči. Ztrhla jsem
ze sebe bundu a přitiskla mu ji ke krvácejícímu boku.
„Proboha, Robsone, drž se. Vezmou tě do nemocnice. Už
jen chvilku.“
„Mohlas utýct.“ Podíval se na mě. Oči se mu leskly jako
v horečce.
Potřásla jsem hlavou.
„Asi jo. Ale nemůžu přece opustit kluka, co mě vždycky
dokázal rozveselit.“ Usmála jsem se.
„Vždycky jsi byla protivná,“ zašeptal a taky se slabě usmál.
„Taková už jsem.“
Policejní sirény byly čím dál blíž.
„Ještě chviličku. Vydrž, Robsone. Jen chvilku…,“ šeptala
jsem a dotýkala se jeho tváří. Byl hrozně studenej a celej se
chvěl.
„Molls, Molly…,“ zašeptal. „Miluju tě. A dej mu šanci, on
tě dostane z těch…“
„Pššt, miláčku, už jsou tady, za chvilku…“
„… sraček…“ Jeho hlas byl tišší než šepot.
Podíval se na mě a najednou se všechno… všechno se
zastavilo. Tu chvíli si pamatuju jako přes mlhu, zároveň ji
ale vidím pořád zřetelně jako momentku zachycenou tím
nejlepším fotografem. Robertův skelnej pohled, lehkej úsměv
na tváři…
Vcházím vyděšená do jídelny v dětským domově a vidím kluka,

který mě se zájmem pozoruje. Všechna děcka na tu novou
koukaj, někdo vyprsknul smíchy, někdo jinej huláká, ale on
jen pozoruje. Přijde ke mně a něžně se usmívá, má krásný
modrý oči a světlý vlasy. Je vyšší než já a mě hned napadne,
že to možná nebude taková hrůza.
„Jsem Robert. A ty seš ta nová? Jak se jmenuješ?“ ptá se,
ale s klidem, nedobírá si mě.
„Melanie,“ odpovídám tenoučkým hlasem.
„Hezký jméno. Pojď, Melanie. Sedneš si ke mně. Neboj.
Ochráním tě.“
Usmívám se na něho a on na mě.
Výkřiky, světla. Brutální ruce mě tahaj z auta. Přistanu na

zemi, po úderu o tvrdou dlažbu mi z nosu teče krev.
A ten řev.
Zachraňte ho! Zachraňte ho!!!
To křičím já. Když mě vedou do auta, vidím Roberta, jak
leží na zemi a oni se ho pokoušejí vzkřísit. Nakonec doktor
kroutí hlavou a kouká na hodinky. Diktuje čas smrti.
Jeho světlý, rozcuchaný vlasy, jako u zlobivýho surfaře,
leží zašpiněný na mokrým chodníku. Nedávno pršelo. Bože,
bude mít špinavý vlasy! Ty světlý, hebký, krásný vlasy. Ráda
jsem ho po tý divoký kštici hladila.
Sedím zavřená v obrněným policejním autě, skrz mříže ve
dveřích vidím, jak na něho natahujou černej pytel. Za chvíli
už odjíždíme. Koukám na mýho Roberta, kterej už není. Už
ho nikdy neuvidím. Sklopím hlavu a tiše brečím. A vím
jenom to, že chci umřít. To pro mě bude nejlepší řešení.
Když jsem vyběhl z otcova domu, hned jsem zavolal Jacko-

vi. Důvěřoval jsem mu a věděl jsem, že se mu s tak vážným
problémem můžu svěřit.
„Viktore? Jak je?“
„Potřebuju pomoc dobrýho právníka,“ řekl jsem klidně,
ale v mém hlase muselo zaznít něco nepřirozeného, protože
Jacek zareagoval velmi prudce.
„Stalo se něco?!“
„Jo. Seš doma?“
„Jo, jsem.“
„Můžu se zastavit?“ Už jsem seděl v autě.
„Jasně. Mám o tebe starost.“ Byl dost znepokojený.
„Za deset minut jsem tam.“
Jel jsem za ním a v celém těle jsem cítil takové napětí, div,
že jsem nerozdrtil volant. Divil jsem se, že se mi nerozpadl
v rukou. Vytočil jsem Melaniino číslo, jako bych si chtěl ověřit,
jestli můj otec nekecal a ona to zvedne. Ale měla vypnutý
telefon. Sevřel jsem volant ještě pevněji a hlasitě zařval:
„Kurva!“
Jako tenkrát, když řekla, ať křičím, abych ze sebe dostal
špatný vibrace. Teď to nezabralo. Měl jsem hrozný strach, ale
musel jsem nejdřív zjistit, jak vypadá situace. Věděl jsem, že
udělám všechno, abych jí pomohl dostat se ven z těch sraček,
do kterých spadla.
Jacek na mě celý rozčílený čekal. Řekl jsem mu, co jsem se
dozvěděl. Že došlo k přepadení a Melanie se na něm podílela.
Že ji zatkli a… potřebuje pomoc. Byl v šoku.
„Do prdele, kámo, do čehos to šlápnul?“
„To je jedno. Musím jí pomoct.“
„Tak jo…“ Promnul si obličej a vytáhl mobil. „Zavolám
pár lidem.“
Mezitím, co volal a vyptával se, jsem seděl v křesle a snažil
se nezešílet. Asi za hodinu vešel do obýváku a podíval se na
mě ustaraným pohledem.
„Sehnal jsem právničku. Je fakt dobrá. Kontakt na ni už
máš v mobilu.“ Zazněl signál příchozí esemesky. „Tu tvoji
Melanii chytili na útěku s kradeným autem z domu, do kte-
rýho se vloupala spolu s pěticí chlapů. Jeden umřel na útěku,
střelná rána do břicha. Vykrvácel.“
„Kdo?“ zeptal jsem se tiše. Cítil jsem, jak mi strachem
tuhne krev v žilách.
„Nějakej Robert Nowakowský.“
„Do prdele…“ vyhrkl jsem.
„Tys ho znal?“
„Jo. Je to její kamarád. Bydleli spolu. Byli… si dost blízcí.“
„To asi jo, protože Melanie prej hrozně vyváděla, museli
jí dát prášky a teď je v nemocnici na Borowské. Hlídají ji
policajti.“
Vyskočil jsem.
„Jedu za ní.“
„Zbláznil ses? Nepustí tě tam!“
„Musím ji vidět, říct jí, že jí pomůžu…“
„Poslyš, kámo!“ Jacek mě vzal za ramena a zatřásl se mnou.
„Je na prášcích a není úplně při smyslech. Zejtra ji maj pře-
sunout do vazební věznice, odpoledne je setkání se státním
zástupcem. Ta právnička tam bude, domluv se s ní, budeš
mít šanci tu holku vidět, až ji přivezou k výslechu. Dneska
už nic nenaděláš.“
„Kurva, do prdele!“ vykřikl jsem a zatahal se za vlasy. Pak
jsem si sedl zpátky do křesla a sklopil jsem hlavu. Cítil jsem,
jak mi ve spáncích buší krev. „Melanie, cos to provedla…“ opa-
koval jsem a přál si, abych tu noční můru mohl vrátit zpátky.
24. K APITOLA
Chtěla bys žít a nečekat,

v žilách ti burácí divoká řeka,
chceš ven, pryč, nemeškat,
cítit, že máš kluka, svýho člověka.
Pezet, Naučíš se čekat
Při cestě na výslech se mi pouta zarývala do zápěstí, ale já

skoro nic necítila. Byla jsem trochu oblbnutá práškama, ale
to nebyl důvod, proč mi bylo úplně jedno, co se kolem mě
děje. Nemohla jsem pochopit, co se to v mým životě stalo.
Zůstala jsem sama, Robson odešel. I když mi často lez na
nervy a někdy jsme se hádali jako staří manželé, byl se mnou
od nejmladších let. Jak jen mě mohl opustit?
Ještě pořád mi to nedocházelo, i když jsem pořád viděla ty
jeho plavý vlasy na zabláceným parkovišti a uvědomovala si,
že už tu není. Neusměje se na mě svým rozpustilým úsměvem,
neprohodí žertem nějakou uštěpačnou poznámku, nevytočí
mě tak, že bych mu nejradši jednu vrazila. Nenamaluje žádnej
obraz. Nestane se s něj uznávanej módní umělec, o jehož díla
se galerie budou prát. Umřel na opuštěným parkovišti, ležel
na mokrým betonu a koukal na zatažený nebe. Můj Robson
už tu není.
Není.
Když jsme dojeli na státní zastupitelství, vytáhli mě z auta
a vysokej policajt se mnou zamířil ke světle oranžový budově.
V tu chvíli, když jsem procházela dveřma a zastavili jsme
se u vrátnice, ke mně přišla nějaká vysoká, tmavovlasá žena
a vedle ní stál… on. Viktor.
„Slečno Melanie. Jmenuju se Katarzyna Borowská. Jsem
vaše advokátka.“
„Odstupte.“ Policajt mě ohradil paží, protože Viktor vyrazil
ke mně. Podařilo se mu dotknout se mý ruky.
„O všechno se postarám. Vytáhnu tě z toho,“ řekl. Usmál
se, i když měl v očích zoufalství.
Sklopila jsem hlavu a odebrala se s policisty a advokátkou
nahoru. Nechtěla jsem se mu dívat do očí. Všechno jsem to
posrala. Robson umřel a Viktor… byl moc slušnej. Nemohla
jsem dovolit, aby si kvůli mně ničil život.
Dostala jsem tříměsíční vazbu, převezli mě na Świebod-
zkou. Úplně jsem se tomu všemu poddala, byla jsem jako kus
ledu. Když jsem cestou od státního zástupce scházela dolů,
Viktor seděl na lavičce. Koukal na mě z dálky, ale už se nepři-
bližoval. Jen na mě mrknul, ale neodpověděla jsem, nedala
jsem mu žádný znamení. Uhnula jsem pohledem. Takhle to
bude lepší. Pro tebe určitě, Vikoušku.
Advokátka mi řekla, že mě můžou obvinit z členství v or-
ganizovaný zločinecký skupině. K tomu krádež s vloupáním
a napadení, hrozí mi až deset let. Vyprskla jsem smíchy. Ří-
kala taky něco o kvalifikaci skutku, polehčujících okolnostech
a o tom, že jsem nebyla trestaná. Nic jsem neslyšela. Jen ta
dvě slova: deset let! Uklidnila mě, že je to maximální výše
trestu a mělo by padnout maximálně pět. Jasně, radši pět než
deset. Chtělo se mi smát. Předtím jsem brečela, teď jsem se
musela ovládat, abych neřvala smíchy.
Dozvěděla jsem se taky, že Viktor předložil státnímu za-
stupitelství žádost o povolení návštěvy, ale je málo pravdě-
podobný, aby jí před zahájením řízení vyhověli. Takže jsem
se trochu uklidnila. Šance, že ho uvidím, byla nejdřív tak za
pět měsíců. A do tý doby… ho to možná přejde. Pomyšlení
na to, že zůstanu sama… trochu bolelo. Ale ten pocit bych už
měla dobře znát. Právě chvíle strávený s Viktorem způsobily, že
jsem ty emoce prožívala. Ale mohla jsem si za to jen a pouze
sama. Já sama…
Můžeš za to ty, Molly.
Můžeš za to ty, Molly.
Můžeš za to, sakra, jenom ty, Molly!
Ta doba šla úplně mimo mě. Jako by mě někdo vytrhl z nor-

mální, bezpečné každodennosti a hodil do úplného neznáma.
Žil jsem jako v nějakém automatickém režimu. Jedl jsem, myl
se, jezdil do práce a čekal na zprávy od Melaniiny advokátky.
Posílal jsem své holce do vězení balíky a psal jí dopisy, ale nikdy
na žádný neodpověděla. Požádal jsem advokátku, aby jí vyřídila,
že jsem pořád tady a čekám na ni, ale taky jsem se nedočkal
odpovědi. Hrozně mě to mrzelo. Ale nevzdával jsem to. Blížil
se listopad, když mi Katarzyna Borowská konečně zavolala.
„Ahoj, Viktore. Máme termín řízení.“
„Jo?“ zeptal jsem se a cítil přitom, jak se mi rozbušilo srdce.
„Šestýho prosince.“
„Na Mikuláše“ odpověděl jsem úplně nesmyslně.
„To je pravda.“ Zasmála se. „Snad je to dobrý znamení.“
„Budu moct k tomu řízení přijít?“
„Přípravný je neveřejný, to nebudeš moct dovnitř. Ale soud-
ní řízení by už mělo být veřejný, tam se ti ji možná podaří
vidět.“ Zarazila se, jako by si vzpomněla na něco nepříjem-
ného. „Napadený je podpůrným žalobcem, jsem si jistá, že
požádají o vyloučení veřejnosti.“
„To není dobrý znamení?“
„Nemám skleněnou kouli, tady všechno závisí na faktech
a důkazech. Kromě toho…,“ zarazila se.
„Co kromě toho?“
„Nic. Budeme v kontaktu. A ještě něco, znáš nějakou Ma-
riettu Doroś?“
„Znám je moc silný slovo. Je to holka, co chodila s Rober-
tem Nowakowským. Tím, co zemřel. Viděl jsem ji tak dvakrát.“
„Oukej.“
„Co je s ní?“
Borowská si povzdechla.
„Je svědkem obžaloby. Robert Nowakowský jí o tý akci
řekl, a právě ona kontaktovala policii. Chtěla se pomstít nebo
tak něco.“
„Do prdele…,“ vyklouzlo mi.
„Zdá se, že tu tvoji Melanii nenávidí.“
„To rozhodně. Tak jak to teď vypadá?“
„Ozvu se. Nedělej si starosti.“
Když zavěsila, zaklonil jsem se do opěradla koženého
křesla a zavřel oči.
Měl jsem dojem, že mi chtěla ještě něco říct, ale rozmyslela
si to. Nic už jsem nevěděl, žil jsem zavěšený ve vzduchoprázd-
nu a Melanie mi příšerně chyběla. Jednou večer mi zavolala
Baronova manželka. Byl jsem asi dvakrát ve Fantomu, hledal
jsem ji a nechal tam na sebe kontakt. Musel jsem se něco
dozvědět.
„Pošlu vám všechno v esemesce.“
„Děkuju. Nemůžu vám třeba v něčem pomoct?“ zeptal jsem
se, jako bych se s tou ženou cítil nějak spřízněný.
„Ne, máme právníka. Ale děkuju.“
Zavěsila, načež mi přišla zpráva s údaji o místě, kde byl
pohřbený Robert. Sebral jsem se a vypravil se tam.
Na Grabiszyńském hřbitově jsem našel uličku a číslo hro-
bu. Ocitl jsem se před malým náhrobkem, na kterém stálo:
Robert Nowakowský, zemřel ve věku 23 let.
Zapálil jsem svíčku a navzdory všemu jsem pocítil bez-

meznou lítost.
„Robsone. Posrali jste to fakt příšerně…,“ zašeptal jsem
a dotknul se chladného kamene. „Ale vím, že jsi ji miloval.
Já ji taky miluju. Vytáhnu ji z toho. Budu s ní. Navždy.“
S tou myšlenkou jsem se vrátil do prázdného bytu. Teď byl
skutečně prázdný, protože jsem věděl, že ona už mi nezavolá
a nevezme mě na bláznivou projížďku městem.
Když jsem druhý den přijel do práce, v kanceláři už na
mě čekala Beáta. Vypadala mizerně, měla kruhy pod očima
a lehce se jí třásly ruce. Polknul jsem a sedl si na gauč, ona
se usadila naproti do křesla.
„Jak je tvýmu tátovi?“
„Už je to lepší. Praštili ho do hlavy a do břicha, musel na
operaci, ale dostane se z toho.“
„Je mi to hrozně líto, Beáto,“ řekl jsem upřímně.
„Opravdu? Slyšela jsem, že jsi tý Tarczyńský sehnal ad-
vokátku. To jako vážně, Viktore?“ vyprskla. Už nevypadala
zdrceně, jenom vztekle.
„Je mi to líto, že to tvůj táta odnesl, opravdu. Ale mám
v úmyslu Melanii pomoct.“
„Proboha, jak můžeš pomáhat takový asociálce? Vždyť je
to kriminálníce! Zlodějka!“ Beáta začala křičet.
„To je moje věc a moje rozhodnutí.“
„Nemůžu už pro tebe pracovat. Podala jsem na personál-
ním výpověď.“ Beáta vstala a podívala se na mě nenávistným
pohledem.
„Chápu.“ Taky jsem se zvedl.
„Seš kretén, kterýmu kunda zatemnila mozek. To jsem
od tebe nečekala.“
„Jasně. Měj se, Beáto,“ odpověděl jsem klidně.
„Doufám, že tý mrše napaří deset let! Že bude sedět, až
zčerná!“ zasyčela, vyskočila a s prásknutím dveří vyběhla
z místnosti.
Odsoudili mě ke čtyřem letům odnětí svobody, doba ve vazbě

se mi do nich započítala. Takže budu sedět tři roky a sedm
měsíců. Zbyly mi dva dny ve vazbě ve Vratislavi a pak jsem
jela do normální věznice. Dneska mi advokátka oznámila, že
ke mně přijde na návštěvu Viktor. Souhlasila jsem. Mělo to
být naše poslední setkání, hodně toho pro mě udělal, takže
jsem mu musela poděkovat.
Zavedli mě do malý návštěvní místnosti, všechno to za-
řídila advokátka. Když vešel Viktor, seděla jsem za stolem.
Na sobě měl černý džíny a černou košili, vlasy měl trochu
delší a zčesaný dozadu. Vypadal… sakra, byl tak hezkej! A tak
příšerně mi chyběl. Hrozně jsem ho milovala… Ale musela
jsem být Molly, a ne Melanie Tarczyńská, která teď byla v po-
řádný bryndě. Na životním rozcestí… Hahaha, to zní dobře!
Na rozcestí… spíš v nějaký zkurvený propasti bez možnosti
útěku. Ale teď… jsem musela udělat všechno, abych přežila.
Neměla jsem na vybranou.
„Melanie…“ Viktor se ke mně vydal rychlou chůzí a ta
spousta emocí v jeho pohledu mě úplně dostala. Změřil si
pohledem moji postavu, zorničky se mu rozšířily a v očích
zablesklo pochopení.
„Melanie…,“ opakoval a zamračil se. „Ty seš…“
„Jo,“ Kývla jsem. Rukou jsem se dotknula zakulacenýho
břicha. „Jsem těhotná.“ To slovo jsem vyslovila vlídným hla-
sem. Od tý doby, co jsem se dozvěděla, že budu mít dítě, bylo
všechno jinak. Předtím jsem chtěla umřít. Chyběl mi Robert,
Viktor. Ale teď… je pravda, že když se zaměříte na druhýho
člověka, změní se vám priority. Teď jsem myslela na tu malin-
kou bytost. Nic víc nemělo význam, ona byla nejdůležitější.
„Jak… ve kterým seš měsíci?“ Viktor si sedl naproti a ne-
spouštěl ze mě zrak.
„Na konci pátýho.“
„Proč…“ Zhluboka se nadechl a usouženě si přejel rukou po
obličeji. Zaťala jsem pod stolem pěsti, tolik jsem se ho toužila
dotknout… Ale nemohla jsem. Nemohla jsem to udělat jemu
ani sobě. „Proč jsi mi to neřekla?“ Přimhouřil oči.
„Neměla jsem… Hele, chtěla jsem ti poděkovat. Za všech-
no.“ Začala jsem svoji hru. Tak to bude nejlepší.
„Proč jsem o tom, do prdele, nic nevěděl?“ zeptal se tiše,
s pohledem upřeným na mě.
„A co na tom sejde?“
„Cože?“ Ohromeně se na mě podíval. „Co to říkáš?“
„To dítě není tvoje,“ odpověděla jsem suše a podívala se
mu do očí, načež jsem uhnula pohledem. Nemohla jsem…
„Cože…“ Zbledl. V jeho obličeji se vztek a lítost mísily
s pochybností a smutkem.
„Tohle je konec, převezou mě do Grudziądzu. Budu tam
moct dítě porodit a odpykat si trest s ním. Měj se, Viktore,“
řekla jsem a vstala.
Chytil mě za ruku.
„Žádnej fyzickej kontakt!“ zamumlal dozorce.
„Kdo je otcem? Čí to je? Kdo?“ zeptal se tiše s upřeným
pohledem.
„Na tom ne…“
„Melanie, odpověz mi.“
Pokrčila rameny.
„Robson.“
„Robson?“ Zaťal zuby.
„Dík za všechno,“ opakovala jsem.
„Melanie, to ne. Ne, ne, ne.“ Zakroutil hlavou. „Takhle
snadno to nepůjde.“
„Co jako?“
„Mě se jen tak nezbavíš. A víš ty co? Myslím, že lžeš.“
Zamračil se, jako by nad něčím usilovně přemýšlel.
„Mysli si, co chceš, ale nech mě na pokoji, Viktore. Nikdy
jsme se neměli potkat.“ Bylo tak snadný lhát. Opravdu, šlo
mi to čím dál tím líp!
„Já to vidím úplně jinak. Řekl bych, že je to tvůj obrannej
štít, máš strach z blízkosti a nechceš si připustit, že pro tebe
něco znamenám. Bojíš se, že tě nechám, podvedu, že zůstaneš
sama a budeš se trápit. Ale takhle to nefunguje.“ Naklonil se
ke mně, až jsem ucítila jeho vůni. Sevřelo se mi hrdlo. Jeho
karamelový zorničky jako by mě hypnotizovaly. „Nevěřím ti
ani jedno zatracený slovo! A nenechám tě. Jsem už takovej,
když mi na někom záleží. A teď mi záleží na tobě. Takhle
to už bude navždycky. Tak se s tím koukej smířit, Molly,“
dokončil, otočil se a nechal se odvést dozorcem.
Chtělo se mi brečet. Už zase. Ty zatracený slzy! Poslední
dobou mi tekly až moc často.
Když jsem odjížděla do Grudziądzu, přišla se se mnou
advokátka Borowská rozloučit. Dívala jsem se na ni a lehce
se usmívala. Byla to neobyčejná žena, sebejistá, profesionální
a zároveň plná soucitu.
„To zvládneš, Melanie. Jen tři a půl roku. Dítě s tebou
může být do tří let, takže než ti ho budou muset vzít, budeš
venku.“ Katarzyna Borowská ke mně mluvila vlídným, přátel-
ským hlasem. Věřila jsem jí a byla jí vděčná, že mě dokázala
obhájit před vážnějšími body obvinění.
„Myslíš, že si bude něco pamatovat? Že se mnou bylo…
tady?“ zeptala jsem se váhavě. Už dávno jsme si tykaly.
„Ne. Bude si pamatovat jenom to, že jsi byla s ním, a to
je pro takového mrňouse to hlavní. Jen mi slib, že se zase
nedostaneš do nějaký kaše.“ Podívala se na mě modrýma
očima a upravila si dlouhé hnědé vlasy.
„To neplánuju. Tentokrát už ne.“
„A co se týče Viktora…“
„Promluvili jsme si, rozloučila jsem se,“ odpověděla jsem
pohotově.
Advokátka se na mě podívala pochybovačným pohledem.
„Víš co? Když tak koukám na pana Tuliho, připomíná mi
jednoho tvrdohlavýho, neústupnýho člověka, kterýho znám
spoustu let. Ten, když si něco umínil, tak ho nic nedokázalo
odradit. Podobnou paličatost vidím ve tvým Viktorovi.“
„Není můj,“ zašeptala jsem.
Borowská se tiše zasmála.
„Vidím, že seš taky paličatá. Vy jste se teda našli.“ Zakrou-
tila hlavou. „Budu vám držet palce.“
„Tohle žádnej chlap nevydrží,“ pokrčila jsem rameny.
Katarzyna Borowská se na mě pozorně zadívala.
„Řeknu ti jeden příběh.“ Tvář se jí rozzářila v mírným
úsměvu, jako by si vybavila něco strašně hezkýho. „Byl jednou
jeden pár. Seznámili se ještě na gymplu. Spojila je hluboká
láska, tak vášnivá a upřímná, že ji nedokázalo zničit žádný
zlo na tomhle světě.“ Borowská pokývala hlavou, oči jí zá-
řily. „Dlouhých třináct let se neviděli. Rozdělovalo je úplně
všechno. Ale… ta láska žila dál. A opět je svedla dohromady.
Takže jestli je to opravdová láska, tak to vydrží.“
„Mluvíš o sobě? A svým manželovi?“ Koukala jsem na ni
se široce otevřenýma očima. Kdysi mi během jednoho dlou-
hýho a upřímnýho rozhovoru vyprávěla, co prožili. Teď byli
pořád spolu, měli rodinu a byli šťastní. Pomáhali potřebnejm,
zbloudilejm duším, jako jsem byla já.
„Je to tak, Melanie. Tak buď silná a uvěř v lásku.“ Mrkla
na mě. „Kdyby něco, tak máš moje číslo, je ostatně i ve tvých
papírech. Drž se, dávej na sebe pozor a nedej se.“
Když mě objala, znovu jsem ucítila smutek a zachvěla
jsem se. Někdy jsem byla drsňačka, jindy jsem to jen hrála.
Ale teď… jsem prostě měla strach.
„Zvládnu to,“ zašeptala jsem.
Musela jsem.
Už totiž nešlo jen o mě.
Bylo tu teď to dítě. Moje a… jeho.
25. K APITOLA
Život plyne, plyne den, a po něm zase noc,

zapomněl jsem, jaké to je, cítit trochu moc,
zase jsem nespal, uplynul den, a po něm zase noc,
a za mým tělem chodí stín, od Vánoc do Vánoc.
Pezet, Domov
O tři a půl roku později…
Blížil se den, kterej jsem si zaškrtla ve svým malým diáři.

Mockrát jsem na to datum zírala a odpočítávala dny… Mou
kamarádkou se stala rutina, každodennost byla jako bezpečná
ulita, do který jsem schovala i svoji dcerušku.
Zrovna jsem skončila v práci, která spočívala v šití pracov-
ních oděvů, a šla jsem do vězeňských jeslí s mateřskou školou.
Když jsem otevřela dveře, hned ke mně přiběhla.
„Mami!“
Zvedla jsem ji do náruče a políbila.
„Snědla jsi oběd, Milenko?“
Podívala se na mě sytě karamelovýma očima.
„Jo. Polívku a zízek.“
„Chutnal ti zízek?“ usmála jsem se na vychovatelku.
„Jo, hlozně.“
„Tak to je hlavní.“
Za tu dobu strávenou ve vězení jsem se naučila být po-
korná, moje výbušná povaha se zklidnila a začala jsem se na
věci dívat jinak. Když se narodila Milenka, poprvý v životě
jsem pocítila lítost nad tím, co jsem provedla, co jsem dělala
dřív a jak jsem žila. Kvůli mně jsme byly, kde jsme, i když
ona si toho zrovna moc nevšímala. Měla ráda ostatní děti
a připadalo jí, že bydlíme ve velkým domě se spoustou tetiček.
Po celou dobu jsem se jen utvrzovala v tom, že to, co se stalo,
se stát muselo, protože teď jsem měla ji. Byla pro mě jako
sluneční paprsek, kterej osvětloval tu pozitivní stranu světa
a umožňoval mi dát do pořádku všechno, co jsem ve svým
životě dokázala zmrvit.
A pak tu byl ještě on.
Když tenkrát odcházel z návštěvy krátce před mým pře-
sunem do Grudziądzu… řekl, že se nevzdává.
Myslela jsem si, že kecá. Že čas udělá svý a on pochopí,
že taková budoucnost není nic pro něj.
Ale nestalo se.
Nevzdal to.
A to nebylo všechno.
Prodal svůj podíl ve firmě, koupil v Grudziądzu byt, ote-
vřel si obchod se stavebními materiály a bydlel tady, jen aby
nám byl nablízku.
Když přijel, aby mi o tom řekl, byla jsem v devátým měsíci.
„Díky, žes mě zapsala na seznam návštěv,“ řekl s úsměvem
a podíval se na mě a mý velký břicho.
„Přál sis to…“
„Jak je ti?“
„Cítím se jak náklaďák. Není to vidět?“ vyprskla jsem
a odhrnula si z čela ofinu. „Přidám si, že prasknu.“
„Moc ti to sluší.“
„Nech si ty nesmysly.“
„Tak jo, jak chceš. Teď ti řeknu ještě něco, jen neříkej, že
je to blbost.“ Naklonil se a usmál.
„Co jako?“
„Koupil jsem ve městě byt. Mě se tak snadno nezbavíš,
Melanie.“
A byla to pravda. Nebylo snadný ho odradit, i když jsem
se o to dost snažila. Byla jsem opravdu protivná, což vždycky
říkal. Ale hlavně… se nikdy, ani jednou, nezmínil o mým
těhotenství. Když jsem začala rodit, požádala jsem, aby mu
zavolali. Přijel do nemocnice. Celou dobu byl se mnou. Když
se Milenka narodila, Viktor na ni koukal jako… sakra, ten
jeho pohled! Jako by v ní viděl slunce, hvězdy, svítání a zá-
pad slunce najednou. Chytla jsem ho za ruku a zašeptala
jsem:
„Je…“
Chtěla jsem říct „tvoje“, ale on zakroutil hlavou a řekl:
„Je nádherná. A naše.“
Samozřejmě, že byla naše. S Robertem jsem kromě toho
prvního milování nikdy nespala. Proč jsem to řekla? To je
jednoduchý. Chtěla jsem Viktora odstrčit, přimět ho, aby mě
začal nenávidět a nechal mě. Ale to byl boj s větrnými mlýny.
Viktor Tuli byl skutečně strašně paličatej. Za to jsem ho mi-
lovala stejně neotřesitelnou láskou, jako on neotřesitelně stál
při mně, jako kus skály. Jeho věrnost a vytrvalost mi dávaly
neuvěřitelnou sílu. Viktor mi dokázal, že mě skutečně miluje
a že mu na mně záleží.
Milenka ho zbožňovala. A on… byl senzačním tátou. Sta-
rostlivost, kterou k tý malý holčičce projevoval, mě hrozně
dojímala. Pomalu jsem se učila věřit, že je to muž, který mě
nezklame.
Udělal dokonce to, že ke mně přived člověka, kterej mi byl
blízkej, pak mě zklamal, ale ve skutečnosti… se jen ztratil sám
v sobě. Věděla jsem přece, jak to chodí. Než ho ale přived na
návštěvu, ujistil se, jestli si to přeju.
Co na to říct… Sama jsem si nebyla jistá, ale… souhlasila
jsem.
Tak jsem se asi před rokem setkala se svým otcem. V du-
chu jsem se přitom hořce smála, jak se naše role obrátily.
„Nikdy, ani v těch nejhorších představách, mě nenapadlo, že
až mě pustí, tak bude naše setkání vypadat takhle,“ řekl a po-
díval se na mě pohledem, ve kterým se mísily radost a smutek.
„Taky jsem si to představovala jinak. Ale někdy se holt věci
vyvinou jiným směrem, než jsme si přáli, že jo?“
„Melanie. Slíbil mi, že tě zajistí. Že se o tebe postará.“
„Nechme to bejt. Co teď uděláš? Pojedeš za Viktorovým
otcem, abys mu řek do očí, že je hajzl a podvodník?“
„To jsem už udělal,“ pokrčil otec rameny.
„Nezapleť se do něčeho.“
„Já vím. Teď už to vím až moc dobře.“
„Navíc… já a jeho syn…“
„No právě,“ otec se zamračil. „Co mezi váma je? Samozřej-
mě krom toho, že spolu máte dítě.“
„Všechno. Ale ve skutečnosti mám pořád strach.“
„Rozumím ti. Ale Viktor je opravdu hodnej kluk.“
„Já vím.“ Usmála jsem se.
„Příště…,“ otec se na mě podíval nejistým pohledem. „Příš-
tě, až sem přijdu, budu se moct seznámit… s Milenkou?“
V jeho očích byl strach a spousta naděje.
Kývla jsem.
„Za tejden, v neděli, jsou návštěvy pro rodiny. Tak přijď.“
Přišel. Milenka se ze začátku trochu styděla, ale pak už si
s dědou hrála a přestala se schovávat za tatínka. Když jsem
tak pozorovala, jak si otec v místnosti pro rodinný návštěvy
hraje se svou vnučkou… která je s matkou ve vězení, rozplakala
jsem se. Táta vzal malou na hřiště a Viktor mě objal.
„Všechno bude dobrý, Melanie. Zvládnem to.“
„Nechápu, co tady ještě, sakra, děláš. Měl bys ode mě
utíkat s křikem, co nejdál.“
Viktor se tiše zasmál a něžně mě políbil na vlasy. Už jen
z jeho vůně jsem byla jako omámená, a co teprve ten dotek.
„Mám rád těžký případy. A taky doufám, že spolu ještě
zažijem spoustu dobrodružných projížděk městem.“
V tu chvíli… jsem se na něho podívala a řekla jsem to. To
slovo. Ta dvě slova.
„Miluju tě.“
Obličej mu na okamžik jako by ztuhnul, pak se usmál
a jeho oči se krásně, nádherně rozzářily. Tu noc jsem viděla
jenom je. Byly stejný jako měla Milenka. Viktor zakroutil
hlavou a zašeptal mi do ucha:
„Teda, na tohle jsem musel čekat hodně dlouho, ale stálo
to za to. Mimochodem, seš opravdu megatěžkej případ, Molly.
Fakt ti to trvalo.“
Teď jsem už neodpočítávala dny, ale hodiny. Měla jsem
z propuštění strach a zároveň jsem se ho nemohla dočkat.
Nevěděla jsem, jak budu život mimo věznici zvládat. Ten
dosavadní moc normální nebyl. Teď jsem ale měla odpo-
vědnost za malou holčičku a musela jsem zkrotit všechnu tu
živelnost, kterou jsem v sobě měla, a vymýtit nebo zatlačit
někam hluboko mou nenávist vůči světu, mou zášť. Měla
jsem teď dceru, kterou jsem nade všechno milovala. A taky
jsem měla jeho, Viktora, kterýho jsem… ach ano, kterýho
jsem milovala nade všechno jakbysmet!
Předposlední den do mý třílůžkový cely přivedli novou
holku. Měla roční dítě a odsoudili ji za prodej omamnejch
látek. Nic hezkýho.
Jen co vešla dovnitř, hned se mi na ní něco nelíbilo.
Odpočítával jsem dny, jako bych byl sám ve vězení. Ale nebyla
to vlastně pravda? Bez ohledu na to, jak moc jsem ji chtěl začít
nenávidět… nešlo to. I když ze začátku jsem se docela snažil.
Obzvlášť tenkrát, hned po skončení řízení, když se mi ji díky
advokátce Borowské podařilo navštívit. Když jsem spatřil její
těhotenský břicho, bylo mi, jako bych dostal ránu přímo do
srdce. Když mi pak řekla, že je to dítě Robsonovo … ze všeho
nejdřív jsem chtěl něčím mrsknout, řvát, popadnout ji a za-
třást s ní. Samozřejmě jsem nic z toho neudělal. Jen jsem se
na ni podíval a v jejích očích jsem zahlédl něco neurčitého.
Snažila se mě vědomě odstrčit, zároveň ale bojovala sama se
sebou. Děsilo ji, že jsme teď spojení navždy. A navíc lhala. Dítě
bylo moje. Proto jsem se nevzdal. Ostatně… i kdyby se ukázalo,
že nejsem otcem, stejně by se moc nezměnilo. Vklínila se mi
do hlavy, srdce a mysli a neměl jsem šanci se jí zbavit.
Když ji převezli do Grudziądzu, musel jsem zařídit pár
věcí. Začal jsem od toho, že jsem si promluvil s Jackem. Když
uslyšel, že mu chci prodat svůj podíl, byl nejdřív v šoku, pak
se naštval, ale nakonec rezignovaně uznal:
„Už když jsi ji přived na tu grilovačku, tak mi bylo jasný,
že seš ztracenej. Jen jsem netušil, že je to taková femme fatale.“
„Není, je to jenom moje protivná Molly,“ odpověděl jsem
s úsměvem.
„Teda, kámo…“ Jacek mě poplácal po zádech. „Problémů
budeš mít až po krk, ale když vidím ten tvůj rozjařenej ksicht,
tak je mi jasný, že se s tím popereš. Se vším ti pomůžu.“
„Dík.“
Pak jsem zažádal o návštěvu Marka Tarczyńského, který
měl jít ven za osm měsíců. Díval jsem se na něj a v jeho očích
jsem viděl obrovský vztek, ale i prosbu za odpuštění. Každý
z nás měl něco na svědomí. A oba jsme ji milovali.
„Vyrostl jsi,“ řekl, když ke mně napřáhl ruku. Stiskl jsem
ji a sedl si na opačnou stranu rozvrzaného čtvercového stolu.
„Už víte, co se stalo Melanii?“ Začal jsem věcně. Nebyl jsem
typ člověka, co ztrácí čas prázdnými banalitami.
„Jo, vím. Dostal jsem zprávu. Je to moje… osobní prohra.“
Tarczyńský zakroutil hlavou a rukou si přejel po hustých,
pořád ještě tmavých vlasech.
„Není to ničí prohra,“ odporoval jsem. „Prostě jen udělala
chybu. Neexistují bezvýchodný situace.“ Koukal jsem Mela-
niinu otci do očí a vyslovil ta slova s tím, že za ně přijímám
odpovědnost. Chtěl jsem, aby pochopil, že udělám všechno,
abychom ty překážky překonali. Odhodlání ze mě přímo
sršelo.
„Můžu za to já, že se to stalo.“ Melaniin otec zaťal ruce
a těžce zavzdychal.
„Můžou za to všichni. Včetně jí. Ale není sama a nikdy
nebude.“
„Jak k tomu došlo, že ty… vy… ty a moje dcera.“ Tarczyńský
si povzdechl a promnul si obličej.
„Jak k tomu obvykle dochází?“ Usmál jsem se. „Úplně
normálně. Prostě jsem našel svoji malou kamarádku. Tak
k tomu došlo.“
„A co na to tvůj otec?“
Zvážněl jsem.
„Žádnýho otce nemám a dobře to víte.“ Byla to pravda. Už
nikdy jsem o něm nechtěl mluvit.
„Podvedl mě.“
„Nejenom vás. Chci, abyste věděl, že jí se vším pomůžu.
A budu s ní. A vy… se držte a buďte silnej. Až ji pustí, bude
potřebovat podporu a otce.“ Věděl jsem, že Molly svého otce
miluje, přestože mu toho hodně vyčítá. Ale teď jsem začínal
stavět náš budoucí život, naši rodinu, a uvědomoval jsem si,
jak by si přála, aby její otec do toho života patřil.
„Nebyl jsem jí otcem. Nezvládnul jsem to.“
„A teď?“ Podíval jsem se mu přímo do očí. „Teď jím taky
nechcete bejt? Tohle je šance pro nás všechny. Pro ni, vás i pro
mě. Sami rozhodujeme o svejch životech. A my dva máme
něco společnýho.“
Marek Tarczyńský sebou škubl a podíval se na mě.
Usmál jsem se.
„Ji, Melanii. Molly.“
Bylo mi jasné, že ten chlap v sobě nosí obrovské množství
viny. Jasně, mohl za to. Ale ne tak úplně. A hlavně si to moc
dobře uvědomoval. Vina se stává vinou, když si uvědomíme
její tíhu a cítíme, že se pod břemenem vlastních hříchů nedo-
kážeme zvednout. Když si tohle uvědomíme, jsme na nejlepší
cestě, abychom se přece jen postavili na nohy.
Pozítří měla být Melanie propuštěna. Domluvil jsem se
proto s jednou dozorkyní, že svojí holce dneska přivezu nějaké
oblečení. Se ženami, které tam pracovaly, jsem měl dobré
vztahy. Často jsem jim dával nějaké drobnosti, lístky do kina,
poukázky k Vánocům. Byl jsem takový hodný strejda, což
mi usnadňovalo kontakt s Melanií.
Když jsem do věznice přijel, dozorkyně mi řekla, ať po-
čkám. Za chvíli si mě zavolal ředitel. Nevěděl jsem, co se děje.
Byl jsem příšerně nervózní.
„Pane Tuli, stalo se to dneska ráno.“
„Ale co?“ Zamračil jsem se.
„Přivezli novou vězeňkyni s ročním dítětem. Ukázalo se, že
ta žena svoje dítě uhodila, a Melanie, tedy paní Tarczyńská,
jí na to něco řekla. Vznikla z toho tahanice a…“
„Co se stalo?“ zvýšil jsem hlas.
„Ta druhá měla vlastnoručně vyrobenou zbraň, kterou
propašovala v kojenecké láhvi. Zranila Melanii.“
„Kde je Melanie?“ Nebyl jsem s to říct nic víc.
„Odvezli ji na jipku. Její stav je vážný. Chystali jsme se
vám zavolat, ale zrovna jste přijel.“
„Kde je moje dcera?“
„Ve školce. Můžete… můžete si ji vzít.“
„Jedu do nemocnice a pro Milenku se vrátím pak.“
„Dobře, dám jim vědět, že se tam objevíte.“ Ředitel vypadal
velice zkroušeně.
A já…
Připadal jsem si jako v nějaké noční můře, ze které se hned
probudím. Takhle to přece nešlo. Už toho bylo moc! Kolik
toho dokáže unést jeden člověk? Unesu to? Proč?!
Když jsem dorazil do nemocnice, začal jsem řvát a bou-
chat do volantu. Pak jsem se několikrát nadechl, uklidnil
a šel nahoru.
Zavedli mě na jednotku intenzivní péče.
Molly ležela napojená na přístroje, které sledovaly její stav.
Měla zavedenou intubační kanylu a byla tak bledá a křehká,
že vypadala jako malá holčička. Její světlé vlasy k ramenům se
rozsypaly po polštáři. Dotknul jsem se její ruky. Byla studená.
Naklonil jsem se a tiše řekl:
„Jsem tady, Molly, vždycky tu budu. A ty budeš vždycky
ve mně. Nosím tě v sobě, Melanie, v srdci, v hlavě, pod kůží.
Nesmíš mě opustit. Nedá se žít bez poloviny sebe. Nedělej
mi to.“ Políbil jsem ji na ruku. „Jedu teď vzít Milenku domů.
Pamatuj si – já, ona a ty. Tři díly jednoho celku. Zůstaň, Molly.
Prosím.
Snažně tě prosím.
Miluju tě.“
EPILOG 1
Jsem každej hřích, první i sedmej,

každá ozvěna, kterou ty už nebudeš.
Chtěli mě zničit, však nepochybuješ,
že sám jsem v tom nejvíc důslednej.
Jsem a nejsem ve stejnou chvíli,
A s vlastním odrazem měříme síly,
Říkaj o mně, že jsem snad neobyčejnej,
konec světa, plná kapsa, sám, jedinej.
Sarius, První den po konci světa
O 15 měsíců později
„Pospěš si, miláčku. Seš opravdu hrozná kecalka a loudajda.“

„Co je to loudajda?“ švitořila moje dcera, zatímco jsem se
jí pokoušel obléknout bundičku.
„To seš přece ty. Místo abys dělala to, co máš, tak děláš
úplně něco jinýho a loudáš se. Jako loudajda.“
„Tati, takový slovo asi neexistuje.“
Dřepl jsem si a zapnul bundu s potiskem barevných hrdinů
z Milenčiny oblíbené pohádky.
„To teda existuje, když se tak jmenuješ.“ Pozdvihl jsem
obočí.
„Tak jóóó, tatííí.“
„Tak pojď už, šup, šup.“
„Jdem za mámou?“
„Jasně, že jo. Dneska je náš den.“
Vyšli jsme ze školky na vratislavským Brochowu. Přestě-
hovali jsme se sem před rokem, koupil jsem byt na novém
sídlišti. Pořád jsem provozoval obchody se stavebninami, měl
jsem už čtyři: ve Vratislavi, Grudziądzu, Opolí a Krakově. Ne-
vedlo se mi špatně. Po tom, co se stalo, jsem si uvědomil, jak
je život pomíjivý a peníze… ještě víc. Nedřel jsem, raději jsem
trávil čas doma. Dnes jsme jeli navštívit jedno důležité místo.
Posadil jsem Milenku do dětské sedačky, zapnul popruhy,
sedl si za volant a zamířil na Grabiszyńský hřbitov.
Když jsme dorazili, koupili jsme u vchodu svíčku a Mi-
lenka vybrala červenou růži. Zamířili jsme ke známé ulič-
ce. Jakmile jsme zahlédli hrob, pustila Milenka moji ruku
a rozběhla se tam s výkřikem:
„Mami!“
Pozoroval jsem svou dceru, jak na plochý kámen pokládá
jedinou růži. Usmál jsem se. Zvedl jsem pohled a podíval se
do modrých očí její matky.
„Konečně jste tady!“ Melanie zakroutila hlavou. Předklo-
nila se a políbila skotačící Milenku.
„Táta se loudal!“ odpověděla moje protivná dcera.
„Já?“ Dotknul jsem se rukou hrudníku. „Jak se má mr-
ňous?“ Nahlédl jsem do kočárku, kterým Molly lehce po-
hupovala. Spal v něm náš tříměsíční syn Kuba.
„Je to zlatý dítě.“
Popošel jsem, zapálil svíčku a objal Melanii. Měla krátké
blonďaté vlasy a vypadala krásně a něžně jako vždy. Dotknul
jsem se její chladné tváře.
„Všechno v pořádku, Melanie?“
„Ano, Viko. Víc než to.“ Usmála se a podívala se na Rober-
tův náhrobek. „Můžeme jet domů. Páčko, Robsone,“ zašeptala
a v jejích tichých slovech byla slyšet obrovská bolest a lítost.
Stará bolest a stará lítost, které se možná jednou ztiší, ale už
ji nikdy neopustí. Chápal jsem to.
„Pojďme, miláčku.“ Vzal jsem ji za paži.
„Domů.“ Zvedla tvář a podívala se na mě. V jejím klidném
pohledu se zatřpytila zlobivá jiskra.
„Ano, miláčku. Domů. Tvůj táta souhlasil, že si dneska
vezme děti.“
„Máš nějakej plán?“ zeptala se s úsměvem.
„Nekalej.“
Milenka běžela před námi, já jsem tlačil kočárek.
„Tak co je to za plán, Viko?“
Zdvihl jsem obočí.
„Mám chuť na malou projížďku.“
Široce se usmála.
„Projedem se městem?“
„Jo, Molly. Dobře víš, že s tebou pojedu všude.“ Přitáhl
jsem ji k sobě a políbil na rty.
„Vždycky jsem říkala, že je v tobě šílenství, Vikoušku.“
„Jiná možnost neexistuje. Protivná Molly.“
„Tvoje.“
„Moje.“
Když jsme odcházeli, otočil jsem se a zamířil pohledem
k náhrobku z tmavý žuly. Usmál jsem se.
Postaral jsem se o ni, Robsone, jak jsi mě o to prosil. Nikdy bych
ji neopustil. Páčko, kámo!
EPILOG 2
Dám ti radosti jak káča děcku.

Smutek je zakázán, dnešek je pro potěchu.
Čas mi tu chybí, splácím dluh.
Vyslechnu slova, poslouchám, mluv.
Máme jen chvilku, važme si toho.
Vezmu tě do ráje, vízum je pro kdekoho.
Taco Hemingway ft. Paluch, Vzpomínky na tebe
Přijíždíme k prosklené budově, dole jsou dvě restaurace, fit-

ko, soukromá lékařská ordinace a galerie. Všechno je krásně
osvětlené, hraje poklidná hudba, hostesky roznášejí občer-
stvení a elegantně oblečení číšníci servírují šampaňské ve
vysokých skleničkách. Ve vzduchu je cítit jemná vůně, která
proudí z nenápadně rozmístěných osvěžovačů. Vcházíme
dovnitř, Viktor mě něžně objímá a povzbudivě mě hladí
po zádech. Obávala jsem se toho okamžiku, ale vím, že to
zvládnu, jako vždycky. Jsem přece Melanie Tuli, co si sáhla
na dno, aby se od něho odrazila a žila dál, šla dopředu, ale
nikdy nezapomněla na minulost. A minulost, to je on.
S úsměvem, uličnicky pocuchanými vlasy a jiskrou
v modrých očích. Stojí přede mnou a kouká na mě, usmívá
se tak jako vždycky, když mě chtěl naštvat nebo popíchnout
nějakou sarkastickou hláškou. Nemůžu od Robertova obličeje
odtrhnout oči.
„Všechno oukej, miláčku?“ zeptá se Viktor.
„Jo, jo. V pohodě.“
Jdu dál a procházím kolem velký fotky mého kámoše,
bráchy, důvěrníka a milence. Pod ní stojí:
Robert Nowakowský
Výstava obrazů
Rozhlížím se po galerii, kde jsou na speciálních stojanech

a na stěnách zavěšené jeho obrazy. Všechny jsem je sesbírala,
shromáždila a uspořádala tuhle výstavu. Viktor mi s tím
samozřejmě pomohl, ten mě vždycky podporuje, utěšuje
a můžu se na něho spolehnout. Miluju ho a on miluje mě.
Jsme spolu, vychováváme naše děti, on provozuje síť obchodů
se stavebninami a můj táta mu pomáhá. Já mám za sebou
bakalářské studium, teď dělám magistra a dál pracuji pro
mobilního operátora, ale teď už jako manažerka.
Tuhle výstavu jsem musela uspořádat, Robertovi jsem to
dlužila. Zisk z prodeje poputuje na podporu rodinným dět-
ským domovům. Vím, že by si to tak přál, a já si ty peníze
nechat nechci. Bude jich dost, obrazy šly totiž na dračku.
Poslední z nich koupil můj manžel. Přijdu k obrazu, který visí
ve vzdálenější části galerie a přitahuje pohledy a pozornost
mnoha hostů. Je na něm holka s blonďatými vlasy a modrý-
ma očima pozorující hvězdy. Ve spodním rohu obrazu vidím
Robertův podpis a slova naškrábaný jeho ledabylým písmem:
Moje Molly
Usměju se a zamrkám, abych zastavila příval slz. Otočím

se a jdu za svým mužem. Obejme mě a odcházíme.
Sbohem, Robsone. Na shledanou. Někde, na další projížďce…
Molly
A G N I E S Z K A
LINGAS-ŁONIEWSKA
Z polského originálu Molly

přeložil Jan Novák.
Vydal DOBROVSKÝ s.r.o.,
Květnového vítězství 332/31, 149 00 Praha 4,
v edici Red v roce 2022,
jako elektronickou knihu.
Odpovědná redaktorka: Alžběta Růžičková
Jazyková korektura: Diana Straková
Obálka: Anita Modry / Burda Media Polska
Elektronické formáty
Dagmar Wankowska, LiamART
ISBN 978-80-277-2523-6 (pdf)
Více informací o edici Red naleznete na:

www.nasenakladatelstvi.cz

Molly 2

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

Molly 2

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Molly 2

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

Molly

Tato e-kniha byla zakoupena u Vašeho dobrého knihkupce

Kupující: Lucie Orlovská

Upozorňujeme, že kniha je určena pouze pro potřeby kupujícího.

Text copyright © by Agnieszka Lingas-Łoniewska, 2020

Všechna práva vyhrazena.

Translation © Jan Novák, 2022

ISBN 978-80-277-2523-6 (pdf)

Všechno to mělo být úplně jinak.

V životopisu mám díry

„No tak, o co ti jde?“

Na tu akci se mi vůbec nechtělo, ale můj společník a kamarád

Led Zeppelin, Stairway to Heaven

Ruku v ruce jsme vyběhli z klubu. Smála jsem se na celý

Když se její ústa dotknula těch mých, úplně mě to rozhodilo.

Remember when we had it all?

Sia, Midnight Decisions

Vzbudila jsem se asi v deset. Cítila jsem, že vedle mě někdo

„Krom toho příští tejden dostanu prachy za ten obraz, co

Jestli se chceš zase projet mém autem, tak tě

Vyprskla jsem smíchy. To jsou mi teda manýry. A dobrá

S cizíma lidma na večeři nechodím. Přijeď

Robson se opřel o skřínku, v postoji, který nechal vy-

Vidím, že vždycky musí být po tvém. Tak jo, budu čekat.

Usmála jsem se a odložila telefon.

Koukal jsem na displej telefonu a bezděky se usmíval. To

Řekni mi, proč když seš vedle mě,

White 2115, Noc

Čekala jsem na Viktora a přemýšlela, jestli vůbec vím, co

Taco Hemingway, Kdybys neexistovala

Samozřejmě, že jsem si ho pamatovala. Ze začátku to byla jen

Dneska jsem měla odpolední. Seděla jsem ve svým boxu a od-

Byt byl prázdnej, Robson se nejspíš udobřil s Alicí, tak ještě

Nevím, co to do mě vjelo, že jsem se dneska vydal za ní. Ne-

Cause girls like you run ‘round with guys like me

Maroon Five, Girls Like You

Z ryb mám nejraději čokoládu. Ale

Takže bez dezertu to nepůjde?

Dezert je nezbytnost. Bez dezertu

Moje odpověď byla jednoznačná:

Od dezertu si hodně slibuju.

Nevím, jestli ho zvládneš, je to velmi

Smál jsem se každé její zprávě. Ty její krátké, drzé věty

Ještě 4 hodiny, než se uvidíme. Nemůžu se

To jsem netušila, že seš takovej drsňák.

Ucítil jsem, jak mě polilo horko, a usmál jsem se pod

Neměl by mi tak říkat, jméno Melanie jsem už léta nepo-

Dej mi vědět, jestli už jsi doma.

Usmála jsem se pod nosem. Už léta si o mě nikdo nedělal

Ani jsem nestačila vystoupat do druhýho patra, když jsem

Prostě jen chci vidět tvý kozy.

Vybuchla jsem smíchy. Opravdu mě nepřestával překva-

Tak tomu říkám motivace. Dobrou noc, Viko.

Odpověděl téměř okamžitě:

Dobrou noc, Melanie. Hezké sny.

Zakroutila jsem hlavou a povzdechla si. Když jsem vešla

Jen jednou ti zazpívám.

Už zase jsem na ni čekal. Pokud to takhle půjde dál, dostanu

Nějak se mi to všechno začalo vymykat z rukou. Měla jsem se

Viktor byl nějakej divnej, zamyšlenej a pořád na mě koukal.

S touto optimistickou, i když trochu naivní myšlenkou,