Mince v době Přemyslovců

Mince v době Přemyslovců DAVID VRÁNA Mincovní produkce přemyslovského věku představuje souvislou řadu dokladů ikonografických a formálních proměn, čímž alespoň částečně doplňuje naše znalosti o dějinách a kulturní úrovni přemyslovských držav. Kruh středověké mince vymezuje vizuální komunikační plochu, která nese různé formy sdělení, jež mohou mít stejný význam, nebo jsou naopak vzájemně nezávislé. Textová složka má primárně evidenční funkci plynoucí z ekonomického významu mince, často obsahuje jméno mincovny, mincmistra, ale především panovníka, jako majitele drahého kovu. Obrazová složka je prostředkem reprezentace a propagace osob či idejí, přičemž její význam nebo vztah k textu není vždy zřejmý. Poselství některých mincí se tak dočkalo výkladů, které ani dnes nemůžeme s jistotou potvrdit nebo vyvrátit. K zavedení ražby mincí došlo na území Čech pravděpodobně již za Boleslava I., někdy po roce 950 s pomocí bavorských mistrů, jak dosvědčuje podoba nejstarších denárů s motivy kaplice a kříže.68 Po formální stránce tyto ražby vycházejí ještě z karolinských vzorů.69 Nejprve je tedy pro identifikaci určující pouze jméno knížete či mincovny v textu opisu, záhy se však české mincovnictví vydává vlastní cestou i po stránce výtvarné. Denáry produkované za vlády Boleslava II. již ukazují svou ikonografií na rozsáhlejší mezinárodní styky. Přibližně do sedmdesátých let 10. století lze datovat ražby s vyobrazením meče, pro které byly nalezeny analogie z doby dánské nadvlády v Northumbrii.70 Oblibu tohoto motivu v severském prostředí dokládají také druhotné rytiny na mincích z nálezů spojovaných s družinami skandinávských válečníků operujícími v severní a východní Evropě.71 Podle jednoho z výkladů má meč na mincích představovat trestající nástroj Boží.72 Proti tomu stojí starší výklad hodný důvěry, který vidí v meči symbol panovnické síly a moci.73 Jiné vyobrazení zbraně bylo identifikováno jako luk se šípem a vzor se hledal na anglické ražbě vikingského 68 Zdeněk PETRÁŇ: Základní ikonografie českých denárů 10. století a několik úvah nad mincovními typy se stejnou obrazovou náplní na obou stranách mince. In: Milada STUDNIČKOVÁ (ed.): Čechy jsou plné kostelů / Bohemia plena est ecclesiis. Kniha k poctě PhDr. Anežky Merhautové, DrSc. Praha 2010, s. 210. 69 Srv. Jules-Adrien BLANCHET / Adolphe DIEUDONNÉ: Manuel de numismatique française I.: Monnaies frappés en Gaule depuis les origines jusqu‘a Hughes Capet. Paris 1912, s. 347–348. 70 Pavel RADOMĚŘSKÝ: Emma regina. Studie o původu kněžny Emmy a o její úloze v ražbě českých mincí 10. století. In: Časopis národního musea. Oddíl věd společenských 122. 1953, s. 159. 71 Игорь Георгиевич ДОБРОВОЛЬСКИЙ / Игорь Васильевич ДУБОВ / Юрий Константинович КУЗЬМЕНКО: Граффити на восточных монетах. Древняя Русь и сопредельные страны. Ленинград 1991, s. 57. 72 Zdeněk PETRÁŇ: Základní ikonografie českých denárů 10. století a několik úvah nad mincovními typy se stejnou obrazovou náplní na obou stranách mince. In: Milada STUDNIČKOVÁ (ed.): Čechy jsou plné kostelů / Bohemia plena est ecclesiis. Kniha k poctě PhDr. Anežky Merhautové, DrSc. Praha 2010, s. 211. 73 Eduard FIALA: České denáry. Praha 1895, s. 78. Podrobněji k symbolice meče Zenon PIECH: Ikonografia pieczęci Piastów. Kraków 1993, s. 48–50. MINCE V DObĚ PŘEMYSLOVCŮ 709 krále Regnalda.74 Podle odlišného výkladu se však jedná o loď, přes niž je položena kotva.75 Motiv luku i motiv lodi mají opět analogie na druhotných rytinách z výše zmíněných nálezů, a tak lze původ obrazu, při obojím výkladu, hledat ve skandinávském prostředí.76 Otázkou zůstává, zda je taková symbolika obecně válečnická, nebo se váže ke konkrétním severským klanům, jak by mohl svědčit opakující se pletencový motiv na ražbách ruských Rurikovců.77 Zcela nepochybně se vzdálená zámořská inspirace projeví asi o desetiletí později, kdy se objevují první nápodoby anglosaských ražeb krále Ethelreda II., představující poprsí panovníka. Zatímco ostrovní vzory se vesměs pokoušejí přiblížit iluzorní plasticitě antických předloh, čeští mistři převedli obraz do jednoduchých křivek, které u nejkvalitnějších příkladů dodávají výjevu překvapivou dynamiku a lze v nich nalézt zvláštní ornamentalizující projev, jinde nevídaný.78 Neobjasněné přilnutí k Anglii se projevuje v Čechách v období téměř padesáti let různými způsoby. Jméno krále Ethelreda II. je uvedeno v opisu některých denárů spolu se jménem knížete Jaromíra, a případně i mincmistra Aelfsige.79 Ještě v době knížete Oldřicha se pražská mincovna vrátí k anglosaským vzorům s vyobrazením panovníka, ale v odlišném výtvarném pojetí, připomínajícím spíše vikingské imitace produkované mincovnou v Dublinu.80 Není známo, z jakých důvodů se používání zámořských předloh opakovaně vrací. Zdá se, že repertoár motivů nejprve souvisel s aktivitami vikingských družin operujících na slovanských územích, jejich pobyt v Čechách však můžeme nanejvýš tušit na základě nepatrných náznaků. V některých případech pak byla ražba imitací podnícena obchodní oblibou anglosaských vzorů.81 České mincovnictví v 10. století ovšem nedosáhlo svého uměleckého vrcholu ani tak v Praze, jako spíše na Libici. Tady kníže Soběslav, kromě nápodoby pražských vzorů, razil také mince vybočující z běžné české produkce. Denár představující obličej vousatého panovníka s diadémem je u nás patrně prvním dokladem snahy o přiblížení se ke způsobu realistického zobrazování, který má své kořeny v antice a jeho předlohou byl některý z mincovních portrétů byzantských císařů.82 Jiná Soběslavova ražba s vyobrazením ruky na líci a ptáka na rubu je ještě zajímavější, neboť ukazuje na znalost literárních předloh. Ruka drží předmět, vykládaný obvykle jako meč či dýka, který je však obvyklému vyobrazení meče na mincích málo podobný. Domnělá záštita neodděluje předpokládanou čepel od rukojeti, ale je velmi tenká, spíše provlečená v polovině předmětu a domnělá čepel přes ni pokračuje k palci. Vyobrazený předmět tak připomíná zavřené kružidlo či odpichovátko. Předpokládaná záštita je tedy osa, na které se pohybují ramena kružidla. Tím se dostáváme k odlišné interpretaci obrazu. Běžný motiv Boží ruky je na tomto denáru pomocí kružidla 74 Pavel RADOMĚŘSKÝ: Emma regina. Studie o původu kněžny Emmy a o její úloze v ražbě českých mincí 10. století. In: Časopis národního musea. Oddíl věd společenských 122. 1953, s. 159. 75 Luboš POLANSKÝ: Ikonografie denárů tzv. šípového typu. In: Dagmar GROSSMANOVÁ / Jan T. ŠTEFAN (ed.): Realita, představa, symbol v numismatické ikonografii (= Acta Numismatica Moraviae, Bohemiae et silesiae 8). Ostrava 2004, s. 90; Zdeněk PETRÁŇ: Základní ikonografie českých denárů 10. století a několik úvah nad mincovními typy se stejnou obrazovou náplní na obou stranách mince. In: Milada STUDNIČKOVÁ (ed.): Čechy jsou plné kostelů / Bohemia plena est ecclesiis. Kniha k poctě PhDr. Anežky Merhautové, DrSc. Praha 2010, s. 212. 76 K vyobrazení šípu viz Игорь Георгиевич ДОБРОВОЛЬСКИЙ / Игорь Васильевич ДУБОВ / Юрий Константинович КУЗЬМЕНКО: Граффити на восточных монетах. Древняя Русь и сопредельные страны. Ленинград 1991, č. 28 (střela) nebo č. 296 (luk se střelou, navíc s rytinou kopí na reversu) a k rytině lodi č. 187, č. 206 nebo č. 403. Motiv kotvy má také byzantské, resp. antické kořeny, k tomu stručně Petr BALCÁREK: České země a Byzanc: Problematika uměleckohistorického vlivu. Olomouc 2009, s. 22. 77 Stanislaw SUCHODOLSKI: Poczatky mennictwa w Europie Środkowej Wschodniej i pólnocnej. Wroclaw 1971, tab. IX, č. 100–107. 78 Jan KVĚT: Česká mince doby románské jako výtvarné dílo. In: Сборник Гаврил Кацаров: Статии, посветени по случай седемдесетгодишнината му 4 октомври 1874 – 4 октомври 1944. Част първа, София 1950, s. 198; David VRÁNA: Počátky mincovního umění v Čechách. Olomouc 2014, s. 27. 79 Viktor KATZ: Úvahy o chronologii českých denárů na počátku XI. století. Praha 1937, s. 35. 80 David VRÁNA: Počátky mincovního umění v Čechách. Olomouc 2014, s. 35. 81 Zdeněk PETRÁŇ: První české mince. Praha 1998, s. 131. 82 Srov. CNI XV, tab. 3. 710 K DÍLU KNÍŽAT A KRÁLŮ Z RODU PŘEMYSLOVCŮ spojen s představou božského geometra rozměřujícího svět, která má svůj původ v Bibli, a objevuje se později především v malířské výzdobě rukopisů. 83 Také rubový obraz tohoto denáru s ptákem sklánějícím hlavu dolů se dočkal řady výkladů. Po mém soudu se jedná o ilustraci k příběhu, který má svou literární předlohu v knize Physiologus, podle níž orel sežehnutý sluncem slétne k prameni, do kterého se třikrát ponoří, a obnoví tak své mládí.84 Výjev na minci znázorňuje okamžik ponoření. Vlnovka ve spodní části obrazu značí vyvěrající pramen, v jehož středu stojí orel, který se sklání, aby se ponořil do vody. Pod vlnovkou probíhá paralelně druhá, menší a méně výrazná, zřejmě pařát ptáka, který by se takto nacházel pod hladinou vody.85 Celý výjev lze chápat jako odkaz na Kristovo Zmrtvýchvstání. Použitá symbolika ukazuje, že návrh denáru pochází z ruky vzdělance, a je ve své době stejně mimořádná jako výtvarné provedení. Velmi lákavá je možnost spojit tento vrchol české mincovní produkce 10. století s okruhem Soběslavova bratra, vzdělaného biskupa Vojtěcha. Obrazové bohatství denárů vzrůstalo během 11. století a zvláště na jeho konci mimo jiné kvůli časté obměně mince, přičemž je časté kopírování zahraničních ražeb.86 Na samém počátku století představují zajímavou epizodu nápodoby byzantských mincí. Některé z ražeb vykazují jakési nepochopení, které vede ke svérázné dekonstrukci původního tvaru, při čemž vznikají významově nejasné, leč formálně kompaktní obrazce, které lze identifikovat jen díky nalezení jejich vzorů.87 Takto přebírají Jaromírovy denáry byzantský motiv poprsí dvou panovníků, jejichž předlohou byly nejspíš konstantinopolské ražby Basileia II., produkované po roce 1005, na nichž císař nedrží dvojitý (patriarchální) kříž jako na předchozích emisích, nýbrž jednoduchý, jak ho vidíme i na Jaromírově minci.88 Byzantský vzor měl také jiný Jaromírův denár nesoucí poprsí Krista s křížovým nimbem.89 Od byzantské imperiální symboliky není daleko k inspiracím z antiky, které se projevily opět jedinečným způsobem jak ve výběru motivů, tak po stránce stylu. Během vlády knížat Oldřicha a Břetislava se objevuje formálně specifický projev, který se soudobé mincovní produkci do značné míry vymyká. Jistě vedené linie zachycují tvar několika tahy a vytvářejí někdy až dekorativně působící a zároveň expresivní výjevy, které se svou suverénní stylizací dostávají na hranici, za kterou už není divák téměř schopen rozluštit původní význam obrazu. Příkladem je Oldřichova ražba nesoucí na rubu opis se jménem sv. Václava, který doprovází vyobrazení panovníka pozvedajícího ruku v prosebném gestu. Lícní strana se jménem knížete Oldřicha je ovšem podivuhodná. Zobrazuje poprsí, které vyčnívá z jakéhosi symetrického útvaru s ptačími hlavami, po jehož stranách jsou dva kříže. Ačkoli výtvarná zkratka znesnadňuje interpretaci, jedná se zřejmě o oblíbený středověký motiv letu Alexandra Makedonského.90 Výjev na minci představuje variantu námětu v podobě, které je nejblíž byzantská výšivka z Würzburgu.91 Dva předměty, které na českém denáru vypadají jako kříže, jsou na výšivce dvě hole zakončené listovitými výhonky ve tvaru kříže. Tyto hole jednak drží v rukou panovník, ale zároveň je zobákem přidržují oba ptáci, jak je 83 Srov. Lenka PANUŠKOVÁ: Boh sa neustále zaoberá geometriou: Svet ako dokonalé architektonické dielo a jeho Stvoriteľ. In: Kateřina HORNÍČKOVÁ / Michal ŠRONĚK (ed.): Žena ve člunu: Sborník Hany J. Hlaváčkové. Praha 2007, s. 247–249. 84 Francis J. Carmody (ed.): Physiologus latinus versio Y. In: University of California Publications in Classical Philology 12, 1933–44, s. 107–108. 85 David VRÁNA: Počátky mincovního umění v Čechách. Olomouc 2014, s. 30–33. 86 Jarmila HÁSKOVÁ: Česká mince v době románské. Příspěvek k ikonografii českých denárů 10.–12. století. Cheb 1975., s. 12. 87 Srov. Václav Vilém ŠTECH: Poznámky o povaze a způsobech našich nejstarších kreseb. In: Jaroslav PEŠINA (ed.): Sborník k sedmdesátinám Jana Květa. Praha 1965, s. 60. 88 Philip GRIERSON: Catalogue of the Byzantine coins in the Dumbarton Oaks Collection and in the Whittemore Collection. Volume 3. Leo III. to Nicephorus III 717–1081 (in two parts). Washington, D. C. 1973., pl. XLV, č. 6a.1 – 6b.2. 89 František CACH: Nejstarší české mince I. České denáry do mincovní reformy Břetislava I. Praha 1970, č. 260–262; Petr BALCÁREK: České země a Byzanc: Problematika uměleckohistorického vlivu. Olomouc 2009, s. 63. 90 David VRÁNA: Počátky mincovního umění v Čechách. Olomouc 2014, s. 47–48. 91 Otto SCHMIT (ed.): Reallexikon zur deutschen Kunstgeschichte, Bd. 1. Stuttgart 1937, s. 337, Abb. 2. MINCE V DObĚ PŘEMYSLOVCŮ 711 to naznačeno i na Oldřichově minci. Stejný námět se objeví také na minci Břetislava I., kde jsou ptáci nahrazeni gryfy.92 To, co zde bylo dosud uvedeno, ukazuje na rozmanitost zdrojů sloužících k výběru mincovního obrazu. Z toho pak plyne nejistota při identifikaci některých motivů a upřesnění jejich vztahu k osobě vydavatele mince. V mnoha případech se vyobrazení zřejmě nevztahuje přímo ke jménu knížete v opisu a nelze je chápat jako portrét konkrétní osoby, ale spíše jako ideál či předobraz. To problematizuje i výklad dalších ražeb s vyobrazením panovníka. Na Jaromírových mincích vidíme poprsí knížete v plášti, jenž drží kopí s praporcem a na hlavě má snad nízkou čelenku.93 Na denárech knížete Oldřicha se vyskytuje ikonografický motiv celé postavy trůnícího knížete s praporcem, ke kterému se hledají analogie na byzantských mincích, slonovinových deskách a plastice.94 Jinou ikonografickou inovaci můžeme pozorovat na minci Břetislava I., kde je zobrazen jezdec na cválajícím koni, přičemž nese přes rameno praporec a na hlavě má zvláštní pokrývku.95 Svérázné zpracování ražeb první poloviny 11. století ztěžuje hledání konkrétních předloh a jejich výklad bude ještě úkolem dalšího bádání. Ke konci vlády Břetislava I. dochází k nápadnému poklesu kvality mincovních obrazů v pražské mincovně, které působí prostě až naivně. Postupné zlepšení přichází během vlády Vratislava II., přičemž výrazným impulzem k dalšímu rozvoji mincovní ikonografie byl vznik prvního českého království. Na Vratislavově takzvaném korunovačním denáru, jehož ražba se lokalizuje na Moravu, má panovník v levici vladařské jablko.96 Jiný Vratislavův královský denár představuje profil korunovaného panovníka, pod nímž je dvojitý oblouk se třemi body, který se považuje za část štítu s dekorativními puklicemi.97 Hlava korunovaného panovníka se v té době objevuje také na denárech brněnských a olomouckých knížat.98 Na přelomu 11. a 12. století se projevila fascinace antikou nejen ve výběru motivů, ale také ve zručném a chápavém provedení, svědčícím o pečlivém studiu předloh a osvojení nových technologických postupů. Předpoklady takové změny bychom snad mohli vysledovat už v době krále Vratislava, nicméně po nástupu Bořivoje II. je patrný výrazný zlom ve zpracování mincovního obrazu. Příkladem je poprsí panovníka, které se hlásí k antické tradici jak ikonografií, tak zpracováním.99 Zajímavým úkolem bude dohledání vzorů pro Bořivojovy ražby. Předlohu zmíněného denáru lze hypoteticky spojovat s takovými pracemi, jako je kamej vsazená později do českého korunovačního kříže, případně jiná velmi podobná práce. Zatímco dříve souvisely mincovní obrazy s konkrétními osobami a událostmi spíše symbolicky, či v některých případech jen napodobovaly oblíbené předlohy, ve 12. století je již možné častěji spojovat výjevy na mincích s aktuálními historickými událostmi. Na denáru knížete Svatopluka je zachycen muž držící model kostela. Tento výjev bývá vykládán jako zobrazení panovníka coby donátora sakrální stavby, snad v souvislosti se založením kostela sv. Václava v Olomouci.100 Obdobné poprsí knížete Vladislava I. s modelem kostela bývá 92 K variantám námětu Владислав Петрович ДАРКЕВИЧ: Светское искусство Византии. Произведения византийского художественного ремесла в Восточной Европе X–XIII века. Москва 1975, s. 154–155. 93 Jan ŠMERDA: Denáry české a moravské. Brno 1996, s. 113. 94 Anežka MERHAUTOVÁ / Dušan TŘEŠTÍK: Románské umění v Čechách a na Moravě. Praha 1983, s. 69. 95 Jan ŠMERDA: Denáry české a moravské. Brno 1996, s. 146. 96 David VRÁNA: Počátky mincovního umění v Čechách. Olomouc 2014, s. 39. 97 Jarmila HÁSKOVÁ / Michal VITANOVSKÝ: Osobnost krále Vratislava I. (1061–1092) na mincích. K oficiálnímu vyobrazení prvního českého krále a k české panovnické distinkci. In: Sborník národního muzea 38 A, 1984, s. 196; Jan ŠMERDA: Denáry české a moravské. Brno 1996, č. 165. 98 Jan VIDEMAN / Josef PAUKERT: Moravské denáry 11.–12. století. Kroměříž 2009, s. 24, 36 a jinde. 99Jan ŠMERDA: Denáry české a moravské. Brno 1996, č. 170. 100 Kristian TURNWALD: České a moravské denáry a brakteáty. Praha 1949, s. 59; Anežka MERHAUTOVÁ / Dušan TŘEŠTÍK: Románské umění v Čechách a na Moravě. Praha 1983, s. 124. 712 K DÍLU KNÍŽAT A KRÁLŮ Z RODU PŘEMYSLOVCŮ považováno za připomínku založení benediktinského kláštera v Kladrubech.101 Podobně se denár Vladislava I. s vyobrazením knížete držícího otroka spojuje s osvobozením křesťanských otroků v roce 1124.102 Novým ikonografickým námětem je také zobrazení dvojice jedoucí na koni, pro které Barbara Krzemienska hledala předlohu v příběhu o únosu Jitky knížetem Břetislavem.103 Proti tomuto výkladu však vystoupila Jarmila Hásková, která se domnívala, že se jedná o záznam soudobé události, totiž sňatku Vladislavovy dcery Svatavy s Friedrichem z Bogenu.104 Jiným zvláštním motivem je postava na minci knížete Bedřicha, která pozvedá dítě na oltář. Tady poskytuje analogii výjev na levém křídle hnězdenských dveří, kde druhá scéna odspodu zachycuje epizodu zasvěcení svatého Vojtěcha v kostele na Libici.105 Kníže Slavník pozvedá dítě na oltář ve stejném gestu, jaké vidíme na minci, a naproti němu z druhé strany oltáře stojí kněz, který pravicí žehná a levou rukou drží knihu. Těžko soudit, zda se obraz na Bedřichově denáru vztahuje k jeho současnosti, nebo má původ třeba právě v legendě o sv. Vojtěchu. Kolem poloviny 12. století dochází k úpadku formální kvality. Projevuje se strnulost, menší pečlivost v sestavování kompozice a obtíže se zachováváním proporcí. Naopak variabilita oblíbených ikonografických motivů dále narůstá. Kromě světců a udatných reků byla volba námětů ovlivněna královským titulem Vladislava II., získaným v roce 1158. Korunovaný král se objevuje v nejrůznějších obměnách na mincích tohoto panovníka až do konce vlády. Této produkci se vymyká denár bez vyobrazení, který nemá text v opisu, nýbrž v poli, kde čteme jména krále Vladislava a královny Judity.106 Podobné zdůraznění textu s absencí obrazové složky je u nás ve 12. století výjimečné. V tomto období se také projevuje obliba rodových znamení. Počínaje vládou Soběslava II. můžeme sledovat vyobrazení lva, které má snad již předheraldický charakter.107 Orlice se v Čechách objevuje později, poprvé ji spatřujeme na ražbě jeho nástupce Bedřicha.108 Jinak se repertoár motivů téměř nemění ani po přelomu století, takže s královským titulem Přemysla I. nedochází k výraznějším proměnám ikonografie, která z větší části jen obměňuje motivy z doby Vladislavova království.109 Posledních sto let přemyslovského mincovnictví z hlediska výtvarného patrně ničím nepřekvapí. Ke konci vlády krále Přemysla I., ustupuje ražba denárů ve prospěch jednostranných brakteátů. S tím přichází také další úpadek kvality mincovního obrazu, který se projevuje zjednodušením linií a objemů. Zároveň s tím mizí text a prázdný opis tak pouze rámuje obraz v poli. Ikonografie z velké části čerpá z motivů 12. století, více zaujmou jen občasné ikonografické a formální zkratky, u nichž lze hovořit spíš o náhodě než o mimořádné 101 Anežka MERHAUTOVÁ / Dušan TŘEŠTÍK: Románské umění v Čechách a na Moravě. Praha 1983, s. 129. 102 Luboš POLANSKÝ / Zdeněk PETRÁŇ: Mince od reformy Břetislava I. do počátku 13. století. In: Petr SOMMER / Dušan TŘEŠTÍK / Josef ŽEMLIČKA (ed.): Přemyslovci. Budování českého státu. Praha 2009, s. 205. 103 František CACH: Nejstarší české mince II. České a moravské denáry od mincovní reformy Břetislava I. do doby brakteátové. Praha 1972, č. 549; Jan ŠMERDA: Denáry české a moravské. Brno 1996, č. 198; Barbara KRZEMIENSKA: Kněžna Božena. In: Peruc v mýtech a dějinách. Sborník příspěvků k miléniu setkání knížete Oldřicha s Boženou. Peruc 2004, s. 29. 104 Jarmila HÁSKOVÁ: K ikonografii dvou českých denárů Vladislava I. po roce 1120. In: Dagmar GROSSMANOVÁ / Jan T. ŠTEFAN (ed.): Realita, představa, symbol v numismatické ikonografii (= Acta Numismatica Moraviae, Bohemiae et Silesiae 8). Ostrava 2004, s. 73. 105 Tomasz WECLAWOWICZ: Drzwi gnieznienskie. Cztery tajemnice zycia sw. Wojciecha. Rozwazania na temat symboliki ‘przejscia‘ i warstw znaczeniowych. In: Libor PAVERA (ed.): Sv. Vojtěch v české a polské literatuře a umění. Opava 1999, s. 31. 106 Jan ŠMERDA: Denáry české a moravské. Brno 1996, s. 89, č. 242. 107 Kristian TURNWALD: České a moravské denáry a brakteáty. Praha 1949, s. 75; Jan ŠMERDA: Denáry české a moravské. Brno 1996, s. 91, č. 259. 108 Kristian TURNWALD: České a moravské denáry a brakteáty. Praha 1949, s. 78; Jan ŠMERDA: Denáry české a moravské. Brno 1996, s. 92, č. 277a–b. Dřívější znázornění orlice na vzácném denáru z první třetiny 12. století nelze s jistotou přisoudit konkrétní osobě. O znojemském Konrádovi II. uvažoval Kristian TURNWALD: Nejstarší výskyt přemyslovských českých znaků na mincích. In: Acta genealogica ac heraldica. Listy genealogické a heraldické společnosti v Praze 7. 1970, s. 2. K neurčeným ražbám řadí tento denár Jan ŠMERDA: Denáry české a moravské. Brno 1996, s. 120. 109 Jan ŠMERDA: Denáry české a moravské. Brno 1996, s. 95. MINCE V DObĚ PŘEMYSLOVCŮ 713 invenci. Určité změny jsou téměř na konci přemyslovské éry spojeny s další měnovou reformou. V roce 1300 byla v Čechách zahájena ražba grošů dle tourského modelu. Mincovní reforma však nepřinesla mimořádný umělecký impuls.110 Zpracování se od brakteátů samozřejmě liší, ale zvolená podoba prvních grošů nepřináší, přes elegantní formu, žádné překvapení z hlediska obrazové složky. Od francouzských předloh s dvojitým opisem a křížem na líci jsou české ražby odlišeny výměnou kříže za korunu, na rubu je český původ naznačen vyobrazením heraldického lva. Taková podoba zůstane českým grošům až do 16. století.111 Sklonek přemyslovského věku je tak v Čechách z ekonomických důvodů spojen s principem neměnnosti, který vychází z myšlenky věčné mince. Pro všechny země pod vládou Přemyslovců to však neplatí, jak dokládá ikonograficky i formálně zajímavý uherský denár Václava III. s hlavou Divého muže.112 110 Spojení jednoduché elegance francouzských vzorů s italskými vlivy zde viděl Karel Castelin. Ikonografickou odvozeninou groše byl menší parvus. Viz Karel Castelin: Česká drobná mince doby předhusitské a husitské (1300–1471). Praha 1953, s. 26–34. 111 Josef SMOLÍK: Pražské groše a jejich díly. V Praze 1894, tab. I–IV; Jiří HÁNA: Úvod do problematiky sbírání mincí grošového období. s. l. 2014, s. 24–36. 112 Srv. László RÉTHY: Corpus nummorum Hungariae I. Budapest 1899, tab. 18, č. 385. 714 K DÍLU KNÍŽAT A KRÁLŮ Z RODU PŘEMYSLOVCŮ