Pravěké osídlení katastru obce Zbůch (okr. Plzeň–sever)

Arc heologie z ápadníc h Čec h ročník 14, číslo 1–2 Západočeské muzeum v Plzni, p. o. 2023 AZC14-1-2.indb 5 18.01.2024 13:31:58 Redakční rada: Odpovědný redaktor: Mgr. Milan M etlička , Západočeské muzeum v Plzni, p. o. Technický redaktor: Mgr. Josef J ežek , Západočeské muzeum v Plzni, p. o. Členové: PhDr. František Frýda , Západočeské muzeum v Plzni, p. o. Doc. Mgr. Ondřej C hvoJk a , Ph.D., Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích a Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích PhDr. Miloslav C hy tráček , Ph.D., Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i. PhDr. Jan J ohn , Ph.D., Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích PhDr. Michal l utovský, Ústav archeologické památkové péče středních Čech Mgr. Jiří o rna , Západočeské muzeum v Plzni, p. o. Mgr. Filip P rekoP, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Lokti Doc. PhDr. Pavel vařek a , Ph.D., Západočeská univerzita v Plzni Adresa: Redakce AZČ Milan Metlička Západočeské muzeum v Plzni, p. o. Zborovská 40, 301 00 Plzeň e-mail: redakceazc@zcm.cz Příspěvky procházejí recenzním řízením © Západočeské muzeum v Plzni, p. o. 2023 ISSN: 1804-2953 AZC14-1-2.indb 6 18.01.2024 13:31:58 Obsah 70 let Pavla Břicháčka ...............................................................................5 PhDr. Peter Braun (*25. 12. 1948 Čadca – †19. 3. 2023 Praha) ...............6 Andrea Junková: Záchranný archeologický výzkum neolitického sídliště ve Vochově, okr. Plzeň–sever ..........................................................8 Archäologische Rettungsuntersuchung der neolithischen Siedlung in Vochov, Bez. Plzeň–sever (27) Robert Trnka: Druztová–Věžka, okr. Plzeň–sever. Zamyšlení nad eneolitickou keramickou produkcí z lokality ............................................ 29 Druztová–Věžka, Bez. Plzeň–sever. Reflektionen über die äneolithische Keramikproduktion von der Fundstelle (88) Jindra Hůrková – Jan John: Hromadný nález bronzů ve Svrčovci, okr. Klatovy ........................................................................................... 90 Bronzehortfund in Svrčovec, Bez. Klatovy (116) Jiří Fröhlich † – Ondřej Chvojka: Pravěké osídlení zvíkovské ostrožny. Vývoj poznání a přehled nálezů ............................................... 117 Vorgeschichtliche Besiedlung der Landzunge von Zvíkov. Wissensentwicklung und Überblick der Funde (137) Petr Menšík – Milan Metlička: Pravěké osídlení katastru obce Zbůch (okr. Plzeň–sever) ...................................................................... 139 Die urzeitliche Besiedlung der Katastergemeinde Zbůch (Bez. Plzeň–sever) (165) Andrea Junková: Výzkum sídliště z období popelnicových polí v Plzni–Radčicích v letech 1999 a 2000 ................................................... 167 Untersuchung einer urnenfelderzeitlichen Siedlung in Plzeň–Radčice in den Jahren 1999 und 2000 (190) Jana Krausová – Antonín Zelenka: Struktura pravěkého osídlení horního a středního toku Černého potoka v podhůří Českého lesa ........... 192 Struktur der urzeitlichen Besiedlung des Ober– und Mittellaufs des Baches Černý potok im Vorgebirge des Český les (Böhmischer Wald) (250) Alena Trčková: Dobřany – Malá Strana, záchranný archeologický výzkum polykulturní lokality ................................................................. 252 Dobřany – Malá Strana, archäeologische Rettungsuntersuchung einer polykulturellen Lokalität (282) AZC14-1-2.indb 7 18.01.2024 13:31:58 Pravěké osídlení k atastru obce Zbůch (ok r. Plzeň–sever) Petr Menšík – Milan Metlička Abstrakt: Okolí obce Zbůchu je dobře známé v souvislosti s poměrně rozsáhlou těžbou černého uhlí v obdobích relativně nedávných, resp. v 19. a v podstatné části 20. století, která v této souvislosti zachovala celou řadu movitých i nemovitých památek. Nicméně vzhledem k umístění této obce, je osídlení tohoto místa a jeho nejbližšího okolí daleko starší. Lze předpokládat, že díky nejen blízkému chotěšovskému klášteru a známým písemným pramenům, se brzy najdou taktéž archeologické doklady osídlení středověkého stáří v jádru této obce, případně v jejím blízkém okolí. Podkladem této studie jsou však ty nejstarší nálezy přítomnosti našich předků na tomto území, které lze na základě archeologických pramenů datovat několik tisíc let do naší minulosti. Klíčová slova: Zbůch – Plzeňský kraj – pravěk – doba bronzová – pravěké osídlení katastru obce. 1 Úvod Obec Zbůch leží na jihozápadním okraji Plzeňské kotliny v mírně zvlněné krajině. Do nedávna tvořily její dominantu dvě haldy hlušiny vzniklé po hlubinné těžbě uhlí. Jejich zbytky s odeb r a n ý m i v r c h ol y jsou vidět v severov ýchodním a jihozápadním sousedství obce. Vesnice je poprvé připomínána v roce 1253, kdy ji král Přemysl Otakar II. společně se sousedním Čer veným Újezdem d a rov a l chotěšovskému klášteru (Hlinomaz 2009, 102). Ve vrcholném středověku vznikl ve vsi poplužní dvůr, jehož majitelé se často střídali. V roce 1452 je uváděn jako Obr. 1: Mapa Zbůchu a okolí s vyznačením míst archeologických lokalit a nálezů: 1 – areál bývalé cihelny; 2 – pole majitel Velek ze Zbůmezi cihelnou a tratí (součást vyznačeného území); 3 – objekt v hrázi u železniční trati; 4 – pole v „Úžlabí“, chu, v roce 1482 pak nález zlomku bronzového meče; 5 – sběry z pole „Za Dvorem“; 6 – sběry na JZ okraji obce; 7 – „Ječné Votík z Chotěšovic, pole“, severně od Zálužského potoka; 8 – JZ od polohy „Na Dlouhých“, na hranicích katastrů Líně a Zbůch; který dvůr postoupil 9 – severní okraj silnice do Líní; 10 – pole „Za Višňovkou“, místo nálezu přeslenu a těrky na obilí; 11 – pole své manželce Kate„Za Dráhou“, nález vrtané kamenné sekery; 12 – pole „Pod Týnským vrškem“, nález štípané industrie; 13 – řině z Plešnic (BukaPlzeňská ulice, nález valounových otloukačů. Sestavil M. Metlička. čová – Fák – Foud 139 AZC14-1-2.indb 139 18.01.2024 13:31:58 Pr avě ké o sí d l e ní k at as t r u o b ce Zb ů ch (o k r. Pl z e ň – s eve r) Pe t r M e nš í k – M i l a n M e tli čk a 1997, 170; Hlinomaz 2009, 111). V kontrastu s písemnými zprávami jsou výsledky archeologických výzkumů prováděných při různých stavebních akcích negativní. Z intravilánu obce dosud nemáme žádné doklady vrcholně středověkého osídlení. Podle mapy stabilního katastru z roku 1838 se staré jádro vsi nacházelo v severní části obce na levém břehu Zálužského potoka východně od silnice vedoucí do Úherců, o čemž svědčí i název dnešní ulice Stará čtvrť. Absence středověkých nálezů je v kontrastu s bohatými doklady pravěkého osídlení na katastru obce, které jsou předmětem tohoto článku. Obr. 2: Zbůch, cihelna. Novinový výstřižek nalepený na zlomky amforovité 2 Charakteristika a přírodní podmínky oblasti Území našeho zájmu je mírně zvlněná krajina obce a jejího okolí, jehož páteří je drobný tok Zálužského potoka, toku VI. řádu, který teče esovitým záhybem od jihozápadu k severovýchodu. Právě v místě esovitého meandru toku se po jeho obou stranách rozkládá zástavba dnešní vesnice. Především na severovýchodě a jihozápadě je terén změněn průmyslovými areály, které můžeme spojit s dolováním černého uhlí, které i výrazně změnilo hydrologické poměry okolí. Těžba a doprava uhlí také byla hlavním důvodem, proč do obce byla postavena železnice, která spojila Plzeň a Domažlice. Geomorfologicky je zájmové území součástí okrsku Nýřanské kotliny ležící ve střední a západní části Plzeňské kotliny. Jde o strukturně denudační sníženinu severně od toku Radbuzy tvořenou karbonskými prachovci, jílovci, pískovci, arkózami a slepenci. Území ohraničené na severu tokem Vejprnického potoka a na jihu údolím Radbuzy se vyznačuje ploše pahorkatinným reliéfem s mírně ukloněnými svahy a relikty plošinných zarovnaných povrchů (Demek a kol. 1987, 379). Je protkána menšími toky Lučního a Zálužského potoka tekoucími paralelně od západu k východu a ústícími před Plzní do Radbuzy. Pedologická mapa uvádí východně od Zbůchu pseudogleje s hnědými půdami. Pseudogleje jsou nejtypičtějšími půdami našich pánví, kde se uplatňují na písčitojílovitých terciérních sedimentech (Tomášek 2000, 48), zatímco hnědé půdy jsou nejvíce vázány na členitý reliéf, i když jsou poměrně časté na terasových štěrcích a píscích, které bývají zastoupeny zejména v nízkých rovinatých polohách (Tomášek 2000, 53), jako v našem případě. zásobnice identifikující soubor keramiky. Foto M. Metlička. Klimaticky území patří do nejteplejší západočeské oblasti MT 11 s dlouhým, teplým a mírně suchým létem a krátkou, mírně teplou a velmi suchou zimou s krátkým trváním sněhové pokrývky (Quitt 1971, 13) s průměrným úhrnem ročních srážek 550 mm a průměrnou teplotou 7–8° C. Rekonstrukční mapa přirozené vegetace zde uvádí acidofilní bikové, jedlové, březové a borové doubravy. Převažují bikové a jedlové doubravy s dominantním zastoupením dubu zimního se slabší příměsí až absencí méně či více náročných listnáčů – břízy, habru, buku, jeřábu a lípy (Neuhäuselová a kol. 2001, 188–189), které na západě přechází v brusinkovou borovou doubravu opět s dominantním dubem zimním, řidčeji s dubem letním a borovicí (Neuhäuselová a kol. 2001, 199). V pásu při toku Zálužského potoka se předpokládají luhy a olšiny (Mikyška 1969, list M–33–XX Plzeň). 3 Přehled dosavadních archeologických nálezů Z katastrálního území Zbůchu pochází celkem 14 souborů, či jednotlivých nálezů datovatelných do pravěkého období. V případě nálezů z prostoru bývalé cihelny Západočeské důlní společnosti jde zřejmě o jednu lokalitu, ze které byly nálezy postupně získávány od počátku 20. století. Část z nich pochází z povrchových sběrů, které většinou neposkytují dostatek informací pro přesnější dataci, a nelze je zařadit obecněji, než jen kulturně. Pro přesnější chronologické zařazení souborů pocházejících z mladší doby bronzové, které jako jediné poskytly dostatečné množství artefaktů, bylo použito základního třídění vypracovaného 140 AZC14-1-2.indb 140 18.01.2024 13:31:59 A rch e o l o g i e z á p a d ní ch Če ch ro č . 14, č . 1 –2 ( 2 02 3) Pl z e ň 2 02 3, s . 139 –16 6 si dovolujeme zde publikovat výtah z jeho překladu: „Pravěké nálezy. Muzeum ve Stodě nás informovalo, že u parní cihelny Západočeské důlní společnosti ve Zbůchu byly ve velkém počtu nalezeny popelnice, které jsou cenným dokladem archeologických nálezů a vzbuzují zvláštní zájem. Bez pochyby je uvedené místo prehistorickým pohřebištěm a nalézají se zde takzvané žárové hroby a popelnicové pohřebiště. ….. Pohřebiště se nachází v hloubce 60–75 cm, ve které se objevují, pod vrstvou zemědělské půdy, horní okraje uren. Popelnice stojí na podlážce z přepálených kamenů a jsou rozObr. 3: Zbůch, cihelna. Kresba nádoby nalezené v roce 1921, poskytnutá jen k dokumentaci. ličné velikosti a tvaru. Bohužel se většinou nachází rozlámané a při vyzvedávání na pro milavečskou skupinu (tehdy kulturu) J. Bouz- světlo se rozpadají, což je v každém případě způsobeno kem (1962), doplněnou o chronologii knovízské mrazem. Při pozorném studiu můžeme rozeznat někokultury v severozápadních Čechách (Bouzek – Kou- lik typů, se zřetelem k materiálu, tvaru a vnější úpravě. tecký – Neustupný 1966) a ve středních Čechách Většina nalezených popelnic byla vyrobena z prosté (Hrala 1973). Především u prvních dvou oblastí neupravené hlíny, byly v ruce tvarované a ne na hrnjsou jednotlivé fáze dobře synchronizovány ( Jiráň čířském kruhu, proto jejich tělo nemá stejný tvar. Jeden ed. 2008, 145, tab. 4). Pro dataci etážovitých nádob druh popelnic je jen zcela hrubě tvarovaný bez výzdoby, bylo využito dvou článků J. Bouzka (1958a; 1958b). druhý má na okraji jemné hezké rozšiřující se linie a má K hledání analogií jak tvarových, tak výzdobných, výzdobu páskou. Třetí typ uren je hodně tmavé barvy, byly použity publikace výzkumů v Březně u Loun je dobře vypálený a má na okraji klikatkovou výzdobu, (Pleinerová – Hrala 1988), Kněževsi u Prahy (Smejtek která je prováděna otisky palce. Ucha nádob mají již 2007; 2011) a jihočeské Březnice u Tábora (Chvojka – příjemný tvar, také třpytivý povrch jemně potřený na Kuna – Menšík a kol. 2021). způsob glazury. Čtvrtá skupina je velmi dobře tvrdě kamenně vypálená a mající tenkou stěnu. Prohlubně, ve 3.1 Zbůch – cihelna (obr. 1:1) kterých se popelnice nacházely, byly překryty plochými kameny, jejich uspořádání připomínalo sarkofágové Bývalá cihelna Západočeské důlní společnosti se překrytí. nacházela na jihozápadním okraji tehdejší obce, Důlní ředitel Otto Berger nařídil rozumnou ohleduplnost v prostoru mezi ohybem železniční trati a Záluž- při těžbě hlíny a na popelnice dávat pozor.“ ským potokem. Dnes se na tomto místě v prostoru Z tohoto sdělení vychází také drobná zmínka hliniště, s nepravidelným terénem svědčícím o akti- o nálezech popelnic u Zbůchu od Franze Andreβe vitě spojené s úpravou terénu v minulosti, nachází (Andreβ 1927, 10). Kromě zlomku amforovité zásobsportovní areál s fotbalovým hřištěm a zázemím nice s nalepeným výstřižkem článku, k nálezům ze (obr. 1:1). Původně se zájmové místo s nálezy prav- stodského muzea patří další dva okrajové zlomky děpodobně nacházelo na mírně vyvýšené terase amforovitých zásobnic (obr. 4:2, 3) a křemenný nedaleko nad současným tokem blízké vodoteče. valounový drtič (obr. 4:4). Jeho možná příslušNejstarší nálezy z prostoru cihelny pochází z roku nost k souboru by svědčila o sídlištním charakteru 1911 a do Západočeského muzea v Plzni se dostaly nálezů (inv. č. P 20.383–20.386). jako konfiskát po druhé světové válce z Muzea ve Podle sdělení pozdějšího kurátora archeologické Stodě. K identifikaci nálezu přispěl německy šva- sbírky ZČM v Plzni V. Čtrnácta pochází z roku 1911 bachem psaný novinový článek nalepený na velkém také nález dvou zlomků bohatě zdobeného kofzlomku horní části amforovité zásobnice (obr. 2; líku (Šaldová 1981a, 149, obr. 11:4). Zde je uvedeno, 4:5). Článek je zároveň nejpodrobnější infor- že jde o ojedinělý nález z kulturních jam, ale jako mací o starých nálezech v prostoru cihelny, proto pravděpodobnější se podle novinového článku jeví 141 AZC14-1-2.indb 141 18.01.2024 13:32:00 Pr avě ké o sí d l e ní k at as t r u o b ce Zb ů ch (o k r. Pl z e ň – s eve r) Pe t r M e nš í k – M i l a n M e tli čk a Obr. 4: Zbůch, cihelna. 1 – dva zlomky koflíku nalezené údajně v roce 1911; 2–5 – zlomky z roku 1911 získaní jako konfiskát z muzea v Stodu. Kresba obr. 4–10 M. Mašková a P. Peterková. 142 AZC14-1-2.indb 142 18.01.2024 13:32:01 A rch e o l o g i e z á p a d ní ch Če ch ro č . 14, č . 1 –2 ( 2 02 3) Pl z e ň 2 02 3, s . 139 –16 6 možnost, že pochází z některého z porušených popelnicových hrobů, čemuž by odpovídalo i částečné přepálení jeho okraje (obr. 4:1; inv. č. P 8.675). Popis nálezů: • • • • • Zlomek velké amforovité zásobnice s válcovitým hrdlem, okrajem vodorovně vytaženým, čelní hranou zaoblenou zdobenou drobnými důlky. Na rozhraní hrdla a těla je nízká plastická páska s hlubokými hustými prstovými půlkruhovými důlky. Povrch je nepravidelný, hrdlo vodorovně a tělo svisle prstované, barva světle oranžovo hnědá, průměr okraje 390 mm (inv. č. P 20.383; obr. 4:5). Zlomek amforovité zásobnice s nálevkovitým hrdlem, okrajem krátce vodorovně vytaženým a čelní hranou zaoblenou. Na ostrém rozhraní hrdla a těla masivní, prsty důlkovaná plastická páska. Povrch je nepravidelný, vně hrubý, hnědý, hrdlo vodorovně prstované, uvnitř povrch nepravidelný, hlazený, šedohnědý (inv. č. P 20.384; obr. 4:3). Zlomek amforovité zásobnice s válcovitým na vnější straně s mírně vypouklým hrdlem, okrajem vodorovně vytaženým, na vnitřní straně hraněným do tří plošek a čelní hranou zploštěle zaoblenou. Povrch je nepravidelný, hnědý až šedohnědý, střep částečně deformován žárem, průměr okraje 190 mm (inv. č. P 20.385; obr. 4:2). Otloukač kruhového tvaru z křemenného valounu, který má téměř celý povrch (90 %) se stopami piketáže (otloukání). Průměr 69–80 mm, hmotnost 658 g (inv. č. P 20.386; obr. 4:4). Dvě části (torza) koflíku bez dna s baňatou skleslou výdutí s ostře zalomeným, rovným nálevkovitým hrdlem, okrajem téměř vodorovně vytaženým zeslabeným a čelní hranou zaoblenou. Na vnitřní straně ostré hrany zalomení hrdla a okraje. Podhrdlí zdobí obvodový pás jemných rýh kombinovaný s řádky obrvení, níže pásy rýh v krokvicích, mezi nimiž pod oběžným pásem jsou vodorovné skupiny 3–4 důlků v řadě (attinská výzdoba). Barva povrchu okrově hnědý, oboustranně leštěný, keramická hmota jemná, tvrdě vypálená. Okraje zlomků jsou druhotně přepálené. Průměr okraje 180 mm, síla stěny 3–4 mm (inv. č. P 8.675; obr. 4:1). Datace: Zařazení nálezů pocházejících zřejmě z roku 1911 můžeme rozdělit na dvě části. Zlomky amforovitých zásobnic s válcovitým hrdlem (obr. 4:2, 5) můžeme zařadit do fází III–IV milavečské skupiny (Bouzek 1962, 186), shodně pro knovízskou kulturu K III– IV (zvláště zásobnici na obr. 4:5), tedy do závěru Br D až počátku Ha A2, zatím co zlomek amforovité zásobnice s nálevkovitě rozevřeným hrdlem (obr. 4:3) a především zlomky koflíku (obr. 4:1) do stupňů K IV–V, tedy do konce Ha A1 až Ha A2/Ha B1 ( Jiráň ed. 2008, 146–147). U koflíku nás k tomu vede ostřejší profilace a především výzdoba. Koflíky zdobené svazky rýh a šikmými do krokvice uspořádanými svazky rýh se objevují již v K III (Bouzek – Koutecký – Neustupný 1966, Fig 32:7), ale doplnění ornamentu o obrvení (attinský ornament) a kruhové kolkové důlky zřetelně ukazují na jeho mladší dataci (viz. Smejtek 2011, 138). Zmiňovaný koflík uvádí J. Bouzek (1962, 191), který jej řadí i díky kruhovým kolkům do V. fáze milavečské kultury. Naznačuje to možnost delšího trvání zdejšího mladě bronzového osídlení. 3.2 Zbůch – prostor mezi cihelnou a železniční tratí (obr. 1:2) Do prostoru, dnes vymezeného areálu cihelny, můžeme také lokalizovat nález vztahující se k roku 1921, v té době uváděný jako plochu mezi cihelnou a železniční tratí, tedy do prostoru, kterým se hliniště cihelny postupně rozšiřovalo. V listopadu 1921 oznámil ředitel p. Sandtner nález na poli mezi cihelnou a tratí. Při prohlídce bylo tehdy zjištěno, že tu byly zarovnané již mohylky, z nichž se zachovalo několik tuhovaných nezdobených nádobek (obr. 5; inv. č. P 225–229; Macháček 1926, 25). Ze zprávy nevyplývá, zda F. Macháček zlomky nádob sám vyzvedl, nebo mu byly předány. Nesprávně do střední doby bronzové tyto nádoby datuje E. Čujanová–Jílková, která také uvádí, že šlo o výzkum F. Macháčka (Čujanová–Jílková 1973, 515, obr. 8:3–6), který však o žádném výzkumu nemluví, viz výše. V poznámce autorka cituje zprávu (archiv AÚ, čj. 5412/46), kde se místo popelnicových hrobů uvádí jámy 0,60–0,70 m hluboké, považované za milavečské. Zde se skutečně musíme držet původních zpráv a ne pozdějších chybných interpretací, kterých je v tomto případě několik. F. Macháček ve zprávě naopak uvádí, že při této příležitosti byla v soukromém majetku ze starších nálezů na tomto místě zjištěna malá tuhovaná nádobka, velmi bohatě zdobená rytím. Nádobu bylo možné jen fotografovati pro sbírku (Macháček 143 AZC14-1-2.indb 143 18.01.2024 13:32:01 Pr avě ké o sí d l e ní k at as t r u o b ce Zb ů ch (o k r. Pl z e ň – s eve r) Pe t r M e nš í k – M i l a n M e tli čk a 1926, 25). V tomto případě by se s velkou pravděpodobností mohlo jednat o koflík s nedochovaným uchem zachovaný v kresbě a uložený v archivu oddělení prehistorie ZČM (obr. 3). Později přinesl ještě horník p. Schönkönig větší množství střepů z jedné velké nádoby z téže lokality (Macháček 1926, 25). V tomto případě by se mohlo jednat o starý soubor nálezů (ZČM Plzeň, inv. č. P 20.133–20.144; viz kap. 3.14), u kterého kromě lokality Zbůch nejsou uvedené žádné nálezové okolnosti (obr. 6), bohužel v souboru pro jistější identifikaci chybí uváděné zlomky velké nádoby. Popis nálezů: Datace: Soubor pěti hlubších, tvarově si blízkých koflíků (předpokládáme, že o koflík šlo i v případě poslední, jen torzovitě dochované nádoby bez dochovaného ucha; obr. 5:1) má jednotný charakter a můžeme u něj skutečně předpokládat, že pochází z jedné nálezové situace. Tento soubor koflíků ze Zbůchu řadíme dle J. Bouzka mezi mladší tvary, tedy pravděpodobně do V. fáze (Bouzek 1962, 191). Všechny tvary mají četné analogie na sídlišti v Kněževsi u Prahy ve vrcholně knovízském horizontu Kn 4b (Smejtek 2011, 136, obr. 138), který odpovídá K V–VI periodizace knovízské kultury (Bouzek – Koutecký – Neustupný 1966; viz. Smejtek 2011, obr. 95). Pokud jde o nádobu dochovanou jen kresebně (obr. 3), můžeme podle tvaru předpokládat, že jde o koflík s nedochovaným uchem. Přesto, že kresba nemusí být zcela přesná, jsou na ní zachycené jak tvarové, tak výzdobné prvky, které umožňují jeho přesnější dataci. Jde zřejmě o koflík s odsazeným nálevkovitým hrdlem, které se v milavečské skupině objevují od III. fáze, ale jeho profilace i výzdoba, kdy je svazek vodorovných rýh lemován obrvením a šrafované trojúhelníky, ukazují na zařazení do V. fáze (Bouzek 1962, 190), pro Kněževes bychom koflík mohli zařadit do horizontu Kn 4a (Smejtek 2011, 137–138), kde je mu nejblíže torzo koflíku z objektu 2026 (Smejtek 2007, obr. 140:1). Nádoby získané F. Macháčkem: • Koflík s odlomeným páskovým ouškem vedeným z okraje na výduť, s vyšší esovitou profilací a okrajem jednou hraněným a malým rovným dnem. Slepeno z 15 zlomků, povrch původně hlazený šedohnědý. Průměr okraje 132–145 cm, výška 98 mm, průměr dna 43 mm (inv. č. P 000.225; obr. 5:5). • Koflík s oblou stěnou, rovným zaobleným okrajem, malým dnem a s rekonstruovaným páskovým uchem vycházejícím z okraje. Slepeno z 9 zlomků, dochováno z ½. Povrch původně hladký, šedohnědý. Průměr okraje 145 mm, výška 105 mm, průměr dna 50–53 mm (inv. č. P 000.226; obr. 5:4). • Koflík s oblou stěnou, vyhnutým, zeslabeným 3.3 Zbůch – poloha „Za zaobleným okrajem. Dno malé rovné, rekonstruVišňovkou“ (obr. 1:3) ované páskové ucho vychází z okraje. Povrch hladký, uvnitř stopy tuhování, barva tmavě šedo- Lokalizace: Výkop v náspu podél oblouku hnědá. Průměr okraje 162–177, výška 106 mm, železniční trati na západním okraji obce, poloha průměr dna 50–52 mm (inv. č. P 000.227; „Za Višňovkou“. obr. 5:3). Koordináty: ZM 10, 21–22–04, 203:129 mm; • Rozevřený koflík s oblou stěnou mírně vyhnu- nadmořská výška 354 m. tým zeslabeným a zaobleným okrajem, odlome- Akce: sběr a dokumentace řezu v porušené ným páskovým ouškem nasedajícím na okraj druhotné situaci. a mírně vydutým dnem. Slepeno ze 4 zlomků, Popis: K zvláštnímu nálezu došlo v roce 1991 na dochováno z 80 %. Povrch otřelý hrubý, tmavě protější straně železniční trati proti areálu cihelny, hnědý, uvnitř šedý, původně vně tuhovaný. Prů- 6 m východně od mezníku 12/4 proti dnes zbořeměr okraje 130 mm, výška 77 mm, průměr dna nému strážnímu domku (obr. 1:3). Tehdy přinesla 48 mm (inv. č. P 000.228; obr. 5:2). paní Ivana Málková do muzea 4 střepy a zvířecí • Část hluboké misky nebo koflíku esovité pro- kost a uvedla, že tyto a další střepy byly nalezeny filace s okrajem mírně vyhnutým, zeslabeným ve Zbůchu, že více vědí o nálezu p. Schejbal a Zajbt. a zaobleným. Povrch vně mírně drsný, šedo- V dalších dnech jsme zmíněné pány v železničním hnědý, uvnitř leštěný tuhovaný. Kresebná rekon- depu Týnci u Zbůchu navštívili. Ti nám předali strukce. Průměr okraje 160 mm, výška 117 mm, další střepy a odvedli nás na místo nálezu. Zjistili průměr dna 53 mm (inv. č. P 000.229; obr. 5:1). jsme, že střepy byly nalezeny v náspu běžícím podél železniční trati v poloze „Za Višňovkou“. Násep 144 AZC14-1-2.indb 144 18.01.2024 13:32:01 A rch e o l o g i e z á p a d ní ch Če ch ro č . 14, č . 1 –2 ( 2 02 3) Pl z e ň 2 02 3, s . 139 –16 6 Obr. 5: Zbůch, cihelna. Nálezy získané F. Macháčkem. leží západně od trati, zřetelně je navršen z vykopaného materiálu při stavbě železnice, která v těchto místech prochází terénním zářezem. Jeden z pánů zpozoroval během března výkop, který do náspu vykopaly děti. Vedle výkopu byly na hromádce složeny střepy, které zřetelně byly vybrány z výkopu. V době našeho příchodu byla do náspu vyhloubena okrouhlá jáma asi o průměru 2 m a v bocích byly ještě zřetelné zbytky vrstvy, ze které střepy pocházely. Vrstva byla šedohnědá, hlinitá, sypká, s uhlíky, začínala v hloubce 35 cm od vrcholu náspu a sahala do hloubky 60–75 cm. Ve středu ležela výše, ke stranám klesala. Ostatní materiál náspu tvořil žlutohnědý jíl. Podle nálezové situace bylo zřejmé, že jde o druhotnou polohu nálezů, které byly původně položeny patrně v místech dnešní trati a při stavbě dráhy pak přeneseny s ostatní zeminou do náspu. Při dokumentaci místa nálezu jsme sebrali na hromádce naskládané střepy a kosti a dobrali jsme šedohnědou vrstvu s nálezy (Baštová – Metlička 1991; Baštová – Metlička 1995, 398). Soubor osteologického materiálu z této akce určila J. Petříčková, která zjistila kosti tura domácího, prasete domácího, nerozlišené kosti ovce a kozy domácí a srnce evropského (Hůrková 2002, 74; Petříčková 2002, 98). Charakter nálezu, různorodost a bohatost keramického materiálu, přítomnost zvířecích kostí a naopak absence lidských kostí prošlých kremací, jasně ukazuje na sídlištní charakter nalezeného souboru. Co se týká určení původní polohy nálezu, je velmi pravděpodobné, jak už bylo výše uvedeno, že objekt ležel někde v prostoru zářezu dnešní železniční trati. Plyne z toho, že objekt byl nejspíše součástí sídelního a pohřebního areálu zjištěného v prostoru bývalé cihelny. Konfrontace původních starých zpráv oproštěných od zavádějících interpretací nás vede k názoru, že v prostoru bývalé cihelny bylo těžbou zničeno jak rovinné sídliště, tak pohřebiště. V případě pohřebiště pak můžeme jít ještě dále a uvažovat jak o plochých popelnicových hrobech (novinový článek z roku 1911), tak mohylách (Macháček 1926, 25). Pohřebiště se společným výskytem mohylových a plochých popelnicových hrobů byla zjištěna i na jiných lokalitách v jihozápadních Čechách (Horní Kamenice, Snopoušovy, Šťáhlavy–Hájek, Vejprnice). Celkem bylo při této záchranné akci získáno 436 zlomků keramických nádob, 12 zlomků zvířecích kostí (určení viz výše) a 9 menších zlomků mazanice. Z nich 8 mělo jednu rovnou uhlazenou plochu a jeden nesl otisk kůlu o průměru minimálně 10 cm. Na jednom zlomku byl jednovrstevný bílý nátěr. Soubor doplňuje kamenný pískovcový kotouč s nepravidelně obroušeným obvodem (obr. 10:26). Podobný kamenný kotouč s důlkem ve středu byl 145 AZC14-1-2.indb 145 18.01.2024 13:32:01 Pr avě ké o sí d l e ní k at as t r u o b ce Zb ů ch (o k r. Pl z e ň – s eve r) Pe t r M e nš í k – M i l a n M e tli čk a Obr. 6: Zbůch. Blíže nelokalizované nálezy pravděpodobně z bývalé cihelny. nalezen v jámě 556 z Března (Pleinerová – Hrala 1988, 135, tab. XXIII:14), jeho náznak vrtání ukazuje, že mohl sloužit jako přeslen. Keramika byla jak tvarově, tak materiálově značně různorodá. Z celkového počtu bylo typických zlomků, tj. zlomků zdobených a okrajových 110 (obr. 9–12), z atypické keramiky patřilo 82 zlomků jemné tenkostěnné (stolní) keramice převážně s leštěným a tuhovaným povrchem, 104 zlomky můžeme charakterizovat jako keramiku středně hrubou se silnější stěnou a hrubším materiálem, ale s hlazeným, tuhovaným a leštěným povrchem, nebo s povrchem neupraveným. Hrubé užitkové keramice patřilo 122 keramických zlomků, které měly silnou stěnu a zpravidla vnější povrch neupravený, drsněný a prstovaný. Převažujícím tvarem u tohoto druhu keramiky byly amforovité zásobnice. Zajímavým nálezem byly tři zlomky stěn keramických nádob s natavenou hmotou na vnitřní stěně. V jednom případě se očividně jednalo o strusku z bronzu či mědi o síle 4–5 mm. Na dalších dvou zlomcích byly struskovité příškvarky (obr. 7). Povrch střepů byl vně hladký, hnědočervený až popraskaný, hnědý a nepatrně rozpraskaný žárem. Na dvou zlomcích byla provedena prvková 146 AZC14-1-2.indb 146 18.01.2024 13:32:02 A rch e o l o g i e z á p a d ní ch Če ch ro č . 14, č . 1 –2 ( 2 02 3) Pl z e ň 2 02 3, s . 139 –16 6 • D va zlomky etážovité nádoby z rozhraní těla a v ydutého h rd la, na pecích těla vodorovné kanelury. Povrch hladký, šedý až černý, část hrdla tuhovaná (inv. č. P 41.548; obr. 11:24). • Tři zlomky mísy esovité profilace s rovně seříznutým a vnější hranou vytaženou v krátký zobáček. Povrch hladký, světle čerObr. 7: Zbůch. Nálezy ze sekundární polohy v náspu podél železniční trati. Keramické zlomky s bronvenohnědý, uvnitř leštěný. zovou struskou a příškvarky (inv. č. P 41.546). Foto M. Metlička. Průměr okraje 270 mm, výška cca 95 mm (inv. č. analýza metodou XRF, kterou provedla V. SkřivánP 41.549; obr. 12:14). ková z Oddělení přírodovědných věd a archeomet- • Dva zlomky nádoby s povrchem drsným, svisle rie ARÚ, v. v. i. Praha (obr. 8). U vzorku 1 (obr. 7:2) rýhovaným. Barva červenohnědá a okrová (inv. byl zjištěn nižší obsah mědi. U této keramické č. P 41.554). nádoby můžeme předpokládat výrobu bronzu (měď • Zlomek okřínu s válcovitou horní partií a okranecelých 45 %, cín v běžném rozmezí výroby 7 %), jem mírně vyhnutým a oblým. Povrch vně hladký, avšak nižší hodnota mědi ve vzorku může být způčerný, od okraje tuhovaný, uvnitř pokrytý tensobena např. degradací povrchové vrstvy keramiky, kou vrstvičkou jemně plavené hlíny hnědé barvy případně přípravou druhotně využívané suroviny (inv. č. P 41.555; obr. 10:10). pro další zpracování. V případě vzorku 2 (obr. 7:1) • Dva zlomky okřínu s mírně kuželovitou horní se jedná s vysokou mírou pravděpodobnosti o keračástí a okrajem vyhnutým, kuželovitě seříznumickou nádobu hrubé keramické třídy (tyglík?), tým. Povrch vně hladký, tuhovaný, uvnitř hladký, který mohl sloužit k odlévání mědi při tavbě (86 %). okrově hnědý (inv. č. P 41.556; obr. 10:14). Na základě těchto skutečností, a nálezů tří zlomků • Dva zlomky okřínu s lehce kuželovitým hrdlem keramiky s pozůstatky mědi a cínu je možné, že a okrajem mírně rozevřeným, téměř vodorovně se s kovy na tomto místě mohlo pracovat v proseříznutým. Povrch oboustranně hladký, šedocesu zpracování v průběhu mladší doby bronzové. černý, vně tuhovaný (inv. č. P 41.557; obr. 10:11). V jihozápadních Čechách jde zatím o jediný nález, • Zlomek nádoby s hrdlem lehce kuželovitě sevřekdy na zlomcích sídlištní keramiky byly zjištěny ným, okrajem mírně rozevřeným, oblým. Povrch struskovité nataveniny po práci s bronzem. oboustranně hladký, tuhovaný, barva černá (inv. Literatura: Baštová – Metlička 1991; Baštová – č. P 41.558; obr. 10:12). Metlička 1995, 398. • Zlomek nádoby s okrajem vzhůru vytaženým, Uložení: ZČM Plzeň, RP 10/1997. nepravidelně zpracovaným okrajem. Povrch vně hladký, tuhovaný, černý, uvnitř červenohnědý Popis nálezů: (inv. č. P 41.559; obr. 10:15). • Kamenný pískovcový kotouč s rovnoběžnými • Dva zlomky půlkulovité mísy s okrajem vodopodstavami a nepravidelným obroušením po rovně seříznutým, vně rozšířeným. Povrch celém obvodu. Rozměry 42×41×15 mm (inv. č. oboustranně tuhovaný, hladký, nepravidelný, P 41.544; obr. 10:26). barva šedočerná (inv. č. P 41.560; obr. 12:16, 17). P 41.546 Cu Sn Al Fe Si S Ti Mn Pb Sb P As Co V Zn Zr Ag Vzorek 1 44,74% 7,24% 8,71% 7,68% 26,08% 1,05% 0,20% 1,35% 0,54% 0,46% 0,42% 0,16% 0,16% 0,14% 0,12% Vzorek 2 86,30% 0,50% 2% 5,27% 3,54% 0,44% 0,16% 0,21% Obr. 8: Tabulka s prvkovým složením bronzových strusek a příškvarků na zlomcích keramiky. Nižší zastoupení prvků pod 0,1 % neuvedeno. Analýza V. Skřivánková. 147 AZC14-1-2.indb 147 18.01.2024 13:32:03 Pr avě ké o sí d l e ní k at as t r u o b ce Zb ů ch (o k r. Pl z e ň – s eve r) Pe t r M e nš í k – M i l a n M e tli čk a • • • • • • • • • • • • Zlomek nádoby s kónickým hrdlem a s okrajem mírně ven vytaženým, mírně šikmo seříznutým. Povrch vně hladký tuhovaný, uvnitř upravený, hlazenou vrstvičkou jemně plavené hlíny. Barva vně hnědočerná, uvnitř červenohnědá (inv. č. P 41.561; obr. 10:13). Zlomek nádoby s válcovým hrdlem a zaobleným okrajem. Povrch nepravidelný, hladký, oboustranně tuhovaný, barva černá (inv. č. P 41.562; obr. 10:17). Zlomek nádoby s válcovým nebo mírně konickým hrdlem a zaobleným okrajem. Povrch hladký, barva tmavě šedá (inv. č. P 41.563; obr. 10:18). Zlomek nádoby s kónickým hrdlem a vzhůru vytaženým, zaobleným okrajem. Povrch hladký, oboustranně tuhovaný, barva černá (inv. č. P 41.564; obr. 10:16). Zlomek nádoby s kónickým hrdlem a vzhůru vytaženým okrajem, vodorovně seříznutým se zaoblenými krajovými hranami. Povrch oboustranně tuhovaný, hladký, barva černá (inv. č. P 41.565; obr. 10:27). Zlomek nádoby s rozevřeným ústím a okrajem vně zaobleným. Povrch vně hrubý, uvnitř hladký, barva šedá a černá (inv. č. P 41.566; obr. 10:24). Zlomek etážovité nádoby s ostrým přechodem mezi horní a dolní částí. Povrch hladký, vně tuhovaný, barva černá, uvnitř šedá (inv. č. P 41.567; obr. 11:27). Zlomek nádoby se široce rozevřeným, vodorovně vytaženým, zaobleným okrajem. Povrch hladký, oboustranně tuhovaný, barva černá (inv. č. P 41.568; obr. 9:11). Dva zlomky hlubší misky esovité profilace s mírně ven vytaženým a mírně dovnitř seříznutým okrajem. Povrch nepravidelný, barva šedočerná (inv. č. P 41.569; obr. 12:18). Zlomek celého profilu koflíku s malým, dovnitř vmáčklým dnem. Stěny lehce esovitě profilované, okraj mírně rozevřený, zaoblený. Povrch oboustranně tuhovaný, hladký, barva šedočerná, uvnitř hnědočerná. Průměr okraje 140 mm, výška 55 mm, průměr dna 45 mm, tloušťka stěny 4 mm (inv. č. P 41.570; obr. 12:6). Zlomek tyčinkového ucha zhruba kruhového průřezu. Povrch nepravidelný, barva okrová. Průřez 16×18 mm, délka 35 mm (inv. č. P 41.571; obr. 10:23). Zlomek nádoby s rozevřeným ústím a špatně zachovaným okrajem. Povrch uvnitř hladký, • • • • • • • • • • • • vně hrubě zpracovaný, barva šedohnědá (inv. č. P 41.572; obr. 10:29). Zlomek velké nádoby s okrajem vodorovně vytaženým, zaobleným, povrch hladký, barva šedá (inv. č. P 41.573; obr. 9:4). Zlomek misky esovitě profilované s okrajem lehce rozevřeným, zaobleným. Povrch hladký, barva okrová (inv. č. P 41.574; obr. 12:12). Zlomek misky s šikmo ven vyhnutým zaobleným okrajem. Povrch uvnitř hladký se zbytky tuhování, vně hrubší, barva šedá a šedočerná (inv. č. P 41.575; obr. 10:8). Zlomek užitkové nádoby s téměř vodorovně vyhnutým okrajem s čelní hranou zaoblenou. Povrch uvnitř hladký, tuhovaný, vně hrubý, okrový (inv. č. P 41.576; obr. 9:12). Zlomek mísovité nádoby s okrajem ven vytaženým s čelní hranou kuželovitě seříznutou a na vnitřní straně hraněným do dvou ploch. Povrch vně drsný, uvnitř hlazený, tuhovaný, barva vně šedohnědá (inv. č. P 41.577; obr. 9:10). Zlomek nádoby s okrajem šikmo ven vytaženým, uvnitř hraněným s vnější hranou zaoblenou. Povrch vně hrubý šedý, uvnitř hladký, tuhovaný (inv. č. P 41.578; obr. 10:22). Zlomek nádoby s lehce prohnutým hrdlem a okrajem vodorovně seříznutým. Povrch vně hrubý, uvnitř hladký, barva šedá až černá (inv. č. P 41.579; obr. 10:30). Zlomek nádoby s nízkým, rozevřeným hrdlem a nepravidelným, vodorovně seříznutým okrajem. Povrch vně drsněný, uvnitř hladký, šedočerný (inv. č. P 41.580; obr. 10:21). Zlomek nádoby s mírně rozevřeným hrdlem, vodorovně seříznutým okrajem a ven vytaženou, důlkovanou vnější okrajovou hranou. Povrch vně nepravidelný, uvnitř hladký, červenohnědý, vně okrový (inv. č. P 41.581; obr. 10:20). Zlomek nádoby s nálevkovitým hrdlem a okrajem široce vodorovně vytaženým s čelní hranou důlkovanou. Povrch vně hrubý, uvnitř hladký, světle hnědý (inv. č. P 41.582; obr. 9:3). Zlomek nádoby s okrajem vodorovně vytaženým a čelní hranou zdobenou prstovými důlky. Povrch vně hrubý, hrdlo vodorovně prstované, uvnitř hladký tmavě hnědý (inv. č. P 41.583; obr. 9:7). Zlomek misky či koflíku esovité profilace se zeslabeným zaobleným okrajem. Povrch hladký, barva šedohnědá (inv. č. P 41.584; obr. 12:11). 148 AZC14-1-2.indb 148 18.01.2024 13:32:03 A rch e o l o g i e z á p a d ní ch Če ch ro č . 14, č . 1 –2 ( 2 02 3) Pl z e ň 2 02 3, s . 139 –16 6 Obr. 9: Zbůch. Nálezy ze sekundární polohy v náspu podél železniční trati. Zlomky amforovitých zásobnic. 149 AZC14-1-2.indb 149 18.01.2024 13:32:04 Pr avě ké o sí d l e ní k at as t r u o b ce Zb ů ch (o k r. Pl z e ň – s eve r) Pe t r M e nš í k – M i l a n M e tli čk a • • • • • • • • • • • • Zlomek nádoby s prohnutě rozevřeným hrdlem a zeslabeným zaobleným okrajem. Povrch vně svisle prstovaný, hrubý, uvnitř hladký, barva šedočerná (inv. č. P 41.585; obr. 10:19). Zlomek velké zásobnice se silně esovitě prohnutým rozhraním hrdla a těla, které je zdobené plastickou prstovanou páskou. Povrch hrubý, barva okrová, červenohnědá a tmavě hnědá (inv. č. P 41.586; obr. 9:1). Tři zlomky nádob zdobených na rozhraní hrdla a těla plastickou prstovanou páskou. Povrch hrubý, barva okrová, šedohnědá, červenohnědá a šedá (inv. č. P 41.587; obr. 9:2, 5, 14). Zlomek nádoby s výraznou nalepenou plastickou páskou s hlubokými kruhovými důlky na rozhraní hrdla a těla. Povrch vně hrubší okrový, uvnitř hladký červenohnědý a tmavě hnědý (inv. č. P 41.588; obr. 9:6). Zlomek nádoby se šikmo ven vyhnutým zaobleným okrajem se svisle přesekávanou čelní hranou. Povrch vně drsněný šedý, uvnitř hladký černý (inv. č. P 41.589; obr. 10:25). Zlomek hluboké mísy slabě esovité profilace se zeslabeným zaobleným okrajem. Povrch hladký, nepravidelně svisle rýhovaný, barva šedočerná (inv. č. P 41.590; obr. 10:1). Zlomek amforovité zásobnice s rozevřeným hrdlem a téměř vodorovně široce vytaženým, zaobleným okrajem. Povrch hrubý, uvnitř hladký, šedý až černý (inv. č. P 41.591; obr. 9:9). Zlomek zásobnice s kónickým hrdlem a šikmo ven vyhnutým okrajem s čelní hranou zdobenou prstovými důlky. Hrdlo vodorovně prstované. Povrch hrubý hnědý, uvnitř hladký černý. Vně zbytky bílého sintru (inv. č. P 41.592; obr. 9:13). Dva zlomky amforovité zásobnice s lehce kuželovitým hrdlem a téměř vodorovně vytaženým, nepravidelně zaobleným okrajem. Povrch vně hrubý, uvnitř hladký, hnědošedý (inv. č. P 41.593; obr. 9:8). Zlomek amforovité zásobnice s válcovým vodorovně prstovaným hrdlem a šikmo vytaženým okrajem s čelní hranou zdobenou prstovými důlky. Povrch vně hrubý, hnědý, uvnitř červenohnědý (inv. č. P 41.594; obr. 9:15). Zlomek tenkostěnného koflíku s nálevkovitě rozšířeným hrdlem a vodorovně seříznutým okrajem. Povrch hladký, oboustranně tuhovaný, šedočerný (inv. č. P 41.595; obr. 11:9). Zlomek tenkostěnného koflíku s ostře zalomeným nálevkovitým hrdlem a okrajem vyhnutým • • • • • • • • • • • • vodorovně seříznutým. Na výduti nevýrazná výzdoba složená ze svazku vodorovných rýh lemovaného obrvením. Povrch hladký, oboustranně tuhovaný, černý. (inv. č. P 41.597; obr. 11:3). Zlomek plecí kof líku zdobený v horní části třemi svazky horizontálních rýh střídajících se s řadami obrvení. Pod výzdobným pásem trojice mělkých důlků. Povrch hladký, oboustranně tuhovaný, černý (inv. č. P 41.598; obr. 11:12). Zlomek misky lehce esovité profilace se zaobleným okrajem. Povrch hladký, oboustranně tuhovaný, šedočerný (inv. č. P 41.599; obr. 12:10). Zlomek koflíku s rozevřeným ústím a vodorovně seříznutým okrajem. Povrch hladký, hnědý (inv. č. P 41.600; obr. 12:21). Zlomek nádoby s prohnutým válcovitým hrdlem a mírně vyhnutým zaobleným okrajem. Povrch nepravidelný, hladký, hnědošedý až černý (inv. č. P 41.601; obr. 10:28). Zlomek misky esovité profilace s mírně vyhnutým, zeslabeným a zaobleným okrajem. Povrch hladký, oboustranně tuhovaný, šedočerný (inv. č. P 41.602; obr. 12:13). Zlomek plecí koflíku zdobený svazky vodorovných, svislých a šikmých rýh. Povrch hladký, oboustranně tuhovaný, černý (inv. č. P 41.603; obr. 11:21). Zlomek tyčinkového, v řezu na vnějším obvodu zahroceného ucha koflíku. Povrch tuhovaný, hladký, šedočerný (inv. č. P 41.604; obr. 11:20). Zlomek misky s okrajem šikmo vzhůru vytaženým, zaobleným. Povrch hladký, hnědý a černý, uvnitř tuhovaný (inv. č. P 41.605; obr. 10:9). Zlomek koflíku s nálevkovitým ústím a okrajem mírně ven vytaženým, šikmo dovnitř seříznutým a čelní hranou zaoblenou. Povrch hladký, oboustranně tuhovaný, šedočerný (inv. č. P 41.606; obr. 11:2). Zlomek misky s široce šikmo vzhůru vyhnutým, na vnitřní straně odsazeným zaobleným okrajem. Povrch hladký, šedohnědý, oboustranně tuhovaný (inv. č. P 41.607; obr. 10:7). Zlomek koflíku s nálevkovitým ústím ven vyhnutým vodorovně seříznutým okrajem s čelní hranou zaoblenou. Povrch hladký, oboustranně tuhovaný, šedočerný (inv. č. P 41.608; obr. 11:5). Zlomek plecí koflíku zdobený svazky vodorovných, svislých a šikmých rýh. Povrch hladký, oboustranně tuhovaný, šedočerný (inv. č. P 41.609; obr. 11:15). 150 AZC14-1-2.indb 150 18.01.2024 13:32:04 A rch e o l o g i e z á p a d ní ch Če ch ro č . 14, č . 1 –2 ( 2 02 3) Pl z e ň 2 02 3, s . 139 –16 6 • • • • • • • • • • • • • • Zlomek plecí koflíku zdobený svazkem vodorovných rýh lemovaných dole obrvením. Pod výzdobným pásem v řadě několik kruhových důlků. Povrch hladký, oboustranně tuhovaný, šedočerný (inv. č. P 41.610; obr. 11:13). Zlomek nádoby s prohnutým válcovitým hrdlem a vodorovně seříznutým okrajem s ven vytaženou vnější zaoblenou hranou. Povrch vně hrubý, uvnitř hladký, šedočerný (inv. č. P 41.611; obr. 10:31). Zlomek nádoby šikmo ven vyhnutým, na vnitřní straně hraněným, zaobleným okrajem. Povrch hladký, leštěný, černý (inv. č. P 41.612; obr. 10:6). Zlomek misky esovité profilace s prohnutým rozevřeným vodorovně seříznutým zaobleným okrajem. Povrch hladký, oboustranně tuhovaný, šedočerný (inv. č. P 41.613; obr. 12:2). Zlomek výdutě etáže zdobený svislými kanelurami. Povrch hladký, vně tuhovaný, černý, uvnitř šedý (inv. č. P 41.614; obr. 11:26). Zlomek plecí koflíku zdobený svazkem vodorovných, nepravidelných rýh. Povrch hladký, vně tuhovaný, hnědočerný (inv. č. P 41.615; obr. 11:19). Zlomek misky s oblou stěnou se šikmo postaveným zaobleným okrajem. Povrch hladký, šedohnědý (inv. č. P 41.616; obr. 10:3). Zlomek kónické misky se zaobleným okrajem. Povrch hladký, šedočerný (inv. č. P 41.617; obr. 10:2). Zlomek kof líku s nálevkovitě rozevřeným hrdlem a šikmo ven vytaženým okrajem s čelní hranou zaoblenou. Povrch hladký, oboustranně tuhovaný, šedočerný (inv. č. P 41.618; obr. 11:8). Zlomek misky či koflíku s nízkým válcovým hrdlem a zaobleným okrajem. Povrch hladký, se zbytky tuhování, šedočerný (inv. č. P 41.619; obr. 12:20). Zlomek nálevkovitého ústí kof líku s okrajem zeslabeným zaobleným. Povrch hladký, oboustranně tuhovaný, černý (inv. č. P 41.620; obr. 11:4). Zlomek plecí etáže zdobený pásem vodorovných a pod nimi svislých kanelur. Povrch hlazený, vně tuhovaný černý, uvnitř hnědý (inv. č. P 41.621; obr. 11:23). Zlomek misky oblých stěn s téměř kolmým zaobleným okrajem. Povrch hladký, oboustranně tuhovaný, šedočerný (inv. č. P 41.622; obr. 10:5). Zlomek koflíku s nálevkovitým ústím a okrajem šikmo dovnitř seříznutým. Povrch hladký, • • • • • • • • • • • • oboustranně tuhovaný, šedočerný (inv. č. P 41.623; obr. 11:7). Zlomek misky zdobený na vnitřní straně přídní hlubokým kruhovým důlkem. Povrch nepravidelný, hladký, šedočerný (inv. č. P 41.624; obr. 12:19). Zlomek stěny nádoby zdobený vodorovnou rýhou. Povrch hladký, oboustranně tuhovaný, černý (inv. č. P 41.625). Zlomek misky či kof líku esovité profilace s výrazněji vyhnutým zaobleným okrajem. Povrch hladký, oboustranně tuhovaný, černý (inv. č. P 41.626; obr. 11:16). Zlomek misky oblých stěn s mírně vyhnutým zeslabeným a zaobleným okrajem. Povrch nepravidelný, hladký, oboustranně tuhovaný, šedočerný (inv. č. P 41.627; obr. 12:9). Zlomek misky se zalomenou stěnou a prohnutým nálevkovitým hrdlem a vyhnutým vodorovně seříznutým okrajem. Povrch hladký, oboustranně tuhovaný, šedočerný (inv. č. P 41.628; obr. 11:17). Zlomek misky s esovitě profilovanou stěnou a vyhnutým zeslabeným okrajem zdobeným na vnitřní straně tordováním. Povrch hladký, oboustranně tuhovaný, šedočerný (inv. č. P 41.629; obr. 12:5). Zlomek misky esovité profilace s okrajem na vnitřní straně hraněným do dvou ploch. Povrch hladký, uvnitř tuhovaný, šedý a černý (inv. č. P 41.630; obr. 12:23). Zlomek koflíku s nálevkovitým ústím a ven vyhnutým zaobleným okrajem. Z okraje, který převyšuje, se na plece klene tyčinkové ucho pětibokého průřezu s hranou vně klenutí. Povrch hladký, šedočerný (inv. č. P 41.631; obr. 11:1). Zlomek plecí kof líku zdobený pásem vodorovných rýh, pod ním svislý a šikmý pás rýh. Povrch hladký, vně tuhovaný, šedočerný (inv. č. P 41.632; obr. 11:18). Zlomek plecí nádoby zdobený širokým pásem vodorovných rýh, pod ním úsečka z jemného obrvení. Povrch hladký, oboustranně tuhovaný, šedočerný (inv. č. P 41.633; obr. 11:14). Zlomek misky esovité profilace s prohnutým rozevřeným a zaobleným okrajem. Povrch hladký, oboustranně tuhovaný, šedočerný (inv. č. P 41.634; obr. 12:3). Zlomek hluboké misky esovité profilace s mírně prohnutým zeslabeným a zaobleným okrajem. Povrch hladký, oboustranně tuhovaný, 151 AZC14-1-2.indb 151 18.01.2024 13:32:04 Pr avě ké o sí d l e ní k at as t r u o b ce Zb ů ch (o k r. Pl z e ň – s eve r) Pe t r M e nš í k – M i l a n M e tli čk a Obr. 10: Zbůch. Nálezy ze sekundární polohy v náspu podél železniční trati. Zlomky z různých keramických tvarů. 152 AZC14-1-2.indb 152 18.01.2024 13:32:05 A rch e o l o g i e z á p a d ní ch Če ch ro č . 14, č . 1 –2 ( 2 02 3) Pl z e ň 2 02 3, s . 139 –16 6 • • • • • • • • • • • hnědošedý až šedočerný (inv. č. P 41.635; obr. 12:8). Zlomek misky esovité profilace s rozevřeným a zaobleným okrajem. Povrch hladký, oboustranně tuhovaný, černý (inv. č. P 41.636; obr. 12:7). Zlomek stěny nádoby zdobený na plecích vodorovným a šikmým pásem jemných rýh. Povrch hladký, oboustranně tuhovaný, šedočerný (inv. č. P 41.637; obr. 11:22). Zlomek nálevkovitého hrdla nejspíše koflíku s šikmo vyhnutým okrajem s čelní hranou zaoblenou. Povrch hladký, oboustranně tuhovaný, hnědočerný (inv. č. P 41.638; obr. 12:15). Zlomek hluboké misky esovitě profilované s plynule vyhnutým zaobleným okrajem. Povrch hladký, vně tuhovaný, černý, uvnitř okrový (inv. č. P 41.639; obr. 12:4). Zlomek plecí nádoby s nepravidelně rytou výzdobou. Povrch vně hladký, tuhovaný, šedočerný, uvnitř nepravidelný (inv. č. P 41.640; obr. 11:11). Zlomek svisle kanelované výdutě nádoby, nejspíše z etáže. Povrch hladký, okrový (inv. č. P 41.641; obr. 11:25). Zlomek atypické nádobky se soudkovitým tělem, prohnutě rozevřeným hrdlem a zaobleným okrajem. Na podhrdlí výzdoba skládající se z nepravidelných vodorovných rýh a vodorovným pásem z dvou řad drobných okrouhlých vpichů ohraničeným rýhami. Povrch hladký, vně tuhovaný černý, uvnitř tuhované jen hrdlo (inv. č. P 41.642; obr. 10:4). Zlomek přídní misky zdobené na vnitřní straně nade dnem svazkem vodorovných žlábků. Povrch hladký, oboustranně tuhovaný, šedočerný (inv. č. P 41.643; obr. 12:22). Zlomek misky s mírně oblou stěnou a okrajem šikmo dovnitř seříznutým. Pod okrajem nepravé ouško s malým otvorem. Povrch hladký, oboustranně tuhovaný, šedočerný (inv. č. P 41.644; obr. 12:1). Dva zlomky koflíku s kulovitým tělem plynule přecházejícím v prohnuté rozevřené hrdlo se zaobleným okrajem. Z něj se na plece klene páskové ucho. Povrch hladký, oboustranně tuhovaný, šedočerný (inv. č. P 41.645; obr. 11:10). Tři slepené zlomky dna nádoby se soustřednými žlábky nade dnem, ve středu dna důlek. Povrch hladký, oboustranně tuhovaný, šedočerný (inv. č. P 41.646; obr. 12:24). • Zlomek koflíku s oblou stěnou a zeslabeným zaobleným okrajem. Z okraje se na tělo klene páskové ucho. Povrch hladký, oboustranně tuhovaný, šedočerný (inv. č. P 41.647; obr. 11:6). Datace souboru: Tento nález představuje zatím největší soubor pravěké keramiky z katastru obce. Otázkou je, zda tuto kolekci můžeme vzhledem k jejímu získání z druhotné polohy pokládat za jednotný nálezový celek, nebo se v něm soustřeďují artefakty z více celků. Hrubou užitkovou keramiku v souboru zastupují především okraje a zlomky z rozhraní hrdla a těla zdobené vodorovnou plastickou páskou. Modelace obou částí dává možnost rozlišit zlomky amforovitých a vejčitých zásobnic. V souboru jsou staršími zlomky s válcovitým hrdlem (obr. 9:15) a okraj s krátce vodorovně vyhnutým okrajem (obr. 9:7), které můžeme zařadit do IV. fáze milavečské skupiny (Bouzek 1962, 186–187). Naprosto však převažují amforovité zásobnice s nálevkovitým hrdlem a široce vytaženým okrajem (obr. 9:4, 8, 9), některé s hraněním na vnitřní straně (obr. 9:11, 12) nebo s čelní hranou zdobenou prstovými důlky (obr. 9:3). Všechny tyto tvary mají analogie v V. fázi milavečské skupiny (Bouzek 1962, 187–188), stejně jako v V. stupni knovízské kultury (Bouzek – Koutecký – Hrala 1966, 90), ale už ve starší fázi vrcholného knovízského horizontu Kn 4a v Kněževsi u Prahy (Smejtek 2011, 144, obr. 126), což by ještě odpovídalo IV. stupni (fázi). Ve srovnání s amforovitými zásobnicemi jsou poměrně časté také zlomky, které můžeme zařadit k vejčitým zásobnicím (obr. 9:6, 13, 14) a podle průměru i svisle prstovaný zlomek okraje (obr. 10:19). Přiřadit k nim můžeme i několik zlomků z rozhraní hrdla a těla s plastickou důlkovanou páskou (obr. 9:2, 5). Na rozhraní mezi amforovitými a vejčitými zásobnicemi stojí zlomek s ostrou esovitou profilací (obr. 9:1), i když ostré zahnutí výduti spíše svědčí pro vejčité zásobnice. Tento typ zásobnic pro milavečskou skupinu neuvádí J. Bouzek (1962) a J. Hůrková je označuje jako zásobnice s prohnutým hrdlem (Hůrková 2004, 100). V Kněževsi se prokázal jejich výskyt v celém průběhu knovízské kultury, ale nejčastější jsou ve vrcholném knovízském horizontu Kn 4 (Smejtek 2011, 144–145). Nejméně devíti okrajovými zlomky jsou zastoupeny dvojkónické nádoby – okříny, určené podle velkého průměru ústí a podle hlazeného, leštěného a zpravidla tuhovaného povrchu (obr. 10:10– 18). Dvěma zlomky jsou zastoupeny rovné mírně 153 AZC14-1-2.indb 153 18.01.2024 13:32:05 Pr avě ké o sí d l e ní k at as t r u o b ce Zb ů ch (o k r. Pl z e ň – s eve r) Pe t r M e nš í k – M i l a n M e tli čk a kuželovité okraje (obr. 10:17–18), ostatní mají okraj méně či více vyhnutý. Prohnutí okraje je prvkem v rámci milavečské skupiny mladším, objevuje se již ve fázi III b, výrazné pak v následujícím období (Bouzek 1962, 183–184). V Kněževsi se objevuje již Kn 3, naopak pro nejmladší období je charakteristická výrazně kuželovitá horní část, kdy je průměr výrazně menší než je maximální průměr oblého lomu (Smejtek 2011, 126), které v našem souboru chybí. Soubor tak můžeme datovat do horizontu KN 4a. Hrncům a dvouuchým květináčům patří několik dalších zlomků užitkových nádob, většinou s prstovaným povrchem. Podle profilace pochází z dvouuché nádoby (květináče) nejspíše zlomek s nízkým odsazeným hrdlem (obr. 10:21) a zřejmě i několik dalších krajů (obr. 10:28, 30, 31), ostatní není možné tvarově zařadit (obr. 10:20, 22, 25). Mezi koflíky v souboru chybí typy s kónickou stěnou, jedním exemplářem je zastoupený koflík s oblou stěnou (obr. 11:6), což je tvar procházející celým vývojem jak v milavečské, tak knovízské oblasti. Esovitou profilaci má koflík s velkým širokým páskovým uchem (obr. 11:10) a zlomek okraje (obr. 11:16, který může pocházet jak z misky, tak z koflíku (obr. 11:16). Zbývající zlomky patří koflíkům s odsazeným nálevkovitým hrdlem (obr. 11:1– 5, 7–9, 12–13, 15, 18, 21). Bezesporu z takového koflíku pochází i ulomené střechovité ucho (obr. 11:20), podobné, ale širší je na zlomku nezdobeného koflíku (obr. 11:1). Výrazné rozevření společně s výzdobou ze svazků rýh doplněných řadami obrvení (obr. 11:3, 12, 13, 14) ukazují na dataci do V. až VI. fáze milavečské skupiny, v rámci chronologie vypracované pro Kněževes pak do horizontu Kn 4b (Smejtek 2011, 138). Za starší výzdobné prvky je pokládána výzdoba rýhami, či úzkými žlábky bez obrvení, kdy je horizontální pás doplněn svislým (tzv. třásněmi) nebo šikmými pásy (obr. 11:15, 18, 21, 22). Sem můžeme zařadit i zlomek s neuspořádanou výzdobou (obr. 11:11). Amfory (etážovité nádoby) jsou v souboru zastoupeny 5 fragmenty (obr. 11:23–27). U jednoho zlomku můžeme předpokládat menší vyklenutí horní části (obr. 11:23), naopak výrazně vyklenuté hrdlo ukazují dva zlomky zdobené pod zalomením svazkem vodorovných žlábků (obr. 11:24, 27). Všechny uvedené zlomky etážovitých nádob je možné zařadit do Bouzkova stupně R (knovízské fáze K V; Bouzek 1958a, 192–194; 1958b, 555–556), potažmo do horizontu Kn 4a, případně Kn 4b (Smejtek 2011, 119). V soboru nálezů jsou zlomky mís nejhojněji zastoupeným typem keramických nádob. Obecně nejsou chronologicky citlivým typem, protože většina tvarů prochází celým vývojem knovízské kultury a u mnohých jde o tvary známé i z jiných pravěkých kultur. Nejpočetněji jsou zastoupeny mísy plynulé esovité profilace (obr. 10:1; 12:2–13, 18), následované mísami s ven vyhnutým okrajem, kde je vyhnutí na vnitřní straně zvýrazněno hranou (obr. 10:6–9; 12:15). U většiny zlomků si nemůžeme být jisti, zda pocházejí z mísy nebo koflíku (viz Smejtek 2011, 128), ale vzhledem k absenci uch je klasifikujeme jako mísy. V Kněževsi se s nimi můžeme setkat v celém průběhu knovízské kultury, ale hojně se vyskytují především ve vrcholném sídelním horizontu Kn 4 (Smejtek 2011, 132). Větší tvary mísy esovité profilace s okrajem vodorovně vytaženým v krátký zobáček (obr. 12:14, 16, 17) mají analogie především v horizontu Kn 4b (Smejtek 2011, 131, obr. 135:15–16, 18). Pouze jediný fragment mísy esovité profilace má tordovaný okraj (obr. 12:5), ty se vyskytují od Ha A1, na četnosti nabývají v následujících stupni Ha A2 a jsou obvykle spojeny s koncentrickou žlábkovou výzdobou kolem dna (obr. 12:22, 24; Bouzek 1962, 104; Hrala 1973, 72–73; Smejtek 2011, 133). Na vnější straně je nepravidelnými rýhami zdobený jediný zlomek větší mísy hrubšího zboží (obr. 10:1), analogie např. na výzdobě mísy z jam 11 a 553 z Března (Pleinerová – Hrala 1988, obr. 17:1; 48:11). Jediným exemplářem je zastoupena mísa s okrajem hraněným do dvou plošek, který je již blízký nynickým miskám, i když zde chybí typické odsazení na vnitřní straně (obr. 12:23). Zástupcem kónických mis je zlomek zaobleného okraje (obr. 10:2), dvěma zlomky jsou zastoupeny misky s oblou stěnou (obr. 10:3, 5). Misce s mírně oblou stěnou patří oboustranně tuhovaný zlomek s dovnitř seříznutým okrajem a nepravým svislým ouškem s drobným otvorem (obr. 12:1). Umístění ouška pod okrajem široce rozevřených mís má několik analogií v materiálu z Kněževsi (Smejtek 2007, tab. 141:5; 168:1; 171:11; 219:12). Jde však o klasická ouška, i když někdy nezvykle malá. Svisle protáhlé výčnělky, někdy s drobnými otvory jsou ale obvyklé na amforách s kuželovitým hrdlem starší fáze nynické kultury (Šaldová 1965, 30). Známe je i ze sídlištního kontextu z Okrouhlého Hradiště (okr. Tachov), kde se podobný výčnělek bez dírky 154 AZC14-1-2.indb 154 18.01.2024 13:32:05 A rch e o l o g i e z á p a d ní ch Če ch ro č . 14, č . 1 –2 ( 2 02 3) Pl z e ň 2 02 3, s . 139 –16 6 objevuje i na míse z objektu 20 (Šaldová 1981b, Abb. 16:21). Neobvyklým tvarem je pohárovitá nádobka (obr. 10:4) zdobená nepravidelně vodorovnými rýhami a pásem dvou řad důlků mezi nimi. Zlomek okraje z podobného tvaru pochází z objektu 2746 z Kněževsi (Smejtek 2007, tab. 273:5), v úvahu musíme brát i možnost, že může pocházet ze džbánku (viz. objekt 1585 z Kněževsi; Smejtek 2007, tab. 75:5). Závěrem můžeme říci, že i přes nález v druhotné poloze, jde o kolekci poměrně homogenní, která mohla pocházet z jedné původní nálezové situace. V Kněževsi u Prahy bychom ho rozhodně zařadili do vrcholného knovízského horizontu Kn 4, kde jsou zastoupeny prvky jak Kn 4a, tak Kn 4b. V šestistupňové periodizaci vypracované pro milavečskou a knovízskou oblast můžeme soubor zařadit do stupně K IV–V, tedy do Reineckovo pokročilého stupně Ha A2 až přelomu Ha A2/Ha B1 ( Jiráň ed. 2008, 146–147, tab. 4; Smejtek 2011, obr. 95). 3.5 Zbůch – „Za Dvorem“ (obr. 1:5) Lo ka liza ce: Trať „Za Dvorem“ se nachází v severovýchodní části obce ještě v jejím intravilánu. Koo rdináty: ZM 10, 21–22–04, koordináty 270:212, 280:214, 281:209, 271:207 mm; nadmořská výška 340–341 m. Akce: Povrchový sběr. Popis: Sběr M. Řezáče severovýchodně od škol z let 2000–2001. Lokalita leží mezi drobnými vodotečemi v rovném mírně zvlněném terénu a má plochu 0,5 ha. Literatura: Řezáč – Metlička 2014a. Uložení: ZČM Plzeň, RP 212/2014. Popis nálezů: • • 3.4 Zbůch – „V Úžlabí“ (obr. 1:4) Lokalizace: Návrší 900 m severovýchodně od obce v poloze „V Úžlabí“. Koordináty: ZM 10, 21–22–04, koordináty 363:292 mm; nadmořská výška 343 m. Akce: Nález detektorem kovů. Popis: V roce 2009 nalezl M. Cuper detektorem kovů zlomek čepele bronzového meče, který odevzdal do ZČM. Literatura: Metlička 2010. Uložení: ZČM Plzeň, RP 31/2010. • • • Popis nálezu: • Krátký zlomek čepele bronzového meče kosočtvercového průřezu s náznakem středového žebra zvýrazněného ostřejší hranou. Patina tmavě zelená, částečně porušená, Délka 32 mm, šířka 32 mm, tloušťka 7 mm, hmotnost 28,9 g (inv. č. P 89.474; obr. 13:18). Da ta ce: Meče s kosočtvercovou čepelí s oblým středovým žebrem se objevují již ve střední době bronzové, častější jsou pak v mladší době bronzové. K bližší dataci nálezu nepřispělo ani místo nálezu mimo známé lokality. • Zlomek těla nádoby zdobený důlkovanou plastickou páskou. Materiál s drobným a středně velkým křemičitým ostřivem, povrch drsnější, hnědý a tmavě šedý (inv. č. P 112.883; obr. 13:1). Zlomek těla nádoby zdobený poškozenou střídavě mačkanou? plastickou páskou. Materiál s drobným křemičitým ostřivem, povrch otřelý, světle hnědošedý (inv. č. P 112.884). Zlomek těla nádoby zdobený střídavě promačkávanou plastickou páskou. Materiál s výrazným množstvím středně velkého křemičitého ostřiva, povrch drsnější, hnědý (inv. č. P 112.885; obr. 13:2). Zlomek rozevřeného hrdla mísovité nádoby. Okraj na vnější straně mírně zesílený, hrana okraje zaoblená. Materiál s droboučkým křemičitým ostřivem, povrch hlazený, tmavě hnědošedý (inv. č. P 112.886; obr. 13:6). Zlomek hrdla nádoby s krátkým, vyhnutým, zesíleným a zaobleným okrajem. Materiál s droboučkým křemičitým ostřivem, povrch hlazený a otřelý, tmavě šedočerný (inv. č. P 112.887; obr. 13:5). 15 nezdobených zlomků těl různých nádob. Materiál s drobným a středně velkým křemičitým ostřivem, povrch hrubší, barva hnědá a tmavě šedá (inv. č. P 112.888). Datace: Většinu zlomků můžeme datovat do doby halštatské, zlomek s plastickou páskou (obr. 13:2) a okrajový zlomek (obr. 13:5) do pozdní doby halštatské (Ha D2–3), zlomek okraje mísovité nádoby (obr. 13:6) spíše do halštatské mohylové kultury (Ha C–Ha D1). Střechovitá plastická páska 155 AZC14-1-2.indb 155 18.01.2024 13:32:05 Pr avě ké o sí d l e ní k at as t r u o b ce Zb ů ch (o k r. Pl z e ň – s eve r) Pe t r M e nš í k – M i l a n M e tli čk a s oválnými důlky na plynulém rozhraní hrdla (obr. 13:1) odpovídá užitkové keramice mohylové kultury. 3.6 Zbůch – jihozápadní část obce (obr. 1:6) Lokalizace: Pole v jihozápadní části obce, mezi zástavbou a železniční tratí (dnes je již plocha zastavěna řadovými domy). Koordináty: ZM10, 21–22–04, koordináty: 206:158, 229:163, 224:151, 212:150 mm; nadmořská výška 340–350 m. Akce: Povrchový sběr uskutečněný v březnu 2002 M. Řezáčem. Popis: Sběr na poli, které je ze tří stran vymezeno zástavbou a na západě železniční tratí. Lokalita o ploše asi 1,6 ha se rozkládá na mírném východním svahu skloněném k Zálužskému potoku. Literatura: Řezáč – Metlička 2014b. Uložení: ZČM Plzeň, RP 213/2014. Koo rdináty: ZM10, 21–22–04, koordináty: 088:109, 092:115, 117:110, 122:101 a 106:098 mm od J:Z s. č.; nadmořská výška 352–360 m. Akce: Povrchový sběr P. Břicháčka a M. Řezáče v roce 2000. Popis: Sídlištní areál se rozkládá na jižním svahu skloněném k Zálužskému potoku severozápadně od Týnce. Lokalita má plochu přibližně (3,7 ha?) a střepy se vyskytují v roztroušených koncentracích. Literatura: Břicháček – Hereit – Řezáč 2016. Uložení: ZČM Plzeň, RP 186/2016. Popis nálezů: • • Popis nálezů: • • • Zlomek válcovitého hrdla nádoby s ven vytaženým okrajem. Hrana okraje je svisle seříznutá. Materiál s drobným křemičitým ostřivem, povrch otřelý, hnědý (inv. č. P 108.916; obr. 13:3). Zlomek nálevkovitého hrdla nádoby s vyhnutým okrajem. Čelní hrana zesílená promačkávaná. Materiál s drobným křemičitým ostřivem, povrch hlazený s nálepy, oranžový (inv. č. P 108.917; obr. 13:4). 23 nezdobených zlomků těl různých nádob. Materiál s drobným a středně velkým křemičitým ostřivem, povrch drsnější, hnědý a tmavě šedý (inv. č. P 108.919). Datace: Zlomek vodorovně vytaženého okraje (obr. 13:3) zřejmě amforovité zásobnice s válcovitým hrdlem, tedy ze staršího úseku milavečské skupiny a zlomek zdobeného rozevřeného okraje (obr. 13:4) pak obecně z mladší doby bronzové. 3.7 Zbůch – severně od Zálužského potoka (obr. 1:7) • • • Nezdobený zlomek kónické či mírně oblé misky s rovným zaobleným okrajem. Povrch hrubý, hnědý a šedý, uvnitř okrový, materiál písčitý (inv. č. P 122.630; obr. 13:15). Nezdobený zlomek válcovitého hrdla amforovité zásobnice s okrajem vodorovně vyhnutým, na vnitřní straně hraněný a čelní hranou zaoblenou. Povrch silně poškozený, hrubý okrový, místy šedý, materiál s příměsí křemičitého ostřiva (inv. č. P 122.631; obr. 13:17). Zlomek zdobený na zalomení výdutě vodorovnou plastickou páskou zdobenou důlky s otisky nehtu. Povrch hrubý, šedookrový, materiál s příměsí křemičitého ostřiva (inv. č. P 122.632/1; obr. 13:16). Zlomek nádoby zdobený na rozhraní hrdla a těla plastickou páskou s oválnými důlky, pod ní svislé prstování. Povrch hrubý, omletý, oranžově hnědý, materiál s příměsí křemičitého ostřiva (inv. č. P 122.632/2; obr. 13:14). 37 nezdobených zlomků stěn keramických nádob. Povrch hrubý, materiál s příměsí křemičitého ostřiva, barva hnědá, šedá, cihlová a okrová (inv. č. P. 122.633). Datace: Zlomky zdobené plastickou důlkovanou páskou (obr. 13:14, 16) mohou patřit jak mohylové kultuře, tak milavečské skupině. S určitostí do mladší doby bronzové patří okraj amforovité zásobnice (obr. 13:17), podle hranění do stupně Ha A. Zbývající okrajový zlomek (obr. 13:15) je tvarem obvyklým ve většině pravěkých kultur. Lo ka liza ce: Pole západně od obce při polní cestě do Týnce, severně od Zálužského potoka, 700 m severovýchodně od kaple v obci Týnec a jižně od polohy „Ječné pole“. 156 AZC14-1-2.indb 156 18.01.2024 13:32:05 A rch e o l o g i e z á p a d ní ch Če ch ro č . 14, č . 1 –2 ( 2 02 3) Pl z e ň 2 02 3, s . 139 –16 6 Obr. 11: Zbůch. Nálezy ze sekundární polohy v náspu podél železniční trati. Zlomky koflíků a etáží. 157 AZC14-1-2.indb 157 18.01.2024 13:32:06 Pr avě ké o sí d l e ní k at as t r u o b ce Zb ů ch (o k r. Pl z e ň – s eve r) Pe t r M e nš í k – M i l a n M e tli čk a Obr. 12: Zbůch. Nálezy ze sekundární polohy v náspu podél železniční trati. Zlomky misek a mís. 158 AZC14-1-2.indb 158 18.01.2024 13:32:07 A rch e o l o g i e z á p a d ní ch Če ch ro č . 14, č . 1 –2 ( 2 02 3) Pl z e ň 2 02 3, s . 139 –16 6 3.8 Zbůch–Líně – u polohy "Na Dlouhých" (obr. 1:8) Lo ka liza ce: Sídliště ležící na rozhraní katastrů Líně a Zbůch, jihozápadně od polohy „Na Dlouhých“, na jižním svahu návrší. Koo rdináty: ZM 10, 21–22–04, koordináty: 403:303, 414:307, 417:299, 405:295 mm od Z:J s. č.; nadmořská výška 338–340 m. Akce: Povrchový M. Řezáče v prosinci 2007. Po pis: Drobný povrchový sběr na poli na jižním svahu protáhlého návrší mezi Líněmi a Zbůchem, jihozápadně od polohy „Na Dlouhých“. Sídliště se nachází severně od silnice na rozhraní katastrů výše zmiňovaných obcí. Rozsah pravěkého osídlení lze odhadnout na 1 ha. Literatura: Řezáč – Metlička 2018a. Uložení: ZČM Plzeň, RP 69/2018. Po pis: Drobný povrchový sběr na poli v severním sousedství silnice do Líní, jihozápadně od nově vystavených řadových domků na území Líní. Lokalita leží na mírném jižním svahu a plochu sběrů lze odhadnout na 0,5 ha. Literatura: Řezáč – Metlička 2018b. Uložení: ZČM Plzeň, RP 71/2018. Datace: Pozdní doba bronzová (Ha B). Popis nálezů: • • Popis nálezů: • • • Zlomek rozevřeného hrdla nádoby. Okraj je zeslabený, na vnitřní straně hraněný, čelní hrana zahrocená. Materiál s drobným křemičitým ostřivem, povrch zahlazovaný, tuhovaný, tmavě šedý (inv. č. P 127.388; obr. 13:7). Zlomek plecí nádoby zdobené částí girlandy tvořené úzkým žlábkem. Materiál jemný, povrch hlazený, z obou stran tuhovaný, šedý (inv. č. P 127.389; obr. 13:8). 17 nezdobených zlomků těl různých nádob. Materiál s drobným a středně velkým křemičitým ostřivem, povrch zahlazovaný i jemně drsný, barva hnědá a šedá (inv. č. P 127.390). Datace: Zlomky nádob zdobené na vnější straně nádob girlandou (obr. 13:8) řadí V. Šaldová do nejmladší III. fáze nynické kultury, na konec Ha B3 (Šaldová 1965, 34–35). Tomuto období můžeme přiřadit i druhý typický zlomek ze souboru (obr. 13:7), i když nejde o obvyklý typ okraje. 3.9 Zbůch – severně od silnice do Líní (obr. 1:9) Lo ka liza ce: Na rozhraní katastrálních území Zbůch a Líně za novými RD postavenými v letech 2007– 2008, severně od silnice do Líní. Koo rdináty: ZM 10, 21–22–04, koordináty 426:289, 432:292, 434:289, 429:285 mm; nadmořská výška 333–335 m. Akce: Povrchový sběr M. Řezáče z prosince 2007. • • • Zlomek prohnutého kuželovitého hrdla nádoby zdobený mělkými vodorovnými žlábky, pod nimi se nacházejí dvě přerušené ryté linie lemované obrvením. Nad svazkem žlábků rovněž obrvení. Materiál jemný, povrch zahlazovaný, na vnější straně tuhovaný, barva hnědá a šedá (inv. č. P 127.378; obr. 13:11). Zlomek nádoby s rozevřeným, na vnitřní straně výrazně odsazeným okrajem s hranou kuželovitě seříznutou. Materiál s drobným a středně velkým křemičitým ostřivem, povrch drsnější, hnědošedý (inv. č. P 127.379; obr. 13:9). Zlomek vzhůru vytaženého zeslabeného, zaobleného okraje nejspíše z okřínu. Materiál s drobným křemičitým ostřivem, povrch zahlazovaný, hnědošedý (inv. č. P 127.380; obr. 13:10). Zlomek páskového ucha s oblými hranami z koflíku. Materiál s drobnými křemičitým ostřivem, povrch zahlazovaný, hnědý (inv. č. P 127.381). Patnáct nezdobených zlomků těl různých nádob. Zlomky 1–4 materiál s drobným křemičitým ostřivem, povrch zahlazovaný. Zlomky 5–15 materiál s drobným a středně velkým křemičitým ostřivem, povrch drsnější. Barva hnědá, šedá a šedohnědá (inv. č. P 127.382). Datace: Nejtypičtější je zlomek prohnutého kuželovitého hrdla zdobený žlábky, rýhami a obrvením (obr. 13:11), což je charakteristická výzdoba a její umístění pro starší fáze I. a II. nynické kultury (Šaldová 1965, 31–32). Zařazení do tohoto období neodporují ani další dva typické zlomky (obr. 13:9, 10). 3.10 Zbůch – u vysílače, pole „Za Višňovkou“ (obr. 1:10) Lokalizace: Pole „Za Višňovkou“, 50 m jižně od vysílače. Koordináty: ZM 10, 21–22–04, koordináty 180:147 mm od Z:J s. č.; nadmořská výška 358 m. Akce: Povrchový sběr. 159 AZC14-1-2.indb 159 18.01.2024 13:32:07 Pr avě ké o sí d l e ní k at as t r u o b ce Zb ů ch (o k r. Pl z e ň – s eve r) Pe t r M e nš í k – M i l a n M e tli čk a 3.12 Zbůch – pole „Pod Týnským vrškem“ (obr. 1:12) Popis: Náhodný nález P. Menšíka v roce 2021. Literatura: Metlička – Menšík 2022a. Uložení: ZČM Plzeň, RP 13/2022. Popis nálezu: • Prstencový přeslen po obvodu mírně zploštělý, průvrt válcovitý. Povrch nepravidelný, hlazený, hnědý, na horní straně rozpraskaný po druhotném přepálení, materiál s jemným písčitým ostřivem. Průměr 38–39 mm, výška 20 mm, průměr otvoru 8 mm, hmotnost 24,6 g (obr. 13:13). Lokalizace: Pole „Pod Týnským vrškem. Ko o r d inát y : ZM 10, 21–22–04, koordináty 147:175 mm od Z:J s. č.; nadmořská výška 356 m. Akce: Povrchový sběr. Popis: náhodný nález O. Vávry v roce 2021. Literatura: Metlička – Menšík 2022c. Uložení: ZČM Plzeň, RP 15/2022. Datace: Popis nálezu: Prstencové přesleny se v jihozápadních Čechách hojně vyskytují jak v pozdní době halštatské až časné době laténské, ale také v době římské, kam mohl patřit i náš exemplář. Vyloučit nelze ani jiné období mladšího pravěku. • 3.11 Zbůch – hrana návrší na poli „Za Višňovkou“ (obr. 1:11) Lokalizace: Pole „Za Višňovkou“, jihovýchodní Datace: Bavorské rohovce se v jihozápadních Čechách objevují od pozdního paleolitu, přes mezolit, ale nejhojněji jsou nalézány v kontextech s mladším neolitem a středním eneolitem, na chamských výšinných sídlištích. Vzhledem k poloze nálezu se jako nejpřijatelnější jeví jeho zařazení do období neolitu. hrana návrší. Koordináty: ZM 10, 21–22–04, koordináty 179:128 mm od Z:J s. č.; nadmořská výška 360 m. Akce: Povrchový sběr. Popis: náhodný nález P. Menšíka v roce 2022. Literatura: Metlička – Menšík 2022b. Uložení: ZČM Plzeň, RP 14/2022. Popis nálezu: • Menší kamenný sekeromlat sekera trojúhelníkového tvaru v částečně obroušenými boky a horní a dolní částí otlučenou, průvrt mírně kuželovitý, týl rovný šikmý stejně jako břit. Materiál krystalická břidlice? Délka 75 mm, max. šířka v týlu 41 mm, tloušťka 20 mm, průvrt 11–13 mm, hmotnost 99,1 g (obr. 13:12). 3.13 Zbůch – Plzeňská ulice (obr. 1:13) Lokalizace: Plzeňská ulice. Koordináty: ZM 10, 21–22–04, koordináty 343:216 mm od Z:J s. č.; nadmořská výška 340 m. Akce: Náhodný nález učiněný P. Menšíkem v roce 2022. Popis: V bezprostřední blízkosti lékárny na hromadě vykopané hlíny u zasypaného výkopu. Literatura: Nepublikováno. Uložení: ZČM Plzeň, sine. Popis nálezů: • Datace: Podle dodnes platné klasifikace neolitické broušené industrie můžeme sekeromlat ze Zbůchu zařadit mezi symetrické trojúhelníkovité exempláře, které se poprvé objevují až v závěrečném období kultury s vypíchanou keramikou (Vencl 1960, 27), kam řadíme i náš exemplář. Úštěp z bavorského rohovce s částí kůry z valounu. Barva šedá až tmavě šedá. Rozměry 38×22×11 mm (obr. 13:19). • 2/3 kamenného valounového otloukače ohlazeného po celém povrchu. Rozměry 67×44×46 mm, hmotnost 270 g, surovina křemen se stopami částečného přepálení. Datace: pravěk. Drobný kamenný valounový otloukač ohlazený na 2/3 povrchu, Rozměry 48×42×32 mm, hmotnost 108 g, surovina křemen se stopami částečného opálení. Datace: pravěk. Datace: Kamenné valounové křemenné otloukače se vyskytují v celém pravěku a nelze je přesněji chronologicky zařadit. 160 AZC14-1-2.indb 160 18.01.2024 13:32:07 A rch e o l o g i e z á p a d ní ch Če ch ro č . 14, č . 1 –2 ( 2 02 3) Pl z e ň 2 02 3, s . 139 –16 6 Obr. 13: Zbůch. Sběry a ojedinělé nálezy: 1–2, 5–6 – „Za Dvorem“; 3–4 – JZ okraj obce; 7–8 – Zbůch–Líně, „Na Dlouhých“; 9–11 – severní okraj silnice do Líní; 12 – „Za Dráhou“, vrtaná kamenná sekera; 13 – „Za Višňovkou“, hliněný přeslen; 15–17 – „Ječné pole“, severně od Zálužského potoka; 18 – „V Úžlabí“, zlomek čepele bronzového meče; 19 – „Pod Týnským vrškem“, štípaná industrie. 3.14 Zbůch – soubor keramiky bez nálezových okolností: Soubor zapsaný pod starším a dodatečně přiděleným přírůstkovým číslem 114/1974 můžeme rozdělit do dvou částí. V první jsou zlomky pocházející z několika nádob, kdy část zlomků jde slepit případně je zřejmé, že pochází z jedné nádoby. Tuto část souboru zde publikujeme, protože by mohla pocházet z výše zmíněných porušených mohyl (viz kap. 3.2). Tento soubor nálezů čítá celkem 55 keramických zlomků, z nichž většina (40 zlomků) patří čtyřem torzovitě dochovaným nádobám a jen 10 zlomků je atypických. V druhé části přírůstkového čísla jsou zlomky jiného charakteru, které svojí různorodostí, velikostí a abrazí ukazují, že pochází z povrchového sběru na blíže neznámém místě u Zbůchu. V souboru převažují zlomky z pozdní doby hradištní, 30 drobných atypických zlomků je pravěkých, z nichž jediný je okrajový (obr. 6:7). Popis nálezů: • Sedm zlomků velké mísy s oblou stěnou a vodorovně vyhnutým, na horní ploše tordovaným 161 AZC14-1-2.indb 161 18.01.2024 13:32:08 Pr avě ké o sí d l e ní k at as t r u o b ce Zb ů ch (o k r. Pl z e ň – s eve r) Pe t r M e nš í k – M i l a n M e tli čk a okrajem s čelní hranou zaoblenou. Na vnitřní Kresebná rekonstrukce těla (obr. 6:2) patří „dvojtuhované straně je výzdoba třemi pásy úzkých dílnému“ koflíku s lehce nálevkovitě rozevřeným oběžných (soustředných) žlábků, propojených hrdlem, které J. Bouzek datuje do III. a na začátek do krokvice uspořádaných svazků úzkých IV. fáze milavečské skupiny (Bouzek 1962, 188–190). žlábků lemovaných řadami drobných důlků. Blízkou tvarovou analogii má v koflíku z objektu Povrch je uvnitř hladký tuhovaný, vně hrubý, 2209A z Kněževsi (Smejtek 2007, tab. 175:2), který hnědošedý (inv. č. P 20.133/1–5, 7–8; obr. 6:3). patří starší fázi vrcholně knovízského horizontu • Zlomek misky esovité profilace se zesíleným, Kn 4a. Co se týká výzdoby na vnější straně kolem na vnitřní straně odsazeným a do dvou ploch dna, tak se nám přímou analogii najít nepodařilo hraněným okrajem. Povrch jemně drsný, světle jak na jihočeském sídlištním materiálu z Březnice hnědošedý, materiál jemný s příměsí slídy (inv. u Bechyně (Chvojka – Kuna – Menšík a kol. 2021), č. P 20.133/6; obr. 6:8). tak ze severozápadních Čech z Března (Pleinerová • Koflík mírně esovité profilace slepený z 8 zlomků – Hrala 1988) stejně jako v dalších severozápados téměř rovným nepatrně vyhnutým zeslabeným českých lokalitách (Bouzek – Koutecký – Neustupný a zaobleným okrajem a páskovým ouškem vede- 1966). Také ve středočeském materiálu publikoným z okraje na tělo. Povrch hladký, hnědý se vaném J. Hralou (1973) jsme hledali bezvýsledně. zbytky oboustranného tuhování. Průměr okraje Jedinou podobnost jsme našli na zlomku z objektu 92 mm, výška 74 mm, průměr dna 35 mm, síla 2752 z Kněževsi (Smejtek 2007, tab. 280:18). stěny 3–4 mm (inv. č. P 20.134; obr. 6:6). Podobně jsme zatím bez analogií s výzdobou na • Jedenáct zlomků torza spodní části esovitého vnitřní straně mísy s vodorovně vytaženým široce koflíku s náběhem rozevřeného okraje a s mírně tordovaným okrajem a vnitřní stěnou tuhovanou vyklenutým dnem. Stěny se od dna prohnutě (obr. 6:3), která se bohužel dochovala jen v nevelrozevírají, tělo je značně vyduté. Vně kolem dna kých zlomcích. Tvarově jde o mísu s oblou stěnou řada drobných důlků. Povrch hlazený, šedo- a vodorovně vyhnutým okrajem, které se objevují hnědý, vně tuhovaný (inv. č. P 20.135; obr. 6:2). v Kněževsi ve vrcholném horizontu Kn 4a–4b • Zlomek hluboké mísy esovité profilace s mírně (Smejtek 2011, 131). Svým okrajem by patřila mezi vyhnutým zeslabeným a zaobleným okrajem. mísy s tordovaným okrajem, které jsou však subtilPovrch hladký, oboustranně tuhovaný, leštěný nější, nižší a rozevřenější. Tordovaná výzdoba se (inv. č. P 20.136, obr. 6:4). objevuje v průběhu celého trvání knovízské kultury • Zlomek misky s oble zalomenou stěnou a roze- (Pleinerová – Hrala 1988, 118), ale jejich největší rozvírajícím se zaobleným okrajem. Povrch leštěný, šíření v Kněževsi spadá až do vrcholného horizontu oboustranně tuhovaný (inv. č. P 20.137; obr. 6:9). (Smejtek 2011, 133), ve středních Čechách je J. Hrala • Dva slepené zlomky páskového ouška, vně datuje od stupně Ha A1 (Hrala 1973, 73). Výzdoba zdobeného čtyřmi mělkými podélnými žlábky. soustřednými svazky žlábků je na miskách s torPovrch hladký, hnědý, původně tuhovaný (inv. dovaným okrajem běžná, analogii ke krokvicové č. P 20.138; obr. 6:1). výzdobě se nám nepodařilo najít. Tento ornament • Šestnáct zlomků většího hlubšího kof líku se na koflících objevuje od K III (Bouzek – Koutecký s okrajem téměř rovným zaobleným, nepatrně – Neustupný 1966, Fig 32, pl. 25:4), jejich lemování ven vyhnutým a páskovým ouškem klenutým drobnými důlky ukazuje na mladší datování do z okraje na tělo. Povrch leštěný, oboustranně K IV–V. tuhovaný (inv. č. P 20.139; obr. 6:5). Z ostatních zlomků patří milavečské sku• Zlomek nádoby s rozevřeným ústím a okrajem pině s velkou pravděpodobností okrajový zlovodorovně seříznutým. Povrch nepravidelný, mek (obr. 6:4), který vzhledem ke svému většímu světle hnědý (inv. č. P 20.143; obr. 6:7). průměru může pocházet z mísy (Smejtek 2011, Datace: obr. 119:19), případně z atypického okřínu (Smejtek Zařazení hlubších koflíků s náznakem esovité pro- 2011, 118:8). U zbývajících zlomků musíme kromě filace (obr. 6:5, 6) do V. fáze milavečské skupiny možné datace do mladší doby bronzové vzít vzhlea K V knovízské kultury bylo rozebráno výše. Pás- dem k nejasnému původu souboru i další možnosti. ková ucha zdobená podélnými žlábky (obr. 6:1) Pro nynickou kulturu jsou typické misky se zesíse vyskytují ve vrcholném knovízském horizontu leným na vnitřní straně odsazeným a hraněným v obou fázích (Smejtek 2011, 137). okrajem (obr. 6:8) a do stejného období můžeme 162 AZC14-1-2.indb 162 18.01.2024 13:32:08 A rch e o l o g i e z á p a d ní ch Če ch ro č . 14, č . 1 –2 ( 2 02 3) Pl z e ň 2 02 3, s . 139 –16 6 zařadit i zlomek s vodorovně seříznutým okrajem (obr. 6:7). U zlomku misky se zalomenou stěnou (obr. 6:9) pak musíme vzít v úvahu i jeho možnou dataci do doby halštatské. 4. Zhodnocení a závěr Výše položené území Zbůchu na Zálužském potoce mezi řekami Mže a Radbuza, na jihovýchodním okraji Plzeňské kotliny nebylo oblastí primárně osidlovanou již od neolitu. Sídliště nejstarších zemědělců se zaměřovala na údolí podél toku obou uvedených řek a měla i na Plzeňsku vazbu na sprašové půdy. Jediným dokladem přítomnosti neolitických zemědělců je nález kamenného sekeromlatu (obr. 13:12) a s určitou opatrností můžeme tomuto období přiřadit i úštěp z bavorského rohovce (obr. 13:19). V případě sekeromlatu není možné vyloučit ani jeho druhotné přemístění např. jako hromového klínu, i když jeho vyhození z domu na pole se vzhledem k jeho ochranné funkci se zdá být velmi nepravděpodobná. V časném eneolitu přetrvává vazba na nejúrodnější oblasti podél řek, naopak ve středním eneolitu je osídlení vázáno výhradně na výšinné skalnaté ostrožny, skalní suky a temena kopců s malou osídlenou plochou. Geomorfologie terénu sledovaného území tak osídlení chamskou kulturou vylučuje. Nepřesvědčivé jsou zatím doklady osídlení ve střední době bronzové. Mohl by sem patřit jeden zdobený zlomek ze sběrů z polohy „Za Dvorem“ (obr. 13:1) a dva zlomky ze sběrů severně od Zálužského potoka (obr. 13:14, 16). V obou případech jde o jednotlivé drobné zlomky, které mohou patřit jak mohylové kultuře, tak milavečské skupině. Nálezově bohaté je osídlení v následujícím období popelnicových polí, především v mladší době bronzové, přesněji milavečskou skupinou knovízské kultury, jak osídlení ze staršího úseku období popelnicových polí územně omezené na jihozápadní Čechy navrhuje označovat nová koncepce ( Jiráň ed. 2008, 132). Většinu nálezových souborů můžeme vztáhnout k areálu bývalé cihelny, která se nacházela na jihozápadním okraji intravilánu obce (nálezové soubory 3.1 a 3.2; obr. 1:1, 2). Z areálu zřejmě pochází i nález nejbohatšího souboru v druhotné poloze v násypu železniční trati „Za Višňovkou“ (obr. 1:3), pravděpodobně také sběry z pole mezi zástavbou a železniční tratí na jihozápadním okraji Zbůchu (obr. 1:6) a mohou odsud pocházet i nálezy z neuvedeného místa s označením Zbůch (lokalita 3.14). Sběry je doloženo milavečské osídlení také západně od Zbůchu, při polní cestě do Týnce (obr. 1:7), které ukazuje druhé zatím přesněji nedatované sídliště z mladší doby bronzové. Nejistá je datace zlomku čepele bronzového meče z pole „V Úžlabí“ (obr. 1:4), který může pocházet jak ze střední, tak mladší doby bronzové. Přesnější dataci nálezů v rámci milavečské skupiny knovízské kultury umožňují čtyři větší nálezové soubory. Dva z nich pocházejí bezpečně z prostoru dnes zaniklé cihelny (obr. 1:1, 2), s největší pravděpodobností k nim můžeme přiřadit i nejbohatší soubor získaný z druhotné polohy v porušeném valu podél železniční trati (obr. 1:3), který vznikl v souvislosti se stavbou železnice v druhé polovině 19. století a zřejmě z tohoto místa pochází i soubor bez nálezových okolností (lokalita 3:14). K dispozici máme čtyři nálezové celky z jednoho sídelního areálu, které bylo možné přesněji datovat, i když nejde o celky uzavřené. Průsečíkem datace všech souborů je IV.–V. stupeň knovízsko–milavečského komplexu, v chronologii vypracované pro Kněževes vrcholně knovízský horizont Kn 4. Některé zlomky ukazují na počátek zdejšího sídelního areálu již ve III. stupni (Kn 3). Celkově tak můžeme tyto nejintenzivnější aktivity na sídlišti datovat do Ha A2 až přelomu Ha A2–Ha B1 s možným počátkem již ve stupni Ha A1. Ze souboru z druhotné polohy u železniční trati pochází několik zlomků keramiky se struskovitými příškvarky na vnitřní straně, které podle rozborů naznačují možnou kovoliteckou činnost na lokalitě (obr. 7). Opačným směrem, východně od obce, se nachází dvě menší, od sebe nepříliš vzdálené lokality s nálezy keramiky nynické kultury, jedna v poloze „Na Dlouhých“ (obr. 1:8) s osídlením datovaným do Ha B3 a jižně od ní, při silnici do Líní druhá (obr. 1:9) s nálezy datovanými do Ha B2. Není vyloučeno, že může jít o jeden sídelní areál pokračující na sousedním katastru Líní, kde již dnes stojí rodinné domy. Osídlení v době halštatské dokládá sběry získaný materiál ze severovýchodní části intravilánu obce z polohy „Za Dvorem“ (obr. 1:5). Nevýrazný soubor nálezů ukazuje na možné osídlení jak v období halštatské mohylové kultury (Ha C–Ha D1), tak v pozdní době halštatské (Ha D2–3). Obraz pravěkého osídlení jen dokreslují ojedinělé a blíže nedatované nálezy. Jde o nález keramického prstencového přeslenu (obr. 1:10), jehož nejpravděpodobnější zařazení je do pozdní doby 163 AZC14-1-2.indb 163 18.01.2024 13:32:08 Pr avě ké o sí d l e ní k at as t r u o b ce Zb ů ch (o k r. Pl z e ň – s eve r) Pe t r M e nš í k – M i l a n M e tli čk a halštatské, nebo do doby římské. Blíže nezařaditelné jsou valounové drtiče (obr. 1:14) nalezené na hromadě zahrnutého výkopu u lékárny v Plzeňské ulici. Zpracování všech dosud známých pravěkých archeologických nálezů na území Zbůchu ukazuje průměrnou intenzitu osídlení, jeho větší hustotu můžeme pozorovat podél čtyř hlavních řek, Mže, Radbuzy, Úhlavy a Úslavy a naopak menší v okrajových a příhraničních oblastech kraje. Příspěvek vznikl v rámci projektu Grantové agentury České republiky, reg. č. 23–06940S „Jednota přes hranici. Indikátory ekonomických a sociálních vztahů epochy popelnicových polí v česko–bavorském prostoru.“ Literatura a prameny Andreβ, F. 1927: Vor- und frühgeschichtliche Denkmäler in Westböhmen. Pilsen. Baštová, D. – Metlička, M. 1991: Zbůch, okr. Plzeň–sever. Hlášení čj. 10/1991. Archiv oddělení prehistorie ZČM v Plzni. Baštová, D. – Metlička, M. 1995: Zbůch, okr. Plzeň–sever. Výzkumy v Čechách 1990/92, s. 398. Bouzek, J. 1958a: Etážovité nádoby v Čechách. Archeologické rozhledy 10, s. 345–348, 363–408. Bouzek, J. 1958b: Etážovité nádoby v jižních Čechách a v sousedních oblastech. Archeologické rozhledy 10, s. 548–575. Bouzek, J. 1962: K milavečské keramice na Plzeňsku. Archeologické rozhledy 14, s. 175–216. Bouzek, J. – Koutecký, D. – Neustupný, E. 1966: The Knovíz Settlement od North-West Bohemia. Fontes Archaeologici Pragenses 10. Praha. Břicháček, P. – Hereit, P. – Řezáč, M. 2016: Zbůch, okr. Plzeň–sever. Hlášení čj. 47/2016 (odd. ZAV), čj. 186/2016 (odd. prehistorie). Archiv odd. prehistorie ZČM v Plzni. Bukačová, I. – Fák, J. – Foud, K. 1997: Severní Plzeňsko II. Historicko-turistický průvodce č. 7. Domažlice. Čujanová–Jílková, E. 1973: Příspěvek k chronologii mohylových pohřebišť doby bronzové, Archeologické rozhledy 25, s. 500–526, 597–598. Demek, J. a kol. 1987: Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Praha. Doubová, M. 1963: Sbírky archeologického oddělení v ZM. Zpráva museí západočeského kraje 1. Plzeň, s. 22–25. Hlinomaz, M. 2009: Dějiny kláštera premonstrátek Chotěšov. České Budějovice. Hrala, J. 1973: Knovízská kultura ve středních Čechách. Archeologické studijní materiály 11. Praha. Hůrková, J. 2002: Rovinná sídliště milavečské kultury v západních Čechách – I. část. Sborník Západočeského muzea v Plzni, Historie 16, s. 9–101. Hůrková, J. – Tetour, M. 2004: Rovinná sídliště milavečské kultury v západních Čechách – II. část. Sborník Západočeského muzea v Plzni, Historie 17, s. 82–116. Chvojka, O. – Kuna, M. – Menšík, P. a kol. 2021: Rituály ukončení a obnovy. Sídliště mladší doby bronzové v Březnici u Bechnyně. České Budějovice–Praha–Plzeň. Jiráň, L. (ed.) 2008: Archeologie pravěkých Čech 5. Doba bronzová. Praha. Macháček, F. 1926: Městské historické museum a městský archiv roku 1911–1925. Sborník Městského historického musea v Plzni 9, Plzeň, s. 1–57. Metlička, M. 2010: Zbůch, okr. Plzeň–sever. Hlášení čj. 31/2010. Archiv odd. prehistorie ZČM v Plzni. Metlička, M. – Menšík, P. 2022a: Zbůch, okr. Plzeň–sever. Hlášení čj. 13/2022. Archiv oddělení prehistorie ZČM v Plzni. Metlička, M. – Menšík, P. 2022b: Zbůch, okr. Plzeň–sever. Hlášení čj. 14/2022. Archiv oddělení prehistorie ZČM v Plzni. Metlička, M. – Menšík, P. 2022c: Zbůch, okr. Plzeň–sever. Hlášení čj. 15/2022. Archiv oddělení prehistorie ZČM v Plzni. Mikyška, R. a kol. 1969: Geobotanická mapa ČSSR, 1. České země. Praha. Neuhäuslová, Z. a kol. 2001: Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. Praha. 164 AZC14-1-2.indb 164 18.01.2024 13:32:08 A rch e o l o g i e z á p a d ní ch Če ch ro č . 14, č . 1 –2 ( 2 02 3) Pl z e ň 2 02 3, s . 139 –16 6 Petříčková, J. 2002: Rozbor osteologického materiálu. In: Hůrková, J., Rovinná sídliště milavečské kultury v západních Čechách I. část. Sborník Západočeského muzea v Plzni, Historie 16, s. 88–99. Pleinerová, I. – Hrala, J. 1988: Březno. Osada knovízské kultury v severozápadních Čechách. Ĺouny–Ústí nad Labem. Quitt, E. 1971: Klimatické oblasti Československa. Studia geographica 16. Brno. Řezáč, M. – Metlička, M. 2014a: Zbůch, okr. Plzeň–sever. Hlášení čj. 212/2014. Archiv oddělení prehistorie ZČM v Plzni. Řezáč, M. – Metlička, M. 2014b: Zbůch, okr. Plzeň–sever. Hlášení čj. 213/2014. Archiv oddělení prehistorie ZČM v Plzni. Řezáč, M. – Metlička, M. 2018a: Zbůch, okr. Plzeň–sever. Hlášení čj. 69/2018. Archiv oddělení prehistorie ZČM v Plzni. Řezáč, M. – Metlička, M. 2018b: Zbůch, okr. Plzeň–sever. Hlášení čj. 71/2018. Archiv oddělení prehistorie ZČM v Plzni. Smejtek, L. 2007: Osídlení z doby bronzové v Kněževsi u Prahy. 2. Tabulky. Praha. Smejtek, L. 2011: Osídlení z doby bronzové v Kněževsi u Prahy. 1. Text. Praha. Šaldová, V. 1965: Západní Čechy v pozdní době bronzové. Pohřebiště Nynice I. Památky archeologické 56, 1–96. Šaldová, V. 1981a: Rovinná sídliště pozdní doby bronzové v západních Čechách. Památky archeologické 72, s. 93–152. Šaldová, V. 1981b: Westböhmen in der späten Bronzezeit. Befestigte Höhensiedlungen. Okrouhlé Hradiště. Praha. Tomášek, M. 2000: Půdy České republiky. Praha. Vencl, S. 1960: Kamenné nástroje prvních zemědělců ve střední Evropě. Sborník Národního muzea v Praze, řada A – Historie, svazek XIV., číslo 1–2. Die urzeitliche Besiedlung der Katastergemeinde Zbůch (Bez. Plzeň–sever). Die höher gelegenen Gebiete um Zbůch am Zálužský Bach zwischen den Flüssen Mže und Radbuza am südöstlichen Rand des Pilsener Beckens gehören nicht zu bereits im Neolithikum primär besiedelten Gebieten. Der einzige überzeugende Beleg der Gegenwart neolithischer Ackerbauern ist der Fund einer steinernen Hammeraxt (Abb. 13:12). Mit einiger Vorsicht kann auch der Abschlag eines bayerischen Hornsteins (Abb. 13:19) in diese Zeit eingeordnet werden. Die Siedlungsbelege aus der mittleren Bronzezeit sind bisher nicht überzeugend. In diese Zeit könnten ein verziertes Fragment aus Sammlungen an der Fundstelle „Za Dvorem“ (Abb. 13:1) sowie zwei Fragmente aus Sammlungen nördlich des Zálužský Bachs (Abb. 13:14, 16) gehören. In beiden Fällen handelt es sich um einzelne, kleinere Bruchstücke, die sowohl der Hügelgräberkultur als auch der Milavče–Gruppe angehören könnten. Die anschließende Besiedlung in der Urnenfelderzeit ist reich mit Fundstücken belegt, besonders in der Jungbronzezeit, konkret für die Milavče–Gruppe der Knovízer Kultur, wie die geographisch auf Südwestböhmen begrenzte Besiedlung der älteren Urnenfelderzeit nach einer neuen Konzeption ( Jiráň ed. 2008, 132) bezeichnet wird. Der größte Teil der Fundstücke kann mit dem Areal einer ehemaligen Ziegelei am südwestlichen Rand des Intravillans der Gemeinde in Zusammenhang gebracht werden (Fundstelle 3.1 und 3.2; Abb. 1:1, 2). Aus diesem Areal stammt wohl auch der reichste Fundkomplex aus Sekundärlage aus der Aufschüttung der Eisenbahnstrecke „Za Višňovkou“ (Abb. 1:3), wahrscheinlich ähnlich wie die Fundsammlungen von den Feldern zwischen dem bebauten Bereich und der Eisenbahnstrecke am südwestlichen Rand von Zbůch (Abb. 1:6). Ebenso könnten Funde mit nicht angegebenem Fundort und der Bezeichnung „Zbůch“ von hier stammen (Fundstelle 3.14). Durch Sammelfunde ist auch eine Besiedlung durch die Milavče–Gruppe westlich von Zbůch am Feldweg nach Týnec (Abb. 1:7) belegt. Es handelt sich um eine zweite, bisher nicht genauer datierte jungbronzezeitliche Siedlung. Unsicher ist die Datierung eines Fragments eines Bronzeschwerts vom Feld „V Úžlabí“ (Abb. 1:4). Das Fragment könnte sowohl aus der mittleren als auch aus der jüngeren Bronzezeit stammen. 165 AZC14-1-2.indb 165 18.01.2024 13:32:08 Pr avě ké o sí d l e ní k at as t r u o b ce Zb ů ch (o k r. Pl z e ň – s eve r) Pe t r M e nš í k – M i l a n M e tli čk a Eine genauere Datierung der Funde aus der Milavče–Gruppe der Knovízer Kultur wird durch vier größere Fundkomplexe ermöglicht. Zwei dieser Kollektionen stammen gesichert aus dem Areal der heute erloschenen Ziegelei (Abb. 1:1, 2). Mit großer Wahrscheinlichkeit kann ihnen auch die reichste, aus Sekundärlage aus der beschädigten Aufschüttung entlang der Bahnstrecke gewonnene Kollektion (Abb. 1:3) zugeordnet werden. Die Aufschüttung entstand im Zusammenhang mit dem Bau einer Eisenbahnstrecke in der zweiten Hälfte des 19. Jahrhunderts. Auch der Fundkomplex ohne angegebene Fundumstände stammt wahrscheinlich von diesem Ort (Fundstelle 3:14). Uns stehen damit vier Fundkomplexe aus dem gleichen Siedlungsareal zur Verfügung, die genauer datiert werden konnten, auch wenn es sich nicht um geschlossene Fundkomplexe handelt. Der Schnittpunkt der Datierung aller Kollektionen ist die IV.–V. Stufe des Knovíz–Kultur, in der für Kněževes aufgestellten Chronologie Stufe Kn 4. Einige Fragmente deuten drauf hin, dass die Anfänge des örtlichen Siedlungsareals bereits in der III. Stufe (Kn 3) gelegen haben könnten. Insgesamt kann daher die intensivste Aktivität in der Siedlung auf Ha A2 bis Ende Ha A2 und Anfang Ha B1 mit einem möglichen Anfang bereits in Ha A1datiert werden. Aus der Kollektion aus Sekundärlage an der Eisenbahnstrecke stammen einige Keramikfragmente mit schlackiger Kruste an der Innenseite, die nach Analysen andeuten, dass am Fundort Metall gegossen worden sein könnte (Abb. 7). Östlich der Gemeinde befinden sich zwei kleinere, nahe beieinander gelegene Fundorte mit Keramikfunden der Nynice–Kultur, der erste in der Lage „Na Dlouhých“ (Abb. 1:8) mit auf Ha B3 datierter Besiedlung, der zweite südlich an der Straße nach Líně (Abb. 1:9) mit auf Ha B2 datierten Funden. Eine Besiedlung während der Hallstattzeit wird durch Material aus Sammlungen im nordöstlichen Teil des Intravillans der Gemeinde in der Lage „Za Dvorem“ belegt (Abb. 1:5). Ein weniger auffälliger Fundkomplex weist auf eine mögliche Besiedlung sowohl in der Hallstätter Hügelgräberkultur (Ha C–Ha D1) als auch in der späten Hallstattzeit (Ha D2–3) hin. Dieses Bild der urzeitlichen Besiedlung Zbůchs wird nur vereinzelt durch nicht genauer datierte Funde ergänzt. Es handelt sich zum Beispiel um einen ringförmigen Spinnwirtel aus Keramik (Abb. 1:10), der am wahrscheinlichsten auf die späte Hallstattzeit oder auf die Römerzeit datiert werden kann. Nicht näher einzuordnen sind Geröllbrecher (Abb. 1:14), die in einem Erdaushub bei der Apotheke in der Plzeňská Straße gefunden wurden. Die Bearbeitung aller bisher bekannten urzeitlichen archäologischen Funde auf dem Gebiet um Zbůch weisen auf eine durchschnittliche Siedlungsintensität hin. Deutsch von Stefanie Dach PhDr. Petr Menšík, Ph.D. Západočeská univerzita v Plzni Katedra archeologie Sedláčkova 15 CZ 306 14 PLZEŇ e–mail: pmensik@kar.zcu.cz Mgr. Milan Metlička Západočeské muzeum v Plzni, p. o. Oddělení prehistorie Zborovská 40 CZ 301 00 PLZEŇ e–mail: mmetlicka@zcm.cz 166 AZC14-1-2.indb 166 18.01.2024 13:32:08 Arc he ol o g i e z á p a dn í ch Če ch ročník 14, číslo 1–2 © Západočeské muzeum v Plzni, p. o. Odpovědný redaktor Milan Metlička Technická redakce, grafická úprava, sazba písmem John Baskerville Ten OT a Myriad Pro Josef Ježek Redakční rada ve složení František Frýda, Ondřej Chvojka, Miloslav Chytráček, Jan John, Michal Lutovský, Jiří Orna, Filip Prekop, Pavel Vařeka Návrh obálky Milan Metlička Vydalo Západočeské muzeum v Plzni v roce 2023 Tisk: Euroverlag, s. r. o. 1. vydání Náklad 250 výtisků Zapsáno v evidenci periodického tisku pod evidenčním číslem MK ČR E 19272 Vychází dvakrát ročně ISSN: 1804-2953 Za obsah článků a kvalitu grafických předloh odpovídají autoři. AZC14-1-2.indb 284 18.01.2024 13:32:08